Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

západ, východ, balkán, itálie, jiné

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od 950 »

Radiová telegrafie u K.u.k. Kriegsmarine

Rakousko-uherské válečné námořnictvo nechtělo zůstat pozadu a zaspat dobu, proto již v roce 1902 začalo s experimenty s radiotelegrafními aparáty, dokonce o něco málo dříve než pozemní vojsko. Až do té doby byly Hafenadmiralat v Pole a Seebezirkskommanda odkázány jen na klasické drátové telegrafní spojení popř. spojení telefonní. To fungovalo na pobřeží, ale spojení s plavidly to neumožňovalo. Období let 1902-1909 bylo obdobím u K.u.k. Kriegsmarine vskutku pionýrským, co se radiotelegrafie týká. Experimentovalo se radiotelegrafními přístroji vyráběnými domácími firmami jako byly Kapsch, Wien, Telegraphenfirma Leopolder & Sohn, či v roce 1907 založené a u pozemního vojska prosazované vídeňské filiálky známé německé elektrofirmy Siemens-Halske. Nakonec se ale Marine Technische Komitee v Pole dala cestou osvědčených radiotelegrafních aparátů od anglické firmy Marconi Wireless-Telegraph and Signal Company, která za tím účelem v roce 1909 založila ve Vídni svou filiálku. Ta pak vybavovala radiostanicemi hlavně obchodní lodě. Válečné námořnictvo se v letech 1910-1911 přece jenom od Marconiho odklonilo a orientovalo se na svého německého spojence, konkrétně na firmu Gesellschaft zur neuen Drahtlose Telegraphie založenou v Berlíně a nám známou spíše jako Telefunken. Tato firma byla společným podnikem německých společností Siemens-Halske a A.E.G.

Radiový provoz u K.u.k. Kriegsmarine i na lodích civilních paroplavebních společností byl odlišný. Zatímco u válečného námořnictva radiokorespondence probíhala i v mírové době ve formě zašifrovaných depeší a zpráv, přičemž volací znaky přidělované jednotlivým lodím se v pravidelných intervalech obměňovaly kvůli radioodposlechu a utajení, obchodní lodě měly volací znaky stále stejné a jejich korespondence probíhala „en clair“ tedy v otevřené řeči.

K vysílání i příjmu se po celém světě používala Morseova abeceda a Q-kódy.

Anténní systémy na lodích byly tvořeny zpravidla několikanásobnými dipoly. Přístroje byly pochopitelně lampové a modulace vysílání neznala žádnou fónii, žádnou nosnou vlnu, ale A1 s atmosferickým šumem a praskáním. Vysílalo se buď simplexně, tedy oba účastníci byli naladěni na jedné frekvenci nebo duplexně, kdy jeden vysílal na jedné frekvenci a druhý mu odpovídal na frekvenci jiné.

Mimo lodí byly pochopitelně opatřeny stabilními radiostanicemi s vysokými anténními stožáry Hafenadmiralat v Pole, Seebezirkskommanda v Triestu, Sebenicu a Castelnuovo v Bocche di Cattaro.Např. radiotelegrafní stanice Zentralen Radiotelegraphienstation – Laaerberg na jižním okraji Vídně v r. 1914 měla výkon 20 kW a sloužila pro potřeby G-Stabu a Oberkommanda.
Radiostanice s anténami na střeše Reichskriegsministeria ve Vídni, Stuberingu měla výkon
4 kW. V obou případech šlo o výrobky firmy Siemens-Halske, Wien.
O to, že se radiotelegrafní stanice daly využívat i k rušení jiného radiotelegrafního provozu, k odposlechu nebo k zaměřování zdroje vysílání snad asi nemusím ani psát.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příspěvek od jarl »

Válečné námořnictvo se v letech 1910-1911 přece jenom od Marconiho odklonilo a orientovalo se na svého německého spojence, konkrétně na firmu Gesellschaft zur neuen Drahtlose Telegraphie založenou v Berlíně a nám známou spíše jako Telefunken. Tato firma byla společným podnikem německých společností Siemens-Halske a A.E.G.
Nejmenovala se tato společnost původně Slaby-Arco? Soudím tak z toho že Rusové na svých válečných lodích během rusko-japonské války používaly radiostanice právě od tohoto výrobce, který bývá označován jako předchůdce Telefunkenu. Také by mě zajímalo jaký dosah měly radiostanice používané v rakousko-uherském loďstvu během První světové války.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
RAYTHEON
7. Major
7. Major
Příspěvky: 602
Registrován: 14/5/2007, 20:44

Příspěvek od RAYTHEON »

to 950
Anténní systémy na lodích byly tvořeny zpravidla několikanásobnými dipoly. Přístroje byly pochopitelně lampové a modulace vysílání neznala žádnou fónii, žádnou nosnou vlnu, ale A1 s atmosferickým šumem a praskáním.
Odkudpak jsi to opsal? Modulace A1 znamená přerušování nosné vlny v rytmu klíčování, nosná vlna tedy být přítomná musí, aby se o A1 jednalo. Patrně jsi to smíchal s tzv. jiskrovou telegrafií, která ale pracuje na jiném principu a "lampy" (nejspíše máš na mysli elektronky) nepoužívá, je to tím, že právě vynález elektronky - triody v roce 1907 (de Forest) jiskrovou telegrafii vytlačil. Modulace A1 atmosférický šum a hlavně praskání obsahovala, obsahuje bude obsahovat do sklonku světa, je to dáno především tím, že tyto poruchy mají amplitudový charakter a přijímač nemůže poznat, zda se jedná o např. atmosférický výboj nebo užitečný signál.
Můžeš nějak blíže popsat ty "několikanásobné dipóly používané na lodích"?
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Měl jem na myli, že 1 dipól je 1 drát natažený mezi stožáry, kdežto vícenásobný je, kdyř ty dráty (přesněji měděná lanka s izolátory na koncích) byly třeba 4 vedle sebe a k sobě navzájem propojené se společným svodem dolů k radiostanici. Nosnou vlnou jsem myslel třeba modulaci F1, kdy když se radiostanice nahodila, bylo zpravidla ticho. Praskání se ozývalo jen při sluněčním svitu, bouřkách či nějakém elektromagnetickém rušení. Jenže modulaci F1 neznali. Po té se dá vysílat přece i radiodálnopisem. Asi jsi v tomto oboru fundovanější, tak mi řekni svůj názor: Že má každý radista svůj rukopis je nezvratné, ale je možné, jak jsem někde četl, že Angláni rozpoznali německé lodě podle zvůku jejich Telefunkenů?
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

950 píše: ... ale je možné ... že Angláni rozpoznali německé lodě podle zvuku jejich Telefunkenů?
Tón stanice závisí na návrhu a konstrukci generátoru nosné vlny a zesilovačů, takže je to možné. Němci byli v téhle technice zatraceně akurátní.
Obrázek
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Díky za informaci. Jen bych chtěl dodat, co jsem ještě našel:
V roce 1906 dosáhlo vysílání vysílače Telefunken o výkonu 10kW do vzdálenosti 300 km.
Ta 20 kW radiostanice u Vídně prý v pohodě komunikovala s radiostanicí v Pole., ale to bylo již za WWI.

A teď jeden přepis, který je také zajímavý, neboť se týká počátků lodní radiotelegrafie:

Většina námořníků se domnívá, že signál SOS je odvozen od prvních písmen anglického obratu "Save Our Souls", což znamená - "spaste naše duše". Avšak zrozeni tohoto signálu mělo dlouhý a komplikovaný průběh.
Radiotelegraf na námořních lodích začal být používán až po 11. prosinci roku 1901, kdy se italskému inženýru G. Marconimu podařilo navázat rádiové spojení mezi poloostrovem Kornwal /Velká Británie/ a ostrovem New Foundland. Přítomní představitelé námořních mocností se přesvědčili o velkém významu nového spojového zařízení, třebaže text prvního radiogramu tvořila pouze hláska "S".

Marconi vycítil dobrý obchod a založil akciovou společnost s názvem Marconiho mezinárodní společnost námořních spojů. uzavřel zvláštní dohody s vládami Anglie a Italie a začal instalovat radioaparatury své vlastní výroby na lodích těchto států. .
Podobně zahájila svoji činnost firma Telefunken v Německu.

Mezi oběma firmami, vyrábějícími a instalujícími na lodích rádiové aparatury, vzplanul ostrý konkurenční boj. Situace dospěla tak daleko, že Marconiho společnost zakazovala navazovat spojení s loděmi poulívajícími zařízení druhých firem dokonce i tehdy, když loď volala o pomoc nebo se potápěla.
Potíže v éteru donutily hlavní námořní mocnosti, aby se dohodly na zavedení jednotného rádiového signálu, který by informoval o námořní nehodě. A tak na Mezinárodní radiotelegrafní konferenci, uspořádané v Berlíně v roce 1903 za účasti osmi států - Velké Británie, Rakousko-Uherska,:Německa, Francie, Ruska, Itálie a USA_byl schválen jednotný rádiový signál, který se skládal z písmen SSSDDD. Marconiho společnost vlak tento signál , neuznala a v roce 1904 zavedla signál SQD na lodích, které byly vybaveny její aparaturou. Tento signál se skládal z všeobecně používaného volacího signálu SQ, ke kterému byl dodán znak "D", začáteční písmeno anglického slova d a n g e r /nebezpečí/.
Teprve v roce 1906 na další Mezinárodní radiotelegrafní konferenci, konané opět v Berlíně,: zástupci již 29 států anulovali všechny dosud používané záchranné radiosignály a zavedli jediný, rytmický a výrazný radiosignál - SOS, skládající se podle Morseovy abecedy ze tří teček, tří čárek .a tří teček.
Takže signál SOS neměl nic společného s obratem"spaste naše duše". Teprve v pozdější době námořníci z různých zemí začali přirovnávat tento signál k obratu .Save Our Souls", "Save Our Ship" (zachraňte naši loď), "Send Our Succour" (pošlete nám pomoc), .Swim Or Sink" (plout nebo utonout) atd. Ruští námořníci vymysleli pro, tento signál obrat .Spasite Ot Smierti".

Velký vliv na rychlejší zavádění radiotelegrafie na obchodní lodě měl případ anglické parní lodi KIMTRICK. Tato loď 3. února 1908 při cestě z Bostonu do Liverpoolu potkala 200 mil jižně od Nového Skotska hořící loď SAINT COTBERT, ze které se jí podařilo zachránit 38 lidí. Ačkoliv při této akci nebylo použito rádia, měl tento případ velkou odezvu v USA, neboť parní loď KIMTRICK informovala rádiem New York o provedené záchranné akci.
Všechny noviny v USA dlouho psaly o tomto .zázraku. pomocí radiostanice přijaté zprávě, vyslané z tak velké vzdálenosti. V této souvislosti se hodně psalo o nutnosti vybavovat lodě vhodnými radiostanicemi. Mezi rejdaři se však našlo mnoho oponentů, kteří tvrdili, že instalování radioaparatury je příliš drahá záležitost.

Nakonec se ukázalo, že rádio je nejlepším zařízením, které umožňuje, aby bylo na.moři navázáno spojení. Dne 23. ledna 1909, ve vzdálenosti 23 mil východně od majákové lodi NUNTUCKET, se přihodilo jedno z větších námořních neštěstí. V husté mlze se srazily dvě osobní liniové lodě - italská FLORIDA s anglickou REPUBLIC. Anglická loď se s proděravěným trupem začala rychle potápět, FLORIDA měla silně zdeformovanou příď. Po srážce vypukla na obou lodích panika. Radistovi lodi REPUBLIC se podařilo ještě vyslat starý signál pro záchranu - SQD.. .SQD.. .SQD., Na tento signál přispěchala na pomoc anglická liniová loď BALTIC, která převzala cestující z poškozené lodi FLORIDA a potom cestující z lodi REPUBLIC.

Tento případ jasně ukázal, že rychlé poskytnutí pomoci a záchrana tolika lidí byla možná jen díky rychlému rádiovému spojení. Doposud neznámý lodní radista Jack Bense.se stal slavným v USA, Anglii a Itálii a byl .v těchto zemích málem uznán za národního hrdinu. Slova rádio, SOD a jméno anglického radisty se dlouho objevovala na stránkách amerických i evropských novin.
Za další tři roky se opět začalo ve světě psát o rádiu a o signálu neštěstí. V námořních dějinách se stala jedna z nejdramatičtějších nehod.

Před 67 roky otřásla celým světem tragická katastrofa luxusní anglické .osobní lodi TITANIC o výtlaku 66 000 tun. Tato loď na své první plavbě z Anglie do New Yorku narazila 14. dubna 1912 ve 23.40 hod. na mohutnou ledovou horu v oblasti mysu Ras, blízko cíle své cesty. V té chvíli bylo na lodi 1360 cestujících a 890 členů posádky. Zachránit se podařilo 705 lidí.

Mohl TITANIC uniknout svému osudu? Zcela určitě ano, kdyby rejdař a velení lodi nebyli přesvědčeni o jeho nepotopitelnosti, a kdyby radiotelegrafisté TITANICU dodržovali pravidla radiové služby.
Již ráno 14. dubna anglická loď CORONIA rádiem varovala TITANIC před ledovci, vyskytujícími se v blízkosti. Stejná varování přicházela i od dalších lodí. Ale radisté TITANICU byli příliš zaneprázdněni vysíláním soukromých telegramů bohatých cestujících, kteří oznamovali svým příbuzným šťastně se končící plavbu prostřednictvím pobřežní stanice na mysu Ras. Proto radisté neměli čas přijímat varovná telegramy o ledovcích. Dokonce hodinu před srážkou, tj. ve 22.40 hod., se radista lodi CALFORNIA, nacházející se mezi ledovci, pokoušel odeslat varovný telegram, ale radista TITANICU mu drze odpověděl: „Buď zticha, mám práci. Pracuji s mysem Ras.“. Teprve srážka lodi s ledovcem a hrozící nebezpečí vzpamatovalo velení lodi.

15. dubna v 00.40 hod. na rozkaz velitele TITANICU Smithe první radista Filips vyslal SQD...SQD...SQD. Tento signál zachytily lodě CARPATHIAN, VIRGINIA, BIRMA a FRANKFURT, nacházející se poblíž. Druhý radista Braid poradil Filipsovi: „Vyšli ještě SOS, to je nový .signál pro neštěstí. Možná, že už nebudeš mít příležitost jej vyslat.“.
A tak se éterem rozezněl ještě signál SOS…SOS…SOS.
15. dubna v 02.40 hod. se TITANIC potopil. Zachránci se dostavili až za dvě hodiny a z plovoucích člunů se podařilo zachránit jen 705 lidí. Tělko říci, jaký by byl jejich osud, kdyby TITANIC neměl rádio a kdyby nevyslal signál žádající o záchranu.

Zdroj: http://www.namorniplavba.cz/cnp/883.html
Autor: kapitán dálné plavby František Beran (1941)
absolvent námořní školy v polském Štětíně,
velitel řady našich námořních lodí
uveřejněno v podnikovém časopise Maják

Toto je další zajímavý zdroj: http://599.cz/view.php?cisloclanku=2007042401
RAYTHEON
7. Major
7. Major
Příspěvky: 602
Registrován: 14/5/2007, 20:44

Příspěvek od RAYTHEON »

to 950

Dipól je anténa, která symetricky vyzařuje na kmitočtu, který je dán délkou ramen. Pokud se odchýlíš od tohoto kmitočtu, rychle klesá účinnost antény. Rychlost poklesu účinnosti je závislá na tloušťce ramen antény. V běžném rádiovém provozu je zpravidla zapotřebí občas změnit kmitočet a proto je nutné, aby dipólová anténa pracovala v co možná nejširším kmitočtovém rozsahu. Toho lze dosáhnout třeba tak, že anténu nevyrobíš z běžného vodiče o průřezu řádově jednotek mm2, ale použiješ například rouru z ropovodu. Takové řešení je poněkud nepraktické a proto se běžně používá konstrukce z více slabších vodičů, uspořádaných většinou do kruhu anebo i plošně (tak, jak popisuješ), kterými se za cenu menší účinnosti napodobí požadovaný silný průměr. Stále se však jedná o jeden jediný dipól. Takovéto antény můžeš dodnes vidět na některých vojenských objektech či v zahraničí u pobřežních stanic pro námořní radiokomunikaci.

Pro lodní spojení se dlouho používala výhradně telegrafie přerušováním nosné, tedy modulace A1. Je to z důvodu vysoké komunikační účinnosti a jednoduchosti prostředků. Jedná se o amplitudovou modulaci. Protože drtivá většina přírodního rušení má též amplitudový charakter, typicky blesk, dochází zejména v tropických oblastech s častým výskytem bouřek k rušení radiotelegrafního provozu. Dobrý telegrafista si s tím zpravidla poradí, protože má mezi ušima ten nejdokonalejší filtr, jaký je dostupný - lidský mozek. Sebegeniálnější digitální filtrace ho zatím nahradit neumí. Tím je i odpovězeno na otázku, zda telegrafista tenkrát uměl rozeznat typ vysílače, který poslouchal. Výrobců bylo v té době málo takže jsem přesvědčen, že ano.

V době, o které je řeč, se frekvenční modulace nepoužívala. Dnes se v lodním provozu používá pro spojení na krátké vzdálenosti v pásmu 160 MHz, u nás to je komunikace říčních lodí, tam kde mají moře pak pro komunikaci v oblasti přístavů. Každý přijímač pro frekvenčně modulované signály se vyznačuje tím, že bez signálu silně šumí. Aby to neobtěžovalo obsluhu, bývají vybaveny funkcí SQUELCH, pomocí které lze šum umlčet. Takováto pojítka se rozšířila až po WWII a proto do Tebou popisované doby nepatří.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ještě bych k tomuto tématu měl poslední dodatek...
K.u.k. Marine-Technische-Kommision se o bezdrátovou telegrafii začalo zajímat již v roce 1897, tedy rok po té, co Marconi uskutečnil své první mezikontinentální transatlantické vysílání z USA do Anglie.
V roce 1898 pak K.u.k. Kriegsmarine u Marconiho v Anglii zakoupilo několik radiových aparátů pro konání pokusů a zkoušek.
Roku 1899 bylo uskutečněno radiové spojení mezi Triestem a Pulou. V roce 1902 bylo uskutečněno radiové spojení mezi Fiume a ostrovem Lussin (Lošin), přesněji městečkem Lussingrande a v roce 1903 došlo k prvnímu úspěšnému navázání spojení mezi Pulou a jednou z rak.-uh. válečných lodí na moři.
Od roku 1904 byly postupně vybaveny radiotelegrafní stanicí (Funkstelle) dreadnoughty a po nich semidreadnoughty (psáno v tehdejší terminologii), pak po nich pancéřové křížníky atd. až byly do roku 1912 opatřeny radiostanicemi prakticky všechny velké, střední i malé válečné lodě.
Již v roce 1908 byly radiostanicemi vybavenyPola, Triest, Fiume, Sebenico, Castelnuovo, Gravossa a Zara..

Protože jsem začal na samém začátku této diskuse s radiotelegrafií u K.u.k. Kriegsmarine a jelikož němčina byla velícím jazykem, přidávám i několik německých názvů:

Funkstelle - radiostanice
Funkenaparat - radiopřístroj
Funkentelegraphie - radiová (bezdrátová) telegrafie
Funker - radista
Funksender - radiový vysílač
Funkempfenger - radiový přijímač
Sendung - vysílání
RAYTHEON
7. Major
7. Major
Příspěvky: 602
Registrován: 14/5/2007, 20:44

Příspěvek od RAYTHEON »

to 950


První mezikontinentální spojení mezi Anglií a Newfoundland v USA Marconi uskutečnil v roce 1901. V roce 1896, který v této souvislosti cituješ, teprve získal Marconi na svůj systém patent v Anglii.

Snaživost je třeba pochválit, současně je však nutné mít v úctě fakta. V Tvém případě by bohatě postačilo se občas pozeptat strejdy Gůgla a tetky Wiki. Nedej se však odradit, každý začátek je těžký a chyby nedělá jen ten, kdo nedělá nic!
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ke svému tématu jsem konečně vyšťoural tu správnou perlu...http://www.google.cz/search?q=Kriegshaf ... rt=30&sa=N
a pak jděte na [DOC] Die Radiotelegraphie beim Militär der k.u.k. Monarchie, 1898 – 1918
Je to sice německy, ale jsou tam velice zajímavé dobové obrázky a pro fainšmekry jako Raytheon i schémata.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od 950 »

Zajímavá stránka o historii radiotelegrafie před WWI, byť v němčině:
http://www.seefunknetz.de/hist10.htm
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od Martin Hessler »

Co se týče údajného rozpoznávání radiostanic podle tónu, rozhodně bych to nepovažoval za nemožné. A zdaleka se nemuselo jednat jen o "tón", závislý na výrobci aparatury. Za 1. světové války se vysílalo prakticky výhradně pomocí Morseovy abecedy, fonické spojení bylo zatím v plenkách (vyžadovalo výkonnější a dokonalejší přístroje a mělo příliš krátký dosah). Každá radiostanice vysílající pomocí morseovky má svůj charakteristický "hlas", který se liší v závislosti na její poloze, typu a účinnosti antény, atmosférických podmínkách atd., ovšem v základu zůstává typicky stejný. Stejně důležitý je i její operátor - radista. Jelikož každý člověk je neopakovatelný originál, lze konkrétního radiooperátora rozeznat podle "úhozu" - tedy kombinace rychlosti vysílání, rytmu a délky stisků telegrafního klíče. U radiotelegrafistů je stejně charakteristický jako rukopis. Zkušený operátor naslouchající vysílání tedy dokáže poznat, jak je vysílající osoba zkušená, a slýchá-li její "úhoz" častěji, umí jej rozlišit mezi ostatními. Velkou roli hraje i hudební sluch, dobře se pamatuji, že muzikálně nadaní jedinci dokázali v kursu radiotelegrafie vyslat a zachytit kolem 80 až 110 znaků za minutu, zatímco my, hudební polena, jsme to dotáhli s odřenýma ušima na 60 - 65.

Příklad z druhé světové války:
V analýze rádiového spojení s radiostanicí Libuše (výsadek Silver A) je zmínka, že tón stanice je "stálý, jasně slyšitelný, mírně chraplavý". Krátce před výpadkem spojení (definitivní zánik výsadku Silver A) radiová ústředna čs. zpravodajské služby v Anglii zjistila, že tón stanice se změnil na "jasný, čistý", avšak způsob vysílání ("úhoz") zůstal shodný. Bez přímých informací o osudech členů paraskupiny bylo vyvozeno, že vysílajícím byl radiotelegrafista skupiny Jiří Potůček, avšak že buď:
a) změnil stanoviště
b) byl nucen použít jiné vysílací aparatury, popř. antény

Což se při poválečném vyšetřování ukázalo jako zcela správný úsudek.

Jelikož u radiostanice instalované na lodi není pravděpodobná změna aparatury nebo způsob její instalace včetně anténní soustavy, připadá na 99% v úvahu pouze změna stanoviště stanice (polohy lodi). Přičemž se sice může měnit počasí, ale nikoli terénní podmínky (na moři nejsou pohoří, vzrostlé lesy ani městská zástavba, které mají velký vliv na kvalitu signálu). S tím si talentovaný a zkušený radiotelegrafista poradí.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od vodouch »

Vážení kolegové,
svůj poněkud OT příspěvek zahájím pokřikem PALBA MÁ VÝZNAM!

Což je předem úplně jasné.

Hledal jsem si informace o rádiovém zařízení Titaniku. Během broušení (browse) po internetu jsem zabrousil i na Palbu; považuji za velmi zajímavé zde uvedené adresy. Protože jsem potěšen, odměním se několika glosami.
950 píše:V roce 1906 dosáhlo vysílání vysílače Telefunken o výkonu 10kW do vzdálenosti 300 km.
Šlo o jiskrovou technologii (už jenom proto, že de Forest vynalezl triodu až příští rok). Titanic používal 5 kW jiskrovou soupravu s jmenovitým dosahem 250 mil ve dne, v noci údajně 2000 mil (vlnová délka 600 a 300 m).
950 píše: Marconiho společnost však tento signál neuznala a v roce 1904 zavedla signál SQD na lodích, které byly vybaveny její aparaturou. Tento signál se skládal z všeobecně používaného volacího signálu SQ, ke kterému byl dodán znak "D", začáteční písmeno anglického slova d a n g e r /nebezpečí/.
Myslím si (a literatura mě podporuje), že nouzový signál byl CQD.
950 píše:
Funkstelle - radiostanice
Funkenaparat - radiopřístroj
Funkentelegraphie - radiová (bezdrátová) telegrafie
Funker - radista
Funksender - radiový vysílač
Funkempfenger - radiový přijímač
Němci vývoj nevývoj stavějí stále na jiskrové telegrafii-funken znamená jiskřit

Hezký den.
Obrázek
Beda
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 266
Registrován: 28/7/2012, 02:01

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od Beda »

Ono s dosahem stanic je to slozite. Treba radioamateri s vykonem 5W delaji spojeni po celem svete, ale ne vzdy, kazdy cas, kazde rocni obdobi a na kazdem kmitoctu.

Pro vojaky je dulezite aby to fungovalo porad, tak se pouzival velky vykon.

Proto se dnes u trvaleho HF spojeni pouzivaji kmitocty jine na den a jine na noc a podle rocniho obdobi. To tenkrat nevedeli a take ty zarizeni nedokazali pracovat na vysokych kmitoctech. Tenkrat se razila cesta, ze kmitocty nad 1 MHz jsou nepouzitelne pro dalkova spojeni. Proto do nedavne doby byl na kmitocetu 500 kHz urcen cas, kazdou 1/4 hodinu se tam muselo prestat vysilat a nejakou minutu poslouchat. Kdyz ve filmech ukazujou lodni hodiny, tak ten zacernenej kousek ciferniku je ten usek, kde se muselo jen poslouchat. Dodnes se pouzivaji kmitocty v 10 Hz, s velkym vykonem pro spojeni s ponorenejma ponorkama.
Ten prijem telegrafie se porad zlepsuje, ruzne filtry ktere zuzi prijimane pasmo ( neslysim stanice na blizkem kmitoctu ) i na 100 Hz a ostani odrizne. Pouziva se DSP, digitalni zpracovani signalu, to dokaze castecne ocistit prijimany signal od toho praskotu, sumu atd...

Dnes na lodich jsou HF zarizeni uz jen v pohotovosti pro pouziti k volani o pomoc, volaji nekolika pojitkama na ruznych kmitoctech k tomu urcenych soucasne.
Global Maritime Distress and Safety System
http://en.wikipedia.org/wiki/Global_Mar ... ety_System

Obcas pri vyrocich vysilaji radioamateri prilezitostne na jiskrovych vysilacich.

Jako muzeum zachovany vysilac pro dalkova spojeni na kmitoctech desiteh Hz
http://en.wikipedia.org/wiki/Grimeton_VLF_transmitter
kde kmitocet vyrabel tocici stroj, alternator, mivalo to i 20000 ot/min, otackama se menil vysilany kmitocet. Tahle stary stroj vyuzivali :

From the 1960s until 1996 it transmitted orders to submarines in the Swedish Navy.

Tenkrat bylo asi dulezite aby zprava dorazila na lod.

Telegrafie byla a castecne je i ted nejucinejsi zpusob komunikace na HF, jak psano vyse, ucho je dobry filtr a tak ten signal je citelnejsi nez fone. Aby fone signal byl stejne citelny je potreba 4x vyssi vykon
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od vodouch »

Beda píše:Treba radioamateri s vykonem 5W delaji spojeni po celem svete, ale ne vzdy, kazdy cas, kazde rocni obdobi a na kazdem kmitoctu.
Když jsem byl na vojně, byl v kasárnách délesloužící četař-o těch se říkalo leccos, a nic dobrého. Tenhle si udělal praporčické zkoušky a v hodnosti rotného se stal velitelem R-140 (kv stanice o výkonu 1 kW). Mezi lidmi, přicházejícími do rádiového praporu, si vybíral svazarmovské radioamatéry. Když byl Polní den, vyjel se stanicí do prostoru pod záminkou výcviku. Už si nepamatuju, kam se všude dovolal-ukazoval nám nějaké "kvesle (QSL-lístky)".

Omlouvám se za OT-je to poznámka k dosahu.
Obrázek
Beda
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 266
Registrován: 28/7/2012, 02:01

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od Beda »

vodouch píše:
Beda píše:Treba radioamateri s vykonem 5W delaji spojeni po celem svete, ale ne vzdy, kazdy cas, kazde rocni obdobi a na kazdem kmitoctu.
Když jsem byl na vojně, byl v kasárnách délesloužící četař-o těch se říkalo leccos, a nic dobrého. Tenhle si udělal praporčické zkoušky a v hodnosti rotného se stal velitelem R-140 (kv stanice o výkonu 1 kW). Mezi lidmi, přicházejícími do rádiového praporu, si vybíral svazarmovské radioamatéry. Když byl Polní den, vyjel se stanicí do prostoru pod záminkou výcviku. Už si nepamatuju, kam se všude dovolal-ukazoval nám nějaké "kvesle (QSL-lístky)".

Omlouvám se za OT-je to poznámka k dosahu.
Ja byl na vojne 1964-1966 a na Trinci 100W, v Kacene. Tenkrat tam byl kluk co to AMA spojeni umel a tak jsme cernili.....
Ale vojaci meli soutez Telegrafni liga , byl v tom kazdy utvar letectva co mel radisty a na to se vyjizdelo mimo letiste. Take jsme posilali R-listky. Dodnes pamatuju volaci znak BUJ34. Trvalo to od jara do podzimu. Meli rozum a v zime se to nejezdilo.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od vodouch »

950 píše:Zajímavá stránka o historii radiotelegrafie před WWI, byť v němčině:
http://www.seefunknetz.de/hist10.htm
JOJ!!! TO JE ŽRÁDLO!!!
Obrázek
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od vodouch »

K.u.k Kriegsmarine byla díky erudici svých velitelů i důstojníků na odborných funkcích na špici v rozvoji a používání bezdrátové telegrafie. Byly používány nejnovější vynálezy, včetně Braunova vysílače a Wienova jiskřiště, i nejmodernější způsoby přenosu informace, jako amplitudová a frekvenční modulace. Přístroje byly pochopitelně lampové.

Dost, dost, zaražte nesouhlasný křik. Vysvětlím.

Vysokofrekvenční signál, generovaný jiskrovým vysílačem, měl charakter (upozorňuji, charakter) signálu s amplitudovou modulací. Bylo to dáno způsobem jeho vzniku-pulsně vybuzeným kmitavým obvodem. Proto byl po objevení demodulace (Schlömilch, krystalový detektor, elektronky) jednoduše slyšitelný ve sluchátkách.
Roku 1902 se podařilo generovat netlumené rádiové vlny. Jejich vysílačem byl pokračovatel jiskrového výboje-elektrický oblouk. Jiskrový vysílač se klíčoval zapínáním napájení; to u oblouku nešlo, protože oblouk potřeboval relativně dlouhý čas, aby se kmitočtově stabilizoval. Proto se klíčoval rozlaďováním kmitavého obvodu; no a to je ... no ... frekvenční modulace, i když jenom FSK.
I při příjmu netlumených vln nastal problém. Jak víte (a kdo nevíte, dovíte se), nemodulovaná telegrafie se přijímá prostřednictvím BFO, záznějového oscilátoru, který mohl vzniknout až po roce 1913. Před tímto datem se stejnosměrné napětí na výstupu demodulátoru mechanicky-přerušovačem-přeměnilo na slyšitelný střídavý signál. Byl učiněn pokus použít jako generátor záznějového kmitočtu druhý obloukový vysílač, což bylo, řekněme, hromotlucké. A frekvenční stabilita těchto zařízení nebyla zase tak akurátní.
Přístroje byly pochopitelně lampové. Pochopitelně až po zahájení výroby obecně použitelných elektronek v roce 1913; vysílací elektronky s výkonem, potřebným pro použitelný dosah vysílače, se objevily v polovině Velké války. Samozřejmě se vysílalo s použitím elektronky už dříve; Meissner v roce 1913 vysílal s výkonem cca 10 W na vzdálenost 37 km. Elektronkový vysílač té doby byl v podstatě výkonový oscilátor s jedním aktivním prvkem; pro zajímavost přístroj tohoto provedení zachránil život členům posádky vzducholodě Italia, přeživším ztroskotání, ještě v roce 1928.
Obrázek
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od 950 »

Beda
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 266
Registrován: 28/7/2012, 02:01

Re: Radiotelegrafie v K.u.k. Kriegsmarine

Příspěvek od Beda »

Je to sice postavene az po valce, ale mohlo to fungovat na pobreznich stanicich uz za WWI ke spojenim s ponorkama. Jako vysilac se pouzuval Alexanderson alternator rotating armature radio transmitter
http://en.wikipedia.org/wiki/Varberg_Radio_Station

Zajimave fotky radiotechniky z WWI
https://www.google.cz/search?q=wwI+radi ... D&dur=6768
Odpovědět

Zpět na „Bojiště“