Sovětský voják v den vypuknutí Velké vlastenecké války

Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Sovětský voják v den vypuknutí Velké vlastenecké války

Příspěvek od Pátrač »

SOVĚTSKÝ VOJÁK V DEN VYPUKNUTÍ VELKÉ VLASTNECKÉ VÁLKY.

Obrázek

Fenomén sovětského vojáka bojujícího ve Velké vlastenecké válce je záležitost, ke které se málokdo vrací. Stejně jak nikde nenajdete jak myslel, jednal a co motivovalo v době bojů o vlast anglického Tommyho či německého Fritze, nikde nenajdete jak se zformovala osobnost ruského Ivana, pod jehož mýtus se i díky povaléčnému propagandistickému balastu schoval každý sovětský občan, který v té válce musel bojovat.

Je to totiž téma bolavé a je poznamenané z velké části osobními nebo převzatými sympatiemi nebo naopak animozitami. Já se Ruskem a Sovětským svazem tak nějak zabývám už dlouhou dobu. Po delším uvažování a sbírání dat jsem se do této práce pustil. Nejhorší bylo se rozhodnout jak anebo čím začít.


Ale chci, aby bylo jasno v jedné věci. Já osobně si bojového nasazení Rudé armády a vojáků, kteří v ní bojovali hluboce a upřímně vážím. Přesto si myslím že se mi podařilo udržet potřebnou míru objektivity. Pokud ne, omlouvám se ale na textu který budete číst, nezměním jediný řádek.


Takže snad vás to co budete číst zaujme.

Voják Rudé armády byl roce 1941 voják, který si zcela jistě zaslouží pozornost. Bylo to Rus – asi tak z 63 %, Ukrajinec – z 12%, Bělorus -už jen z 9% a nebo mohl být původem z desítek národů a národností, které Sovětský svaz sdružoval. To by byl ten zbytek. Zde by se našli i Jakutové, Evenkové a jiné pro nás téměř exotické národy.
Tento voják se narodil a vyrostl v době, kdy se na cara jen šeptem vzpomínalo. Tak jak jinde si hráli kluci na indiány a kovboje, u nás na husity a křižáky, ruský chlapec si hrál na rudé a bílé.

Ti vojáci co zahájili boj 21.června 1941, byli převážně ve věku 19 až 22 let. Co všechno každý z nich do té doby zažil? Zkusím udělat něco jako inventuru. Jen stručnou, ale pokusím se vystihnout hlavní momenty, které se do mysli vojáka promítly. Zažil:

- poslední ozvěny občanské války a odrážení intervence západních mocností, zejména Japonska, Velké Británie a USA

- hladomory v roce 1927 až 1929 a v roce 1932

- zrod NKVD na popelu ČEKY

- elektrifikaci země podle plánu GOELRO kdy i do poslední chaloupky nebo polozemnice měl být přiveden elektrický proud, včetně stavby elektráren a obrovských vodních děl - například Dněprogesu.

- nebývalý nárůst vzdělanosti a obrácení prostého občana k technice a vědě a prudkou industrializaci celé své země

- později pak zažil děsivé noční můry nekonečného zatýkání ve všech odvětvích průmyslu, ve školství, v armádě i státní správě.

- celý svůj krátký život pak byl přesvědčován, že on je ten kdo představuje pokrok. Věřil, že stačí překročit hranice a pod rozvinutou červenou zástavou všichni dělníci povstanou a svrhnou své utlačovatele.

- i malé děti v roce 1941 věřily, že jejich země je obklíčena nepřáteli a že na nich a jejich obětavosti závisí jejich šťastný život i štěstí pracujících v celém světě. Tento mesiášský způsob myšlení se stal tak zárodkem myšlení sovětského vojáka.

Každý kluk v té velké zemi byl od malinka připravován na to, že bude voják. Točily se historické filmy, které měly ukázat udatnost obětavost ruských lidí v krizových situacích. Kdo z nás nezná filmy režiséra EZENŠTEJNA Sergeje Michajloviče? Jako třeba Deset dnů které otřásly světem, Křižník Potěmkin a hlavně skvělou historickou fresku Alexandr Něvský? K tomu se točily filmy, kde Rudá armáda vždy porážela bílé, vždy porážela interventy a vždy porážela jakéhokoliv nepřítele na jeho území. K tomu se vrátím ještě později.

Zdálo se, že je vše postaveno tak, jak nejlépe by to mohlo tak být. Dvě přesvědčivé porážky japonských sil v bitvách na řece Chalkin Gol a u jezera Chasan to lidem v zemi potvrzovaly. Jak to vlastně bylo? Uděláme si malý exkurs do této části dějin.

První střetnutí mezi armádami Sovětského svazu a Japonského císařství se odehrál v červenci 1938. Na počátku tohoto měsíce japonské velení soustředilo poblíž sovětské hranice u jezera Chasan tři pěší divize, mechanizovanou brigádu, jízdní pluk, tři kulometné prapory a přibližně 65 letadel. 29. července japonská vojska bez vyhlášení války vtrhla na území SSSR u výšiny Bezejmenná, ale byla odražena. 31. července Japonci, s využitím početní převahy, obsadili důležitá a taktická stanoviště na výšinách Zajezerní a Bezejmenná.

Pro zničení vojsk, která vpadla na území SSSR byl určen posílený 39. sbor, který se skládal z 32. a 40. střelecké divize a 2. mechanizované brigády. Vojenské operace vedl náčelník štábu Dálněvýchodní fronty G.M. Štern. Celkové velení bylo svěřeno maršálovi SSSR V. K. Bljucherovi. Pokusy zahnat Japonce z 2. a 3. srpna pouze silou 40. divize byly neúspěšné. Proto se během dvou dnů se soustředilo 16 tisíc vojáků, přes tisíc kulometů, 240 děl a asi 280 tanků. 6. srpna části 32. a 40. divize s podporou tanků přešly do útoku. Podporovalo je 250 letadel. 9. srpna bylo sovětské území očištěno od japonských vojsk. O den později, 10. srpna bylo odraženo několik útoků Japonců. 11. srpna byly bojové akce zastaveny. U jezera Chasan tak Rudá armáda poprvé od občanské války svedla boj s jinou armádou.

Bylo to prezentováno jako velké vítězství. Ale ti co znali pravdu viděli, že při vyrovnaných silách cca 20 tisíc vojáků na každé straně byly ztráty Rudé armády 960 mrtvých a 2800 raněných a Japonců 540 mrtvých, 950 raněných. No nic, bylo to možná drahé vítězství ale přineslo své ovoce. Nabraly se zkušenosti a když došlo k podstatně ostřejšímu a delšímu konfliktu vše proběhlo jinak.

Bitva u řeky Chalchyn-gol, tedy druhé vojenské střetnutí mezi těmito protivníky, proběhla ve dnech 11. května až 16. září 1939 na území Mongolska. Mongolsko bylo v té době jediný přímý spojenec Sovětského svazu a byla to také druhá socialistická země na světě.

Ve dnech 11. až 14. května malé skupiny japonsko-madžuského vojska vojsko vyvolaly první provokace na mongolsko-mandžuské hranici. 28. května provedlo útok dva a půl tisíce vojáků za podpory dělostřelectva a letectva. Všechny tyto útoky byly odraženy mongolskou armádou za podpory sovětské armády, která se v Mongolsku nacházela na základě dohody o vzájemné pomoci a útočníci byli zahnáni zpět na území Mandžuska.

Na konci června přitáhli Japonci k hranici s velkou skupinou vojsk kterou tvořily:

- 1 pěší divize, a 2 samostatné pěším pluky,
- 2 vyšší tankové jednoty označované v soudobé literatuře jako tankové pluky,
- 3. jízdní pluky, a posilové prostředky s leteckou podporou.

Toto všechno obnášelo dohromady 38 tisíc vojáků, 310 děl, 135 tanků, 225 letadel. Tato síla byla soustředěna s cílem zničit obránce na levém břehu řeky Chalchyn-gol. Tam byla usazena sovětsko-mongolská vojska ve složení:

- 1 tanková brigáda,
- 3 motorizované brigády,
- 1 kulometná brigáda,
- 2 motostřelecké pluky a
- 2 jezdecké mongolské divize.

Všemu velel velitel sboru Georgij Žukov. Jeho síly 32 500 vojáků, 109 děl, 186 tanků, 266 obrněných vozidel a 82 letadel však na převahu a hlavně bohaté bojové zkušenosti Japonců ještě nestačily. Japonská armáda využila svou převahu a 2. července přešla do útoku, v noci přešla řeku Chalchyn-gol a obsadila horu Bajan Cagan, čímž zahrozila obklíčením obránců. Ti provedli odvetné údery ve třech směrech a po tuhých bojích 4. a 5. července vyhnali útočníky z levého břehu řeky. Další japonské útoky ve dnech 8. až 11. července a 24. až 25. července byly rovněž odraženy.

Na začátku srpna japonské velení zahájilo plány na nový útok. 10. srpna byla vojska soustředěná na obsazeném mongolském území převedena pod 6. armádu, které velel O. Rippo. Jednalo se o 2 pěší divize, 1 samostatnou pěší brigáda, 2 tankové pluky, 4 samostatné prapory a 3 jezdecké pluky, což představovalo 75 000 vojáků, 500 děl, 182 tanků a 300 letadel. Útok měl začít 24. srpna.

Sovětsko-mongolská vojska byla převedena do 1. armádní skupiny pod vedení Georgije Žukova. Jednalo se o 1 motostřeleckou divizi a 2 střelecké divize, 2 tankové, 3 obrněné, 1 kulometnou a 1 leteckou brigádu a 2 mongolské jezdecké divize a jezdecký pluk, což představovalo 57 000 vojáků, 498 tanků, 385 obrněných vozidel, 542 děl a minometů a 515 letadel.

Mongolským vojskům velel maršál Chorlogín Čojbalsan. Jeho osobnost by stála za samostaný článek ale tohoto stalinistu tělem i duší si nechám na někdy jindy. Cílem sovětsko-mongolského velení bylo pomocí úderů na křídlech obklíčit a zničit protivníka mezi řekou Chalchyn-gol a státní hranicí.

Po pečlivých přípravách tak 20. srpna přešli spojencké útvary do útoku a po úporných bojích ráno 23. srpna obklíčili jádro japonské 6. armády. V následujících dvou dnech byla obklíčená skupina v bojích zničena. Do 31. srpna bylo mongolské území vyčištěno od nepřátelských vojsk. Jako snahu zvrátit krajně nepříznivý vývoj na bojišti provedla ve dnech 4. a 8. září jedna japonská pěší divize další neúspěšný útok.

Celkové ztráty od května do září činily na japonské straně 8440 mrtvých a 8760 raněných a blíže neurčený počet zajatých. Na sovětské a mongolské straně 7980 mrtvých a 15 300 raněných vojáků. Dne 16. září byly boje ukončeny poté co japonská strana požádala o příměří. 17 121 vojáků bylo vyznamenáno řády a medailemi a 70 jich získalo řád hrdina Sovětského svazu z toho S. I. Gricevec, G. P. Kravčenko, J. V. Smuškevič dokonce již podruhé. Sovětská armáda získala cenné zkušenosti s využitím tanků a letadel.

Sovětský občan tak získal celou řadu hrdinů příkladů k napodobování. Navíc dobré propagandistické použití obou vítězství dále prohloubilo v lidech vědomí vlastní vysoké integrity, morálky a obětavosti. Velmi tomu napomohla nová filmová tvorba. Objevil se film s názvem:
MOŽNÁ ZÍTRA BUDE VÁLKA.
Pojednává o tom jak jedné noci nepřítel – Němci přepadnou Sovětský svaz. Ale urostlí obránci hranic přesnou střelbou odráží pěchotu, rudí orli smetou pomalé německé dvouplošníky a německé tanky hoří na posekaných loukách. Do zákopů přichází i kuchařka Marusja, která odloží zástěru a střílí do Němců, kteří pronikly do postavení. V druhé půli filmu nepřítel ustupuje a je porážen tankovými a motorizovanými vojsky. Válka končí povstáním německého lidu, který za pomoci rudoarmějců svrhává hitlerovskou tyranii. To co oficiální politika tvrdila že bude, tak to také ve filmu bylo. Všude krásné prosvětlené ulice, výstavná sovětská města a šťastní lidé.

Ještě zajímavější filmu se objevil na jaře roku 1939. Jmenoval se
TANKISTA.
Zde hrdina, tankový poručík dostane za úkol provést rozvědný úkol. Přejede frontu a rozhodne se udělat něco víc. Rozstřílí několik německých tanků a vyrazí do Berlína. Po dobrodužné cestě tento poručík s jedním tankem a 4 vojáky dorazí do Berlína, dojede k reichstagu a zajímá Hitlera. Potom se vrací ke svým. Ti ho poplácávají po ramenou a jediné na co zmůžou je pochvalné: „ Ljoško, ty jsi všechnu práci za nás udělal sám“!

Dovedete si představit tu absurditu?

Oba filmy jsou přerušovány tak jako dnes v komerčních televizích. Ale ne reklamami, ale hesly typu: „ Soudruh Stalin říká, že zvítězíme a my zvítězíme“ a podobně.

Lidé tomu věřili. Alespoň si to myslím. Je to dáno tím, že SSSR se zrodil z války. Zrodil se z utrpení I.světové války, která si jen na přímých padlých vyžádala odhadovaných 1 750 000 vojáků. Bída a utrpení a deziluze z vlády přivedly na svět únorovou revoluci, vládu Kerenského a pokus pokračovat ve válce. Pokračující utrpení a totální debakl poslední ofenzivy spustil mechanismus rozběhu největšího společenského převratu v dějinách a přišel Leninův den – VŘSR.
Dva zásadní dokumenty jejichž autor je údajně osobně Vladimír Iljič Lenin pak ovlivnily celý známý svět na 10 let dopředu. Šlo o :

Dekret o míru, umožnil Německu převést velké síly z ruské fronty na západní a na jiná válčiště a umožnil jistou konsolidaci západní fronty a nakonec i mohutné německé ofenzivy a

Dekret o půdě pak k bolševikům přivedl rolníky. Jen díky této zachmuřené, nevzdělané ale přirozeně statečné mase nakonec bolševici porazili a vytlačili ze svého území bílé armády , interventy ze západních zemí a nakonec i německé okupační síly.

Dále Sovětské Rusko vedlo válku ve Finsku a Polsku. Po prvotních úspěších se nakonec díky rivalitě a neschopnosti spolupracovat v samotných bolševických špičkách, se jednotky Rudé armády dostaly do krize a byly poraženy. Na druhou stranu si bolševici udrželi původní Ruskem ovládnuté jižní oblasti - tedy kavkazské a předkavkazské republiky. Vše v boji a zkáze.

Ekonomicky zemi téměř zničil válečný komunismus, který stál životy stovek tisíc rolníků, kteří nechtěli umírat hlady jen proto, že jim Rudá armáda ale i armády jejích protivníků brali vše co se dalo odnést sníst. Byla potlačena s brutalitou, kterou Rusko do té doby neznalo, povstání kozáků, kdysi hlavní opory pravoslavné víry a carské vlády. Bolševická moc se upevňovala terorem, deportacemi a střílením všech oponentů.

Sovětský občan zažil krátkodobé období zlepšení ekonomické situace v období takzvané Nové ekonomické politiky - NEP-u. Zde dostali šanci dosud nepostřílení příslušníci buržoazie pomoci sovětskému státu. V roce 1927 nebo 1928 tento experiment díky tomu, že byl neuvěřitelně úspěšný a tím popíral deklarované přednosti socialistické ekonomiky zrušen a tvůrci úspěchu - který ale popíral stalinské vidění světa - byli postupně zlikvidováními.

Toto všechno se v sovětském člověku ukládalo ale bylo přehlušováno oslavnou propagandou na Stalina a jeho nohsledy, na úspěchy v ekonomice a na naději v příchod všesvětové revoluce které přinese svobodu všem lidem na světě. A nedá se popřít, že výkonnost sovětské ekonomiky neuvěřitelně rostla.

Závěr z těchto slov je neuvěřitelný.
Brutální teror a miliony zavražděných a zemřelých hladem v sovětské nové generaci vytvořili pocit, že vše co se dělo a děje má svůj nadčasový význam, je nezbytné pro blaho a svobodu jich samých i pro lidi na celém světě. Jinou realitu neznali. Všichni co ji znali už v roce 1930 a později nežili, nebo dřeli v GULAGU ve prospěch sovětské moci. A tuto prvotní výbavu si přinášel do armády i sovětský občan - budoucí voják Rudé armády.

Nástup do armády na počátku 30. let byl pro každého mladého muže přechod do jiného světa. Velká část jich neuměla doposud psát a číst. Armáda je naučila. Velká část jich nikdy nejela vlakem, ne tak automobilem. Najednou se setkali s technikou, kterou viděli jen na obrázcích v novinách. Ve filmových týdenících a propagandistických filmech, na přehlídkách a ve filmech natočených v té době sovětský voják viděl nekonečné řady tanků, dělostřelectva, mohutné svazy letadel. Může se někdo divit, že velká většina lidí narozených po roce 1918 uvěřila v lepší zítřky pod vedení soudruha Stalina a jím řízené Velké komunistické strany? Vše tomu nasvědčovalo.

Glorifikovalo se letectvo jako celek a velký rozvoj prodělal výsadkové vojsko. Pokud vím, letecké výsadkové jednotky se poprvé objevily roku 1930 na manévrech Rudé armády v okolí Voroněže a Moskvy. Tam seskočil jeden mladý poručík s osmi dalšími muži z letounu a obsadili velitelství jednoho armádního sboru. Tento první pokus byl předehrou velkého vývoje.

Státní ústav Osoviachim dostal za úkol popularizovat parašutismus v SSSR. Tento ústav zřídil víc než 1000 odboček, otevřel školy a výcviková střediska, vybavená speciálně konstruovanými vysokými věžemi. Seskočit z letounu nebo z věže se brzy stalo populárním sportem. Podle nedávno provedeného odhadu měl SSSR dík tomuto úsilí roku 1934 asi 22 000 padákových skokanů, roku 1936 už 60 000 - koneckonců v městských parcích sovětských měst bylo v té době vystaveno 512 výsadkových věží. V roce 1937 už měl SSSR 100 000 výsadkářů a v předvečer svého vstupu do války ještě větší počet.

Rudá armáda navíc vyřešila problém letecké dopravy vozidel. Toto řešení bylo tak sofistikované, že stačilo k tomu, aby bylo možno roku 1935 přepravit celou leteckou výsadkovou divizi z Moskvy do Vladivostoku, tedy na vzdálenost větší než Londýn - New York. V témž roce byly letecké výsadkové jednotky po prvé ukázány světu v propagačním filmu o ruských manévrech.

Roku 1936 při velkých manévrech u Kyjeva byla předvedena přímá demonstrace cizím vojenským přidělencům; před jejich udivenými zraky seskočily celé prapory parašutistů. Dva prapory, vyzbrojené 16 lehkými děly, byly vysazeny v osmi minutách a obsadily ihned město, kterého měly dobýt.

Úspěšné bojové nasazení vyvolalo nadšení a to pak bylo popudem, že od té doby Rudá armáda pokračovala ve zdokonalování svých leteckých výsadkových jednotek a prováděla jejich zdokonalování za různých druhů a způsobů boje, Například:
- v Zakavkazsku dostaly letecké výsadkové jednotky úkol zajistit přechod řeky;
- ve střední Asii byly vyzkoušeny v boji v horách a
- bylo jich použito k odříznutí nepřátelského ústupu obsazením horských soutěsek.
- v manévrech roku 1937 v Bělorusku zastavily přísun nepřátelských posil na bojiště
- roku 1940 při okupaci Bessarabie – to byl výsledek tajného dotažku smlouvy mezi SSSR a Německem byly v trupu výsadkových letounů ANT 6 dopravovány lehké obojživelné tanky s posádkou dvou mužů.

Podobně bouřlivým rozvojem prošlo i letectvo a mechanizované či tankové síly. Devátý sjezd Komsomolu vyhlásil dne 25. ledna 1935 okřídlené heslo „Komsomolci - do letadel!" Nadšení komsomolci získávali ve svém volném čase v klubech a sekcích dobrovolné organizace Osoaviachim (Obščestvo sodějstvija oboroně i aviacionno-chimičeskomu strojitěľstvu - Společnost pro podporu obrany a letecké i chemické výstavby) pilotní (ale ne jenom pilotní) kvalifikaci. Výcvik letců začínal na větroních, ti, kteří zvládli větroně, přecházeli do letadel a ti nejlepší z absolventů aeroklubů šli na doporučení Komsomolu do škol válečného letectva vybaveni určitými teoretickými znalostmi i nalétanými hodinami.

Osoaviachim roste a vzmáhá se. V roce 1939 už pod něj spadaly 4 školy pro přípravu instruktorů, 12 leteckých technických klubů, 36 plachtařských klubů a 182 aerokluby. Výsledek tohoto snažení je neuvěřitelný. Na začátku roku 1941 už bylo vycvičeno 121 000 letců. Takové zálohy létajícího personálu neměl možná ani celý svět dohromady.

Organizací Osoviachim ročně prošlo 3 miliony mladých lidí. Nadšených a zdatných. Učili se pracovat s mapou, střílet, obsluhovat automobily a získávali řidičské průkazy na vybranou techniku. Stáli včele národních sbírek pro rozvoj armády. Trávili dobrovolně a zcela zdarma ročně několik týdnů v branných táborech kde se učili soudržnosti, kolektivním činnostem, kopali zákopy, ošetřovali své soudruhy a pracovali s mapou při ostrých pochodových cvičeních.

Nebývalým rozmachem prošlo tankové vojsko. Velmi progresivní teoretické práce a praktické experimenty a výcvik nových druhů pozemních sil tedy tankových brigád, divizí a mechanizovaných celků ukazoval, že SSSR se technicky velmi vzmohl. Během třicátých let rostla nasycenost bojových sestav Rudé armády touto technikou tempem, jaké svět do té doby neviděl. Na základě nerealizovatelných nařízení Stalina se jejich počet meziročně zdvojnásoboval. Tanky byly, ale chyběl kvalifikovaný personál pro jejich bojové použití, pro jejich logistickou podporu a pro výcvik branců na ovládání této techniky. A hlavně najednou se projevil jev, který zajistil faktickou nepoužitelnost Rudé armády v boji. Začali chybět i důstojníci. Ale o tom dále.

Jaké byly tankové síly SSSR a Německa ukazuje tato tabulka.
Počty tankové techniky…………………………………………...........SSSR………… Německo

Celkový počet tanků………………………………………………………...23 312……………….5 162

Celkový počet bojeschopných tanků……………………………….18 897…………….…5 162

Celkový počet bojeschopných tanků nasazených
na východní frontě v červnu 41 (západní VO) ……………….10 746……………….3 494

"Moderní" tanky (KV a T-34 a Pz III 50 mm a Pz IV)…….. 1 861………….……1 155

Je poměrně známá a i když se čísla v ní mohou lišit, ne tak moc aby ji bylo potřeba odmítnout.

Vložil jsem ji sem proto, abych ukázal jaká byla potřeba vysoce kvalifikovaných osádek, mechaniků opravářů, zabezpečující techniky a přidružených motorizovaných sil pro podporu tanků v boji. I když to tehdejší sovětský voják nemohl vědět, SSSR v době zahájení války nebyl schopen tato neuvěřitelná kvanta techniky ani správně ošetřovat a opravovat. Ne tak je vést do boje a bojovat.

Jsou zde palbáci kteří tankům opravdu rozumí a mohou sem doplnit kolik různých typů to bylo. Kolik druhů munice a jaká až neuvěřitelně velká byla spotřeba paliv u této armády pancířů.

Prostý občan a řadový voják a myslím si, že i velká část nižších a vyšších důstojníků musela být přesvědčena a uklidněna v jistotě, že vše je v pořádku a drobné nesrovnalosti strana vedená soudruhem Stalinem a pracující lid odstraní.
Většina z mladých lidí byla členy Komsomolu a mnozí už členy Velké komunistické stany – bolševiků. Tím byla zajištěna stranická poslušnost a stranická disciplína. Když si to přečtete jsou to mimořádné věci. Myslím si, že v roce 1939 sovětský člověk a voják Rudé armády musel být přesvědčen, že žije v zemi kde je všechno možné a že slouží v armádě, která je díky svému výcviku, výzbroji a obětavosti vojáků neporazitelná. Považovali se za mesiáše sociálního pokroku a lepší budoucnosti lidstva a byli připraveni vykonat velké věci. Komunistická ideologie na tom měla lví podíl.V životě sovětského vojáka hrála ústřední roli. Ten byl díky ní veden k myšlence, že sám není jen občan v uniformě, ale že uvědomělý průkopník revoluce a slouží v předvoji spravedlivé války.

Jenže tito úžasní lidé nemohli vědět, že jejich vlastní vůdce jim připravil krutý osud. Myslím si že mnozí ani netušili a pokud i tušili považovali za nezbytný krok ke skvělé budoucnosti to, že od roku 1931 zahájil Stalin likvidaci veškeré skutečné a domnělé opozice. Nikdo ze zbytku světa si neumí představit, co všechno se tam dělo a já jsem tomu někdy i rád. Nebudeme se zabývat dopady na společnost a na její ekonomiku a sociální strukturu. Jde nám o sovětského vojáka. Zde to vezmeme od hora.

Jistě každý víte to, že v letech 1937 až 1938 za pouhých 15 měsíců Stalin nechal zničit velitelský sbor celé armády a vojenského námořnictva. Možná ale nejsou až tak známá čísla. Podle knihy Dmitrie Volkogonova kterou považuji za seriozní pramen protože jsem zjistil že většinu faktů zde uvedených lze dohledat i v jiné literatuře jsou uvedené strašlivé údaje o likvidaci důstojnického sboru Rudé armády.

Bylo popraveno:
3 z 5 maršálů
13 z 15 velitelů armád
8 z 9 admirálů flotily a admirálů prvního stupně
50 z 57 velitelů armádních sborů
154 z 186 velitelů divizí

Dále byl téměř zlikvidován politický aparát armády a k tomu bylo popraveno 11 z 11 náměstků komisaře obrany a 98 ze 108 členů nejvyšší vojenské rady.

Dále pak bylo zabito, odsouzeno k dlouholetým trestům a nebo propuštěno z řadové služby 43 285 důstojníků. Podobné údaje uvádí i pan michan ve svých pracích, ale v kategorii důstojník mimo vyjmenované kategorie uvádí čísla menší než já.

Jaký to asi mělo dopad na sovětského vojáka? Nevím. Zkusme si položit pár otázek.

Dá se pracovat v atmosféře neustálého špiclování, donášení, intrik a trvalého strachu o život svůj a své rodiny? Nedá. A pokud ano člověk žije v takovém stresu, že buď je přehluší alkoholem - známou metlou sovětských ozbrojených sil a nebo na to přestane myslet a plně se oddá myšlence budování socialismu a řešení problémů nechá vševědoucí straně.

Jak vnímal situaci obyčejný řadový střelec či kulometník, když viděl jak jeho velitelé jsou postupně veřejně zatýkáni nebo naopak zmizí přes noc?
Co si myslel o tom, že mu politruk jeden den vykládá jakýže byl velitel pluku nepřítel lidu a sám je ve středu zatčen a obviněn ze stejného zločinu?

Jaký musel mít pocit z toho když viděl jak postupně upadá úroveň velení, týlového technického zabezpečení a tím pádem i kázeň? Asi velmi špatný. Jsou zdokumentovány případy kdy vojáci neměli ani základní podmínky pro slušný život. Boty, prádlo. Stravovací zabezpečení v Rudé armádě bylo často na úrovni doby kamenné a podporovalo šíření infekcí a zbytečné ztráty životů a zdraví. I v roce 1941 se objevovali posádky kde jediné ubytovací zařízení byla otep slámy

Jaký měl pocit z toho, že armáda se začíná měnit k horšímu? Kde byly ty skvělé posádky z filmů, které musel sedíc na zemi sledovat. Musel si všimnout změny.

Zde si myslím, že došlo k několikerému pohledu na věc.

Zdravé jádro – tedy ti mladí, kteří poznali jen Stalinův režim byli přesvědčeni, že tak děje po právu a z naprosté nezbytnosti. Propaganda pracovala dobře a souzení lidé se u soudů přiznávali ke strašným věcem, prosili o to aby byli potrestáni.

Na objednávku stranických institucí pochodovali kolem soudních budov davy pracujících a skandováním požadovaly rozsudky smrti nad zrádci a parazity SSSR. A stejně tak v armádě vojáci spontánně i pod vlivem stranických organizací podepisovali petice požadující přísné tresty pro zrádce soudruha Stalina.

Tyto akce celému běsnění dodávaly legitimitu a mlýn ničící výkvět sovětské inteligence, techniků a vojáků se točil stále rychleji. Rakovina postupně zasáhla celou zemi. Když se kola zastavila, zůstala propast, kterou nebylo možno jen tak přeskočit.

Nůžky mezi neustálým růstem zbrojených sil včetně technických složek a možnostmi SSSR je personálně zajistit se stále více rozevíraly. V některých plucích přežilo jen několik profesionálních vojáků. Ke slovu, velení a tím i moci se dostali lidé kteří málo znali, málo uměli ale byli politicky přijatelní. Většina z nich byla z lidí čestných, obětavých a statečných. Ale statečnost, obětavost a morální kredit nemohly nahradit znalosti, zkušenosti a kvalifikaci danou praxí. Rudá armáda se v době kdy měla čelit největším hrozbám musela znovu vše učit od počátku.

Krutou pravdou totiž bylo to, že v den německého útoku jen 7,1 % velitelského sboru Rudé armády mělo vysokoškolské vzdělání, 55,9 % středoškolské, 24,6 %, mělo rychlokurzy organizované tak že se vybral civil - třeba učitel a za dva měsíce velel praporu. A byl jeho problém jak si s tím poradí.12,4 % velitelského zboru pak nemělo vojenské vzdělání vůbec.

Celou bídu Rudé armády pak ukázalo vojenské střetnutí s Finskem, takzvaná Rusko - Finská válka.

Není třeba se tím až tak zabývat. Pan michan k tomu zpracoval skvělý post.

Důležité je toto:
Finská armáda ztratila během zimní války asi 71 000 mužů z toho 22 830 mrtvých a 48 700 těžce raněných, ztráty Rudé armády zůstávají záhadou. Původně přiznané ztráty celkově 100 000 mužů byly novináři přijaty s takovým posměchem, že byly záhy opraveny na nejdříve 147 000 až na posléze 195 000 mužů. Postupem času, jak se uvolňoval režim v Sovětském Svazu, potažmo Rusku, se objevovaly další dříve utajené dokumenty a spolu s tím „rostly“ ztráty Rudé armády.

V současné době ruští vojenští historici vyčíslují ztráty Rudé armády 131 486 mrtvých či zmizelých a 264 908 nemocných nebo zraněných. Dále připouštějí ztrátu 600 letadel proti 70 finským a zničení nebo vyřazení asi 3 500 ruských tanků a obrněných vozidel. Finové jich ztratili asi 16. Finové odhadli ztráty Rudé armády na něco mezi 400 000 až 600 000 muži. O některých položkách mám značné pochybnosti ale důležité je jen jedno.

Jak mohla armáda podle kvantitativních ukazatelů extrémně silná, podle proklamací velení a politiků skvěle vycvičená a tvořená vojáky ochotnými ve jménu pomoci pracujícím z celého světa bojovat s tímto světem utrpět takovou porážku v první etapě a utrpět takové Pyrrhovo vítězství v etapě druhé?
Odpovědí je možno kolik kdo ráčí. Ale čtyři hlavní příčiny jsou tyto:

1 - naprosté podcenění bojeschopnosti finské armády a otřesná či spíše trestuhodná ignorace velmi složitých terénních podmínek doplněných kvalitním polním a stálým opevněním
2 - nikdo v Rudé armádě se nepokoušel zjistit pravdu o skutečném morálně – politickém stavu vojáků. Ve zvrácenosti stalinskému režimu se za dobrý stav vojáků v této oblasti nepovažovalo jejich zdravé sebevědomí, duševní zdraví, dobrá nálada klidná sebedůvěra ve vlastní síly. To jak je morální stav jednotky vysoký rozhodovalo pouze:
- kolik vojáků se přihlásilo za hodnocené období do strany,
- kolik je jich ochotno se hlásit na nebezpečnou práci a to,
- jak se přizpůsobili kolektivním normám chování. To není úplně špatně. Ale strana, ochota chovat se jak stádo a ochota se nechat bez přemýšlení zabít byly nadřazeny.
3 - přání nelze zaměnit za skutečnost. To že soudruh Stalin řekne a jeho nohsledi mu to potvrdí, že porazit Finsko bude výlet, neznamená že tomu tak skutečně bude.
4 - Rudá armáda byla po čistkách a vybití důstojnického sboru v takovém stavu, že byla nebyla způsobilá ani k obraně. Už vůbec pak nebyla způsobilá k takto rozsáhlé útočné operaci v náročných terénních a povětrnostních podmínkách.

A co sovětský voják? Zažil krvavou lázeň. Byl pevně přesvědčen o svém nezbytném vítězství. Po tolika letech agitace tomu ani nemohlo být jinak. Vystřízlivění nastalo velmi rychle. Jejich velitelé sami posedlí hrůzou z obvinění ze zbabělosti a sabotáže své vojáky hnali proti kulometům a dělové palbě. Dělo se tomu bez rozmyslu, masově a věřilo se že sama masa živých těl přinese vítězství. Finští obránci likvidovaly špatně udržované a špatně takticky nasazené tanky v počtech, které braly dech všem přítomným. Hrůza a šok z boje vedly k masovým dezercím - to nebylo to, co sovětský voják čekal. Vyskytly se i případy, kdy se vzbouřily celé jednotky pro hlad, zimu a opakovaná jatka, když jejich velitelé nedokázali vymyslet ani na popáté nic jiného než čelní útok.

Sovětský voják nechápal co se to děje. Měl postupovat, vítězit a finský lid měl sám povstal aby svrhl svoji kapitalistickou vládu. Bylo mu vysvětleno, že finští fašisté ohrožují hranice sovětského svazu. Po vzoru rudoarmějců z propagandistických filmů měli nejdříve tento útok odrazit, což měl být snadný a rychlý úkol. Ti co tomu věřili možná doufali, že bojovat za ně bude někdo jiný. Pokud bylo vítězství po odražení finského útoku jisté, nemusel by koneckonců podstupovat nikdo velké riziko.

Vždyť finský lid využije šance a osvobodí se. Ale bylo to jinak. Finský lid vyslal své vojáky, zabezpečil je a tito vojáci bojovali s nasazením a udatností jaké právem čekali sami od sebe. Protivník nebyl k poražení, skvěle manévroval a likvidoval celé jednotky.Tanky byly více nepojízdné než pojízdné, zamrzaly a selhávaly jim zbraně. Letectvo nedokázalo rozeznat cíle na zemi a tak bombardovalo civilní cíle nebo sypalo bomby do lesů. Dělostřelectvo trpělo nedostatkem zkušeností, munice a motorové trakce.

Vítězný pochod se nekonal. Naopak. Pokud by se na to díval nezaujatý pozorovatel, mohl by natvrdo napsat, že těch pár týdnů boje odhalilo v Rudé armádě tolik nedostatků, že by to dalo na knihu. Mohl by konstatovat, že Rudá armáda selhala ve všem, o čem bylo nahlas proklamováno, že je v nejlepším stavu:

- zpravodajci přehlédli existenci linie opevněných bunkrů, přes které nechráněná pěchota nemohla projít.

- přes tvrdé podmínky v zimě ve většině Ruska, nebyla rudá armáda vůbec cvičena vybavena pro zimní boj, neřkuli v arktických podmínkách.

- tanky byly snadno zapalitelné obyčejnou zápalnou lahví a neměly
radiostanice. Pokud i nějaké měly nefungovaly vyřazeny otřesy a mizerným technickým stavem.

- chyběla strava, PHM, otop, obuv a oblečení

- Mladí velitelé přicházející přímo z učeben neměli zkušenosti a bohužel jim chyběl i potřebný výcvik. Chyběla jim fantazie daná zkušeností a nedokázali vymyslet nic mimo čelní útok. Pokud měli koordinovat více prvků - pěchotu, tanky a dělostřeleckou palbu bylo to nad jejich síly.

- totálně se rozpadla morálka vojsk. Pluky prapory z jiných oblastí Sovětského svazu - hlavně Ukrajinci a Bělorusové – byli přesvědčení, že moskalům, tedy Rusům slouží jako obyčejný kanonefutr. Byl nalezen dopis:

„Všechno je už ztracené,“ psal domu jeden příslušník ukrajinského praporu. „Jdeme na jistou smrt. Všechny nás pobijí. Kdyby noviny napsaly, že je na jednoho Fina potřeba deset Rusů, měly by pravdu. Pobíjejí nás jako mouchy“ Toho vojáka to stálo život. Dopis byl totiž nalezen ve složkách NKVD.

Jak reagovalo sovětské velení? Stejně jako v uplynulých třech letech. Masovou represí. Počet naprosto bezdůvodně popravených rudoarmějců je odhadován na 3 500. Počet popravených velitelů všech stupňů pak na 450. Počet poprav byl takový, že nakonec i generální štáb poslal směrnici, která použila termín o NADÚŽÍVÁNÍ TOHOTO TRESTU a požadovala více rozumu. Poté se situace zlepšila.

Šok pro sovětského vojáka znamenalo, když zjistil, že SSSR nepodepsal haagské konvence a tím není zaručena ochrana vojáka v případe jeho zajetí. Druhý šok, ne tak velký a možná v té době dokonce nepochopený stejně jako nepochopení významu haagských dohod pak byl výnos nejvyššího sovětu o tom, že každý voják který upadne do zajetí má být považován za zrádce, se všemi důsledky co to pro něj jeho rodinu přineslo.

Co je však nejdůležitější, když se pokoušíme dopracovat k tomu, jaký byl sovětský voják dne 21. června 1941, musíme si všímat u tohoto konfliktu je naprostý propad morálky. Jeden z těch co přežili zimní i Velkou vlasteneckou válku po mnoha letech vypověděl:

„ Jediné co si pamatuji je tupá apatie a lhostejnost k blížící se zkáze, která hnala muže vpřed, když žádná jiná alternativa než smrt neexistovala“

Tato slova měla opravdu velmi daleko k rychlému vítězství i ke stranickému duchu. A v Moskvě si otřesení Vorošilov a Stalin četli o krajně negativních účincích jaký má na útočící vojáky vliv, když nacházeli zmrzlá těla vojáků z dřívěji postřílených útočných vln nepochovaná vůbec nebo naházená v mělkých hrobech podél ledových silnic, mířících na sever, k bojišti.

No otřesení, u obou bych o tom pochyboval. Byli oba dva přímí viníci a ti si nepřipustili nikdy že jejich rozhodnutí jsou tak špatná že se jedná o zločin.

Pro nás lidi zvenčí je otázka morálky ruského a v dané době sovětského vojáka záhada. Každý si rád přisadí svůj názor jací vlastně vojáci té velké země jsou. Díla ruských spisovatelů - třeba Lva Nikolajeviče Tolstého se hemží "statečnými a vyrovnanými rolnickými synky se srdcem širokým jako ruská step". Popsal tak vojáky, kteří pod vedením zkušených a schopných velitelů jako byli Kutuzov, Bagration a dalších pokračovali v náročných podmínkách tvrdé zimy v boji a nakonec Napoleonovu Velkou armádu vytloukli z Ruska.

Generál Martel , britský vojenský pozorovatel v SSSR ve 30. letech ve svém hlášení uvedl:

Jsou pravděpodobně nejlepší materiál pro tvorbu armády“. A pokračoval „O jejich statečnosti v poli nemůže být pochyb, jejich nejvýraznějším rysem je však jejich udivující síla a odolnost“.

Ani on však nestrávil se sovětskými vojáky jedinou hodinu. Hodnotit vojáky podle ukázkových cvičení, přehlídek na Rudém náměstí a podle rozhovorů s důstojníky určenými pro jejich doprovod nebylo korektní. Od Leninovi smrti po celou dobu do začátku války s Finskem Sovětský svaz neuvěřitelně důsledně utajoval vše co mělo jakoukoliv vazbu na armádu. Nebylo známo její sociální a věkové složení. Nikdo se nedověděl, že příslušníci mnoha národů do armády mohou pouze a jen pokud jsou zařazeny do pracovních útvarů kde je jim povoleno dřít na stavbách, komunikacích a v továrnách.

Výpovědi ruských zajatců z finské války byly velmi ceněné. A bohužel byly nadhodnocované a hlavně zpravodajci wehrmachtu si z nich udělali špatný obrázek, který vedl ke krajně nespolehlivým závěrům. Přes krajně mizerné výsledky, totiž ne všechno co Rudá armáda předvedla v této válce, bylo tak špatné jak je prezentováno. Ale to bych se dostal jinam.

Každopádně musím setrvat na tom, že tyto závěry neměly být ale pro útočící armády v červnu 1941 však byly stěžejní při hodnocení toho, jak bude Rudá armáda reagovat na invazi masivního rozsahu.

Armáda, která bojovala ve Finsku, byla do války s Německem zaplavena novými vojáky. Rostla. Nastoupily do ní miliony nových branců a dobrovolníků, které tato malá válka inspirovala k touze konat velké činy. Její průběh, ztráty a popravy byli obyvatelstvu i vojákům mimo boj utajeny a pečlivě upraveny tak, že nakonec z toho bylo skvělé vítězství.

Nejlepší informace o sovětském vojákovi tak nakonec nachází badatelé v archivech bývalé Hlavní politické správy Rudé armády. Tvořili je školení vychovatelé a agenti v jedné osobě,tedy agitátoři a političtí pracovníci. Zdá se, že morálka nadšených občanů po nástupu do armády díky krajně neutěšeným podmínkám upadala. Hlad, vetchá výstroj, nedostatky v ubytování, služba lidí z mnoha národů a vojáků s různým sociálním původem vytvářela zvláštní směs. Směs, která zdaleka neodpovídala nadšeným fanfárám, které z těchto hlášení vyplývají v 99,90 procentech. Bylo to 99,90 procent lživých zpráv. Ale to jedno promile pravdivých hlášení je tristní.

Ubíjející propaganda, která vojáky přesvědčovala o jejich povinnosti sloužit vlasti jako o výsadě a čestném úkolu brance unavovala. Výjimka byla důstojnická učiliště - profesionální voják se s tím na základě toho, že byl dobrovolník vypořádal tak, že tyto řeči akceptoval a zařadil do svého slovníku.
Nespokojenost se vším, co vojáky trápilo, byla utlumená a umrtvená vyčerpáním z tvrdého výcviku, podvýživy, stereotypem i strachem z udavačů.

Pořád platilo, že 90 procent vojáků je rolnického původu. Ti chlapci a muži věděli co kolektivizace udělala s jejich světem tak pevně spojeným s půdou. Kdysi se z prostředí vesnic rekrutovali nejlepší vojáci a také Stalinská vojenská elita povražděná v čistkách se z velké části vydělila z tohoto hnízda. Po roce 1929 však na základě vyhlášení, že rolník je nepřítel, objevilo tvrzení, že nejlepší voják – důstojník – letec - námořník je dělnického, tedy městského původu.

Tak se skrytě oddělilo kladivo od kovadliny. Ale i dělničtí synové rychle pochopili, že je něco špatně. Od roku 1930 byla armáda pravidelně jako laciná pracovní síla používána na vojenské výpomoci v kolchozech a sovchozech. Archívy NKVD zachovaly tyto výroky branců z roku 1940.

Tvrdí nám, že si kolchozníci žijí dobře“, říká jeden branec, „a zatím nemají vůbec nic“.

Jiný zase říká svému kamarádovi: „Nebudu bránit sovětskou moc. Až přijde na věc tak zběhnu. Můj otec byl blázen že zemřel v občanské válce, ale já blázen nejsem. Komunistická strana a sovětský stát mě ožebračily“.

Léta pronásledování pravoslavné církve sebrala těmto lidem jejich vztah k bohu a nedokázala ho přes pociťované nadšení nahradit. Přesto mnoho z nich mělo u sebe křížky a tajně se modlili, jak je to naučily jejich babičky a rodiče.

Celou dobu je špehovala NKVD a hledal skryté nepřátele lidu. Nikdo jim neomezoval přístup k alkoholu a. To mohl udělat jen nedostatek peněz.

V roce 1940 se v Rudé armádě v rámci mobilizací jednotlivých okruhů a v roce 1941 v rámci všeobecné mobilizace objevil další prvek. Byli to vojáci oproti běžným brancům staří. Bylo jim i nad 40 let. Tito vojáci zažili v minulosti věci které mladá nadšená generace neznala. Sloužili v carské armádě. Ta byla přísně hierarchická, byla podrobena tuhé kázni a absolutní autoritě velitelů. Prodělali často několik ofenziv i ústupů. Znali boj a měli pocit, že ti mladí a z velké části nadšení vojáci, neví o čem mluví. Válka pro ně byla něco na co se těšili. Neznali otřesy způsobené výbuchy granátů dělostřelecké přípravy, nevěděli co je útočit proti kulometům. Jejich vlastenecké a nadšené řeči je děsily a měli z nich strach. Této armádě nevěřili a cítili že armáda nevěří jim.

Navíc tito vojáci zažili i krátkodobé armádní bezvládí, kdy důstojníky pokud je oni sami nezabili prostě vyhnali a vládli si jakýmsi divným způsobem sami. O bojové činnosti hlasovali a při nejmenších potížích opouštěli akce. Pak je nahnali do Rudé armády a museli bojovat proti bělogvardějským armádám, interventům. Občanská válka je děsila ve snech ještě i nyní. Museli narukovat, protože byly často jedinou technicky zdatnou silou ve svých útvarech. Nebylo jich moc ale byli zde a armáda nevěděla co s nimi.

Jako poslední prvek co se v Rudé armádě objevil byl malý pramínek vojáků, velitelů všech stupňů a politických pracovníků, kteří byli na jaře roku 1941 a vlastně ten proud pokračoval až do léta 1941 postupně propouštěni z věznic, vyšetřovacích vazeb a lágrů ze sítě GULAG. Bylo jich jen několik tisíc ale byli jedni z mála vojáků připravovaných k osudovému střetnutí, kteří měli bojové zkušenosti, znalosti a dá se říci že řemeslu vojáka opravdu rozuměli. Bylo jich příliš málo aby mohli něco ovlivnit jako vcelku armády ale na některých místech díky nim vzrostla bojová připravenost až zázračně. Bohužel jejich práce byla omezena tím, že strašná zkušenost kterou prodělali, jim ohnula páteř. O mnohých se říkalo, že jsou agenty NKVD a všechny je NKVD sledovala s velkou pečlivostí. Nemálo jich pak bylo i v této době znovu odhaleno jako nepřátelé lidu, zatčeni a s konečnou platností zmizeli v lágrech.

Tímto bych ukončil tuto první část. Než se pustím do další – nevím kdy to bude – pokusím se udělat jakýsi závět této první.

Jaký tedy byl sovětský voják dne 21. června 1941?

Byl to chlapec nebo už ve věku od 19 do 45 let. Převažovala masa mladých, zapálených a ideově dokonale zpracovaných lidí, kteří i přes jistou deziluzi z poměrů, které na ně v armádě čekaly věřili, že jejich posláním je porazit nepřítele kdekoliv na něj narazí. Byli přesvědčeni o tom, že pokud na to přijde jejich vítězství vyvolá celosvětovou proletářskou revoluci.

Menší skupina vojáků byla naladěná vůči režimu nepřátelsky ale dovedla to skrývat a službou v armádě trpěla. Bylo to jak z ideových důvodů - jejich rodiny utrpěli pod bolševiky kruté újmy, tak i z důvodů náboženských či jen z obyčejné neschopnosti se ztotožnit s vojenským životem. Ale i tato skupina byla ve své většině ochotna bránit vlast. Sice z jiných důvodů než ta první ale vlast pro ně byla hodnota za kterou stálo za to bojovat.
Další skupina byly starší vojáci kteří hodně viděli a hodně zažili. Měli strach z budoucnosti ve své většině to co viděli je utvrdilo v tom, že vlast je ztracena. Jejich motivace byli z pohledu stalinského režimu přízemní. Pokud bojovat za vlast, tak v ní neviděli Stalinské ikony ale své rodiny, své životy a svoji práci.

Potom zde byla skupina a dost velká vojáků, kteří službu v armádě odmítali z národnostních důvodů. Branci z čerstvě zabraných Pobaltských republik viděli teprve nedávno věci jaké nečekali, že někdy uvidí: násilné deportace, masové popravy elity jejich národů, noční zatýkání a násilné odvody. Neviděli až na malou část komunistů jediný důvod, proč se podílet na čemkoliv co by upevnilo stalinskou vládu. Stejně se k obraně Sovětského svazu stavěly jednotlivé občiny kozáků a kavkazských národů. Část jich byla za tuto vlast ochotna požit život. Většina ji nenáviděla čekala na příležitost jak se jí zbavit. To platilo ve zvýšené míře hlavně o Ukrajincích, což nakonec potvrdilo i jejich jednání v průběhu války i po válce.

Nejmenší skupinu tvořili propuštěné oběti stalinských čistek. Jejich motivace je asi nejhůře stanovitelná. Myslím si, že se snažili tvrdou prací prokázat, že došlo k omylu. Že se v lágrech a věznicích nachází tisíce a tisíce dalších statečných nevinných lidí, kteří pokud by dostali možnost mohli vlasti odvést kus ze sebe sama a být jí ku prospěchu. V dalším pak je možné, že část jich byla skutečně nasazenými agenty, kteří měli za úkol vyhledávat nepřátele lidu. Jejich role nakonec byla v měřítku gigantického zápasu, který se rozpoutal, nepatrná.

Pokud bychom tuto masu zprůměrňovali, musíme přiznat, že to byl voják statečný, odpovědný a velmi dobře motivovaný. Dále musíme přiznat, že to byl voják špatně vycvičený, který špatně ovládal svoji zbraň a bojovou techniku. To nebyla jeho vina - ten voják se chtěl učit, ale neměl ho kdo učit. Ti co ho mohli vycvičit a připravit na boj byli mrtví nebo káceli na Sibiři stromy. Samotná statečnost a motivace na dokonale fungující mašinérii wehrmachtu nemohla stačit.

Dne 21. června 1941 si tento voják myslel, že je určen k tomu aby spasil svět. Že on je ten, který zbaví všechny pracující vykořisťování. Nevěděl, jak hluboce se mýlí. Pravda byla taková, že aniž by to bylo vidět, byl Stalinem a bolševickou stranou zrazen a odsouzen ke smrti, zranění nebo zajetí, což se smrti rovnalo.

Toho dne totiž nastala největší vojenská katastrofa dějinách této starobylé a velké země a možná i dějin celého světa.

Tolik k první části této práce kterou věnuji sovětskému vojákovi ve Velké vlastenecké válce. Potěší mě cokoliv co k práci doplníte, namítnete nebo upřesníte.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 18/5/2010, 16:15, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
pinkolin
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 200
Registrován: 4/6/2007, 18:39

Příspěvek od pinkolin »

Nejenom, že je tvoje psaní plné vždy zajímavých detailů, ale ještě k tomu se to velice dobře čte. Příjemné čtení prostě. Díky.
Kdo čest nemá, druhému jí nedá.
reddog
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 469
Registrován: 21/11/2008, 11:40
Bydliště: Litoměřice

Příspěvek od reddog »

Opravdu moc zajímavé a pěkně zpracované.
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Á, koukám, že Pátrač četl knížku Ivanova válka od Catherine Merridale. Proč ne, knížka je to dobrá a ta paní si s ní dala práce jistě víc než dost. :wink:
Naposledy upravil(a) Destroyman dne 22/1/2009, 15:02, celkem upraveno 1 x.
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Nejenom tuto knihu. K tomu jsem dal Volkogonova, Harta, Gilberta, vzpomínky na sovětské válečné veterány se kterými jsem osobně mluvil v 80. letech. A nesmím zapomenout na Solněžicina. Jeho pohled na osudy vojáků v průběhu války jsou velmi cenné.

Bibliografii dodám až s celým projektem skončím.

Knihu Ivanova válka od Catherine Merridale jsem si koupil víceméně náhodou. A byl jsem překvapen pečlivostí a seiozností této autorky. Považuji ji za dobrý pramen.

Ale třeba kniha VÁLKA Z DRUHÉHO BŘEHU od Basila Harta, která obsahuje jeho poznámky s dlouhých výslechů německých generálů po válce je cenným zdrojem. Protože se jich ptá jak hodnotili v jednotlivých fázích války své protivníky. Některé věci se objeví v druhém a třetím pokračování tohoto bloku.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Thór
7. Major
7. Major
Příspěvky: 889
Registrován: 7/8/2008, 02:35
Bydliště: Chrudim

Příspěvek od Thór »

Pátrač-příteli článek je vynikající, informace v něm otřesné. Jedna věc je, pokud se člověk tyto informace dozví "po kapkách". Druhá, pokud to někdo seriozně sepíše. Jenom by mě zajímalo, jak dlouhu přetrvají v národu vzpomínky na "sociální pokus", se všemi tebou zmíněnými následky. Nevím jestli jsou Rusové jako masa lépe manipulovatelní než jiné národy, ovšem to co jsi napsal je silná káva.Těším se na další pokračování. :up:
ObrázekObrázek
" Thór "

Kaphar hunnu bhanda marnu ramro
Lom
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 109
Registrován: 24/10/2008, 10:45

Příspěvek od Lom »

K věci (válka s Finy):
Vítězný pochod se nekonal. Naopak. Pokud by se na to díval nezaujatý pozorovatel, mohl by natvrdo napsat, že těch pár týdnů boje odhalilo v Rudé armádě tolik nedostatků, že by to dalo na knihu. Mohl by konstatovat, že Rudá armáda selhala ve všem
na druhou stranu:
Přes krajně mizerné výsledky, totiž ne všechno co Rudá armáda předvedla v této válce, bylo tak špatné jak je prezentováno.
Je mi jasné, že článek dal velkou práci, a kvůli jeho obsáhlosti se do něj dostalo několik protimluvů. Asi by to chtělo rozdělit téma na několik dílů a ty pak vypilovat. Při stávající rozsáhlosti se s tím asi nedá nic dělat.
Odstrašujícím příkladem byly příspěvky od Sovy v nyní již zablokovaném tématu.
Tím nechci vůbec je stavět vedle sebe - Sova napsal pár vět a už by se dalo diskutovat hodiny. Uvádím to tedy jen za příklad.
Naposledy upravil(a) Lom dne 22/1/2009, 14:02, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Lom píše:Sice jsem dosud nedostal povolení od kacermiroslav psát kritické připomínky (sám jsem nenapsal žádný článek) ale co není zakázáno je tedy povoleno...
Cože? Jaké povolení? To si doufám děláš srandu? :shock:
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

LOM - může to tak vypadat. Mě se strašně líbí jak pečivě práce na Palbě čteš. A za cenné připomínky a kritiku od kohokoliv jsem vděčný. Já nevím kde jsi na to přišel, že když jsi nesepsal článek nemůžeš napsat, že to četls je blbost, zvláště pokud to blbost opravdu je.

Nezaujatý pozorovatel by ten pocit mohl mít. Ale pozorovatel znalý věci a pokud by se podíval na všechno co musely obě strany absolvovat v této válce by našel na straně Rudé armády několik "polehčujících"okolností.

Pominu nyní ale politické pozadí a fakt, že Sovětský svaz napadl suverénní stát jen proto, že tento dával suverenitu nekompromisně najevo. Politické rozhodnutí bylo zločin a pustit se do toho 30.listopadu pak nebetyčná hloupost.

Boje v první fázi nemohly dopadnout jinak.
Třeba Kareksá šíje je širiká podle mapy 112 nebo 113 kilometrů. Jenže pro vojenské použití je ploviční. řeka Vuoksi je široká a kolem sebe vytváří spleť vodních ramen a bažin neprostupně i pro pěchotu. V zimě a to byl možná důvod nepočkání na jaro pak zamrznutý terén umožní průchod i těžké techniky. Ale i tak zde není prostor pro boční manévry a pokud byla vyztužena opevněnou linií se stálými objekty nemohlo to dopadnout jinak než dopadlo.

Při druhém útoku se pak všech blbismů utočník vyvaroval. Přisunul potřebné síly těžkých zbraní, pěchota řádně spolupracoval s tankovými jednotkami a po prolomení linie opevnění bylo rozhodnuto.

Při druhé vlně války se navíc prokazetelně dařilo eliminovat finské boční údery, na sovětské straně bojovala otužilá sibiřská pěchota na lyžích a dostatečně silné boční záštity pak zajistili klidnější přesuny. Prostě poučení v krvi zrozené.Prokázala se účinnost nové tankové techniky , motorových saní a lyžařských jednotek.

Ona vlna sympatií ve světě která se vzedmula po odražení prvotních útoků byla vyvolána dvěma věcmi. Vždy dělá dobře vidět, když slabý natluče silnému. A ta druhá je v tom, že SSSR byl v té době vnímán jako horší nepřítel než Německo nebo spíše jako stejný nepřítel.

A tato vlna sympatií pak zařídila, že se přehlíželo i to co mělo být jasné. Hlavně to, že obránce měl na své straně všechyn výhody:
- velmi obtížně průchodný terén
- počasí a roční období, které bylo pro ofenzivu krajně nevhodné
- výrazně lepší síť komunikací
- zmobilizovaní obránci, jejich znalost terénu a možnost dopředu připravit polní opevnění
- polní maršál Mannerheim své protivníky převyšoval po všech stranách o dvě třídy

Churchillův výrok z 20. ledna 1940 že " Finsko odhalilo světu vojenskou nezůsobilost Rudé armády " bylo sice z pohledu sympatizanta a povrcního pozorovatele možné ale vytvářelo předpokad k podcenění Rudé armády jako celku.

A bylo to o to tristnější, že jen o pár měsíců později britský expediční sbor zdrhal přes Dunkergue za kanál jen se prášilo.

Pro sovětského vojáka to všechno mělo pramalý význam. On umíral dál.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Miroslav Comorous
desátník
desátník
Příspěvky: 54
Registrován: 19/9/2007, 22:41
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Miroslav Comorous »

Článek od Pátrače je vynikající. S notnou dávkou cynismu se dá konstatovat, že ,,lepší,, průpravu na budoucí válku, než byl stalinův despoticismus, vojáci ani dostat nemohli. Z civilního života si přinesli houževnatost, výdrž, skromnost, poslušnost a fatalismus. Ta samozřejmost, se kterou se nechali masakrovat po tisících, bere dech.
Dovolím si k tomuto tématu doporučit knihy Rusové ve válce od Richarda Overyho a Stalinovy iluze Konstantina Plešakova.
Můj Staline. Lid i já sám, Josife Vissarionoviči Staline, si dobře pamatujeme vaši moudrou předpověď: Hitler v roce 1941 nezaútočí!
Lavrentij Pavlovič Berija , 21.června 1941
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pátrač píše:A bylo to o to tristnější, že jen o pár měsíců později britský expediční sbor zdrhal přes Dunkergue za kanál jen se prášilo.
Mno, tak tuhle lacinou demagogii snad nemáš zapotřebí, ne? Ono by se totiž dalo pokračovat ve stylu "a o pár měsíců později zdrhali Taloši v Africe jen se prášilo" a dále "o dalších pár měsíců později zdrhali Rusáci před wehrmachtem jen se prášilo", za dalších pár měsíců "zdrhali amíci před Japoncema jen se prášilo" atd. atd.
To že někdo ve válce zdrhá je přece úplně normální ne? To si měli ty lidi nechat ustřelit hlavu jen proto, aby ses jim sedmdesát let po válce neposmíval?
さようなら。
Buhel
desátník
desátník
Příspěvky: 47
Registrován: 27/12/2008, 20:26

Příspěvek od Buhel »

Ještě k tomu Finsku.

-Manerheimov línie to bylo k 30.11.1939:
-42 železobetonových kulometných hnízd(celkem 60 kulometů)
- 6 železobetoných bunkrů vybavených děly(celkem 12 děl,ráže 57 a 75mm)
- 19 železobetoných krytů pro pěchotu
-804 dřevozemních krytů pro pěchotu
-606 dřevozemních kulometných hnízd
-440 kilometrů zákopů
-132 kilometrů ostnatého drátu
-136 kilometrů protitankových příkopů
To při celkové délce 135 kilometrů.Navíc 75% karelské šíje je pokryto lesem.
Od sovětských hranic,skrz línii do finského vnitrozemí procházelo 11 silnic.


Chasan: Narazil jsem na dost odlišnou verzi té Pátračovi(a vpodstatě "oficální").Ty kopce o které se bojovalo,měly patřit Japonsku.Ovšem velení NKVD je ve snaze o vyvolání incidentu špatně zaneslo do map a ty odeslalo místním štábům.
A když sovětští pohraničníci v dobré víře obsadili "svoje" území nedala na sebe japonská odveta dlouho čekat(Jednak bránili svoje hraince,druhak sebevědomí japonští důstojníci rádi přijali možnost k boji).
Následně měl tehdejší velitel Dálněvýchodního frontu Bljucher odmítnout hnát svoje vojáky do útoku kvůli "pár japonským kopcům" a velení vojskům v oblasti převzal náčelník štábu frontu Štern.
A zanedlouho byl "nepřítel lidu a japonský špion" Bljucher utlučen při výslechu.
(J.Fidler:Stalinovi maršálové,JOTA 1998)
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

To není až tak demagogie. Mě šlo o jedinou věc. Politik ve vojenských otázkách poměrně dobře rozhlédnutý - Winston byl voják a to velmi dobrý, účastnil se několika tažení - a udělá takový povrchní závěr. Ale abych zbytečně neprudil, tu větu vymažu.

Přesto z důvodu ješitnosti a líbivosti plácne takovou neprozřetelnost. Máš pravdu, že občas někdo ustupuje a nebo přímo zdrhá. Sověti podcenili co mohli a dostali výprask. Ale to neznamená, že to za nějakou dobu nemůže být jinak.

Britská armáda byla v době kterou řešíme profesionální sbor. A přesto dostala stejný výprask. Přitom se nic zvláštního nestalo - několik špatných rozhodnutí, pár špatných vyhodnocení a průšvih byl na světě.

Přesto pokud sověti dostali bití a museli se stáhnout dodnes se dočteš ledaskde, že jako vojáci nestáli za nic což mělo být tímto prokázáno. Ústup za kanál je prezentován jinak.

Jsem dalek toho abych hanil bojové vystoupení britské armády v II.SV. Nikdo jí nemůže upřít, že ze všech armád mimo německé bojovala nejdéle a na největším množství válčišť. Ale i ona měla potíže a zažila několik ostudných porážek a stejně tak ostudných vítězství jako sověti ve Finsku.

Jediným pevným faktem tak zůstává, že Finové bojovali na své možnosti skvěle. Ze všech válek se sovětskou mocí vyšli se ctí.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 12/12/2009, 17:02, celkem upraveno 2 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Buhel píše:Ještě k tomu Finsku.

-Manerheimov línie to bylo k 30.11.1939:
-42 železobetonových kulometných hnízd(celkem 60 kulometů)
- 6 železobetoných bunkrů vybavených děly(celkem 12 děl,ráže 57 a 75mm)
- 19 železobetoných krytů pro pěchotu
-804 dřevozemních krytů pro pěchotu
-606 dřevozemních kulometných hnízd
-440 kilometrů zákopů
-132 kilometrů ostnatého drátu
-136 kilometrů protitankových příkopů
To při celkové délce 135 kilometrů.Navíc 75% karelské šíje je pokryto lesem.
Od sovětských hranic,skrz línii do finského vnitrozemí procházelo 11 silnic.


Chasan: Narazil jsem na dost odlišnou verzi té Pátračovi(a vpodstatě "oficální").Ty kopce o které se bojovalo,měly patřit Japonsku.Ovšem velení NKVD je ve snaze o vyvolání incidentu špatně zaneslo do map a ty odeslalo místním štábům.
A když sovětští pohraničníci v dobré víře obsadili "svoje" území nedala na sebe japonská odveta dlouho čekat(Jednak bránili svoje hraince,druhak sebevědomí japonští důstojníci rádi přijali možnost k boji).
Následně měl tehdejší velitel Dálněvýchodního frontu Bljucher odmítnout hnát svoje vojáky do útoku kvůli "pár japonským kopcům" a velení vojskům v oblasti převzal náčelník štábu frontu Štern.
A zanedlouho byl "nepřítel lidu a japonský špion" Bljucher utlučen při výslechu.
(J.Fidler:Stalinovi maršálové,JOTA 1998)
Nerad bych, abychom zde zašli až tak moc do Finska. Na to je zde skvělé vlákno pana michana:

http://www.palba.cz/viewforum.php?f=188

A kolego, je pro ukojení mé zvědavosti, kde jsi přišel na ten objev, že nějaké kopce na území Číny nebo Mongolska patřili Japoncům? Kolego Japonci tam byli v roli agresora, který Čínu zalil krví. A byli tam jako okupanti od roku - tuším - 1932. A proti tomu co udělali s Nangingem je chování armád v Evropě slabé kafe.

Jnak pokud máš pravdu tak by šlo o zábrání Čínského území a potom měla bojovat Čína.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Pátrači, skvělý článek, ale mám drobné návrhy.
Celý úsek Chalchyn-gol by se hodil do samostatného vlákna, zde by měly být spíše jen obecné závěry, jako máš u finské operace, zbytečně již tak rozsáhlý text mělní.
Kromě toho, sovětský voják jako takový nemohl být formovaný výsledky finské války, protože se o ní jako takové mohl maximálně dozvědět z neoficiálních zdrojů. Je naprosto nemyslitelné, aby se tyto informace dostaly mimo generální štáb k uchu prostého vojáka.
Počet jednotek zasažených oběma konflikty byl velmi nízký, hlavní význam - jak píšeš - měla propaganda a poznatky pro nově formovaný velitelský sbor (zajímavé by bylo znát, zda-li se nějakým způsobem změnily sovětské příručky a školení velitelských kádrů - ale to je výzkumnou práci v archivech pro profesionálního historika)

Spíše by se hodilo uvést výsledky střetnutí do formování sovětského velitelského sboru než prostého vojáka, který v některých pasážích uvádíš a popisuješ, ale spíše nepřímo.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Rosomak - když tak nad tím přemýšlím tak máš pravdu. Když jsem to koncipoval tak jsem nabyl z pramenů dojem, že propagandistické zpracování těchto sražení bylo enormní. Proto jsem nějak podvědomně zabrousil více do hloubky. Kdyby zde tato střetnutí byla už rozebrána jako právě rusko-finský konflikt, odbyl bych to jen odkazem jako v případě pečlivé, propracované a rozsáhlé práce pana michan.

Je pravda, že to článek dost natáhlo. Budu nato myslet při pokračování, děkuji rosomaku, navíc jsi mě navedl na myšlenku, že až dokončím vojáky, udělám asi práci věnovanou sovětskému důstojnickému sboru.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od hydrostar »

Nezkracuj, zrovna podle mě je takové letmé popsání bojových operací docela dobrým příkladem, co mohl a nemohl udělat prostý voják a jeho velitel nebo i jejich hlavní velitel a na jejich činech bylo vidět i jejich míra vycvičenosti.
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Tunac
podporučík
podporučík
Příspěvky: 678
Registrován: 29/5/2006, 22:23
Bydliště: Brno
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Tunac »

Pátrač, perfektní shrnutí, já osoně jsem se nikdy nad tímto tématem nezabýval, tak jsem tento článek uvítal a 2x přečetl.
Vojáci!!!!
Jste vojáci smrtí!!! A já jsem ten, co Vás bude posílat tam, kde se umírá!!!
Uživatelský avatar
Destroyman
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1288
Registrován: 25/6/2008, 08:35
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Destroyman »

Pátrači, sorry, omlouvám se, že jsem tak vylít. Jsem sice od přírody kliďas, ale je pár věcí, který mě spolehlivě vytočej - a myšlenkový zkratky ve stylu Rudýho práva 1988 mezi ně bohužel patří. Připomíná mi to pár věcí, který bych z paměti nejradši vypustil.
Nuž k věci: Nejsem žádnej Churchillův fanoušek (to ani náhodou!), ale tady se ho musím zastat. Víš vůbec, co Churchill dělal v době finský války? Zdá se, že ne, tak ti to prozradím: po letech, kdy byl v opizici a marně v parlamentě bubnoval na poplach proti Hitlerovi (mj. i v době Mnichova) byl v září 1939 jmenován šéfem námořnictva. Na akce pozemní armády měl minimální vliv, tudíž bych radši posuzoval jeho působení v admiralitě. A co byla Royal Navy v době jeho působení zač? Nebyla to takhle náhodou plně akcescopná a velmi dobře organizovaná a respektovaná síla? Jistě, ne všechno se úplně povedlo, tak to už holt chodí (kdo nic nedělá, nic nezkazí), ale co byla v té době Rudá armáda zač? Nebyla to takhle náhodou tlupa ožralejch pologramotnejch mužiků vedenejch bandou idiotů, který sice uměli recitovat Stalinovy projevy a Komunistickej manifest snad i pozpátku, ale tím veškerá jejich kvalifikace končila (Timošenko, Vorošilov, Buďonnyj, Mechlis...)? A není tak snad onen výrok Churchilla jako šéfa admirality posuzujícího práci svou a práci "kolegů" zcela na místě?
A co se týče Dunkerque, tam bych si Churchilla do huby taky vzít neodvážil. Vždyť právě námořnictvo, kterýmu donedávna šéfoval, se tam předvedlo dost dobře. Pozemní armáda sice dostala parádní výprask, Churchill ovšem nastoupil do funkce premiéra jen tři neděle před evakuací a dá se říci, že si jen vyžral chyby a průšvihy jinejch.
Sákryš, to jsem se zas rozkecal... omlouvám se za off-topic...
さようなら。
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Destroyman- a tak to zase klidně vylítni. Akorát se zde točíme jak ve valčíku. Ale valčík je pěkný tanec takže proč ne. A na off-topic v tomto případě neber zřetel – je to vlákno které snese i diskusi širší.

Destroymane, jediné co jsem tou větou chtěl sdělit bylo to, že šlo o povrchní závěr bez skutečné znalosti podmínek ve kterých ta válka byla svedena. Tedy že to byl závěr blízký pravdě ale neměl vést k přesvědčení, že Rudá armáda je naprosto k ničemu.

Hodnotit Winstna Churchilla je složité. Byl to ale politik jež zařídil že Velká Británie a její dominia přežily a zajistil jí postavení ve světě na další roky. Byl to politik a tak lhal, když to bylo potřeba, nařizoval vojenská opatření když to mělo jeho zemi prospět a rozehrával složité diplomatické partie. Vždy za jedním účelem – prospěch koruny.
Ale měl jednu špatnou vlastnost. Při svých hodnoceních zvláště pokud tato hodnocení děla pod tlakem krize nebo ve zlosti pronášel výroky a nařizoval kroky které byli nejen mylné ale někdy i nesmyslné a kontraproduktivní.

Daný výrok je jeden z nich. Pokud tedy půjdeme na to že vele námořnictvu, otroč se snažil mluvit zasvěceně o pozemní operaci? Víme z I.SV že operace u Gallipoli při které bylo potopeno značné množství spojeneckých lodí a zahynuly stovky tisíc vojáků a nepřinesla mimo vyčerpání části zdrojů Turecka ve své podstatě nic. Takže člověk, který svými mylnými rozhodnutími způsobil obrovské škody na námořní síle a na vojácích by neměl být brán jako ten nejzpůsobilejší pro podobné závěry. To že nějakou dobu vojákem sám byl a ne špatným, neznamená že byl vojenský génius.

S Rudým právem na mě nemusíš chodit. Když se na tu větu podívám tak si myslím, že jsem se vyjádřil podstatně uštěpačněji než tato tiskovina. V roce 1987 o tomto politikovy vyšel v sobotní příloze velký článek a bylo o něm psáno kupodivu s respektem a úctou. Jistě - nebylo mu prominuto vyhlášení spuštění želené opony ale to byla daň době.

Jako velitel námořnictva byl jaký byl. Nerozumím tomu. Ale z jeho výsledky z I.SV bych si netroufl tvrdit, že měl zrovna nějaký velký vojensko profesionální kredit k tomu aby mohl hodnotit výsledky působení pozemních sil na bojišti, které bylo pro něj velkou neznámou.

Co byla Rudá armáda zač? Já nevím . Já se na to postupně pokouším přijít. Proto jsem se pustil do této práce. Velmi mě překvapilo Tvé hodnocení, které jsi formou dotazu uvedl.
Destroyman píše:A co byla Royal Navy v době jeho působení zač? Nebyla to takhle náhodou plně akcescopná a velmi dobře organizovaná a respektovaná síla? Jistě, ne všechno se úplně povedlo, tak to už holt chodí (kdo nic nedělá, nic nezkazí), ale co byla v té době Rudá armáda zač? Nebyla to takhle náhodou tlupa ožralejch pologramotnejch mužiků vedenejch bandou idiotů, který sice uměli recitovat Stalinovy projevy a Komunistickej manifest snad i pozpátku, ale tím veškerá jejich kvalifikace končila (Timošenko, Vorošilov, Buďonnyj, Mechlis...)? A není tak snad onen výrok Churchilla jako šéfa admirality posuzujícího práci svou a práci "kolegů" zcela na místě?
Strávil jsem hodiny a hodiny práce s tím, abych ukázal, že to byli lidé stejní jako kdekoliv jinde ve světě. S tou odlišností, že řízením osudu a částečně i vlastní vinou žili v nejkrutější diktatuře jakou kdy svět poznal. Že jejich možnost volby byla omezená a jakákoliv rezistence končila fyzickou nebo v tom lepším případě společenskou a ekonomickou likvidací toho viníka a jeho rodiny. Jsem nyní nespokojený sám s sebou z toho, že nakonec je vnímáš tak jak jsi uvedl.

To že jsem uvedl že část vojáků byla negramotná nebylo v době kterou řešíme nic neobvyklého i pro moderní demokratické země. A 112 negramotných občanů ČSSR jsem učil v Kynšperku nad Ohří číst a psát já osobně na vojenské stáži v roce 1986.
Tím že uvedu, že sovětští vojáci měli potíže s alkoholem neznamená, že celá Rudá armáda byla pořád a stále opilá naplech. Útvary a svazky Rudé armády měly poměrně promyšlené, pevné struktury jednotek a podpůrných prostředků. Byly ve fázi poměrně razantního přezbrojení. To že politické vedení, které bylo představováno jediným člověkem, který svými zásahy uvedl armádu do stavu personálního kolapsu a nezpůsobilosti k boji tím, že se nedokázal rozhodnout co dělat, nedělá z Rudé armády tlupu. V roce 1941 byla poražena a 80 procent vojsk stojících na území od hranic po Moskvu bylo zničeno. Kdyby v té armádě nebylo něco zdravého - dokázala by bojovat dál?

Jak bys potom hodnotil armádu Polska? Zničena i za pomoci SSSR. Jak bys hodnotil armádu Norska – poražena a expediční sbory museli ustoupit. Jak bys hodnotil francouzskou armádu – její porážka byla naprostá vojenská katastrofa. I expediční armáda Velké Británie byla tvrdě poražena a s minimem těžkých zbraní ustoupila zpátky na ostrovy. A nebyly to tlupy. Kdo jim velel, všem těm armádám, které skončily na štítě válečných událostí? Kde je Jugoslávie, Řecko, Belgie, Nizozemí.
Tito pologramotní mužici jak jsi je nazval zkonstruovali a nebo okopčili a vylepšily kvalitní, jednoduchou techniku, která nakonec ovládla bojiště východní fronty. Osvobodili sami sebe a tím, že odčerpali nemalé procento sil zemí Osy umožnily totéž i západní Evropě.

Co se týká mé poznámky o Dunkergue, netýkala se námořnictva ale pozemních sil. Každá armáda může dostat výprásk a každé se to také stane. A je jedno jestli to je způsobeno tím, že si vyšlápne na někoho a přecení své síly a nebo je sama terčem útoku. Může to být a zpravidla také je soubor příčin, které to zaviní a v dané době každý zírá a neví co se děje. Když pak utečou roky a vše je jasnější vypadá vše jinak.

Takže takto. Děkuji za připomínky a těším se na další setkání ve virtuálním světě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“