Stránka 1 z 2

Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve válce

PříspěvekNapsal: 11/6/2017, 20:44
od Pátrač
Obrázek


RUDÁ ARMÁDA V OBRANĚ

Kapitola třetí: VÝVOJ BOJOVÉ SESTAVY A TAKTICKÉ HUSTOTY ZA VELKÉ VLASTENECKÉ VÁLKY

PÁR SLOV ÚVODEM


Kolegové, i každý návštěvník pokud tento cyklus nějakým způsobem sledujete, máte za sebou dvě kapitoly více či méně relevantních a myslivých informací. Ale jak jsem uvedl v závěru té druhé, nyní vás čeká sestava kapitol, které budou náplněné fakty. Ale aby to nebylo jen tupé sypání čísel, občas tam vložím ilustrační fotografii nebo nějaký příběh, aby se to dalo číst a dokreslilo to vše, co popisuji.

TAK SE DÁME DO PRÁCE.

Za Velké vlastenecké války prošla taktika vševojskového boje největšími zkouškami v obranných operacích u Moskvy, Stalingradu, na Kurském oblouku a u jezera Balaton. To už jsem uvedl v druhé kapitole. Proto autoři rozsáhlých studií použily tyto obranné operace jako příklady, na kterých se proměny bojových sestav a taktické hustoty studovaly, systemizovaly a vlastně byly souhlasné pro období války, které charakterizovaly.

V obraně u Moskvy byli velitelé střeleckých divizí nuceni vytvářet bojovou sestavu o jednom sledu při současném vyčlenění vševojskové zálohy. Dělostřelectvo, které bylo k dispozici, využívali pouze k vytvoření dělostřeleckých skupin podpory pěchoty, tedy k podpoře střeleckých pluků.

Ledacos ukazuje tabulka číslo jedna:

Obrázek

Dělostřelecká protitanková záloha se pro malý počet protitankového dělostřelectva zpravidla nevytvářela. U některých divizí, jako například u 137. střelecké divize, byla do dělostřelecké protitankové zálohy vyčleněna jedna baterie

Jako příklad poslouží bojová sestava 50. střelecké divize. Divize v těchto bojích velel generál major Nikita Fedorovič Lebeděnko. Divize se zúčastnila útočné operace v Polsku, bojovala i ve finské válce - v její jarní fázi. Velké vlastenecké války se účastnila od prvního dne jako frontová záloha. Nakonec se stala součástí 21. střeleckého sboru 13. armády. Bojovala v běloruské obranné operaci a skvěle se předvedla v bitvě u Smolenska.

Obrázek
Velitel 50. střelecké divize v bojích pod Moskvou, generálmajor Nikita Fedotovič Lebeděnko

Prošla tvrdými boji. Byla dvakrát obklíčena, a pokaždé se probila ven. Přišla o většinu těžkých zbraní, ale uchovala si bojového ducha a byla pokaždé obnovena. V bojích, které posloužily pro toto schéma, byla jen stínem své předválečné slávy, ale byla to ostřílená a zkušená divize, která už něco o válce věděla.

Zde je ona sestava:

Obrázek

POPIS: Při šířce 8 kilometrů byla bojová sestava učleněna do jednoho sledu. Od jihu to byly:
- 359. střelecký pluk, který předal svůj 1. střelecký prapor do zálohy velitele divize
- 49. střelecký pluk, v jeho sestavě byla rozmístěna i tanková rota
- 2. střelecký pluk

Každý pluk měl jako zálohu rotu samopalníků.

Dále zde jsou tři dělostřelecké skupiny podpory pěchoty, tvořené:

- 1 oddíl 537. dělostřeleckého pluku pro 359. střelecký pluk
- 1 oddíl 202. kanónového dělostřeleckého pluku pro 49. střelecký pluk.
- 2 oddíl 572. dělostřeleckého pluku bez přiřazení ke střeleckému pluku.

Posilové jednotky:
20. tanková brigáda
397. protiletadlový dělostřelecký oddíl

Přidělené tanky tvořily tankovou zálohu velitele, zde jsou tanky rozděleny na dvě skupiny, kdy jedna tanková rota je rozmístěna v postaveních jednoho z pluků. Střelecké pluky jak je ze schématu vidět vytvářely dva bojové sledy a zálohu.

Příčinou takového učlenění bojové sestavy byla skutečnost, že bylo málo sil a prostředků. A také snaha velitelů dodržet předválečné a doposud platné postuláty teorie, která žádala části palebných prostředků pěchoty před předním okrajem obrany a v boji o první postavení hlavního pásma, aby byly útočícímu nepříteli způsobeny velké ztráty a aby tak byl vyřešen úkol obrany při boji o první postavení.

Současně velitelé dost často nedokázali stanovit směr možných nepřátelských úderů a nezvolil tedy účelně ty úseky terénu, na jejichž udržení závisela odolnost obrany. A někteří velitelé z obavy aby někde neměli málo sil, ty síly co měli, rozmístili rovnoměrně podél celé své fronty a byli tak stejně silní, ale současně stejně slabí všude.

Následuje další schéma, které ukazuje všeobecné principiální schéma rozmístění střelecké divize v obraně při obranné bitvě u Moskvy.

Obrázek

Co je na něm vidět:
- šířka obranného pásma divize byla 8 až 16 kilometrů
- taktická hloubka obrany 3 až 4 kilometry
- armádní pásmo obrany mělo hloubku 10 až 20 kilometrů

Před předním okrajem obrany je rozmístěno bojové zajištění, jsou položeny protipěchotní zátarasy a protitanková minová pole.

Pluky jsou učleněny jednoho sledu. Velitel divize si ze dvou střeleckých praporů odebraných plukům vytvořil dvě zálohy, ty vybudovaly jak obranná postavení a současně část jejich sil zůstala v pohotovosti pro protiútok

Za linií prvního sledu hlavního pásma obrany je čára rozmístění zátarasů ze zápalných láhví - netuším co by to mohlo být, ale asi to byl zápalné fugasy, které Rudá armáda ve výzbroji měla.

Každý pluk má pro svoji podporu jednu skupinu dělostřelecké podpory. Na tankovém směru je vytvořen dokonce dvouliniový protitankový rajon v podobě kruhové obrany. V hloubce obrany je tanková záloha, která je připravena po dvou dopředu určených osách přejít do protizteče. Součástí zálohy velitele divize jsou i zatarasovací odřady.

Za linií armádního pásma obrany jsou prostory rozmístění armádních záloh, v tomto případě je to jedna jezdecká divize a jedna střelecká divize.

Přesně takto vypadal i bojová sestava 316. střelecké divize. To je divize, která měla v Rudé armádě legendární pověst a po bojích pod Moskvou se stala 8. gardovou střeleckou divizí.
Divizi velel generál Ivan Vasiljevič Panfilov. Ten byl před válkou vojenským komisařem Kyrkizské sovětské socialistické republiky.

Obrázek
Velitel 316. střelecké divize generálmajor Ivan Vasiljevič Panfilov

Jeho divize byla čerstvě zformovaná v Alma-Atě. Byla tvořena vycvičenými vojáky ze zálohy i nováčky. Panfilov se velení chopil iniciativně. Byl dle všeho velmi tvrdý velitel, ale jeho vojáci jej respektovali.
Měl cit pro taktiku a podle všeho, co se dovídal o průběhu války, pochopil, že je to válka, která bude dlouhá a neskutečně těžká. Své vojáky doslova do písmene sdíral z kůže. Divize, kterou zformoval, byla silná a dobře motivovaná. Složení:
- 1073., 1075. a 1077. střelecký pluk
- 857. dělostřelecký pluk
- 589. samostatný protiletadlový dělostřelecký pluk
- 203. průzkumná rota
- 597. samostatný ženijní prapor
- 762. samostatný spojovací prapor
- zdravotnický prapor, chemická rota, automobilní rota, veterinární nemocnice, polní pekárna, divizní týl a polní pošta.

Dne 18. srpna 1941 se stala součástí 52. záložní armády a byla rozmístěna kolem Novgorodu

Dne 6. října 1941 přibyla pod Moskvu a začala se rozmisťovat v prostoru kolem Volokolamska a patřila pod Moskevský vojenský okruh a dne 13. října 1941 se stala součástí znovu zřízeného Západního frontu. Fronta její obrany byla dlouhá neuvěřitelných 41 kilometrů. Přitom armádní limit byl maximálně 8 až 12 kilometrů a hloubka do 6 kilometrů.

Aby vůbec mohla bojovat, byla velmi silně posílena dělostřelectvem - třemi dělostřeleckými pluky, třemi protitankovými dělostřeleckými pluky a dalšími součástmi. Když vstoupila do boje, měla v podřízenosti neuvěřitelných 207 děl všech možných ráží a určení.

Faktem je, že divize bojovala velmi dobře. Byla aktivní, prováděla neustále průzkum. Do boje vysílala úderné odřady a ty ničily malé jednotky nepřítele a vytvářeli zdání přítomnosti větších sil. Přesto dne 27. října musela vyklidit po tvrdých bojích Volokolamsk a zaujmout obranu východně od něj.

Obrázek
Zde je originální schéma obranné linie 316. střelecké divize k 5.11.1941

O dva dny později byla na příkaz samotného Stalina posílena 4. tankovou brigádou plukovníka Michaila Jefimoviče Katukova. Tato brigáda řízená svým velitelem ve velkém stylu se předvedla v nejlepším světle a po bojích kdy byla redukována na pouhou rotu, byla 11. listopadu přejmenována na 1. gardovou tankovou brigádu.

Obrázek
Velitel 4. tankové brigády Michail Jefimovič Katukov

316. divize bojovala dál a byla postupně v krutých bojích vyhlazována. Nakonec byla za neobyčejnou statečnost přejmenována 17. listopadu 1941 na 8. gardovou střeleckou divizi. Pomohl tomu mimořádný boj jejích 28 vojáků pod velením mladšího politika Kločkova. Mělo se to stát u sovchozu Dubosekovo. Ti vojáci odmítli vydat své pozice a v boji padli do posledního.

Obrázek
Boj u Dubosekova, jedno z mnoha uměleckých zvěčnění hrdinského příběhu, co se nikdy nestal.

Podle jedné ze zpráv těchto 28 sovětských vojáků při obraně zlikvidovalo 18 (německých tanků a bojovalo do posledního muže. Politruk jednotky Kločkov prý pronesl nesmrtelnou větu: „Rusko je velké, ale ustoupit nemáme kam – za námi je Moskva!“ Všichni účastníci akce obdrželi titul Hrdina Sovětského svazu.

Je prokázáno, že tato událost se nikdy nestala. Ale vzniklý mýtus měl neobyčejnou odezvu v celé Rudé armádě a výrazně podpořil morálku všech vojáků, co se o něm dověděli.
Fascinuje mě až hysterická reakce mnoha lidí i historiků na skutečnost, že tento mýtus byl zfilmován. Křik o lžích, kroucení skutečné historie a podobné výlevy. A co film Zachraňte vojína Ryana? Stalo se něco takového? Nestalo. Ale je to pocta vojákům a navíc i dobrý film. Stejně je potřeba vidět i tento kus filmografie Ruské federace.

Obrázek
Zde je poslední fotografie generálmajora Panfilova. Zahynul zabit střepinami při minometném přepadu dne 18. listopadu 1941. Jeho divize ale bojovala až do konce války.

V roce 1949 vyšla u nás kniha s názvem „Za námi Moskva“, od Alexandr Alfredoviče Beka. Je to kniha o jednom z velitelů střeleckých praporů 316. střelecké divize je mladý - jen 28 let, nadporučík Rudé armády Baurdžan Momiš-Uli, Kazach z Alma Aty. Je to dobré čtení a pominu-li místy přehnaný patos, hodně o 316. střelecké divizi říká. Samotný Momiš Uli je skutečnou osobností a byl vojákem této divize.

Ale pojďme zpět k tématu.

Slabostí této obrany bylo rozptýlení sila prostředků podél fronty. Bylo to dobré pro statický stav boje, ale vyloučilo to možnost vytvořit hlubokou bojovou sestavu, a jelikož taková sestava byla všude stejně silná, byla všude prorazitelná stejným úsilím. To pro zkušené německé velitele tankových jednotek nebyl problém a tím byla taková obrana prorážena a nepřítel lehce vnikl do hloubky a začal okamžitě rozvracet boky a týly bránících se vojsk. Tím se obrana stávala neudržitelnou a byla velmi nákladná co do počtů obětí a zničené nebo jinak ztracené techniky.

Následně totiž musela bránící se vojska opustit vybudovanou obranu, protože v jejich týlu nebylo nic a nikdo, kdo by mohlo nepřítele zastavit.

Přesto bylo poznat, že Rudá armáda už přežila počáteční devastaci a brání lépe. Vojáci nabrali zkušenosti, jejich velitelé také a dokázali i při tomto nepříznivém stavu nepříteli vzdorovat a odrážet ho.

A jak to bylo u Stalingradu?

Přece jen už utekl více než rok od války. Rudá armáda utrpěla další těžké porážky a přišla o mnoho sil a prostředků. Ale už to nebyly takové katastrofy jako v roce 1941, i když slavná Timošenkova ofenziva takovou katastrofou asi byla. Jenže Rudá armáda raději ustoupila stovky kilometrů, než aby se nechala hloupě obkličovat. Samotní Němci si ve zprávách vzdychali, že územní zisky jsou obrovské, ale nic zde není a chybí jim desítky tisíc zajatců, a tisíce kusů ukořistěné techniky všeho druhu. Přesto to byla opět gigantická sestava bojů, které k zásadní porážce Rudé armády opět směřovaly. Vítězná ofenziva u Moskvy už byla tak trochu zapomenuta.

Ale Rudá armáda prošla změnami. Rostoucí počty těžké techniky u střeleckých divizí a jejich celkové zesílení spolu s tím, že bylo možno velmi často obranu budovat s časovým předstihem, vedlo k tomu, že se podmínky pro organizaci a vedení obrany změnily.

Bojová sestava divizí se začala členit do hloubky. Například 181. a 147. střelecká divize členily bojovou sestavu do dvou sledů a vytvářely si dělostřeleckou protitankovou a tankovou zálohu a vytvářeli silné dělostřelecké skupiny. Kromě toho se u divizí vytvářely protitankové rajóny a u střeleckých praporů protitankové uzly.

Snahu velitelů členit bojovou sestavu do hloubky a vytvářet silné zálohy lze sledovat i na příkladu 33. gardové střelecké divize. Její schéma učlenění obrany následuje. Je datováno červencem 1942

Obrázek

Co na obrázku vidíme:

- divizní pásmo obrany na široké frontě, je to skoro 20 kilometrů

- dvousledovou obrannou linii střeleckých pluků číslo 84. a 91., tvořenou praporními obrannými rajony od počátku budovanými ke kruhové obraně, v druhém sledu divize je 88. střelecký pluk, také ve dvou sledech.

- zálohu střelecké divize tvoří školní prapor
- tři skupiny dělostřelecké podpory pěchoty

- protitankovou zálohu střelecké divize tvořenou 31. samostatným protitankovým dělostřeleckým oddílem, který má připraveny dvě možné čáry rozvinutí označené DPTZ číslo 1 a 2. Taková protitanková záloha byla v bojích u Stalingradu nezbytným prvkem divize. Byla hlavním prostředkem velitele divize pro boj s tanky nepřítele, pokud se tyto probojovaly do hloubky obrany střelecké divize. Takovou zálohu předpokládal vytvářet v obraně už Zatímní polní řád z roku 1936. Jenže velitelé pluků a divizí k jejich vytváření v době od napadení Sovětského svazu do období po únoru 1942 nevytvářeli. Důvod byl prostý, nebylo z čeho.

- na nejvíce ohroženém směru je vidět 6. střeleckou rotu od 2. střeleckého praporu jako vykrytí mezery mezi střeleckými prapory a vybudovaný protitankový rajon tvořený 508. protitankovým dělostřeleckým oddílem z armádních dělostřeleckých jednotek.

Tato divize dostala pro svoje potřeby od velitele 62. armády, do které patřila, kompletní protitankový dělostřelecký pluk. Ten posloužil jak pro vytvoření protitankové zálohy, tak pro protitankový rajon.

- tankovou zálohu tvořenou 651. samostatnou tankovou brigádou. Tanky, které byly střeleckým divizím předány jako posilový prostředek byly u Stalingradu tak jako u Moskvy včleněny tankové zálohy.

Tentokrát je zde ukázáno i prostor rozmístění tylového a technického hospodářství divize.

Následuje další schéma, takové souhrnné. Je to principiální schéma organizace obrany střelecké divize u Stalingradu v červenci 1942.

Obrázek

Co na obrázku vidíme?

Je to už poměrně sofistikované učlenění bojové sestavy střelecké divize a je na něm vidět:
- předsunutá postavení
- první postavení tvořené čtyřmi střeleckými prapory a druhé postavení tvoří další dva střelecké prapory
- před předsunutými postaveními jsou položeny na nejvíce ohrožených místech zátarasy a součástí těchto postavení jsou zápalné fugasy pro ničení přibližujícího se nepřítele, aniž by bylo nutno prozradit postavení děl v hloubce obrany
- před předním okrajem potom působí tanková jednotka posílena děly a motorizovanou pěchotou jako předsunutý odřad
- protitankový rajon na tankově nejvíce ohroženém směru
- dělostřelecké skupiny podpory pěchoty a prostor rozmístění dělostřelecké protitankové zálohy
- druhý sled divize tvořený střeleckým plukem, tankovou zálohou a zálohou velitele divize – školní prapor.
- v mezeře mezi dvěma střeleckými prapory je rozvinuto postavení protitankových děl.

Divize se dle tohoto schématu se brání na šířce 15 až 18 kilometrů a její sestav má taktickou hloubku 4 až 6 kilometrů.

Bojové sestavy střeleckých divizí se u Stalingradu začaly členit do větší hloubky a to vylepšilo odolnost obrany. Bylo to dáno tím, že měly více těžkých zbraní a tedy i palebnou sílu. Také dostávaly více posilových prostředků od vyšších stupňů velení. Tento nový stav umožnil postupné navyšovaní hustoty palby všech druhů zbraní a to jak před předním okrajem obrany, tak i v její hloubce.

Přitom i druhé sledy pluků a divizí začínaly budovat praporní rajóny obrany a to opět odolnost obrany v pásmu divize zvýšilo.

V době bojů o Stalingrad byly praporní rajony obrany široké2,5 až 3 kilometry a hluboké 1 až 1,5 kilometru. Tam kde byla potřeba pokrýt širší frontu, bylo povoleno organizovat obranu na prvním obranném postavení pomocí jednotlivých rotních rajónů. Taková obrana ale prudce zeslábla a později se jí už využívalo jen v nouzi.

Takto tedy vypadala obranná postavení na konci prvního období války.

Nyní se podíváme, jak se v této době vyvíjela taktická hustota obrany.

Ta v tomto období procházela poměrně velkými změnami. Bohužel strašlivé ztráty z prvních měsíců války na všem o válka potřebuje vedly k tomu, že byly oslabeny z pohledu počtů těžkých zbraní střelecké pluky a divize a to je na dobu asi 6 měsíc trochu ubralo na palebné síle. Bylo to, pokud to šlo, kompenzováno pomocí posilových prostředků sboru, ale hlavně armád a v bitvě pod Moskvou dokonce i ze strany záloh vrchního velení.

Následuje tabulka, která o tom něco vypovídá a všimněte si, že začíná listopadem 1941 a tedy se nelze dovědět, jak to bylo s taktickou hustotou na počátku války. Jako by autoři pominuli toto období, které neslouží ke cti jejich armádě. Je to škoda, ale přece jen v minulých částech už jsem nějaká tato data dal k dispozici, dala se dohledat jinde.

Obrázek

Tabulka nelže - doufám – a je z ní vidět, že v tomto období války byla taktická hustota nízká a to hlavně pokud jde o minomety a děla. Při poměrně malé taktické hustotě a rovnoměrném rozdělení sil a prostředků podél fronty se nepříteli dařilo často prolomit obranu už předsunutými odřady nebo při průzkumu bojem. Následně zasadil do průlomu své hlavní síly a bylo zle. Nebylo čím tento vlom nejen zastavit ale skoro vyloučeno obnovit původní stav fronty.

Bylo to zoufalé, ale prostě to tak bylo. Nesmírně statečně bojující Rudá armáda prostě neměla s čím zkušeného nepřítele zastavit a jen statečnost to nemohla vykompenzovat.

Jakási lineárnost obranných sestav Rudé armády byla dána, jak už jsem uvedl tím, že bylo veliteli považováno za nutné mít pokrytou celou frontu a potom snahou vytvořit co největší hustotu palby před předním okrajem obrany. Příkladem nám budiž nám už známá 50. střelecká divize.

Tato divize se bránila útoku nepřítele v listopadu 1941 u Naro-Forminska v pásmu širokém 8 kilometrů. Velitel ji k plnění tohoto úkolu rozvinul do jednoho sledu. Ani nemohl jinak, divize byla na polovině tabulkových počtů. Celkově měla tyto počty zbraní:
3350 pušek a karabin
65 samopalů
70 kulometů
8 protitankových pušek
35 děl a minometů včetně 12 kusů rotních minometů ráže 50 mm.

Uznejte, že na 8 kilometrů fronty mít 418 pušek nikoliv na předním kraji, ale v celé hloubce obrany, je strašně málo. A mít na kilometr fronty 4,3 děla a minometu, po odečtení 12 kusů minometů 50 mm, které měly malý účinek, jen 2,8 děl a minometů a to opět v celé hloubce obrany, to je už zoufalé.

Přesto i v těchto podmínkách divize bojovaly a nepřítele brzdily. Bojovaly o čas.

Aby bylo možno spolehlivě čelit tankovým útokům nepřítele, u Stalingradu se začala taktická hustota měnit. Rozdíly už byly markantní. Například u polních děl a minometů se zvýšila hustota na 13 až 14 hlavní na jeden kilometr a k tomu dva tanky. Současně se zvýšila hustota protitankového dělostřelectva. To umožnilo posílit prapory protitankovým dělostřelectvem, bylo možno v hloubce obrany vytvářet silné protitankové uzly a někdy, a to už byl velký plusový stav dělostřelecké protitankové zálohy.

Podívejme se na už citovanou 33. gardovou střeleckou divizi. Tak jako 50. střelecká divize u Moskvy, i tato měla velký úkol. Její obranná šířka byla 18. kilometrů, ale byla to na tehdejší podmínky silná divize. Měla:
8900 pušek a karabin
900 samopalů
217 lehkých a 19 těžkých kulometů
275 protitankových pušek – to je číslo co mě ohromilo
288 děl a minometů včetně 102 kusů rotních minometů ráže 50 mm

Díky tomu, i když měla pásmo obrany dvakrát širší než 50. střelecká divize u Moskvy své pásmo udržela.

Popisovat bitvu o Stalingrad je zbytečné a není to ani účelem této práce. Můžeme tedy konstatovat, že tato bitva byla vybojována sice za cenu obrovských ztrát na životech a zdraví vojáků a obrovských počtů ztraceného materiálu, ale byla to bitva, kde se už projevila taktická a operační zkušenost vojáků a velitelů Rudé armády a protivník utrpěl ve finále těžkou porážku. Sice to nebyl obrat v průběhu války, na ten bylo potřeba počkat a utrpět další těžkou porážku u Charkova, ale už bylo vidět světlo na koci tunelu.

Na konci tohoto období je tedy vidět, že taktická hustota obrany se zvětšila a tím vzrostla odolnost obrany jako celku. Na prolomení taktické hloubky obrany musel nepřítel nasazovat více sil a tím začal ztrácet schopnost mohutných útoků na více místech najednou, což nadále dávalo šanci obráncům uspět.

Nepřítel musel většinou už při prolamování taktické hloubky nasadit druhé sledy a tím jeho útok ztrácel hybnost. Přesto ale dokázal obranu prolamovat a v letní kampani roku 1942 zaznamenal významné úspěchy. Ale cena, kterou za úspěch platil, byla výrazně vyšší než v prvním období války.

Nyní se blížíme k milníku, který já osobně mám celkově rád a to bitvě u Kurska.

Toto gigantické sražení bylo opravdovým přelomem ve Velké vlastenecké válce. Rámcově jsme ho probrali v druhé kapitole, tak se můžeme věnovat jen našemu tématu.

Střelecké sbory, které zaujímaly obranu na hlavních směrech, měly vždy obrannou sestavu učleněnu do dvou sledů. A byly to silné sledy.

Například 15. a 29. střelecký sbor 13. armády a 22. a 23. sbor 6. gardové armády měly v prvním sledu dvě a v druhém sledu jednu střeleckou divizi. Byly to čerstvě utvořené sbory a neměly žádné sborové útvary a jednotky, jen ty divize.

Tím se jejich obranná sestava stala atypickou – nebyl v ní žádné sborové rajony boje proti tankům, protitankové zálohy a podobně – nebylo je vytvořit z čeho. Vše, co bylo dostupné, dostaly divize pro posílení svých sestav. Jenže síla divizí a přidělené posilové prostředky od armád umožnily například veliteli dalšího 25. střeleckého sboru vytvořit:
- dělostřeleckou protitankovou zálohu složenou z přiděleného protitankového dělostřeleckého pluku
- tankovou zálohu v síle tankového pluku a
- z posílené ženijní roty vytvořil pohyblivý odřad zatarasovací

Jako to celé u tohoto sboru vypadalo, ukazuje další schéma.

Obrázek

Co na obrázku vidíme:

Sbor bránil pásmo široké až 21 kilometrů a hluboké po přední okraj druhého sledu 12 kilometrů
- první sled sboru tvoří 81. a 78. gardová střelecká divize učleněné do dvou sledů.
- druhý sled sboru tvoří 214. gardová střelecká divize členěná do jednoho sledu. Jednotlivé prapory vybudovaly kruhovou obranu, a to i ve druhém sledu
- celá obrana je nasycena protitankovými rajony praporů.
- jsou zde prostory rozmístění divizních dělostřeleckých skupin, prostor rozmístění armádní dělostřelecké skupiny.
- prostory dělostřeleckých protitankových záloh divizí i samotného sboru
- prostor vyčkávacího postavení pohyblivého odřadu zatarasovacího
- prostor rozmístění tankové zálohy tvořené 167. tankovým plukem

Následuje tabulka, která udává charakteristiku bojové sestavy střeleckých divizí v obraně u Kurska v létě roku 1943. Jsou varianty divizí ve dvou nebo jednom sledu různá síla posilových prostředků, kdy lze odhadnout, jaké divizi dle nadřízených očekával nápor nepřítele. Byly vždy velmi silná obranná postavení. Tabulku není třeba komentovat, údaje jsou jasné a srozumitelné.

Obrázek

Ale taková tabulka, to je jen matice slova čísel. Platí že: oko vidí oko, není blbec

Obrázek
A to je principální schéma organizace střeleckého svazku v obraně u Kurska v létě 1943.

Co na obrázku vidíme?

Velmi sofistikovanou, dlouhodobě budovanou obranu střelecké divize v rámci obrany střeleckého sboru. Pásmo obrany sboru je široké 15 až kilometrů šířka obrany divize potom 7,5 až 15 kilometrů. Divize se brání na šířce až 15 kilometrů. Celková taktická hloubka obrany vzrostla až na 20 kilometrů a to už je dostatečný prostor po zachycení i silného nepřítele.

Jelikož protivníci stáli proti sobě dlouhou dobu, nejsou zde řešena předsunutá postavení, bylo by to zbytečné a škoda vojáků co by v nich zbytečně padli.

Obnovení sborového stupně, kdy sbor měl 3 plnokrevné divize, umožnilo veliteli sboru dát si jednu kompletní divizi do druhého sledu, kde budovala Druhé pásmo obrany a tím obrana i v hloubce získala na síle a odolnosti.

Dále vidíme:

1. neboli hlavní postavení, vyztužené souvislou linií drátěných překážek a minových polí. Je tvořeno souvislou linií zákopů a střeleckými prapory v přímém dotyku bez mezer. Každý pluk má takto v prvním postavení dva prapory. Na tankových směrech leží protitankové rajony.

2. postavení ( mezilehlé) tvořily třetí prapory prvosledových pluků.

3. postavení (záložní) bylo tvořeno střeleckými prapory druhosledových pluků a mělo jeden sled.

Jako novinku, velmi důležitou pro celkovou odolnost obrany jsou zde vybudována příčná postavení, což byly současně i čáry pro rozvinutí pro protizteče druhých sledů a záloh. Tato příčná postavení byla ženijně vybudována a dal se úspěšně bránit. Prostě v případě porážky sil v první linii obrany tyto jednotky neustupovaly do hloubky obrany, ale vpravo a vlevo do těchto postavení a tím nepřítele, který je vytlačil, dostávaly do bočních paleb.

V postaveních divizí jsou rozmístěny divizní dělostřelecké skupiny.

Za 3. postavením jsou potom umístěny pohyblivé odřady zatarasovací, dělostřelecké protitankové zálohy a tanková záloha. Na tankových směrech v prostoru mezi prvním pásmem obrany střeleckého sboru a druhým sledem – je umístěna armádní dělostřelecká skupina a jsou zde určeny čáry rozvinutí dělostřeleckých protitankových záloh.

To už je obrana, která má svoji váhu a je obtížné ji prorazit. I tak se to ale zkušeným dobře vyzbrojeným německých vojskům dařilo. Ale cena byla vysoká.

Jak to nyní vypadalo s taktickou hustotou v obraně? Úkol byl jasný: vytvořit obranu s takovou hustotou palebných prostředků a sil, aby ji nepřítel nemohl překonat. To bylo příčinou zvětšování hustoty hlavně dělostřeleckých hlavní, minometů a protitankových zbraní.

Následuje tabulka, která ukazuje tyto hustoty u vybraných svazků v bitvě u Kurska.

Obrázek

V porovnání se stalingradskou obranou operací došlo u:

- střeleckých divizí ke zdvounásobení počtů na 20 až 30 hlavní na kilometr fronty. To bylo významné číslo. Hustota protitankových kanónů se zvýšila jeden a půlkrát, ale hlavně pomohlo, že začal být zaváděn nový, velmi vydařený protitankový kaňon ráže 76,2 mm.

- střeleckých sborů potom došlo k nárůstu počtů dělostřeleckých hlavní až na 38 kusů na kilometr fronty.

Současně se zmenšila šířka obranného pásma střeleckých svazků a tím vzrostla hustota střeleckých jednotek. Tím se zvýšila hustota palby pěchotních zbraní před předním okrajem. Přibylo i tanků pro přímou podporu střeleckých jednotek v dotyku s nepřítelem.

V taktické hloubce byly umístěny armádní dělostřelecké skupiny a různé zálohy, včetně dělostřeleckých skupin protitankových a tankových. Tím opět rostla taktická hustota obrany. A nakonec pro podporu střeleckých svazků byly použity o síly a prostředky frontového stupně či zálohy vrchního velení a to i silami, které braly dech. Stalo se běžným stavem, že sbor dostal na přímou podporu brigádu dalekonosného dělostřelectva s návodčími a mohl tak nechat ostřelovat nepřítele i 10 kilometrů před předním okrajem a rozrušovat tak jeho sestavu.

Vše co jsem uvedl výše, se přímou úměrou odráželo v rychlém růstu odolnosti obrany. A současně se stalo pro činnost Rudé armády v obraně ve třetím a čtvrtém období války typickým.

Charakteristickým příkladem obrany Rudé armády na konci války je obrana odrážení poslední německé ofenzivy na východní frontě u maďarského jezera Balaton. Situace co se zde vytvořila, měla jistý vliv na učlenění obrany, ale od toho co bylo u Kurska, se vše lišilo jen málo.

Následuje tabulka, co ukazuje charakteristiku bojové sestavy některých sborů a divizí v obranné bitvě u Balatonu.

Obrázek
Tato tabulka ukazuje, jak vyčerpané některé sbory a divize do obranné operace pod tlakem nepřítele museli vstoupit.

Zde máme předposlední schéma této kapitoly a to ukazuje učlenění bojové sestavy svazků a útvarů 135. střeleckého sboru bránícího se v tomto prostoru.

Obrázek

Co na obrázku vidíme:

Sbor se bránil na šířce až 17 kilometrů. Jedna divize, 233. střelecká se bránila na celkové šířce 4,6 kilometru a druhá, 74. střelecká na šířce 12,4 kilometru.

Hlavní pásmo bylo tvořeno třemi postaveními:
První postavení drželo 11 střeleckých praporů, druhé postavení potom 7 střeleckých praporů buď pod velením vlastních pluků, nebo jako zálohy.

Za druhým postavením byla rozmístěna masa dělostřelectva.
- pět plukovních dělostřeleckých skupin, z toho jedna tvořena velkorážnými minomety
- čtyři plukovní pohyblivé odřady zatarasovací
- dva protitankové dělostřelecké opěrné body vytvořené z posilového protitankového dělostřelectva
- třetí postavení byla určená čára připravovaná pro zaujetí obrany a současně pro rozvinutí druhého sledu sbor, který držel druhé pásmo na široké frontě k protiútoku.

Na třetím postavení ve svých prostorech čekaly na svoji šanci další dva divizní pohyblivé odřady zatarasovací a dvě dělostřelecké protitankové zálohy prvosledových divizí. Byla zde i sborová dělostřelecká skupina zbraní dalekého dosahu.

Druhé pásmo mělo předsunutá postavení, jejichž součástí byl i sborový protitankový opěrný bod. Zde rozvinuté prapory 236. střelecké divize by byly podporovány, pokud by bylo potřeba divizním a sborovým pohyblivým odřadem zatarasovacím, dělostřeleckou protitankovou zálohou sboru, dělostřeleckou protitankovou zálohou divize. Součástí byl divizní protitankový opěrný bod. Jelikož zde byla obrana zaujata ve spěchu, chybí příčná postavení ale i tak je to obrany velmi dobře nasycena dělostřeleckými prostředky.

Většina protitankových děl byla v palebných postaveních protitankových opěrných bodů střeleckých pluků prvního sledu. V taktické hloubce obrany byl ke stupňování hustoty protitankových prostředků plánován manévr z operační hloubky. Jestli to bylo ideální nevím, hrozila tam jistá prodleva. A je fakt, že bránící se jednotky rudé armády dostaly u Balatonu pořádně do těla.

Následuje úplně poslední schéma této kapitoly. Je to schéma ukazující principiální učlenění bojové sestavy a obrany střeleckých svazků u Balatonu na jaře 1945. Je hodně podobné tomu co je výše ale zde už to není zákres skutečné situace ale představ či pravidlo jak to mělo být.

Obrázek

A co vidíme na tomto obrázku?

Obrana sboru je hluboká až 17 kilometrů a mohla být široká až 30 kilometrů. Evidentně je vyvářena v dotyku s nepřítelem, takže chybí předsunutá postavení a přední okraj chrání drátěné zátarasy a minová pole.

Základem obrany je zde praporní rajón, v němž je vždy vytvořen protitankový opěrný bod, v zákresu nejsou uvedeny. Tím význam střeleckého praporu v obraně velmi výrazně stoupl. Možná si vzpomenete na práci o střeleckém pluku Rudé armády a tam jsem psal, že střelecké prapory měla Rudá armáda organizovány velmi sofistikovaně a během války se to potvrzovalo v praxi stále znovu a znovu.

Každá divize na hlavním pásmu obrany, má tři protitankové rajony, jsou zde dvě až tři plukovní dělostřelecké skupiny a dělostřelecké protitankové zálohy vytvořené z posilových prostředků sboru a armády. Nechybí ani pohyblivé odřady zatarasovací divizí a to i u divize v druhém pásmu obrany.

V prvním pásmu obrany jsou příčná postavení určena k působení na boky nepřítele, který prorazil do taktické hloubky obrany, a současně sloužila pro rozvinutí sil určených k protiútoku.

No a nyní už jen bývá posoudit charakteristiku taktické hustoty obrany ve třetím a čtvrtém období války. Zde je další tabulka.

Obrázek
Taktická hustota střeleckých svazků v obraně ve třetím a čtvrtém období války

Jistě jste si všimli, že je to velmi nerovnoměrné a pokrývá to rok války, kdy se Rudá armáda valila na západ a tlačila nepřítele před sebou. Pokud musela přejít do obrany, tak to bylo vynucené a v různých počátečních situacích, takže ta taktická hustota je velmi rozkolísaná a ani to někdy nevypadá na to, válka už je ve vítězné fázi.

Ale je jasné, že pokud na 1 kilometr fronty stál v obraně jeden střelecký prapor, byla obrna palebně velmi silná a to jak na předním okraji, tak i v hloubce.

Průměrná hustota dělostřelectva zůstala přibližně stejná jako u Kurska, ale byla výrazně ovlivněna minomety ráže 82 mm. Hustota protitankového dělostřelectva ve výši 5 až 7 hlavní na kilometr bylo málo. Bylo to tím, že tanků bylo přidělováno málo.

Hustota tanků kolísala velmi markantně od 0,5 tanku na jeden kilometr po desetinásobek, 5 tanků na kilometr fronty. U Balatonu to bylo o to těžší, že se čelilo razantnímu útoku, který měl vyprostit obklíčená vojsk a v Budapešti. Síly Rudé a armády měly za sebou náročné boje a útok tedy z počátku zachycovaly s velkými obtížemi a často v podobě střetného boje. Přesto v této době zkušená vojska i velitelé dokázali využít přírodních podmínek, a všech dostupných sil a velmi rychle německé divize zastavovaly. Prostě velitelé přes velké oslabení vojsk dokázali velmi rychle zvyšovat taktickou hustotu obrany, a to za pomoci velmi dobře provedených manévrů silami druhých sledů armád a zálohami, hlavně dělostřelectvem a tanky.

Díky tomu, že zkušenosti, které jim válka přinesla, dokázali využít, velmi rychle zjistili směry hlavních úderů nepřítele a v těchto směrech taktickou hustotu zvyšovali prioritně a dařilo se jim to. Už to na Němce uměli. Přesto platí, že i tak to byly extrémně těžké boje plné obětí na obou stranách.

Tím tak nějak je téma této kapitoly vyčerpáno.

ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ TÉTO KAPITOLY

Rozvoj bojové sestavy v průběhu Velké vlastenecké války byl markantní. V jejím průběhu po eliminování propadu možností po katastrofálním průběhu války od 22. 6. 1941 do protiofenzivy u Moskvy doházelo neustále k jejímu členění do hloubky a rozmnožováním jejích prvků.
Střelecké svazky, které nesly hlavní tíhu boje v obraně tak postupně během války měly mimo počáteční první a druhé sledy:
- protitankové dělostřelecké zálohy-PTDZ
- tankové zálohy
- pohyblivé odřady zatarasovací – POZ
- plukovní dělostřelecké skupiny- PDS
- divizní dělostřelecké skupiny - DDS
- sborové dělostřelecké skupiny - SDS
Vše přímo podřízeno velitelům svazků a útvarů.

Dále se nedílnou součástí bojových sestav pluků, divizí a sborů staly protitankové rajony a u praporů a rot protitankové opěrné body.

Vytváření velkého počtu těchto nových nebo reorganizovaných prvků bylo dáno organizačním zdokonalením Rudé armády pronikavým nárůstem počtů zbraní a bojové techniky dodávané na frontu a rostoucími zkušenostmi příslušníků Rudé armády napříč bojovými sestavami.

Taktická hustota se zvyšovala především vlivem:
- neustále rostoucího množství tabulkových prostředků včetně bojové techniky u vojsk,
- vlivem zvětšení počtů sil a prostředků, kterými byly svazky zesilovány
- vlivem širších manévrů silami a prostředky na ohrožené směry v průběhu boje.

Tato tabulka ukazuje vše, jak se to po obdobích války vyvíjelo:

Obrázek

Válečné zkušenosti ukázaly, jak nesmírně důležité je vyvářet a správně používat zálohy všeho druhu.

Protitankové dělostřelecké zálohy se používaly k zesílení protitankové obrany na směrech, kde se nepřátelské tanky vklínily do obrany a především tam, kde nebyly předem vytvořeny protitankové rajóny. Přibíraly se na zabezpečení boků a na ochranu čar určených k rozvinutí druhých sledů k protiztečím. Tyto zálohy na nejdůležitějších nebezpečných tankových směrech obvykle provedly rekognoskaci a průzkum přístupových tras na několik možných čar v hodných po rozvinutí k odražení nepřátelských tankových ztečí. Často, a ke konci války to bylo už pravidlem, úzce spolupracovaly s pohyblivými odřady zatarasovacími.

Obrázekxxxxx Obrázek
Sovětský protitankový kanón ráže 57 mm, vzor 1943-ZIS-2 a sovětský protitankový víceúčelový kanón ráže 76,2 mm, vzor 1942, ZIS-3. Páteř protitankové obrany střeleckých formací.

Pohyblivé odřady zatarasovací byly vytvářeny ke kladení výbušných zátarasů, hlavně protitankových, během boje na ohrožených směrech. Dále se jich používalo k zabezpečení boků vojsk provádějících protizteče a při upevňování dobytých čar. Tyto odřady připravovaly buď samostatně, nebo společně s protitankovým dělostřelectvem čáry rozvinutí na nebezpečných tankových směrech

Tankové zálohy byly u střeleckých úvarů a svazků vytvářeny, jen v těch případech, jen když tyto svazky a útvary byly posíleny tankovou jednotkou či útvarem. Je totiž pravda, že u střeleckých pluků, divizí a ani sborů tankové jednotky a útvary nebyl organicky plánovány. Vždy byly přičleněny jako posilový prvek.

Základním úkolem tankových záloh bylo ničit nepřátelské tanky, které pronikly do taktické hloubky obrany, a to palbou z místa. Zpravidla v úkrytu za terénní vlnou, anebo, když byl čas, z vybudovaných věžových postavení tanků. Součástí tankových zálohy byly i samohybné dělostřelecké prostředky, zaváděné v rudé armádě potřeba od roku 1944.

Obrázekxxxxx Obrázek
Zde jsou první dva typy samohybných děl v Rudé armádě. První bylo na podvozku tanku T-70 a neslo kanón ZIS-3 ráže 76,2 mm. Bylo považováno za víceúčelové a často se dostalo do boje s německými tanky. Druhé je na podvozku tanku T-34, ráže 85 mm a je považováno ta první opravdu použitelný stíhač tanků.

Tankové zálohy potom mimo už uvedené úkoly potom ničily vklínivší se nepřátelské jednotky ve spolupráci s pěchotou a dělostřelectvem při protizteči.

Jak válka šla, nesmírně se zvyšovala úloha praporního rajonu obrany. Válka byla hlavně o pěchotě a tom, jak bojuje a využívá přídavné možnosti. Tedy mluvíme-li o obraně. Tento rajon široký 2 až 3 kilometry a hluboký 1 až 1,5 kilometru, se stal základem každého postavení. Praporní protitankové uzly se staly základem protitankové obrany. Zde byla na hlavním tankovém směru směřující přes praporní rajon soustředěna většina protitankových prostředků praporu. Pokud padl tento bod, zpravidla to značilo porážku nebo i zničení celého praporu.

V průběhu války se nepřítel naučil soustřeďovat na průlomy sovětské obrany od 30 do 50 tanků a útočných děl na 1 kilometr fronty. Někdy to bylo i více. Reflektoval tak rostoucí hustotu protitankové palby sovětské obrany a její rostoucí účinnost danou zaváděním nových děl, a to jak pro dělostřelectvo, tak i pro tanky. Zastavit takový náraz vyžadovalo vytvořit vysokou hustotu protitankových prostředků a ta nakonec dosahovala 20 a 25 protitankových hlavní na 1 kilometr obranné linie. Během boje, jakmile se podařilo vysledovat hlavní směry postupu nepřátelské obrněné techniky, tato hustota dále rostla díky manévru silami a prostředky z hloubky obrany. To vedlo k tomu, že se dařilo stále častěji tyto tankové údery eliminovat.

Ale opět musím podotknout, že to vždy byla draze placená záležitost a až do konce války platilo, že každý německý útok nebo protiútok byl vážnou hrozbou.

Taktická hustota tanků se v bojových sestavách střeleckých svazků a svazů měnila jen nepatrně. Jak jsem už uvedl, střelecké útvary a svazky neměly tankovou techniku v tabulkách počtů, a samohybná děla začaly dostávat až ke konci války, nebo spíše od poloviny roku 1944.

Jednotlivé tankové pluky nebo brigády byl obvykle přiděleny jen těm svazkům, které působily na směru hlavního úderu, kde se jich používalo jako tankových záloh.

Malá hustota tanků tak rostla jen tehdy, když přidělené tanky manévrem z operační hloubky plnily úkol velitele sboru ve prospěch určené střelecké jednotky, útvaru nebo svazku během probíhajíc bitvy.

A tím končím. Bylo to pracné ale jsem s výsledkem spokojený. Třeba se bude dařit dál.

Bude následovat rozbor pásem obrany a jejich ženijní úprav.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 13:17
od Pátrač
Zdravím, asi si dám pauzu do Rudé armády kdy nyní dělám jednotlivá teoretický pojednání. Teoretická pojednání a zpracuji něco úplně jiného.

Zemakte, mám krásné podklady k horskému střeleckému pluku a horské střelecké divizi, ale napřed to musím popřekládat- je to občas na zbláznění.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 13:30
od Zemakt
Hlavně v klidu, to co sem zatím dáváš, no.....prozatím šok. V pozitivnim slova smyslu.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 13:57
od Pátrač
Myslím si, že to má hlavu a patu. Je to de facto neobjevená země a stojí za to. Hlavně se mi líbí jak ty válečné zkušenosti jsou prostě v těch bojových schématech vidět. Inu Darwinova teorie v praxi, jam řekl pan Fidler

A až dodělám obranu, klidně se mohu pustit o útoku. Ale to asi ne, zblbnu asi i z tohoto. Já konečně mám fotografie nalezišť železné rudy ve vojenském újezdu Březina a tak bych to dal k těm třem hradům.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 15:03
od ringlett
Tyhle články, celá serie, tomu se prostě nedá konkurovat ...

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 18:51
od Pátrač
ringlett - to mě těší, ale nejde o konkurování. Jde o diskusi, jde o poznání a třeba i o to, že mě to baví. Že se to líbí je fajn- jsem přiměřeně ješitný a tak jsem rád, že se stím neprokusuju jen tak z plezíru.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 19:40
od stetula
Pátrači mám malý dotaz , můj děda( bojoval proti němcům v Rusku ) vykládal že Němci v případě tankového útoku jeli na plný plyn do Ruských zákopů ve snaze uniknout protitankovým dělům no rusáci používali taktiku kdy polní dělostřelectvo pálilo schválně před postupující německé tanky a tím vytvářeli krátery kde museli německé tanky zpomalit a lépe se zaměřovali protitankový dělostřelci a výrazně se zvyšovala účinnost palby

je někde více popsaná tato taktika ?

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 19:53
od Pátrač
Stetula - o něčem takovém slyším poprvé. Kanóny do ráže 85 milimetrů neměly tak silné výbuchy projektilů aby to mohlo jakkoliv fungovat. Ráže 122 mm možná a 152 a 203 mm by to asi dokázaly, ale že by to mohlo opravdu fungovat mám pochybnosti. Bylo by to nesmyslné plýtvání munici.

Abys rozuměl mé pochybnosti: nevím kolik by těch detonací muselo být, aby se vytvořilo pole kráterů tak hluboké a rozčlenité, aby to mohlo zpomalit rozjetý tankový nájezd.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 19:57
od stetula
možná to byl akt zoufalství , ale děda to vykládal jako by to byla perfektní taktika

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 20:22
od ringlett
Pátrač píše:ringlett - to mě těší, ale nejde o konkurování. Jde o diskusi, jde o poznání a třeba i o to, že mě to baví. Že se to líbí je fajn- jsem přiměřeně ješitný a tak jsem rád, že se stím neprokusuju jen tak z plezíru.


Vždyť ano, já mám na mysli tu kvalitu, záběr a kvantitu produkce. Jsem rád, že občas něco zplodím, ale jinak ...

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 12/6/2017, 22:12
od kenavf
stetula píše:Pátrači mám malý dotaz , můj děda( bojoval proti němcům v Rusku ) vykládal že Němci v případě tankového útoku jeli na plný plyn do Ruských zákopů ve snaze uniknout protitankovým dělům no rusáci používali taktiku kdy polní dělostřelectvo pálilo schválně před postupující německé tanky a tím vytvářeli krátery kde museli německé tanky zpomalit a lépe se zaměřovali protitankový dělostřelci a výrazně se zvyšovala účinnost palby

je někde více popsaná tato taktika ?

Veľmi často sa spomína,opravte ma ak je to hlúposť,že nemci mali priamo rozkaz(striktné doporučenie) sa vyhýbať čelným útokom na ruské vojská a mali si najprv vytvoriť nejakú taktickú výhodu alebo napadať rusov z boku alebo ich obísť, aby tak redukovali ruskú početnú výhodu a zvýhodnili napríklad svoju možnosť komunikácie medzi tankami.Vybavenie rusov vysielačkami bolo zlé.Čelný útok je presný opak tohto doporučenia.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 05:47
od Pátrač
nevím co měli Němci nařízeno ale od Stalingradu pokud šli do útoku tak buď do vybudované obrany - Kursk nebo do silných a hustých bojových sestav, schopných obranu vybudovat v pár hodinách. A nevím co tam mohli vymyslet. Jistě, jejich tankové divize dokázali i v situaci kdy musely do čelního útoku jít napáchat strašně moc škod ale na nějaké finesy to nebylo a ani o nich nic významného nevím.

Taktickou výhodu? Tu získávali vždy, když se Rudá armáda pokoušela za každou cenu něco obsadit a nešlo jí to. V tom okamžiku se začala vyčerpávat v opakovaných útocích a ztrácela na jeden německý tank svých 5 až 9 tanků. To dávalo Němcům možnost zničujících místních útoků.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 09:03
od t.hajek
Mohl by dostatečné krátery před tankovým útokem způsobit minomet 120 mm?

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 09:19
od Pátrač
Určitě nemohl. Minomet i této ráže je určen k tomu a by po dopadu vytvořil co nejvíce střepin a smetl pěchotu. Výbuchy jsou sice poměrně hlučné a akční ale krátery jsou po nic ploché a mělké.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 09:38
od Dzin
Ohledně čelních útoků Němců, ono to nebylo jen proti RA, ale obecné pravidlo. Už jsme tu někde psal členění útočných jednotek Wehrmachtu. Věc se má tak, že čelní útok jako takoví by neměl být v německém válečnictví té doby praktikovaný (realita byla mnohdy jiná). Útok se měl odehrávat tak, že první (útočný) sled se měl střetnout s obranou protivníka a v jejím rámci definovat nejslabší místo obrany (samozřejmě na základě předešlého průzkumu atd). Sem potom měl být směrován druhý (využívající) sled, který měl buď prolomit a nebo už zužitkovat případný průlom útočného sledu. Celé to bylo velmi flexibilní a na taktické úrovni dost proměnlivé, takže velmi záleželo na schopnost velitelů na všech úrovních, aby dokázali onen nejslabší bod identifikovat a následně využít.

Je to poměrně opak toho, co měla sovětská vojenská věda. Je to dobře vidět i z výše napsaného článku, kdy Sověti se spíše soustředili na technickou stránku věci a celé to pojali jako "programování". V jejich pojetí je tedy spíše nutno provést shromáždění určitého počtu lidí, zbraní, techniky, výstroje, zásob atd. které zabezpečí realizaci operace. Je to víceméně charakterizováno onou zmíněnou hustotou všeho na 1 km fronty. Následně se provede rozčlenění jednotek podle vzoru pro danou operaci (útok, obrana atd.) a potom s trochou nadsázky řečeno, vše proběhne už samo. Hrozně věcí je tam jakoby zmechanizováno, kdysi jsme k tomu někde četl příměr, že je to jako by Sověti chtěli vše vtěsnat do děrovacích štítků, které by se potom jen hodili do automatu a ten by vyplivl jak vše dopadne a co je třeba udělat, aby byl dosažen požadovaný výsledek.

Pokud to hodně zjednoduším (a teď myslím opravdu na nejzákladnější konstatování, protože u obou přístupů samozřejmě v některých oblastech dochází k prolínání a k velmi podobným schématům a procesům), německý přístup byl hodně zaměřen na manévr a vyzařovat představu, že pomocí něj jde vyřešit jakoukoliv situaci, sovětský byl spíše o určitém zautomatizování dějů a plynula z něj určitá předurčenost, že pokud se splní dané výchozí podmínky, výsledek bude daný. V tomhle potom docela dobře pochopíme proč Němci nebo Sověti v některých situacích jednalo jak jednali, byť z dnešního pohledu se jejich tehdejší postup může zdát divný.

P.S. jen ještě k používaným termínům, přestože se u RA mnohde používal pojem "umění" (vojenské, operační apod.) pro pochopení nazírání představitelů a teoretiků ozbrojených sil SSSR na problematiku jsem úmyslně použil termín "věda", protože se v něm velmi dobře značí jejich přístup. Tedy jako jednoznačný s jasně stanovenými souvislostmi. U Wehrmachtu by potom bylo přesnější s přihlédnutím ke Clausewitzovi používat pojem umění. Ovšem sám také oba termíny zaměňuji, takže to není žádné dogma. Píši to spíše jen tak pro zamyšlení. :-)

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 09:44
od Mirek58
Pánové, nechci se do toho míchat, ale:
/případy, kdy se německé tankové jednotky doslova vyhýbali pevné obraně ať s prostředky PTO, či bez nich se vztahují na uplatnění taktiky - blitz-. Tedy specifický způsob vedení útočného boje mechanizovanými svazy.
A není jen vlastní německé armádě, RKKA postupovala shodně.
Tanky proti vybudované pevné obraně, jsou specifické záležitosti. Němcům se zákonitě nepovedl Kursk( Citadela), rusům zase Ržev( Mars).
/dělostřelectvo v roli "výrobce kráterů"
Je to omyl, především vizuální.
Šlo především o to oddělit pěchotu od tanků. To byl vždy prioritní úkol dělostřelců. Boj s tanky měli na bábovce specialisté- PTK a PTP a jednotky tankoborníků.
Zastavit pěší jednotky palebnou přehradou, zatím co tanky jedou dál.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 10:43
od 821
/dělostřelectvo v roli "výrobce kráterů"
Je to omyl, především vizuální.
Šlo především o to oddělit pěchotu od tanků. To byl vždy prioritní úkol dělostřelců. Boj s tanky měli na bábovce specialisté- PTK a PTP a jednotky tankoborníků.
Zastavit pěší jednotky palebnou přehradou, zatím co tanky jedou dál.


To tiez nie. Pechota postupuje az za tankovym sledom ale v dostatocnej vzdielenosti aby nebola zasahovana palbou vedenou na tanky. Palebne priehrada ktora ma oddelit pechotu od tankov teda musi zakonite padat az za utociaci tankovy sled.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 16:01
od cupo84
-následujúci článok nepriamo podporuje del. paľbu pred tanky. Ako je vidieť na obr. už 122mm granát spraví kráter ktorý určite tank min. spomalí. Samozrejme asi dosť záleží na type pôdy.
http://tankarchives.blogspot.sk/2013/08 ... sives.html

-ohľade vyhýbaniu sa čelným útokov, o to sa snažil každý. V tomto konkrétnom prípade to s rastúcou profesionalitou sovietov bolo pre Nemcov čím ďalej menej možné. Vid napr. Pátráčom spomenuté Maďarsko 45

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 16:48
od Mirek58
Jde o to, že se v tomto případě musí protnout dva faktory.
/Útočná sestava
/Palebná přehrada
Pokud by palebná přehrada honila po poli útočnou sestavu, byla by k ničemu.
Pokud se nastaví ale statická palebná přehrada útočná sestava, z logiky věci mobilní, do této palebné přehrady musí najet sama. Nebo musí udělat vpravo/vlevo vbok/ čelem vzad.
Tato palebná přehrada se staví tedy před útočnou sestavu, tanky, a počty salv jsou závislé na hloubce útočné sestavy.

Re: Vývoj bojové sestavy a taktické hustoty Rudé armády ve v

PříspěvekNapsal: 13/6/2017, 17:27
od stetula
cupo84 ,
děkuji za článek je vidět , že vyprávění mého dědy se možná zakládá na reálné situaci

mimochodem za první světové je mnoho obrázků bojových polí pokryto krátery které znesnadní pohyb pěchoty a to měli podstatně méně účinné zbraně