Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 1941

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 1941

Příspěvek od Pátrač »

Obrázek
STŘELECKÝ PLUK RUDÉ ARMÁDY

ÚVOD:

Střelecký pluk Rudé armády byl vojenským tělesem, považované za základní a vzhledem ke své organizační struktuře za první plně autonomní vojenské těleso. Střelecký pluk se totiž na rozdíl od nižšího vojenského tělesa skládal ze všech druhů pěších jednotek, a úplného bojového a týlově - technického zabezpečení.

Střelecký pluk byl prvním vojskovým tělesem, které mělo přiděleno:
- číslo, například 125. střelecký pluk
- krycí číslo, například Vojenský útvar – či přesněji Vojenské těleso 4527
- plukovní úřední razítko
- bojovou zástavu, jako symbol cti a bojové slávy

V době bojových operací pokud pluk bojoval statečně a dělal armádě čest, mohl získat:
- vyznamenání, nejčastěji to byl Řád rudého praporu
- oslavné stuhy nebo stuhy se zvěčněním mateřského posádkového města
- čestný název, například dle významného města, které osvobodil nebo ubránil

Obrázek
Typická ukázka vzhledu bojové zástavy střeleckého pluku Rudé armády- zde konkrétní bojová zástava 272. střeleckého pluku.

Střelecký pluk byl velké a silné vojskové těleso, a pokud byl na plných počtech, řádně vyzbrojen, vystrojen a zajištěn, mohl v boji odvést velký kus práce. Samosebou zde hrála velkou roli kvalita velitelů jednotek a načelníků bojového a týlového zabezpečení.

Střelecké pluky byly druh pěchoty Rudé armády, kdy pluků pěchoty bylo několik druhů:
- střelecký pluk
- horský střelecký pluk
- motorizovaný pluk
- pluk námořní pěchoty
- střelecký pluk NKVD

Všechny pominu, nosným cílem této práce je střelecký pluk tak, jak měl vypadat na začátku Velké vlastenecké války. Možná někdy se vrátím k horské pěchotě, kterou SSSR měl na vysoké úrovni jak z pohledu výcviku tak i vybavení. Bohužel se nemohla se projevit, protože tato skvělá horská pěchota byla ze 70% vyhlazena v prvních 6 měsích války v bojích v rovinatém terénu, kde probíhala první fáze Velké vlastenecké války

Střelecký pluk byl zpravidla součástí střelecké divize. Což platí pro 95% střeleckých pluků. A v rámci těchto divizí potom byly zasazeny i do bojového nasazení. Ale existovali i samostatné střelecké pluky pro různé způsoby nasazení a ty potom mohly působit v rámci střeleckých sborů, ale častěji jako přímo podřízené útvary armád, frontů nebo opevněných oblastí. Takových samostatných pluků bylo ve Velké vlastenecké válce nasazeno více než sto.

To, co budete studovat, je výsledek celkově tří reorganizací, ke kterým došlo v Rudé armádě za necelé dva roky před vypuknutím války. První proběhla v září 1939, v červnu 1940 proběhla druhá a poslední těsně před válkou v dubnu 1941.

Každá reorganizace vedla k tomu, že střelecké pluky nabývali tabulkově na palebné síle, ale nebylo z čeho tyto stále rostoucí nároky na stále novou a novou výzbroj a její obsluhu vycvičeným personálem a následně logistikou pokrýt. Navíc, jak pluky rostly co do počtu v nitřně začleněných součástí, bortilo se vnitřní plukovní spojení. Pluk se stával v dané době velmi obtížně ovladatelný. Bylo to řešitelné a řešilo se to. Ale chtělo to čas, a ten Rudé armádě nebyl dopřán.

Ale toto vše není cílem této práce, nám půjde o Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády a o to co představoval po stránce lidské, vojenské a materiálně technické k 21. červnu 1941. Budu si pokládat otázky a sám na ně budu odpovídat. Jako první musím sám sobě položit a zodpovědět otázku, která zní:

A/ JAKÁ TO BYLA SÍLA? POČETNÍ STAVY STŘELECKÉHO PLUKU

Střelecký pluk měl podle poslední předválečné reorganizace tyto počty aktivních osob - jde o tabulkový válečný stav.

Velitel pluku byl důstojník, absolvent předepsaných stupňů vojenského vzdělání, současně praktik, s praxí velení střeleckým jednotkám stupně četa, rota a prapor, a tabulkově zde byla plánována hodnost plukovník.
187 důstojníků
437 praporčíků a poddůstojníků
2 557 příslušníků mužstva

Další otázka zní:

B/ ČÍM BOJOVAL? VÝZBROJ, SOUHRNNÉ POČTY

B-1/ Pěchotní výzbroj

Byla to poměrně dobře standarizovaná výzbroj, používala se jedna ráže pro pěchotní munici- pušky, lehké a těžké kulomety a jedna ráže pro pistole a revolvery. Počty těchto zbraní byly u střeleckého pluku tyto:

441 pistolí a revolverů
313 samopalů
1 301 opakovacích pušek a karabin
984 samonabíjecích pušek
116 lehkých kulometů
54 těžkých kulometů

B-2/ Protiletadlová výzbroj

6 spřažených čtyřnásobných kulometů
3 protiletadlové kulomety ráže 12,7 mm

B-3/ Dělostřelecká výzbroj

27 kusů rotních minometů ráže 50 mm
18 praporních minometů ráže 82 mm
4 plukovní minomety ráže 120 mm
12 protitankových kanónů ráže 45 mm
6 kanónů ráže 76,2 mm

C/ OSTATNÍ MATERIÁL

233 koňských povozů,
18 nákladních automobilů
1 osobní terénní automobilů
24 radiostanic
21 polních kuchyní

Tabulkový živý inventář sestával ze 109 jezdeckých koní. Byla to kvalitní ostřílená zvířata. Počet koní pro přepravu materiálu se mi nepodařilo zjistit, ale počet dělostřeleckých koní byl 52 v potahu a 6 záložních, tato zvířata byla i v tabulkách mírových počtů z důvodu výcviku. Opět to byli koně ostřílení a v armádních hřebčínech vychovaní. Zvířata k potahům potom byla vždy pokryta ze 40% mírovými stavy a zbytek se doplňoval mobilizačně, ale tento poměr byl různý dle toho, kde byl pluk dislokován a kolik měl času na mobilizaci. Jelikož víme, že pluk měl 233 povozů a 21 polních kuchyní tažených někdy jedním někdy dvěma zvířaty, počet těchto zvířat mohl být kolem 400.

Další otázka potom zní:

C/ KDO TOTO TĚLESO ŘÍDIL A JAKÉ SÍLY MĚL K DISPOZICI?

C-1/VELITELSTVÍ PLUKU

A/ O veliteli pluku už jsem něco málo psal. Jenže to není vše. Na počátku války to byl právě on, kdo nesl plnou odpovědnost za stav jemu svěřeného vojskového tělesa a jeho bojového nasazení. Byla to velká odpovědnost. Bohužel jeho pravomoc výrazně snižovalo dvoukolejné velení, kdy vedle něj stál stranický funkcionář, tvrdý bolševik. Byla to funkce zvaná komisař a měl, pro činnost velitel bohužel stejnou pravomoc jako velitel pluku a občas díky stranickým pákám i vyšší.

Tabulkově to bylo místo pro plukovníka, ale běžně zde byl aktivně zařazen podplukovník a major. Velitel pluku byl vyzbrojen samočinnou pistolí TT-33 nebo revolverem Nagan. Měl k dispozici služebního jezdeckého koně. Komisaři z důvodu tradice na začátku války byli vyzbrojeni jen revolvery Nagan.

B/ Zástupce velitele pluku, měl být a většinou i byl pravou rukou velitele. Automaticky ho zastupoval v době jeho nepřítomnosti, anebo byl-li v boji vyřazen. Pokud bylo třeba, byl velitelem pluku v boji vysílán na nejohroženější místa a prosazoval tam jeho velitelské záměry. Občas se v průběhu války stalo, že v případě potřeby převzal velení podřízeného praporu a vedl jej místo vyřazeného velitele. Byl vyzbrojen pistolí.

C/ Náčelník štábu pluku se štábem.

Náčelník štábu byl plánovanou funkcí s hodností podplukovník, běžně to byli kapitáni a majoři. Štáb pluku tvořilo 8 osob – důstojníků, hlavní písař v hodnosti rotmistra – byl to délesloužící voják a dvou písařů, vojáků základní služby. Výzbroj sestávala z 11 kusů pistolí, 1 samopalu a 4 pušek nebo karabin.

Z těchto lidí byla většina přímo podřízena náčelníkovi štábu. Byl to

1. Pomocník náčelníka štábu pro operační plánování, který vedl evidenci početních stavů pluku a to jak živé síly, tak výzbroje a techniky, vedl pracovní mapy, bojový deník a další práci přímo spojenou s plánováním bojové činnosti. V době nepřítomnosti náčelníka štábu jej plnohodnotně zastupoval. Plánování hodnost zde byla kapitán a tato funkce byla líhní pro vyšší štábní funkce.

2. Pomocník pro průzkum a zpravodajskou práci, měl na starosti organizování veškeré průzkumné a pozorovatelské činnosti u pluku. Přímo odpovídal za realizaci všech druhů průzkumu v působnosti pluku a odpovídal za personální obsazení a výcvik průzkumných jednotek pluku. Dále zajišťoval výcvik a školení pozorovatelů u podřízených jednotek pluku. Byla zde plánovaná hodnost kapitán. Tento důstojník, jehož funkce se hovorově nazývala zpravodajský důstojník či zpravodajec, měl v přímém podřízení dvě průzkumné čety. Byla to:

a/ četa jezdeckého průzkumu, které velel poručík, a měla dále 4 poddůstojníků – velitelů průzkumných družstev a 27 jezdců- průzkumníků. Četa měla ve výzbroji 14 samopalů, 15 samonabíjecích pušek, 3 lehké kulomety. Dále měla k dispozici 32 jezdeckých koní. Tato četa se používal k dálkovému průzkumu, až 30 kilometrů před čelo pluku, dále se z ní vytvářeli čelní a boční pochodové záštity.

Obrázekxxxxx Obrázek
Dvě velmi pěkné fotografie ukazující jezdeckou-průzkumnou hlídku v akci.

U některých pluků byla už nahrazena motorizovanou průzkumnou četou, která měla velitelství v počtu 4 lidé a tři motorizovaná průzkumná družstva po 10 mužích. Motorizace byla buď 9 motocyklů se sajdkou a nebo 3 nákladní automobily valníkové o nosnosti 1,5 tuny.

b/ pěší průzkumná četa, které velel poručík, který ale měl i zástupce pro politikou práci. Dále zde bylo 5 poddůstojníků- velitelů pěších průzkumných družstev. Četa měla ve výzbroji 4 pistole, 14 samopalů, 30 samonabíjecích pušek, 2 opakovací pušky a 4 lehké kulomety. Četa neměla vlastní dopravní prostředky.

Obrázek
Průzkumná hlídka - vyzbrojeni samopaly a na sobě krycí oděv zvaný AMEBA

3. Pomocník náčelníka štábu pro spojovací službu, jinak zván spojovacím náčelníkem, byl odpovědný za veškeré telefonní a rádiové spojení v pluku a s vyšším velitelstvím. Odpovídal za spojovací maskování a kázeň používaní šifer a za odbornou způsobilost spojařů v celém pluku. Byl to poměrně velký a pán a důležitý člověk. Bohužel z pohledu spojení střelecké pluky hluboce zaostávali za nepřítelem a to hlavně co do počtu radiostanic a technické zdatnosti obsluh. Spojovací náčelník přímo řídil spojovací rotu a byla zde plánována hodnost kapitána.

Obrázek
Budování linkového spojení s polními telefony UNA-28

Spojovací rota se sestávala z velitelství roty, kde byl velitel spojovací roty, vyzbrojený pistolí, dále zde byl politický pracovník, opět s pistolí, staršina - tedy výkonný praporčík a písař. Ti dva měli karabiny. Bylo zde 5 koní a 10 vozíků. Byli zde tři podřízené jednotky:
a/ Velitelská četa, kde byl velitel čety, 3 poddůstojníci a 17 vojáků. Výzbroj byla 21 pušek nebo karabin.

b/ dvě telefonní a světelně signální čety. Každá měla velitele čety, 3 poddůstojníky a 22 vojáků. Vyzbroj, byla 1 pistole a 25 pušek nebo karabin. Úkolem těchto čet bylo budovat a provozovat kabelové telefonní spojení a dnes už archaickou záležitost, zřizovat a provozovat světelné signální stanice.

Obrázek
Radista s rádiovou stanicí RB-3B

K tomu měly – myšleno každá četa

- 9 souprav polních telefonů UNA-28 a k tomu příslušný počet kabelových bubnů s kabelem - 20 kilometrů a jednu polní telefonní ústřednu typu KOF vz.33
- 2 soupravy světelných signálních stanic SP-95, s dosahem v noci až 12 kilometrů a ve dne 2,5 až 3,0 kilometrů dle světelných podmínek

Obrázek
Souprava světelné signální stanice SP-95m kresba.

c/ četu rádiového spojení kde byl velitel a 9 spojařů - radistů, 1 pistole a 9 pušek nebo karabin, četa provozoval 3 přenosné radiostanice typu RB-3R

Tato sestava spojovací roty byla jednou z mnoha variant, dá se říci, že v Rudé armádě na začátku války každá spojovací rota byla unikátní.

4. Pomocník náčelníka štábu pro personální práci, tedy kádrovák. Měl na starosti personální obsazování tabulkových míst pluku, výběr vhodných lidí na jednotlivé posty, sledoval jejich odborný růst. Dále měl na starosti vedení plukovní dokumentace a její uchovávání. Ve válce měl na starosti i evidenci padlých a raněných a evidenci míst kde byla uložena těla padlých příslušníků pluku. Byla to plánovaná hodnost kapitán, vyzbrojen pistolí a měl v podřízenosti jednoho štábního úředníka dva písaře vyzbrojené puškami nebo karabinami

5. Pomocník náčelníka štábu pro týlové zabezpečení. Byl to důstojník v hodnosti kapitána a měl na starosti organizování zabezpečení pluku veškerým bojovým a týlovým materiálem a také materiálem zdravotním. Tedy:
- municí pro všechny zbraně pluku - pěchotní, protiletadlovou, ženijní a chemickou
- vystrojí,
- potravinami,
- lékařským materiálem pro praporní a plukovní obvaziště i vybavení jednotlivých vojáků

6. Pomocník náčelníka štábu pro zvláštní spojení - šifrant. Byl to důstojník v hodnosti nadporučíka a měl na starosti organizaci utajovaných depeší, tedy šifrování vysílaných zpráv. Současně měl na starosti kódování mapových podkladů a tvorbu obměnu kódovacích tabulek funkcí a činností v době bojové činnosti. Byl vyzbrojen pistolí

Náčelník štábu pluku měl ve své přímé podřízenosti ještě tři jednotky:

Velitelskou četu, tedy jednotku, která měla na starosti ochranu a provoz štábu a velitelství pluku. Byla tvořena:
- strážním družstvem, kde byl velitel a 10 vojáků
- hospodářským družstvem s polní kuchyní a
- družstvem bojového zabezpečení.
Personálně to byl velitel čety, 4 poddůstojníci – délesloužící, nebo praporčíci, 23 vojáků. Výzbroj a vybavení:
- 3 samopaly, 11 puškami nebo karabinami, 9 samočinnými puškami, 1 lehkým kulometem
- 3 povozy,
- 1 štábní autobus
- 1 polní kuchyně

Plukovní hudbu. Byla to malá jednotka v síle čety. Měla velitele, dva poddůstojníky a 10 vojáků. Vyzbrojeni byli 5 pistolemi a 8 puškami. Byla to malá hudba pro ceremoniální účely. Ale jelikož v tak velkém vojenské tělese jako byl střelecký pluk Rudé armády, vždy se v pluku našlo nemálo dalších muzikantů a ti když měli volný čas, v plukovní hudbě pomáhaly zvýšit její břink

Obrázek
Fotografie reálně existujíc plukovní hudby 213. střeleckého pluku

Rotu protivzdušné obrany.

Byla to jediná protiletadlová jednotka ve střeleckém pluku na začátku války. Velel ji velitel a měl k dispozici politického pracovníka a rotního staršinu. Tito tři měli pistole - důstojníci a pušku nebo karabinu voják v další činné službě.

Rota měla dvě čety protiletadlových kulometů.

Četa čtyřhlavňových kulometů ráže 7,62 mm, měla velitele vyzbrojeného pistolí a šest protiletadlových kulometných družstev. Družstvo mělo:
- velitele, poddůstojník vyzbrojený pistolí
- střelce z protiletadlového kulometu, vyzbrojen osobní zbraní pistolí
- jednoho pomocníka střelce - nabíječe, puška nebo karabina
- dva řidiče nákladního automobilů - nosiče zbraně, puška nebo karabina

Jako zbraň zde bylo kulometné čtyřče složené ze 4 kulometů Maxim vz. 1910, M-4. Vše bylo uloženo na otočné lafetě a připevněno na nákladní automobil ZIS nebo GAZ- AA. Bylo ji možno sejmout a vést palbu i ze země. Používala se i proti pozemním cílům.
Obrázekxxxxx Obrázek
Velmi výkonný protiletadlový kulomet ráže 7,62 mm vz. M-4 na podvozku lehkého nákladního automobilu GAZ-AA, dva různé pohledy. Pokud byl použit proti nekryté pěchotě, byla to vražená metla. Vždy na sebe okamžitě stálhla dělsotřeleckou palbu nepříele ze širokého oklí.

Četa protiletadlových kulometů ráže 12,7mm, měla velitele čety vyzbrojeného pistolí a tři velkorážová protiletadlová družstva. Družstvo mělo:
- velitele, vyzbrojeného pistolí
- střelce z protiletadlového kulometu, vyzbrojen osobní zbraní pistolí
- jednoho pomocníka střelce - nabíječe
- dva řidiče nákladního automobilu

Obrázek
Velkorážový kulomet ráže 12,7 mm DŠK v protiletadlové verzi

Jako zbraň zde byl 12,7 mm těžký kulomet Degtarev-Špagin vz. 1938. Byl uložen na otočné lafetě a připevněno na nákladní automobil ZIS nebo GAZ-AA. Bylo jej možno sejmout a vést palbu i ze země. Používala se i proti pozemním cílům.

DALŠÍ PLUKOVNÍ FUNKCIONÁŘI A JIM PODŘÍZENÉ ODBORNÉ JEDNOTKY A ZAŘÍZENÍ

D/ Zástupce velitele pluku pro věci politické s politickou skupinou. Šlo o skupinu čtyř důstojníků, zástupce byl až podplukovník, ostatní kapitáni. Všichni vyzbrojeni pistolemi.

Na začátku války byl zástupce pro věci politické podřízeným velitele pluku. Krátce po začátku války došlo ke zrušení funkce a byla zavedena funkce komisaře pluku, který už veliteli pluku nebyl podřízen a byl mu postaven na roveň a mohl dokonce rušit jeho rozkazy. Tato funkce byla obnovena už v roce 1937, a šlo o kontrolu armády v době prováděných čistek v ozbrojených silách. Strana si tak zajišťovala kontrolu, loajalitu těch co na postech zůstali a měla trvalý zdroj informací. V roce 1940 ale komisaři znovu zrušeni jako instituce a nahradil je právě zástupce velitele pro věci politické. Krátce po začátku války byla ale opět funkce komisařů obnovena.

Tento zástupce řídil práci těchto lidí:

- všech politických pracovníků jednotek
- agitátorů
- stranické plukovní organizace a stranických buňek v jednotkách
- komsomolských organizací a buňek v jednotkách

Spolu s ním se o duše vojáků starali:

- plukovní stranický pracovník, vyzbrojen pistolí
- plukovní komsomolský pracovník, vyzbrojen pistolí
- plukovní agitátor, tedy organizátor politické osvěty, vyzbrojen pistolí

Obrázek
Politická práce v poli.

Materiálově to bylo nenáročné, ale některé pluky na počátku války už měly k dispozici pojízdný klub, což byl upravený skříňový nákladní automobil, s vybavením pro vyplnění volného času vojáků. Zde byla k dispozici promítačka s plátnem, zařízení pro reprodukovanou hudbu a zdroj elektřiny a velký stan pro nepřízeň počasí. Obsluha tři vojáci, vyzbrojeni puškami.

E/ Náčelník dělostřelectva pluku, byl odpovědný za vybavení, přípravu a výcvik všech dělostřeleckých jednotek pluku. Tedy velitelů a obsluh jednotek rotních, praporních a plukovních minometů, praporních a plukovních protitankových jednotek, plukovní dělostřelecké baterie. Zde se budeme zabývat plukovními dělostřeleckými prostředky.

1. Protitanková baterie

Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První dva vyzbrojeni pistolemi, ten třetí puškou. Měla k dispozici tři jezdecké koně.
Ke štábu baterie patřily i dva jezdečtí průzkumníci na koních, vyzbrojeni puškami, vybaveni dalekohledy a byli vycvičeni jako dělostřelečtí pozorovatelé.

Baterie byla tvořena třemi palebnými četami, v každé palebné četě byl velitel a dvě protitanková kanónová družstva. Každé toto družstvo mělo dva seržanty:
- velitele děla, vyzbrojeného pistolí a dělovoda
- miřiče
- nabíječe
- dva pomocníky nabíječe
- kočího spřežení
- pomocného kočího, všichni vyzbrojeni karabinami

Vybavení: jeden jezdecký kůň, spřežení dělostřeleckých tažných koní, muniční kára a Protitankový kanón ráže 45 mm, vzor 37.

Obrázek
Dělovod vede svůj 45 mm protitankový kanón vz. 1937 do nového postavení. Tato fotografie se mi nesmírně líbí. Z toho vojáka na mě vyzařuje zkušenost, odhodlání a rozhodnost.

2. Plukovní baterie kanónů ráže 76,2 mm

Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První dva vyzbrojeni pistolemi, ten třetí puškou. Dále zde byli veterinární lékař a zdravotník, oba vyzbrojeni pistolemi. Měli k dispozici pět jezdeckých koní.

Měla tyto nižší jednotky:

Provoz baterie, její výcvik a bojové nasazení měla na starosti velitelská četa, ve složení

Velitelské družstvo mělo velitele - poručíka až nadporučíka, 5 poddůstojníků a 18 vojáků se šesti spřeženími, šesti povozy, 6 radiostanic malého dosahu

Muniční družstvo mělo velitele, jednoho důstojníka, 3 poddůstojníky a 21 vojáků s devíti spřeženími, 9 muničními vozy a 4 jezdecké koně,

Hospodářské družstvo se dvěma poddůstojníky a 9 vojáky. Byly zde dvě polní kuchyně, jeden vůz pro přepravu matriálu a potřebné spřežení.

Palebná síla baterie byla tvořena třemi palebnými četami, v každé četě byl velitel, staršina, pro každého zde byl jezdecký kůň, a dvě kanónová družstva.

Každé toto družstvo mělo dva seržanty:
- velitele děla, vyzbrojeného pistolí a dělovoda a devět vojáků dělostřelců
- miřiče
- nabíječe
- dva pomocníky nabíječe
- tři nosiče munice
- kočího spřežení
- pomocného kočího, všichni vyzbrojeni karabinami

Vybavení: jeden jezdecký kůň, spřežení dělostřeleckých tažných koní, muniční kára a jeden Polní kanón ráže 76,2 mm vzor 1927. Celkově bylo u baterie 13 pistolí, 5 samopalů a 114 pušek nebo karabin

Obrázek
Plukovní polní kanón ráže 76,2 mm vz.1927 s obsluhou při převozu na palebné stanoviště. Byl to starší kousek výzbroje v roce 1941 plnil své úkoly palebné podpory pluku jen obtížně.

3. Plukovní minometná baterie

Velel jí velitel baterie v hodnosti až nadporučík, o politickou práci se staral politruk a o materiální zabezpečení jednotky a vojáků staršina. První byl vyzbrojen pistolí, druhý samopalem a ten třetí puškou. Měli k dispozici tři jezdecké koně.
Ke štábu baterie patřily i
- dva jezdečtí průzkumníci na koních, vyzbrojeni puškami, vybaveni dalekohledy a byli vycvičeni jako dělostřelečtí pozorovatelé
- pět spojařů telefonistů
- pět muničních a materiálových kár se spřežením

Palebná síla baterie byla tvořena dvěma palebnými četami, v každé četě byl velitel, a dvě minometná družstva.

Každé toto družstvo mělo:
- velitele minometu vyzbrojeného pistolí devět vojáků minometníků
- pozorovatele
- miřiče
- nabíječe a pomocníka nabíječe
- tři nosiče munice
- kočího spřežení na káru s municí
- kočího pro spřežení pro přepravu minometu všichni vyzbrojeni puškami

Vybavení: dvě spřežení, muniční kára a jeden 120 mm minomet vz. 38 na kolovém podvozku, zbraň nadčasová, kterou okopírovalo mnoho armád včetně německé, a někde jsou její mutace ve výzbroji dodnes.

Obrázek
120 mm plukovní minomety vz. 1938

F/ Náčelník chemické služby pluku odpovídal u pluku za ochranu mužstva a živého inventáře pluku - tedy koní, před účinky chemických zbraní.
Odpovídal tedy za výcvik všech vojáků z povolání a mužstva v používání osobního ochranného protichemického matriálu a vozatajstvo v používání ochranných masek pro koně a za zajištění předepsaného protichemického materiálu.

Řídil činnost Čety chemické ochrany pluku, který byla jeho hlavním prostředkem pro varování jednotek pluku před chemickým napadením, a měla technické prostředky jak pro průzkum, tak pro skupinové odmořování výstroje výzbroje pluku a v omezeném rozsahu mohla asanovat i zamořený terén.

Tato četa byla pod velením velitele důstojníka v hodnosti až kapitána vyzbrojeného pistolí a měla 6 poddůstojníků a 16 vojáků vyzbrojených puškami.
Vybavení:
8 souprav pro indikaci otravných látek SCHP-3 nebo SCHP-4, tedy tašek chemika průzkumníka
2 soupravy ručních dezaktivačních zařízení RDP
2 soupravy koňských odmořovacích povozů KDP

Pod chemickou službu Rudé armády patřilo i zadýmování terénu, ale střelecký pluk mimo ručních dýmových granátů neměl jiné prostředky pro tuto činnost, a tyto prostředky patřili pod chemickou munici.

Dále pod chemickou službu Rudé armády patřily i ohňometné prostředky, ale v roce 1941 střelecký pluk takové možnosti neměl.

G/ Hlavní inženýr pluku byl velmi důležitý člověk a dnes nazývá ženijní náčelník pluku.

Tento člověk odpovídal za:

- výcvik všech vojáků pluku v základních ženijních dovednostech, jako bylo vybudování okopu střelce z pušky, kulometu, těžkého kulometu, minometu či děla, prostě čehokoliv co je potřeba chránit před účinky palby nepřítele
- výuku velitelského sboru pluku ve znalostech ženijních úprav terénu, který by měli jejich jednotky bránit
- budování překážek všeho druhu, jak protipěchotních tak protitankových
- výcvik v překonávání překážek všeho druhu, hlavně vodních překážek
- maskování pomocí přírodních materiálů i pomocí technických prostředků, tedy maskovacích nátěrů a maskovacích sítí
- kladení protipěchotních a protitankových min a naopak jejich vyhledávání a zneškodňování
- výcvik ve všech ženijních dovednostech ženijní roty střeleckého pluku

Obrázek
Kladení protitankových min na tankovém směru - ženisté zatarasují terén pro odvrácení tankové hrozby

Ženijní rota střeleckého pluku byla nástrojem velitele pluku pro vybudování ženijních úprav terénu podle jeho zámyslu v obraně a naopak pro přípravu dosažitelného terénu pro vlastní útok, a přípravu na případné překonávání vodních překážek.

Rotě velel velitel ženijní roty v hodnosti až kapitán, dále měla:
- svého politruka, důstojníka
- svého chemického náčelníka, poddůstojníka - který měl za úkol zjistit případné chemické zátarasy nepřítele a odpovídal za jejich zneškodnění
- staršinu s pomocníkem

První dva měli jako osobní zbraň pistoli, další tři potom pušku

Dvě ženijní čety, každá s velitelem důstojníkem, 5 poddůstojníků a 32 vojáků ženistů. Celkově v četě byly tyto zbraně: 5 pistolí a 33 pušek.

Hospodářské družstvo mělo 4 vojáky, vedené seržantem, tři povozy s materiálem a polní kuchyni.

Obrázek
Stavba nouzového přemostí z místně dostupného materiálu - ženijní improvizace.

Plukovní ženisté měli k dispozici sady ručního ženijního nářadí, 800 kilogramů náloživa různého typu s potřebným roznětným materiálem, 300 protipěchotních min, 200 protitankových min.

H/ Náčelník týlového hospodářství pluku byl vysoce důležitou osobou. Pod jeho velení patřilo kompletní zabezpečení pluku veškerým potřebným materiálem a to jak spotřebního, tak dlouhodobého spotřebního horizontu. Prvotně řídil týlovou skupinu, kterou tvořili:

CH/ Náčelník dělostřeleckého vyzbrojování - služby, který ale neměl na starosti jen dělostřelecké zbraně a munici k nim. Měl na starosti i ostatní zbrojní materiál, a to včetně oprav v plukovních dílnách nebo ve vyšších opravářských etapách a to jak v míru tak i za války. Jeho nosnou povinností bylo vytvořit a udržovat tabulkové počty:

- všech pěchotních zbraní pluku a munice k nim v předepsaných dávkách zvaných palebný průměr

- tabulkových počtů dělostřeleckého materiálu a munice k němu v předepsaných druzích a počtech, opět v podobě zlomků a násobků palebného průměru.

Organizoval pravidelné prohlídky všech zbraní po jednotkách za přítomnosti jemu podřízených zbrojířů a napravování zjištěných nedostatků na místě nebo za pomoci odborných dílen. Zde spolupracoval s dalším funkcionářem pluku, což byl

I/ Náčelník vojensko-technické služby, který odpovídal za celkové technické zabezpečení střeleckého pluku. Odpovídal za technický stav:
- automobilního materiálu
- vozatajského materiálu
- zabezpečení pohonnými hmotami a mazivy pro tu trochu techniky co pluk měl k dispozici
- za vybavení, personální obsazení všech odborných technických dílen, včetně dnes už legendárních polních kováren. Celkový rozsah jeho práce byl velký, ale není prostor to zde více pitvat.

J/ Náčelník proviantní služby, který měl za úkol v míru i za války zajistit potřebnou dodávku kalorií pro vojáky ve výcviku nebo v boji. Pluk jak vidíme, byl velké vojskové těleso a tolik vojáků něco sní. Řídil hospodářská družstva a provoz polních kuchyní- pluk jich měl 21. Z toho plyne, že tedy jedna polní kuchyně musela v ideálních podmínkách připravit cca 150 porcí teplé stravy 2x denně.

Za války byla strava členěna takto:
snídaně - studená strava + teplý nápoj 1 litr.
oběd - studená strava + teplý nápoj 1 litr
večeře - kompletní teplé jídlo, + teplý nápoj 1 litr

To byl ideál, který se ale často nedařilo naplnit. Odpovídal za chod proviantního skladu, za fungování dodávek potravin pro studenou stravu i potraviny pro svaření. Zde spolupracoval se staršiny jednotlivých rot, kteří měli přísun studné stravy v povinnostech. Tedy den dopředu nahlásit počty potřebných stravních dávek a následně zajistit jejich odběr ve skladu proviantu pluku a výdej vojákům.

Obrázek
Polní kuchyně se svým vládcem, kuchařem. Úplně ten boršč cítím.

K/ Náčelník výstrojní služby - odpovídal v míru i za války za stav výstroje všech vojáků pluku za války a v míru za vojáky prezenční služby, za stav své výstroje v míru odpovídali vojáci z povolání a v další činné službě sami. Odpovídal i za pravidelné koloběhy zimních doplňků mezi centrálními či spádovými sklady a svým útvarem
Za války odpovídal za
- výdej oděvů a obuvi za v boji zničených a neopravitelných
- stanový materiál
- polní hygienu – tedy polní latríny, polní sprchování a umývárny
- boj proti drobným živočichům, tedy hlavně odvšivování
- za zajištění tepla pro vojáky v zimních podmínkách
Opět toho bylo mnoho dalšího, ale to je nejdůležitější činnost.

Obrázek
Polní prádelna. Takto přesně to vypadalo. Skupina žen celé dny jen pere, vyvařuje a desinfikuje. Ruce se jim rozpadaly od chemikálií. Jen díky nik úmrtnost na infekční nemoci za války v Rudé armádě nedosáhla kritického nárůstu

L/ Náčelník finanční služby, který v míru i za války odpovídal za finanční hospodaření pluku a jeho podřízených součástí. Vedl přehled o počtech příslušníků pluku a to z pohledu finančních nároků, tedy základní služební příjem, příplatky dle specifických směrnic, jejich zajišťování v bankovních ústavech v míru i za války a jejich vyplácení. Tedy peníze od něj přebírali staršinové jednotlivých rot a ti je dále vyplatili vojákům.

Dále uzavíral smlouvy – v mírové době – s místními hospodářskými subjekty na odběr materiálu pro zajištění běžného života pluku. Tedy například smlouvy na nákup potravin pro příprav stravy - maso, mléko, zeleninu, ovoce a vše dle smluvních regulí dodavatelům proplácel.

Vzhledem k tomu, že finanční dávky se vypláceli i za probíhající války, byla to asi složitá práce. Myslím si ale, že to byla osoba u střeleckého pluku oblíbená, možná nejoblíbenější ze všech. Alespoň v den výplaty ho určitě měl rád každý.

M/ Náčelník dopravní služby byl poslední důstojník z této skupiny funkcionářů. Měl na starosti veškerou přepravu materiálu u pluku. Ve spolupráci s dalšími lidmi odpovídal za stav všech přepravních prostředků, co pluk provozoval, zajišťoval jejich opravy a odběr z národního hospodářství v době mobilizace.

V době války se podílel na:
- plánování přeprav veškerého živého i neživého inventáře pluku z místa A do místa B.
- prováděl dle rozkazu rekognoskace pochodových os a ve spolupráci z ženisty zajistil jejich průchodnost a únosnost mostů případně úpravu brodů
- regulační službu na určených místech

Všichni tito lidé byli důstojníci s plánovanou hodnosto až major. Byli vyzbrojeni pistolemi a měli k dispozici 3 jezdecké koně. K nim příslušelo 8 poddůstojníků jako spojky, pomocníci a písaři, byli vyzbrojeni puškami.

Náčelníkovi týlového hospodářství pluku podléhali tyto jednotky:

Dopravní rota, která přepravovala materiál pluku uložený dle materiálových tříd a cyklu spotřeby. Tato rota byla poměrně velké těleso. Byly v ní:
velitel roty,
4 velitelé dopravních čet
6 poddůstojníků- správců skladů jednotlivých materiálových tříd.
92 vojáků – skladníků, vozků písařů, kuchařů
Výzbroj: 5 pistolí, 6 samopalů a 92 pušek.
Materiál: 96 povozů se spřežením.

Součástí tohoto tělesa byly i Bojová výdejna – příruční sklad pro výdej munice pro doplnění spotřeby během přesunů a hlavně v boji. Rozdělení bylo do 6 výdejen:
3 pro střelecké prapory
2 pro minometnou a dělostřeleckou baterii
1 pro plukovní jednotky

Dílna pro opravy výzbroje a techniky. Byla to skupina 2 důstojníků, 6 praporčíků a 9 vojáků. Dílna měla tyto sekce:
- pro opravy ručních zbraní
- pro opravy dělostřeleckého materiálu
- pro opravy ostatního materiálu
Výzbroj: 2 pistole, 6 samopalů, 9 pušek

Dílna pro opravy vozatajského a výstrojního materiálu. Střelecký pluk té doby měl hodně jezdeckých i tažných koní. Takže to bylo velké množství koňských postrojů, sedel, krycích dek a dalšího materiálu, co potřebovali koně k tmu, aby měli v rámci možností důstojný život a mohly potom odvést v boj svoji práci. Takže dílny pro opravy materiálu pro tyto souputníky vojáků měly pořád co dělat.

A ta druhá část? Tolik vojáků roztrhá něco uniforem a prošlape hodně bot. Takže co šlo opravit, se opravovalo. Byli zde krejčí, obuvníci, žehliči. A k tomu potřebné vybavení a spotřební materiál.
Výzbroj: 2 pistole, 6 samopalů, 9 pušek, přepravní prostředky byly součástí dopravní roty, ze které byly vyčleněny.

N/ Nesmírně významnou funkcí byl Hlavní plukovní lékař. Byl vždy v hodnosti až major, vyzbrojen pistolí. Podléhala mu plukovní zdravotní rota – v boji změněná na plukovní obvaziště, tři praporní obvaziště a řídil i činnost rotních hnízd raněných. Měl za povinnost zajistit potřebný tabulkový zdravotnický personál, dbát o jeho vzdělávání a výcvik pro polní chirurgii a polní lékárenskou službu.

Organizoval:
- výcvik vojáků v poskytování svépomoci a vzájemné pomoci,
- výcvik k transportům raněných tak, aby se jim ještě více neublížilo.
- výcvik sběračů raněných, zajišťoval pro ně potřebné vybavení
- systém plukovních zdravotnických etap – četa a rota odsunují raněné do praporního obvaziště a prapory do plukovního obvaziště.
- vybudování, obranu a ochranu plukovního obvaziště v bojové činnosti.

Obrázek
Pomoc raněnému kamarádovi

V průběhu boje organizoval sběr a transport raněných na obvaziště, organizoval jejich třídění na ty, co lze zachránit a na ty co nemají šanci a zemřou. Po nezbytných zákrocích pro záchranu života je organizovaně odsouval do vyšších zdravotních etap. Podléhalo mu:

Obrázek
Odtažení raněného vojáka plížením za pomoci pláště.

Personál zdravotnické roty tvořili:
3 lékaři – vojáci z povolání nebo v další činné službě
11 zdravotnických instruktorů na úrovni kvalifikovaných zdravotních sester, často to byly právě ženy
40 sběračů raněných, pomocníků zdravotních instruktorů, vozků, řidičů nákladních vozidel a kuchařů

Byli vyzbrojeni: 4 pistole, 27 pušek

Materiálně měli:
- soupravu praporního obvaziště - dva lékařské stany a tři nemocniční stany
- soupravu pro operační zákroky první pomoci
- soupravu pro poskytování péče o chrup
13 povozů
9 nákladních automobilů, tomto počtu 3 ambulance
1 polní kuchyni

Obrázek
Operační zákrok v polních podmínkách

O/ Starší veterinární lékař - byl odpovědný za zdravotní stav jezdeckých a tažných koní. Řídil provoz veterinární nemocnice. Zde byli tito lidé:
2 veterinární lékaři
10 vojáků ošetřovatelů
Vyzbrojeni: 3 pistole a 10 pušek
Vybavení:
- souprava polní nemocnice pro ošetřování koní, s jedním stanem lékařské pomoci a dvěma stájními nemocničními stany
- 3 povozy
- jeden automobil

Pro zajímavost uvádím, že koně a jiná zvířata – u horských střeleckých pluků to mohli být i osli a mezci a u pluků, které operovaly dole na jihu, byl běžný i velbloud, pokud padli v boji nebo byli utraceni na základě nevyléčitelnosti, byli zužitkováni. Zde ale jde pouze o koně. I tito padlí v boji byli pro armádu nadále cenným materiálem.

Je to dáno tím, že skončili, pokud prošli veterinární prohlídkou, v kotli. A tak své lidské spolubojovníky po své smrti alespoň nasytili. Jednou sem o tomto fenoménu vložím práci.

Inu asi by se dalo hodně psát o vojákovi a jeho lóšaďonce…..

D/ HLAVNÍ BOJOVÁ SÍLA STŘELECKÉHO PLUKU - STŘELECKÉ PRAPORY

Střelecký pluk, jak už jste viděli, byl vojskové těleso, které už s tím co o něm víte, stojí za pozornost. Ale to hlavní, to co tomuto pluku dává bojovou sílu, jsou střelecké prapory. A na ně se podíváme v této poslední části této práce. Vše, nebo téměř vše, co zde budete číst je podrobeno trojkovému systému. Takže platí jako první, že střelecký pluk Dělnicko-rolnické Rudé armády měl k 1. 6. 1941 ve své bojové sestavě TŘI STŘELECKÉ PRAPORY.

STŘELECKÝ PRAPOR

Velitel střeleckého praporu byl důstojník s plánovanou hodností major, byl vyzbrojen pistolí a měl svého jezdeckého koně.

Štáb střeleckého praporu byl tvořen:
náčelníkem štábu – důstojníkem,
dvěma pomocníky náčelníka, opět důstojníky a
jedním vojákem – písařem.
Jeden měl pistoli, druhý samopal a voják měl pušku. Byli zde další dva jezdečtí koně a tři povozy s potahem.

Náčelník štábu praporu řídil činnost podobně jako náčelník štábu pluku v rozsahu omezeném jeho úkoly a proto měl na starosti i komplexní spojení uvnitř prapor a směrem k pluku. Aby to mohl plnit, měl podřízeny tyto jednotky:

A/ Spojovací četu praporu.

Byla to poměrně silná jednotka a byla dobře vybavená. Přece jen prapor už byl celek menší ale v případě boje se v něm toho hodně dělo a spojení bylo existenční podmínka přežití v boji.

Velitel spojovací čety byl důstojník nadporučík vyzbrojený pistolí a přímo k němu byli přiřazeni tři vojáci - kočí s povozy pro přepravu materiálu.

Četa měla tato družstva:
- družstvo telefonní ústředny- 1 seržant + 4 vojáci
- družstvo rádiových stanic, pět poddůstojníků, každý vybaven radiostanicí + 2 vojáci
-2 kabelová telefonní družstva ve složení velitel poddůstojník + 8 vojáků

Všichni vojáci a poddůstojníci byli vyzbrojeni puškami, a mimo vycitovaných 5 radiostanic a jedné telefonní ústředny měl prapor 10 souprav polních telefonů a 8 km telefonních kabelů

Obrázek
7,62 mm opakovací puška Mosin-Nagant vz.1891/30, základní zbraň sovětského pěšáka- střelce

B/ Kulometná rota

Byla to jednotka disponující celkově 12 těžkými kulomety Maxim vz.1910 a hlavně jejich modifikací 7,62 těžký kulomet vz. 1910/30.

Velitelství roty tvořil:
velitel v hodnosti poručíka, vyzbrojen pistolí a mající k dispozici jezdeckého koně
politický pracovník, poručík, vyzbrojen samopalem
dva poddůstojníci - staršina roty a písař - vyzbrojeni puškami
4 vojáci - dvě spojky, kočí a zbrojíř - vyzbrojeni puškami

Dále zde byly tři kulometné čety, každé velel praporčík nebo rotný v další činné službě, vždy vyzbrojeni pistolí.

Každá četa měla 4 kulometná družstva, ve složení:
- velitel kulometného družstva - poddůstojník
- šest příslušníků obsluhy kulometu- střelec, nabíječ, který byl kvalifikován jako střelec, tři nosiči munice a pozorovatel. Všichni vyzbrojeni puškami.

Obrázek
Těžký kulomet 7,62 mm Maxim vz. 1910/30 v bojovém nasazení

Kulometná rota tak měla celkově 83 příslušníků a 12 těžkých kulometů. To je velká síla, navíc tento kulomet byl osvědčenou, jednoduchou zbraní a velmi spolehlivý. Vím, o čem píšu, střílel jsem z něho.

Zde ale musím poctivě podotknout, že vzhledem k nedostatku kulometů a vycvičených vojáků k jejich obsluze, šlo mnoho střeleckých pluků do války s různými organizacemi kulometných rot střeleckých praporů. Našel jsem třeba tuto další:

Kulometná rota měla tři kulometné čety, ale se třemi kulometnými družstvy, rota potom měla jen 9 těžkých kulometů.

C/ Minometná rota

Silný podpůrný prostředek pro podporu bojující pěchoty. Velitelství roty tvořil:
velitel v hodnosti poručíka, vyzbrojený pistolí a disponující jezdeckým koněm
politický pracovník v hodnosti poručíka, vyzbrojen samopalem
staršina - poddůstojník, vyzbrojený puškou
4 vojáci- spojka, dva kočí s povozy pro přepravu zbraní a základní dávky munice, pozorovatel- všichni vyzbrojeni puškami

Dále zde byly tři minometné čety, každé velel podporučík vyzbrojený pistolí a každá tato četa měla dvě minometná družstva ve složení:
- velitel minometného družstva - poddůstojník
- miřič
- nabíječ
- tři nosiči munice
- pozorovatel-strážný

Všichni tito vojáci byli vyzbrojeni puškami.

Obrázek
82 mm praporní minomet nesený v rozebraném stavu obsluhou na nové palebné stanoviště

Hlavní zbraní družstva bylo 6 kusů vynikajících 82 mm minometů vz.1936. Tato zbraň byla ideálně vyladěna pro potřebu střeleckého praporu. Mohla střílet už 85 metrů před vlastní postavení a potom více než tři kilometry daleko. Obrázek ho ukazuje při transportu obsluhou v rozebraném stavu.

D/ Protitanková četa

Byla to hlavní síla střeleckého praporu pro boj s nepřátelskou obrněnou technikou, tedy tanky, obrněními transportéry a obrněnými automobily. Současně se požíval pro ostřelování nepřátelských kulometných hnízd skupin vojáků.

Velel jí poručík, vyzbrojený pistolí
Dále zde byl voják - pozorovatel

Protitanková četa měla ve své sestavě dvě protitanková kanónová družstva ve složení:
velitel - poddůstojník
dělovod
miřič
nabíječ
dva nosiči munice
kočí s potahem pro přepravu kanónu
kočí s muničním vozem
Všichni byli vyzbrojeni karabinami. Hlavní zbraní protitankové čety byl Protitankový kanón ráže 45 mm, vzor 37, a ten už známe od plukovní protitankové baterie.

Obrázek
7,62 karabina Mosin-Nagant vz. 1891/38. Zbraň jezdce, dělostřelce, spojaře, řidiče, prostě všude, kde kratší zbraň byla žádoucí nebo vhodnější než dlouhá verze pro pěchotu.

E/ Střelecké roty.

Každý střelecký prapor měl tři střelecké roty.

Střelecká rota měla rotní velitelství ve složení:
velitel roty v hodnosti kapitána, vyzbrojen pistolí a mající k dispozici jezdeckého koně
politický pracovník - nadporučík vyzbrojen pistolí
staršina- poddůstojník vyzbrojen puškou
spojka, vyzbrojen puškou
dva odstřelovači vyzbrojení 7,62 mm odstřelovačskou puškou vz.1891/30 s optickým zaměřovačem PU

ObrázekxxxxxObrázek
Zde jsou dva obrázky odstřelovačů a jejich zbraní, maskování a svrchního oděvu.

Poznámka: Od roku 1931 byla zavedena odstřelovačská puška Mosin 1891/30, s optickým hledím, dolů ohnutou klikou závěru, menšími výrobními tolerancemi a kvalitnějším zpracováním vývrtu hlavně. Používal se zaměřovací dalekohled typu PE zvětšující 4x nebo typ PU zvětšující 3,5x. Výroba započala roku 1932, kdy bylo zhotoveno pouze 749 ks a postupně vzrůstala. Roku 1938 bylo například vyrobeno už 19.545 ks odstřelovačských pušek Mosin. Jejich kvalita byla taková, že ji běžně používali elitní odstřelovači finské, německé i rumunské královské armády. Ve výzbroji vydržela ještě 20 let po válce. Potom ji nahradila nová 7,62 mm odstřelovačská puška, legendární SVD Dragunov.

Dále střelecká rota měla:

Zdravotnické družstvo pod velením zdravotnického instruktora - poddůstojníka a čtyř sběračů raněných, všichni vyzbrojeni pistolí.

Kulometnou četu, které velel důstojník v hodnosti poručíka, vyzbrojen pistolí puškou a opět měl k dispozici kočího s potahem a vozem pro přepravu zbraní, munice a materiálu, vyzbrojeného puškou

Četa měla dvě kulometná družstva ve složení:
velitel, poddůstojník vyzbrojený pistolí a obsluha těžkého kulometu
střelec
nabíječ
dva nosiči munice
Hlavní výzbroj čety tedy byly 2 těžké kulomety Maxim vz. 1910 nebo jejich modifikací 7,62 těžký kulomet vz. 1910/30.

Každá rota měla tři střelecké čety.

Střelecká četa měla toto složení:

Velitelství:

velitel, poručík vyzbrojen pistolí
zástupce velitele poddůstojník, vyzbrojen samopalem
spojka, vojín, vyzbrojen puškou

V době vypuknutí války se ve stlckých jednotkách objevovaly tyto dva samopaly:

ObrázekxxxxxObrázek

První byl 7,62 mm samopal PPD -40, nepříliš vydařená konstrukce ale fungoval. V době zahájení války ale už byla ukončena jeho výroba a do vojsk přicházel ten druhý, 7,62 mm samopal PPŠ vz. 41, který se ukázal být zbraní nadčasového použití a ve válce sehrál velkou roli.

Čtyři střelecká družstva ve složení:

velitel družstva - poddůstojník, vyzbrojený samonabíjecí puškou
kulometník vyzbrojený 7,62 mm lehkým kulometem Děkťarev (DP) a pistolí
pomocník kulometníka vyzbrojen samonabíjecí puškou
2 samopalníci vyzbrojení samopaly
6 střelců vyzbrojených puškami

Obrázek xxxxxObrázek
Střelec z lehkého kulometu 7,62 mm DP 28s pomocníkem a vedle je tato zbraň tak jak ji konstruktér stvořil.

V době kterou řešíme, byla u střeleckých jednotek zavedena tato samonabíjecí puška

Obrázek
7,62 mm samonabíjecí puška SVT40, nepříliš vydařená a nakonec byla nahrazena jinou zbraní.

Minometné družstvo ve složení:

velitel družstva - poddůstojník, vyzbrojený pistolí
3 minometníci
- miřič
- nabíječ
- nosič min
Všichni vyzbrojeni puškou a hlavní zbraní byl 50 mm rotní minomet vz. 1938/40

Obrázek
50 mm rotní minomet vz1938/40 v akci

Poslední dvě součásti střeleckého praporu byly určeny pro záchranu životů raněných vojáků a pro materiální zabezpečení vojáků praporu byly to:

Zdravotnická četa ve složení:

velitel - důstojník zdravotnické služby, vyzbrojen pistolí
3 zdravotničtí instruktoři
4 sběrači raněných

Úkol této čety byl aktivně vyhledávat na bojišti raněné vojáky, poskytnou první pomoc a zajistit odsun do praporního obvaziště k poskytnutí první lékařské pomoci. Následoval odsun do plukovní zdravotní etapy.

Další úkol byl přebírat raněné od zdravotních družstev střeleckých rot, opět zajistit jejich odsun na praporní obvaziště k první lékařské pomoci a odsun na vyšší zdravotnickou etapu.

Zásobovací četa v složení:

Velitel čety, důstojník vyzbrojený pistolí
3 velitelé družstev - poddůstojníci
29 vojáků

Byla zde tři družstva:
- muniční družstvo vezoucí část palebného průměru všech zbraní a ženijní materiál
- materiálové družstvo vezoucí výstrojní materiál a ubytovací materiál
- hospodářské družstvo tvořené 4 polními kuchyněmi a povozy vezoucími proviant

ZÁVĚR

Tímto jsem snad vyčerpal komplexní rozpis organizace, početního složení a zařazení personálu a výzbroje střeleckého pluku Dělnicko-rolnické Rudé armády. Nevím to jistě ale je to asi nejpodrobnější práce, která je v současnosti na toto téma dostupná.

Uvedené fotografie a vyobrazení jsou pouze ilustrační a slouží pro představu jak zbraně, technika či materiál vypadaly. Nešlo mi o řešení takticko-technických dat, a proto jsou u nich popisky stručné, sem tam doplněné komentářem.

Popsaný stav by se měl co nejvíce blížit skutečnosti v roce 1941 po poslední reorganizaci střeleckých divizí. Je logické, že tato reorganizace byla dne 21. června 1941 jen v rozběhu a nebylo moc pluků, co dosáhly na nový předepsaný tabulkový stav. Ale nedělám si iluze že bych vše trefil přesně a nenapadutelně. V tom co jsem měl k dispozici je děsný bordel.

Největší nedostatek byl samonabíjecích pušek a samopalů, dnes tak známé protitankové pušky byly v tomto období teprve na pokraji zavádění a proto o nich nic nepíšu. Chyběla opravdu moderní děla pro prapory a pluky, minomety naopak patřily ke světové špičce.

Nepodařilo se vyladit spojení uvnitř pluků a ty se díky tomu, že to byly poměrně sofistikovaně organizované celky, daly jen obtížně uvelet. A co se týká divizí, bylo to ještě horší.

Naopak prapory byly, když se na to podíváte velmi dobře vyladěné vojskové součásti. Abych řekl pravdu, je to nejlepší struktura pěšího prapor jakou jsem kdy u armád střední a východní Evropy našel. Myslím si, že ani Němci a západní armády na počátku svých vstupů do války takto sofistikované a dobře vyzbrojené pěší prapory neměly. A i přes pestrou skladbu praporních jednotek a velkou palebnou sílu mu svěřenou, schopný velitel praporu dokázal prapor uřídit ve všech druzích boje a tento prapor mohl nepříteli napáchat hodně škod.

Naštěstí máme nového Palbáka pana Fidlera, a ten až si to proběhne mi zcela jistě provětrá játra za nedostatky, které to má. Což bude jen dobře - výsledek bude vyšší kvalita.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Zemakt »

Jestli mohu, tak bych se přimluvil za popis horské varianty, ať máme co porovnávat :wink:
7,62 mm samonabíjecí puška SVT40, nepříliš vydařená a nakonec byla nahrazena jinou zbraní.
No nevydařená, v porovnání s Vintovkou "jen" výrobně složitější a ne tolik blbuvzdorná. Jinak v porovnání s vrstevnicemi, nic zač by se měla stydět.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Jiří Fidler »

Jen drobnost, počet důstojníků pluku byl velitel + 187, tedy celkem 188, což v textu není podáno zcela jednoznačně.
Plánované vzdělání velitele pluku byla Vojenská akademie M. V. Frunzeho, odpovídající v čs. branné moci meziválečného období absolvování obou kursů Velitelské školy v Praze (Kurs pro velitele oddílů, Kurs pro velitele vojskových těles). Většina velitelů však požadované vzdělání neměla, což v beletrii ukázal již Konstantin Simonov, a to v románu Člověk se nerodí pro válku. Hlavním důvodem neplnění tohoto důležitého kritéria nebyly předchozí čistky let 1937/38, ale prudký růst vyšších jednotek Rudé armády v letech 1939-1941. V srpnu 1939 bylo potřeba cca 300 velitelů střeleckých pluků, v červnu 1941 ale již 950. To je zcela nezvládnutelný nárůst, nehledě na několik vojenských střetů té doby, na které životem či degradací doplatilo cca 50 velitelů pluků ze srpna 1939. Evropský standard té doby požadoval pro velitele pluku minimálně dvouleté úspěšné působení ve funkci zástupce velitele pluku či náčelníka štábu divize, což v SSSR nebylo možné naplnit. Skutečnost, že značná část velitelů pluků měla hodnost majora, ukazuje, že jim chybělo jak absolvování akademie, tak velitelská praxe zástupce velitele pluku, přičemž ani praxe velitele praporu nebyla asi příliš dlouhá.
Zde bych viděl jeden z důležitých prvků vojenských neúspěchů roku 1941, velitelé pluků na to prostě neměli, a to jak kvůli chybějícímu odbornému vzdělání, tak kvůli chybějícím zkušenostem.
radecky
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 197
Registrován: 7/11/2008, 19:25

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od radecky »

Dobré a velmi podrobné, předpokládám, že je to ideální stav pluku , který zpravidla nebyl dostatečně naplněn vší výzbrojí, zejména dělostřeleckou. Ještě by mě zajímalo na jaké úrovni byla polní pekárna, kde se pekl pověstný ruský komisárek?
Obrázek
dase
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 31/7/2014, 12:37

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od dase »

Zemakt píše:
7,62 mm samonabíjecí puška SVT40, nepříliš vydařená a nakonec byla nahrazena jinou zbraní.
No nevydařená, v porovnání s Vintovkou "jen" výrobně složitější a ne tolik blbuvzdorná. Jinak v porovnání s vrstevnicemi, nic zač by se měla stydět.
Taky se připojuji k výhradám vůči pojmu "nevydařená" - samozřejmě této pušce je co vytknout, ale to i PPš 41...

K SVT bych ještě uvedl, že stejně jako konkurent puška Simovova byla i v plně automatické verzi (značeno AVT, konstrukce Simonova značena AVS) , nicméně vzhledem k hmotnosti pušky,a zejména k výkonu náboje 7,62X54R , lze skutečně hovořit o jisté nevydařenosti, respektive neužitečnosti automatického režimu střelby .... ,
strojmir
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 871
Registrován: 19/3/2011, 22:23

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od strojmir »

Nemělo to s tou SVT 40 být trochu jinak? SVT 40 totiž nahradila SVT 38, která neuspěla ve válce s Finskem. SVT 40 odstranila některé neduhy a jako taková myslím nebyla žádnou jinou zbraní nahrazena. Jak píší již hoši přede mnou, nebyla tak špatná, naopak, všude se píše, že ji široce využívali i Němci, kteří ji považovali za lepší nežli jejich GW 41.
dase
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 31/7/2014, 12:37

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od dase »

Obrázek

Obrázek

Jsem si dovolil přidat naganta 1895(rv.1944) a tokareva TT 33(sice poválečný)
myslím, že v textu to vyznívá, že byly na stejné náboje, (pokud jsem text dobře pochopil), což by realitě neodpovídalo, nicméně pistole je stejné ráže jako samopal (PPD PPŠ PPS..)

U dlouhého Mosina, neodpovídá nejspíš obrázek uvedenému typu ( viz objímky, muška, hledí, poutka na řemen )
dase
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 31/7/2014, 12:37

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od dase »

Foto Mosinek pro srovnání - délka pušky a karabiny (karabina je vz 44, tedy vzhledem k tématu článku ne zcela na místě, nicméně délkově odpovídá karabině 38)
Obrázek


Pozn. : Puška Mosin která byla zavedena v Sov. armádě odpovídala délkově "dragounské pušce" z předchozího období, tedy nejednalo se o toho nejdelšího Mosina-
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Martin Hessler »

S těmi puškami Mosin je to vůbec složitější (i když ne tak složité jako s britskými Enfieldy - to je teprve čurbýsek... :lol: ).

Původní konstrukce byla zavedena do carské armády v roce 1891 jako dlouhá pěchotní puška. Odvozené varianty byly: dragounská (zkrácená, s bodákem), kozácká (stejná jako dragounská, ale bez bodáku) a jezdecká karabina (ještě kratší, zavedena r. 1907). Část výroby proběhla ve zbrojovkách Chatellerault a Remington.

Když se v roce 1929 začalo vážně pracovat na sjednocení výzbroje Rudé armády, která do té doby disponovala neuvěřitelným mišmašem zbraní z celého světa snad v tuctu různých ráží, volba padla na dragounskou pušku jako na základní vzor. Od roku 1930 se vyráběla jako "Trjochlinějnaja vintovka konstrukcii S. I. Mosina, obrazca 1930 goda" tedy vzor 91/30.
Starší výrobky ale nebyly sešrotovány, dragounské pušky sloužily vesele dál, kozácké byly opatřeny bodákem a nově nastřeleny (ruské vojenské pušky byly nastřelovány s bodáky, ale původní kozácká žádný neměla, byla tedy z výroby nastřelována bez něj), spousta pušek 91/30 vznikla zkrácením starších pěchotních zbraní. Poměrně slušný počet dlouhých pěchotních pušek vzoru 1891 zbyl ve skladech a v zoufalých měsících roku 1941 jich použila domobrana (tzv. Dělnické prapory). Pušky postupně procházely technologickými změnami za účelem usnadnění a zlevnění výroby (např. hraněné pouzdro závěru nahradilo jednodušší válcové, zjednodušil se zásobovací mechanismus apod.).

Od roku 1938 byla (znovu)zavedena výroba karabin Mosin 1938 (v podstatě šlo o starý typ carské karabiny z r. 1907, s několika úpravami kosmetického charakteru) jako pušek nejen pro jízdu, ale pro všechny zvláštní sbory (dělostřelce, ženisty, spojaře...) Karabina vzor 1938 byla dodávána bez bodáku a nešel na ni ani nasadit.

V roce 1944 byla ukončena výroba pušek 91/30 i karabin 1938 a místo nich zavedena karabina (vlastně krátká puška ) vz. 1944, podobné délky jako karabina 1938, ale se sklopným jehlovým bodákem.

Odstřelovačská varianta vycházela z pušky 91/30, od níž se lišila přítomností montáže pro optiku, prodlouženou a dolů zahnutou klikou závěru (aby při nabíjení nenarážela na zaměřovač) a údajně kvalitnějším provedením vývrtu - reálně ale šlo o výběrové hlavně ze standartní produkce. Výborně je vidět tady: http://ehowa.com/features/historicmosinnagantphotos/8/

Ještě bych si dovolil podotknout, že po celou dobu výroby těchto zbraní se SSSR nepropracoval k funkčnímu tolerančnímu systému, pušky Mosin byly kompletovány pomocí ručního dolícování při montáži a u většiny součástek mechanismu nemohla být ani řeč o jejich vzájemné zaměnitelnosti. Přesto šlo o pušky odolné, přiměřeně kvalitní, výkonné a přesné.

Co se týče samonabíjecích pušek SVT-40, sami Rusové z nich kdovíjak odvázaní nebyli, především kvůli jejich větší citlivosti na znečištění a nutnosti častější údržby (jinak šla do pekel spolehlivost). Poloautomat jednoduše představoval vyšší technický level a vyžadoval lépe vycvičeného a technicky vzdělanějšího vojáka, což v RKKA nebylo možno vždy zajistit (ne že bych rudoarmějce považoval šmahem za negramoty, ale výcvik se zbraní zkrátka většinou nebyl na úrovni vyspělých západních armád). Nicméně jakmile se jich zmocnili Němci, doslova se do nich zamilovali, z jejich hlediska měly jedinou vadu - nestřílely nábojem 7.92x57.
RKKA puškami SVT-40 vyzbrojovala ve větší míře pohraniční vojska, kde byla úroveň výcviku přece jen o něco lepší než u řadových střeleckých pluků, a také své "cizinecké legie" - poměrně velký počet jich obdržel čs. armádní sbor (Svobodovci) a 1. polská armáda v SSSR.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Jiří Fidler »

Pro srovnání, s čím se většina velitelů pluků Rudé armády musela vyrovnat, několik údajů o mobilizované čs. branné moci v září 1938:
1) mírovou brannou moc tvořilo cca 50 pluků pěchoty, válečnou až do roku 1936 pouze cca 75 pluků, teprve po roce 1936 cca 100 pluků - problémem nebyl nedostatek mužstva, ale nedostatek připravených velitelů;
2) velitelé čs. pěších pluků v roce 1938 měli bez výjimky válečnou zkušenost velitele roty a často i praporu, většinou během ruské občanské války (tedy stejnou jako mohli mít Sověti, ovšem na druhé straně bitevního pole)
příklad: pplk. Karel Klapálek, velitel mobilizovaného Pěšího pluku 51, legionář, v poli velel rotě a několik týdnů i praporu, měl celou Velitelskou školu, mírově velel asi 15 let rotě a praporu, od listopadu 1937 byl zástupcem velitele Pěšího pluku 1
3) první absolventi Vojenské akademie v Hranicích (ročník 1920, tedy přešli sem z r-u kadetek a byli většinou bez válečné zkušenosti), dosáhli v roce 1938 maximálně majorské hodnosti, takže působili na úrovni praporu
Čechoslováci v tomto představovali tehdejší evropský standard, a to jak vzděláním, tak délkou mírové praxe a válečných zkušeností.

Sověti na tom byli výrazně odlišně. Jejich + představovalo rozsáhlé bojové nasazení v různých konfliktech prakticky od roku 1936 do léta 1940. Vzhledem k počtu nasazených střeleckých divizí mohlo vícetýdenní/víceměsíční válečnou zkušenost získat cca 100-120 velitelů střeleckých pluků, 300-350 velitelů střeleckých praporů. Ovšem pouhá válečná zkušenost bez předchozího i následného vzdělání, bez dlouhodobé a systematické velitelské přípravy, vám nepomůže. Na palbě je více než několik bývalých vojáků z povolání, kteří sami dobře vědí, jak dlouho jim trvalo zvládnutí funkce velitele roty. A funkce velitele praporu je cca třikrát náročnější, a funkce velitele pluku také cca třikrát náročnější. Navíc - jak ukázal palič - sovětský střelecký pluk měl ve stavu i jednotky, patřící u většiny evropských armád k jiným druhům zbraně, zvláště k dělostřelectvu.

Jaká tedy byla realita v létě 1941?
Počet střeleckých pluků se za necelé dva roky více než ztrojnásobil. Více či méně zkušení velitelé pluků z roku 1939 (ve svých funkcích maximálně dva roky, ROK 1937!) přešli prakticky bez výjimky do funkcí velitelů divizí a někdy i sborů (např. plk. Feďuninskij velel pluku až u řeky Chalchyn, tedy od července 1939, ale v červnu 1941 byl velitelem 15. střeleckého sboru). Podobně na vyšší stupeň přešli zástupci velitelů a náčelníci štábů. Tedy nejzkušenější velitelé pluků mohli být ve funkcích maximálně rok/dva, protože Ti, co se osvědčili jako velitelé pluků v konfliktech, šli téměř automaticky výše. Přitom tito noví velitelé pluků veleli praporům maximálně dva roky - OPĚT ROK 1937.
Takže jak nám vypadá průměrný velitel střeleckého pluku v létě 1941? Věk do 40 let, spíše méně. Tedy většinou bez válečné zkušenosti, maximálně poslední operace ruské občanské války jako prostý rudoarmejec. Prošel základním důstojnickým školením v průběhu 20. let, o jeho kvalitě netřeba pochybovat, profesorský sbor byl zkušený. K velení rotě se chlapci dostali nejdříve počátkem 30. let, spíše později, protože nebyl důvod zrychlení. Při udělení osobní hodnosti na přelomu let 1935/1936 to byli nadporučíci, v nejlepším případě kapitáni. Mohli mít odvelenu rotu a šli do kursů velitelů praporů. Protože se během roku 1937 uvolnilo mnoho velitelských funkcí, šli po kursu hned do funkce velitele praporu (někteří ani kurs nedokončili), někteří se dostali do Španělska nebo Číny, což jejich kariéru buď urychlilo, nebo zničilo. Ostatní veleli dva roky praporu, možná funkci zvládli, možná ne, možná se to zjistilo (Mongolsko, Polsko, Finsko, Pobaltí, Bessarábie), možná ne. V každém případě od září 1939 začal stoupat počet střeleckých/motorizovaných divizí a během cca 20 měsíců se ZTROJNÁSOBIL. Velitelé praporů po dvou letech praxe (tedy zcela nedostatečné době) šli na funkce velitelů pluků, aniž by měli šanci projít teoretickou přípravou.
Lze se divit, že takové množství z nich svoji funkci buď nezvládlo, nebo nebylo schopno zvládnout na potřebné úrovni?
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Mám dotaz... (Vojín Kotas má dotaz...)

Při "povýšení" střeleckého pluku na "gardový", změnila se nějak zásadně organizace, či dokonce výzbroj (za "lepší") a nebo tím došlo pouze k přečíslování a nové bojové zástavě???
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od jarl »

Všiml jsem si, že uživatel Jiří Fidler ve svých příspěvcích autora tohoto článku opakovaně oslovuje jako Paliče, ačkoliv je jeho zdejší nick Pátrač. Je to sice jenom drobnost, ale do budoucna by bylo dobré jeho přezdívku nekomolit.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Pátrač »

Ahojte palbáci, jak jste si všimli jsem ve formě a daří se mi něco i napsat a to tak, aby to k něčemu bylo. Tři dny jsem byl mimo signál mobilu a neměl jsem ani wifi, ted jsem zde nebyl. Tak se na to nyní podívám tak jak jste postupně příspívali.

Zemakte, kamaráde, Tvoji slabost pro horské jendotky je mi známa. Tak že máš mé slovo, že až dodělám celý cyklus o obraně. na ten horský střelecký pluk se podíváme. Ale dopředu musím uvést, že k němu nemám dost tak kvalitnícjh zdrojů jako ke střeleckému běžného typu. Ale budu se snažit.

Ano, s tou SVT 40 je to jak bylo řečeno dále kolegou strojmirem a hlavně Martinem Hesslerem. A s karabinou Mosin-Nagant zase kolega dase. Doufám, že tyto nepřesnosti stejně jako u karabiny Mosin nejsou tak zásadní - uvedl jsem, že to byly pouze ilustrační fotografie pro představu. Nejsem odborník na sovětské ruční zbraně a tedy jsem se mohl dopustit uvedených nepřesností nebo neúplností.

Mohu jen podotknou, že mám pocit, že zrovna Sovětský svaz byl průkopníkem vkonstrukcích samonabíjecích pušek. Nakonec zavedl do výzbroje skvělé zbraně této kategorie. Ale opakovačka Mosin-Nagant 1891 byla neskutečně nadčasovou zbraní, stejně jako třeba německá řada pušek Mauser.

Dase - děkuji za krátké ruční zbraně, já na ně tak nějak zapoměl...

JIří FIdler - děkuji i Vám za oba vstupy, rozkrývající co mohlo a nesjpíše skutečně bylo hlavním probléme Rudé armády 21.června 1941 - naprostá nezpůsobilots velitelského sboru. Pluk je prostě pluk a neuvelí ho jen tak někdo.

Kolegové- Vám všem :up:

EDIT: Pane Fidlere já jsem ve své jedné starší práci uvedl něco podobného, jako vy ke střeleckým plukům- tedy neskutečný nárůst jejich počtů a neschopnost jim zajistit kvalitní velitelský sbor.

Jistě každý víte o tom, že v letech 1937 až 1938 za pouhých 15 měsíců byl razantně poničen velitelský sbor celé armády a vojenského námořnictva. Možná ale nejsou až tak známá čísla, ale myslím že jsou dostupná dns už běžně. Podle knihy Dmitrie Volkogonova, TRIUMF A TRAGÉDIE, kterou já osobně považuji za seriozní pramen, jsou uvedené strašlivé údaje o likvidaci důstojnického sboru Rudé armády.

Bylo popraveno:
3 z 5 maršálů
13 z 15 velitelů armád
8 z 9 admirálů flotily a admirálů prvního stupně
50 z 57 velitelů armádních sborů
154 z 186 velitelů divizí

Byl téměř zlikvidován politický aparát armády a k tomu bylo popraveno 11 z 11 náměstků komisaře obrany a 98 ze 108 členů nejvyšší vojenské rady.

Dále pak bylo zabito, odsouzeno k dlouholetým trestům a nebo propuštěno z řadové služby 43 285 důstojníků všech hodností, funkcí a zařazení.

Všechno to byli lidé vzdělaní, vojensky relativně zdatní a často s nemalými bojovými zkušenostmi. Velení se následně na uvolněných postech ujal kdo byl po ruce. Bez nejmenší možnosti získat zkušenosti nebo potřebné vzdělání. Když se na to podíváme takto, vidíme, že slušně vyzbrojeným, ale špatně vycvičeným vojskům vlastně neměl kdo velet v boji. Většina schopných a zkušených velitelů a náčelníků štábů byla postřílena nebo kácela na Sibiři stromy.

V den německého útoku jen 7,1 % velitelského sboru Rudé armády mělo vysokoškolské vzdělání, 55,9 % středoškolské, 24,6 %, mělo rychlokurzy organizované tak že se vybral civil - třeba učitel a za dva měsíce velel praporu. A byl jeho problém jak si s tím poradí.12,4 % velitelského zboru pak nemělo vojenské vzdělání vůbec. K čemu to vedlo, ukázala válka s Finskem. Na nápravu pak už nebylo dost času.

Ruský historik Roj Medvěděv přímo napsal, že nikdy v historii žádná armáda neutrpěla takové ztráty na důstojnících jako Rudá armáda v době míru. A půjdeme dál.

Ale nejhorší, co bylo pro budoucí válku uděláno byl nezabrzditelný gigantismus, který i to, co z dobrých dob zůstalo zachováno, rozředil tak, že výsledek byla čerň ubohosti, nekompetentnosti a zoufalství.

Příklad si ukážeme na tankových a mechanizovaných silách. Reorganizace těchto sil byla zahájena v roce 1940 pod vlivem ohromujících úspěchů německé panzerwaffe v květnu a červnu 1940 v západní Evropě.

Původně měly být sovětské tankové síly členěny do samostatných motorizovaných divizí a samostatných tankových brigád. Pod jistým šokem, které z úspěchů německých sil sovětské vrchní velení utrpělo, bylo naprosto neadekvátně rozhodnuto o výstavbě mechanizovaných sborů. Tyto sbory měly postupně integrovat až 50% sovětských ozbrojených sil.

Dne 6. července 1940 bylo vydáno vládní nařízení číslo 1193 - 464, které určovalo početní stavy a organizaci mechanizovaného sboru. Měl být tvořen:
- dvěma tankovými divizemi
- motorizovanou divizí
- motocyklovým plukem
- automobilním praporem
- spojovacím praporem
- letkou pozorovacích letadel
Podle této vize měl mít sbor:
1047 tanků,
267 obrněných vozidel včetně
37 548 vojáků všech kategorií.

Pokud by vše fungovalo podle představ sovětského velení, mělo v krátké době vzniknout 8 mechanizovaných sborů a dvě samostatné tankové divize, které měly sdružit 9148 tanků a 2352 obrněných automobilů.

Mimo tato mohutná seskupení pancířů však nadále mělo existovat 36 tankových brigád s celkovým počtem 8202 tanků. Termín naplnění této vize pak byl 1. leden 1941!!!!!

Tehdy mělo být v těchto silách soustředěno až 17 350 tanků. To bylo více než měl celý svět dohromady. Ale ani zde se to nezastavilo. Každá sovětská jezdecká divize měla mít tankový pluk o 64 tancích a každá střelecká divize tankovou rotu o 16 tancích.

Reálné počty veškeré obrněné techniky k 1.lednu 1941 dosáhly počty tanků 23 367 kusů všech typů podle jiných pramenů k 21.červnu 1941 pak 23 312 kusů. K tomu cca 4350 obrněných automobilů.

Je neuvěřitelné, že sovětský průmysl toto všechno dokázal vyrobit. Nebudu se zabývat kvalitou. Ale kusy byly vyexpedovány. Zásadní problém byl ten, že nebyl k dispozici personál. Podle plánů rozvoje ozbrojených sil měla mít Rudá armáda v roce 1939 kolem 12 000 řidičů tanků první linie - tedy bez započtení záloh. Jen o rok později dvojnásobné počty.Takový skok počtů není možno zajistit v žádné armádě na světě ani dnes s možnostmi, které nám dává dnešní věda a technika.

Ale to není to hlavní. Důležití u tankových jednotek jsou velitelé.V roce 1939 bylo potřeba necelých 150 velitelů na klíčové funkci velitele tankového praporu. O rok později jich bylo potřeba už 450 a k tomu 44 velitelů tankových pluků. Ti měli velet kolosům o počtech více než 200 tanků. Zamysleme se:

Jak dlouho trvá vychovat kvalitního velitel tankového praporu?

A jak dlouho to trvá u velitele pluku?

Praporům pak v době největší krize veleli nadporučíci a kapitáni s dvouletou praxí velení rotě.

Navíc v lednu 1941 nastoupil do funkce náčelníka generálního štábu Georgij K. Žukov a toto šílení se ještě navýšilo. Nikdo se nezatěžoval tím, jak tyto nesmyslné plány naplnit. Vyrobit tanky ještě šlo. Ale nikdo neřešil jejich servis, logistickou podporu a hlavně výcvik těch, co tuto techniku měli používat v boji.A tak to dopadlo tak, že nakonec byl počet sborů ještě navýšen na třicet . Takže podle navýšených plánů měla mít Rudá armáda nakonec až 31 950 tanků. Potřeba velitelů tankových praporů vzrostla na 600 a dokonce 150 velitelů tankových pluků. Díky těmto naprosto nesmyslným plánům došlo de facto ke zhroucení bojeschopnosti tankových sil. Bylo to dáno rozředěním velitelského sboru, technického personálu a osádek tanků spojených s neschopností zajistit potřebnou logistiku - třeba nikdo nebyl schopen říci jak zajistit potřebný počet kusů cisternové techniky.

Jenže vraťme se k části, kde píšu o likvidaci důstojnického sboru. Co myslíte, našel by se mezi těmi 43 285 popravenými, propuštěnými ze služby a zavřenými potřebný počet schopných velitelů pluků a praporů? Možná ano možná ne, ale šance zde byla. Toto vše, co jsem právě uvedl, by mělo snad přesvědčivě prokázat, že zpochybňování osudového dopadu likvidace velitelského sboru Rudé armády na její bojeschopnost, není na místě.

Totéž potom můžeme říci o letectvu, dělostřeleckých jednotkách a ženijním zajištění boje.

Pokud takovýto zoufalý personální stav panoval v mechanizovaném vojsku, preferované současti Rudé armády, jak to asi vypadalo u pěchoty?

Jak jsem uvedl, střelecké prapory byl skvěle složené jednotky, střelecké pluky až na spojení nebyly o moc horší, z hlediska organiazční struktury. Ale kdo jim vlastně velel?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Jiří Fidler »

Pátračovi se omlouvám. :-)
A zároveň bych se zeptal, zda by nezkusil vyhodnotit organizaci střeleckého pluku z hlediska týlového zabezpečení - logistiky?
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Pátrač »

Zdravím - pane Fidlere, abych řekl pravdu, já si toho Paliče nevšiml. Takže se tím už netrapte.

Můj předchozí příspěvek jsem editoval a to dost významně, tak se na to podívejte, třeba Vás tam něco osloví, je to od EDIT:

Na logistiku střeleckého pluku se podívám, ale zde narážím na bariéru téměř nulových použitelných zdrojů. Myslím tím třeba palebné průměry, dávky potravin, dávky PHM a další ukazatele, které by bylo možno kalkulovat, jejich rozložení na stupních muž, zbraň vozidlo, rota, prapor pluk a tak dále.

Vím co myslíte, ale nevím jestli se mi to podaří správně a relevantně uchopit.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Martin Hessler »

Omlouvám se Pátračovi, s těmi puškami jsem trochu uletěl. Občas se zapomínám.
Snažil jsem se o předestření základní představy, jak vypadala puška sovětského vojáka v letech VVV. Byla tak trochu jako on: odolná, nepříliš komplikovaná, snášející dost kruté zacházení, ale výkonná a víceméně spolehlivá. Pro organizaci pluku to asi důležité není, ale pro vojáky samotné ano: jednak jim šlo o život, jednak od úsvitu armád až po dnešek platí postulát, že jen máloco podryje morálku vojáka tolik jako zjištění, že se nemůže spolehnout na svou zbraň.
RKKA byla v roce 1941 v oblasti pěchotní výzbroje poměrně na úrovni jak technicky, tak logisticky. Do ručních zbraní (krátké zbraně, pušky, karabiny, samonabíjecí pušky, samopaly, lehké a střední kulomety) se používaly v podstatě 3 ráže střeliva, jestliže započtu i revolvery Nagant 1895 (mezi frontovými vojáky značně neoblíbené hlavně kvůli chronickému nedstatku nábojů - od r. 1942 se téměř nevyráběly). Všechny opakovací pušky měly jednotnou konstrukci a obsluhovaly se shodně. U samopalů to neplatilo, ty se konstrukčně lišily, ale v praxi se v útvarové výzbroji vyskytovaly jen 2 typy (PPD a PPŠ), přičemž rozdíly v zacházení nebyly nijak drastické a střelivo bylo shodné. Samonabíjecí pušky byly nekomplikované (ve srovnání s německými nebo československými), jejich ovládání poměrně prosté a intuitivní.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Jiří Fidler »

to Pátrač:
U vyššího velitelského sboru DRRA (generality) je situace během čistek a po nich poněkud složitější, ale překvapivě ne tak tristní, jako na úrovni pluk - prapor. Musím upozornit, že ona čísla vytažená z Volkogonova (poprvé se objevila na přelomu 50. a 60. let) jsou vcelku nepřesná, neboť míchají hrušky s jablky. Suma je správně, struktura špatně, srovnání s původním stavem vůbec nesedí, protože onen původní stav je vztahován k různým datům.
U maršálů čísla sedí. V roce 1935 obdrželo hodnost pět osob - Bljucher (+1938), Buďonnyj, Jegorov (+1939), Tuchačevskij (+1937), Vorošilov. V první vlně čistek byl zastřelen jeden maršál, v poslední také jeden maršál, ale Bljucher byl umlácen ve vězení zcela mimo původní čistky. Ale čísla sedí, z pěti byli likvidováni tři.
Pojem "velitel armády" je chybný - jde o sloučení dvou hodností armádní velitel 1. stupně a armádní velitel 2. stupně.
V roce 1935 obdrželo hodnost armádního velitele 1. stupně pět osob - Bělov (+1938), Jakir (+1937), Kameněv (+1936), Šapošnikov, Uborevič (+1937), ale po zahájení čistek došlo také k povyšování, v roce 1938 obdrželi tuto hodnost Feďko (+1939) a Frinovskij (+1940), oba také popraveni, v roce 1939 pak Kulik (+1950) a Timošenko, z celkového počtu DEVÍTI armádních velitelů 1. stupně bylo likvidováno ŠEST (ale v letech 1937-1950!), jeden zemřel ještě před čistkami a dva zůstali, oba dosáhli maršálské hodnosti, ovšem tu získal v roce 1940 také Kulik, jenž byl v roce 1942 degradován.
Takže vidíte, že už z toho vzniká galimatyáš, který se kompletně rozplést nedá. Navíc z oněch povýšených získal Feďko v roce 1935 hodnost armádního velitele 2. stupně (měl by být tedy počítán tam), kdežto Timošenko a Kulik v roce 1935 byli sborovými veliteli.
Rozebírat armádní velitele 2. stupně již nemá cenu, v roce 1935 hodnost získalo 10 osob (devět popraveno, jeden povýšen, a poté popraven), v roce 1937 další tři (jeden pak popraven, dva povýšeni na maršály, jeden z nich pak popraven), v roce 1938 jeden (povýšen a popraven), v roce 1939 ji získalo 13 osob (jeden popraven, dva padli ve válce) a v roce 1940 ji získalo šest osob (jeden z nich popraven). Takže hodnost celkem získalo 33 osob, likvidováno bylo 15, ale Feďka a Kulika již počítáme u armádních velitelů 1. stupně. Takto se dá pokračovat a hrát si s čísly, většinou však vyjdou efektní, ale nerealistická hausnumera, stejná jako u Volkogonova.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Pátrač »

Pan Fidler - měly tedy tyto čistky nějaký relevantní vliv na stav velitelského sboru Rudé armády? Jde to nějak alespoň přibližně vyhodnotit?

Já vždy myslel, že tolik lidí prostě musí armádě chybět. Nyní se zdá, že to tak vážné nebylo...
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Jiří Fidler
podpraporčík
podpraporčík
Příspěvky: 270
Registrován: 2/12/2016, 19:49

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Jiří Fidler »

Mám zpracovánu situaci pouze k září 1938 vzhledem ke své práci ohledně sudetské krize. Je to zajímavé, ale na úrovni od brigády výše to rozhodně kritické nebylo. Podle mne byla krize až následná, nesouvisela s čistkami let 37/38, ale s více jak trojnásobným růstem početního stavu Rudé armády v letech 1939 až 1941. Pokud by v červnu 1941 vstupovali do války s cca 150 střeleckými divizemi, 20 jezdeckými divizemi a 30 tankovými a motorizovanými divizemi, zvládli by to, podle mne, výrazně lépe. Vzhledem k nahromaděnému množství výzbroje a vojenského materiálu obecně by jejich střelecké divize byly dosti motorizovány (dělostřelectvo, technické jednotky, logistika), každá by měla ve stavu tankový prapor s tanky T-26. Jezdecké divize by byly hybridem jezdectva, motopěchoty a tanků - podobně jako čs. rychlé divize či původní německé lehké divize. Podobně motorizované divize. Tankové divize by si mezi sebe mohly rozdělit cca 100 tanků KV a T-34 každá, zbytek by byly moderní BT-7 (výroba 38 až 40), doprovodná pěchota a vše další plně motorizováno.
Přitom by pro oněch 12-15 armád, 50 střeleckých sborů, 5-6 jezdeckých sborů a 10-12 tankových sborů, příp. 200 divizí měli dostatek vzdělaných a zkušených velitelů i štábních pracovníků. Totéž by měli pro těch cca 450 velitelů střeleckých pluků ... atd. přičemž rotám by nemuseli velet čerství poručíci, vyřazení z učilišť v květnu 1941.
Sověti prostě v letech 1939-1941 promrhali čas hlavně v oblasti organizace a stmelení velitelských a štábních struktur všech stupňů. Počet absolventů učilišť z let 1938 a 1939 plně dostačoval na zabezpečení všech rot roku 1941, přičemž ti nejlepší z nich (cca 10%) si již mohli zvykat ve funkcích zástupců velitelů praporů, či nastupovat do akademií, takže by v roce 1942 byli připraveni velet praporům.
Uvědomme si, kdo Sovětům vyhrál válku. Byli to poručíci z let 1941/42, kteří přežili bojové akce jako velitelé rot, v roce 1943 veleli praporům, poté prošli krátkými kursy a na jaře 1945 stáli v čele pluků. Kolik jich asi přežilo, desetina? V letech 1940, 1941 a 1942 ukončily učiliště desetitisíce poručíků. V roce 1945 z nich byli majoři a podplukovníci, počítali se na tisíce. Darwinismus nejhrubšího zrna.
Uživatelský avatar
Aaron Goldstein
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 3062
Registrován: 19/7/2014, 19:38
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Střelecký pluk Dělnicko rolnické Rudé armády, červen 194

Příspěvek od Aaron Goldstein »

Zkusím se zeptat ještě jednou...

Při "povýšení" střeleckého pluku na "gardový", změnila se nějak zásadně organizace, či dokonce výzbroj (za "lepší") a nebo tím došlo pouze k přečíslování a nové bojové zástavě???

Za odpověď předem děkuji...
Obrázek

Že jsem paranoidní ještě neznamená, že po mě nejdou...
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“