Stránka 1 z 1

Těžká samohybná děla

PříspěvekNapsal: 1/11/2004, 21:31
od Marek
TĚŽKÁ SAMOHYBNÁ DĚLA SOVĚTSKÉ PRODUKCE – STRUČNÝ POPIS

Na podvozcích těžkého tanku IS-2 vznikala v průběhu 1943 nová těžká samohybná děla označovaná ISU-122 a ISU-152 ( lze se setkat i s názvy JSU ). Oba uvedené typy měly především podporovat vlastní útočící vojska palbou na krátkou vzdálenost a díky svým poměrně velkým rážím se věnovat především ničení těžké obrněné techniky nepřítele a ostřelování zodolněných postavení a živé síly nepřítele. Jejich mohutné pancéřování jim umožňovalo poměrně úspěšně odolávat nepřátelské palbě. Při útočných operacích byly většinou umísťovány do druhé linie s odstupem za hlavní vlnou útočících středních nebo těžkých tanků a pěchoty. Při obranných aktivitách byly většinou umístěny ve stálejších palebných postaveních.

Jediný podstatnější rozdíl mezi oběma uvedenými typy najdeme v primární zbrani.

Technika ISU-152 byla vyzbrojena kanónovou houfnici ML-20S ráže 152 mm. Do vozidla byla obvykle nakládána munice G-530 jako protibetonová ( o hmotnosti cca 40 kg ), tříštivo-trhavá OF-540 ( o hmotnosti cca 43,5 kg ) a dalekonosná tříštivo-trhavá OF-530 nebo OF-530A. Ke střelbě na nepřátelskou techniku se používala protipancéřová munice BR-540 ( o hmotnosti cca 48,7 kg ). Průraznost protipancéřového granátu činila zhruba 120 mm na 1000 m.
Vozidla označovaná ISU-122 byla vyzbrojena kanónem A-19 ráže 122 mm. Ten byl později nahrazen kanónem D-25S sice stejné ráže, ale lepších parametrů a vlastností. Takto přezbrojená vozidla pak nesla označení ISU-122S. Stejně jako jeho mohutněji vyzbrojený souputník využívala ISU-122 také více druhů střeliva. Za zmínku stojí především protipancéřový granát BR-471 ( o hmotnosti cca 25 kg ) a tříštivo-trhavý granát OF-471 nebo OF-471N o téměř stejné hmotnosti. Průraznost protipancéřového granátu činila zhruba 150 mm na 1000 m.

Z porovnávání průrazností u obou typů lze získat dojem, že ISU-122 by měla být využívána pro ničení nepřátelské techniky ( tank destroyer ) a ISU-152 pro střelbu na zpevněná nepřátelská postavení ( assault gun ). Ve skutečnosti tomu tak ovšem nebylo. Oba uvedené typy jsou shodně konstruované jako samohybná děla a při přidělování k jednotkám se většinou navzájem nemíchaly.

Bohužel, slabinou výzbroje obou typů byla poměrně vysoká hmotnost používaného střeliva a jeho velké rozměry. To umožňovalo nakládat pouze 20 kusů střel do ISU-152 a 30 kusů do ISU-122. Další nevýhodou byla poměrně malá kadence střelby zapříčiněná používáním dělené munice a také šroubovým závěrem primární zbraně. Díky tomu se kadence střelby pohybovala zhruba okolo dvou až tří výstřelů za minutu. Zde je ovšem potřeba uvést, že v souvislosti s přezbrojením ISU-122 na kanón D-25S ( využívající již poloautomatický klínový závěr ) vzrostla teoretická rychlost střelby na přibližně tři a až výstřely za minutu.

Mezi nevýhody lze též uvést i slabší kvalitativní úroveň využívaných optických přístrojů a tím i horší schopnost protivníka za ztížených pozorovacích podmínek odhalit a následně vést přesnější střelbu.

V pancéřování obou typů mnoho rozdílů nenajdeme. Udávané hodnoty se většinou pohybují okolo 90 mm na čele a bocích vany, zadní část byla kryta pancířem o tloušťce 60 mm. Čelní stěna nástavby byla 90 mm silná, pancéřování boků činilo 75 mm a zadní část měla opět tloušťku 65 mm. Pancéřování stropních částí se pohybuje okolo 20 až 30 mm. Štít zbraně byl pancéřován přibližně 60 až 65 mm, u ISU-122S se lze setkat i s údajem 100 mm.

Dále je nutné zmínit, že jak ISU-122, tak i ISU-152 byly vybaveny úchyty pro usazení kulometu ráže 12,7 mm ze kterého bylo možno vést palbu na nepřátelskou pěchotu, nebo na nízko letící nepřátelské bitevní letadla.

Pohonné jednotky obou zmiňovaných vozidel jsou taktéž totožné. Oba typy využívaly naftový dvanáctiválec V-2-IS. Motor poskytoval výkon přibližně 600 koní při 2000 otáčkách a poměr výkon hmotnost činil 13 k/t.
Převodovka byla vybavena čtyřmi stupni pro jízdu vpřed a jedním reverzním.

Další zkrácená technická data

Délka – 9,8 m ( pro ISU-122 ) – 9 m ( pro ISU-152 ), šířka – 3,1 m, výška – 2,5 m
Váha vozidla – 46 000 kg

Šířka pásu – 65 cm
Měrný tlak – 0,81 kg/cm2
Délka kontaktu pásu – 436 cm

Vertikální překážka – 1 m
Hloubka pro brodění – 1,3 m
Protitankový příkop – 2,5 m

Výrobní počet během válečných let se pohybuje u obou typů přibližně okolo 2000 ks.

Další možné zdroje pro získání bližších informací o zmíněných typech těžkých samohybných děl :
Obrněná technika 4 autorů Pejčocha a Spurného
http://www.battlefield.ru
http://www.onwar.com
http://www.panzerlexikon.de

Obrázek
Foto ISU-122.

Obrázek
Foto ISU-152.

PříspěvekNapsal: 1/11/2004, 21:32
od Marek
Na následujících barevných nákresech si povšimněte hlavních tvarových rozdílů mezi ISU-122S a ISU-152.

Obrázek
ISU-122S.

Obrázek
ISU-152