Jak se stát námořním důstojníkem u K.u.k. Kriegsmarine...

západ, východ, balkán, itálie, jiné

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Jak se stát námořním důstojníkem u K.u.k. Kriegsmarine...

Příspěvek od 950 »

Jak se stát námořním důstojníkem u K.u.k. Kriegsmarine...
K.u.k. Marineakademie



Když v lednu 1798 získalo Rakouské císařství území Benátské republiky, převzalo v Benátkách i zbytky jejího loďstva a arsenál. Námořní škola ovšem chyběla. Veliteli nového rakouského válečného loďstva tak byli benátští Italové, Francouzi, Irové, Skotové, Španělé či Dánové, často to však byli důstojníci od obchodního loďstva. Výchova a výcvik vlastních námořních důstojníků chyběly.
V roce 1802 vydal Erzherzog Carl nařízení, jímž byla založena v Benátkách k.k. Marine-Kadetten-Schule (Cesarea regia scuola dei cadetti di marina). Jenže po ztrátě Benátek v roce 1805 tato škola zanikla a obnovena byla až v roce 1815 s italštinou jako vyučovacím jazykem. B době benátské revoluce v letech 1848-49 byla škola přemístěna do Terstu a do Benátek se už nevrátila. V roce 1852 dostala nový německý název: K.k. Marine-Akademie. V roce 1857 pak byla znovu přestěhována, tentokrát do novostavby ve Fiume. (Základní kámen byl položen 26. března 1856) za účasti tehdejšího Marine-Kommandanta Vize-Admirala Erzherzoga Ferdinanda Maximiliana a dokončena byla 3. října 1857. (Vezmeme-li v potaz rozsáhlost této monumentální budovy i to, že byla z cihel, tak to byl vskutku výkon).
Budova akademie sestávala z na jih směřující hlavní budovy a dvou postranních křídel.
Obrázky viz. http://www.kuk-kriegsmarine.at/fiume.htm
V této budově zůstala K.k. Marine-Akademie (od r. 1889 K.u.k. Marine-Akademie a od roku 1908 K.u.k. Marineakademie) až do roku 1914, kdy byla z bezpečnostních důvodů přestěhována do zámku Hof v Dolním Rakousku a později do hornorakouského Brannau am Inn, zatímco budova byla změněna na Marinespital.

K.u.k. Marineakademie ve Fiume měla každoročně 4 třídy. Každá třída byla totožná s ročníkem 1., 2., 3. a 4.
Studovat na ni mohli jen ti chlapci, kteří po 5 letech triviální školy složili přijímací zkoušky, absolvovali pohovor a obstáli u zdravotní prohlídky. Přijímací zkoušky byly dosti těžké, asi takové jako na 8 letá klasická gymnázia. Absolvovat je směli chlapci ve věku mezi 12. a 15. rokem věku. Tzn., že se na ně mohli přihlásit i ti, kteří po triviální škole absolvovali ještě 3 roky tzv. měšťanky (asi jako dnes 2. stupeň ZŠ).
Záleželo také na movitosti adeptových rodičů či pěstounů, protože studium se muselo každoročně hradit školným a to nebylo malé – vždyť šlo o prestižní elitní střední školu.
Přijatý uchazeč se stal posluchačům čili (něm. Zögling auf Marineakademie)
Každý školní rok z oněch čtyřech sestával z 9 měsíců výuky na pevnině a po té ze 2 měsíců praktické výuky při plavbě na školní lodi (plachetní fregatě „SMS Lily“) Prázdniny pak byly 4 týdenní.

V roce 1914 bylo v Marineakademii ve Fiume 200 posluchačů ve třídách po 40 až 67 osobách (mezi nimi bylo 9 Čechů).
Zajímavé fotografie tříd posluchačů-absolventů jsou se jmennými seznamy na: http://www.kuk-kriegsmarine.at/
Jak už jsem uvedl, K.u.k. Marineakademie byla stejně jako K.u.k. Maria Theresia Militärakademie ve Wiener Neustadt elitní vojenskou střední školou a proto byla plna mladých šlechticů i synků z tradičních rodin námořních důstojníků. Blbci a protekcionisté však neměli šanci. Výuka byla dosti náročná a kdo neprospíval, byl vyloučen. Opakování ročníku se nepřipouštělo.
Vyučujícími byli buď civilní profesoři nebo zkušení námořní důstojníci.. Chcete-li vědět, kdo Marineakademii velel, protože ona neměla direktora nýbrž Kommandanta, jděte na
http://de.wikisource.org/wiki/Österreic ... hematismus

Co se na Marineakademii vyučovalo?
• Dějepis s důrazem na Habsburskou monarchii, Rakousko-Uhersko, dějiny námořních válek a dějiny K.u.k. Kriegsmarine.
• Jazyky (Němčina, italština a angličtina)
• Matematika
• Biologie zaměřená na mořskou faunu a floru
• Zeměpis
• Kartografie
• Hydrografie
• Astronimie
• Nautika
• Námořní taktika
• Vlajková a semaforová signalizace
• Světelná morsetelegrafie
• Konstrukce lodí
• Rakouské a mezinárodní námořní předpisy
• Tělesná výchova zaměřená na gymnastiku, veslování a plavání.


Ve vyšších ročnících přibyl:
• Šerm šavlí
• Střelecká příprava z revolveru a pušky
• Společenské chování (spol. konverzace, tanec, stolování)

Na konci 4. ročníku studium vyvrcholilo závěrečnou písemnou a ústní maturitní zkouškou, po jejímž úspěšném složení byli všichni úspěšní absolventi slavnostně vyřazeni s hodností Seekadett (do roku 1908 Seekadett 2. Klasse) a ti veleúspěšní, kteří měli vyznamenání (max. 2 dvojky) jako Seefähnrich (do roku 1908 Seekadet 1. Klasse). Následovala 2 měsíční dovolená a po ní 18 měsíční instruktážní dálková plavba na velké válečné lodi, zpravidla do Asie a na Dálný východ.

Z absolventů Marineakademie se stávali tzv. Manöveroffizieren.

Námořním důstojníkem bylo možno se stát ještě přes několik odborně specializovaných Kadettenschule, které byly jen dvouleté a hlásit se do nich mohli absolventi průmyslovek a reálných gymnázií, tedy maturanti. Ti, kteří nechtěli být námořními důstojníky z povolání a byli ansolventy nějaké vysoké nebo střední školy, mohli si vojnu odkroutit po dobu 1 roku jako tzv. Einjährigfreiwillige, když po 2 měsíčním základním výcviku absolvovali některý z půlročních specializovaných kurzů a zbytek si pak odsloužili v přístavu či na lodi. Do civilu pak odcházeli jako vyšší poddůstojníci s možností pozdějšího povýšení na důstojníka po složení důst. Zkoušky (vysokoškoláci jako důstojníci, zpravidla jako Korvettenleutnant in die Reserve). Středoškolák-rezervista, pokud by chtěl dosáhnout této hodnosti, musel by odsloužit další 3 roky jako délesloužící v hodnosti Seefähnrich, jinak byl na hodnost Korvettenleutnant in die Reserve povýšen a ž po absolvování několika voj.
cvičení u Kriegsmarine.
Důstojníci z Kadettenschule ale nebyli nikdy Manöveroffizieren ale jen Deckoffizieren u různých služeb na lodích nebo v přístavech.

Za WW1 při mobilizaci byli povoláváni i důstojníci od Obchodní paroplavby. Ti měli svou akademii v Terstu, ale tam se vyučovalo ryze civilním námořním předmětům, které byly potřebné k obchodní plavbě a řízení obchodní či pasažérské lodi. Kapitánské zkoušky pak skládali v sídle svého rejdařství a licenci jim muselo udělit příslušné ministerstvo obchodu. Proto tito důstojníci sloužili vesměs na zrekvírovaných civilních lodí nebo u nějakých služeb.
jiri_x
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 5/4/2012, 14:11
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od jiri_x »

Kdo poskytoval školné na prestižní Marineakademie pro "chudé" nadané zájemce z příslušníků českého národa ?
Má autor něco společného s mořem ?
Jiri_x
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Chudí, leč nadaní mládenci nejen z Čech měli prostě peška, ti to mohli dotáhnout maximálně na bocmana. Pro ně byl v Šibeniku hulk Schwarzenberg a školní plachetnice Albatros, kde měli školu zadarmo. Trvala rok, lemplové co se nenaučili pořádně německy měli možnost študovat roky dva. Pak následovala běžná čtyřletá služba.
Ale byly i výjimky. Tak třeba lodní faráři byli obvykle poručíci, ale ti měli samozřejmě úplně jiný školy ( :D ) a ty byly taky grátis. Podobně na tom byli i jiní absolventi civilních univerzit - lékaři, konstruktéři, kartografové apod. Aby jejich činnost měla nějakou váhu a aby je na potkání nestavěl do latě kdejakej margast, dostávali nižší důstojnické hodnosti. Ovšem profíkům do námořnických věcí kecat nesměli, to dá rozum. :wink:
さようなら。
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Studium na Marineakademie opravdu nebylo levnou záležitostí. Své by mohl vyprávět slavný admirál Tegetthoff, který jí ukončil v roce 1845 a po zakoupení kadetní uniformy, na kterou námořnictvo nic nepříspívalo, už údajně neměl peníze ani na cestu k rodičům, takže místo dovolené raději okamžitě nastoupil službu v rakouském námořnictvu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
jiri_x
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 5/4/2012, 14:11
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od jiri_x »

Jak tedy studovali Josef Holub, Rudolf Singule, Bořivoj Radoň, Václav Woseček, Zdeněk Hudeček a další ?
Jiri_x
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Radoň nevím, Holub a Singule byli z lampasáckejch rodin a Hudeček byl sice sirotek, ale vychovával ho strýc, který měl nějaké obchody (tuším s papírnictvím, ale možná se pletu). A Voseček asi taky nebyl žádná socka, když si mohl dovolit zaplatit leteckou školu v Paříži.
さようなら。
jiri_x
vojín
vojín
Příspěvky: 16
Registrován: 5/4/2012, 14:11
Bydliště: Hradec Králové

Příspěvek od jiri_x »

Co vím, Woseček ( potom se dal přejmenovat na Voseček ) po určité době služby u Kriegsmarine ( tedy po absolvování Marineakademie ) absolvoval letecký kurs ve Wiener Neustadt ( a to si asi platil sám nebo spíše byl delegován Kriegsmarine ) - a měl leteckou licenci č. 1. Pocházel z Hořic ( u Hradce Králové ). A myslím si, že "nadaní" jedinci mohli žádat ( a ucházet se ) o speciální stipendium, které bylo asi vypisováno Kriegsmarine ( nevím to určitě ). A tak vystudovala pravděpodobně většina důstojníků K. und K. Kriegsmarine původem z české ( a moravské ) země - a těch bylo nemálo.
Jiri_x
Naposledy upravil(a) jiri_x dne 8/4/2012, 19:29, celkem upraveno 1 x.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

jiri_x: Chceš-li něco zvědět o rak.-uh. vojenském školství, jdi na
http://www.primaplana.net/txt/studie/vo ... lstvi.html
Myslím, že totéž platilo i pro studium na K.u.k. Marineakademie in Fiume.

Pokud vím, platilo se zápisné - nějakých 1 300 zl. z něhož se pak hradila uniforma, pomůcky, stravné i nocležné atd., atd. Další roční školné pak bylo "už jen" asi 800 zl. Narazil jsem na to na jedněch rakouských stránkách v disertační práci budoucího rakouského historika, tak doufám, že je to pravda. Bohužel, adresu jsem někde zasel. Pokud někoho vylili pro nekázeň či pro špatný prospěch, zpět nic nedostal. Rozhodně absolventi námořní akademie nebyli žádní dementní blbci ani protekční studenti a la plzeňská fakulta.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Jiri_x: Ou, sorry, máš pravdu, zmotal jsem to. Voseček měl skutečně školu ve Wiener Neustadtu, v Paříži studoval Klobučar. Nicméně Voseček byl v Paříži taky, jeden čas pracoval pro leteckou firmu Leveque.
さようなら。
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Destroyman: Není mi jasné, jak by mohl aktivní rak.-uh. námořní důstojník pracovat pro zahraniční leteckou továrnu, potažmo francouzskou. Možná se mýlím, ale v mých poznatcích je to takto:
V roce 1911 absolvovali Chorvat Linienschiffsleutnant Viktor Klobučar-Rukawina spolu s Čechem Fregattenleutnantem Václavem Wosečkem vojenský pilotní výcvik v kolébce rak.-uh. vojenského letectví ve Wiener Neustadt. V témže roce se Klobučarovým nadšením pro letectví nakazil i sám Flottenkommandant Vize-Admiral Rudolf Graf von Montecuccoli, který se takřka ve svých 70 letech nechal Klobučarem několikrát vyvézt do vzduchu v aeroplánu a pak na to konto svolal konferenci na téma využitelnosti letadel u K.u.k. Kriegsmarine. Po ní pak počátkem roku 1912 pověřil Flottenkommandant právě Lslt. Viktora Klobučara-Rukawinu, aby na ostrůvku Santa Catarina v Pulském zálivu zřídil experimentální námořní leteckou stanici. V témže roce rozšířil řady Klobučarova týmu dakší pilot, terstský Němec Fregattenleutnant Gottfried Banfield a ještě konstriktér Maschinenbauingenier 2. Klasse i.d.Res. Ing. Josef Mickl.
Ke konci roku 1912 mělo námořnictvo ale stále jen 3 dobře vycvičené a 3 cvičící piloty na hydroplánu. Ti všichni se zúčastnili na konstruování, úpravách a hlavně testování hydroplánů.
V prosinci 1912 odcestovali Lslt Viktor Klobučar-Rukawina, Flt. Václav Woseček a Flt Gottfried Banfiel z pověření Flottenkommanda do Francie, aby tam otestovali nový francouzský létající člun Donnet-Léveque a to za účelem jejich koupě Rakouskem-Uherskem. Vzhledem k jejich spokojenosti s letounem pak na počátku roku 1913 rak.-uh. Reichskriegsministerium objednalo u zmíněné firmy 4 letouny tohoto typu. Právě tehdy také padlo rozhodnutí, že K.u.k. Seefliegerkorps bude napříště používat ve své výzbroji nikoliv Wasserflugzeugen (hydroplány) ale Flugbooten (létající čluny). Ty pak dostaly Seeflugbote Nr.8, Nr.9., Nr.10 a Nr.11. Šlo o stroje vyráběné firmou FBA (Franco-British Aircraft), tedy nikoliv Donnet-Léveque (to byli konstruktéři). Šlo o jednomístný dvouplošník s hvězdicovým rotačním tlačným 7 válcem Gnome o výkonu 80k.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Nu a v mých poznatcích je zase toto:
Již roku 1909 první rakouský námořník, poručík Viktor Klobučar-Rukawina von Bunič, absolvoval ve Francii letecký výcvik. O novou zbraň se velmi zajímal i sám tehdejší velitel vojenského námořnictva admirál Montecuccoli, a tak již o dva roky později fungovala v Pule zkušební stanice a v arzenálu byly zřízeny dílny pro stavbu a opravy hydroavionů. Prvním strojem se stala napodobenina Blériotova jednoplošníku s kolovým podvozkem a motorem o výkonu 35 ks, kterou o své újmě začal Klobučar stavět. S pomocí ing. Mickla dílo úspěšně dokončil, ale jeho podoba se dál pronikavě měnila, až vznikl plovákový dvojplošník - opravdový letoun, ve kterém se nechal svézt i téměř sedmdesátiletý hrabě Montecuccoli.
Na další stroje se díky podpoře vyšších míst nemuselo dlouho čekat. Patřily k nim nejen domácí konstrukce Micklovy či Lohnerovy, ale rovněž v cizině zakoupené hydroplány Léveque a Curtiss-Paulhann. Po pečlivých srovnávacích zkouškách Rakušané dospěli k názoru, že jejich potřebám nejlépe vyhovují létající čluny, tedy letadla s trupem tvarovaným pro plavbu na vodě. Důsledně jim pak dávali přednost před méně odolnými letouny s plovákovým podvozkem.
Námořnímu letectvu velel poručík řadové lodi Václav Voseček. Pilotní diplom zídskal ve Vídeňském Novém městě, ale četné zkušenosti si přinesl z Francie, kde dokonce nějaký čas zalétával hydroaviony pařížské firmy Léveque.
さようなら。
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ano, Viktor Klobučar-Rukawina von Bunič se naučil létat nejdříve ve Francii, ale soukromně. Prvním velitelem Seefliegerkorpsu byl on, avšak ještě před vypuknutím WW I měl jakýsi incident s nadřízenými a byl z velení odvolán. Místo něho pak veliteloval Woseček.
A k těm letadlům - ona napodobenina Bleriotu IX, přestavěná na hydrolán byl K.u.K. Nr.1 (zničen při letecké havárii Lslt. Klobučara-Rukawiny na samém počátku roku 1913). Pilot přitom utrpěl zranění.
Seeflugzeug k.u.k. Nr.2 byl hydroplán, hybrid dvouplošníku podle Curtisse a Farmana postavený K.u.k. Flugarsenalem v Pola/Santa Catarina. Měl řadový vodou chlazený 4-válec Hiero o výkonu 85 k, později řadový vodou chlazený 4-válec Daimler o 65 k. Motor přes řetězy poháněl dvě třílisté vrtule.
Seeflugzeug k.u.k. Nr.3 byl kolový dvouplošník firmy Fabrik Jakob Lohner & Co. - Wien/Floridsdorf, který byl přestavěn na plovákový hydroplán.
Měl řadový vodou chlazený 6-válec Daimler s výkonem 120 k. a byl to dvoumístný stroj.
Autobiplan k.u.k. Nr.4 postavila firmy Eissler, Warchalowski & Co. - Wien.
Šlo o dvouplošník, původně kolový, přestavěný na plovákový. I tento letoun byl dvoumístný a poháněl jej tlačný vodou chlazený řadový 4-válec Hiero o výkonu 85 k.
Seefluge k.u.k. Nr.5 a Nr.6 byly letouny-létající čluny vyrobené firmou Fabrik Jakob Lohner & Co. - Wien/Floridsdorf, zkonstruované s využitím křídel letounu Lohner-Pfeiflinger. Vývoj a styvba proběhly ve spolupráci s německou firmou Motoren-Luftfahrtzeug-Gesellschaft. Poháněly je řadové vodou chlazené 6-válce Daimler o 120 k.
Pak byl ještě Seeflugboot k.u.k Nr.7, plovákový jedenapůlplošník postavený v Seeflugarsenalu Inženýrem Josefem Micklem. Tento stroj měl řadový vodou chlazený 4-válec Hiero o výkonu 85 k. Pak následovaly již zníněné typy Donnet-Léveque (4 ks). Tebou zmíněné létající čluny Curtiss-Paulhann byly ve Francii Paulhannem upravené letouny Curtiss A-1 z USA. Ty Rak.-uh. zakoupilo v létě 1912 2 ks. Seeflugboot k.u.k. Nr.9 a Nr.15. Seeflugzeug k.u.k Nr.14 byl plovákový dvouplošník Sanchez Besa/Bathiat Sanchez vyrobený francouzskou firmou Voisin. Nr.13 bylo pro pověrčivost vynecháno.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ještě takové doplnění:
Po prvních třech zmíněných námořních pilotech (Klobučar-Rukawina, Woseček a Banfield) získali během roku 1913 pilotní diplom tito další námořní důstojníci:

Lslt. Hugo Ockermüller
Lslt. Franz Mikulecky
Lslt. Gustav Klasing
Lslt. Hugo Edler von Wiktorin
Lslt. Heinrich Bayer Edler von Bayersburg
Lslt. Heinrich Huss
Lslt. Božidar Macuranič
Flt. Karl Cerri
Flt. Konstantin Maglic
Flt. Galvko Prebanda
Flt. Otto Ritter Fiala von Fernbrugg
Flt. Alois Kaindl
Flt. Heinrich Fontaine Ritter von Felsbrunn
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Nedalo mi to spát a tak jsem zapátral ohledně letadel Donnet-Leveque a narazil jsem na stránky: http://www.hydroretro.net/etudegh/donnetl.pdf
Nejsem bohužel znalý francouzštiny, ale s pomocí Google-překladače jsem zjistil, že firmu původně založili de l’ingénieur et financier Jérôme Donnet a constructeur de moteur d’automobile Henri Lévêque koncem roku 1911 s dílnami na kraji měst Argenteuil a Bezons.
Sezóna roku 1912 ale nebyla slavná, neboť byly francouzskému námořnictvu prodány jen 3 létající čluny. Na začátku roku1913, Jérôme Donnet opouští společnost. Ta se stala už jen jednoduše společnosti
Hydroaéroplanes Leveque o týden po té založenou s dílnami v Quai de Seine Bezons Dílny v Argenteuil byly zrušeny a sídlo firmy bylo na 157 Avenue Malakoff v Paříži.
Firma se snažila prosadit na civilních trzích. Do září 1913 bylo vyrobeno asi 12 létajících člunů. V té době ale nad firmou ztratil kontrolu Henri Leveque a své patenty, plány i dílnu prodal Louisi Schreckovi, který už v červenci 1913 založil v Londýně Franco-British-Aviation (FBA). Potud tedy můj omyl, že rak.-uh. válečné námořnictvo své 4 létající čluny Donnet-Leveque koupilo od FBA. Koupilo je skutečně od původní firmy Donnet-Leveque, která zanikla až pár měsíců po té.
Tolik moje oprava.
Odpovědět

Zpět na „Bojiště“