Antonina Makarova (1921-1979)
Napsal: 5/1/2020, 20:04
Antonina Makarova
Antonina Makarova (1921-1979) patří k temným postavám druhé světové války a její osud by vydal na psychologický film. Jednalo by se o příběh prosté ženy, která se z rudoarmějky stala popravčí ve službách nacistů - kulometem osobně postřílela zhruba 1 500 partyzánů a jejich příbuzných. Narodila se roku 1921 jako Antonina Parfenova v malé vesnici Malaya Volkovka ve Smolenské gubernii. Již první den ve škole používá jako příjmení křestní jméno otce (Makar Parfenov), jelikož zapomněla vlastní příjmení. Nebyla příliš horlivou žákyní, měla zájem o historii a zeměpis. Učila se osm let na vesnické škole, ale poté se rodina přestěhovala do Moskvy. Zde se přihlásila na lékařskou fakultu, ale studium ukončila a vstoupila jako dobrovolnice k Rudé armádě. Zde se naučila obsluhovat kulomet a dle svědectví byla jejím vzorem postava Anky – kulometčice z filmu Čapajev (1934). V roce 1941 se dobrovolně přihlásila na frontu jako zdravotnice. Na podzim téhož roku patřila mezi několik málo lidí, kteří přežili Vjazemskou operaci a po porážce své jednotky se několik dní schovávala v lese. Byla zajata, ale s voják Nikolajem Fedčukem uprchla a patrně se do spolubojovníka zamilovala. V lednu 1942 se pár dostal do vesnice Krasnyj Koloděc, kde měl Fedčuk ženu a děti. Přes její protesty ji opustil Antonina se patrně psychicky zhroutila. Místní ženy jí pomohly, ale brzy putovala po okolních vesnicích až dorazila do vesnice Lokot. Trpěla finanční nouzí a chtěla se přidat k partyzánům, leč když uviděla, v jakých podmínkách žijí místní kolaboranti rozhodla se jít sloužit Němcům. Nějakou dobu se věnovala prostituci. Makarova později při výsleších uvedla, že prostě chtěla po dlouhých putováních přežít a proto, když se jí Němci začali vyptávat, začala nadávat na sovětskou vládu. Důvodem, proč se přidala dobrovolně do služby k pomocné policii, byl i strach. Dostala kulomet Maxim, aby vykonávala popravy odsouzených partyzánů a jejich rodin. Říkala, že se Němci nechtěli na samotných popravách podílet a tak byli rádi, že ji tím mohli pověřit. Při první popravě nebyla schopna začít střílet, tak ji posilnili alkoholem. Během výslechu Makarova líčila, jak popravy probíhaly:
"Neznala jsem ty, na které jsem střílela a oni neznali mě. Proto jsem se před nimi nestyděla. Někdy střílíte, pak se přiblížíte, a ještě se něco škubne. Pak znovu střelila do hlavy, aby osoba netrpěla. Někdy byl na hrudi vězňů zavěšen kus překližky s nápisem "partyzáni". Někteří před smrtí zpívali. Po popravách jsem kulomet na strážnici nebo na dvoře vyčistila. Bylo tam spousta nábojnic. Všichni odsouzení k smrti byli pro mě stejní, pouze jejich počet se měnil. Obvykle mi nařídili střílet skupinu 27 lidí – tolik partyzánů zabral fotoaparát. Střílela jsem asi 500 metrů od vězení u nějaké jámy. Zadržení stáli čelem k jámě. Někdo z mužů donesl na místo popravy kulomet. Na příkaz svých nadřízených jsem zaklekla a střílela na lidi, dokud všichni nezemřeli."
Nikdy ji netrápily výčitky svědomí a popravy nevnímala jako něco neobvyklého, ale jen jako součást války. Později si vzpomněla na zvláštní moment u jedné popravy, kdy na ni muž, než byl zastřelen, zavolal: "Už se neuvidíme; sbohem, sestro!" Podle oficiálních údajů zastřelila asi 1 500 lidí. Byli to hlavně sovětští partyzáni, členové jejich rodin a civilisté – ženy, staří lidé a děti. Za každé provedení Makarova obdržela 30 říšských marek. Navštěvovala místní hudební klub, kde pila velké množství alkoholu a spolu s několika dalšími místními dívkami udržovala intimní styky s policisty a německými vojáky, často za peníze. Takový divoký životní styl skončil tím, že v létě roku 1943 byla umístěna do německé nemocnice kvůli syfilis, čímž unikla partyzánům, kteří 5. září obec osvobodili. Začala si poměr s německým desátníkem, který ji tajně odvezl vlakem na Ukrajinu a odtud do Polska. Zde byl desátník zabit a ona poslána do tábora v Königsbergu. Když Rudá armáda město v roce 1945 dobyla, Makarova se díky ukradené vojenskou identifikací vydávala za zdravotnici sloužící na frontě v letech 1941-1944. Díky tomu se vrátila k armádě a sloužila jako zdravotní sestra v mobilní nemocnici. Zde potkala mladého seržanta Viktora Ginsburga. Po válce se usadili v běloruském městě Lepel (Ле́пель) a měli dvě dcery. Rodina žila ve městě spokojeně, respektováni spoluobčany a požívající výhody válečných veteránů. Antonina dostala vyznamenání, její fotografie byly v muzeu, jezdila besedovat po školách. Pracovala jako kontrolorka v továrnách a byla uznávanou pracovnicí. Její portrét visel často na místních nástěnkách. Zkrátka dokonalý život dokonalé hrdinky.
KGB ale byla velmi dobře obeznámena o zvěrstvech, které napáchala jistá Antonina Makarova, marně po ní pátrali hned po válce, ale předpokládalo se že zemřela nebo utekla s Němci. Případ byl tedy odložena. Zlom nastal až v roce 1976, kdy se jistý důstojník s příjmením Parfenov snažil získat cestovní povolení a musel doložit jména příbuzných. Všechny osoby měly stejné příjmení až na jistou ženu. Po dalších peripetiích, kdy příslušníci KGB jednou málem sebrali nevinnou osobu podobného jména, se povedlo vypátrat správnou ženu. Našli se i pamětníci, kteří ji podle vzhledu identifikovali. Antonina Ginsburgova byla zatčena cestou do práce, přičemž se chovala zcela klidně. Klid jí zůstal i během vyšetřování a soudu. Domnívala se, že už od oněch událostí uplynula dlouhá doba a že za všechno stejně může válka a čekala trest v délce dva roky. Během zadržení nijak nevzpomínala na svou rodinu a nechtěla, aby ji někdo kontaktoval. Manžel Viktor se snažil svoji ženu zachránit a psal dopisy všem možným státníkům, než mu příslušníci KGB vysvětlili jak se věci mají. zdrcen se i s dcerami odstěhoval neznámo kam. Dne 20. listopadu 1978 ji soudce brjanského krajského soudu Ivan Bobrakov uznal vinnou ze zabití 168 lidí u nichž bylo možno určit totožnost. Žádosti o milost byly zamítnuty a 11. srpna 1978 byla v 6 hodin ráno popravena.
Zdroj:
https://www.pravdareport.com/society/9372-death/
https://persona.rin.ru/eng/view/f/0/378 ... a-makarova
https://www.forum24.cz/z-rudoarmejky-po ... 4lD4su0LUQ
https://refresher.cz/66446-Antonina-Mak ... h-krajanov
https://www.pravdareport.com/society/9372-death/
https://persona.rin.ru/eng/view/f/0/378 ... a-makarova
https://en.wikipedia.org/wiki/Antonina_Makarova