Personální obsazení nejvyšších funkcí

západ, východ, balkán, itálie, jiné

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Personální obsazení nejvyšších funkcí

Příspěvek od 950 »

Personální obsazení velitelských, štábních a nejvyšších vojenských administrativních funkcí c. a k. rakousko-uherských pozemních sil, c.k. rakouských a k. uherských zeměbraneckých sil během celé 1. světové války

Nejvyšším nominálním vrchním velitelem vší branné moci byl rakouský císař, uherský král etc.
Do 21. listopadu 1916† Franz Joseph I. von Habsburg-Lothringen
21. listopadu 1916 – 12. listopadu 1918 Karl I. Franz Joseph von Habsburg-Lothringen


Císař měl k dispozici K.u.k. Militär-Hofkanzlei, sídlící ve vídeňském Hofburgu. Vojenská dvorní kancelář vyřizovala císařovu vojenskou agendu a sloužila mu jako poradní orgán ve vojenských záležitostech. Přímým nadřízeným této kanceláře byl samozřejmě panovník a jeho administrátorem Vorstand (přednosta. Vojenská dvorní kancelář byla zcela nezávislá na K.u.k. Reichskriegsministeriu, AOK i Generalstabu
Přednosty byli:
1889- II.1917 General der Infanterie Arthur Freiherr Bolfras von Ahnenburg
II.1917-VIII.1918 Generalmajor (od 1.VIII.1917 Feldmarschalleutnant, od 1.VIII 1918 General der Infanterie) Ferdinand Freiherr von Marterer.
VIII.-XI.1918 Generalmajor Egon Zeidler-Daublebsky Freiherr von Sterneck



AOK – Armee Oberkommando
Zvláštním dekretem vydaným Jeho c. a k. Veličenstvem bylo zřízeno s okamžitou platností Armee-Oberkommando jakožto Hlavní stan. Generalissimem jmenovalo Jeho c.a k. Veličenstvo svého vzdálenějšího bratrance, dosavadního generálního inspektora vší branné moci (asi měsíc byl ve funkci po smrti arcivévody Franze Ferdinanda d’Este), kterým byl hodností General der Infanterie Friedrich von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich.

Sídlo Hlavního stanu:
1.VIII. – 11.IX. 1914 Festung Przemyšl (Halič)
12.IX. – 9.XI. 1914 Nowy Sacz (Halič)
10.XI.1914 – 6.XII.1916 Tessin (Horní Slezsko)
7.XII.1916 – 4.XI.1918 Baden (u Vídně)

Generalissimus byl vrchním polním (operačním) velitelem vší branné moci, který byl přímo podřízen a odpověden samotnému panovníkovi. Pokud šlo o plánování a přípravu bojových operací, podléhal mu K.u.k. Generalstab a rovněž jednotliví velitelé front (vyjma srbsko-černohorské a později albánské). Skrze ně podléhali generalissimovi i velitelé armád a jejich armádních sborů. Tato velitelská místa však na návrh generalissima a šéfa G-štábu obsazoval výhradně panovník. Generalissimus byl rovněž ředitelem Válečného dohlédacího úřadu.

Generalissimové polních vojsk:

26.VII.1914 – 2.XII.1916 General der Infanterie (od XII. 1914 Feldmarschall) Friedrich von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich
6.XII.1916 – 4.XI.1918 Seine k.u.k. Majestät Karl I. Franz Joseph von Habsburg-Lothringen (Feldmarschall)


Friedrichovy pravomoci byly ale panovníkem razantně omezeny diskrétními, ale o to závažnějšími direktivami, které jej de facto zbavovaly práva výrazněji zasahovat do operačních záležitostí. Arcivévoda měl veškerá nařízení a rozhodnutí šéfa G-štábu bez námitek podepisovat a zaštítit svou autoritou. Bylo paradoxní, že císař Franz Joseph I. jmenoval generalissimem svého vzdáleného bratrance Friedricha z pomaďarštělé větve vládnoucí dynastie, která žila trvale v Poszony (Preßburgu) /Slováci ať mi odpustí, ale tehdy to Bratislava ještě nebyla.../. Friedrich byl dobrácký, mírný, snad snaživý výkonný úředník a rozhodně úspěšný podnikatel i velkostatkář, ale na jeho vojenské schopnosti nebylo ve vojenských kruzích valné mínění (prý by se hodil maximálně na velitele divize). A přesto, jakoby na posměch ostatním generálům jmenoval císař do této důležité funkce právě jeho. Arcivévoda byl váhavec a navíc byl pod pantoflem své ambiciozní a intrikánské manželky. V jednom si jím ale císař mohl být jist: jeho loajalitou a věrností a také tím, že opravdu nebude do ničeho zasahovat!
To mladý císař Karl I. na tom byl svými vojenskými znalostmi lépe, než-li jeho předchůdce, kterého sám nahradil. Avšak i on byl málo rozhodným mužem a navíc mu chyběly zkušenosti. Svým vnitřním přesvědčením byl proti válce, ale byl už příliš ve vleku událostí, německého císaře Wilhelma II. a jeho německého G-štábu, že se z tohoto vlivu nedokázal vymanit.


K.u.k. Generalstab (C.a k. Generální štáb)
Sídlo G-štábu: Wien

Hlavní činností G-štábu za války bylo plánování, organizování a příprava operační činnosti ozbrojených sil na frontách. G-štáb rovněž řídil kartografický ústav (K.u.k.Kartographische Institut), vojenský poštovní úřad (K.u.k.Militär-Postamt), vojenský tiskový a cenzurní úřad (K.u.k.Militärzensur und Pressebüro), vojenskou zpravodajskou službu (K.u.k.Evidenzkanzlei) a protektoroval rovněž Maria Theresia Militär Akademie ve Wiener Neustadt Válečnou školu ve Vídni (K.u.k.Generalstabs-Kriegschulle) apod. G-štáb vypracovával nové služební směrnice i směrnice pro výcvik.
Generalstabschef podléhal přímo panovníkovi, byť formálně byl úkolován od AOK.

Šéfové c. a k. generálního štábu:

1912 – III.1917 General der Infanterie (od V.1915 General-Oberst a od XI.1916 Feldmarschall) Franz Conrad Freiherr von Hötzendorf
III.1917 – XI.1918 General der Infanterie (od I.1918 General-Oberst) Artur Arz Freiherr von Straussenburg


Franz Conrad byl vojákem každým coulem. Byl energický, vyžadující pořádek a disciplinu, dobrý stratég i vojenský odborník s moderním myšlením, avšak pro svoji tvrdohlavost, arogantní povahu, nezdravou ctižádostivost a nedostatek taktu nebyl zkostnatělou generálskou kamarilou moc oblíben. Náležel k tzv. Jestřábům, horujícím pro preventivní válku, hlavně proti Srbsku a nespolehlivé Itálii. Až do konce roku 1916 to byl on, kdo byl faktickým neoficiálním vrchním velitelem polních vojsk. Nebyl intrikánem, ani sevilním patolízalem císaře a za svými názory si vždycky stál. Snad právě proto nebyl císařem Franzem Josephem I. doceńován, přestože jím ale byl respektován. Naopak německý císař Wilhelm II. i jeho G-štáb Conrada uznávali jako jednoho z mála schopných rakousko-uherských generálů.
Naproti tomu Artur Freiherr Arz von Straußenburg byl oproti Conradovi pouhým vojenským úředníkem, teoretikem a poslušným vykonavatelem vůle svého mladého císaře. Jako velitel nevybočoval z průměrnosti, byl málo průbojný, neoponoval a dal se císařem snadno ovládat jako jeho ochotný a poslušný služebník.

Evidenzkanzlei (Vojenská rozvědka a kontrarozvědka)

Šéfové Evidenční kanceláře:
1909 - VI.1914 Oberst (od roku 1913 Generalmajor) August Urbanski von Ostrymiecz
VI.1914 – XII. 1916 Oberst Oskar Freiherr von Hranilovic-Czvetassin
XII.1916 – X.1918 Oberst (od r.1917 Generalmajor) Maxmilian Ronge





K.u.k. Reichskriegsministerium (C.a k. Říšské ministerstvo války)
Sídlo ministerstva: Wien

Během války byla činnost společného ministerstva války obdobná jako v míru. Ministerstvo spravovalo kasárenské objekty společného vojska, přístavy válečného námořnictva, vojenské pevnosti, hřebčíny, vojenské nemocnice, invalidovny, státní zbrojovky a muničky, arsenály, vojenské školní objekty atp. Dále spravovalo finanční i personální záležitosti společného vojska i válečného námořnictva, vojenské školství (vojenská gymnázia a kadetní školy), vojenské zdravotnictví, vojenskou justici i vojenskou duchovní službu. Ze svého rozpočtu zajišťovalo říšské ministerstvo války materiální potřeby c. a k. společného vojska a válečného námořnictva a také spravovalo c. a k. vojenský erár. V jeho kompetenci bylo vyplácení platů i penzí aktivnímu, rezervnímu i penzionovanému důstojnictvu i délesloužícímu vyššímu poddůstojnictvu, stejně jako vyplácení služného poddůstojníkům a mužstvu v presenční resp. válečné službě. Říšské ministerstvo války také kontrolovalo vývoj a výrobu zbraní u nestátních zbrojovek a dalšího válečného materiálu u nevojenských podniků, povolaných k válečným úkonům. V kompetenci společného říšského ministerstva války byla také Kundschaftstelle (zkráceně K-Stelle), což byla politická kontrarozvědka sledující vnitřní politické nálady a orientace všech vojáků vůči monarchii a rovněž řídilo činnost vojenských atašé v zemích jednak spojeneckých a jednak neutrálních resp. válku nevedoucích.
Reichskriegsminister podléhal přímo panovníkovi.

Říšskými ministry války byli:
1912 – IV.1917 General der Infanterie Alexander Ritter von Krobatin
IV.1917 – XI.1918 General der Infanterie Rudolf Ritter von Störger-Steiner




K.u.k. Generalinspektorat gesamte Kriegsmacht
(C. a k. Generální inspektorát vší branné moci)

Sídlo: Wien

Pracovní náplní tohoto vysokého vojenského úřadu byla kontrolní činnost všech složek ozbrojených sil. Tato velmi důležitá instituce byla podřízena přímo panovníkovi. Generální inspektorát prováděl inspekce, při nichž kontroloval stav výzbroje, výstroje, vojenského materiálu, účetnictví i vycvičenost regimentů a samostatných bataillonů. Kontroly byly prováděny iv hřebčínech, vojenském arsenálu, skladištích, vojenských školách i vojenských nemocnicích a také třeba ve vojenských úřadech. Mezi inspekčními kriterii, která se hodnotila, byly i kázeň, pořádek, řádná ustrojenost, morální stav jednotky, bojová připravenost a dodržování vojenských řádů i směrnic.

Generálními inspektory byli za války:
VII.1914 – I.1917 General der Infanterie (od XII. 1914 Geldmarschall Friedrich von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich
I.1917 – XI.1918 Seine k.u.k. Majestät Karl I. Franz Joseph von Habsburg-Lothringen (Feldmarschall)



Ministerstva zemské obrany
Tato ministerstva zajišťovala ve válce stejně jako v míru ze svých rozpočtů finanční, materiální a technické potřeby vojsk zemské obrany – v Předlitavsku Landwehru a v Zalitavsku honvedu.
Zeměbraneckým důstojníkům a délesloužícím vyšším poddůstojníkům, stejně jako zmobilizovaným rezervistům a vojenským penzistům vyplácela tato ministerstva platy a penze, a poddůstojníkům i mužstvu služné.
Součástí činnosti obou těchto ministerstev byla správa zeměbraneckých vojenských objektů (kasáren, skladů atp.) Zeměbranecká ministerstva také řídila a spravovala své školy a odborné kurzy, podléhala jim zemská, resp. teritoriální vojenská sborová velitelství, inspektoráty četnictva, vojenský strážní sbor pro civilní soudy, úřadovny okresních doplňovacích velitelství a skrze Eisenbahnkommanda i železnice. Velmi důležitým úkolem za války bylo i i organizování a řízení rekvizic. Zeměbranečtí ministři podléhali sice premiérům svých vlád, ale jmenováni i odvoláváni mohli být pouze panovníkem.

K.k. Landwehrministerium – Wien

Landwehrministry byli:
1911 – III.1917 General der Infanterie (od V.1916 General-Oberst) Friedrich Freiherr von Georgi
III.1917 – XI.1918 Generalmajor Karl Freiherr Czapp von Birkenstetten


Magyar királyi honvedelmi miniszterium –Budapest

Honvedelministry byli:
1910 – II.1917 Feldmarschalleutnant (od r.1913 General der Kavallerie) báró de Hazai Samuel
II.1917 – X.1918 General der Kavallerie Szurmay Sándor









AOK a G-štábu operačně přímo podléhali velitelé jednotlivých front (vyjma fronty srbsko-černohorské, který podléhal přímo panovníkovi a albánského úseku Jihovýchodní „Makedonské“ fronty, který podléhal bulharskému G-štábu).


Kommando der Balkanstretkräfte
Existence fronty: 29.VII.1914 – I.1916
Nepřítel: Srbská a černohorská armáda + menší francouzské letecké a dělostřelecké oddíly.

Velitelé fronty:
28.VII.1914 – 27.XII.1914 Feldzeugmeister Oskar Potiorek
28.XII.1914 – 23.V.1915 Feldzeugmeister (od V.1915 General-Oberst) Eugen von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich
24.V.1915 – 5.IX.1915 General der Kavallerie Carol Tersztyánsky de Nádas
5.IX.1915 – I.1916 německý General-Feldmarschall August Baron von Mackensen

Potom po porážce Srbska a Černé Hory...







Generalgouvernement „Serbia“ (Generální guvernerát nad okup. Srbskem)
Sídlo: Beograd
Pod tímto názvem se skrývala okupovaná území pod c. a k. rakousko-uherskou okupační vojenskou správou. Šlo o oblasti Srbska (vyjma východního, jižního Srbska, Makedonie a také Kosova, které anektovalo Bulharské carství)

Generálními guvernéry byli:
I.1916 – VII.1916 Feldmarschalleutnant Johann Graf von Salis-Seewis
VII.1916 – X.1918 General der Infanterie (od r.1917 General-Oberst) Adolf Freiherr Rhemen von Barenfeld

Generalgouvernement „Montenegro“ (Generální guvernerát nad okup. Černou Horou)
Sídlo: Cetinje (Zetin)

Pod tímto názvem se skrývala okupovaná území Černé Hory a Sandžaku.

Generálními guvernéry byli:
III.1916 – VII.1917 Feldmarschalleutnant Viktor Weber Edler von Webenau
VII.1917 – X.1918 Generalmajor Heinrich Graf von Clamm-Martinic





[B]Ostlischer Kriegsschauplatz[/B]
Existence fronty: 5.VIII.1914 – 3.III.1918
Nepřítel: ruská armáda

5.VIII.1914 – X.1914 de facto Generalstabchef General der Infanterie Franz Conrad Freiherr von Hötzendorf

Od října 1914 byly rakousko-uherské armády a samostatné armádní sbory v Haliči (vyjma oblastí jihovýchodního Haliče a Bukoviny) operačně podřízeny německému vrchnímu velitelství pro východní frontu: Oberkommando-Ost, jemuž veleli tito němečtí generálové:

X.1914 – 27.VIII.1916 General-Feldmarschall Paul Ludwig Graf von Hindenburg-Beneckendorf
27.VIII.1916 - 1917 General-Oberst Leopold von Wittelsbach, Prinz von Bayern
1917 – IV.1918 General-Oberst Maxmilian Hoffmann


Südostlische Abschnitt
Jihovýchodní frontový úsek nepodléhající pod německé Oberkommando-Ost. Zahrnoval jihovýchodní Halič a celou Bukovinu až po rumunské hranice. Tomuto frontovému úseku bylo nadřízeným velitelským orgánem AOK, ale fakticky v období X.1914 – X.1916 Generalstabchef General der Infanterie (od V.1915 General-Oberst) Franz Conrad Freiherr von Hötzendorf.

Potom přímo na místě operacím na tomto frontovém úseku již velelo Heeresfrontkommando, které se jmenovalo vždy podle velitele. Toto Heeresfrontkommando zřídil císař Franz Joseph I. dnem 20.X.1916.
Heeresfrontkommando „Erzherzog Karl“ / „Erzherzog Joseph“ / „Kövess“

20.X.1916 – 2.XII.1916 General Kavallerie (od XI.1916 General-Oberst Karl Franz Joseph von Habsburg-Lothringen, Kronprinz und Erzherzog von Österreich (od 21.XI.1916 Kaiser und nom.Feldmarschall)
2.XII.1916 – I.1918 General-Oberst Joseph Erzherzog von Österreich
I.1918 – 5.IV.1918 Feldmarschall Hermann báró Kövess de Kövessháza


Militär-Generalgouvernement „Poland“
Vojenská okupační správa rakousko-uherskými vojsky obsazená ruská území v Polsku.

Generálními guvernéry byli:
VIII.1915 – IV.1916 Generalmajor Erich Freiherr von Diller
IV.1916 – IV.1917 Feldzeugmeister Karl Kuk
IV.1917 – II.1918 Oberst (od IX.1917 Generalmajor)Stanislaw Graf von Szepticki
II.1918 – X.1918 General der Infanterie Anton Lipoščák





Südwestlicher Kriegschauplatz
Existence fronty: 23.V.1915 – 4.XI.1918
Nepřítel: italská armáda a odXI.1917 také britské a francouzské jednotky

Südwestfront-Kommando
Vrchnímu veliteli Jihozápadní fronty podléhala nejen všechna rakousko-uherská vojska v celé oblasti, ale i pomocné kontingenty spojeneckých německých jednotek.

Velitelé fronty:
27.V.1915 – 11.I.1918 General-Oberst (od XI.1916 Feldmarschall) Eugen Erzherzog von Österreich

Po úspěšné rakousko-uhersko-německé protiofenzivě na řece Isonzo a následném průlomu do hloubky italského území mezi 24.X. až 20.XI. 1917, kdy de facto zanikla sočská a korutanská část Jihozápadní fronty a na jejím místě vznikla nová, o dost kratší část italské fronty zv. „piavská“ a Südwestfront-Kommando bylo zrušeno k 11. lednu 1918, načež vrchní velení převzalo přímo AOK ve spolupráci s K.u.k. Generalstabem.








Rumänischer Kriegschauplatz
Existence fronty: 27.VIII.1916 – 23.IX.1916
Nepřítel: rumunská armáda, později ruská a srbská exilová armáda.

Velitelé fronty:
28.VIII.1916 – 17.IX.1916 General der Infanterie Artur Arz Freiherr von Straußenburg
17.IX.1916 – 23.XI.1916 německý General-Oberst Erich Baron von Falkenheyn

Potom se tato fronta dostala zcela pod německou režii, neboť vedle početných spojeneckých jednotek bulharských, německých a tureckých tvořily rakousko-uherské jednotky jen menšinu. Těmto kontingentům velel od 24.XI.1916 německý General-Feldmarschall August Baron von Mackensen




Heeresfrontkommandům (velitelstvím front) podléhaly Heeresgruppen (vojskové skupiny armád), které byly zakládány a rušeny účelově podle potřeb, dle vývoje na té či oné frontě a to vždy císařem na žádost AOK a Generalstabu. Tyto Heeresgruppe se nazývaly podle svého velitele.

Za 1. světové války vznikly tyto rakousko-uherské Heeresgruppen:

Heeresgruppe „Kövess“
Tuto samostatnou skupinu tvořilo 8 pěších a 3 jezdecké divize. Koncem září 1914 však tato skupina ztratila samostatnost a její divize byly včleněny do rámce II. Armee.

Operační prostor: VIII.-IX.1914 v severovýchodním a po té ve středním Haliči

Heeresgruppenkommandant:
VIII. – IX.1914 General der Infanterie Hermann báró Kövess de Kövessháza


Heeresgruppe „Böhm-Ermolli“
Tato samostatná skupina armád vznikla v říjnu 1915 operačním sloučením I. a II. Armee pod Oberkommando Eduarda Freiherr von Böhm-Ermolliho. Zrušena, resp. přeměněna v Heereskommando „Ukraine“ byla po uzavření mírové smlouvy se sovětským Ruskem v březnu 1918.

Operační prostor: X.1915 – VI.1916 ve východním Haliči a na ruské Volyni, VI.-X.1916 ve východním Haliči, X.1916 – VIII.1917 v ruské Volyni mezi Karpaty a Pripjatí, VIII.1917 – III.1918 na západní Ukrajině v Podolí.

Heeresgruppenkommandant:
X.1915 – III.1918 General der Infanterie (od V.1916 General-Oberst a od I.1918 Feldmarschall)Eduard Freiherr von Böhm-Ermolli



Heeresgruppe „Erzherzog Karl"
Tato skupina armád byla zřízena po ruské Brusilovově ofenzivě v srpnu 1916, ale existovala jen 2 měsíce, jelikož Karl Franz Joseph Kronprinz von Österreich nastoupil na místo Heeresfrontkommandanta na jihovýchodním úseku ruské fronty.

Operační prostor: Bukovina a haličsko-uherské pomezí v Karpatech.

Heeresgruppenkommandant:
VIII. – X.1916 General der Kavallerie Karl Franz Joseph von Habsburg-Lothringen, Kronprinz und Erzherzog von Österreich


Heeresgruppe „Conrad“ / „Erzherzog Joseph“
Tato skupina armád byla zřízena na území Jižních Tyrol jakožto Südtirollische Abschnitt-Frontkommando a oidkéhala mu veškerá rak.-uh. vojska nacházející se na frontě i v zápolí Jižních Tyrol.

Operační prostor: Jižní Tyrolsko

Heeresgruppenkommandant:
1.III.1917 – VIII.1918 Feldmarschall Franz Conrad Graf von Hötzendorf
VIII. – 4.XI.1918 General-Oberst (od 22.X.1918 Feldmarschall) Joseph von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich


Heeresgruppe „Boroevič“
Tato skupina armád vznikla 23. srpna 1917 na území Küstenlandu a západního Kraňska jako Isonzische Abschnitt-Fronkommando a podléhaly mu 1. a 2. Isonzoarmee i všechny další jednotky v oblasti, po vzniku Piavische Abschnitt na místo původního isonzského a korutanského úseku. Později pod Heeresgruppenkommandospadala znovusjednocená Isonzoarmee, 10. Armee a další jednotky.

Operační prostor: Levobřeží řeky Isonzo, Küstenland, Kras a jižní část Julských Alp. Od listopadu 1917 pak levobřeží středního a dolního toku řeky Piave v italské provincii Veneto.

Heeresgruppenkommandant:
23.VIII.1917 – 4.XI.1918 General-Oberst (od II.1918 Feldmarschall) Svetozar Freiherr Boroevič von Bojna


Heeresgruppe „Kövess“ (nová)
Tato skupina armád vznikla po francouzsko-srbském průlomu makedonské fronty s ústupu německo-bulharských vojsk v Makedonii, aby zastavila srbský postup na sever do Srbska a italský v Albánii.

Operační prostor: Albánie, Srbsko, Černá Hora, Banát a přilehlé oblasti.

Heeresgruppenkommandant:
X.1918 – XI.1918 Feldmarschall Hermann báró Kövess de Kövessháza




Nižšími vojenskými uskupeními, které podléhaly pod Heeresgruppenkommanda byly Armee a Armeegruppen (armády a armádní skupiny)

1. Armee na ruském bojišti

1.VIII.1914-23.V.1915 General der Kavallerie Viktor Dankl
23.V.1915-10.VI.1915 General der Kavallerie Karl Freiherr von Kirchbach und Lauterbach
10.VI.1915-26.VII.1916 Feldzeugmeister (od 1.V.1916 General-Oberst) Paul Freiherr Puhallo von Brlog

...armáda pak rozpuštěna a znova zreorganizována.

1.Armee (nová) na rumunské frontě

16.VIII.- II.1917 General der Infanterie Artur Arz Freiherr von Straußenburg
II.1917 – 15.IV.1918 General-Oberst Franz Freiherr Rohr von Denta

...po uzavření míru s Rumunskem počátkem března 1918 byla armáda k 15. březnu 1918 rozpuštěna.

2. Armee Na balkánské frontě proti Srbsku v Banátu. 14.VIII.1914 převelena na ruskou frontu.

1.VIII.1914 – V.1918 General der Kavallerie (od 1.V.1916 General-Oberst a od 31.I.1918 Feldmarschall) Eduard Freiherr von Böhm-Ermolli
V.1918 – XI.1918 General der Infanterie Alfred Krauss

...armáda součástí i Heeresgruppe „Ukraine“.


3. Armee Až do IX.1915 na ruském bojišti, pak IX.1915-III.1916 na Balkáně, III.-XII.1916 na italském bojišti a od I.1917-I.1918 opět na ruském bojišti.

VIII.— IX.1914 General der Kavallerie Rudolf Ritter von Brudermann
IX.1914 – V.1915 General der Infanterie Svetozar Boroevič de Bojna
V.-VI.1915 Feldzeugmeister Paul Freiherr Puhallo von Brlog
VI.-IX.1915 General der Kavallerie Carol Tersztyánsky de Nádas
IX.1915 – X.1916 General-Oberst Hermann báró Kövess de Kövessháza
X.1916 – III.1917 General der Infanterie (od 1.XI.1916 General-Oberst Karl Graf von Kirchbach und Lauterbach
III. – VII.1917 General-Oberst Carol Tersztyánsky de Nádas
VII.1917 – I.1918 General-Oberst Karl Křitek

... armáda pak rozpuštěna.





4. Armee ruské bojiště

VIII.-IX. 1914 General der Infanterie Moritz Ritter von Auffenberg
IX.1914-VI.1916 General der Infanterie Joseph Ferdinand von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich
VI.1916-III.1917 General-Oberst Carol Tersztyánsky de Nádas
III.1917-III.1918 General-Oberst Karl Graf Kirchbach und Lauterbach

Po uzavření míru se sovětským Ruskem v březnu 1918 byla tato armáda rozpuštěna.

5. Armee na Balkáně v Bosně.

VIII.-XII.1914 General der Infanterie Liborius Ritter von Frank

27. prosince 1914 byla tato armáda rozpuštěna...

5. Armee (nová) Na italském bojišti, na frontě na Isonzo, zformována 25.V.1915.
... pak 25.V.1917 přejmenována na Isonzoarmee

27.V.1915-23.VIII.1917 General der Infanterie (od 1.V.1916) General-Oberst) Svetozar Boroevič von Bojna

13.VIII.1917 byla Isonzoarmee rozdělena na dvě armády – 1. a 2.. Isonzoarmee...

1. Isonzoarmee Dolní tok řeky Isonzo, pak postup italským územím k řece Piave.
Vznikla 23.VIII. 1917 rozdělením původní Boroevičovy Isonzoarmee.

23.VIII.1917-6.I.1918 General-Oberst Wenzel Freiherr Wurm

6.I.1918 zanikla opětným sloučením s 2. Isonzoarmee.

2.Isonzoarmee Střední tok řeky Isonzo, pak postup italským územím k řece Piave.
Vznikla 23.VIII. 1917 rozdělením původní Boroevičovy Isonzoarmee.

23.VIII.1917-6.I.1918 General der Infanterie Johann Ritter von Henriquez

6.I.1918 zanikla opětným sloučením s 1. Isonzoarmee.


Isonzoarmee (obnovená) Italská fronta v provincii Veneto na řece Piave.
Vznikla obnoveným sloučením 1. a 2. Isonzoarmee.

7.I.-4.XI.1918 General-Oberst Wenzel Freiherr Wurm

6. Armee Balkánská fronta na řece Drině v Bosně a sev.záp. Srbsku.

VIII.-XII. 1914 Feldzeugmeister Oskar Potiorek

Na konci prosince 1914 armáda rozpuštěna a Potiorek penzionován.


6. Armee (nová) Italské bojiště, jihotyrolská fronta.

Armáda byla znovuzřízena dne 15.I.1918 při reorganizaci rak.-uh. ozbrojených sil na italském bojišti.

15.I.-15.VII.1918 General-Oberst Joseph von Habsburg-Lothringen, Erzherzog von Österreich
15.VII.-4.XI.1918 General der Kavallerie (od 1.XI. 1918 General-Oberst) Alois Fürst von Schönburg-Hartenstein


7. Armee ruské bojiště

8.V.1915-8.IX.1916 General der Kavallerie (od 1.V.1916 General-Oberst) Karl Freiherr von Pflanzer-Baltin
8.IX.-20.X.1916 General der Kavallerie Karl Graf von Kirchbach und Lauterbach
20.X.1916-16.I.1918 General-Oberst (od 5.VIII. 1917 Feldmarschall)Hermann Kövess báró de Kövessháza
16.I.-15.IV.1918 General-Oberst Karl Křitek

Vzhledem k uzavření míru se sovětským Ruskem v březnu 1918 byla proto 7. armáda rozpuštěna.

10. Armee Italské bojiště, korutanská fronta, od listopadu 1917 pak italská provincie Veneto – střední tok řeky Piave.

II.-VI.1916 General der Kavallerie (od 1.V.1916 General-Oberst) Franz Freiherr Rohr von Denta
VI.1916-IV.1917 Feldmarschalleutnant Karl Scotti
IV.1917-4.XI.1918 General-Oberst (od 5.XI.1917 Feldmarschall) Alexander Freiherr von Krobatin


11. Armee Italské bojiště, jihotyrolská fronta

14.III.-VI.1916 General der Kavallerie (od 1.V.1916 General-Oberst) Viktor Graf Dankl
VI.1916-II.1917 General-Oberst Franz Freiherr Rohr von Denta
II.1917-4.XI.1918 Feldzeugmeister (od 16.XI.1917 General-Oberst) Viktor Graf von Scheuchenstuel


12. Armee Na ruském bojišti na frontě v jihovýchodním Haliči a v Bukovině

4.VII.-13.VIII.1916 General der Kavallerie Karl Franz Joseph von Habsburg-Lothringen, Kronprinz und Erzherzog von Österreich

13.VIII.1916 byla 12. armáda integrována jako základ většího operačního uskupení Heeresgruppe „Erzherzog Karl“.


„Hilfreich“ Südarmee (německá)

I.-II. 1915 operovala v Karpatech na rozhraní Haliče a Horních Uher, II.-VIII. 1915 v jižním Haliči, VIII.1915-V.1916 v jihovýchodním Polsku a mezi V.1916- ?? v jihovýchodním Haliči.

Tato německá pomocná armádá však byla smíšená německo-rakousko-uherská. V roce 1915 ji tvořilo 6 divizí Infanterie (š německé a 3 rak.-uh.) a 2 divize Kavallerie (1 německá a jedna rak.-uh.). V roce 1916 to bylo už jen 5 divizí Infanterie (3 rak.-uh., 1 německá a 1 turecká) a 1 rak.uh. divize Kavallerie.

I.1915-III.1917 německý General der Infanterie (od XI.1916 General-Oberst) Alexander Ritter von Linsingen
III.1917-III.1918 německý General der Infanterie (od V.1917 General-Oberst) Felix Ritter von Bothmer


Vzhledem k uzavření míru se sovětským Ruskem v březnu 1918 byla tato armáda rozpuštěna.


14. Armee Šlo o účelově zřízenou smíšenou německo-rakousko-uherskou armádu pod německým velením.
X.-XI.1917 operovala na horním toku řeky Isonzo a v jihovýchodní oblasti Julských Alp. Potom v severovýchodních italských provinciích Veneto a Venezia-Giulia.
XI.-XII.1917 na levém břehu středního toku řeky Piave.

X.-XII.1917 německý General-Oberst Otto Graf von Bellow



Armeegruppen (armádní skupiny) byly operační uskupení menší než Armee, ale větší než Korps, které byly účelově vytvářeny, měněny a zase rozpouštěny. Jejich velitelé měli samostatnost a postavení jako velitelé armád.

Armeegruppe „Kirchbach“ na ruském bojišti

23.V. - 10.VI.1915 General der Kavallerie Karl Graf von Kirchbach und Lauterbach


Armeegruppe „Kummer“ na ruském bojišti

VIII.-22.IX.1914 General der Kavallerie Heinrich Ritter Kummer von Falkenfeld


Armeegruppe „Pflanzer“ na ruském bojišti

3.X.1914-VIII.1915 General der Kavallerie Karl Freiherr von Pflanzer-Baltin




Armeegruppe „Rohr“
Na italském bojišti

27.V.1915-II.1916 General der Kavallerie Franz Freiherr Rohr von Denta


Armeegruppe „Belluno“ Na italském bojišti

IX.-XI.1918 Feldzeugmeister Ferdinand Ritter Goglia von Zlota Lipa


Armeegruppe „Albanien“ Albánký úsek balkánské fronty

IX.-XI.1918 General-Oberst Karl Freiherr von Pflanzer-Baltin


Landesverteidigungskommando „Tirol“ (Zemské obranné velitelství „Tyrolsko“)

25.V.1915-14.III.1916 General der Kavallerie Viktor Dankl
14.III.1916-28.VI.1917 General der Infanterie Josef Roth Freiherr von Limanowa-Lipanów

Velitelství po té rozpuštěno.


Zdroje:
http://oesta.gv.at/DocView.axd?CobId=23130
http://www.weltkriege.at/Generalitaet/0 ... nerale.htm
a mnohé jiné, které už si nepamatuji, protože tyto seznamy jsem dával dohromady i z knih v dobách, kdy jsem ještě ani neměl PC.

Pokud máte zájem o podobný, vlastně ještě podrobnější seznam německé císařské armády, jděte na polské stránky http://www.armianiemiecka.tpf.pl

Najde se někdo, kdo sem dá podobný personální seznam ruské, srbské nebo italské královské armády?
Odpovědět

Zpět na „Bojiště“