František Josef I.

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

František Josef I.

Příspěvek od kacermiroslav »

FRANTIŠEK JOSEF I.
rakouský císař, český a uherský král


Obrázek

narození: 18.srpna 1830, Vídeň
úmrtí: 21.listopadu 1916, Vídeň

vláda v letech: 1848 - 1916
z dynastie: habsbursko – lotrinské
otec: František Karel (*1802 - +1878)
matka: Žofie Frederika Bavorská (*1805 - +1872)

Plný titul:
Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo František Josef I. z Boží milosti císař rakouský, král český a uherský, lombardský a benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský a ilyrský, král jeruzalémský, arcivévoda rakouský, vévoda toskánský a krakovský, vévoda lotrinský, salcburský, štýrský, korutanský, kraňský a bukovinský, velkokníže sedmihradský, markrabě moravský, vévoda hornoslezský a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský a guastalský, osvětimský a zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnicko a zadarský, knížecí hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricejský a gradišťský, kníže tridentský a brixenský, markrabě hornolužický a dolnolužický, břežnický, sonnenberský, pán terstský, kotorský a na slovinském krajišti, velkovévoda srbský.


I. díl

Jeho ctižádostivá matka Žofie Bavorská se ho snažila cílevědomě vychovávat už od počátku jako budoucího císaře, snažila se ho vést k religiozitě, odpovědnosti a píli. Již odmalička žil v přesvědčení o božské výjimečnosti vládnoucí dynastie. Jeho pocit o své výjimečnosti vedl však arcivévodu k autokratické sebedůvěře a izolovanosti. Po celý svůj život nenašel bližší vztah ani ke svým sourozencům.

Již ve třinácti letech nastoupil do armády a to hned v hodnosti plukovníka. Jeho záliba ve všem vojenském měla i vliv na jeho styl oblékání, a tak nosil prakticky jen vojenské uniformy. Vzhledem k tomu, že byl nucen převzít vládu ve velmi mladém věku, nestačilo se mu dostat širšího vzdělání. Koníčkem pro něj bylo kreslení, ale zato k hudbě žádný vztah nenalezl. Přibližně rok se pak seznamoval s právy a státovědou.


1848 - 1860
Dne 2.prosince 1848 se císař Ferdinand V. v Olomouci zřekl trůnu ve prospěch teprve osmnáctiletého Františka Josefa, který byl reprezentantem ne příliš populární politické reakce, která ovládla politickou scénu po revolučním roce 1848. V podstatě v pozadí jeho zvolení stála dvorská kamarila, v které měli nejvlivnější pozici vojáci a další konzervativní síly. Jméno při zvolení František Josef mělo být určitým kompromisem. Jméno František bylo převzato od děda Františka I. a mělo symbolizovat konzervativní hodnoty, jméno Josef pak mělo odkazovat na částečnou reformní politiku Josefa II. V prvních letech vlády jej nejvíce ovlivňovala jeho matka, ambiciózní arcivévodkyně Žofie (Sofie) Bavorská. Nový císař se na počátku své vlády opřel o schopnosti a zkušenosti rakouského ministerského předsedy Felixe, knížete Schwarzenberga. Prvním výrazným neúspěchem Františka Josefa, byla krvavá porážka revoluce v Uhrách v roce 1849 v bitvě u Világoše. Mladý panovník byl vnímán jako symbol reakční vlády ministra vnitra Alexandra von Bacha (Bachův neoabsolutismus) a dokonce na něj byl v roce 1853 spáchán neúspěšný atentát. Podstatou tohoto neoabsolutismusmu bylo posílení integrace Rakouska a další centralizaci a to především ve vztahu k Uhrám. Což znamenalo, že se stavěl dosti nepřátelsky k demokratizačním snahám. Ve vnitřní politice pak odvolal ústavu a nastolil opět absolutistické zřízení a převzal osobně v roce 1852 vládu, ovšem bez potřebných politických zkušeností. V průběhu Krymské války v letech 1854 – 1856 si Rakousko znepřátelilo mocné Rusko, když se císař rozhodl nepodpořit svého spojence ruského cara Mikuláše I.. Následkem tohoto jeho diplomatického kroku pak byla diplomatická izolace Rakouska a ztráta důvěry mocného východního souseda.
Obrázek
František Josef I. v roce 1853

Obojaký postoj ho tak přivedl do mezinárodní izolace a špatná kalkulace pak i do války proti Francií a Sardinii / Piedmontem v roce 1859. František Josef se osobně postavil do čela svých vojsk jako vrchní velitel generalissimus, ale moc neprokázal vojevůdcovské nadání. Po řadě porážek bylo Rakousko nuceno odstoupit Lombardsko, vyklidil italskou oblast a bezmocně přihlížel vzniku italského státu. Drtivou porážku od Italů dostalo Rakousko ve známé bitvě u Solferina (24.června 1859) a Megenty. Tento neúspěch vedl k vnitropolitické krizi a ke konci éry reakčního neoabsolutismu v Rakousku, a odvolání Alexandra von Bacha.

Ovšem Alexandr von Bach pro změnu spojen i s řadou významných reforem, jejíchž cílem bylo především modernizovat monarchii. Jako první bylo zrušení cechovních omezení, což umožnilo rychlejší rozvoj průmyslu. V roce 1856 pak proběhla změna v úvěrové a finanční politiky v jejimž důsledku vznikla i banka Creditanstalt. Dále v letech 1850-1860 byly vyhlášeny dvě oktrojované ústavy (Stadionova a Schmerlingova) a základy státní správy byly postaveny na tzv. Silvestrovských patentech z roku 1851.


1860 - 1914
Rokem 1860 se v Rakouské monarchii otevírá cesta k reformám tzv. Říjnovým diplomem, v kterém František Josef I. de facto přijal, i když proti své víře, roli konstitučního panovníka. Zároveň po tomto datu se z muže zastávajícího tvrdou politickou reakci stal panovník kompromisů. Samozřejmě za tím stála snaha o zachování monarchie.

Na vojenském poli měla Rakouská monarchie jen střídavé úspěchy. V květnu roku 1864 se Rakousko postavilo na stranu Pruska v námořní bitvě u Helgolandu, proti Dánské flotile, která blokovala pruské přístavy v okolí ústí Labe, zejména pak Brémy a Hamburk. Rakousko v rámci zemí německého spolku bylo prakticky jedinou zemí, která disponovala dostatečnou námořní sílou na prolomení dánské blokády. I když samotná bitva u Helgolandu skončila nerozhodně, podařilo se spojeným prusko-rakouským silám zrušit blokádu. Ovšem o dva roky později byli již Prusko – Rakouské vztahy na úplně jiné úrovni. Prusko prosazovalo spojení německých zemí silou „krví a železem“, zatímco Rakousko dávalo spíše přednost volné federaci jednotlivých států – Německý spolek. Rozpory vyústili až v prusko-rakouskou válku v roce 1866, do které se přidala i Itálie, která měla vlastní zájmy v pohraničních oblastech s Rakouskem (Benátsko atd.). Prusko-Rakouský konflikt vyústil v řadu bitev na Českém území a v největší z nich u Hradce Králové, bylo Rakousko poraženo. V bojích s Itálií si Rakousko vede lépe (drtivá porážka Italů v námořní bitvě i Visu), ale i přes to ztrácí Benátsko a Lombardsko. Vzhledem k vnitřním nepokojům v monarchii, musel František Josef v roce 1867 přistoupit na Uherské vyrovnání. Vzniká tak dvojstátí Rakousko-Uhersko, jehož symbolickým spojením je právě osoba císaře Františka Josefa I., který se roku 1868 nechává korunovat Uherským králem. Jako konstituční monarcha byl císař stále panovníkem z Boží vůle a měl celou řadu pravomocí v oblastí zahraniční politiky a armády. Dle ústavy z prosince roku 1867, pak mělo Rakousko-Uhersko kromě společné osoby panovníka i společnou zahraniční politiku, armádu a finance. V dalších otázkách však mělo Rakousko i Uhersko dosti značnou suverenitu. Například každých deset let docházelo ke stanovení poměru financování společných výdajů, což samozřejmě vedlo k poměrně ostrým dohadům.

Toto narovnání s Uhry, mělo ale i pro císaře pozitivní přínos. Zatímco v době svého nástupu byl vnímán jako představitel nepopulární reakce v době revolučního roku 1848, tak po narovnání v roce 1867 jeho popularita stoupala až se od 70.let 19.století stal nejpopulárnější osobou habsburského domu. Jeho popularita souvisela i s jeho stylem vystupování a jeho novou politickou linii kompromisů a opatrného zasahování do politického života monarchie.

Ovšem zbytek mnoha národnostní monarchie nebyl spokojen s tímto vyrovnáním, které bylo provedeno pouze s Uherskem. V rámci monarchie bylo nejvíce obyvatel slovanského původu. České politické špičky se marně pokoušeli prosadit trialistickou koncepci monarchie, přičemž mimo jiné narazili i na protesty Maďarů.

Po prohrané válce s Pruskem se výrazně zhoršila pozice Rakouska v rámci Německého spolku a Prusko nezadržitelně směřovalo k sjednocení Německa a vytvoření tak silného rakouského severního souseda. Rakousko tak začalo hledat své zájmy na jih na Balkáně, kde se však nutně muselo setkat se zájmy carského Ruska. Po mnoha neúspěších v zahraniční politice se Rakousko snažilo najít nové spojence ve Francii a Itálii, ale když roku 1870-1871 Francie prohrála válku s Pruskem, rezignovalo Rakousko na znovuzískání svého vlivu v Německu. Další svou politikou tak Rakousko jen uznalo pruskou (německou) dominanci v německy mluvících zemích. Roku 1879 uzavřelo Rakousko-Uhersko s Pruskem obranný pakt proti Rusku, tzv. Dvojspolek, ke kterému se roku 1882 přidala i Itálie. Tak vznikl Trojspolek, základ Centrálních mocností z období První světové války. V roce 1908 Rakousko-Uhersko anektovalo Bosnu a Hercegovinu, čímž se ještě více vystupňovalo napětí s Ruskem a Srbskem.
Obrázek
František Josef I. se synem posledního rakouskohé císaře Karla I., Ottou Habsburským v roce 1916


1914 – 1916
Po anexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908 se stupňovalo napětí mezi Rakousko-Uherskem a jeho sousedy Srbskem a jeho tradičním spojencem Ruskem, které také mělo své zájmy na Balkáně, kde se střetávalo se zájmy podunajské habsburské monarchie. Dne 28.června 1914 byl proveden atentát srbských nacionalistů na rakouského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este. Poté Rakousko-Uhersko vyvinulo tlak na Srbsko a vyhlásilo mu ultimátum, na které Srbsko téměř celé přistoupilo. Ovšem v jistých bodech se rozcházeli a proto podunajská monarchie přerušila další jednání 23.července a o pět dní později dne 28.července 1914 vyhlásila částečnou mobilizaci. Vzhledem k této mobilizaci, provedlo mobilizaci i ohrožené Srbsko a jeho spojenec Rusko. To bylo vázáno spojeneckou smlouvou s Francií, a ta zase s Velkou Británií. Rakousko – Uhersko zase v rámci Trojspolku mělo spojeneckou smlouvu s Německým císařstvím a Itálii. Itálie ale zatím hrála jako jediná svou vlastní hru a tak vstoupila do války až o rok později a to na straně svých původních nepřátel – Dohodových mocností. Německu se ještě obratnou diplomacií podařilo na svou stranu získat Osmanskou říši (Turecko) a během pár týdnů byla ve válce prakticky celá Evropa včetně svých zámořských kolonií. František Josef I. je v roce 1914 již osmdesátičtyřletým starcem. Smířen a odevzdán osudu komentuje prý vyhlášení války Srbsku slovy: „Má-li již říše zaniknout, ať se tak stane důstojně.“ Tento „důstojný“ zánik stál životy milionů vojáků na bojištích první světové války a útrapy lidí v zázemí, pro které znamenal hlad a bídu.

Rakousko-Uherská armáda se angažovala především na Balkáně v tzv. Haličské frontě, kde válčila proti Rusku ve spolupráci s Německem. Boje se vedli až do března 1915 se střídavými úspěchy především na území Polska a Rakousko-Uherské Haliče. V březnu roku 1915 se však podařilo spojenými silami prolomit Ruskou obrannou linií na několika místech a během června se pak zhroutila celá ruská jižní fronta. To vedlo k obsazení Bukoviny a Haliče. Přes tyto počáteční úspěchy se ale fronta nakonec stabilizovala na úrovni jako byl předchozí stav, tj. v Polsku a Haliči. Tato patová situace vydržela až do ruské bolševické revoluce, kdy se celé carské Rusko zhroutilo a 15.prosince 1917 podepsalo s centrálními mocnostmi příměří.

Na Balkánské frontě, proti Srbsku si Rakousko vedlo všelijak. Po počátečních úspěších, kdy v prosinci 1914 byl dobyt Bělehrad, muselo už koncem stejného roku dobytá území opustit a následně ustoupit z celého Srbska. V srpnu 1915 však po boku Rakousko-Uherska na Srbsko zaútočili i Němečtí a Bulharští spojenci a Srbsko se jim podařilo do konce roku 1915 celé dobýt. Počátkem roku 1916 dokonce rakouské síly obsadily část Albánie a Černé Hory, do kterých se srbská armáda stáhla. Ta byla nakonec námořní operací Dohodovými spojenci z Balkánu evakuována do Řecka, kde se připravovalo nové tažení proti centrálním mocnostem na Balkán. V průběhu roku 1916 se rakousko-uherské jednotky podíleli na obsazení Rumunska, které vypovědělo válku Trojspolku (Centrálním mocnostem).

Během kritických válečných let se v monarchii projevily všechny její vnitřní problémy. Jedním z kamenů úrazu byla národní nejednotnost a špatná ekonomická situace. Ta byla řešena vojenskou i ekonomickou spolupráci s Německem, což ale v důsledku vedlo k silné závislosti na německém císařství a tak i k nevoli neněmeckých národů podunajské monarchie.

Císař František Josef I. zemřel uprostřed války dne 21.listopadu 1916 ve Vídni. Dožil se úctyhodného věku 86 let a svou dobou vládnutí 68 let se stal nejdéle vládnoucím panovníkem v českých zemích a jedním s nejdéle vládnoucích panovníků na světě vůbec. Pohřben byl v tradičním místě odpočinku rakouských habsburské, v kapucínské kapli ve Vídni. Jeho velkolepý pohřeb byl zastíněn válečnými událostmi a následným pádem rakousko-uherské monarchie.

Po něm na opuštěný císařský stolec nastupuje jeho prasynovec, Karel I. poslední vládce rakousko-uherské monarchie v letech 1916 - 1918.




Zdroje:
Lexikon českých panovnických dynastií – Čechura, Mikulec, Stellner – Praha 1996
www. cestovani.idnes.cz
www.wikipedia.org
www.blisty.cz
www.sds.cz
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

II. díl


Rodinný život
František Josef Karel (Franz Joseph Karl von Habsburg) se narodil 18. srpna 1830 v 9:45 ve Vídni jako syn arcivévody Františka Karla (mladšího syna císaře Františka I.) a jeho ženy Žofie, bavorské princezny. Měl 4 sourozence: Maxmiliána (*1832 - +1867, mexický císař v letech 1864 – 1867, zavražděn povstalci), Karla Ludvíka (*1833 - +1896, rakouský arcivévoda), Marii Annu (zemřela v dětství) a Ludvíka Viktora.

Císařem se stal ve svých osmnácti letech, když během potlačení březnové revoluce v roce 1848 odstoupil jeho strýc Ferdinand I. a jeho otec se vzdal trůnu. Od počátku spatřoval svou hlavní úlohu v zamezení další revoluce. Opřel se při tom především o armádu a církev. To, že na většině dobových fotografií je zobrazován v uniformě však vyplývá ze skutečnosti, že v jeho době neexistoval civilní oděv, který by byl hodný císaře.

V roce 1853 přežil pokus o atentát a v letní rezidenci v Ischlu se seznámil se svou patnáctiletou sestřenicí Alžbětou (známá jako oblíbená "císařovna Sisi"). Alžběta byla druhou dcerou bavorského vévody Maxmiliána Josefa a Ludoviky Vilhelmíny (dcery bavorského krále Maxmiliána I. a sestry Žofie, matky Františka Josefa). Původním záměrem obou matek bylo, aby pozornost Františka Josefa I. upoutala Alžbětina starší sestra Helena. Místo toho se císař zamiloval do Alžběty a oženil se s ní 24. dubna 1854. Jeho manželství, často líčené v romantické literatuře se záhy rozpadlo poté, co jediný syn, arcivévoda Rudolf, proslulý svým zhýralým životem, spáchal sebevraždu. Po smrti syna cestovala císařovna Alžběta bez cíle a smyslu po Evropě. 10. září 1898 ji v Ženevě o Ženevského jezera zavraždil pilníkem italský anarchista Luigi Lucheni.
Obrázek
Císařovna "Sisi" v roce 1867

Brzy přišly na svět tři děti, po desetileté pauze pak čtvrté:

Žofie (1855–1857). Zemřela ve dvou letech na černý kašel při cestě po Uherském království.

Gisela (1856–1932). V 16 letech ji provdali za bavorského prince Leopolda a měla s ním čtyři děti: Augustu, Alžbětu, Konráda a Georga.

Rudolf (1858–1889). František Josef izoloval korunního prince Rudolfa od státních záležitostí. Poté, co Rudolf směl – po opakovaných intervencích své matky Alžběty u císaře – ukončit striktně armádní vzdělání, věnoval se přírodním vědám. Mimo jiné spolupracoval na Brehmově Životě zvířat. Působil také jako žurnalista v liberálním tisku, samozřejmě anonymně a za zády svého otce. Na císařův nátlak se v roce 1881 oženil s princeznou Stephanií, dcerou belgického krále Leopolda II. V roce 1883 se jim narodila dcera Alžběta. V roce 1889 spáchal v Mayerlingu se svou sedmnáctiletou milenkou Mary Vetserovou sebevraždu.

Marie Valerie (1868–1924). Narodila se 10 měsíců po korunování Františka Josefa uherským králem. Vzala si Františka Salvátora a měla s ním 9 dětí. Díky její dobročinnosti jí lidé přezdívali „Anděl z Wallsee“.



Smrt císaře v dobovém tisku
Císař a král František Josef I. zemřel
Z Vídně, 21. listopadu. (Tel. tisk. kanc.) Zvláštní vydání císařské „Wiener Zeitung“ oznamuje, že Jeho c. a k. Apoštolské Veličenstvo František Josef I. zesnul klidně v Pánu dnes dne 21. t. m. v 9 hodin večer v zámku schönbrunnském.


Těžce zarmucující zvěst, která hluboce dojme srdce všech národů rakouských a také v celém světě zahraničním vyvolá největší účast, přichází náhle z Vídně: císař a král František Josef I. zemřel. Ještě nedávno vyhlášen byl zdravotní stav panovníkův přes jeho vysoký věk za příznivý. Statečně také vzdorovalo tělesné ústrojí mocnářovo nemocem, které v posledních letech několikráte ohrožovaly jeho život. Nyní však pojednou neúprosná smrt zvítězila...

Dlouhou řadu desetiletí zasedal císař a král František Josef I. na trůně habsburském. Velký kus historie tohoto mocnářství a dějin světových vůbec zůstává pro vždy nerozlučně spjat s jeho jménem. V době pohnuté se ujal vlády, když v starobylé residenci olomouckých arcibiskupů dne 2. prosince 1848 z rukou císaře a krále Ferdinanda Dobrotivého přijal panovnickou korunu. A za válečného třesku zbraní, jenž hrůzně otřásá dnes bezmála celým světem, zavřel na vždy svůj zrak. Císař a král František Josef I. zajisté si nepřál této světové války. Největší část jeho panování byla dobou pokoje a klidu, takže právem nazýván byl knížetem míru...

Jestliže přes to vše se odhodlal v požehnaném věku sáhnouti k bojovnému meči, učinil tak zajisté jen z donucení, učinil tak na obranu těžce ohrožené monarchie a v zájmu národů jejích...

Z Berlína, 21. listopadu. (Tel.) „Vossische Ztg“ uveřejňuje tuto zprávu z Vídně: Původ nynější choroby Jeho Vel. císaře spočívá v nachlazení, jež si přivodil panovník dne 11. listopadu na své procházce, kterou podnikl s bavorským králem v botanické zahradě v Schönbrunnu. Počasí bylo slunné a teplé, a s málo návštěvníky může nebo chce císař tak důvěrně hovořiti, jako s králem Ludvíkem. Po dlouhé době opět uviděli císaře na jeho procházce a několik náhodou se tam procházejících chodců a paní přistoupilo k němu a zulíbalo jeho staré dobrotivé ruce. Tehdy prý mnoho hovořil.

Krátkou cestu z botanické zahrady zpět až k zámku jel se svým hostem v otevřeném kočáře a při tom se nachladil. Následkem toho nastala porucha v přijímání potravy, a to, jakož i každá desetina stupně zvýšené teploty sděluje se lidu od té doby, kdy císař v Jedlové náhle těžce onemocněl a nikdo o tom nezvěděl.

Císař a král Karel František Josef
Mrtev je císař a král - ať žije císař a král, ať žije císař a král Karel František Josef! Vůlí nejvyššího vládce říší a trůnů vstoupil právě na trůn říše Rakousko-uherské nový její panovník, ustanoven byv k tomu zvěčnělým císařem a králem Františkem Josefem I. Všichni národové říše, v prvé řadě jich náš národ český, vítají nového vládce nejoddanějším holdem, pozdravujíce jej věrně a nadšeně jako nového zástupce svého a veškeré říše v novém přesvědčení, že počínající vláda Jeho Veličenstva císaře a krále Karla Františka Josefa bude novým oddílem jejich a říše štěstí.
Národní politika, 22. listopadu 1916




ZAJÍMAVOSTI
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Přezdívka „Starej Procházka“
Přezdívku „Starej Procházka“, kterou mu posměšně říkali někteří Češi, císař získal podle rozšířené legendy při své návštěvě Prahy v roce 1901 díky popisku na novinové fotografii „Procházka na mostě“. (Tehdy František Josef I. otevíral slavnostně most, dnes nazývaný most Legií.)
Podle historika Otto Urbana je ale tato přezdívka mnohem starší, získal ji už v sedmdesátých letech 19. století, kdy příjezd císařského průvodu ohlašoval jezdec na koni. Jmenoval se Procházka a lidé volali: „Starý Procházka už jede!“. Tuto verzi podporují i výzkumy historika Jiřího Raka, který prohlédl veškeré noviny té doby a zjistil, že žádný popisek pod uvedenou fotografií neexistuje.



Země Františka Josefa
Obrázek
Země Františka Josefa je souostroví v Severním ledovém oceánu, na severním okraji Barentsova moře. Je to nejsevernější část Evropy - mys Fligeli na Rudolfově ostrově se nachází na 81°51' s.š. (920 km od severního pólu). Souostroví je tvořeno 191 ostrovy s celkovou plochou 16 100 km˛ - největšími ostrovy jsou Jiřího země, Zemlja Viľčeka, Alexandřina země, ostrov Graham Bell. Ostrovy jsou silně zaledněné, nejvyšší bod dosahuje nadmořské výšky 735 m (na Zemlji Viľčeka).
Zemi Františka Josefa objevila a pojmenovala v roce 1873 rakousko-uherská polární expedice Carla Weyprechta. Jednalo se však o soukromou expedici, a proto se souostroví nestalo součástí Rakouska-Uherska. V roce 1926 byly ostrovy připojeny k Sovětskému svazu. V současném administrativním členění Ruska náleží do Archangelské oblasti.
Souostroví není trvale obydleno. Na Alexandřině zemi je meteorologická stanice Nagurskoje a na ostrově Hejsa je geofyzikální laboratoř z roku 1957.



Lidová hymna
Lidová hymna byla národní hymna Rakouska-Uherska. Slova Johann Gabriel Seidl, hudba Joseph Haydn (1797).

Zachovej nám Hospodine
Císaře a naši zem
Dej, ať z víry moc mu plyne
Ať je moudrým vladařem
Hajme věrně trůnu Jeho
Proti nepřátelům všem
Osud trůnu Habsburského
Rakouska je osudem.

Plňme věrně povinnosti
Braňme právo počestně
A když třeba, s ochotností
V boj se dejme statečně
Na paměti věčné mějme
Slávu vojska vítěznou
Jmění, krev i život dejme
Za Císaře, za vlast svou!

Čeho nabyl občan pilný
Vojín zbraní zastávej
Uměním i vědou silný
Duch se vzmáhej, jasně skvěj
Bože račiž přízeň dáti
Naší vlasti milené
Slunce Tvé ať věčně svítí
Na Rakousko blažené.

Stůjme k sobě v každou chvíli
Svornost jenom moci dá
Spojené kde vládnou síly
Vše se snadno překoná
Když se ruka k ruce vine
Tak se dílo podaří
Říš Rakouská nezahyne
Sláva vlasti, Císaři!

Císaři po boku vládne
Rodem, duchem spřízněná
V kráse, která neuvadne
Císařovna vznešená
Bože račiž přízeň svoji
Habsburskému domu dát
Františkovi Josefovi
Alžbětě rač požehnat!




Do Prahy přijel Císařský vlak Františka Josefa I.
Obrázek
1.6.2007 - Originální Císařský vlak "Imperator train", který byl vyroben a používán speciálně pro habsburského císaře Františka Josefa I., dorazil v sobotu ráno z Vídně do Prahy. Tento nevídaný vlak si tak mohli alespoň zvenčí prohlédnout i obyvatelé a návštěvníci Prahy. Ve srovnání s jiným známým vlakem Orient Expressem, který na své pravidelné lince přes Prahu celkem běžně jezdí, byl příjezd Císařského vlaku do Prahy opravdovou raritou. Císařský vlak totiž kvůli exkluzivitě a obrovské ceně vůbec nejezdí na žádné pravidelné trase. Vlak byl v Rakousku nákladně zrekonstruován a jedinou možností jak se s ním na vlastní oči setkat je pronájem celého vlaku, což si ovšem mohou dovolit pouze ti nejbohatší zákazníci. I krátký pronájem totiž dosahuje astronomických částek blížících se k milionu českých korun. Pražská cestovní kancelář MIKI TRAVEL se rozhodla celý vlak na pět hodin speciálně pronajmout za 40 800 eur (asi 1,1 milionu Kč) pro stočlennou skupinu japonských turistů. V sobotu 2. června absolvoval pětihodinovou jízdu včetně oběda do Bratislavy (příjezd vwe 14:15) a poté se vlak vrátil prázdný zpátky do Vídně.

Vlak přijel s proškoleným rakouským personálem prázdný z Vídně na pražské Hlavní nádraží, kde byl přistaven k nástupu v 8:30 ráno.
Jednotlivé vagony zvláštního vlaku nesou názvy Elizabeth, Ambassador, Salon I. a Excelsior.

Klienti nastupují do vlaku po červeném koberečku a na uvítanou se podává šampaňské. Ve vlaku hraje po celou cestu hudba a ve vagonu Excelsior je k dispozici i taneční parket.
Součástí je samozřejmě i jídelní vůz, kde bude během jízdy podáván luxusní několikachodový oběd.
Obrázek



Zdroje:
Lexikon českých panovnických dynastií – Čechura, Mikulec, Stellner – Praha 1996
www. cestovani.idnes.cz
www.wikipedia.org
www.blisty.cz
www.sds.cz
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 7/10/2008, 21:28, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

kacermiroslav-někde jsem četl o averzi Františka Josefa vůři Čechů.Nemáš povědomost z jakého to bylo důvodu?Asi před dvěma lety jsem četl knihu Válka 1866.Byl v ní poměrně detailně zpracován poměr národností v Rakousko-Uherské armádě.Překvapilo mě, že např u dělostřelectva sloužilo až 80% Čechů, u pěšších regimentů ten poměr nebyl také nikterak zanedbatelný.Ergo by se dalo říci, že pokud by si Češi sloužící v c.k. armádě postavili hlavu, přišlo by mocnářství o více jak polovinu bojové síly.V knize byl i početní poměr obyvatel v říši......sice si to přesně nepamatuji, ale za Rakouskem jsme měli ztrátu cca 800 000 člobrdíků.......a před Uherskem zase náskok cca přes 4 000 000 ........
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Tak povědomí o tom nemám, a vím asi tak co ty, ale hádám, že Češi byli po Maďarech nejvíce hluční....a víme jak se FJ I. nechtělo do narovnání s Uhry, tak proč by se měl tvářit kdoví jak vlídně na Čechy, kteří chtěli totéž. Asi se mu nechtělo sedět jako persóna na třech křeslech...stačilo mu to rakouské a uherské.



V prvních dnech války nastoupilo k útvarům 3.350.000 vojáků, z toho 435.000 Čechů.

Během války Rakousko-Uhersko zmobilizovala 7.800.000 vojáků, 922.500 padlo a 3.620.000 bylo zraněno.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Díky.Půjčím si znovu v knihovně tu Válku 1866, abych mrknul znovu na ty počty vojáků.V té knize bylo všechno včetně rekrutačních středisek a počtu regimentů "stavěných v Čechách.
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Uživatelský avatar
Sawyerik
praporčík
praporčík
Příspěvky: 317
Registrován: 24/12/2006, 18:37
Bydliště: Ostrava

Příspěvek od Sawyerik »

Přezdívka „Starej Procházka“
Ne že by na tom až tolik záleželo, ale podle knihy "Osud trůnu Habsburského" od (tuším) historika F. Galandauera nebyl ten text pod novinovým foto ale pod, při příležitosti otevření mostu, vydanou pohlednicí.
Obrázek

Spálené knihy osvítily svět.
Uživatelský avatar
Jekatěrina Dolgoruká
vojín
vojín
Příspěvky: 12
Registrován: 24/7/2009, 01:54

Příspěvek od Jekatěrina Dolgoruká »

Procházku taky zmiňuje Cimrman :) Mám takovou filmovou vášeň a aktuálně se mimo jiné bavím tím, že srovnávám různé herci v rolích Habsburků... je toho docela hodně...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Docela zajímavý je pohled na osobu Františka Josefa I. z venčí, konkrétně očika britského novináře W.Steeda.

Politika a osobnost Františka Josefa I. očima britského novináře - W.Steeda

František Josef I. nebyl jedním, nýbrž několika vtělenými členy habsburské dynastie zároveň. V němž se slučovaly všechny jejich psychologické prvky. Revoluce v roce 1848, za niž přišel na trůn, paralysovala vliv jeho liberální výchovy a přiměla ho k tomu, že všechnu svou naději vkládal v armádu, církev a policii. V pětadvacátém roce učinil církvi ponižující ústupky, a než dospěl padesátky, podepsal drastické protiklerikální zákony. Obrat v jeho životě nastal brzy. Roku 1849 car Mikuláš I. zachránil Františku Josefovi trůn tím, že vyslal ruskou armádu, aby potlačila Košutovu revoluci v Uhrách. Když se Rusko zapletlo roku 1854 – 1855 do krymské války proti Turecku, Francii a Anglii, František Josef měl příležitost oplatiti carovi jeho službu. Místo toho vyhrožoval Rusku válkou a usiloval připojiti se k protiruskému spolku. Slovem, využíval ruské tísně jako vhodné příležitosti pro Habsburky. Vděčnosti v jeho srdci nebylo. Ale Rusko přirozeně našlo příležitost připomenouti mu, že i ve státnictví se vděčnost vyplácí. Když František Josef byl roku 1859 a 1866 vypuzen z Itálie a Německa, Rusko roku 1869 zakročilo, aby chystaný spolek francouzské-rakousko-italský, který by byl obnovil postavení Rakouska v Evropě a byl by odvrátil porážku Francie Pruskem v roce 1870.

František Josef měl po celý život cítili následky své „nevděčnosti ohromivší svět“ z roku 1854, neboť ty mu zabránily setřásti pruské jho a zničily jeho sen o pomstě za porážku u Sadové (Hradec Králové 1866). Octl se tváří v tvář svým národům jako poražený a zlehčený panovník; snažil se, jak nejlépe dovedl, užívati služeb jednoho proti druhému a učiniti za své vlády trvalou zkoušku dynastického oportunismu. V tom nabyl velké obratnosti. A pilným studiem vládní rutiny získal si pudový pocit pro to, co si může a nemůže dovoliti. Nikdo se na něj nemohl spolehnouti. Státníci a lidé, kteří mu sloužili, museli stále čekati, že budou propuštěni bez jakéhokoliv ohlášení předem a že na jejich místo budou povoláni jiní, lépe se hodící k jeho bezprostředním cílům: nikdo z nich nakonec nad ním nenabyl převahy. Stále a stále ukazoval, že není schopen vděčnosti. V jeho očích bylo dosti velkou odměnou, že lidem nebo národům se dostalo cti pracovati pro něho.


Zdroje:
XX.století o sobě, dějiny v dokumentech – Kvaček, Kuklík, Mandelová, Pařízková – Dialog 2005
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Cassius Chaerea
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1247
Registrován: 19/9/2007, 10:52

Příspěvek od Cassius Chaerea »

kacermiroslav píše:Docela zajímavý je pohled na osobu Františka Josefa I. z venčí, konkrétně očika britského novináře W.Steeda.
Tady bych dodal, že tento "pohled z venčí" neni od nijak nestraného pozorovatele. Henry Wickham Steed během první světové války velmi těsně spolupracoval s Jihoslovany i československou Národní radou, především pak byl přítelem T.G.M. a vedle Seton-Watsona to byla největší opora našeho odboje v Anglii.
Více zde.
Uživatelský avatar
Collombo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 205
Registrován: 1/3/2009, 12:18
Bydliště: Plzeň

Příspěvek od Collombo »

ad averze Češi
Ono to opravdu souvsí s narovnáním poměrů Rakousko-Uhersko.
Poté následovalo napětí kolem snahy o korunovaci FJ v Praze, potažmo event. obdobné srovnání poměrů i vůči nám, to se samozřejmně nezamlouvalo vysokým kruhům v uhrách, jim se, společne s poněkud neobratným konáním našich zástupců ve Vídni,
povedlo vyrobit takový cirkus, ze kterého jsme vyšli zase jako ti špatní...

Mimochodem císař prý hovořil skvěle a bez prízvuku česky a na jeho počest byl pojmenován u nás v Plzni pivovar Kaiserqell, dnes Gambrinus-to jen na okraj.
Naposledy upravil(a) Collombo dne 29/9/2009, 14:19, celkem upraveno 1 x.
In hoc signo vinces.
Uživatelský avatar
cayman
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 276
Registrován: 2/6/2005, 22:56
Bydliště: Bratislava

Příspěvek od cayman »

Cassius Chaerea píše:Tady bych dodal, že tento "pohled z venčí" neni od nijak nestraného pozorovatele. Henry Wickham Steed během první světové války velmi těsně spolupracoval s Jihoslovany i československou Národní radou, především pak byl přítelem T.G.M. a vedle Seton-Watsona to byla největší opora našeho odboje v Anglii.
Více zde.
No s tými pohladmi na Rakúsko-Uhorsko zvonka je to už raz tak. Aj tebou spomenutý Seton-Watson bol obdivovatelom Uhorska, až kým ho nespoznal bližšie.

Rozhodne vďaka týmto ludom, ešte pripomeniem aj nórskeho držitela nobelovej ceny Bjørnstjerne Bjørnsona. Smutné je že Seton-Watson nedočkal ani len svojej ulice v Bratislave, nieto ešte sochy na multisúsošnom Slovensku. Rozhodne by si ju zaslúžil viac ako iní páni/súdruhovia.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: František Josef I.

Příspěvek od Aaron Goldstein »

21. listopadu 2016 uplyne 100 let od smrti císaře Františka Josefa I.

Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: František Josef I.

Příspěvek od kenavf »

Teraz dávali o ňom diskusiu v programe Historie.cs kde bol popisovaný on a jeho éra trocha inak než sme to dostávali naservírované v minulých rokoch.
Že bral ohľady aj na ostatné národy, v čom bol dosť obmedzovaný, pretože jeho vláda nebola absolutistická ale konštitučná.

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1 ... storie-cs/
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: František Josef I.

Příspěvek od kacermiroslav »

Bohužel hodnocení Františka Josefa I. a celkově R-U Monarchie bylo poplatné době. Prakticky každý nový režim musel ospravedlnit svůj nástup a tudíž měl potřebuji ten předchozí pomlouvat. Až teď, kdy uplynula dostatečná doba a kdy se u nás změnilo X režimů, se začínáme na dobu Monarchie dívat plus mínus bez předsudků.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
fru
svobodník
svobodník
Příspěvky: 38
Registrován: 24/4/2010, 09:48
Bydliště: Iglau

Re: František Josef I.

Příspěvek od fru »

to je pravda.
Já tohoto člověka ale hodnotím víceméně jako mizerného údržbáře, který řešil vždy až následek, tzn o to hůř.
Jako člověka ze staré doby, neschopného sebereflexe.
Byl to nejvyšší typ úředníka, který řídil celou říši ze své kanceláře, bez větších vizí a progresí. Panovník často ve vleku událostí, který se nedokázal odpoutat od pocitu gigantismu, že vykonává úřad z boží vůle. Nebyl vůbec schopen reflektovat potřeby a vůli "svých národů" zasažen bolestným stigmatem přes manželku a syna Rudolfa.
Naposledy upravil(a) fru dne 17/2/2018, 16:44, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: František Josef I.

Příspěvek od kacermiroslav »

S tvým hodnocením souhlasím. Prostě to nebyl osvícený monarcha, který by císařství dokázal převést z 19. do 20.století. Řadu věcí prostě nechápal a byl spíše jen svědomitým úředníkem bez fantazie, který ustrnul v čase. Ale doba si vyžadovala hlavně diplomata a nikoliv úředníka. Jeho válečné neúspěchy jsou také pověstné a svým způsobem je zapříčinil i on, když třeba nechal Benedecka jmenovat velitelem severní armády v roce 1866, když byl specialistou na italskou frontu atd.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“