Afgánská intervence (1929)
Napsal: 20/7/2018, 11:25
Tajná sovětská intervence v Afghánistánu
Amanulláh Chán (1892-1960) pocházel z paštunské dynastie Barakzaj a vlády nad Afghánistánem se chopil poté, co byl zavražděn jeho otec Habíbulláh Chán. Období jeho působení v čele země bylo doprovázeno velkými sociálními a politickými změnami, rovněž navázal diplomatické kontakty se Západními zeměmi. V roce 1923 vyhlásil ústavu a v roce 1926 nahradil titul emíra titulem šáha (krále). Jeho reformní program vzbudil odpor u tradičních kmenů i duchovních vůdců, kteří jej obvinili z porušování principů šaríi. V roce 1929 tak došlo k povstání, přičemž na stranu šáha se přiklonila Moskva. Překvapivě ale nešlo pouze o materiální a výcvikovou pomoc, ale v podstatě šlo o potutelné pokračování občanské války v Rusku. Do země se totiž stáhlo a na stranu povstalců, přidalo velké množství odpůrců sovětské vlády ze středoasijských republik SSSR. Moskva tak zformovala expediční oddíl o síle 2 000 vojáků. Jednotka byla tvořena pečlivě vybranými příslušníky Rudé armády, velmi dobře vyzbrojených a vybavených. V zájmu utajení dostali vojáci uniformy afghánské armády a velitelé obdrželi krycí jména. Ráno 15. dubna 1929, překročila jednotka řeku Amudarju poblíž uzbeckého města Termez. Následujícího dne obsadili Kelif a později Chanabad v provincii Kunduz. Zajímavé je, že dle sovětského konzula se vojáci při boji nechali unést a útočili za tradičního pokřiku "urá". K prvnímu vážnějšímu odporu ze strany vzbouřenců došlu při bojích o Mazáre Šeríf. Jedná se o největší město v severním Afghánistánu a hlavní město provincie Balch. Město bylo dobyto a obránci přišli o tři tisíce mužů, přičemž pokusy o protiútok byly vždy odraženy. nyní ale povstalci změnili taktiku a odřízli všechny přístupové cesty k městu. Sověti se tak dostali do obklíčení a velitel Primakov žádal o 200 dělostřeleckých granátů s yperitem a jízdní eskadronu. V květnu dorazil pomocný oddíl o 400 mužích, leč bez chemických zbraní, kterému se podařilo obklíčení uvolnit. Jednotka se následně vydala dál na Jih a do 13. května byla obsazena, 20 km vzdálená města Baktra a Taš Kurgan. Dne 22. května uprchl Amanulláh Chán do Indie a zemřel ve švýcarském Curychu roku 1960. Poté se i expediční oddíl musel ze země stáhnout, po diplomatickém nátlaku mezinárodního společenství, iniciovaným Tureckem a Persií. Za likvidaci banditismu v jižním Turkestánu obdrželo 300 účastníků řád Rudého praporu. Ztráty nejsou známy, jelikož padlým byly upravovány úmrtní listy. V letech 1929–1932 český orientalista Alois Musil (1868-1944) z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, kde se mimo jiné věnuje rovněž situaci v Afghánistánu.
Zdroj:
text byl upraven z: Tomas Novak - Afgánský pochod Rudé Armády
https://www.databazeknih.cz/knihy/dnesn ... ove-256897
https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%A ... ist%C3%A1n
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maz%C3%A1 ... 0er%C3%ADf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Amanull%C3%A1h
Amanulláh Chán (1892-1960)
Amanulláh Chán (1892-1960) pocházel z paštunské dynastie Barakzaj a vlády nad Afghánistánem se chopil poté, co byl zavražděn jeho otec Habíbulláh Chán. Období jeho působení v čele země bylo doprovázeno velkými sociálními a politickými změnami, rovněž navázal diplomatické kontakty se Západními zeměmi. V roce 1923 vyhlásil ústavu a v roce 1926 nahradil titul emíra titulem šáha (krále). Jeho reformní program vzbudil odpor u tradičních kmenů i duchovních vůdců, kteří jej obvinili z porušování principů šaríi. V roce 1929 tak došlo k povstání, přičemž na stranu šáha se přiklonila Moskva. Překvapivě ale nešlo pouze o materiální a výcvikovou pomoc, ale v podstatě šlo o potutelné pokračování občanské války v Rusku. Do země se totiž stáhlo a na stranu povstalců, přidalo velké množství odpůrců sovětské vlády ze středoasijských republik SSSR. Moskva tak zformovala expediční oddíl o síle 2 000 vojáků. Jednotka byla tvořena pečlivě vybranými příslušníky Rudé armády, velmi dobře vyzbrojených a vybavených. V zájmu utajení dostali vojáci uniformy afghánské armády a velitelé obdrželi krycí jména. Ráno 15. dubna 1929, překročila jednotka řeku Amudarju poblíž uzbeckého města Termez. Následujícího dne obsadili Kelif a později Chanabad v provincii Kunduz. Zajímavé je, že dle sovětského konzula se vojáci při boji nechali unést a útočili za tradičního pokřiku "urá". K prvnímu vážnějšímu odporu ze strany vzbouřenců došlu při bojích o Mazáre Šeríf. Jedná se o největší město v severním Afghánistánu a hlavní město provincie Balch. Město bylo dobyto a obránci přišli o tři tisíce mužů, přičemž pokusy o protiútok byly vždy odraženy. nyní ale povstalci změnili taktiku a odřízli všechny přístupové cesty k městu. Sověti se tak dostali do obklíčení a velitel Primakov žádal o 200 dělostřeleckých granátů s yperitem a jízdní eskadronu. V květnu dorazil pomocný oddíl o 400 mužích, leč bez chemických zbraní, kterému se podařilo obklíčení uvolnit. Jednotka se následně vydala dál na Jih a do 13. května byla obsazena, 20 km vzdálená města Baktra a Taš Kurgan. Dne 22. května uprchl Amanulláh Chán do Indie a zemřel ve švýcarském Curychu roku 1960. Poté se i expediční oddíl musel ze země stáhnout, po diplomatickém nátlaku mezinárodního společenství, iniciovaným Tureckem a Persií. Za likvidaci banditismu v jižním Turkestánu obdrželo 300 účastníků řád Rudého praporu. Ztráty nejsou známy, jelikož padlým byly upravovány úmrtní listy. V letech 1929–1932 český orientalista Alois Musil (1868-1944) z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, kde se mimo jiné věnuje rovněž situaci v Afghánistánu.
Zdroj:
text byl upraven z: Tomas Novak - Afgánský pochod Rudé Armády
https://www.databazeknih.cz/knihy/dnesn ... ove-256897
https://cs.wikisource.org/wiki/Ott%C5%A ... ist%C3%A1n
https://cs.wikipedia.org/wiki/Maz%C3%A1 ... 0er%C3%ADf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Amanull%C3%A1h
Amanulláh Chán (1892-1960)