Sovětská samohybná děla (4) - SU-14

Odpovědět
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Sovětská samohybná děla (4) - SU-14

Příspěvek od sa58 »

Sovětská samohybná děla (4) - SU-14
...praotec těžkých ISU...

Obrázek

Asi každý dnes zná sovětské samohybné děla na podvozcích tanků KV (SU-152) a IS (ISU-122/152). Sovětští konstruktéři dokázali na těchto podvozcích vyvinout velmi dobrá víceúčelová těžká samohybná děla, používaná ještě dlouho po válce. Ale zdaleka nešlo o první těžké „samohybky“, již v první polovině 30. let minulého století se na scéně objevuje těžké samohybné monstrum, překonávající v té době cokoliv na světě. Oficiální označení tohoto těžkého samohybného děla bylo SU-14 (SU - Samochodnaja Ustanovka).

Ani tanková velmoc č.1 si nedovolila opomenout ve 30. letech zanedbat vývoj samohybných děl. Tankové vojsko bylo sice závislé na obrovském množství lehkých tanků T-26 a BT, nicméně na scéně se objevují (s problémy) střední a těžké tanky. Na podvozku středního tanku T-28 se snad objevuje kanon ráže 76,2 mm, pro těžký (a sakra velký) vícevěžový tank T-35 si konstruktéři nechávají jinou lahůdku.

Vše začíná již na počátku 30. let, konkrétně v září 1931. Specmaštrestu je zadán úkol jenž má splnit do 1. května příštího roku. Jde jen o takovou maličkost, je třeba vypracovat projekty pro mechanizaci dělostřelectva, aby to nebylo tak jednoduché, mělo se jednat o „sborový triplex“ schopný nést 107 mm kanon vz. 1910/30, případně 152 mm houfnici vz. 1909/30 nebo 203 mm hmoždíř vz. 1930. Těžší „triplex těžkého dělostřelectva zvláštního určení“ šel ještě dále, zde se coby výzbroj měl objevil výkonný 130 či 152 mm kanon, 203 mm houfnice vz. 1929, v záloze byl i 305 mm hmoždíř. Nevím, jak se tenkrát v sojuzu pohlíželo na sci-fi, podobný projekt zde v těchto letech podle mne patří. Je třeba si hlavně uvědomit, jakými prostředky tehdy disponovala Rudá armáda. Sborový triplex měl využívat podvozek středního tanku T-24, těžký triplex si musel ještě počkat na dokončení vývoje těžkého tanku. Tímto tankem byl vcelku známý vícevěžový mastodont T-35, vyvíjený od roku 1930. Podvozek by tedy na světě byl, horší to bylo s výzbrojí. Výkonný kanon nebyl k dispozici, vývoj se proto ubral směrem k osazení 203 mm houfnice B-4.

Obrázek SU-14

Práce na projektu těžkého samohybného děla začínají v Specmaštrestu pod vedením P. I. Sjačentova v roce 1933. Jako základ je sice použit podvozek těžkého tanku T-35, aby to ale nebylo příliš jednoduché, používají se i komponenty ze středního tanku T-28. Podvozek tvoří na každé straně osm zdvojených pojezdových kol s gumovou bandáží, spojených po dvou na jeden společný závěs. Pás je nahoře veden na šesti napínacích kladkách, sestavu podvozku doplňuje přední hnací a zadní napínací kolo (T-35 má hnací kolo vzadu). I když navenek vypadá zavěšení kol stejně jako u T-35, lze zde najít určité rozdíly. Tak jako u T-35 kryje horní část podvozku pancéřování
Pohon tohoto monstra zabezpečuje původně letecký motor M-17, používaný i v T-35, převodovka pochází z středního tanku T-28. Motor se stěhuje do přední poloviny vozidla, jeho výfuky jsou vyvedeny po stranách vozidla nad blatníkem. U motoru M-17 je někdy nesnadné určit jeho výkon, lze narazit na hodnoty v rozmezí 500 až 700 HP. Pancéřování odpovídá své době, síla pancíře se zastavuje na hodnotě 20 mm, vetšinou jde ale jen o pancéřové plechy o síle 10 mm.

Pancéřování je sice minimální, stejně ho využije jen řidič. Ten má nad korbou své „pracoviště“ chráněné pancéřovou budkou, zbylá pětice má ale smůlu, na korbě není žádná věž nebo krytá nástavba. Pouze tam trůní 203 mm houfnice vzor 1931 (B-4) a pouze osm střel pro ni, osádka má k dispozici na „obranu“ trojici volně uložených kulometů DT. To je sice poměrně solidní palebná síla, horší je to ale s jejich možným uchycením po obvodu bojového prostoru. Zde konstruktéři navrhli sedm závěsů pro tyto kulomety, kulometčík je ale vyloženě „vystaven na obdiv“ každému trochu schopnému střelci. Aby náhodou nikdo při plné rychlosti nespadl ze samohybky a nežaloval o náhradu za zranění Nejvyšší sovět, doporučil bezpečnostní technik obehnat bojový prostor zábradlím. Zda bylo pruhované v barvě žlutá/černá a mělo bezpečnostní tabulky se bohužel nepodařilo zjistit. A aby si nabíječi neuhnali při nabíjení houfnice kýlu, jsou na bocích umístěny dva jeřáby. Ona totiž ta střela do houfnice vážila okolo 100 kg... Ale nějaká to kilo navíc určitě nevadí, celková hmotnost vozidla se totiž pohybuje okolo 47 tun...

Obrázek bokorys SU-14 s B-4

Prototyp je dokončen v roce 1934 již pod oficiálním označením SU-14, během testů však na povrch vyplouvají zásadní nedostatky vozidla. Především jde o komponenty z tanků T-28, nejsou prostě dimenzovány na vozidlo o hmotnosti přes 40 tun. Samotná výzbroj je po střelbách a testech hodnocena jako schopná polního provozu, musí se však upravit poruchový podvozek. Proto je počátkem roku 1935 SU opět na „špalkách“ a probíhá jeho modernizace. Komponenty z T-28 nahrazují jiné z T-35, při testech v létě 1935 již nedochází k podobným poruchám a SU je schopné jízdy i v terénu.

Místo sériové výroby je nařízen vývoj modernější verze, ta má mít již vychytané všechny mouchy předchozí verze. Aby došlo k odlišení od první verze SU, dostává nový prototyp (světe div se) označení SU-14-1. Od prvního prototypu ho rozpoznáme poměrně snadno, má například jen pět nosných kladek a ochrana podvozku již není po celé délce vozila (hnací a napínací kolo není chráněno). Tlumič výfuku již není vyveden na obou stranách, zde je veden jediný tlumič za řidičovou budkou kolmo na podélnou osu vozidla, výfuk poté směřuje šikmo dolů (nepodařilo se mi zjisti, zda je vyveden jen na jednu stranu). Motor byl sice z větve M-17, šlo však o upraveno verzi F (1T?), ta měla být schopná dodat až 700 (680)HP.

Obrázek SU-14-1 s B-4

Testy této verze probíhají od dubna do května 1936, vozidlo se zbavuje svých dětských nemocí a najede během testů cca 800 km. Dokonce se i přes zvýšenou hmotnost (48 tun) podaří díky „tuningu“ motoru dosáhnout vyšší rychlosti (30 km/h). Tím ale úpravy nekončí, vojenským teoretikům se přestala líbit 203 mm houfnice a raději by na jejím místě viděli kanon ráže 152 mm. A jelikož má v armádě hlavní slovo voják na ne ekonom, obdrží oba dva prototypy ještě v roce 1936 novou výzbroj. U SU-14 jím je kanon U-30, u SU-14-1 kanon 152 mm vz. 1935 (Br2).

Obrázek SU-14 s U-30

Jak by se mohlo zdát, nic už nebránilo vyrobit první malou ověřovací sérii SU-14-1 a následně tento typ zavést do výzbroje Rudé armády. Ta by tak dostala moderní mobilní dělo s velkým výkonem. Ale člověk míní a straně mění, šéfkonstruktér Sjačentov končí v roce 1937 po uvěznění na popravišti a o program, jenž vypracoval nepřítel lidu už naráz armáda nemá zájem. A aby toho nebylo málo, příznivcem samohybných děl byl maršál Tuchačevskij. Tak to už pro SU-14 znamenalo vyloženě polibek smrti...

Obrázek SU-14-1 s Br2

Je až s podivem, že na rozdíl od svých autorů oba prototypu přečkají v poklidu řádění stalinské kliky u armády, zjevně si jich nikdo ve skladu v Moskvě nevšímá. Změna nastává až během Zimní války, Rudá armáda si vylamuje zuby na finské obranné linii a tak si někdo koncem roku 1939 vzpomene, že v Moskvě rezaví ve skladu dvě velké samohybné houfnice. Z Moskvy jsou převezeny do Leningradu, zdejší Kirovův závod (No. 185) je upraví dle nejnovějších trendů. Bojový prostor totiž dostane poměrně solidní pancéřování, čelní stěna nástavby má sílu 50 mm, bočnice 30 mm. Horší už je to s rychlostí, toto monstrum o hmotnosti cca 60 tun se dokáže ploužit rychlostí okolo 20 km/h. Ale to by ani tak nevadilo, SU nemá trhat rychlostní rekordy, má operovat na linii fronty a podporovat svou palbou ostatní. A to by asi i dokázalo, bohužel pro něj Zimní válka skončila dříve než byly oba dva prototypy upraveny. Po střeleckých testech jsou zařazeny ke Kyjevskému vojenskému okruhu, posléze umístěny na zkušebním polygonu Kubinka. Tam prodělávají i svůj křest bojem, ostřelují agresora blížícího se je Kubince. Tam poté přečkají celou válku, v 60. letech je SU-14 sešrotován, SU-14-1 se stal exponátem světoznámého muzea v Kubince.

Obrázek Obrázek

Obrázek Obrázek SU-14-1 s pacéřováním

Co napsat na závěr. Sovětům se podařilo po počátečních problémech umístit výkonné kanonu na podvozek těžkého tanku a otevřít tak cestu příštím těžkým samohybným dělům. Nejprve ale musela doba „semlít“ takové tankové „odborníky“, jakým byl například maršál Kulik....

Obrázek SU-14-1 v Kubince


Technické data samohybného děla SU-14
hmotnost – 47,06 (48) t
výkon motoru – 500 (680) HP
maximální rychlost – až 31,5 km/h
osádka – 6 (7)



zdroje:
I. Pejčoch, S. Spurný - Obrněná technika 4 - SSSR 1919 – 1945 (II. část) – ARES 2002
M. V. Kolomiec, M. H. Svirin – Tjaželyj tank T-35
http://armor.kiev.ua/
obrazová příloha:
http://armor.kiev.ua/
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

No...mě se líbí! Na tu dobu rozhodně pozoruhodné, jiní se k podobně vyzbrojeným, i když samozřejmě celkově lepším dostali o pěkných pár let později.

Koukám, že SU-14-1 měl plně zakrytý bojový prostor, docela by mě zajímal odvětrávání.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Vypadá to na jisté předběhnutí doby. Jinde a jindy jsme se pokoušeli dobrat toho jestli postřílení 40000 vojáků z povolání mohlo ovlivnit průběh války.

Je zajímavé, že nikoho nenapadlo jak se na tomto katastrofálním období podepsalo vystřílení a zavření desítek tisíc konstruktérů a techniků, kteří měli na rýsovacích prknech takováto zařízení.

Yamato asi jen otevřenými zadnímu dveřmi.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Martin Hessler »

Vypadá to na jisté předběhnutí doby. Jinde a jindy jsme se pokoušeli dobrat toho jestli postřílení 40000 vojáků z povolání mohlo ovlivnit průběh války.

Je zajímavé, že nikoho nenapadlo jak se na tomto katastrofálním období podepsalo vystřílení a zavření desítek tisíc konstruktérů a techniků, kteří měli na rýsovacích prknech takováto zařízení.
Těžko říct... Jak praví L. Souček, slovo "kdyby" je historikovi, zvlášť válečnému, zakázáno stejně jako alkohol pravověrnému muslimovi...
Ještě že nejsem historik ani muslim. Nicméně výzbroj měli Rusové v roce 1941 podle mne kvalitativně vynikající. Rozhodně ne horší, než třeba Francouzi. V čem zjevně zaostávali, byla taktika a strategická koncepce. Věřili, že zbabělý a zákeřný nepřítel bude zahnán za hranice sevřenými rojnicemi rudé pěchoty, valícími se jedna za druhou proti jeho postavení. A ani když se ony rojnice rudé pěchoty rozplývaly v palbě německých kulometů, nikdo si v atmosféře stalinského režimu netroufal nahlas říci, že je to nesmysl. Všichni si dobře pamatovali, co čeká toho, kdo se znelíbí "věrchuškám". Tím se podle mne čistky v armádě i v celé společnosti podepsaly na průběhu války mnohem krutěji, než by odpovídalo samotnému vyvraždění velké části velitelského i technického kádru SSSR.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Neviem, ako ostatným, ale mne vozidlo SU-14, zvlášť na fotke označenej "SU-14-1 s B-4" koncepciou silne pripomína neskorší nemecký samohybný mažiar Gerät 041 kalibru 540mm (alebo Gerät 040 kalibru 600mm), ktorého vývoj začal v roku 1936.

Nakoľko Nemecko a Sovietsky zväz začiatkom 30. rokov intenzívne spolupracovali, je možná inšpirácia konštruktérov Gerät 040/041 týmto prostriedkom?


Ad čistky - celkom určite platia obe tézy - teda, že priame straty ľudského potenciálu vo vojenskej i technickej oblasti mali priamy vplyv na bojaschopnosť a kvalitu výzbroje armády, rovnako ako že zastrašenie a potlačenie iniciatívy malo vplyv na schopnosť operatívne riešiť problémy.
Ostatne, toto sa v sojuze vlieklo až do samého konca - až na výnimky sa čakalo na riešenie zhora, kam sa ale mnoho problémov vôbec nedostalo, proste preto, že medzičlánky medzi "problémom" a "vedením" nechceli mať problém.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Oba máte pravdu. Mě jen při pohledu na ten kus o stojí v Kubince napadlo, že je škoda, že jich nebylo více na správných směrech. Vždyť to je zbraň jako hrom.

To jsem zvědavý co na nas sapík vybalí příště.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Kopíruje se dodnes, proč by Němci měli být jiní. Na druhou stranu, co se dá y takového macka vymyslet...

No Pátrači, největší úspěch by měl asi článek o spodním prádle v době WW1 a WW2 :D Ale k sovětským SU se zase po čase vrátím.
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Příspěvek od Julesak »

Keď už spodné prádlo v armáde:
http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/z ... 40014.html
:)
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Odpovědět

Zpět na „Samohybná děla“