Německá logistika na Východní frontě
Napsal: 1/10/2004, 15:59
Ve vojenských kampaních v letech 1939-1941 dávalo Německo velkou váhu číslům a logistickému zabezpečení svých vojsk. Vysoký ohled na čísla byl ilustrovaný již v útoku na Polsko. Němci měli stejně vysoký ohled také na organizaci přesunů. Tento styl měl úspěch v rozvinutých komunikacích Západu, kde podporoval rychlost vojenských operací.
Jenže to co nebyl problém v Polsku nebo ve Francii narazilo v Rusku. Německý logistický systém nebyl schopen podporovat úspěšně vojenské operace na Východě. Tato teze je udržitelná a lze jí aplikovat od září 1941 do roku 1945, ale Němci plánovali vyhrát kampaň do srpna 1941.
Německá armáda neprohrála na Východě jen kvůli logistickému systému, ale tato složka byla přesto důležitou součástí teorie Blitzkriegu. V rozhodujících chvílích se musely na čas zastavit vojenské operace. V době kdy německé polní armády opustí prakticky jisté vítězství. Tato doba regenerace představovala pro Sověty výhodu zatímco německá fyzická síla a psychologická moc se utlumila.
Co je důležité pro německý logistický systém je to, že byl navržen tak, aby úspěšně podporoval plán Barbarossa v červnu, červenci a srpnu 1941, ale ne pro měsíce od září 1941 do roku 1945.
Analytici tvrdí, že německá vítězství v červnu až srpnu 1941 byla tak rozhodná, že o této otázce není sporu. Sověti se přiblížili blízko porážce, ale sovětské zotavení lze považovat za vzkříšení z operační smrti. Logistický systém podporoval vítězství v srpnu 1941, ale jeho postupné selhávání vedlo mimo jiné k porážce v květnu 1945.
Existují však také teze o tom, že Německo už prohrálo v okamžiku kdy zaútočilo na Sovětský svaz, protože nemohlo zvládat demografické, psychologické, a ekonomické rozměry války, problémy venkova a jeho lidí.
Přesto byl předveden uctihodný výkon - Němci vybudovali 22 000 km železnic a opravili přes 16 000 km pro použití přepravy při vojenském tažení do Ruska! Při budování se také využívala Říšská pracovní služba (Reich Arbeits Dienst - RAD) a organizace Todt.
S příchodem zimy nevlastnili Němci ani adekvátní zimní oděv a obuv pro vojáky ani vhodná mazadla a oleje pro zbraně a vybavení pozemních sil a Luftwaffe.
Během náporu na Moskvu přišly nízké teploty v listopadu a prosinci 1941. Začaly se vyskytovat poruchy na kulometech (MG-34), ne příliš překvapující pro samočinné zbraně. Také však ve velkém měřítku funkční poruchy německé standardní pušky (Gewehr 98, nebo puška model 1898), což bylo překvapující.
Německé děla s hydraulickými rekuperátory také selhala v extrémních chladnu. Motory vozidel a letadel se začaly poškozovat kvůli nevhodným olejům, mazadlům a zamrzala také chladící kapalina. "Zamrzly" kulomety a dělostřelectvo, Němci tedy bojovali s ručními granáty. To byly „detaily zimy“ ve válce se Sovětským svazem.
Nedostatek zimních oděvů a chladné počasí, nevhodná mazadla pro zbraně a motory zaostřuje pozornost na situaci kolem Moskvy v listopadu a prosinci 1941 a srovnejte to nyní s dost hladkým postupem v létě 1941. V zimě 1941-1942 byla bitva o Moskvu první dlouhá protahovaná série bojů.
V červnu a červenci 1941 Němci netrpěli velkými ztrátami ani tankové ztráty nebyly velké. Německý průmysl a mezi evropské dovozy a zásoby dokázali zajistit dost jídla, paliva a střeliva, aby dokázaly podporovat částečně motorizovanou armádu asi tří milionů lidí ve velké polní kampani, aby vydržela plánovaných sedmnáct týdnů. Německý vojenský potenciál byl slabý v mnoha ohledech a nebyl připraven na dlouhotrvající válku. Téměř rok se připravovaly a produkovaly zásoby pro Barbarossu, Němci měli dost základního materiálu, aby dokázali vyhrát válku v Sovětském svazu v roce 1941.
Německý logistický problém byl jak dopravit materiál z adekvátních zásob k armádě operující pod obtížnými okolnostmi ve velké zemi bez optimální míry železnic a s nezpevněnými cestami. Německé centrum organizace přesunů muselo stavět železniční linky a stanice. Organizuje také velká nákladní auta, které se pohybují ze zásobami k hranici do té doby než jsou dokončeny nové železniční tratě.
V podstatě lze německý logistický systém na Východě připodobnit železniční lince na konci které byla stanice a sklady pro tvoření strategických zásob. Polní armáda poslala nákladní auta do tohoto skladu a dopravovala dodávky blíž k armádním sborům a divizím. V době operace se musel také stavět železniční systém rychle do evropské části Ruska a udržovat železnici v uspokojivých vzdálenostech od postupujících polních armád.
Na hranicích se SSSR v Polsku byly umístěny velké sklady. Nákladní auta po napadení SSSR musela zásobovat z těchto skladů armádní skupiny a operovat tam a zpět k hranicím pro zásoby do té doby než se zprovoznila či vybudovala vlaková stanice.
Kvůli neočekávaným okolnostem, včetně balkánské kampaně a hrozné zimy 1940-1941, německé soustřeďování sil pokračovalo do 22. června 1941. Vypravilo se nějakých 17 000 vlaků nad normální provoz na Východ po bitvě o Francii. Přes všechno utajení nebylo možné si nevšimnout této zvýšené aktivity. Stalin a jeho poradci dostali varování před německým agresivním záměrem měsíce předtím, ale oni si to většinou vysvětlovali pomocí alternativních teorií, navíc měly Rusové vlastní agresivní záměry.
Objevily se také možnosti, že se sami připravovali napadnout Německo na podzim 1941 a pravděpodobně ne později než v létě 1942. Nakonec ačkoli byl Stalin připraven pro německý politický tlak v létě 1941, a možné vojenské incidenty, byl totálně překvapen německou vojenskou invazí. Nevtíravý pohyb 17 000 zvláštních vlaků na Východ a podvodné vysvětlení aktivity spojené se soustřeďováním sil umožnily překvapení v červnu 1941.
Gercke pověřený dopravou na Východ začíná s přesunem „neškodných“ pěších divizí a jen několika málo mobilních v maximu dvanácti vlaků denně podél každých ze šesti hlavních linek stanovených programem Otto. Šéf armádní dopravy přesunul sedm pěších a dvě mobilní divize v první vlně (relativně málo), mezi který je možné zastřít jednu pancéřovou divizi a jednu motorizovanou pěší divizi.
Operovali podle doktríny že obrněná divize a těsně přidružená motorizovaná pěší divize může být určena výlučně pro hlubokou strategickou ofenzívu. Němci předpokládali s obrazem zrcadlového myšlení, resp. že Rusové ihned rozpoznají nebezpečí týkající se nadměrného množství pancéřových divizí. Tato mystifikace probíhala od února do června 1941, do té doby bylo přesunuto na Východ 101 divizí.
Jenže to co nebyl problém v Polsku nebo ve Francii narazilo v Rusku. Německý logistický systém nebyl schopen podporovat úspěšně vojenské operace na Východě. Tato teze je udržitelná a lze jí aplikovat od září 1941 do roku 1945, ale Němci plánovali vyhrát kampaň do srpna 1941.
Německá armáda neprohrála na Východě jen kvůli logistickému systému, ale tato složka byla přesto důležitou součástí teorie Blitzkriegu. V rozhodujících chvílích se musely na čas zastavit vojenské operace. V době kdy německé polní armády opustí prakticky jisté vítězství. Tato doba regenerace představovala pro Sověty výhodu zatímco německá fyzická síla a psychologická moc se utlumila.
Co je důležité pro německý logistický systém je to, že byl navržen tak, aby úspěšně podporoval plán Barbarossa v červnu, červenci a srpnu 1941, ale ne pro měsíce od září 1941 do roku 1945.
Analytici tvrdí, že německá vítězství v červnu až srpnu 1941 byla tak rozhodná, že o této otázce není sporu. Sověti se přiblížili blízko porážce, ale sovětské zotavení lze považovat za vzkříšení z operační smrti. Logistický systém podporoval vítězství v srpnu 1941, ale jeho postupné selhávání vedlo mimo jiné k porážce v květnu 1945.
Existují však také teze o tom, že Německo už prohrálo v okamžiku kdy zaútočilo na Sovětský svaz, protože nemohlo zvládat demografické, psychologické, a ekonomické rozměry války, problémy venkova a jeho lidí.
Přesto byl předveden uctihodný výkon - Němci vybudovali 22 000 km železnic a opravili přes 16 000 km pro použití přepravy při vojenském tažení do Ruska! Při budování se také využívala Říšská pracovní služba (Reich Arbeits Dienst - RAD) a organizace Todt.
S příchodem zimy nevlastnili Němci ani adekvátní zimní oděv a obuv pro vojáky ani vhodná mazadla a oleje pro zbraně a vybavení pozemních sil a Luftwaffe.
Během náporu na Moskvu přišly nízké teploty v listopadu a prosinci 1941. Začaly se vyskytovat poruchy na kulometech (MG-34), ne příliš překvapující pro samočinné zbraně. Také však ve velkém měřítku funkční poruchy německé standardní pušky (Gewehr 98, nebo puška model 1898), což bylo překvapující.
Německé děla s hydraulickými rekuperátory také selhala v extrémních chladnu. Motory vozidel a letadel se začaly poškozovat kvůli nevhodným olejům, mazadlům a zamrzala také chladící kapalina. "Zamrzly" kulomety a dělostřelectvo, Němci tedy bojovali s ručními granáty. To byly „detaily zimy“ ve válce se Sovětským svazem.
Nedostatek zimních oděvů a chladné počasí, nevhodná mazadla pro zbraně a motory zaostřuje pozornost na situaci kolem Moskvy v listopadu a prosinci 1941 a srovnejte to nyní s dost hladkým postupem v létě 1941. V zimě 1941-1942 byla bitva o Moskvu první dlouhá protahovaná série bojů.
V červnu a červenci 1941 Němci netrpěli velkými ztrátami ani tankové ztráty nebyly velké. Německý průmysl a mezi evropské dovozy a zásoby dokázali zajistit dost jídla, paliva a střeliva, aby dokázaly podporovat částečně motorizovanou armádu asi tří milionů lidí ve velké polní kampani, aby vydržela plánovaných sedmnáct týdnů. Německý vojenský potenciál byl slabý v mnoha ohledech a nebyl připraven na dlouhotrvající válku. Téměř rok se připravovaly a produkovaly zásoby pro Barbarossu, Němci měli dost základního materiálu, aby dokázali vyhrát válku v Sovětském svazu v roce 1941.
Německý logistický problém byl jak dopravit materiál z adekvátních zásob k armádě operující pod obtížnými okolnostmi ve velké zemi bez optimální míry železnic a s nezpevněnými cestami. Německé centrum organizace přesunů muselo stavět železniční linky a stanice. Organizuje také velká nákladní auta, které se pohybují ze zásobami k hranici do té doby než jsou dokončeny nové železniční tratě.
V podstatě lze německý logistický systém na Východě připodobnit železniční lince na konci které byla stanice a sklady pro tvoření strategických zásob. Polní armáda poslala nákladní auta do tohoto skladu a dopravovala dodávky blíž k armádním sborům a divizím. V době operace se musel také stavět železniční systém rychle do evropské části Ruska a udržovat železnici v uspokojivých vzdálenostech od postupujících polních armád.
Na hranicích se SSSR v Polsku byly umístěny velké sklady. Nákladní auta po napadení SSSR musela zásobovat z těchto skladů armádní skupiny a operovat tam a zpět k hranicím pro zásoby do té doby než se zprovoznila či vybudovala vlaková stanice.
Kvůli neočekávaným okolnostem, včetně balkánské kampaně a hrozné zimy 1940-1941, německé soustřeďování sil pokračovalo do 22. června 1941. Vypravilo se nějakých 17 000 vlaků nad normální provoz na Východ po bitvě o Francii. Přes všechno utajení nebylo možné si nevšimnout této zvýšené aktivity. Stalin a jeho poradci dostali varování před německým agresivním záměrem měsíce předtím, ale oni si to většinou vysvětlovali pomocí alternativních teorií, navíc měly Rusové vlastní agresivní záměry.
Objevily se také možnosti, že se sami připravovali napadnout Německo na podzim 1941 a pravděpodobně ne později než v létě 1942. Nakonec ačkoli byl Stalin připraven pro německý politický tlak v létě 1941, a možné vojenské incidenty, byl totálně překvapen německou vojenskou invazí. Nevtíravý pohyb 17 000 zvláštních vlaků na Východ a podvodné vysvětlení aktivity spojené se soustřeďováním sil umožnily překvapení v červnu 1941.
Gercke pověřený dopravou na Východ začíná s přesunem „neškodných“ pěších divizí a jen několika málo mobilních v maximu dvanácti vlaků denně podél každých ze šesti hlavních linek stanovených programem Otto. Šéf armádní dopravy přesunul sedm pěších a dvě mobilní divize v první vlně (relativně málo), mezi který je možné zastřít jednu pancéřovou divizi a jednu motorizovanou pěší divizi.
Operovali podle doktríny že obrněná divize a těsně přidružená motorizovaná pěší divize může být určena výlučně pro hlubokou strategickou ofenzívu. Němci předpokládali s obrazem zrcadlového myšlení, resp. že Rusové ihned rozpoznají nebezpečí týkající se nadměrného množství pancéřových divizí. Tato mystifikace probíhala od února do června 1941, do té doby bylo přesunuto na Východ 101 divizí.