Skeptik
To je právě trochu problém. Výklad, který k tomu dáváš může být, ale nic ho takto explicitně nepotvrzuje. Plány, které jsou popisoval, jsou koncipovány jako klasická útočná operace. Bohužel nebyl doposuď odtajněn žádný dokumet, který by u těchto plánů prozrazoval zámysl jejich použití. Proto jsme odkázáni na jejeich výklad na základě různých dalších faktů a proto také mezi historiky v tomto není obecná shoda.
Co se mě týká, moje teorie je, že zmíněné plány byly ze začátku koncipovány jako útočné a to primárně díky celkově ofenzivní doktríně RA a SSSR obecně. Po vypuknutí WW2 předpokládal SSSR dlouhou a vyčerpávající válku mezi Německem a Západními demokraciemi. Byl připraven, ve chvíli, kdy už všechny státy budou značně opotřebované, zahájit "vítězné tažení" do Evropy. Jenže vývoj se ubíral jinudy.
Myslím si, že v roce 1941 nakonec došlo k tomu, že si Stalin uvědomil, že se Německo na něj chystá zaútočit. V tomto se rozcházím s dnes běžným názorem. Jen nejsem schopen určit, kdy přesně. U posledního plánu (květen 41) jsem přesvědčen, že byl už zpracováván v předtuše Německého nebezpečí, ale s tím, že SSSR tehdy ještě nedokázal určit datum Německého útoku. To nastalo až později a od té chvíle SSSR zahájil konkrétní přípravy na německý vpád (určení datu mobilizace atd.).
To jsou právě ty přípravy, které byly identifikovány a jsou často vykládány jako úmysl SSSR zaútočit. Ovšem protože měl pouze ofenzivně laděné plány, ani nic jiného dělat nemohl. Stalin se dle mě rozhodl, že se připraví a buď předejde Hitlera v útoku (onene a nebo jeho prvotnní útok zachytí a následně vlastní ofenzívou ho zničí. Víme jak to dopadlo.
Tohle by podle mě vysvětlovalo všechny věci, které jsou udávány jako přípravy na sovětský útok. Z toho plyne také logická snaha toto utajit. Přeci jen, pro prestiž RA a SSSR by bylo nejhorší, kdyby se vědělo, že německý útok byl očekáván, RA se na něj připravovala a přesto nakonec bolestně zklamala. To už je lepší, když to vypadá, že nebyla na boj připravená, protože to sice taky není dobrá vizitka, ale alespoň se dají nějak omluvit špatné bojové výkony.
Skeptik píše:
EKONOMICKÝ A PRŮMYSLOVÝ POTENCIÁL
Při válce na Západě - jednoznačně převaha na straně "západních zemí".
Při válce na Východě - až do konce roku 1942 jednoznačně na straně Třetí říše.
Takhle se to nedá dělit. Německo mělo jen jeden ekonomický potenciál a ten je nutno porovnávat s ekonomickým potenciálem Spojenců (plus němečtí spojenci). Už jsme to řešili jinde, jak to nějak smysluplně rozdělit? Je to dost provázané.
Skeptik píše:
Tak ještě jednou: Neexistuje žádný relevantní důkaz, že by se SSSR ve 30- tých letech 20-tého století připravoval na agresi proti Evropě.
Ba naopak veškeré důkazy svědčí o opaku.
To je právě problém sovětských archivů. Protože důkazy o tom, že by nepřipravoval agresi proti Evropě tak jednoznačně také neexistují. Jak už jsme psal, máme plány, kzteré jsou jednoznačně útočené. Jenže nebyly zveřejněny zámysly, kterými se měly tyto plány řídit.
Stejně tak máme dostatek různých prohlášení atd. které ukazují agresivní charakter SSSR. Viktor Suvorov je velmi rád využívá ve svých knihách. U nich je problém, že mají jednoznačně útočnou rétoriku a dají se sice vyložit jako přehánění, ale současně se dají vyložit i jako nabádání k agresi. Proto jimi ostatně Suvorov podporuje svoje vývody.
To, že SSSR v meziválečné době nezahájil vojenskou agresi je tak dáno spíše celkovou politickou situací, než že by vyloženě nechtěl. Onen často připomínaný "komunismus v jednom státě" trochu upozadňuje nazírání komunistů na to, že je třeba spojit veškerý proletariát do jednoho státu.
Takže bych s tvrzením, že nic nesvědčí o agresi SSSR proti Evropě, byl opatrný. Nezaměňoval bych nemohoucnost s přáním.
Skeptik píše:
Vždyť ani ten komunismus nebyl nikomu ve střední Evropě vnucen násilím. Všude jeho instalaci maximálně realizovaly místní, za plně podpory, nebo alespoň s tichým souhlasem většiny obyvatel.
To je často tradovaný mýtus. Pouze v ČR se dá o něčem podobném hovořit (byť i zde existují určitá "ale"). V ostatních státech (Polsko, Bulharsko, Maďarsko či Rumunsko) byl komunismus dosazen násilnou cestou.
Skeptik píše:
Já nevím o žádné středoevropské zemi, (s výjimkou toho NDR), kde by SSSR silou dosadil vládu. Pokud vím, všude to bylo legální parlamentní cestou.
To víš opravdu špatně, je dost literatury, která právě o tomto detajlně pojednává a ukazuje, jak komunisté násilně převzali moc a rozhodně to nebylo parlamentní cestou. I ty příklady, které uvádíš mají k tomuto daleko a většinou se nejedná o svobodné volby. Pouze ČSR z toho vybočuje, ale i zde je to už na hraně, protože o plném obnovení demokracie po obnovení naší státnosti se nedá mluvit. Nejde ani o to, že by SSSR někoho podporoval, on přímo organizoval a prováděl a vše se odehrávalo na jeho popud a z jeho vůle. Byl hybatelem a aktivním činitelem, ne jen poporovatelem.
Pokud nevíš, kde s četbou začít, tak teď nedávno jsem četl knihu Železná opona: podrobení východní Evropy 1944-1956 od Anne Applebaumové.
Mirek58
I s č. 1 co psal Skeptik to může být vyloženo jako preventivní úder. Kryt hranice provádíš ikdyž nepřítel nezaútočí. Je to preventivní operace a to, že je zahájena se nedá vykládat jen, jako příprava k odražení nepřítele.
Mirek58 píše:
Tak trošku se pozapomíná, že to byl důsledek, nebo praktické provedení dohody vítězů WWII. Ne akt jednoho z nich.
Rozdělení Evropy "železnou oponou" nebyla žádná dohoda mezi Spojenci. Byl to důsledek aktu jednoho znich konkrétně SSSR. Veškerá tvrzení o "dělení Evropy", třeba na Jaltě, se nezakládají na reálných událostech. Jediné co, že Západní Spojenci svojí politikou ústupků SSSR sami k tomuto dělení přispěli.
kenavf píše:
No,a čo už mal SSSR robiť keď bol svedkom toho ako nemecké a polské jednotky obsadili československé pohraničie, po Mnichovskej zrade.
Až na to, že pakt R-M nebyl explicitně vyvolán tímto. Německo-Sovětské kontakty jsou daleko hlubší a daleko širší. Tvrzení o reakci SSSR na agresivní kroky Německa je spíše v rovině propagandy Sovětů, než reality.