Stránka 2 z 2

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 25/4/2015, 07:21
od IgorT
Sa mi niečo podarilo! :oops: Aspoň to poslúži ako dôkaz, že vkladanie videa s obrázkom, má väčšiu výpovednú hodnotu, ako iba odkaz! Ospravedlňujem sa! :lej:

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 25/4/2015, 18:02
od Mirek58
SU 152


Ve většině prací o těžkých samohybných dělech RKKA užívaných v době WW2 se pravidelně objevuje tvrzení o neuvěřitelně krátké době za jako bylo zkonstruováno první SU 152, za pouhých 25 dnů. Skutečnost je „malinko„jiná. Úspěch této konstrukce je výsledkem dlouhodobé konstrukční práce na tomto typu zbraně.

Po úspěšné zimní kampani, z hlediska RKKA, ( a samozřejmě reorganizaci výrobních kapacit) její vrchní velení očekávalo, že RKKA bude nadále bojovat s protivníkem, který se zakope, opevní, a tedy bude po velice dobrých zkušenostech s typem KV 2 jako mobilního podpůrného prostředku pěchoty, při prolamování opevněných nepřátelských linií,potřebovat ve výzbroji modernější mobilní těžkou podpůrnou zbran .


V listopadu 1941 byla zadána objednávka ČKZ Čeljabinsk na konstrukci samohybného děla na podvozku KV 1, kdy dělo bylo vystrojeno dvěma kanony 45 mm a jedním 76 mm ve společné kolébce ( v horizontální linii 45-76-45 mm). Zbranový blok dostal tov. označení U 13 a celá zbran KV 7.
Zbran, byla konstruovaná podle požadavků frontových velitelů, kteří tak jedním SU chtěli řešit vícero úkolů najednou PT obranu a palebnou podporu.
Jenže právě pro využití prostředku PT obrany byla podstatnou závadou „ spotřeba“ dvou hlavní ráže 45mm na jedno SU, v podmínkách stavu výzbroje RKKA po vysokých ztrátách roku 1941. Malý úhel odměru zbranového bloku -15 st- a především nevyhovující účinek střely kanonu 76 mm pro účely ničení polních opevnění.
Jedno pozitivum zůstalo a sice dobře tvarovaná pevná nástavba, která byla v čase budoucím využita. Na rozdíl od věže KV 2.
Projekčních prací se současně účastnili i pracovníci UZTM, kteří převzali iniciativu v tomto směru a výsledkem jejich práce bylo SU vyzbrojené dvěma kanony ZIS 5 ( 76 mm, zadaná 6.1.1942.kdy byla současně stejným výnosem ukončena tříhlavnová varianta - výnos č.1110 GKO). O kterém se zminuje Rotmistrov(?) a další velitelé RKKA, kteří s tímto SU byli seznámeni.
Zbranový blok dostal tov. označení U 14, při čemž celá zbran zůstala pod označením KV 7.
(V ruských zdrojích se objevuje v označení rozpor, kdy tříhlavňová zbran se někdy označuje jako KV 6 a dvouhlavnová jako KV 7)
Zkouškami prošla v dubnu 1942, ale přijata nebyla. Zde sehrál svoji roli i oprávněný negativní názor frontových velitelů.


Další vývoj tedy šel směrem zvětšení ráže děla, tedy shodným, jakým se ubíral vývoj těžkých tanků pro RKKA . Mám na mysli experimentální typ KV 9 vyzbrojený 122mm houfnicí U 11( prosinec 1941, jinak instalovaná na typu SU 122)). Ten tvořil vážnou konkurenci těžkým SU s pevnou nástavbou. Jenomže úzkým hrdlem výroby tanků bylo obrábění otoče věže, tedy sověti zvolili pro SU pevné nástavby, čímž zlevnili a zjednodušili výrobu SU a snížili tlak na výrobu tanků.
Po reorganizaci z počátku roku 1942, kdy ze závodu UZTM byl vyčleněný specializovaný dělostřelecký závod č.9 NKV včetně spec. konstruktérské skupiny vyčleněné pro práce na SU ( velení správně uznalo spec. odlišnosti SU proti tankům). A výsledkem byly v dubnu 1942 návrhy zbraní U 18 ( 152mm ML 20) a U 19 ( 203mm B 4) na podvozku KV 1S!.

Paralelní řešení úkolu prací na těžké SU byla prováděna na vědecko výzkumném oddělení VAMM pod vedením S.D. Davidova, který vypracoval návrh SU vyzbrojený kanonem ZIS 6 107 mm a „obdařený pancířem v rozmezí 150-100mm.
Kanon, jak víme, se ale v inkriminované době sérově nevyráběl, přesto byl z nepochopitelných důvodů projektem a výrobou malé ověřovací série pověřený závod ČKZ.( Jestli proto, že VAMM nesl jméno Stalina?) Kde projekt upravili pro vyzbrojené kanonovou houfnicí ML 20 152 mm.

Další projekt SU stvořil konstruktér Giznburg ( ML 20 152mm), který to vzal zkratkou rovnou dopisem přes Stalina ( duben 1942). Ten také netroškařil, jeho výtvor měl hmotnost rovných 100t a pancíř 120-130 mm. Výrobou ověřovací série ( 5 ks) byl pověřený závod č. 174 s termínem listopad 1942.
Tyto konstruktérské hody ukončil Wehrmacht svoji úspěšnou „letní ofenzivou 1942“ a nastal návrat k tvrdé skutečnosti.
Následovalo období „ ticha pěšině“ kdy za německé ofenzivy práce utichly, nebo byly zpomaleny. Zde se projevil vliv ztráty Traktorového závodu a loděnice ve Stalingradě ( Sarema- Krasnoarmějsk záv. č.264)
Sověti ztratili opět Charkov a následně Stalingrad, takže museli opět ( velice logicky a správně) vycházet ze skutečnosti, z to ho co mají k dispozici, ne z toho co by - kdyby.( Dopisy Stalinovi byly na dvě věci a moc politruků byla zlomena.)

13. listopadu 1942 ( po vyjasnění situace na Stalingradské frontě, zde je na datumech vidět jak Stalin Operaci Uran věřil) byla ustanovena konstruktérská skupina ( Kurin, Rybin, Vyšnjakov, Iljin) a prací na SU byl pověřený opět ČTZ. Tedy došlo k ukončení drobení kapacit.
Zadání SU vyzbrojeného kan. houfnicí ML 20 152,4 mm bylo provedeno náč. GAVTU Fedorenka a lid komisaře Ustinova v listopadu 1942, vedoucím projektu byl určený Trojanov.
Byly předloženy tři projekty ,- U 18 závodu UZTM, - konstruktéra Kotina a - vlastní projekt Trojanova na podvozku KV 1S
Vítězný projekt Kotina ( byl změněný podvozek za typ KV 1S na rozdíl od předloženého projektu) byl přijatý 4.1.1943 s už na začátku příspěvku danou lhůtou 25 dnů k realizaci.

VAMM - Vojenská akademie mechanizace a motorizace ( Lefortovo)

Ještě si dovolím maličkost, původní SU 152 byly vyzbrojeny upravenou kanonovou houfnicí ML 20 vz 1937. Dělo modernizovaného typu ML 20S vz 1942 se týká až modernizace projektu z 25.5.1943.
Tedy ISU 152.

Edit:
A doplnění k projektu SU 203 ( projekt U 19, s osazenou houfnicí B 4 203mm)
Projekt s touto houfnicí byl odsouzený k nezdaru díky svojí konstrukci uložení zbraně mimo podélnou osu vozidla.
Tak výkonné dělo bylo při střelbě katastrofálně nepřesné. To bylo potvrzeno v roce 1943 při zkouškách, kdy prototyp byl osazený houfnicí S41 203mm konstruktéra Grabina.
( Celá zbran se při výstřelu příčně rozkývala, kdy střela ještě neopustila hlaven)
Jediná možnost zvýšit přesnost SU při střelbě touto ráží bylo vybavit jej sklopnou opěrou, čímž samozřejmě padla možnost střelby za chodu

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 28/5/2015, 01:08
od El Diablo
Inside the Chieftain's Hatch: ISU-152, Episode 1 - české titulky.

Inside the Chieftain's Hatch: ISU-152, Episode 2 - české titulky.

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 1/7/2018, 18:45
od Dzin
NANUK píše:Oblíbenost použití ISU-152 ve městech byla z jiného důvodu a to kvůli 152 mm kanonu, kdy střela byla schopná prorazit několik stěn za sebou a tak budovu čistila od vojáků do hloubky.


A další důvod byl jeho robustnost a silný pancíř, kdy byl schopen dobře odolávat palbě i z bezprostřední blízkosti (což v boji ve městech bylo hned), což mu umožňovalo i přibližovat se dostatečně blízko místům odporu a ničit je. Prostě palebná síla a ochrana z něj činila výborný stroj pro boj ve městech.

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 1/7/2019, 17:40
od Rase
ISU-152 zničený očividně po nějakých nedávných bojích. Co jsem našel popisek, tak to mělo být v Camp Fallujah, známém též jako MEK Compound. Šlo o základnu americké námořní pěchoty v letech 2004 až 2009. Ti ji zabrali po té, co odtud vystrnadili nechvalně proslulé Lidové mudžáhedíny, což byla Íránská exilová organizace na území Iráku. Pokud jde o samotný irácký ISU-152, tak několik vozidel se účastnilo Irácko-íránské války a Války v Zálivu.

Obrázek

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 1/7/2019, 19:45
od Mirek58
Hmm, zničené v boji.
A proč je tedy nástavba odřezaná autogenem?

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 1/7/2019, 20:03
od Zemakt
Ty máš tedy oko Mirku :up:

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 1/7/2019, 20:22
od Rase
Díky za opravu. Tak nějak si říkám, proč to někdo udělal, ale ok :D

Re: SU-152, ISU-152, ISU-122

PříspěvekNapsal: 2/7/2019, 06:26
od Dzin
K odřezání mohlo dojít až po vyřazení stroje, z toho obrázku se dá těžko určit v jakém bylo stavu před oddělením nástavby. Jak píše Rase ISU-152 ve výzbroji Iráku bylo jako operační vedeno u pravidelné armády až do roku 1991, takže je možné, že v určitém stavu provozuschopnosti mohlo přežít deset let, a následně být použito o ochraně základny mudžahedíny. Je ovšem otázka, jak moc se zapojilo do boje, klidně ho mohli i opustit a znehodnotit, či to udělat následně mariňáci.

To, že bylo použito v boji bych ale explicitně nevylučoval.