Sovětská samohybná děla (5) – T-100-Y

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Sovětská samohybná děla (5) – T-100-Y

Příspěvek od sa58 »

Sovětská samohybná děla (5) – T-100-Y
...z dělové věže torpédoborce na pásy...

Obrázek
Potřebujete ničit něco na obzoru (i za ním) a nemáte k dispozici pořádný pozemní kanon? A co se podívat na moře a využít něco, co plave a střílí? Je zde možnost nacpat dělovou věž z bitevní lodě do betonové pevnosti, někteří dokonce zkoušeli něco podobného nacpat na pásový podvozek. Dále je tu poměrně vyzkoušené osazení kanonu na železniční podvozek, ale to jsme stále závislí na kolejích. Pokud chceme jezdit i terénem, nezbývá než najít něco, co uveze tankový podvozek. Nemá cenu se dívat na nějaké protiletadlové systémy, jde nám o pořádné „macho“ dělo, na plašení ptactva máme jiné zařízení. Na moři nám plují již vyzkoušené dělostřelecké systémy v rážích od 4“ do 6“, nabízí se zde tedy možnost je otestovat na souši.

Možná že nějak podobně rozmýšleli i sovětští odborníci koncem 30. let minulého století. Statické dělostřelectvo sice disponovalo velkými kanony a houfnicemi, šlo však vesměs o neohrabané systémy s pomalou rychlostí střelby. Byla zde sice k dispozici houfnice ML-20 ráže 152 mm, ta má dostřel „jen“ nějakých 17 km, co když chceme střílet ještě dál a rychleji? Odpověď nalezli na torpédoborcích, stačilo vybrat nějaký těžký tank a zabudovat do nějaké té plechové nástavby námořní kanon ráže 130 mm.

No přestanu se raději pohybovat ve sféře komixu a přejdu raději k realitě. RKKA (originální označení Rudé armády) na konci 30. let minulého století požadovala náhradu za nemotorné vícevěžové mastodonty T-35, v roce 1939 se tak na svět dostávají dva projekty nových dvouvěžových těžkých tanků SMK a T-100. Ani jeden z nich není nakonec do výzbroje zaveden, přednost dostává KV-1 (i když má jen jednu věž...). Již v průběhu Zimní války (prosinec 1939) požaduje vojenská rada Severozápadního frontu po leningradském závodu no. 185 vývoj a výrobu speciálního vozidla pro ženijní a vyprošťovací práce, to mělo používat podvozek těžkého tanky T-100. V průběhu realizace se objevil požadavek od tankistů, ti požadují zabudování děla ráže 152,4 mm, případně jiného děla schopného ničení zodolněných opevnění na velkou vzdálenost.

Obrázek T-100-X

Zavod No.185 (Kirovský) požádal vojenskou radu o změnu, navrhoval použít upravený podvozek tanku T-100 osazený pevnou nástavbou s námořním dělem ráže 100 až 130 mm. Žádosti bylo vyhověno a již 8. ledna 1940 jsou do Izořského zavodu odeslány výkresy nástavby projektu T-100-X. Nejednalo se o žádnou superstavbu, na podvozku tanku T-100 byla osazena hranatá nástavba, v jejím čele byl zabudován námořní kanon ráže 130 mm. Ještě v průběhu výroby se mění podvozková skupina, Kirovský zavod upravuje odpružení podvozku, místo listových per se nyní používá odpružení systémem torzních tyčí. Projekt je nyní označen jako T-100-Y, díky písmenu Y se mu dostává neoficiálního označení Igrek. Změna nastává i u osazení námořního kanonu, původní kulovitá lafeta je vyměněna za jednodušší.

Obrázek T-100-Y

Věž T-100-Y je v Ižorském zavodě vyrobena 24.2.1940, 1.3 začíná konečná montáž a 14.3 již vyjíždí z linky prototyp. Již ale nemůže zasáhnout do Zimní války, ta totiž právě předchozí den skončila. Samohybné dělo projde testy, hřebík do rakve mu ale zabije maršál Kulik. Ten preferuje vyzbrojené 152,4 mm houfnicí M-10, věž s touto houfnicí má být osazena místo zadní věže tanku T-100. Vzniká tak projekt T-100-Z, věž je sice v polovině března 1940 vyrobena, na tank však již není nikdy namontována. Na scéně je silný protivník, jednodušší těžký tank KV a ten je mimo jiné vyráběn s věží MT-1, osazené houfnicí M-10. Později je tento tank označován jako KV-2 a je v roce zařazen do výzbroje RKKA. Tímto jsou dny projektu T-100 zpečetěny, na světě kupodivu zůstává prototyp T-100-Y. Tato situace se nelíbí řediteli zavodu No.185, podle něj je tank T-100 lepší něž tank KV a lze jej použít i coby nosiče kanonu ráže 130 mm. To KV neuměl a možná by dala i historie řediteli zapravdu. Tanky KV rozhodně neprosluli nějakou extra spolehlivostí... T-100-Y byl v roce 1940 odeslán do Kubinky, po vypuknutí války nebylo na rozdíl od tanku T-100 přesunuto na východ, společně s SU-14 ze účastní obrany Moskvy na přelomu let 1941/42. Dodnes lze toto samohybné dělo vidět ve známém museu Kubinka.

Obrázek Obrázek

Je třeba si říci něco málo technických informací. Základ vozidla tvořil upravený podvozek tanku T-100 (viz výše), pohon obstarává upravený letecký dvanáctiválcový motor do V Mikulin AM-34 (zde ve verzi GAM-34-BT), ten je schopen dodat až 890 HP. Motor byl zapojen na převodovku KPP, ta umožňovala jízdu pěti rychlostmi vpřed a jednou vzad. Pro pohon bylo k dispozici 1270 litrů benzínu ve čtyřech nádržích, tato zásoba stačila na ujetí 210 km.
Na podvozku je umístěna hranatá nástavba s kolmými stěnami, jen zadní stěna je mírně pod úhlem. Síla pancíře je 60 mm, jen stropní deska má sílu 20 mm. Na ní jsou dva kulaté vstupní otvory pro osádky, na zadní stěně jsou ještě čtvercové dveře, řidič má k dispozici svůj vlastní vstup. Osádku tvořila šestice mužů, pro komunikaci mezi sebou mají k dispozici stanici TPU-6, pro komunikaci s okolím se používá radiostanice 71-TK-3.

Obrázek

Hlavní výzbroj tvoří námořní kanon 130 mm/50 B13 vzor 1936, používaný na sovětských torpédoborcích. Sekundární výzbroj tvoří trojice kulometů DT ráže 7,62 mm, pro ně se nakládá až 1890 nábojů 7,62x54R (je to 30 diskových zásobníků). Bohužel jsem nebyl schopen zjistit, zda ty kulomety byly někde zabudovány, na kresbách a obrázcích je nějak nevidím.

Vrátím se ale ke kanonu B13, díky internetu lze na stránce www.navweaps.com/Weapons/WNRussian_51-50_m1936.htm najít veškeré data tohoto kanonu. Palebný průměr byl 30 střel, protipancéřový projektil o hmotnosti 33,5 kg měl při výstřelu úsťovou rychlost od 835 do 870 m/s, dostřel pohyboval od 20.341 m do 25,597 m. Jedná se samozřejmě o dělenou munici, záleží proto na velikosti pohonné nálože. Zdroje uvádějí, že na 4400 metrů byl projektil schopen prorazit 40 mm pancéřovou desku. S kanonem šlo v omezené míře manipulovat, horizontálně od -5° do +15°, vertikálně pak v rozsahu 20°. Rychlost střelby se pohybovala okolo 4 ran za minutu, u námořní verze se uvádí 6 až 10 ran za minutu.


Technické údaje samohybného děla T-100-Y
délka – 10,90 m
šířka – 3,40 m
výška – 3,29 m
hmotnost – 63,90 t
výkon motoru – 890 HP
maximální rychlost silnice – 32 km/h
maximální rychlost terén – 12 km/h
dojezd silnice – 210 km
osádka – 6

Tolik něco málo k jednomu zajímavému projektu, který měl určitě šanci „přežít“. Ale asi neměl to správné „zastání“ na nejvyšších místech....


zdroje:
М.Барятинский - Тяжелые САУ Красной Армии
I.Pejčoch, S. Spurný – Obrněná technika 4
www.aviarmor.net
www.battlefield.ru
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
lkala
praporčík
praporčík
Příspěvky: 306
Registrován: 26/8/2008, 12:52
Bydliště: Brno

Příspěvek od lkala »

Pěkný článek. Já jsem v tomto oboru neznalý, ale skutečně by mě zajímalo, na jakou maximální vzdálenost byla reálná šance něco trefit. Nějak mě nejdou do hlavy ty 4400 m. Copak někdo dokázal na takovou vzdálenost něco zasáhnout (v tehdejší době) ?
Obrázek
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Já jsem v tomto oboru neznalý, ale skutečně by mě zajímalo, na jakou maximální vzdálenost byla reálná šance něco trefit.
Nejsem zrovna expert na dělostřelectvo, ale při přímé střelbě na těžký obrněný cíl bych odhadoval účinný dosah palby tak na 2000 metrů - záleží na kvalitě zaměřovače, potenciálu přesnosti zbraně samotné a na zručnosti miřiče. Uvedených 4400 metrů se mi zdá moc, na takovou vzdálenost by byl rozptyl střel příliš velký, i když zde asi není míněna protitanková střelba, nýbrž ostřelování plošného cíle (třeba shromaždiště vojsk) při přímé viditelnosti - pak by to asi šlo. A při nepřímé střelbě řízené pozorovatelem (kvůli tomu, předpokládám, tenhle mastodontík původně vznikl) není patrně problém trefit se i na těch deklarovaných 20 000 metrů - obsluha dělostřelecké baterie nemá výhled na cílový prostor, pabu řídí pozorovatel(é), sledující dopady střel, a podle jejich pokynů předávaných vysílačkou nebo telefonicky provádí dělostřelci opravy nastavení prvků střelby. Jako u klasických dalekonosných děl. Víceméně současné baterie ShKh. vz. 77 DANA to jinak nedělají.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Tato samohybka měla zabudovaný periskopický zaměřovač, takže teoreticky by mohlo platit "co vidím, to zničím", námořní kanon snad nemá nějaký extra rozptyl. A původní záměr byl vyrobit něco, co zničí pevnůstky z velké dálky. Sovětské CAY té doby nejsou primárně určené pro boj s obrněnou technikou, v té době na to stačila masa tanků s dobrým 45 mm kanonem.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Další kousek do sbírky obrněných podivuhodností. Pěkný kousek pancíře. Jelikož nebyl do výzbroje zařazen, není možno říci jak by si v boji vedl.

Možná to byla otázka zastání možná příchod války byl říliš rychlý na to, aby byla vůle experimentovat s novinkou.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Sověti mohli mít svého "Ferdinanda" o pěkných pár let dřív jak Němci... Dle mého názoru by si na počátku války vedl stejně jako zbytek sovětských sil (zmatek, ústup ...), ale byl by výrazně nadřazen čemukoliv, co by mohla nasadit Panzerwaffe...

No, to ale bylo vlastně cokoliv modernějšího než T-26 a BT :)
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

No je pravda, že kanónem takové ráže by asi dokázal ledacos rozlousknout jako ořech. A to jak v tankovém boji tak i při útoku na ledasjaké opevnění.

Škoda že nevíme jaké bylo zdůvodnění nezařazení do výzbroje.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
komisař
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 403
Registrován: 10/10/2008, 14:59
Bydliště: Český Krumlov

Příspěvek od komisař »

Odpověď pro Pátrače :

Výňatek z článku Ivo Pejčocha, HPM č. 10/1997 : Samohybný kanón T 100Y ( označován také jako SU 100Y ). V článku jsou primárně popisovány těžké tanky SMK a T 100, ale i T 100Z a ShK T 100Y.

Do výzbroje nebyl zařazen nejen z politických důvodů ( když nebyly zavedeny těžké tanky, jejichž podvozku bylo použito pro samohybný kanón z důvodu preference KV 1 a 2 vyvíjeného souběžně s SMK pod vedením hlavního konstruktéra Ž. J. Kotina, který byl mimochodem zeťem maršála Klimenta Vorošilova, nebyl zaveden logicky ani on ), ale i na základě výsledků nasazení T 100 a SMK v "zimní válce" proti Finsku rámci 20. tankové brigády, které velel major Petr K. Vorošilov ( adoptovaný syn již zmiňovaného maršála ), nasazeny byly do útoku 17. prosince 1939 u Summy. Vydržely sice bez zásadních problémů palbu 37 a 40 mm protitankových kanónů Bofors ( 10 až 14 zásahů každý ), ale SMK byl znehybněn po najetí na minu. Ukázalo se, že v případě jakékoliv závady nebo poškození v boji je téměř vyloučeno jeho odtažení v bojové situaci ( nepovedlo se to ani společně nasazenému T 100 stejné hmotnostní kategorie ) a musel být ponechán v zemi nikoho, chráněn dělostřeleckou palbou. Odtažen byl až po skončení bojů šesti středními tanky T 28. Bylo zjištěno i velké namáhání a malá životnost řady jeho dílů při obtížnosti provádění oprav v poli a absenci dostatečně výkonných dílenských a vyprošťovacích vozidel. Kromě technických nedostatků hovořila v jeho neprospěch především vysoká pořizovací cena, náročná výroba, spotřebovávající velké množství materiálu i dílenské práce.

Svou úlohu zde sehrála i známá nevraživost některých významných představitelů Rudé armády k samohybným dělům jako takovým.
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Komisař - zdvořile děkuji - vyčepávající a logické vysvětlení.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Moc pěkná potvora.Škoda jen, že nebyla vyzkoušena v boji...
Uživatelský avatar
kozlustechnykus
poručík
poručík
Příspěvky: 769
Registrován: 9/3/2014, 20:24

Re: Sovětská samohybná děla (5) – T-100-Y

Příspěvek od kozlustechnykus »

Cituji z clanku:

Kód: Vybrat vše

T-100-Y byl v roce 1940 odeslán do Kubinky, po vypuknutí války nebylo na rozdíl od tanku T-100 přesunuto na východ, společně s SU-14 ze účastní obrany Moskvy na přelomu let 1941/42. Dodnes lze toto samohybné dělo vidět ve známém museu Kubinka. 
Takze tahle mrcha i bojovala a zda se, ze i uspesne, kdyz to cele prezila az do dneska.
„Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení."
Michal Jankovec clen rady CT
Odpovědět

Zpět na „Samohybná děla“