Paul Erich von Lettow-Vorbeck

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Paul Erich von Lettow-Vorbeck

Příspěvek od kacermiroslav »

Paul Erich von Lettow-Vorbeck
(jediný německý velitel, který nepoznal hořkost porážky)
Obrázek
*1870 - +1964
neboli Německá armáda ve Východní Africe 1914 – 1918




V dějinách válek se vyskytuje mnoho více či méně zajímavých postav, které známe z našich hodin dějepisu ze školních lavic a které svými skutky (mnohdy přikrášlenými) v naších dětských očích u nás vzbuzují respekt. Bohužel mnozí z těch, kteří utvářeli dějiny světa a jejichž příběhy jsou až neuvěřitelné, jsou již dnes téměř v zapomnění. Mezi takové velikány patří i postava velitele koloniálních sil Německého císařství ve Východní Africe v období První světové války 1914 – 1918. Jehož život a činy by lehce vydali na celý filmový seriál nebo velkofilm z Hollywoodské produkce, ovšem z nějakého důvodu se na tohoto muže již pozapomnělo.

Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck se řadí mezi největší vojenské osobnosti nejen své doby a je právem považován za největšího mistra gerilové války. Je to muž, který dokázal celou dobu trvání první světové války vést válku proti mnohonásobné nepřátelské přesile (Velká Británie, Belgie a Portugalsko) na frontě ve Východní Africe, která nebyla v rámci celosvětového konfliktu zase až tak bezvýznamná jak by se mohlo zdát. Boj jeho jednotek si zaslouží o to větší úctu, když si uvědomíme, že svou válku vedl ve vzdálených končinách Afriky, daleko od lidských i vojenských zdrojů z mateřského Německa, v těžkých podmínkách pouští, hor, džunglí, tropických nemocí a všeobecně nepřátelského prostředí. Paul von Lettow-Vorbeck v této náročné roli obstál, a dodnes zůstal jako jediný německý velitel své doby, který nebyl nikdy poražen. Kdo to tedy byl Paul von Lettow-Vorbeck?



Období před WW1
Plukovník, později generál, Paul von Lettow-Vorbeck se narodil 20.března 1870 do vojenské rodiny žijící v Saarlouis v Prusku (Německo). Po vzoru svého otce vstoupil do německé armády a vystudoval na dělostřeleckého důstojníka. Své první bojové zkušenosti získal v daleké Číně, kde se v roce 1900 podílel na potlačení povstání boxerů. Zde si vydobyl slávu tím, že vedl mezinárodní oddíl o síle 2100 mužů, který měl za cíl osvobodit obléhaná velvyslanectví evropských zemí v Pekingu.Lettow Vorbeck byl též členem jihozápadních koloniálních jednotek, s kterými potlačoval domorodá povstání.Poté se stáhl do Berlína, kde přednášel o koloniálním válčení.

O pár let později byl vyslán do německé kolonie do jihozápadní Afriky (dnešní Namibie), kde se v letech 1904 až 1908 podílel na potlačování domorodého povstání Hottentotů a Herenů. V těchto bojích byl také raněn a poslán na léčení do Jižní Afriky, kde se později seznámil s britským velitelem Janem Smutsem, proti kterému musel později vést válku. Po potlačení povstání v Německé jihozápadní Africe velel německým jednotkám v další kolonii císařského Německa a to v Kamerunu. Půl roku před začátkem „Velká války“ (První světová válka – dále WW1), byl povýšen do hodnosti plukovníka a byl jmenován velitelem císařských vojsk v Německé východní Africe (dnešní Tanzanie, Rwanda a Burundi). Tato německá kolonie představovala území o rozloze 994.996 km2, což bylo území představující až trojnásobek rozlohy současného Německa. Počet obyvatel rok před válkou pak byl kolem 7.700.000. Německá koloniální správa pak velmi spoléhala na místní náčelníky, jejichž úkolem bylo udržovat pořádek a vybírat daně. Kromě koloniálního dozoru, působily ve městech Dar es Salaam (166.000 obyvatel v roce 1914, z toho cca 1.000 Němců), Moshi, Iringa a Mahenge vojenské posádky pořádkových sil, která k 1.lednu 1914 sestávali ze 136 německých vojáků, včetně 42 vojenských zdravotníků a dalších 2.472 místních vojáků tzv. Askari. Kromě těchto německých vojáků žilo v Německé Východní Africe asi 3.500 Němců.


Období WW1
rok 1914

Obrázek Německé jednotky s Askarijcí útočí u Tangy
Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck započal válku ve Východní Africe s 216 bělošskými důstojníky a vojáky a s 2.540 domorodými vojáky (tzv. Askari). Prakticky ihned po vyhlášení války v srpnu 1914, byl von Lettow-Vorbeck odkázán jen na své síly a schopnosti a byl nucen se vším, co situace přinášela, maximálně improvizovat. Jeho sbor neměl jedinou moderní pušku, neměl žádné sklady ani polní lazarety a byl odkázán jen na vlastní nuzné zásoby. Válka v Evropě se totiž během krátké doby vyvinula tím směrem, že Německo nemohlo své odlehlé kolonii poskytnout prakticky žádnou pomoc, stejně jako žádné jiné ze svých kolonií. Navíc britské královské loďstvo hned v prvních dnech války ovládlo, až na výjimky, moře a tak účelně bránilo k dovozu jakýchkoliv vojenských zásob z domovského Německa. Tváří v tvář problematickému úkolu bránit Německou kolonii se čtyřiačtyřicetiletý, šedivý a na jedno oko slepý von Lettow-Vorbeck rozhodl vrhnout do boje. Jeho síly během krátké doby vzrostly až na 14.000 mužů, z čehož bylo 3.000 Němců a 11.000 černošských askarijů.

Bezprostředně po vyhlášení války von Lettow-Vorbeck ignoroval rozkazy ze vzdáleného Berlína, které pouze suše nabádali k opatrnosti, a zahájil prudké útoky na okolní nepřátelské državy. Se svými oddíly se mu podařilo přerušit důležitou železniční síť v Keni a začal dotírat i na další oblasti. Britové se rozhodli tento pro ně malý vojenský nepřátelský oddíl zlikvidovat v jednom větším střetnutí. Snadno si spočetli, že při takové aktivitě nemohlo němcům doma mnoho mužů zbýt a tak se rozhodli pro obojživelnou operaci, která by byla vedena na hlavní základnu von Lettow-Vorbecka v přístavu Tanga (nejsevernější přístavní město v dnešní Tanzánii).


Bitva o Tangu (3. – 5.listopadu 1914)
Německo: 1.100 mužů
Velká Británie: 8.000 mužů


Britové podle plánu připravili pro obojživelnou operaci proti německému přístavu Tanga svůj expediční sbor, kterému velel generál Arthur Aitken. Do deseti ráno už dopravili na pobřeží 4.000 mužů (z celkového počtu 8.000) a nad Němci měli přesilu čtyři na jednoho. Důstojníci naléhali na von Lettow-Vorbecka, aby zaútočil, ale on jen řekl: „Ještě chvilku počkáme...“

Kolem poledne převaha Britů narostla na šest ku jedné. Plukovník stále čekal. Ve tři hodiny odpoledne, kdy už měli britské jednotky přesilu nejméně osm na jednoho provedli Němci bleskový útok na úzké frontě, který vytlačil britské a indické jednotky z města Tangy s těžkými ztrátami.

Von Lettow-Vorbeck doufal, že Britové zaútočí teď zas na něj a že jim v obraně bude schopen způsobit ztráty ještě větší. Britové pochopitelně zaútočili, a to na jediném místě, které bylo k masivnímu útoku způsobilé, v údolí, sevřeném dvěma horskými hřebeny. Německý velitel posílil své čelní obranné pozice tím, že na obě křídla umístil na vrcholy hřebenů kulomety.

Britský protiútok započal v 16.35 odpoledne. Několik vln britských a indických vojáků postupovalo nezadržitelně přímo k německým pozicím. Nikdo nestřílel. Když se první vlna přiblížila na sto metrů k německým postavením, důstojnické píšťalky ohlásily bodákový útok a pěchota se rozběhla. Na vzdálenost padesáti metrů spustily německé kulomety palbu přímo proti řadám pěchoty a útok na několik minut uvázl, ale další vlny pěšáků přelézaly hromady mrtvých a raněných a už už se zdálo, že Němce převálcují pouze svým počtem. V tu chvíli vyslal von Lettow-Vorbeck smluvený signál a kulometčíci na kopcích zahájili palbu z boků; efekt palby byl zničující a demoralizující. Několik britských důstojníků se snažilo shromáždit muže do útoku, ale ani jedné skupince se ho nepodařilo zahájit. Jeden britský plukovník si uvědomil, že hlavním problémem jsou kulomety, pobíjející jeho muže ze stran a poté, co shromáždil zbytky své roty, vedl útok vzhůru do kopce. On i jeho muži byli pobyti na svahu. Plukovník sám se zraněn plazil dál, ale africký voják německého sboru mu prostřelil hlavu. Von Lettow-Vorbeck tohoto muže a jeho odvahu později často připomínal.

Boj pokračoval i přes noc a britský velitel si nechal čas až do svítání, kdy se teprve rozhodl k evakuaci. Nikým neohrožováni ostřelovali němečtí kulometčíci čluny, převážející britské vojáky k čekajícím lodím. Nakonec dosáhly britské ztráty nejméně 360 mrtvých a 490 raněných (některé zdroje ale uvádí až 2.000 padlých a pravděpodobně dalších 2.000 raněných). V Británii byl debakl přirozeně utajen a přesná čísla nebyla nikdy zveřejněna, ale ztráty patřily rozhodně k nejvýznamnějším jednostranným ztrátám, jaké kdy nějaká velmoc utrpěla. Němci ztratili jen 15 německých a 54 domorodých vojáků a dalších 81 raněných.

Hlavním kladem pro německé jednotky v této bitvě bylo (kromě samotného vítězství), že britští vojáci zanechali na břehu velké množství zbraní, několik set pušek, desítky kulometů a na 600.000 nábojů. Díky těmto zásobám mohli vést válku dalších mnoho měsíců.


Bitva u Jassínu (18. – 19.ledna 1915)
Německo: 1.594 mužů
Velká Británie: 1.100 mužů


O měsíc později připravil von Lettow-Vorbeck britským jednotkám další těžkou porážku v bitvě u Jassínu (leden 1915), čímž odrazil pro změnu pokus o pozemní invazi do své kolonie. Zde byli síly prakticky vyrovnané, protože na straně němců bojovalo 1.350 Akarijců a dalších 244 Němců. K dispozici měli i 23 kulometů a 4 polní děla. Britské a Indické jednotky pod velením kapitána Hansona měli k dispozici 1.100 mužů. Ani tento útok britských sil z 18. – 19.ledna 1915 se nezdařil a spojenci se museli stáhnout zpět do původních pozic. Německé ztráty dosáhli 86 mrtvých a cca 200 raněných. Britské ztráty nejsou známé.



Období WW1
rok 1915

Obrázek Askarijci na pochodu
Bitva u Jassínu byla prakticky předposlední z větších bitev na africké půdě, kterou von Lettow-Vorbeck vyprovokoval a vedl. Poté co za vítězství německé síly zaplatily téměř stovkou mrtvých a dvou stovek raněných, dospěl von Lettow-Vorbeck k názorů, že jsou to Pyrrhova vítězství, na kterých by brzy vykrvácel a dál již boj vést nemohl. Proto se rozhodl přejít na strategii vyhýbání se větším bitvám, kde by opět hrozila velká ztráta na lidech i nedostatkové munici a radši se rozhodl vysílat menší přepadové oddíly a to zejména do sousedních britských kolonií Rhodesie a do Keňi. Britům tento nový německý způsob boje „udeř a uteč“ nevyhovoval. Navíc po předchozích drtivých porážkách chyběla bojová morálka, a tak se raději rozhodli pro koncentraci svých sil v nejvíce ohrožených, strategických cílech. Tím sice zmenšili riziko porážky, protože si málokdo dokázal představit, že by na jejich bránící silné jednotky mohli zaútočit Němci se svými skromnými prostředky, ale zároveň je to učinilo těžkopádnými a nepohyblivými.

Pod dojmem úspěchů německých jednotek, přicházeli do ohrožené oblasti další a další jednotky. Na počátku roku 1915 tak vzrostli spojenecké síly na 75.000 mužů, ale přesto se britské velení neodvážilo uvolnit dostatek sil k zahájení útoku proti německé kolonii.

Tak se stalo, že i když ostatní německé kolonie v průběhu roku 1914 padali do rukou spojenců jedna za druhou, tak malá jednotka plukovníka von Lettow-Vorbecka přežila roky 1914 a 1915 vcelku bez úhony a přitom na sebe poutali stále větší a větší síly protivníka. Jedinou, i když nedobrovolnou posilou z Německa se stala posádka lehkého křižníku Konigsberg, který po své korzárské roli nalezl útočiště v deltě řeky Rufiji (Rufidži). Zde byl křižník téměř bez zásob paliva blokován velkou spojeneckou flotilou, které se nakonec za pomocí dvou těžkých monitorů podařilo německého piráta potopit. Avšak ještě před tím, než se hrdý Konigsberg v deltě řeky potopil (červenec 1915), byla z jeho nástaveb sejmuta dělostřelecká výzbroj (následně upravena na polní), vzata všechna munice, zásoby a přeživší námořníci v počtu 188 mužů pod vedením kapitána lodi Maxe Looffa se přidali k jednotkám plukovníka von Lettow-Vorbecka.

Po dalších osmnáct měsíců Britové „toho Prušáka“, jak von Lettow-Vorbecka nazývali nijak zvlášť neohrožovali, zato on ohrožoval je. Útočil na 700km dlouhou železniční trať z Mombasy k Viktoriinu jezeru, během dvou let zničil na dvacet vlaků a často trať přerušoval. Britové museli k její ochraně vybudovat stovky opevněných pozic.

Pro Němce byla vždy největším problémem munice, respektive její nedostatek. V dubnu 1915 prolomila blokádu zásobovací loď, ale potom najela u Tangy na mělčinu. Němci část nákladu zachránili a po dlouhé měsíce nato každý Němec v Tanzanii rozebíral náboje, vysypával zvlhlý prach a vyměňoval zápalky.

Když došly zásoby uniforem, Němci spřádali ručně místní bavlnu a šili si oblečení sami; z volské kůže si šili boty. Sbírali surovou gumu, vulkanizovali ji pomocí síry a vyráběli pneumatiky na náklaďáky a bicykly. Když se nedostávalo dost benzínu, konfiskovaného nepříteli, destilovali podřadné palivo z kokosových ořechů. Tito Němci, vedení von Lettow-Vorbeckem se stali jedněmi z nejpodnikavějších a nejvšestrannějších guerilových bojovníků historie.



Období WW1
rok 1916

Obrázek Německé jednotky s Askarijci na pochodu
V Německu pozorně sledovali dlouhý a statečný boj afrických jednotek. Bohužel na tu dálku, kde byli vedeny boje, nemohli nijak účinně pomoci von Lettow-Vorbeckovým jednotkám, ale jistá forma pomoci byla přeci jenom připravena. V únoru 1916 byl z Německa odeslán pomocný křižník Greif (maskovaný jako obchodní loď), který měl za úkol operovat u Afrických břehů a ztěžovat tak přísun britských sil a vojenského materiálu na africké bojiště. K smůle von Lettow-Vorbecka a jeho mužů, však byl pomocný křižník odhalen a britskými loděmi v dělostřeleckém boji potopen mezi Britskými ostrovy a Norskem. Císařské jednotky v Africe tak zůstali opět bez pomoci.

Teprve v březnu roku 1916 se britské síly cítili natolik silné, že se odhodlali k útoku proti Německé východní Africe. Do čela 45.000 britské armády byl postaven von Lettow-Vorbeckkův přítel z období před válkou, Jan Smuts (*1870 - + 1950), který sám byl mistrem gerilové války a který na německou kolonii podnikl útok z jihu z Jižní Afriky. V té době měl německý velitel k dispozici přibližně 11.500 bojeschopných vojáků. Avšak do obranných bojů nemohl nasadit celou svou sílu, protože tu bylo ještě další ohrožení britskými silami z Keni. Navíc se začali do války aktivně zapojovat i Portugalské a Belgické jednotky. Celkem tedy bylo na hranicích proti německým silám vázáno na 100.000 Dohodových vojáků. Dalším britským tahem bylo zaangažovat do situace ještě více domorodých vojáků - z Keni, Zlatého Pobřeží a Nigérie, a vybudovat k Tanzanské hranici železnici pro zásobování svých sil.

Von Lettow-Vorbeck si byl dobře vědom, že se takové síle v otevřeném boji nemůže postavit, proto se rozhodl pokračovat ve své taktice, která v konečném důsledku měla nepříteli způsobit co největší ztráty. Byl si také vědom, že pokud bude pořád vést boj, bude na sebe vázat tyto velké vojenské síly, které by jinak mohli být nasazeny proti jeho spolubojovníkům na Evropském válčišti. Poté co britské jednotky vtrhli do německé kolonie, přešel von Lettow-Vorbeck opět na vedení gerilové války. Následující měsíce pak prováděl až neuvěřitelné kousky, kdy s minimem sil dokázal vzdorovat mnohem silnějšímu protivníkovi. Přímo mistrovsky využíval veškerých výhod, které mu poskytoval terén v kterém probíhali boje a v několika dílčích střetnutích vždy britské jednotky porazil. Afrika tak zažívala ukázku nejvyšší školy gerilové války. Přesto vše však byla přesila dohodových vojáků drtivá. Ke konci roku 1916 již britské jednotky ovládali téměř dvě třetiny německého území, ale zbytek byl ještě stále v rukou císařských jednotek. Navíc německé jednotky podnikali neustálé výpady proti britským železnicím v okolí, po kterých proudil vojenský materiál a zásoby a proti britské kolonii v Keni. Bílí spojenečtí vojáci odpadali po stovkách díky malárii a dalším nemocem, zatímco otužilí a přivyklí Němci a jejich domorodí vojáci byli v pořádku a v plné kondici.

Spojenecký útok ztratil tempo, přesto ale generál Smuts nabídl dopisem von Lettow-Vorbeckovi možnost kapitulace, aby se zabránilo dalšímu krveprolití. „Ten Prušák“ ale zdvořile odpověděl, že válka pokračuje dál. Brzy nato napsal Smutsovi znovu a dotazoval se, jestli jsou na pravdě založeny poznámky, nalezené u jednoho padlého jihoafrického vojáka, týkající se toho, že napříště nemají být žádní Němci bráni do zajetí. Smuts po pravdě popřel, že by byl jakýkoli podobný rozkaz vydán. Co se von Lettow-Vorbecka týkalo, propouštěl všechny zajatce, pokud mu dali své slovo, že už nebudou dál bojovat. Neměl ani potraviny, aby udržoval zajatce naživu, ani vojáky, kteří by je hlídali, a vlastně neměl ani žádnou základnu nebo zázemí, kde by je držel. Za všech okolností však dodržoval válečné právo. Smuts svého nepřítele natolik respektoval, že povoloval průchod polní pošty pro německé jednotky a dokonce jim jí i doručoval.


Období WW1
rok 1917

Obrázek
V polovině roku 1917 stále německé jednotky drželi významnou část své kolonie a stále zužovali britské jednotky, jejich zásobování, jejich pozice neustálým bojem. V polovině roku 1917 byly síly Dohodových mocností v tomto prostoru již na téměř 175.000 mužů, zatímco německé jednotky měli již jen 6.000 bojeschopných mužů. Avšak ani tento výrazný nepoměr sil neodradil von Lettow-Vorbecka od zahájení dalších sérií nájezdů v září 1917.

Vzhledem ke stagnaci fronty v Evropě našla německá propaganda nové „hrdiny“ války a to právě v Africe. S úspěchy nepolapitelného von Lettow-Vorbecka, rostla i jeho prestiž a sláva v domovském Německu. Armáda pak nemohla svou poslední kolonii už z důvodu veřejného mínění nechat i nadále bez pomoci, a proto v listopadu 1917 zorganizovala riskantní podnik pro vzdušnou zásobovací operaci, kterou podnikla vzducholoď L.59 (tovární označení L.Z.104). Vzducholoď vezla celkem 13,8 t užitečného materiálu včetně tří desítek kulometů, 311.000 nábojů do pušek a 71.000 nábojů do kulometů a dále mnoho součástek ke zbraním, náhradní díly pro radiové přístroje, dalekohledy a více jak 2,5 t obvazů a léčiv. Ke smůle německých afrických jednotek se však L.59 ke svému cíli v Africe nedostala. Přibližně ve dvou třetinách trasy obdržela posádka zprávu, že německé jednotky kapitulovali. Proto se L.59 vrátila po letu dlouhém 6.757 km zpět na základu. Zpráva o kapitulaci německých jednotek však byla smyšlená s stál za ní protivník, který tak zabránil významnému zásobení bojujících jednotek.

V říjnu 1917 svedli von Lettow-Vorbeckovi muži poslední z velkých bitev u Mahiwa, kde Němci přišli o 519 mužů (mrtvých a raněných), ale protivník utrpěl opět drtivou porážku za kterou zaplatil na 2.700 mrtvými a raněnými. Po této vítězné bitvě byl von Lettow-Vorbeck povýšen do hodnosti Generakmajor


Koncem roku 1917 se na von Lettow-Vorbecka hrnuly potíže ze všech stran. Belgičané vyslali kolonu z Konga, Portugalci postupovali z Angoly a Mosambiku, Rhodézský expediční sbor se přibližoval z jihovýchodu a na severu se rozbíhal velký Britsko-Jihoafrický útok. V tuto chvíli měli Němci jen 4000 mužů, ale nebyli to jen tak nějací vojáci. Byli zkušení, otužilí, tvrdí a loajální a mezi bílými a černými vojáky nepanoval ani stín nějaké diskriminace nebo nerovnosti.


Období WW1
rok 1918

Obrázek
Víceméně ze cviku Němci přepadali portugalské posádky a vždycky vítězili. Lákali nepřátelské hlídky do léček a přepadali je ze zálohy a potom je likvidovali. Ale nikdo nikdy nedokázal přepadnout von Lettow-Vorbeckovy muže. Tou dobou měl von Lettow-Vorbeck k dispozici již jen asi 3.000 bojeschopných mužů, zatímco Dohodové země disponovali obrovskou armádou o počtu 270.000 vojáků.

Avšak dne 18. října 1918 byli Němci zase zpátky v Tanzánii. Toho dne odtud s lehkostí a grácií vpadli na jih do Rhodésie, kde v sérii bleskových nájezdů dobývali jeden vojenský sklad za druhým. Ještě 13.listopadu 1918 připravili Britům vážnou porážku u města Kasama. V ten samý den 13. listopadu se připravovali na útok na Broken Hill, středisko Severní Rhodésie, ale k jejich překvapení zjistili od zajatého britského vojáka, že bylo podepsáno příměří. Když byla zpráva potvrzena, von Lettow-Vorbeck chtěl nejprve vpadnout do portugalské Východní Afriky, kde by mohl po léta zaměstnávat několik nepřátelských divizí, které by se ho snažily chytit. Ale po zralé úvaze si plukovník uvědomil, že se musí se ctí příměří podřídit, třebaže pro jeho muže i něj samotného to bylo hořké zklamání.

Propustil své nosiče a hlásil se nejbližšímu spojeneckému vyššímu důstojníkovi - bylo to dva týdny poté, co válka skončila. Řekl mu: „Nevzdávám se, pouze se vám dávám k dispozici.“ Jemu i všem jeho mužům bylo povoleno ponechat si veškeré zbraně jako uznání za to, co dokázali. Dne 23.listopadu 1918 dosud neporažena německá armáda složila zbraně.



Období po WW1
Po ukončení bojů von Lettow-Vorbeck organizoval návrat německých vojáků a válečných zajatců z Afriky zpět do vlasti. Sám se vrátil domů až v roce 1919 a byl přivítán jako národní hrdina a neporazitelný vojevůdce. Německý císař ho svým posledním úředním ediktem povýšil na generálmajora.

V čase Výmarské republiky zasedal jeden čas v Reichstagu (1929 – 1930). Byl tvrdým odpůrcem Hitlera a požadoval, aby proti němu a jeho straně bylo použito vojsko. Posléze se stáhl z veřejného života. Prakticky po celé poválečné období pracoval na různých vzpomínkových knihách vztahujících se k Africe a na své autobiografii.

Svými činy se plukovník Paul von Lettow-Vorbeck nesmazatelně zapsal do historie vojenství, a to nejen vojenství německého. Ve druhé světové válce už plukovník nebyl v činné službě, jeho dva synové nicméně v této válce padli. V Británii, zemi svého nepřítele se nikdy žádné velké publicity nedočkal, třebaže britští vojáci ho ctili jako čestného nepřítele a jako skvělého vojáka. Když přijel v roce 1929 do Londýna na sraz veteránů bojů ve Východní Africe, vojáci vstali a celý sál zpíval „For He’s a Jolly Good Fellow“.



Období WW2
Ve druhé světové válce už plukovník nebyl v činné službě, jeho dva synové nicméně v této válce padli. Během války přišel o většinu majetku a upadl do bídy. V roce 1945, když von Lettow-Vorbeck žil v rozbitém Německu jako chudák, se o jeho tíživé životní situaci dozvěděl jeho někdejší protivník z afrických bojů polní maršál Smuts, navrhl několika svým zámožným přátelům, že by mu mohli jako výraz uznání za jeho udatnost vyplácet malou penzi. Nehledě na to, že Smuts později zemřel (+1950), byla pak tato penze vyplácena až do smrti plukovníka von Lettow-Vorbecka dne 9. března 1964. Za jedenáct dní by se byl dožil věku devadesáti čtyř let.


Bibliografie
· Meine Erinnerungen aus Ostafrika (1920)
· Kwa Heri Bwana (1920-1930)
· Heia Safari (1920)
· Afrika, wie ich es wiedersah (1955)
· Mein Leben (1957)






ZÁVĚR:
Plukovník Paul von Lettow-Vorbeck započal svou válku ve Východní Africe se 216 bělošskými důstojníky a vojáky a s 2540 vojáky domorodými. Síla jeho „armády“ nikdy nepřekročila 20.000 mužů, počítaje v to i domorodé nosiče. Se vším, co situace přinášela musel improvizovat. Jeho sbor neměl jedinou moderní pušku, neměl žádné sklady ani polní lazarety.

Přesto se mu dařilo v podstatě po celou první světovou válku blokovat téměř 300.000 britských a spojeneckých vojáků, kteří ho honili po území, větším než polovina Austrálie. Nikdy ho neporazili a nikdy ho nechytili, zato on jim způsobil ztráty 60.000 mužů, z nichž na 20.000 padlo. Britové a jejich spojenci proti němu vyslali nejméně 130 generálů a náklady na jejich tažení dosáhly výše přibližně 150 miliónů liber. Von Lettow-Vorbeck nicméně zůstal po celou dobu války jen plukovníkem (jmenování Generalmajorem se k němu dostalo až po válce). Na rozdíl od mnohých generálů však byl jediným německým velitelem, který se v první světové válce nedočkal porážky.






Zdroje:
Válečné lodě 3 – Hynek, Klučina, Šknouřil – 1988
Historie válek – D.Brownstone, I.Franck – Praha 1999
První světová válka den po dni – Ian Westwell - 2000
www.wereldoorlog1418.nl
www.firstworldwar.com
www. gardekorps.com
www.wikipedia.org
Naposledy upravil(a) kacermiroslav dne 22/10/2008, 14:25, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Super článek.Co se Vorbecka týče,člověk může jenom smeknout......
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Sgt.Pierro
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 232
Registrován: 21/10/2008, 12:17
Bydliště: Praha

Příspěvek od Sgt.Pierro »

velice pěkně napsáno. Nehledě k tomu, že africké bojiště tedy ať již búrské války či WWI na tomto kontinentě jsou pro mne více méně neznámou. Nicméně pan plukovník má můj obdiv. Takových stratégů a šikovných velitelů moc v první válce nebylo...
Veni, vidi, vici...
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pokud budu mít dostatek podkladů, tak bych se mimojiné snažil více věnovat tomuto dlouho opomíjenému bojišti.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

kačermiroslav - to byl voják. To je podobný příběh jako můj oblíbenec Jie-lü Ta-š. Vést válku v podmínkách nouze tedy oravdu uměl. Jak by asi obstál třeba u Verdunu nebo na Somě?
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Doporučuji si přečíst tuto knihu
http://knihy.abz.cz/prodej/boje-ve-vych ... tove-valky
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

sa58 - děkuji, možná si ji nadělím pod stromeček
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Pátrač píše:Jak by asi obstál třeba u Verdunu nebo na Somě?
Samozřejmě těžko říct a je to naprosto spekulativní. Asi by ale připadali v úvahu dvě možnosti jak by si mohl vést. Buď by zužitkoval své poznatky z gerilové války a za podpory svých nadřízených by se mohl pokusit posatvit třeba nějaké speciální úderné jednotky, které by se infiltrovali na nepřátelské území (viz. německé úderné jednotky z roku 1918). A nebo (a to pravděpodobněji) by válčil jako všichni ostatní a nedosáhl by žádného úspěchu a věhlasu, protože válečné akce v Evropě a Africe si byli diametrálně odlišné.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Aiwendill
desátník
desátník
Příspěvky: 41
Registrován: 21/8/2009, 11:28

Re: Paul Erich von Lettow-Vorbeck

Příspěvek od Aiwendill »

Viem, že sa veľmi nepatrí obnovovať vlákno, ktoré je už desať rokov mŕtve, no narazil som na online prepis spomienok generála von Lettow Vorbecka. Prakticky je tam všetko, čo kačermiroslav popísal vo svojom článku, ale je tam toho viac. Celkom zaujímavé čítanie...

https://www.allworldwars.com/My-Reminis ... rbeck.html
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Paul Erich von Lettow-Vorbeck

Příspěvek od kacermiroslav »

Děkuji, od té doby jsem si pořídil biografii pod názvem Boje ve Východní Africe za světové války 1914-1918 (Praha 2004). Původním záměrem bylo použít tuto knihu k čerpání dalších info k bojům v Africe, ale to by člověk nesměl chodit do práce a jen se věnovat publikační činnosti pro Palbu. takto jsem si totiž pořídil stovky knížek. Tak třeba jednou v důchodu:-)
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“