Důstojnictvo rak.-uh. armády

západ, východ, balkán, itálie, jiné

Moderátoři: Pátrač, Tkuh, kacermiroslav

Odpovědět
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Důstojnictvo rak.-uh. armády

Příspěvek od 950 »

Při čtení knížek: "Vojáci v míru" a "Na bojišti" od Jana Klecandy jsem si uvědomil, že na Palbě jsem se sice už co se K.u.k. Kriegsmarine týče zmínil o tom, jak se stát důstojníkem a popsal jsem i třídy důstojnických platů, ale o důstojnících pozemního vojska toho bylo v tomto směru napsáno dost málo.Sáhl jsem proto do svých starých záznamů, prohrabal je a zplodil toto:

Rakousko-uherské vojenské školství po reformě roku 1874

Pod správu K.u.k. Generalstabu spadaly:
K.u.k. Kriegsschule in Wien
K.u.k. Maria Theresia Militärakademie in Wienner Neustadt

Pod správu K.u.k. Reichskriegsministerie spadaly:
4 Militär-Fach-Hochschule

Pod správu K.k. Landwehrministeria spadaly:
5 Militär-Fachkurse a Kadettenschule

Pod správu Magyar király Honvédelmiminiszterium spadaly:
M.k. Lodowica-Honvédelmiakademia
1 Militär-Niedrig-Realenschule

Pod nepřímou správu K.u.k. Reichskriegsministeria skrze K.u.k. Generalinspektorat der Korps-Offizierschulen spadalo 8 Korps-Kadettenschule

Takový byl stav v roce 1874. Do kadetních škol ročně nastupovalo na 500 nových posluchačů. Ti museli pochopitelně platit školné a absolvovat celý 4-letý výukový program zakončený maturitní a důstojnickou zkouškou. Ti nejlepší pak byli vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer.

Být důstojníkem to mělo v Rakousku-Uhersku zvuk. Bylo to prestižní povolání s vyhlídkou na postup a penzi. Důstojnická kariera v Rakousku-Uhersku začínala takto:

Ve věku 11-ti a půl až 12-ti let po ukončení obecné (triviální) povinné 5 leté školní docházky s dobrým prospěchem mohl chlapec pokračovat buď na 3 leté civilní nižší reálné škole zvané lidově „měšťanka“ nebo mohl po složení přijímací zkoušky jít rovnou na Militär-Niedrig-Realenschule (těch do roku 1898 vzniklo 6).
• Absolventi Militär-Niedrig-Realenschule po jejím 4 letém studiu (bez závěrečné zkoušky) museli co-by 14-15 letí jinoši, pokud chtěli pokračovat, přihlásit se buď na Militär-Hoch-Realenschule nebo měli-li výborný prospěch, tak na některou prestižní Militärakademii. Studenti obou typů těchto vojenských středních škol získali po dobu studia titul Zögling (chovanec-frekventant). Na Militärakademiích bylo studium 3 leté, na Militär-Hoch-Realenschule 4 leté, v obou případech zakončené maturitní i důstojnickou zkoušku. Vyobrazení označení Zöglinga viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/zoeglinge.html Takže po jejich úspěšném složení se ze Zöglinga stával Kadett bez hodnosti a po samotném vyřazení ze školy, na základě celostudijního prospěchu a podle výsledků během jejich maturitních a důstojnických zkoušek získávali i hodnost. Na Z Militärakademie byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Fähnrich, ti lepší jako Kadett-Feldwebel a ti průměrní jako Kadett-Zugsführer. Z Militär-Hoch-Realenschule byli ti nejlepší vyřazeni v hodnosti Kadett-Feldwebel, ti lepší jako Kadett-Zugsführer, ti průměrní jako Kadett-Korporal a ti horší, kteří prolezli tak tak jako Kadett-Gefreiter. Hodnostní označení Kadettů viz: http://www.austro-hungarian-army.co.uk/kadett.html


• 14-15 letí absolventi civilních „měšťanek“ mohli po složení přijímacích zkoušek nastoupit k rovněž 3 letému studiu na některou z Korps-Kadettenschule či Fach-Kadettenschule, kde zároveň absolvovali vojenský výcvik a po 4 letech i maturitní a důstojnickou zkoušku.
• Rovněž 11-ti a půl až 12-ti letí chlapci ukončivší obecnou školu s dobrým prospěchem mohli jít na Kadettenschule, ovšem jen na její 3 letou bezmaturitní Vorschule (přípravku) pro další studium na Militärakademii.

• Absolventi Militärakademií tvořili zálohu pro doplňování K.u.k. Generalstabu, kdežto absolventi Korps- und Fach-Kadettenschule doplňovali důstojnický sbor u bojových jednotek a na vojenských institucích. Tímto způsobem bylo v letech 1883-1918 jen pro Infanterii vzděláno 160 000 důstojníků z nichž 2 400 absolvovalo studium na Militärakademiích.

• Studium na Militärakademiích bylo náročné! I způsob života, který museli frekventanti přijmout by se dal přirovnat k životu mnichů řádu nejpřísnější kázně. I když důstojníci u bojových útvarů uznávali vysoké nároky, které byly na frekventanty Militärakademií kladeny, neměli absolventy Militärakademií v oblibě, protože zvolený způsob jejich výchovy a vzdělání u nich sice podporoval odborné znalosti a disciplinu, vojenské vystupování i snaživost, ale zároveň tyto mladé muže vyzbrojoval velkou mírou ctižádostivosti, služební horlivosti až šplhounstvím a také sebevědomím.


Po ukončení studia na Militärakademii či Kadettenschule nastupovali absolventi co by kadeti na umístěnku k bojovým útvarům. U Infanterie byl poměr absolventů kadetek a vojenských akademií 8-9 : 1, u Kavallerie jen 1 : 1.
Absolventi kadetek se cítili být oproti absolventům vojenských akademií diskriminováni, protože měli pomalejší kariérní postup, tedy i nižší plat. Proto mezi oběma skupinami důstojnictva docházelo ke špičkování a třenicím, vedoucím až k osobní nevraživosti. Tyto rušivé tóny posilovala i skutečnost, že absolventi vojenských akademií se cítili být vzdělanější a tudíž jakousi nadřazenou lepší kastou uvnitř důstojnického sboru a mnozí z nich to dávali ostatním najevo. Že byl jejich pocit oprávněný, dokazuje skutečnost, že jen absolventům Militärakademií se nabízela možnost sloužit v K.u.k. Generalstabu, což bylo snem každého důstojníka. Generalstab, to byl vytoužený cíl v žebříčku karierního postupu.
To, že absolventi Militärakademií skutečně patřili k vojenské elitě vyplývá i z toho, že okamžitě po vyřazení dostali odpovědné velitelské místo nad četami a bývali se svými jednotkami nasazováni do nejožehavějších míst v monarchii. Po 4 letech povinné služby u bojových jednotek na stupních: Zugskommandant – Kompaniekommandantsvertreter – Kompaniekommandant prošli náročným přezkoušením. Ročně ho podstupovaly stovky absolventů Militärakademií, ale jen 400 z nich postoupilo do užší volby. Z těch pak bylo vybráno jen 40 ku dvouletému studiu na vídeňské Kriegsschule. Z těch, kteří tuto školu absolvovali pak mohlo jen 10-12 nejlepších důstojníků doufat, že na sebe obléknou lahvově tmavozelený kabátec důstojníka Generalstabu. Komu se to podařilo, kdo dokázal proniknout až do této armádní špičky, tomu už ve strmé kariéře nestála žádná překážka.
Ve 26 letech byli totiž důstojníci Generalstabu již Hauptmanny či Rittmeistery, zatímco jejich stejně staří kolegové u útvarů na tuto hodnost dosahovali až když dosáhli 35-36 let věku. PO 25 letech odsloužených u ozbrojených sil byl důstojník Generalstabu již Oberstem, kdežto jeho stejně starý kolega u bojového útvaru byl stále jen Hauptmannem či Rittmeisterem.
Absolventi Kadettenschule však měli možnost přihlásit se na vojenskou odbornou vysokou školu - k.u.k. Technische Militärakademie v Mödlingu.

V každodenním životě odděloval důstojníky od ostatní civilní společnosti zdvořilý odstup. Rakouské i uherské tzv. „lepší“ kruhy uznávaly jejich výjimečné postavení a měly je v patřičné úctě. Obecně byla osoba důstojníka spojována s celou řadou ctností, které civilní osoby postrádaly, ale také s obětí, které byly nevojenské osoby ušetřeny a které stavěly důstojníky ve společnosti do zcela jiného světla. Disciplina, oddanost trůnu, osobní statečnost, ráznost, bezpodmínečná nutnost uposlechnutí a splnění rozkazů nadřízených, smysl pro povinnost a kamarádství, zachování stavovské cti i cti osobní... Toto všechno s osobou důstojníka spojovala představa mezi nevojáky..., že je to pan někdo..., státní zaměstnanec. To na civilisty působilo jako droga a ovlivňovalo to i chování důstojníků a přispívalo to ke stírání stavovských rozdílů uvnitř společného vojska i obou zeměbran.

Uvnitř důstojnického sboru ale pochopitelně existovala celá řada protikladných povah. Mnozí důstojníci byli sukničkáři až děvkaři, někteří pijani, hrubiáni,hazardní hráči a nezodpovědní poživační hýřilové – to v osobním životě. V tom služebním existovali horlivci s nadprůměrnými znalostmi, průměrní rutinéři a také podprůměrní tupci a alibisté.

• Občas, hlavně v době války, se mohl důstojníkem stát vyšší poddůstojník, který se např. vyznamenal nějakým výjimečným statečným činem, jímž se přičinil o úspěch celé své jednotky. Důstojníkem se tak mohl za zásluhy stát např. méně vzdělaný, ale osobně statečný a z vojenského hlediska velmi schopný a praktický vyšší poddůstojník. Tací však nebyli mezi ostatními důstojníky nijak oblíbeni.

Existovala však ještě další možnost, jak se stát důstojníkem:
Absolventi civilních středních škol, pokud se hned po úspěšném složení maturitní zkoušky sami dobrovolně přihlásili k vojenské prezenční službě, stali tzv. Einjährig-Freiwilligeren (jednoročními dobrovolníky se zkratkou EF). EF měli vyhlídku na rychlejší zisk nižších poddůstojnických hodností a v případě dalšího tříletého závazku coby délesloužící se z nich stávali vyšší poddůstojníci. Pokud EF závazek nepodepsal, odcházel po roce do civilu jako např. Zuksführer-EF in die Reserve. Délesloužící poddůstojníci-bývalí EF po odsloužení závazku skládali důstojnickou zkoušku. Pokud odešli do civilu, mohli odejít jako Fähnrich in die Res. Pokud podepsali další tříletý závazek, mohli získat na jeho konci hodnost Leutnant.

Absolventi civilních vysokých škol, např. mladí lékaři, právníci, inženýři či učitelé chodili na vojnu jako EF automaticky. První 2 měsíce absolvovali základní výcvik a pak šli do kurzů podle svých odborností. Na konci roční prezenční vojenské služby skládali důstojnické zkoušky a do civilu pak odcházeli v hodnosti Leutnant in die Reserve.

S vojenskými cvičeními pak mohlo docházet k povyšování, avšak v mírových dobách to nebylo časté, zpravidla jen jednou.

Z jakých společenských tříd důstojníci pocházeli?

34% pocházelo z rodin drobných komunálních úředníků
18% pocházelo z rodin šlechtického velkostatku
15% pocházelo z rodin důstojníků
12% pocházelo z rodin státních úředníků
11% pocházelo z rodin živnostníků, obchodníků, sedláků a různých podnikatelů
10% pocházelo z rodin délesloužících poddůstojníků

Důstojníci a délesloužící poddůstojníci, kteří se chtěli oženit, museli o povolení ke sňatku požádat. Délesloužící poddůstojníci žádali Regimentskommandanta resp. Bataillonskommandanta (pokud šlo o samostatný Bataillon), kdežto důstojníci museli žádat o povolení ke sňatku písemně služební cestou K.u.k. Militärkanzlei ve vídeňském Hofburgu a tak vlastně skrze ni samotného panovníka. Spolu se žádostí musel každý žádající důstojník doložit, že jeho snoubenka je vhodnou osobou, tzn., že nesměla být nikdy soudně trestána, nesměla požívat pověsti padlé dívky či ženy volných mravů a měla pocházet z počestné rodiny. Pokud žadatel o sňatek dostal souhlas, mohla mu být ovšem zároveň stanovena tzv. kauce. Kauce byla finanční částka, kterou bylo nutno zaplatit a bez jejíhož zaplacení neměl císařský souhlas platnosti. Kauce se stanovovala podle věku a hodnosti podle zásady: čím nižší hodnost a věk, tím vyšší kauce. Důstojníkům od majora výše nebo starším 45 let se už kauce nestanovovala.

Důstojníci a délesloužící vyšší poddůstojníci mohli pochopitelně požádat i o propuštění z aktivní služby do Reservy. Jako akceptovatelný důvod bylo možno argumentovat jen špatným zdravotním stavem nebo závažnými rodinnými důvody (Např. že šlo o jediného syna, který se musel na místo náhle zesnulého otce nebo bratra ujmout vedení panství, továrny nebo se musel postarat o osiřelé nezletilé sourozence). Další možností už bylo přeložení do Reservy jen z trestu. Rezervistou se stával každý důstojník před odsloužením 25 let vojenské služby.
Po odsloužení těchto 25 let měl pak každý důstojník i délesloužící poddůstojník nárok na výsluhovou rentu, která činila 1/3 jeho původního platu a to až do smrti. Pokud byl ovšem dotyčný odsouzen vojenským soudem a z ozbrojených sil byl propuštěn z trestu, na výsluhovou rentu ztratil nárok.
Na penzi, která činila 80% původního platu měl důstojník a délesloužící poddůstojník nárok po 40 odsloužených letech, tedy kolem 60. rokem věku.
Důstojníci byli penzionováni hned po dosažení tohoto služebního věku jaksi automaticky, kdežto generálové, pokud si o penzi sami nepožádali, sloužili dále.
Do penze s poděkováním posílal císař ty generály, kteří byli neúspěšní (např. Potiorek) i před dosažením 60 let.
Zasloužilí důstojníci a generálové bývali často těsně před penzionováním povýšeni o stupeň výše tzv. ad honoris (pro čest), avšak bez nároku na penzijní stupeň náležející k této hodnosti.

Každý důstojník a generál měl právo na příkazníka (vojenského sluhu čili pucfleka). Penzionovaní generálové, kteří byli vdovci či starými mládenci na něj měli nárok i v penzi.

Vojenské vzdělávací ústavy.

Kadettenschule:
Kadettenschule für Infanterie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Infanterie - Budapest, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Prag, zř.r.1860.
Kadettenschule für Infanterie - Königsfeld bei Brünn, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Pozsony, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Innsbruck, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Temesvár, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Nagyszeben, zř.r.1869.
Kadettenschule für Infanterie - Triest, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Libenau bei Graz, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Lobzów bei Krakau, zř.r.1876.
Kadettenschule für Infanterie - Karlovac, zř,r,1880.
Kadettenschule für Infanterie - Marburg, zř.r.1894.
Kadettenschule für Infanterie - Petrovarad, zř.r.1895.
Kadettenschule für Infanterie - Lemberg, zř.r.1899.
Kadettenschule für Infanterie - Kassa, zř.r.1904.
Kadettenschule für Kavallerie - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1878, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Wien, zřízena r.1869, (studium 4 roky).
Kadettenschule für Artillerie - Traiskirchen, zř.r.1903.
Kadettenschule für Sappeuren -Hainburg, (studium 4 roky).

Militär-Realenschule:
Militär-Niedrig-Realenschule - Kysek, zřízena r.1874, (studium 4 roky).
Militär-Niedrig-Realenschule – Sankt Hyppolit, zř.r.1875.
Militär-Niedrig-Realenschule - Eisenstadt, zř.r.1879.
Militär-Niedrig-Realenschule - Fischau, zř.r.1881.
Militär-Niedrig-Realenschule – Ens, zříz. 1881
Militär-Niedrig-Realenschule - Strass, žř.r.1904.
Militär-Hoch-Realenschule - Mährisch Weißkirchen, zřízena r.1875, (studium 3 roky).
Militär-Hoch-Realenschule – Kismarton, zříz. 1875

Militärakademie:
k.u.k. Maria Theresia Militärakademie – Wiener Neustadt, zřízena r.1752, (studium 3 roky).
k.u.k. Technische Militärakademie - Mödling, zřízena r.1717, (studium 3 roky).
M.k. Ludovikaakademia – Budapest, zřízena 1808, (studium 3 roky).
K.k. Franz Joseph Militärakademie – Wien, zřízena 1896, (studium 3 roky).

Odborné vzdělávací ústavy pro důstojníky ve Vídni a okolí:
Militär-Kriegschule, zřízena r.1852.
Administrativ-Militär-Fachkurs - Wien, zřízena r.1895.
Armee Schüßsenschule – Bruck am Leitha, zřízena r.1887.
Artillerien Hoch-Schule - Wien, zřízena r.1873.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren - Wien, zřízen r.1836.
Militär-Anstalt für Rittfahrtlehreren und Fahrtwerklehreren – Schloßhof, zřízen r.1899.
Militär-Lehrkurs für Fachlehreren und Turnlehreren – Wiener Neustadt, zřízena r.1881.
Telegraphischeschule für Infanterie - Dolin, zřízena r.1904.
Telegraphischeschule für Kavallerie, zřízena r.1888.
Militär-Luftschifferungsanstalt, zřízen r.1883.
Militär-Veterinären und Hochschule – Wien, zřízena r.1900.
Militär-Kartographisches Institut – Wien, zříz. 1906
Militär-Medizinbezirksschule – Wien, zříz. 1900
Medizin-chirurgische Hoch-Schule – Wien, zříz. 1785


Pokud byla důstojníkovi udělena hodnost titulárně, znamenalo to, že mu byla hodnost propůjčena. Její uživatel měl práva z této hodnosti vyplývající, mohl zastávat funkci tabulkově určenou pro danou hodnost, ale nedostával plat ani později penzi k takové hodnosti náležející.

Hodnost udělená ad honoris znamenala jen čestnou hodnost. Její nositel mohl na uniformě nosit hodnostní označení, ale nic více. Takovým způsobem se povyšovala prakticky z vděku za prokázané dlouholeté služby těsně před penzí nebo i v penzi.

Byl-li důstojník či generál dán k dispozici nejvyššímu velení (Zur Verfügung gestellt das Oberkommando), znamenalo to, že je bez funkce a velitelského postu. Dotyčný sice zůstával formálně v činné službě a každý den se musel hlásit na posádkovém velitelství nebo na Territorial-Korpskommandu, zda pro něho není zařazení, ale jinak byl bezprizorní a pobíral jen 2/3 svého původního platu. Být dán k dispozici, to bylo zpravidla za trest či pro neschopnost).

Byl-li důstojník či generál poslán na dlouhodobou dovolenou (Die langfristige Urlaub), bylo to elegantní odstavení dotyčného nepohodlného důstojníka či generála, kterého pro jeho předešlé zásluhy nebylo slušné dát k dispozici nejvyššímu velení. Délka takové dovolené nebývala stanovena, byla tedy na neurčito. Během té doby mohl dotyčný bydlet doma odkud pocházel, na svém panství či v nějakém penzionu a pobíral nadále plný plat.
Uživatelský avatar
cover72
7. Major
7. Major
Příspěvky: 3160
Registrován: 12/6/2007, 20:09

Příspěvek od cover72 »

Znamená to, že byli důstojníci z akademií de facto netknutí skutečnými boji a jednalo se o jaksi od reality odtržené teoretiky, nebo se naučili praxi při onom nasazení s bojovými jednotkami?
Ona akademičnost i opovržení lidmi z bojů by tomu nasvědčovalo...
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Pokud vím, do hodnosti Hauptmann resp. Rittmeister byli důstojníci vzešlí z vojenských akademií u bojových jednotek jak jsem popsal, tedy ve funkcích velitel čety, zástupce velitele roty a velitel roty. Každý se na válečnou školu nedostal, ale jejich postup byl rychlejší než-li u důstojníků vzešlých z běžných kadetek. Na akademiích byly na posluchače kladeny větší učební nároky, které byly pochopitelně teoretické. Vedle učení ale samozřejmě procházeli i běžným kasárenským drilem a vojenským výcvikem. Nebyli to kancelářské myši. Absolvování vojenské akademie neznamenalo, že by to byli jen salonní oficíři. Vždyť tito důstojníci většinou sloužili u bojových jednotek a to jako šéfové štábů, jako velitelé Bataillonů či Regimentů. Ta Akademie jim jen dávala mnohem větší předpoklady pro pozdější povýšení do generálských hodností. Vždyť i ve Francii, kdo neměl Saint Cyr či ve Velké Británii Sandhurst tak se později generálem jen tak nestal.
jmodrak
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1376
Registrován: 20/1/2010, 20:53

Příspěvek od jmodrak »

cover72 píše:Znamená to, že byli důstojníci z akademií de facto netknutí skutečnými boji a jednalo se o jaksi od reality odtržené teoretiky, nebo se naučili praxi při onom nasazení s bojovými jednotkami?
Ona akademičnost i opovržení lidmi z bojů by tomu nasvědčovalo...
Od reality odtrhnutými teoretikmi boli vlastne všetci dôstojníci c.k. armády. Posledné boje boli v roku 1866, potom Bosenská kampaň 1878 a malá expedícia do Číny 1910. Ak si niekto chcel " zapraxovať ", musel na vlastnú päsť, ako napr. Šnejdarek v Grécko - Tureckom konflikte.

K "opovrhovaniu". R-U monarchia bol prísne stavovský štát. A to aj v školstve, samozrejme aj vojenskom.
Kadetka bola primárne určená pre nižšie stredne vrstvy. Ich chovanci boli predovšetkým deťmi nižších úradníkov, stredných roľníkov a živnostníkov atď. Platilo sa školné,ročne 300 korún. Pre porovnanie, plat kvalifikovaného robotníka mesačne okolo 50 k., stredný úradník okolo 130 k. Tento poplatok mohol byť znížený alebo odpustený, ak sa jednalo o dieťa úradníka v štátnej alebo verejnej službe aspoň 20 rokmi v službe alebo ak otec bol poddôstojník alebo dôstojník v armáda, žandárstve, colnej správe - ozbrojené zložky. Je jasné, že malo ktorý absolvent si mohol dovoliť pokračovať v štúdiu na akadémii, hlavne z finančných dôvodov. Hlavne ak pochádzal z viacdetnej rodiny.
Ďalším "typom" chovancov kadetiek boli protekčný blbečkovia z lepších a urodzených rodín. U títo, ktorý väčšinov ani po niekoľkokrát opakovaných maturítach na civilných školách aj tej najnižšej úrovne nebolo možné zabezpečiť ich zloženie, boli často "odkladaný" do kadetiek, kde boli niekedy až o 10 rokov starší ako ich spoluchovanci. Jednoducho odkladisko protekčných blbov z lepších rodin. Paradoxne títo trotly a dumpfkopfovia ako boli trefne nazývaní okolím, končili ako najlepší kadeti v hodnosti poručíkov na úkor menej urodzených. Že sa títo "poručíci" stávali terčom posmechu na útvaroch od svojich vzdelanejších kolegov, je jasné. Zároveň sa tak degradovala kadetka ako škola. Aj keď tí menej urodzený museli sa učiť omnoho tvrdšie. Čo bolo dané aj tým, že dôstojnícky zbor kadetiek bral svoju službu ako konečnú stanicu do dôchodku, zatiaľčo služba u reálok a akadémii to bol dobrý štart v kariére.
Predmety v kadetke :
náboženstvo, nemčina, francúzština, oblastný jazyh napr. čeština alebo maďarčina , poľština, ukrajinčina atď. podľa oblasti, vojenské dejiny, zemepis, všeobecné dejiny, matematika, prírodopis, chémia, kreslenie, právne náuky, služobný poriadok, cvičebný poriadok, vojenstvo, nauka o zbraniach, taktika, nauka o teréne, pionierska - ženijná služba a opevňovanie, vojenská administratíva, fyzika, geometria, vojenský úradný sloh, zdravotná starostlivosť a sanitná služba, vojenské a telesné cvičenia, výcvik v službe u jednotky, telocvik, šerm, streľba.
Vyššie vrstvy zásadne posielali svoje deti ak sa rozhodli pre vojenské povolanie do voj. reálok.
Školné v reálke bolo 800 - 1600 korun ročne. Dá sa povedať plat stredného úradnika. Aj predmety boli náročnejšie. Celková výchova a vzdelanie bolo určené pre vojenské akadémie, kde chovanci nastupovali tak akosi automaticky. Najznámejšia Hranice na Morave.
Vojenské akadémie boli typom už vysokej školy. Základ ich poslucháčov tvorili absolventi reálok, kadetiek a civilných stredných škôl. Okolo roku 1900 ukončilo Tereziánsku akadémiu ročne okolo 100 poručíkov. Technicku akademiu ukončovalo okolo 30 poručíkov pre delostrelectvo a 25 pre technické útvary.

Ďalšia nevýhoda kadetky oproti akademii spočívala v tom, že na vyššiu vojnovú kriegschule sa nastupovalo po 3 ročnej službe ako poručík. Absolvent kadetky takto sa vracal do školy po 6-7 rokoch od ukončenia školy, zatiaľčo absolvent akadémie po 3. Relatívne malá doba po ukončení školy dávala lepšie šance na úspech pri prijímačkách.

Ani neprijatie na kriegschule nebránilo stať sa generálom. Existovali tzv. zborové školy, kde vybraní dôstojníci sa pripravovali na vyššie funkcie. Paradoxne, na funkcie veliteľa roty, práporu, pluku boli kladené väčšie nároky ako na generálov, ktorým stačilo mesačné školenie. Dá sa povedať, že velitelia práporov boli lepšie teoretický a praktický pripravený ako generalita a vyši štábny funkcionári.

Ale ani absolvovanie kriegschule, pobyt v posádkach Haliči, Bukovine, Bosne atď. nezabezpečil povýšenie. Napr. Podhajsky, ktorý to dotiahol až na náčelníka štábu divízie v Ľvove bol čo sa týka perspektívy ďaleko za kapitánom, ktorý vykonával "dupkaciu" službu pod oknami je ho veličenstva. Títo "pochodový" odborníci mali najväčšie šance na povýšenie a kariéru. Podhajský, po ktorom ani pes nešťekol, kým bol v Haliči, urobil bleskovú kariéru ako veliteľ operetnej jednotky. Keď dosiahol generálsku hodnosť, bol prevelený do Prahy a trvalo 3 roky, kým bol povýšený na podmaršalka - gen. poručíka - hodnosť , ktorá mu funkčne patrila ale nebola udelená. Iný zatiaľ robili kariéru vo Viedni.

K životu c.k. ofierov je pekný článok :
http://www.vhu.sk/data/att/1524_subor.pdf pod názvom Dôstojník , manželstvo a rodina ....
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

K zajímavému článku kolegy 950 jsem si dohledal strukturu vojenského vzdělávání v rakousko uherské armádě na začátku velké války. Tak se na to podívejte. Třeba kolega 950 nazná, že to není úplně mimo. Pokud ano, tak mi to sděl a já to shodím.

Armáda rakousko-uherské monarchie může být hodnocena všelijak a také se tak děje. Ale nadrbou stranu je potřeba vidět že tato armáda nespala a jak doba šla, měnila se. Někdy pod tlakem událostí, které přicházely z venku ale častěji to bylo dáno tím, že zde byli lidé jasnozřiví a nebo alespoň takoví, co dokázali vidět co dělají ti lepší a tyto poznatky přenášet do mateřské armády.

Armáda musí řešit všechny potřebné odborné a administrativní záležitosti spojené s rozvojem techniky a jejím zaváděním do ozbrojených sil. To samé musí řešit při vědeckém výzkumu přímo armádou řízeného i toho, který probíhá nezávisle na ní. Je potřeba organizovat vojskové zkoušky nových zbraní, nových taktických postupů, zkoušet nové materiály technologie. Nakonec je potřeba vše, co se podařilo dostat do finální podoby dostat do praxe u vojsk. A to vyžaduje další kolotoč činností, kdy je potřeba vypracovat nové učebnice, služební předpisy, odborné směrnice a příručky. Toto vše v rakousko-uherské armádě řešil Technický a administrativní vojenský výbor, který měl čtyři sekce.

Primo: sekce dělostřelecká

Secundo : sekce ženijní

Tertio: sekce intendační

Kvarto: sekce technická

To jsme u armády, tak jak ji monarchie znala dlouhá staletí. Ale doba se mění, vědeckotechnická revoluce si vynutila rozšiřování zajištění armády a budoucích vojenských střetů a z jiných hledisek a možností. Tak vznikly:

Vojenský aeronautický ústav, založený v roce 1893, který školil důstojníky dělostřelectva a technických útvarů pro službu u pevnostních balonových útvarů. Tento ústav spravoval a vybavoval potřebnými materiály tyto letecké vzdělávací instituce:

Leteckou poddůstojnickou školu Vídeňské Nové Město
Školu polních pilotů 1, Campoformido
Školu polních pilotů 2, Neumarkt
Školu polních pilotů, Arad
Školu stíhačů Vídeňské Nové Město
Školu polních pozorovatelů Campoformido

Vojenský geografický ústav se zaměřil na vyměřování a mapování předpokládaných válčišť. Měl pět skupin či oddělení:
- geodetické pro mapování,
- kartografické,
- technické pro fotografování,
- tecnické pro litografii a mědirytectví,
technické pro fotolitografii s tiskárnou.

Válečný archiv se specializoval na uchování dokumentů a studium minulých válek vybojovaných vlastní armádou i armádami spojenců a nepřátel. Měl čtyři oddělení
1.oddělení pro válečné dějiny,
2.oddělení pro spisy,
3.oddělení pro mapy,
4.oddělení pro knihovnu.

Vojenské vychovatelny a školy.

Kadetní škola pro pěchotu Vídeň, velitel: plukovník Bedřich Tomanek, šlechtic z Beyerfelsů
Kadetní škola pro pěchotu Budapešť, velitel: major Josef Neilreich
Kadetní škola pro pěchotu Praha, velitel: podplukovník Antonín Tlustý
Kadetní škola pro pěchotu Královo Pole na Moravě, velitel: major Roman Niché
Kadetní škola pro pěchotu Innsbruck, velitel: major Albrecht Putzker
Kadetní škola pro pěchotu Temešvár, velitel: major Bedřich Glanz
Kadetní škola pro pěchotu Sibiň, velitel: podplukovník Augustin Spiess z Braccioforte
Kadetní škola pro pěchotu Štýrský Hradec, velitel: podplukovník Bedřich Oth
Kadetní škola pro pěchotu Karlovec, velitel: podplukovník Adolf rytíř Kurelec z Bojne-Mir
Kadetní škola pro pěchotu Kamenice u Petrovaradínu, velitel: major Inocenc Běhal
Kadetní škola pro pěchotu Lvov, velitel: major Gabriel Verner

Kadetní škola pro jízdu v Hranicích, velitel: podplukovník Mario Franz

Kadetní škola pro dělostřelectvo Traiskirchen, velitel: podplukovník Ludvík Meckel

Vojenská nižší reálka Kysek, velitel podplukovník Ferdinand Jerzabek
Vojenská nižší reálka St.Pölten, velitel podplukovník Otokar Partl
Vojenská nižší reálka Maršov-Vašarhély, velitel podplukovník Otokar Kunst
Vojenská nižší reálka Fišava, velitel podplukovník Larel Zahn
Vojenská nižší reálka Strass, velitel podplukovník Rudolf Eypeltauer
Vojenská nižší reálka Enž, velitel plukovník Karel Smutný
Vojenská nižší reálka Hranice, velitel plukovník František Salzer
Vojenská nižší reálka Košice, velitel major Arpad Albrecht
Vojenská nižší reálka Kysmarton, velitel podplukovník Ludvík Sztrókav
Vojenská nižší reálka Krakow, velitel major Miečislav Kuliński
Vojenská nižší reálka Maribor, velitel podplukovník Vilém Martinek
Vojenská nižší reálka Prešburk, velitel major Jan Tilzer

Tereziánská akademie, Vídeňské Nové Město, velitel podmaršálek Josef Roth
Technická vojenská akademie Mödlink, velitel generálmajor Jiří Hefele
Zákopnická třída Hainburg, velitel plukovník Theodor Weidinger
Uherská zeměbranecká akademie Budapešť
Vojenská akademie císaře Františka Josefa Vídeˇm pro předlitavskou zeměbranu.

Ústav pro sirotky důstojnické Hirtenberk, velitel podplukovník Robert Rostok
Vojenský chlapecký penzionát Sarajevo, velitel major Vojtěch Naglisé
Vychovatelna pro důstojnické dcery Hernals
Vychovatelna pro důstojnické dcery Šoproň
Vychovatelna pro důstojnické dcery Sebenstein
Vychovatelna pro důstojnické dcery Szatmár – Német

Odborné vzdělávací ústavy

Válečná škola Vídeň, velitel podmaršálek Alfred Kraus
Informační kurs pro setníky – rytmistry Vídeň, velitel generálmajor Rudolf Pfeffer

Technické vojenské vyučovací běhy, Vídeň
1. Vyšší dělostřelecký běh
2. Vyšší stavitelský běh
3. Vojenský běh pro vysoké stavby
4. Běh pro vojenské stavbyvedoucí

Administrativní vojenské odborné běhy ve Vídni, velitel Theodor Konopicky
1. učební běh pro vojenské správce
2. informační kurs pro vojenské zásobovací oficiály
3. vojenská škola pro zásobovací úředníky
4. vojenská škola pro důstojníky vojenského oděvního odboru
5. vojenská škola pro důstojníky potravního odboru
6. vojenská škola pro posluchače veřejných vysokých škol

Armádní střelecká škola Most na Litavě (Bruck an der Leitha), velitel plukovník Oto Bartusch

Dělostřelecká škola Vídeň, ředitel polní zbrojmistr arcivévoda Leopold Salvator

Vojenský ústav pro učitele jízdy Vídeň, velitel plukovník Kvido svobodný pán z Klingstonu

Vojenský ústav pro učitele jízdy na koni a v povozu Schlosshof, velitel podplukovník Emanuel Kaempf

Vojenský ústav pro šermíře a učitele tělocviku Vídeňské Nové Město, velitel major Jindřich Tenner

Telegrafní běh pro pěchotu Dolina, velitel setník Hugo Kaplon

Jezdecká telegrafická škola Dolina, velitel rytmistr Alexandr rytíř z Tábora

Vojensko-lékařská přivlastňovací škola Vídeň, velitel generál-štábní lékař Zdislav rytíř z Juchnowitz-Hordyňskich

Vojenská zvěrolékařská škola Vídeň, velitel podplukovník Anton Draxler ze Schollheimu

Veškeré vojenské školství bylo centrálně řízeno zvláštním generálním inspektorem. Podobné instituce generálních inspektorů byly zavedeny také pro řízení a kontrolu výcviku i ostatních činností jednotlivých druhů vojsk.

Generální inspektoři jednotlivých oddílů vojska:

Generální inspektor jezdectva: generál jezdectva rytíř Rudolf z Brudermannů
Generální inspektor dělostřelectva: Polní zbrojmistr Jeho c. a k. Výsost arcivévoda Leopold Salvator
Inspektor pevnostního dělostřelectva: Podmaršálek Eduard Beschi
Generální inspektor opevňování: Polní zbrojmistr hrabě Gustav Geldern-Egmond z Argenu
Generální inspektor zákopnictví: Podmaršálek Alexandr Szaszkiewicz
Generální inspektor vozatajstva: Generálmajor Josef Blaschka
Generální inspektor remontovnictví tedy nahrazování vojenských potahů automobily: Generálmajor Zikmund Bacsák z Benefa
Generální inspektor vojenských vychovávacích a vzdělávacích ústavů: Podmaršálek šlechtic Jindřich Siegler z Eberswaldu
Generální inženýr nad stavbami: Podmaršálek Josef Cejpek

Armáda ale pracovala i na přípravě pro možné budoucí velké válečné konflikty. I když v době zahájení Velké války rakousko-uherská armáda nebyla ve válce už několik desítek let, byla vedena k tomu, aby s válkou a to i velkého rozsahu počítala. Proto mimo zajištění výchovy a výcviku stálého důstojnického kádru tedy vojáků z povolání pro mírovou armádu bylo pamatováno na výcvik a výchovu velkého množství nižších velitelů záložníků pro případ mobilizace.

Tato záloha byla tvořena z řad jednoročních dobrovolníků, vojáků prezenční služby se středoškolským nebo vysokoškolským vzděláním. Tito podléhali pouze dobrovolné jednoroční prezenční službě.

Na jednoroční prezenční službu měl právo každý rakouskouherský státní příslušník, čili jak se tehdy říkalo tuzemec, pokud absolvoval veřejné nebo právem veřejnosti nadané vyšší gymnázium, reálku, jim na roveň postavený vyučovací ústav nebo se podrobil zkoušce u sborového velitelství. Branný zákon z roku 1889 nepodmiňoval výhodu této jednoroční služby dobrovolným vstupem do vojska. Mohl jí ale využít každý, kdo splnil výše uvedené požadavky. K dobrovolné službě se vázala dvě práva:

- právo zvolit si zbraň, u které chtěl sloužit podle svého uvážení ale vždy si tuto zbraň musel zvolit

- právo odložit si nástup činné služby až do 24 roku věku.

Základní pravidla

Služba se konala výhradně na vlastní náklady. Tím se zajistila jistá sociální úroveň důstojnického sboru. Ale pokud jednoročák mohl prokázat skvělý školní prospěch nebo výtečné maturitní vysvědčení, sloužil na útraty státní. U jízdy a dělostřelectva se požadovalo, aby dobrovolník měl vlastního koně anebo složení 480 korun - což byla pořizovací cena zvířete. Ale i zde byla u dělostřelectva výjimka. Nemajetný opět mohl sloužit na státní útraty, pokud předložil maturitní vysvědčení s vyznamenáním. Pouze u jízdy toto výjimkové pravidlo neplatilo.

Další pravidla:

Příslušníci velmi ceněného povolání – učitelé – mohli vojenskou službu absolvovat jako náhradní záložníci v době školních prázdnin.

Lékaři sloužili půl roku u jednotky ve zbrani a další půlrok po dosažení lékařského diplomu dosloužili u vojenského zdravotnického zařízení, zpravidla jako asistenti v posádkových nemocnicích.

Farmaceuti odsloužili svůj rok ve vojenských lékárnách

Zvěrolékaři nastupovali službu u dělostřelectva nebo u některého druhu jízdy, případně u vozatajstva.

Na závěr služby musel jednoroční dobrovolník složit zkoušky pro přiznání hodnosti důstojníka v záloze. Pokud neuspěl, sloužil další rok. Pokud neuspěl ani potom, odcházel do zálohy v hodnosti, kterou dosáhl při výkonu služby. Když vše šlo, jak mělo, rostl jednoročák asi takto:
- po dvou měsících byl jmenován do hodnosti titulárního svobodníka
- po ukončení teoretické výuky byl jmenován do hodnosti titulárního desátníka
- po úspěšném složení důstojnické zkoušky byl jmenován do hodnosti kadeta, myšleno kadet rezervista aspirant.
- po absolvování povinné praxe u vojsk byl povýšen do hodnosti rezervního kadeta.
- pokud měl dobré hodnocení, byl k počátku dalšího roku potom, co dosáhl tuto hodnost a odpovídalo-li tomu jejich hodnocení, byl k 1. lednu následujícího roku povýšen do hodnosti praporčíka
- po dalších třech letech jako praporčík pokud absolvoval úspěšně všechna předepsaná cvičení, zpravidla se dočkal jmenování záložním poručíkem. Zde je něco pro zpestření:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko-uherská_armáda

A kolega rase se realizoval na Panzernetu ohledně jednoročáků zde:

http://www.panzernet.net/php/index.php?topic=5087.0

V diskuse se projevil i kolega Destroyman a je to zajímavý pohled na tvorbu zlálžních důstojníků ČSLA. Ještě že tam nejsem zalogovaný – byl by flame jak po pumě FAE.

Tento dlouhodobý a složitý systém vydržel desítky let. S tím jak šla válka, doznal v jejím průběhu několika změn. Bylo to dáno tím, že od srpna do prosince ztratila pravidelná armáda na bojištích proti Rusku a Srbsku skoro 50 % svého předválečného důstojnického sboru. V roce 1915 se potom mohl stát důstojníkem v záloze i jednoročák, který se vyznamenal v boji, aniž by musel skládat zkoušky. Ty koneckonců složil na bojišti. Další změna pravidel k výcviku osob s právem nosit označení jednoroční dobrovolník nastala v roce 1916.

Přineslo to nečekané výsledky. K prvnímu říjnu 1918 bylo z celkového počtu 188 888 důstojníků jen 35 000 důstojníků z povolání. Tedy hlavní tíhu války v té době už nesli jednoročáci.

Před válečnou mobilizací platila v Rakousku-Uhersku všeobecná branná povinnost. Vojáci u běžných útvarů měli od roku 1912 základní vojenskou službu dlouhou dva roky, u speciálních druhů zbraní tři, u námořnictva čtyři.
Vojáci procházeli výcvikem od jednotlivců až po celé jednotky a každý podzim po sklizni úrody se pořádali rozsáhlé manévry na úrovni divizí armádních sborů. Cvičící útvary při této příležitosti prováděli mobilizační doplnění zálohami, které se tímto dočkaly procvičení.

Císařské a královské námořnictvo na tom bylo obdobně.
Tato ozbrojená složka monarchie tak jako všechny ostatní složky společného vojska spadala pod říšské ministerstvo války ve Vídni. Jedna ze složek ministerstva byla i sekce pro válečné námořnictvo s jeho vrchním velením. Šéf této sekce byl zároveň náměstkem ministra války a velitelem nejen válečného ale i veškerého rakousko-uherského loďstva.

Pro zajištění kvalitního výcviku teoretické a praktické přípravy všech příslušníků císařské a královské maríny i zde existoval konglomerát institucí pro výchovu a výcvik. Byly to:
- námořní akademie ve Fiume – dnes Rijeca
- námořní technickokontrolní komise
- námořní kontrolní úřad
- námořní archiv
- námořní zpravodajská služba

Když k maríně došel nový rekrut, tak jako první absolvoval šest týdnů dlouhou rekrutní školu zaměřenou na základní výcvik. Pokud byl určen jako palubní mužstvo nebo topič, jeho výcvik tím skončil. Pokud ne přešel do určeného odborného kursu, které probíhaly na cvičných či lépe školních lodích.

Mimo to existovalo 15 kursů:
- palubní služba
- dělostřelecká služba
- torpédová služba
- minérská služba
- kormidelní služba
- telegrafní služba
- zbrojařská služba
- strojní služba
- elektroslužba
- vojenská pracovní služba kam spadali muniční laboranti, potápěči, krejčí, elektrikáři a další odbornosti
- proviantní služba
- kuchyňská služba
- sanitní služba
- námořní služba

Pro výcvik potom byly použity tyto cvičební lodi:

- prokadety byla určena loď Custoza o výtlaku 7000 tun

- pro poddůstojníky potom loď Schwarzenberg o výtlaku 3130 tun s pomocnou lodí Donau o výtlaku 2340 tun a potom tendry Nautilus a Albatros o 570 tunách oba a nakonec dílenský Hulk Vulca o výtlaku 3600 tun

- jedna dělostřelecká školní loď jménem Adria, výtlak 3430 tun s pomocnou lodí Feuerspeier o výtlaku 5900 tun, a tendry Sebenico s výtlakem 840 tun, Spalato 840 tun a vlečné tendry Hippos a Büffel oba o výtlaku 97 tun

- jedna torpédová školní loď jménem Alpha o výtlaku 1350 tun s tendrem Zara o výtlaku 840 tun a Planet o výtlaku 480 tun

- jedna loď pro kladení min Gamma o výtlaku 2430 tun s minovými tendry Basilisk o výtlaku 314 tun, Dromedar 175 tun a Salamander o výtlaku 268 tun

- jedna telegrafní školní loď

- jedna školní loď pro učně.

Ovšem po absolvování těchto kursů a přidruženého výcviku to hlavní každého nového příslušníka rakousko-uherské maríny čekal hlavní výcvik a nabírání zkušeností. Tento proces trval několik let a probíhal při běžné službě na jemu určené válečné lodi.

Takto podle několika mých zdrojů asi vypadalo vojenské vzdělávání a příprava rakousko-uherské armády na válku.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 11/1/2012, 20:26, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
950
praporčík
praporčík
Příspěvky: 318
Registrován: 3/6/2010, 18:43
Bydliště: Kolín

Příspěvek od 950 »

Ano, to sedí, jen taková malá douška:
Viz: Veškeré vojenské školství bylo centrálně řízeno zvláštním generálním inspektorem. Podobné instituce generálních inspektorů byly zavedeny také pro řízení a kontrolu výcviku i ostatních činností jednotlivých druhů vojsk.

Ten úřad se přesně česky jmenoval Generální inspektorát vojenských vzdělávacích ústavů. Byl založen už v roce 1864, ale již v březnu 1868 byl na 26 let zrušen. Obnoven byl v roce 1894. V jeho čele byl generální inspektor, ale v období srpen 1914 až duben 1917 byla tato funkce neobsazena.
Byl tu ještě také Generální inspektorát sborových důstojnických škol, leč tento byl v srpnu 1914 zrušen. Ale to jen na okraj věci.

Ještě jsem zapoměl na jeden zajímavý odkaz:
http://www.primaplana.net/txt/studie/vo ... lstvi.html
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Skvělý doplněk. Já jsem doplnil u cičebních lodí jejich jména a výtlaky. díky za Válečné lodě, díl 3, První světová válka.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Důstojnictvo rak.-uh. armády

Příspěvek od Zemakt »

Dle knihy "Pod císařským praporem -- Historie habsburské armády 1526-1918 - kolektiv", nebo dle http://www.mlorenz.at, tvořilo procentuální zastoupení české národnosti u 22. Feldjagerbataillonu, doplňovaného v Chebu (stav v roce 1914), 49%.

Obrázek

Vzhledem k tomu, že v samotném Chebu žilo na přelomu století cca 1-3% obyvatel české národnosti a zejména s ohledem na fakt, že u "Chebského" pravidelného a zeměbraneckého pluku pěchoty Nr. 73 a 6, byli češi zastoupeni ve tří, až čtyřprocentím počtu, je otázka na snadě. Náhoda, překlep, nebo cílené selektování (?) a bylo toto obvyklé u dalších jednotek, doplňovaných v českých zemích s dominantní převahou obyvatelstva německé národnosti?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Důstojnictvo rak.-uh. armády

Příspěvek od Rase »

Ještě dodám, že vojáci a hlavně důstojníci, si mohli přikoupit i nadstandardní výstrojní součástky. Tehdy už pomalu začínala zima 1914 a nabídka v novinách tomu odpovídá.

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Bojiště“