Dobytí Drinopole

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Zamčeno
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Dobytí Drinopole

Příspěvek od Destroyman »

Popis dobytí Drinopole (též Adrianopolis, dnes Edirne v evropské části Turecka) za První Balkánské války v dopise vojáka bulharské armády J. Prokopa příteli Františku Maškovi. Zveřejněno se souhlasem vnučky Františka Maška. Místní turecké názvy jsou patrně zkomolené, protože turecky neumím a rukopis občas není dobře čitelný. - pozn. D

Poslední dny Drinopole!

Drinopol byla moderní pevnost vyzbrojena nejnovějšími děly. Řeky Arda, Marice a Tundža rozdělují pevnost na 4 sektory (díly): východní, jižní, západní a severní. Ve východním sektoru nalézalo se 14 pevností s 25 bateriemi, v jižním 4 pevnosti s 13 bateriemi, v západním 2 pevnosti s 2ma bateriemi a v severní 7 pevností s 6 bateriemi. V obleženém městě počítáno bylo 75 000 tureckých vojínů, 200 obléhacích děl a 500 polních děl.
Naše síly byly rozděleny takto: Proti východnímu tureckému sektoru postaveno bylo pod velením generála Vazova 7 pěších brigad se 2 polními rychlopalnými bateriemi.
Poti jižnímu sektoru, velitel ganerál Kirkov, postaveno bylo: 2 brigády pěchoty s 12 polními děly rychlopalnými. Mimo to byla tato linie obsazena 28 děly srbské armády s 3 srbské pluky Srbsko-dunajské divise pod velením generála Rašiče.
Západní sektor obsazen byl od Timošské srbské divize pod velením generála Kondiče. Byl sestaven takto: 4 pluky pěchoty s příslušnou artilerií. Mimo toho tam byl 55tý pluk bulharský s 1 oddílem artilerie 1ní divise a 6 obléhacích děl. Srbskému vojsku velel generál Štěpánovič.
Proti tureckému sektoru severnímu, kdež byla hlavní pevnost „Ajvaz baba“, čelila od počátku obléhání až do vzdání se Drinopolu 2há armáda bulharská, tvořící hlavní bojující centrum, na kterém závisely ostatní podřízené armády; tato armáda byla rozdělena na 3 díly:
Prvý díl měl 34 obléhacích děl, část druhá rovněž 34 a třetí díl měl 30 děl, dohromady čelilo severnímu sektoru tureckému 98 děl obléhacích, jež vzdáleny byly od posic tureckých 4 km. Pak tam bylo několik pluků pěchoty. Velitelem byl generál Ivanov, jenž měl zároveň velení nad obléhací armádou.
Našeho vojska okolo bylo 120 000 mužů s 380 děly a 40 000 Srbů s 98 děly.
Dne 23. března o 7 hod. večerní přišla následující telegrafická depeše z hlavního stanu (šest slov nečitelných – pozn. D.): „Druhá armáda s vojskem od východního sektoru nechť zaujme přední posice nepřítele tohoto sektoru. Ostatní oddíly ať udržují útok s energickým nastoupením.
Generál Ivanov dal tento rozkaz: „Mě pověřená armáda nechť zaujme přední posice nepřítele a nechť ho zažene za pevnostní linii. Za tím účelem rozkazuji: Artilerie jak obléhací tak polní započne střelbu na pevnosti Turky obsazené. Pěchota nechť pod záštitou dělostřeleckého ohně polních baterií učiní útok na přední posice nepřátelské jak jest mi nařízeno ze dne 14. března.“

Bitva

Na tento rozkaz počala artilerie bombardovat ze všech stran obsazené sektory turecké. Nepřítel stejně silně odpovídal ze všech pevnostních i polních děl. Naše dělostřelectvo střílelo s plnou energií, tak že se myslelo že během 6-7 hodin budou přední posice ztečeny naším vojskem. Dne 25. března o 3tí hodině ranní nastoupila naše pěchota z východního sektoru k pevnosti „Kundere“, kam došli jsme o 4:15 hod. ráno. Nepřítel postřelovav nastoupení naše v čáru bitevní, zesílil na nás střelbu z pušek a děl. V tomto čase naše artilerie pouštěla co nejhustěji šrapnely i granáty na nepřátelské posice chtějíce je rozbíti. Skutečně podařilo se, že jedna strana opevnění povolila. Ihned pod záštitou dělostřelectva vykročili jsme směle vpřed a učinili útok „na nůž“ na posice turecké. Turci neočekávali onoho útoku a byli nuceni ustoupiti za velkých ztrát do hlavní pevnostní linie. Tímto útokem jsme dobyli tvrze „Kuš Tell“, „Maslak“, „Mal Tepe“, „Sapand Žilar“, Eskay Kurulu“, „Pačedžilar“ a „Demir Kapu“. Dobyli jsme 12 děl a zajali 300 nepřátel. V tomto okamžiku byl učiněn útok s jižní strany a dobyto tvrze „Pamuk Srta“, „Tokat bajr“ a „Dondžazos“. Timošská srbská divise dostihla linie u místa „Ekmeh-čikoj“, od pevnosti 3 km vzdálené.
Náš 55tý pěší pluk dostihl předních posic „Juč Tepeler“. Srbsko-dunajská divise vede boj na tvrz „Papaz Tepe“. V takovéto posici byli jsme celý den 25. 3. Turci jsouce obklíčeni ze všech čtyřech stran, vrhali mnoho kulí a šrapnelů do našich řad, které mezi námi způsobily hrozné ztráty. Celý den trval dělostřelecký boj s největším napětím.
Dělostřelectvem chráněna naše pěchota kráčí bodře napřed, nechť si je tma (10 hod. večer) na 200-300 kroků před pevnostní linii. Poslední moment, chvíle všeobecného útoku nastává. Artilerie turecká slabě již proti nám odpovídá neb naše dělostřelectvo učinilo mnoho tureckých děl k boji nezpůsobilých. Tu zavřeštěly polnice – povel k útoku a všechna naše pěchota vrhá se s heslem „napred na nož“ proti nepříteli.
Děsný boj nastává. Konečně nepřítel po jednohodinovém boji muž proti muži, zatlačen byl na zadní část opevnění. Zajato bylo 1 000 Turků a ukořistěno 200 děl, která byla ihned obrácena proti nepříteli. Museli sami zažívat olovo, které bylo strojeno proti nám.
Artilerie prodlužuje bombardování a ničí zbylé turecké opevnění.
Pěchota stále muž proti muži s bodáky napřed, a kde zabraňují přístup ostnaté dráty, které až 20ti násobně obkličují jednotlivé tvrze, by se pěchotě a jízdě znemožnil přístup, přetrhává je, by se dostali do vnitřní linie pevnostní.
Při tomto nesnadném postupu „na pred“, při tomto heroickém držení se naší chrabré pěchoty, která postupovala jen krok za krokem a co ten jeden krok stál lidských životů, co tu zmařeno mladého věku, co tu se loučí se životem otců, kteří zanechávají sirotků, co tu synů, kteří oplakáváni jsou svými drahými rodiči, co tu junáků mladých, kteří poslední chvíle jeho života jméno své milenky – o tomto ničeho civilisovaná Evropa nechce vědět a upírá našim bratrům na Balkáně práva, která oni tak drahou krví vydobyli. Sem jste se měli podívat vy tvořitelé Evropské politiky, jest-li by se vám srdce obměkčilo, když byste viděli potoky krve prolitou za osvobození svých bratrů. Říkali jste, že bulharský voják jest již znaven, že není schopen boje, že je úplně vysílen, ale říkám Vám poctivě, že to co dokázal jeden bulharský vojín před Drinopolí, nedokáže vašich sto vojáků.
Na jižní straně bojovalo se krvavě o pevnost „Tubar Keyt“. Srbsko-dunajská divise dobyla „Papaz Tepe“ a Timošská divise postupuje stejně udatně.
Bitva tato trvala po celou noc ze dne 25. na 26.3. O 3 hod. ranní vrhá se pěchota naše na poslední zbytky východního sektoru. Teď vzdávají se tvrze jedna za druhou. Tento krvavý postup pěchoty doprovázen byl polním dělostřelectvem, jež stále střílelo na zbylé tvrze. Turci dosti silně odpovídali na naše pozdravy z děl i pušek. O 7 ½ hod. ranní dobyt celý východní sektor. Ostatní nepřátelské sektory držely se doposud udatně. O hodině 9té začala naše artilerie střílet nepříteli v druhých sektorech do zad. Šukri paša vida, že vše jest ztraceno, dal rozkaz, by skladiště se střelivem na západním sektoru bylo vyhozeno do povětří. Kolem 10té hod. dop. dostalo se naše vojsko po levém břehu Tundži do města. Z východní strany velká střelba našich děl. V jižním sektoru prodlužuje se do 11 hod. dop., v západním do 12 hod. a 1 hod. po poledni všechna děla ztichla, načež hned byla nad hrdým tureckým městem, které se 5 měsíců tak udatně drželo, bulharská vlajka, barvy červenozelenobílá. Byl to boj po 2 dni, boj na život a na smrt, boj mezi vítězi a poraženými, boj mezi fanatickými nepřáteli, kteří nabádáni tureckými hadži (kněžími), že mešita „Sultan Selim“ nesmí býti zneuctěna křesťanskými ďaury a boj se strany Bulharů, za osvobození svých bratrů. Tento boj byl tuhý, ba strašný.
Naše oběti byly 6 000 mrtvých, 10 000 raněných těžce a lehce skoro každý muž. Srbové ztrácejí 1 300 duší. Zajato bylo 45 000 tureckých vojínů, 1 000 důstojníků a 14 pašů (generálů). Ukořistěno 674 děl a přes 10 000 pušek a mnoho zásob.

Vzal J. Prokop s Králové Dvora, dobrovolník bulharské armády v Šumenu r. 1912. (v letopočtu se pan Prokop asi spletl, mělo jít o rok 1913 – pozn. D.)
さようなら。
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

Pád pevnosti Drinopol - Edirne- Adrianopol - Hadrianopol - Orestias - čo národ v oblasti, to iný názov, bol vrcholom 1. bal. vojny. Ideový návrh víťazstva sa prisudzuje gen. Račovi Petrovovi - prelomenie 16. bodu pevnosti. Pevnosť predtým odolávala 3 mesiace.

Obrázky
Obrázek

Obrázek
Plán obliehania

Obrázek
Sukrí paša keď sa vzdal, odovzdal svoju šabľu bulharskému cárovi na znak kapitulácie. Ten mu ju na znak úcty vrátil.
Treba dodať, že vláda Bulharov netrvala dlho, v 2. bal. vojne o územia pri Drinopole - Odrinská oblasť.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Originál dopisu. I s kaňkou. :D

Obrázek
さようなら。
Zamčeno

Zpět na „Osobnosti“