Odstřelovači - Snipers : Taktiky 1. část

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Odstřelovači - Snipers : Taktiky 1. část

Příspěvek od Haness »

Psal jsem o sniperech, vlastnostech, výbavě, ale byl dotaz ohledně nasazení tak to dopisuju teď.
Odstřelovačské taktiky se různí podle doby, národů jejichž odstřelovači kdy kde bojovali a bojují, podle způsobu nasazení a i samotného charakteru jednotlivého střelce – ale přeci jsou tyto taktiky někdy podobné.

Začnu Americkou občanskou válkou, v této válce se poprvé objevilo v obrovské míře označení ostrostřelec, pod tímto označením byli známí dokonali střelci schopní zabíjet na obrovské, tehdy nevídané vzdálenosti. Výzbrojí tehdy byly pušky Whitworth a Kerr, tyto zbraně byly opravdu drahé na tehdejší dobu, cena jedné byla kolem 500 dolarů což bylo v porovnání s puškou Sharps která byla asi nejvíce používanou opravdu mnoho, tyto pušky byly dávány jen skutečným mistrům ve střelbě. Při přesunech se vozily na vozech ve speciálním kufru. Tyto pušky Whitworth a Kerr byly vybaveny jak dobrými železnými mířidly tak optickým zaměřovačem značky Davidson. V této válce dostali ostrostřelci úkoly které zůstaly i dnešním sniperům jako jedny z primárních cílů. Tedy vysoké šarže a především obsluhy baterií děl. Jsou známé mnohé události kdy dvojice sniperů dokázala vyřadit několik baterií děl, nebo i celé postavení, tyto případy byly skutečně časté. Prvně se představily i druhy boje, které by se dnes označovaly proti-odstřelovačské akce. Poprvé totiž proti sobě ve větší míře stáli odstřelovači na obou stranách, ne jen na jedné. Vojáci kteří se dostali ve výběrovém řízení do užšího kruhu kde byli sdružováni jako snipeři byly učeni speciálním taktikám, jako správný pohyb terénem, maskování, a především odhadování vzdálenosti. Právě na učení odhadování vzdálenosti byl kladen důraz pže tehdejší optiky byly opravdu na začátku svého vývoje takže se střelci spoléhali na železná mířidla která byla stavitelná. Tehdejší bojové sestavy byly stále sevřenější, dostala se tak na povrch nová taktika sniperů, ti si vybírali palebná postavení skrytá v bojišti a když došlo k bitvě vybírali si za terče důstojníky kteří jakoby řídili tato utkání ať už přímo u střetu, nebo kontrolovali z dálky, poté co je eliminovali se dala nepřátelská vojska na ústup pže se hroutila jejich velitelská stanoviště, později když takto snipeři eliminovali velitele na obou stranách byla situace „zajímavá“ jednotliví ostrostřelci si tak diktovali průběh boje.

Psal jsem že se stále zvyšoval počet bojů mezi snipery samotnými, začali být tedy používány proti-odstřelovačské taktiky. V této válce spočívala v tom že při zjištění nepřátelského střelce se na místo dostavili vlastní ostrostřelci, nad nějaké místo se vystrčil klobouk, nebo něco co pro nepřátelského snipera znamenalo vojáka. Ten vystřelil a pokud kulka prošla daným předmětem vojáci dírou v tomto předmětu prostrčili nabiják pušky, nebo nějaký klacek, ten samozřejmě ukazoval směr odkud je vedena palba, poté už vlastní střelci zahájili palbu na to co v daném směru vypadalo jako nepřátelský střelec, výsledky byly výborné…Proto se jednotlivý snipeři naučili po každém výstřelu více či méně přemisťovat. Toto bylo horší pokud dostali za úkol eliminovat dělostřeleckou baterii kde bylo vždy potřeba mnoha výstřelů.

1. Světová válka

Jak už jsem psal v předešlých článcích tak pro WW1 bylo odstřelování typické, byla vedena palba jednotlivců přes tzv. „zemi nikoho“ – prostor mezi zákopy obou stran. Z mnoha historických zdrojů se zprávy o odstřelování nachází především v literatuře. Němečtí snipeři používaly tehdy kvalitní pušky s dobrými optikami a do války už s taktikami odstřelování vstupovali, ostatní, spojenecké strany se podle toho musely zařídit když viděly co jeden skutečně dobrý střelec dokáže. I když němečtí snipeři nebyli cvičeni na takový styl boje který se z WW1 vyvinul, tedy zákopovou válku brzy si podle toho upravily také svoje taktické možnosti. Takže přejdu k největším taktikám, používanými odstřelovači Německa. Už ze začátku si snipeři hledali vyvýšená místa tak aby měli velice dobrý přehled, jejich možností tehdy bylo přeci jen spíše sbírání informací než přesná mířená střelba. Uvedu záznam s deníku jednoho střelce z WW1, ačkoliv britského, ale tento záznam je typický:
-NEPŘÁTELSKÉ POHYBY: Značný nepřátelský pohyb byl zaznamenán po celý den v nepřátelských zákopech v sousedství A10c 2.2 – konkrétně-
7,10 ráno : tři muži spatřeni jak jdou směrem doprava a zmizeli v zákopech. Všichni měli polní čepice a zimní pláště, jeden nesl pytel.
11,10 : německý odstřelovač vylezl nad ochranný násep se sekerou v druhé řadě zákopů a něco odsekával. Náš muž na něj vystřelil, muž padl a skutálel se do zákopu….(popis jak vypadal, co mě na sobě)…Asi tři minuty později se poblíž vysunul odstřelovačský periskop a pohyboval se přes hodinu.
14,45 : Muž s lesklou špičkou na čepici si prohlížel ze zákopů v druhé řadě naše zákopy, znovu se objevil kousek vlevo a pak zřejmě odešel z fronty
15,10 Letmý pohled na Huna procházejícího podél fronty zleva do prava a znovu asi po deseti minutách. Je také vidět nové dřevo mezi prvním a druhým sledem zákopů, vzhledem připomíná naši důlní výdřevu….

Tady jde vidět že snipeři skutečně měli hodně možností kdy střílet ale poslání pozorovatelů bylo vždy víc. Tedy skoro vždy, tři cíle byly víc…pokud zjistili nepřátelského snipera, důstojník opravdu vysoké šarže, nebo pokud vlastní jednotky podnikly útok a odstřelovač zjistil kulomet.
Ty taktiky byly tedy následovné, snipeři proto aby ztížili své zjištění stříleli buď ze zamaskovaných míst na vyvýšeným místech, na těch většinou zůstávali po delší dobu a nemělnili pozici, tehdy bylo jasné to že pokud svou palbou přibije nějakou jednotku ta se nezmůže na odpor, také se jim to samozřejmě stávalo osudným. O nějakých proti-odstřelovačských taktikách nemohlo být ani hovořeno pže pokud sniper střílel na zákopy v jednom místě jeho kolega kryl místo vedlejší tak aby nemohli být zachyceni snipery nepřítele. Tou druhou taktikou bylo to že se střílelo ze zákopů které se nacházely až vzadu, třeba zákopy druhé, nebo třetího, ale i čtvrtého sledu, pokud se střílelo takto ze zadu bylo zajištěno že jednotky vepředu vůbec neoperovaly v pruhu zákop před sniperem aby se nestalo že třeba náhodná kulka trefí vlastního vojáka.

Avšak už i ty protiodstřelovačské taktiky byly začaty uplatňovány, ale nikoliv tak jak jsem psal že se na místo kde byl nepřátelský sniper poslali vlastní střelci. Jednotliví střelci si zkrátka našli vhodné místo, tam postavili figurínu které byly tehdy skutečně dobře dělané tak že to vypadalo že i daný kouří, zamaskovali se na místě odkud chtěli střílet a až se německý sniper přiblížil a vystřelil tak hned věděli jeho polohu.

Další období příště…
Obrázek
ObrázekObrázek

Pouze zasáhnout nestačí.....
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“