SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

ObrázekxxxxxObrázek
PŘEHLED VEDOUCÍCH HLAV SOVĚTSKÉHO INSTITUTU SMRTI

ÚVOD:


Kolegyně Stuka nám na Palbu.cz před nedávnem umístila práci s názvem Boj o moc - Nikita Chruščov versus Lavrentij Berija. Naleznete ji zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=106&t=6808

Jak je u ní zvykem, je to dobrá práce a původně jsem měl v úmyslu napsal pár řádek přímo do vlákna, ale jelikož jsem při volbě jiných věcí o Sovětském svazu narazil na ledaco, měl jsem v úmyslu vypracovat práci na téma NKVD. Z toho nakonec sešlo, ale vše co jsem do té doby vytvořil, jsem uchoval. Nyní jsem to jen oprášil, doplnil a snad to bude zajímavé.

Zde tedy zveřejním samostatnou část mého původního plánu a to přehled, medailonky všech šéfů sovětského institutu pro likvidaci vlastního obyvatelstva od roku 1918 do roku 1953, tedy do data, kdy byl popraven poslední z nich, Lavrentil Pavlovič Berija. Vše jsem se pokusil vložit do jakéhosi kontextu doby. Nejde tedy o nějaký konkurenční projekt. Takže asi tak

JEDEN ZLÝ ČLOVĚK ZA DRUHÝM...

Každý stát si vytváří různé instituce, které mají zajistit jeho fungování ve všech oblastech jeho existence. Jednou z nejdůležitějších oblastí je obrana státu a jeho obyvatel proti vnějšímu a za určitých podmínek i vnitřnímu nepřáteli. Nejinak to byla i u nové formy státní existence, státu, který se vydal na cestu ke komunismu. Tedy u země zvané Rusko, což je označení pro Ruské impérium, které se po revoluci v listopadu 1917 vydalo na tuto cestu. Jelikož přechod k nové státní formě byl založen na teorii násilí a diktatury, narážel na velký opor zevnitř i z venku. Vnější potíže měla vyřešit Rudá armáda. Vnitřní měl vyřešit Leninův osobní přítel, který se toho ujal a vytvořil k tomu i nástroj. A tímto mužem tento přehled začne.

Byl to Felix Edmundovič Dzeržinskij, který se narodil 11. září 1877. Byl to napřed ruský revolucionář a později sovětský politik polského původu. Nyní malá vložka

Tento člověk založil obávanou ruské ČEKU, což je zkratka organizace, jejíž název v plném českém překladu zní: Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží při Radě lidových komisařů RSFSR.

Byla to přímá předchůdkyně GPU - Státní politické správy, která tento název nesla jen od února 1922 do listopadu 1923. Následnou reorganizací ministerstev a GPU vznikla OGPU, tedy Sjednocená státní politická správa, která zanikla až roku 1934.

Její následovník byla už krajně obávaná NKVD, česky Lidový komisariát vnitřních záležitostí, což byl centrální státní orgán Sovětského svazu zabývající se:
- vnitřní bezpečností,
- požární ochranou,
- střežením hranic a evidencí obyvatel,
- správou věznic a pracovních táborů,
- rozvědkou a kontrarozvědkou

Vznikla v roce 1934 a byla rozpuštěna v roce 1946 a přejmenována na Ministerstvo vnitřních záležitost. Tento název si tato instituce podržela až do roku 1954, kdy byla po Stalinově smrti zrušena přejmenována na stejnou zrůdnost s jiným názvem, všem dobře známou KGB, která byla zrušena až v roce 1991.

A nyní zpět k Felixivi Džerzinskému.

Železný Felix, později také Krvavý Felix byl blízkým spolupracovníka Vladimíra Iljiče Lenina. Osobně se znali od roku 1906, kdy se poprvé setkali na sjezdu Ruské sociálně demokratické strany ve Stockholmu.

Obrázek

Fotografie Železného Felixe

Tato osobnost je duchovním otcem a praktickým realizátorem prvních bolševických koncentračních táborů pro třídní opozici a je autorem nařízení o praktikování okamžitých poprav zajatých bělogvardějců. Za jeho řízení začaly masové vraždy a hromadná zatýkání, které stály život v letech občanské války několik set tisíc lidí.

Narodil se v rodinném sídle Dzeržinovo asi 15 km od městečka Ivjaněc které dnes leží v Bělorusku. Pocházel ze zchudlé polské šlechtické rodiny – odtud plynula jeho až patologická nenávist ke šlechtě jako třídě. V roce 1895 se stal členem tehdejší Ruské sociálně demokratické strany. V jejích řadách se účastnil povstaleckých aktivit a skončil ve vyhnanství. Tedy měl skončit. Po cestě na Sibiř zorganizoval útěk a potom působil ve Varšavě a nějakou dobu i v Rakousku - uhersku, kde propagoval myšlenky proletářské revoluce a pomáhal zakládat různé ilegální anarchistické a revoluční organizace. Byl několikrát zatčen, souzen i odsouzen.

V letech 1919 až 1923 působil ve funkci lidového komisaře vnitra a dopravy (tehdejší faktická obdoba dnešního ministerstva vnitra a ministerstva dopravy, předsedal také státní Komisi pro zlepšení života dětí, od roku 1924 byl také předsedou Nejvyšší rady národního hospodářství a kandidátem politbyra ruské bolševické strany. Zemřel v roce 20 července 1926 v Moskvě, dle oficiální zprávy na infarkt myokardu, ale této příčině úmrtí panují dodnes značné pochybnosti.

Po Felixovi Džerzinském se ujal této instituce nový člověk, dnes téměř neznámý Vjačeslav Rudolfovič Menžinskij, který se narodil 31. srpna 1874v Petrohradě v rodině polských přistěhovalců.

Studoval na právnické fakultě Petrohradské univerzity a v roce 1902 se připojil k Ruské sociálně demokratické dělnické straně. Jako vzdělanec se o tři roky později stal členem Petrohradské rady. V roce 1906 byl zatčen, ale podařilo se mu uprchnout a zmizel do emigrace a pohyboval se Belgii, Švýcarsku, Francii a nakonec v Spojených státech.

Obrázek

Vjačeslav Rudolfovič Menžinskij, oficiální fotografie

Po únorové revoluci roku 1917 se mohl Menžinskij vrátit do Ruska. Okamžitě se připojil k bolševikům kolem Lenina a po další revoluci se stal lidovým komisařem financí. Následně se roku 1919 se stal členem obávané tajné policie Čeky, a o pět let později, v roce 1924 se stal pravou rukou Džeržinského. Když Felix zemřel, Menžinskij se stal jeho nástupcem.

Menžinskij hrál velkou roli ve vedení kontrašpionážních operací, během kterých zatkl mnoho kapitalistických špionů. To byl vlastně každý, kdo se někdy vyskytoval v některé ze zemí na západ od hranic Sovětského svazu a bylo jedno proč tam byl. Byl tam a tedy byl špion.
Jako jeden z prvních čekistů byl Menžinskij naprosto loajální k Stalinovi. Tento člověk měl chatrné zdraví a poslední roky života byl těžký invalida sužovaný anginou pectoris, která z něho udělala člověka neschopného fyzické námahy. Záležitosti OGPU řídil v leže na pohovce ve své kanceláři v Lubjance.

Obrázek

Menžinskij ve své „pracovní“ posteli

Zabila ho jak u této nemoci bývá normální, srdeční mrtvice 10. května 1934. Jeho následník, Genrich Jagoda se těsně před smrtí přiznal, že Menžinského otrávil, což ale nelze věrohodně doložit. Byl totiž brutálně mučen a tedy nakonec přiznal vše, co žalobci potřebovali do procesu proti němu použít.

Ve funkci ho vystřídal Genrich Grigorijevič Jagoda , který se narodil 7. listopadu 1891 v Rybinsku. Byla to hlava NKVD, poslušný Stalinův nohsled a on je iniciátorem Moskevských procesů. Tyto procesy byl celkově čtyři a bylo při nich zlikvidováno vše a všichni, kdo by mohli jakkoliv ohrozit Stalinovu pozici.

PRVNÍ MOSKEVSKÝ PROCES čistil nejbližší Stalinovo okolí. Měl jakoby dvě fáze. První fáze proběhla v pouhých dvou dnech, a to 15. a 16. ledna 1935 a dostala časem název Proces s „Moskevským centrem“. Byl pouhou, ale názornou předehrou toho co sovětskou společnost čeká. Jako hlavní obžalovaní v něm byli Grigorij Zinověv a Lev Kameněv a dalších 14 lidí, vysoce postavených ve straně i společnosti., Obviněni byli z podílu na osnování kontrarevoluční organizace, přípravy teroristických akcí proti sovětské vládě a podílu na zavraždění Sergeje Kirova. Dle očekávání – byli důkladně zpracováni a sami na sebe dštili síru a oheň, někteří dokonce žádali, aby byli popraveni. Logicky byli všichni shledáni vinnými a odsouzeni k mnohaletým trestům žaláře. Zinověv dostal 10 let, Kameněv 5 let a ostatní různě dlouhém tresty v tomto rozpětí.

Jenže to bylo málo a tak hned následoval další proces a to už byl ten první moskevský a tato jeho fáze dostala název Proces s „Trockisticko-zinověským centrem“. I zde bylo vše zvládnuto za krátkou dobu. Začalo to 19. srpna a skončilo 22. srpna 1936. Už dříve odsouzení Zinověv, Kameněv a další byli obviněni protisovětské činnosti, plánování vraždy vedoucích politických představitelů strany a špionáže. Tentokrát všichni obžalovaní dostali trest smrti. Jelikož je Jagodovi lidé opět důkladně zpracovali a připravili, nebylo nejmenších pochyb o jejich vině. Zinověv asi věděl hned, co se stane.

Vše spustila tragédie jednoho života - Sergeje Mironoviče Kirova. To byl tuhý aparátčík, ale ve třicátých letech patřil k nejoblíbenějším sovětským vůdcům vůbec a byl mnohem populárnější než Stalin. Vždy loajálně podporoval Stalina a v roce 1926 za to byl odměněn svěřením funkce šéfa petrohradského oddělení strany. A to bylo hodně vysoké postavení. Dnes je v Rusku dáván za příklad něčeho jako demokracie v bolševické straně, což ale je to hloupost.

Obrázek

Sergej Mironovič Kirov – ikona bolševismu

Tento první tajemník leningradského oblastního výboru strany nebyl žádným demokratem - organizoval ledacos, ale to nejhorší bylo organizování otrocké práce vězňů při budování Baltsko - bělomořského kanálu. Ale byl chytrý a věděl, že takto ztuha nelze řídit tak velkou zemi bez stupňování násilí. Cestu viděl v tom, že v letech 1932 a 1933 usiloval o celkové uvolnění režimu. CO pro to dělal:

- nesouhlasil s represáliemi proti opozici, navíc tvrdil, že opozice je spíše vnitrostranická než třídní a to, že existuje vnitrostranická opozice považoval dokonce za správné

- zasazoval se o zlepšení vztahu stranického vedení vůči tvůrčí inteligenci - pochopil že inteligence je pro rozvoj země zásadní a pokusil se zastavit rozjíždějí procesů se škůdci – inženýry. Neúspěšně.

- opakovaně varoval před ztrátou kontaktu s reálným životem pracujícího člověka.

Na stranickém sjezdu v roce 1934, kde se konaly volby do ústředního výboru, dostal Kirov pouze tři negativní hlasy, což bylo nejméně ze všech kandidátů, zatímco Stalin dostal 292, což bylo nejvíce. V roce 1934 Stalin Kirova vyzval, aby přišel za ním do Moskvy. 1. prosince 1934 byl zavražděn Leonidem Nikolajevem ve Smolném institutu v Petrohradě.

Když si Zinověv přečetl v novinách, že za vraždu Kirova, miláčka sovětské společnosti může opoziční trockisticko-zinověvská skupina, pochopil, že je s ním konec.

DRUHÝ MOSKEVSKÝ PROCES proběhl ve dnech 23. až 30. ledna 1937 dostal název Proces s „Paralelním antisovětským trockistickým centrem“. Hlavním obžalovaným byl Karl Radek, dřívější aktivní soudruh v Komunistické internacionále a s ním i další, např. Georgij Pjatakov, Leonid Serebrjakov nebo Grigorij Sokolnikov. Většina odsouzených byla zastřelena. Jen čtyři dostali tresty v rozmezí 10 až 15 let.

Jejich vina? Dva příklady.

Georgij Leonidovič Pjatakov se roce 1918 stal hlavním vůdcem bolševiků na Ukrajině, a také lidovým komisařem bank. Několikrát bojoval s ukrajinskými nacionalisty, například se Symonem Petljurou. Jenže v roce 1923 podepsal Pjatakov Deklaraci 46, která tvrdě apravdivě popsla stav sovětské společnosti a strany. Navíc se stal členem Levé opozice ve straně a za to byl Stalinem z politbyra. Ale roku 1928 se vrátil a stal se zástupcem komisaře pro těžký průmysl. Stalin nezapomínal na jakoukoliv kritiku. Do poloviny roku 1938 nežil ani jeden ze signatářů uvedené deklarace stejně tak byly vyhlazeny jejich nejbližší. Hlavně manželky a děti. Sám Pjatakov byl popraven.

Karl Bernardovič Radek byl osobním Leninovým přítelem. V roce 1917 po vypuknutí říjnové revoluce odcestoval do Petrohradu a stal se aktivním bolševickým činitelem. Byl jedním z pasažérů "zapečetěného vlaku", v němž cestoval i Lenin a jiní ruští politici z vyhnanství. Spolu s Bucharinem podporoval německou revoluci v letech 1918–1919, kterou výmarská vláda nekompromisně potlačila.
Po Leninově smrti v roce 1924 začal jeho vliv upadat a nakonec ztratil své místo v ústředním výboru a v roce 1927 byl vyhnán. Pro nás je zajímavé, že jeho slova často při rozhovorech o bolševicích a Sovětském svazu citoval i T. G. Masaryk. Zejména tato: „Leninova taktika připomínala spíše taktiku Ivana Hrozného a znamenala tisíce a tisíce životů, marně utracených“. Sám Radek byl v procesu odsouzen na 10 let pracovního tábora.
Všeobecně se usuzuje, že tyto dva, i když vlastně šlo o tři procesy, směřovaly vůči členům trockistické a tzv. nové opozice.

Pro nás jako vojenskohistorické forum je nejzajímavější třetí proces.

TŘETÍ MOSKEVSKÝ PROCES proběhl v utajení dne 11. června 1937. Důvodem k utajení byli obžalovaní, neboť se jednalo o hlavní příslušníky Rudé armády, včetně bývalého náčelníka generálního štábu Michaila Tuchačevského. Ve vykonstruovaném obvinění jim byl přisuzován fakt, že v dohodě s fašistickými mocnostmi se chystali svrhnout sovětské zřízení. Ti lidé neměli šanci. Proces trval jediný den, odvolání nebylo možné. Hned druhý den, tedy 12. června 1937 byli popraveni.

Hlavní obvinění byli Michail Nikolajevič Tuchačevskij a 8 dalších vysokých vojenských velitelů. Byli to Jona Emanuelovič Jakir, Vitovt Putna, August Kork, Vitalij Primakov, Robert Eidmann, Boris Feldman a Jeronim Uborevič. Jeden z nich Jakov Gamarnik spáchal sebevraždu před procesem. My se podíváme na první dva.

Tuchačevskij je krajně rozporná osobnost. Pocházel z aristokratické rodiny a bývá bývá kritizován i vychvalován z různých směrů. Jsou i tvrzení že pokud by žil, Sovětský svaz by nebyl v první fázi Velké vlastnecké války tak brutálně porážen. Rozhodně mu nelze upřít zásadní podíl na modernizaci Rudé armády. I když byla de facto zničena přežila, z jeho teorií znovu povstala. Stejně tak mu nelze upřít zásluhy v oblasti vojenské teorie, válečného umění a praxe. Na druhou stranu to byl věrný Stalinův nohsled a jeho řízení potlačení tří velkých vzepětí zbídačovaných lidí Kronštadtského povstání, Tambovské rebelie a především povstání rolnictva ve 30. letech, během hladomoru praví, že to byl ve své podstatě zločinec proti vlastním národům.

Obrázek

Maršál Sovětského svazu Michail Nikolajevič Tuchačevskij

Lépe nám osobnost tohoto muže ukáží události kolem Tambovské povstání, které trvalo od 19. srpna 1920 a bylo poraženo v červnu 1921 jer dnes skoro neznámé, protože splývá s událostmi občanské války. Vyvolala je neustálá rekvírovací nařízení, která lidem brala poslední prostředky k životu a v celé oblasti umírali děti hladem. Povstání se rozjelo, padaly bolševické hlavy a byla nasazena armáda. Velitelem povstání se stal Pjotr Michajlovič Tokmakov, který nakonec padl v boji.

Jenže oblast Tambova byla osídlena asi 4 000 000 lidí, nyní zoufalých a bez jakékoliv jiné možnosti než bojovat. Povstání dospělo k pomyslnému vrcholu v únoru 1921, kdy se počet členů povstalecké armády ustálil na 70 tisíc. Pod kontrolou měli prakticky celou Tambovskou oblast a působili bolševikům nedozírné ztráty. Ti navíc začali bojovat s Polskem, což jejich situaci ještě více komplikovalo. Dne 20. května 1921 byla vyhlášena Tambovská demokratická republika. Hlavou republiky se stal člen Svazu pracujícího rolnictva a předák partyzánského oddílu Šendjapin.

Rudá armáda a rudé partyzánské oddíly zde šli od porážky k porážce. Když to nešlo jinak, přijal Tuchačevskij výnos o stanném právu. Byly uzákoněny popravy zajatců, neposlušných vojáků či vypálení vzdorujících měst. Jediní zajatci, kteří měli zůstat naživu, byli zdravotníci. Proti rebelům bojovali rudoarmějci kromě pěchoty také dělostřelectvem, při nasazení několika tanků a letadel.

Nakonec byly proti vlastním obyvatelům použity i chemické zbraně, které byli používány zejména na vymýcení lesů a proti polím rolníkům sympatizujícím s povstalci. Povstalci tyto vymoženosti neměli k dispozici, takže je pomalu čekala nevyhnutelná porážka. Většina povstalců byla popravena, zbytek byl deportován na Sibiř. Počet mrtvých není znám ale na straně poražených se odhaduje asi na 90 000.

A co dál s Tuchačevským?
Narazil jsem ale samosebou na jeho chválu hovořící o něm jako o vzdělanci, elitním odborníkovi a kulturně založeném člověku. Byl to mimo jiné houslista, zajímal se o astronomii a i meteorologii. Takže je nám vnucováno, že to byl takový jakýsi sovětský Štefánik. To nekecám. Na tuto obrpitomost jsem opravdu narazil. Absurdita tohoto srovnání nepotřebuje další komentář.

V roce 1935 byl na vrcholu své moci i popularity. Byl vítán v západních zemích, přednášel na vysokých vojenských školách a byl povýšen na maršála SSSR. V lednu 1936 postupně navštívil Velkou Británii, Francii a Německo. To mu zlomilo vaz. Podle Jagody a jeho lidí se právě zde spojil s mimoruskými odbojovými organizacemi. Jsou tím myšleny organizace bělogvardějské a aristokratické emigrace po revoluci. To Stalinovi stačilo k vydání rozkazů k zatčení. Stalo se 22. května 1937.

Obrázek

Fotogarfie Niny a Světlany Tuchačevských.

Soud s Tuchačevskýv a jeho kolegy byl neskutečně rychlý a obludně nespravedlivý. Začal v v devět hodin ráno a už v půl druhé odpoledne bylo hotovo. Proti obžalovaným, jejichž jména už známe, seděl vojenský soudní tribunál. Pro úplnost si uvedeme jejich jména:

Předseda:
V.V. Ulrich, soudil už v předchozích procesech a bylo zřejmé, že ví, co od něj Stalin očekává.
členové:
maršálové Bljucher a Buďonnyj
armádní velitelé prvního stupně Šapošnikov a Bělov
armádní velitele druhého stupně Alknis, Dybenko a Kaširin
divizní velitel Goriačov

Nechce se věřit, že tito lidé, kteří se souzenými sloužili ve Velké válce, za občanské války, a to pod jedněmi zástavami je mohli poslat na smrt. Že mohli dopustit toto obludné bezpráví a zahodit i svoji vojenskou čest. Bohužel se stalo. Možná je to důkaz toho, že boží mlýny opravdu existují, až na Šapošnikova všichni zde uvedení soudci skončili na popravištích také.

Jediný, kdo nebyl popraven a přece nepřežil, byl maršál Vasilij Konstantinovič Bljucher. Vítěz nad Japonci v bojích u jezera Chasan se znelíbil pro snahu zabránit ztrátám vlastních vojáků při bombardování do mlhy. A když na místo dorazila komise z Moskvy komise vedená Mechlisem, bylo jasné, že Bljucher je vážně ohrožen. Byl povolán do Moskvy a 22. října 1938 byl zatčen.
Obrázek
Vasilij Konstantinovič Bljucher

Hlavní vojenský výbor ve složení Vorošilov , Buďonnyj, Molotov a Stalin konstatoval, že u jezera Chasan se „projevily ohromné nedostatky velení Dálněvýchodního frontu“, v čemž se bohužel příliš nemýlili. Ale to nebylo v Rudé armádě nic nového. Jenže byla to zásadní přitěžující okolnost. V rámci armádních čistek to posloužilo jako záminka k obvinění Bljuchera, že „neuměl nebo nechtěl realizovat očištění fronty od nepřátel národa“. Horší obvinění si v dané době u tak vysoce postaveného vojáka nebylo možno představit.

Začalo vyšetřování a Bljucher se ukázal jako nesmírně statečný člověk. Nic nepřiznal a byl ježovovými vyšetřovateli doslova do písmene při mučení ubit k smrti. Poslední člověk co ho dne 6. listopadu viděl, vypověděl po Stalinově smrti, že maršál byl rozbitý k nepoznání a levé oko, které mu vyrazili, viselo na tváři jen na očním nervu. Jeho oběť možná zachránila mnoho dalších lidí - nikoho neobvinil a nebylo koho zatýkat.

A zase jsem od Tuchačevského odběhl, takže rychle zpátky.

Týden po popravě Tuchačevského byla zatčena, odsouzena do GULAGu a na rozkaz samotného Stalina popravena i jeho manželka Nina Jevgenijevna. Jejich dcera Světlana byla předána do státního výchovného zařízení a po dovršení 18 let života byla popravena také. Do konce roku byla zatčena a uvězněna i jeho první manželka, jeho oba bratři byly trojkou odsouzeni k smrti a okamžitě zastřeleni, rodiče zatčeni a posláni do vyhnanství. Jediná vina: příbuzní. Ten mlýn semlel neskutečně mnoho lidí a způsobem, který bere dech i dnes.

Jona Emanuelovič Jakir, byl popraven mimo jiné proto, že byl Tuchačevkého velmi blízký přítel. Když se v roce 1925 náčelníkem Ukrajinského vojenského okruhu, který byl strategicky důležitým pro SSSR získal skvělou možnost přenést své teoretické a reformátorské nápady do praxe. Společně s Tuchačevským a dalšími reformátory a modernizátory v jeho okruhu proběhly desítky vojenských cvičení s modifikovanými starými taktikami, i úplně novými experimentálními taktikami.

V rámci sovětsko-německé vojenské spolupráce se stal v letech 1928-1929 studentem německé vojenské akademie v Berlíně, kde se setkal s mnoha osobnostmi německého vojenství. Německý polní maršál Hindenburg o něm údajně mluvil jako o "nejtalentovanějším mladém veliteli". Němečtí vojenští učitelé jej přezdívali "sovětský Moltke".

V roce 1934 zorganizoval do té doby největší vojenské manévry v historii kombinující tanková, pěší a letecká vojska se zapojením dělostřelecké podpory. Na území cca 50 tisíc kilometrů čtverečních 200 x 250 kilometrů bylo nasazeno 65 000 vojáků, 1 800 výsadkářů, na 1 200 tanků a 600 letadel. Stejně jako ostatní reformátoři Rudé armády, byl znám i tím, že své podřízené nenutil k bezhlavé poslušnosti a plnění rozkazů na maximum, ale podporoval vlastní iniciativy a myšlenky nižších velitelů a nezávislé uvažování. Tato schopnost, která ze dne na den z Rudé armády zmizela, potom ve válce neskutečně chyběla. Hlavní protivník – Německo a jeho ozbrojené složky právě na tom založili své vojenské myšlení a úspěch.

My můžeme považovat za jasné, že tyto tři (čtyři) procesy organizoval a důkazy k nim zajistil právě Genrich Jagoda. V červnu roku 1934 měsíc poté, co Menžinskij zemřel, byl Stalinem jmenován do funkce komisaře pro vnitřní záležitosti. Byl na vrcholu své moci.

Obrázek

Fotografie Genricha Grigorjeviče Jagody

Přitom byl proslulý jako hazardér a děvkař. Je prokázáno, že osobně dohlížel na vyslýchání bývalých sovětských vůdců Grigorije Zinověva a Lva Kameněva v srpnu roku 1936, což je důležitý milník ve stalinových čistkách. Stal se jedním ze zakladatelů Gulagu. To jak známo česky značí „ Hlavní správa nápravně-pracovních táborů“. Tento nanejvýš zrůdný systém potírání kohokoliv za cokoliv začal být budován už za Leninaa byl rozšiřován jak se Sovětský svaz postpně útápě v nesmyslných čistkách. Za Jagody se stal hlavním způsobem izolace nepohodlných lidí. Zde se předpokládalo, že sem poslaný člověk se upracuje k smrti. Jiný úkol totiž pro něj nebyl. Jagoda nebyl proti popravám z nějakého záchvěvu lidskosti. Jemu přišlo líto toho, že mrtvý už nic nevykope, nepokácí, nevyrobí. Lágerník, než zemře hladem a vyčerpáním, ten ještě může být užitečný.

Obrázek

Map ukazující jak rakovina GULAGu nakonec prolezla celý Sovětský svaz.

Když splnil roli mouřenína, byl nahrazen svým nástupce v září roku 1936 nahrazen Nikolajem Ježovem, který dohlížel na zbylé čistky. Jenže Stalin nezapomínal a hlavně - Jagoda toho prostě moc věděl o tom, jak procesy byly vykonstruovány.

Když byl odejit ze svého postu, stal se lidovým komisařem pro poštu a telekomunikace. V březnu roku 1937 však byl na Stalinův rozkaz zatčen. Jeho bývalý podřízený Ježov zařídil, aby i jeho spolupráce u soudu byla vzorná. Sice mohl dokonce i mluvit a řekl, že byl přesvědčený stalinista a byl Velkému kormidelníkovy plně loajální, ale bylo dávno rozhodnuto. Nakonec byl mučením donucen se přiznat k vraždě svého předchůdce v NKVD Menžinského a ke spolupráci se Zinověvem a Kameněvem při vraždě Kirova. Byl usvědčen ze zrady a spiknutí proti sovětské vládě a spolu s Bucharinem a jinými obžalovanými odsouzen k trestu smrti. Rozsudek byl vykonán 15. března 1938.

Stalo se to ve jak jistě tušíte ve ČTVRTÉM MOSKEVSKÉM PROCESU.

Čtvrtý proces byl namířen proti tomu, co bylo onačeno za pravici a nese název Proces proti „Pravicově trockistickému antisovětskému bloku“ a proběhl ve dnech 2. až 12. března 1938. Na lavici obžalovaných seděli Nikolaj Ivanovič Bucharin, Christian Georgievič Rakovskij a bývalý předseda vlády Alexej Ivanovič Rykov - bývalý předseda Rady lidových komisařů. Prokuratura je vinila z toho, že po celou dobu od revoluce byli protisovětskými spiklenci, kteří osnovali plány na zavraždění Lenina i Stalina, cizím státům pak chtěli vydat části sovětského území. Celkově bylo souzeno 21 osob a až na tři skončili před popravčí četou všichni.

Obrázek

Alexej Ivanovič Rykov, jedna z obětí čtvrtého procesu

Je potřeba si uvědomit, že tyto moskevské procesy byli jen špička ledovce. Souběžně podle tohoto vzoru se po celém Sovětské svazu rozběhlo to samé, až do nejposlednější vesničky. Na tuto vlnu represí se napojilo to nejhorší co v lidech je. Udavačtví ze závisti, žárlivosti či kvůli osobním nesympatiím. vyřizovaní osobních pomst a pomstiček, či jen obyčejné nuda. Nemám co dělat, někoho udám. Co s ním bude je mi jedno a já budu považován za loajálního.

Celý průběh procesů byl postaven na absurdních přiznáních obžalovaných, které byly vynuceny brutálním násilím a psychickým nátlakem. Rozsudky nevznikaly klasickým soudním procesem, ale byly již předem napsány politickými vůdci. Sehrané politické procesy, podobné Moskevským, se odehrály i ve všech státech, které se staly součástí sovětského bloku ve 40. a 50. letech. U nás doma, v Československu to byl, pokud zůstaneme na stranické půdě, proces s takzvaným „Protistátním spikleneckým centrem“ v čele s bývalým 1. tajemníkem komunistické strany Rudolfem Slánským v listopadu 1952.

Jedenáct obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti, tři dostali doživotí – což byl mimo hranice Sovětského svazu nejvyšší počet takto tvrdých trestů, udělených v jediném procesu. O vině a trestu se rozhodlo na ÚV KSČ a v Moskvě, soud byl jen fraška. Klement Gottwald odmítl odsouzené omilostnit, poprava pověšením se konala uprostřed noci na 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky Státní bezpečnosti kdesi za Prahou. Byli jsme vzorní žáci. Heslo procesu, slova “Psovi psí smrt“ se stalo jasnou ukázkou, do jakého marasmu zločinné nezákonnosti, se naše země dostala.

Souběžně s touto hrůzou v Sovětském svazu probíhal obdobná jen v jediné zemi a to Mongolsku. To se stalo vlastně na dlouhá léta jedinou další socialistickou zemí. Zde se veci ujal člověk, kterého těžko charakterizovat, nemám schopnost napsat co si o něm myslím. Byl to Chorlogín Čojbalsan. Říkalo se mu „mongolský Stalin“. Zemi řídil v letech 1939–1952 a jeho vláda patří v dějinách Mongolska k jedné z nejkrutějších. K čistkám sestavil speciální komisi, která mezi zářím 1937 a dubnem 1939 vynesla rozsudek nad 25 824 podezřelými, z nichž bylo 20 474 popraveno a 5343 vyhnáno nebo uvězněno.

Obrázek

Mongolský vůdce a zabiják vlastního národa Chorlogín Čojbalsan.

Je zajímavé že přes to vše, co svému národu udělal, není zatracena jeho jméno nese jedno velké mongolské město. Je totiž považována za zachránce – Mongolsko se nestalo ani čínskou provincií ani součástí Sovětského svazu pře snahy obou těchto zemí o opak.

Na jeho pokyn byly prováděny masové represe proti potencionálním odpůrcům, zejména buddhistickým kněžím. Jen v letech 1937-42 bylo zavražděno na 17 tisíc mnichů a zničeno 746 klášterů. Odpor proti násilné kolektivizaci byl zlomen až počátkem 30. let s pomocí sovětské NKVD. Čojbalsan nechal dle Stalinova vzoru vyvraždit starou revoluční gardu a poté provedl čistku v armádě, které padlo za oběť až 80 procent vyšších důstojníků. Celkový počet obětí mongolského diktátora se odhaduje na 100 až 135 tisíc lidí. V dané době to bylo 15% populace.

No a my se podíváme na předposledního vedoucího NKVD. Byl to

Nikolaj Ivanovič Ježov, narozený 1. května 1895Pro svoji výšku 151 centimetrů měl přezdívku Skrček. NKVD vládl pod Stalinovou kuratelou v letech 1936-1938 během období, které dostalo název Velký teror. Toto období se někdy nazývá po něm „ježovština“. Jako by to mohlo jeho předchůdce z něčeho vyvinit a jeho následovníka ukázat v lepším světle.

Narodil se v Petrohradě, byl malé postavy a jeho mentální schopnosti stačili pouze na základní vzdělání. Měl malou, nevýraznou postavu později tak kontrastující s jeho brutalitou. Nijak nevynikal svou inteligencí a získal pouze základní vzdělání. V letech 1915 a 1917 sloužil v ruské armádě a v době rozpadu Ruska se přidal k bolševikům. Byl účastníkem bojů nové Rudé armády. Rychle rostl a od roku 1929 do roku 1930 byl náměstkem lidového komisaře zemědělství. V roce 1934 byl zvolen do Ústředního výboru VKS(b) a od února 1935 do března 1939 byl také předsedou Ústřední komise stranické kontroly, což byl velmi mocný a obávaný orgán, který prováděl čistky v samotné straně.

Obrázek

Nikolaj Ivanovič Ježov, zvaný Skrček
Jeho loajalita ke Stalinovi byla bezmezná, fanaticky podporoval čistky a v roce 1935 napsal článek, ve kterém argumentoval, že politická opozice musí nakonec vést k násilí a terorismu. Takového člověka Stalin potřeboval na tu nejšpinavější práci a dosadil ho do funkce šéfa NKVD a ještě to vylepšil tím, že se Ježov stal členem předsednictva ÚV. Vše se stalo 15. září 1936. Jako šéf této všemocné policie měl za úkol provádět generální čistku v celé sovětské společnosti - především ve straně, v armádě, ve státní správě a mezi elitou. NKVD si Ježov upravil po svém:

- zlikvidoval staré kádry a nahradil je svými lidmi, kteří se ničeho neštítili.

- zlegalizoval fyzické násilí při výsleších proti nejnebezpečnějším zločincům - tedy proti nepřátelům lidu.

Vrchol čistek probíhal v letech 1937 a 1938 a Ježov byl jejich hlavním vykonavatelem, a lidé v zemi to také tak vnímali - za všechno může NKVD v čele s Ježovem a Stalin vůbec netuší, co se ve státě děje.

Jak už jsem uvedl, jeho vláda NKVD se někdy nazývá VELKÝ TEROR. Takže pár slov o tomto období, které v lidských dějinách nemá obdobu a. Tedy pokud se nebudeme dívat do jiných zemí, které ovládli totalitní vlády.

Velký teror byl zahájen ještě za vedení NKVD Genrichem Jagodou, ale hlavní vlnu řídil na jejím vrcholu od září 1936 do srpna 1938 už Nikolaj Ježov. Proto už citovaná Ježovština.

Brutalitu soudů podpořili dvě základní věci:

Primo: Zavedení „trojek“ NKVD pro urychlení „revoluční spravedlnosti“, což byl Ježovův rozkaz číslo 00447 platný k 30. červenci 1937. Díky němu byly oběti čistek často popravovány či vězněny bez řádného soudu, jak jej předepisoval i tehdejší sovětský právní řád, pouze na základně rozhodnutí takzvaných „trojek“ složených vždy z:
- důstojník tajné policie NKVD,
- tajemníka krajského výboru
- krajského státního zástupce.

Pokud k soudům docházelo, šlo o zinscenované a předem rozhodnuté politické procesy, při nichž bylo doznání vynuceno pod nátlakem, často mučením obžalovaných. Oběti byly obviňovány z různých smyšlených zločinů, například ze sabotáží, špionáže nebo protisovětské agitace.

Secundo: Nový paragraf 58-14 trestního zákona o „kontrarevoluční sabotáži“, který umožňoval takovou sabotáž trestat zastřelením a konfiskací majetku, přijat dne 6. červen 1937

Výsledek je naprosto neuvěřitelný.

Podle odtajněných sovětských archivů NKVD během let 1937 a 1938 zatkla 1 548 367 osob, z nichž bylo pak 681 692 zastřeleno, což v průměru znamená asi 1000 poprav denně. Celkový počet obětí ježovštiny se někdy odhaduje na 950 tisíc až 1,2 milionu, vzhledem k neúplné dokumentaci může být i podstatně vyšší.

Velký teror těžce poškodil celou sovětskou společnost. Zde zrovna řešíme armádu, zde jak je prokázáno a potvrzeno, bylo popraveno:
3 z 5 maršálů
13 z 15 velitelů armád
8 z 9 admirálů flotily a admirálů prvního stupně
50 z 57 velitelů armádních sborů
154 z 186 velitelů divizí

Dále byl téměř zlikvidován politický aparát armády a k tomu bylo popraveno 11 z 11 náměstků komisaře obrany a 98 ze 108 členů nejvyšší vojenské rady.

Dále pak bylo zabito, odsouzeno k dlouholetým trestům a nebo propuštěno z řadové služby 43 285 důstojníků. Jen u tohoto čísla se občas údaje liší.

Tuto lidskou tragédii nakonec výrazně omezil Dekret Sovnarkomu, což byl předchůdce pozdější Rady ministrů SSSR a Ústředního výboru strany rušící mimořádná bezpečnostní opatření . Stalo se 17. listopadu 1938 a tím bylo ukončeno období čistky. Neznamenalo to ale ukončení, ale útlak již poté obvykle nebyl tak intenzivní a krvavý.

A dokončíme Ježova.

Že se blíží jeho konec, avizovalo jeho nečekané jmenování na post lidového komisaře lodní dopravy. Tak si to Stalin zavedl. Exponovanou nepohodlnou osobu přeřadit na nevýznamnou funkci a potom, až sešla z očí a mysli veřejnosti, byla úplně eliminována. Jenže Ježov současně byl i šéfem NKVD. Jeho eliminace jako člověka co měl ruce příliš od krve a věděl příliš mnoho měal několik kroků:

- koncem srpna 1938 dostal na místo Ježovova zástupce Stalinův chráněnec Lavrentij Pavlovič Berija.
- 11. listopadu 1938 byl Ježov zbaven funkce lidového komisaře NKVD
- 25. listopadu 1938 ho Berija nahradil.
- 3. března 1939 byl Ježov zbaven všech svých funkcí a 10. dubna zatčen.

Odmítl se přiznat, že chystal spiknutí proti Stalinovi. Byl podroben krutému mučení, ale nepovolil a nepřiznal se. Přesto byl 4. února 1940 zastřelen. Bylo za ním příliš mnoho krve a utrpení Stalin tak zase jednou hodil odpovědnost na svého věrného nohsleda a tím že jej nechal popravit, aniž by si tím sám špinil ruce, v očích lidu neztratil ze své glorioly. Ježov tedy dopadl, stejně jako jeho předchůdce Genrich Jagoda, jehož proces jak bylo zvykem u jeho funkce, režíroval jeho nástupce.

Poslední člověk, který vládl NKVD byl tedy

Lavrentij Pavlovič Berija, který se narodil 29. března 1899. Byl to sice i sovětský politik, ale hlavně to byl jen další z řady vykonavatelů Stalinových čistek ve 30. letech. Od roku od roku 1940 je jako šéf lidového komisariátu vnitra (ministerstvo vnitra) řídil.

Narodil se v chudé gruzínské zemědělské rodině v Abcházii. Asi to, že byl také Gruzínec mu zajistilo tak dlouhé přežití ve funkciích. Při studiích v Baku se přidal k bolševikům, ale jeho studium i revoluční kontakty byly přerušeny, když byl v létě 1917 zmobilizován a odeslán na rumunskou frontu. Když pro Rusko válka skončila, vrátil se do Baku dostudovat a ve 20 letech získal diplom stavebního technika.

Obrázek
Lavrenij Pavlovič Berija

V roce 1919 se přidal k ázerbájdžánským bolševikům a prováděl pro ně špionáž ve vládnoucí straně Musavat, do které naoko vstoupil. Po určité době ale začal být podezříván, proto Ázerbájdžán opustil a pokusil se o podobnou kariéru v Gruzii, kde naopak měli převahu tzv. menševici. Zde se ale rychle proflákl a musel se odsunout. Vyřešil to tak, že vstoupil do ázerbájdžánské Čeky. Zde se rychle vypracoval na jednoho z nejspolehlivějších terénních pracovníků a brzy se stal šéfem operačního oddělení.

Koncem roku 1921 byl přeložen z téže funkce do významnější v Gruzii. V roce 1924 zde, už pod jeho přímým vedením, Čeka, policie a armáda potlačily protibolševické povstání, načež zorganizoval pro výstrahu veřejné popravy možná až 10 000 lidí. V Moskvě, kde ještě občas vládl zdravý rozum, se ale objevil názor, že zásah byl až nepřiměřeně brutální a že povstání samo bylo vyvoláno nepřiměřenou brutalitou právě Čeky. Do Gruzie byl vyslán Stalinův blízký spolupracovník Grigorij Konstantinovič Ordžonikidze. Jenže tento Stalinův patolízal svého kolegu neshodil a není tedy překvapující, že Ordžonikidze nakonec dospěl k závěru, že vše bylo v naprostém pořádku.

Roku 1926 se stal šéfem gruzínské OGPU. V této funkci se projevoval brutalitou, která byla neobvyklá i na tehdejší SSSR a intrikami proti místním politikům, kteří měli sabotovat jeho práci a štvát lid proti Moskvě. Zároveň začal sbírat všechny možné kompromitující materiály na ostatní funkcionáře - jak pro pracovní použití, tak pro osobní potřebu - aby mohl dotyčné vydírat a ovládat.

Postupem času se stal prakticky neomezeným pánem Gruzie, nadřízení nebo nezávislých funkcionáři strany mělo strach, že je může poslat na popraviště prostě proto, že je to Stalinův přítel také proto, že na mnoho znich měl kompromitující materiály. V roce 1931 se mu podařilo za pomoci intrik zkompromitovat svého přímého nadřízeného, šéfa zakavkazské OGPU a Stalin jej okamžitě jmenoval na jeho místo. Krátce poté jej nechal jmenovat prvním tajemníkem ÚV gruzínské komunistické strany a druhým tajemníkem ÚV zakavkazské komunistické strany, obé přes zoufalé protesty drtivé většiny obou uskupení.

Krátce poté se stal šéfem strany pro celé Zakavkazsko. V roce 1935 vydal knihu O dějinách bolševických organizací v Zakavkazsku, jejímž hlavním přínosem bylo, že tyto dějiny zcela přepsala. Jak to už není důležité. Jak to bylo v Sovětském svazu zvykem, takový blábol se stal doslova a do písmene bestsellerem a její „autor“ Berija prorazil do nejvyšší politiky. Knihu ale nenapsal on, skutečný autor prý byl Jermolaj Alexejevič Nedija, Beriou později určený k popravě.
V době Velké čistky byl jejím hlavním vykonavatelem pro oblast Zakavkazska. Jeho a Stalinovi nepřátelé začali umírat na nečekané infarkty, nešťastné nehody a sebevraždy zastřelením. Dostalo se i na historiky, kteří zpochybňovali serióznost a pravdivost jeho „historické práce“. Existují reálná podezření, že některé oběti zlikvidoval z ryze soukromých potřeb, aniž by se někoho ptal. Dodatečně to pak vždy odůvodnil jejich „podvratnou činností“. Často své oběti popravoval osobně.

Podle odtajněných dokumentů NKVD bylo zjištěno, že například v roce 1937 bylo v Gruzii nejvíce zatčených na obyvatele z celého SSSR a byl zde i jeden z nejvyšších poměrů popravených vůči zatčeným. V srpnu 1938 jej Stalin jmenoval druhým mužem 2 v NKVD a 25. listopadu 1938 se stal se lidovým komisařem vnitra. Málo se dnes ví, že dosáhl - on nevoják - i titulu Maršála Sovětského svazu.

Byl to on, kdo navrhl Stalinovi a poté realizoval Katyňský masakr polských zajatců v roce 1940.

ObrázekxxxxxObrázek

První dva listy dokumentu, kterým byl navržen a schválen Katyňský masakr.

ObrázekxxxxxObrázek

Druhé dva listy téhož dokumentu.

Tento skutek jdoucí za hranici normálního chápání je zátěží pro Rusko-Polské vztahy dodnes a asi to už tak zůstane napořád. Proč to Berija navrhl nevím. Proč to Stalin schválil nevím, ale myslím si, že tím Polákům jakoby oplatil ponížení, kterého se mu dostalo v sovětsko-polské válce, kterou Rudá armáda krutě prohrála.

Po skončení Druhé světové válce se stal předsedou komise pro atomový výzkum a zásadním způsobem přispěl v roce 1949 k úspěšné výrobě první sovětské jaderné zbraně. To je neoddiskutovatelný fakt.

Po Stalinově smrti začal usilovat o získání absolutní moci v SSSR. K dosažení tohoto cíle neváhal zásadně změnit své politické postoje:
- zasazoval se o odsouzení Stalinových zločinů a rehabilitaci jejich obětí
- začal prosazovat soukromé podnikání a tržní principy v socialistickém hospodářství, jako by chtěl oživit myšlenky Nové ekonomické politiky, z počátku třicátých let.

Obrázek

Stalinův pohřeb. Ta postava bez obličeje je Lavrentij Pavlovič Berija

Jenže političtí oponenti si byli dobře vědomi nebezpečí, které by pro ně vyplývalo z jeho setrvání u moci; i díky tomu byl v kremelském boji o moc nakonec úspěšnější Chruščov, který posléze nechal Beriju na jaře 1953 zatknout a odsoudit k trestu smrti.
Obvinění bylo založeno jak na některých skutečných Berijových zločinech, hlavně podíl na čistkách v důstojnickém sboru koncem třicátých let, civilisty se ani Chruščov nezabýval. Jako hlavní přitěžující okolnost mu přičetli umlácení a umučení při výslechu maršála sovětského svazu Bljuchera. A jak bylo v SSSR zvykem, něco si jako vždy vymysleli, zde opět osvědčenou špionáž pro nepřítele.

Berija byl popraven zastřelením 23. prosince 1953.

Jeho smrtí skončila jedna éra a začala druhá. Té se věnovat nebudu a to ani v budoucnosti. Je málo relevantních dat.

ZÁVĚR
Tak kolegové, máte za sebou pár řádek na téma krajně zlé a bolavé. Pokud jste se dověděli něco nového, jsem rád. Pokud ne, tak mě to mrzí. Přeji hezký zbytek léta, je to už jen pár dní a já se zase s něčím ozvu.

ZDROJE A LITERATURA

Triumf a tragédia I, II.: politický portrét J.V. Stalina, Volkogonov, Dmitrij Antonovič, 1. vyd. Spektrum, 1990.
Lenin, počátek teroru, Volkogonov, Dmitrij Antonovič, Dialog 1992
Válka začala v Polsku (Utajovaná fakta o německo-sovětské agresi), Richter Karel, Epocha, 2004

OSVOBODITEL, život maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva, Fidler Jiří. JOTA Militari. 1999

Beneš Stalinovi, Panu maršálovi Svazu sovětských socialistických republik J. V. Stalinovi, Dr. Edvard Beneš, Praha 16. května 1945 (Britské listy, 11. 5. 2006)

Běsové ruské revoluce, Vladislav Moulis, Dokořán, 2002

Berija, druhý muž Stalinovy diktatury, Koláček Luboš, Kosmas, 2010

Očami mojej generácie, Simonov, Michajlovič Simonov, Pravda, 1971

https://cs.wikipedia.org/wiki/Felix_Edm ... 5%BEinskij

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vja%C4%8D ... 5%BEinskij

https://cs.wikipedia.org/wiki/Genrich_Jagoda

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Je%C5%BEov

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lavrentij ... %8D_Berija

Pátrač
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od parmezano »

K tomu Tuchačevkýmu : V šedesátých letech vyšla kniha " Bomba pro Heydricha " od D. Hamšíka a J. Pražáka a autoři se tam zmiňují o tom , že popud k odstranění maršála Tuchačevského vyšel z Německa , konkrétně z Abwehru . Snad přes Československou rozvědku a prezidenta Beneše byly poskytnuty SSSR klamné informace o tom , že Tuchačevskij spolupracuje s Abwehrem .
Obrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

Zdravím kolego. Tato česká větev komplotu proti Tuchačevskému je už diskutovaná dlouho a ze všech možných stran. Píše se o Benešovi, Heydrichovi, Abwehru a podobně. Nedovedu k tomu zaujmut jednoznačné stanovisko. Beneš to mohl udělat - pokud to opravdu udělal - v dobré víře pomoci možnému spojenci proti Německu.NO uvidíme co se v tomto časem objeví.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
parmezano
7. Major
7. Major
Příspěvky: 552
Registrován: 17/3/2012, 16:17

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od parmezano »

Pátrač: Takhle ono asi něco na tom bude. Já jsem jako kluk , chodil na kondice z češtiny k sousedovi naproti ( on byl za první republiky profesorem češtiny a ředitelem gymnázia v Mukačevě) a jednou jsem se s ním o tom bavil a on mi řekl, že jak byl v padesátých letech zavřený , tak mu o tom vyprávěl jeden bývalý důstojník prvorepublikové armády co s ním byl taky zavřený
L. Aragon ve svém díle "Souběžné dějiny " svazek 1 píše o úloze Tuchačevského při potlačení povstání námořníků v Kronštatdu v únoru 1921. Tuchačevskij velel jednotkám , které povstání potlačily.
Obrázek
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od palo satko »

Prečo nechal Stalin zabit polskych dostojnikov, generalov a elitu? Bola to pomsta, nie za poražku pri Waršave, ale za zaobchadzanie so sovietskymi zajatcami. Zaobchadzanie je slušne slovo. nechali ich zomriet na choroby a hlad. Počet mrtvych sa pohybuje od 18 000 (polsky udaj) po 100 000 (rusky udaj). Samozrejme okrem posty existovalo aj "stalinsky racionalne" riešenie. Ti ktori sa rozhodli kolaborovat zo sovietmi boli prepusteni a ti, ktori v pohovoroch akukolvek kolaboraciu odmietli boli popraveni. Je každemu jasne, že tito polski dostojnici by nesedeli doma zo založenymi rukami ale viedli by odboj nielen proti Nemcom ale najme voči Sovietom. To, že sa jednalo o realnu hrozbu nakoniec potvrdili nasledujuce udalosti, ked od roku 1942 Armija krajowa velakrat spolupracovala s Nemcami pri likvidacii sovietskych partizánov v Bielorusku. Aby sme sa zbytočne nehadali, že to tak nebolo: str. 184, Sahanoič, Šybieka Dejiny Beloruska, Lidove noviny, 2006.
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od jarl »

Pátrač píše: Soud s Tuchačevskýv a jeho kolegy byl neskutečně rychlý a obludně nespravedlivý. Začal v v devět hodin ráno a už v půl druhé odpoledne bylo hotovo. Proti obžalovaným, jejichž jména už známe, seděl vojenský soudní tribunál. Pro úplnost si uvedeme jejich jména:

Předseda:
V.V. Ulrich, soudil už v předchozích procesech a bylo zřejmé, že ví, co od něj Stalin očekává.
členové:
maršálové Bljucher a Buďonnyj
armádní velitelé prvního stupně Šapošnikov a Bělov
armádní velitele druhého stupně Alknis, Dybenko a Kaširin
divizní velitel Goriačov

Nechce se věřit, že tito lidé, kteří se souzenými sloužili ve Velké válce, za občanské války, a to pod jedněmi zástavami je mohli poslat na smrt. Že mohli dopustit toto obludné bezpráví a zahodit i svoji vojenskou čest. Bohužel se stalo. Možná je to důkaz toho, že boží mlýny opravdu existují, až na Šapošnikova všichni zde uvedení soudci skončili na popravištích také.

Jediný, kdo nebyl popraven a přece nepřežil, byl maršál Vasilij Konstantinovič Bljucher. Vítěz nad Japonci v bojích u jezera Chasan se znelíbil pro snahu zabránit ztrátám vlastních vojáků při bombardování do mlhy. A když na místo dorazila komise z Moskvy komise vedená Mechlisem, bylo jasné, že Bljucher je vážně ohrožen. Byl povolán do Moskvy a 22. října 1938 byl zatčen.
Tady se do Pátračova článku vloudila chybička. Ani Buďonnyj nebyl popraven a zemřel až v r. 1973 a požehnaném věku 90 let.

Koho zajímá role Německa v komplotu proti maršálu Tuchačevském, ať si přečte knihu "Muž, jehož řemeslem byl zločin" od Romana Cílka. Je to životopis nacisty Alfreda Helmuta Naujockse a autor tu mj. podrobně rozebírá i verzi, že za Tuchačevského pádem stojí německé tajné služby. Podle německé verze (kterou pracovníci naší tehdejší rozvědky popírají) vyrobili Němci zfalšované dokumenty opatřené Tuchačevského podpisem, jejichž fotokopie "prodal" Naujocks za 50 000 marek agentovi československé rozvědky a naše vláda je předala Moskvě. Cílem operace mělo být oslabení bojeschopnosti Rudé armády. Jestli to tak doopravdy bylo už asi nikdy nezjistíme.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

Jarl má samosebou pravdu Semjon Buďonnyj dokonce velel jednomu frontu - Západnímu - tak úspěšně, že musel být odvolán a uklizen. Jeho nesmyslné rady velitelům armád se staly legendou prvního roku války. Byl to samé co Vorošilov - muž s jakous takous minulostí, ale bez jakékéliv budoucnosti.

Omlouvám se za přehlédnutí a omyl.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Zemakt »

Přestože je mi po přečtení článku nablití, děkuji ti Pátrači. Ono není od věci si občas připomenout "rudej teror", zvláště v dnešní době!
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

No abych řekl pravdu tvořit takovou věc je práce nepříjemná. Kdybych to nerozpracoval jako součást jiného projektu, který jsem nakonec tak nějak vzdal či odložil - měl jsem snahu vypracovat pohled na Rudou armádu po stalinských čistkách v důstojnického sboru. Ale vzdal jsem to z povícero důvodů a pokud to někdy udělám, tak asi jen pro sebe.

Mě z toho není a nebylo na blití ale spíše mi přišlo líto kolik skvělých lidí ten systém semlel jen z rozmaru jednoho muže.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
kozlustechnykus
poručík
poručík
Příspěvky: 769
Registrován: 9/3/2014, 20:24

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od kozlustechnykus »

Prave proto jsou takove prace potreba. Aby se na to nezapomelo a aby se to uz neopakovalo.
„Je to skutečně tak, že Česká televize má určený úhel pohledu. Má ho určen na základě doporučení Evropské komise, která povoluje veřejnoprávním médiím fungovat z poplatků, nebo z daní jenom za předpokladu, že budou prosazovat, obhajovat a dívat se na všechno z úhlu pohledu tradic evropského humanismu a kritického myšlení."
Michal Jankovec clen rady CT
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

Jo to je asi pravda. Jámám rozdělanou práci o Katyňském lese a psaní je to šílený. Už to smolím asi tak 4 roky a ne a ne to dodělat. Je otázka jestli to vůbec někdy dodělám. Řečeno slušně o něčem se píše hodně těžko. To dnes třeba dodělám další hradiště a to se píše radost sedět u počítače.

Ještě se ale podívám na tu práci od kolegyně Stuky a něco tam vložím, něco jsou k tomu co psala našel.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
palo satko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2531
Registrován: 16/9/2013, 17:59
Bydliště: Pezinok, Slovensko

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od palo satko »

celkom nechapem, čo je na dejinách "na blití". To čo sa stalo je možne viac alebo menej pravdivo opisat a doplnit omačkou. kedže už nejaky rok viem čitat, tak som si prečital fašisticko ludacku omačku v dobovej tlači, komunisticku omačku v časoch mladosti, mantinelisticku omačku pravdy a lasky po roku 1990 a nakoniec sa teraz postupne dostava ku mne humanisticka omačka bez predsudkov. prave čitam knihu o Stalingrade. vrele doporučujem pre každeho, kto už všetko vie a je mu z toho "na bliti". http://www.amazon.com/STALINGRAD-How-Re ... 1848842015
Obrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Stuka »

Palo, záujem o históriu a fakty nevylučuje emócie.

Pátrač, teším sa ak niečo doplniš k môjmu článku. K tvojmu nemám čo, len maličkú poznámku k Berijovi , že v jeho Gruzínsku
v Gruzii nejvíce zatčených na obyvatele z celého SSSR a byl zde i jeden z nejvyšších poměrů popravených vůči zatčeným
to naozaj bolo pred vojnou riadne prečistené, napriek tomu Gruzínci nikdy na Beriju krivým okom nehľadeli - naopak. Je jedno, či vedeli, že by za tou čistkou bol práve on alebo nie, brali to asi ako nutnosť, ako konieckoncov v celom ZSSR - všetky tie zatknutia, sfalšované procesy, popravy, gulagy atď. brali sa ako viac menej normálna vec, (tak si ich Stalin a vtedajšia neistá doba plná zmien dobre vychovali ) že to treba a že naozaj treba zem očistiť od nepriateľov. Kto aj mal pochybnosti, ten si ich nechal pre seba alebo skončil.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
josefg
poručík
poručík
Příspěvky: 713
Registrován: 16/5/2009, 16:04

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od josefg »

palo satko píše:celkom nechapem, čo je na dejinách "na blití". To čo sa stalo je možne viac alebo menej pravdivo opisat a doplnit omačkou. kedže už nejaky rok viem čitat, tak som si prečital fašisticko ludacku omačku v dobovej tlači, komunisticku omačku v časoch mladosti, mantinelisticku omačku pravdy a lasky po roku 1990 a nakoniec sa teraz postupne dostava ku mne humanisticka omačka bez predsudkov. prave čitam knihu o Stalingrade. vrele doporučujem pre každeho, kto už všetko vie a je mu z toho "na bliti". http://www.amazon.com/STALINGRAD-How-Re ... 1848842015
Nad tím vším nemá smysl vůbec přemýšlet a k tomuto článku se vyjadřovat, protože nepřináší vůbec nic nového k zapamatování ani k zamyšlení. Článek Stuky o Berjovi byl nesrovnatelně lepší. Pátrač tady jenom vzal a přepsal to co se o zmíněných lidech psalo od prakticky od Chruščova a včetně výrazu Stalinův nohsled. Pravda je tam pár světlých míst, správně označil za stejného lumpa jako ostatní zakladatele Čeky režimem (včetně normalizačního) léta chváleného Felixe Dzeržinského a doplnil některé málo známé jména. to je z mého pohledu hlavní přínos pro Palbu jako odborný server. Kdyby do článku nenacpal tolik expresiv byl by to klasický informační článek pro třicetileté a mladší na téma "kdo byl kdo v dějinách dvacátého století snadno a rychle"
Obrázek

read between lines, read between lies
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Pátrač »

Josefg: mě ani o nic jiného než jsi napsal nešlo. Jen projít celou tu časovou osu a uvést všechny - i ty méně známé vedoucí toho generátoru na smrt. I ten termín Stalinův nohsled jsem použil právě proto, že tak tito lidé byli označováni od roku 1954. A snažil jsem se ke každému z nich najít něco, co by ukázalo, že byli všichni stejní a je jedno kdy který znich seděl v tom křesle a jak se jmenoval.

Ale zapoměl jsem doplnit literaturu, napravím v nejbližší době. Můj jediný přínost je skutečně jen v tom, že jsem je sařadil tak jak přišli a odešli a asi je to jediný článek co je k mání takto postavený. Než jsem se do toho kdysi pustil, tak jsem jméno Menžinskij nikdy nečetl ani neslyšel. Tedy z mé strany díky.

A expresiva? Píšu jak píšu...ještě to chvilku vydržte.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Dvanácterák
svobodník
svobodník
Příspěvky: 36
Registrován: 16/2/2015, 17:31

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Dvanácterák »

Čistky v Rudé armádě byly možná jen brutální forma dekorytarizace. V chudé zemi, která s vypětím všech sil budovala průmysl a infrastrukturu, musela být možnost zašít sebe a své příbuzné v armádě velmi lákavá.
Stuka píše:Pátrač, teším sa ak niečo doplniš k môjmu článku. K tvojmu nemám čo, len maličkú poznámku k Berijovi , že v jeho Gruzínsku to naozaj bolo pred vojnou riadne prečistené, napriek tomu Gruzínci nikdy na Beriju krivým okom nehľadeli - naopak.
V Gruzii vždycky probíhaly války gangů. Akorát se to natřelo na červeno.
Ó Daisy
Život je jako fotbal. Nejlepší je hrát zanďoura a občas nafilmovat penaltu.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Stuka »

V Gruzii vždycky probíhaly války gangů.
Máš pravdu. Sám Berija pochádzal - ono sa všade píše pre zjednodušenie, že z Gruzínska. Niekde uvádzajú presnejšie . že z Abcházie. Ale on ešte patril do nejakej malej komunity zvláštnej etnickej(jej názov teraz nemôžem nájsť, ale ani nie je dôležitý) , ktorú chránil a osobne si myslím, že aj počas čistiek. A práve členov tejto komunity preferoval a dosadzoval do funkcií a neskôr im aj vybavoval miesta priamo u Stalina, za čo ho tiež kritizovali. Nakoľko mu bolo drahé celé Gruzínsko - to neviem posúdiť, ale možno až tak veľmi nie.
ObrázekObrázek
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od kenavf »

Dvanácterák píše:Čistky v Rudé armádě byly možná jen brutální forma dekorytarizace. V chudé zemi, která s vypětím všech sil budovala průmysl a infrastrukturu, musela být možnost zašít sebe a své příbuzné v armádě velmi lákavá.
...
Tie metódy a situácia neboli špecifika len armády,ale boli používané aj v civilnom sektore,možno len s tým rozdielom že cesta na popravište alebo do pracovného tábora nebola tak rýchla.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od kacermiroslav »

Patraci.fak děsivé téma.jeden hajzl větší než druhy.az se mi z toho zvedal žaludek.a když si vezmu,ze v bledě modrém to bylo i u nás,tak je mi na zvracení znova:-(((
ObrázekObrázekObrázek
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: SSSR-šéfové institutu smrti od roku 1918 do roku 1953

Příspěvek od Mirek58 »

musela být možnost zašít sebe a své příbuzné v armádě velmi lákavá.
Prastará ruská "tradice".
Hodně o tom vypovídají data o věku gardistů ( příslušníků gardových pluků, Semjonovský a Preobraženský) v praporčických a důstojnických funkcích.
No a po revoluci tuhle "tradici" krapet přizpůsobili podmínkám.
ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“