Alexandr Porochovščikov

vojáci a jejich velitelé, politici

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav, Rase

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Alexandr Porochovščikov

Příspěvek od Rase »

49.jpg
49.jpg (25.92 KiB) Zobrazeno 1794 x

Alexandr Porochovščikov

Alexandr Alexandrovič Porochovščikov (1892–1941) se narodil v Moskvě, do šlechtické rodiny. Jeho otcem byl známý architekt mecenáš a obchodník. Od mládí byl přitahován fyzikou a mechanikou, již od devíti let četl odborné knihy, ovládal 12 jazyků a od svých 15 let začíná vynalézat. Při studiu na Gymnáziu představil vlastní projekt aeoroplánu, načež mu bylo nabídnuto pokračovat s prací ve Francii. V roce 1911 si vybudoval dílnu, ve které postavil jednoduchý jednoplošník (Пороховщиков № 1) a sám na něm létal. V roce 1914 postavil dvoutrupý průzkumný letoun označený jako Bi-kok č. 2 – Dvojocasý (Би-Кок, Двухвостка). Letoun zaujal ruské ministerstvo vojenství, ale problém byl v tom, že vojáci požadovali předání výroby do zavedeného závodu, ale Porochovščikov požadoval, aby jim zkonstruovaný letoun byl vyráběn v jeho dílnách v Sankt Petěrburku. Letoun tak nebyl nikdy sériově vyráběn. Později vyrobil druhý prototyp tohoto letounu, ale tentokrát, překvapivě, s pásovým podvozkem (!) V roce 1915 obdržel diplom a oficiálně se stal inženýrem. Mězi jeho nejznámější projekty bezpochyby patří konstrukce pancéřového vozidla, z roku 1914, které mělo napomáhat pěchotě útočit na polní opevnění nepřítele, pojmenované Vezděchod. Ač se jednalo o velice zajímavou konstrukci, kvůli problémům s řízením nedošel ani tento projekt do stádia sériové výroby. V Porochovščikově Petrohradské dílně, přetvořené na továrnu, probíhala licenční výroba zahraničních typů letounů, pro potřeby Carské armády. Vyráběn zde byl i školní dvojplošník P-IV (П-IV) vlastní konstrukce. Zvláštností tohoto stroje byla jednoduchost montáže, demontáže i řízení. Gondola s žákem a instruktorem (seděli vedle sebe) byla usazena v přední části a za ní byl usazen motor s tlačnou vrtulí. Letoun bylo možno osadit motory o výkonu 50-80 koní. Zkoušky byly ukončeny v květnu 1917 a letoun byl hodnocen jako vysoce stabilní, jednoduchý na ovládání a tedy doporučen k sériově výrobě. Letadlo bylo vyráběno v nejrůznějších modifikacích až do roku 1923, k tomu se ale ještě vrátíme.
Po revoluci v roce 1917, zůstal Alexandr Porochovščikov v Rusku a odevzal továrnu státu. V této době navrhl letoun s pancéřovou kabinou, stroj pro sklizeň bavlny, plavidlo pro mělké toky, rychlostní vodní kluzáky, tankový pancéř a mnohé další. Noviny Izvěstija (Известия) jej, při příležitosti jeho 30. narozenin, označovaly za vzor vytrvalosti na trnité cestě ruského vynálezce. Alexander Nikolajevič Jakovlev (1923-2005), zakladatel společnosti JAK, jej dokonce nazýval prvním sovětským leteckým konstruktérem. V roce 1918 absolvoval zkoušky na hodnost válečného pilota, sloužil v sovětském letectvu, přičemž i nadále vedl letecké dílny a pokračoval v konstruktérské činnosti. V roce 1919 byla jeho továrna, jako nadbytečná, zrušena. V krátkém období v letech 1919 až 1923, kdy je povoleno omezené soukromé podnikání, postupně obnovuje svou činnost. V této době vyrábí vlastní školní dvojplošník s ocasním příhradovým nosníkem - P-IV bis, P-IV 2 bis, P-VI bis. Šlo o dvoumístný třívzpěrový dvouplošník s příhradovým trupem smíšené konstrukce. Gondola s tlačnou nebo tažnou vrtulí měla celodřevěnou konstrukci. Kryt motoru (tažného) byl vyráběn z hliníkového plechu a dvounosníkové křídlo dřevěné konstrukce bylo potažené plátnem. Křidélka byla jen na horním křídle, nosníky příhrad, vzpěry křídla a vazníky byly z ocelových trubek. Vzpěry měly dřevěný aerodynamický kryt. Na začátku roku 1923 se Porochovščikov přestěhoval do Moskvy a založil zde vlastní konstrukční kancelář, která se zabývala zpracováním inženýrských konstrukcí a vynálezů. Jakožto bývalému šlechtici a továrníkovi, se ani Porochovščikovovi nevyhnulo období stalinských represí, byl odeslán do tábora na Soloveckém souostroví, kde měl být převychován prací. Zde se mimo jiné zabýval projektováním přehrad na Bělomořském kanálu. Po propuštění se i nadále věnoval projektování vodárenských zařízení, návrat ke konstrukci letounů mu však nebyl umožněn. V roce 1940 byl obviněn ze špionáže, protisovětské agitace a opět zatčen. Dne 11. července roku 1941 byl na příkaz VKVS SSSR odsouzen k zastřelení. Rozsudek byl vykonán 28. července 1941 a pohřben na polygonu Kommunarka. Alexandr Alexandrovič Porochovščikov byl rehabilitován až 3. prosince 1955.

Zdroj:
Маслов, Михаил. Русские самолеты 1914-1917 (2006)
Шавров, В. Б. История конструкций самолетов в СССР до 1938г (1986)

http://palba.cz/viewtopic.php?f=209&t=7 ... 90#p254842
https://www.valka.cz/15304-Alexandr-Ale ... chovscikov
http://forum.valka.cz/topic/view/179885 ... ikov-P-IV-
http://forum.valka.cz/topic/view/195987 ... v-P-VIbis-
https://www.russkije.lv/ru/lib/read/ale ... n=linkthru

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti“