Chamberlein k národu po anšlusu Rakouska (24.3.1938)

Osobnosti a vojáci Velké Británie.
Odpovědět
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Chamberlein k národu po anšlusu Rakouska (24.3.1938)

Příspěvek od kacermiroslav »

Projev britského premiéra Nevilla Chamberleina k národu po anšlusu Rakouska
24.3.1938



Nyní se obrátím k situaci, kterou jsme dnes odpoledne obzvláště zaujatí. Vláda Jeho Veličenstva vyjádřila stanovisko, že nedávné dění v Rakousku vytvořilo novou situaci, a považujeme za správné vyhlásit závěry, ke kterým nás úvahy o těchto událostech vedly. Již jsme úředně ohlásili své stanovisko k postupu německé vlády. Nemám k němu co dodat. Ale následky zůstávají. Bylo to hluboké narušení mezinárodní důvěry. Za těchto okolností před Evropou stojí problém, kterému je podle mínění vlády Jeho Veličenstva její nejnaléhavější povinností věnovat svou pozornost, a sice jak obnovit tuto otřesenou důvěru, jak zajistit dodržování zákona v mezinárodních záležitostech, jak hledat pokojné řešení otázek, které stále zapříčiňují starosti. Z nich ta, kterou se nutně zaobírá nejvíce lidí, je otázka týkající se vztahů československé vlády a německé menšiny v té zemi; a je pravděpodobné, že řešení této otázky, jestliže ho bude možno dosáhnout, by obnovilo stabilitu oblasti mnohem větší, než jaké se bezprostředně dotýká.

Vláda tudíž této záležitosti věnovala zvláštní pozornost, a především plně zvážila otázku, zda by Spojené království, kromě těch závazků, kterými je již svázáno - spojenecké smlouvy a dohody z Locarna - mělo jako další příspěvek k zachování míru v Evropě nyní převzít nové a specifické závazky, a obzvláště závazky ve vztahu k Československu. Myslím, že bude dobře, když nyní seznámím Sněmovnu s tím, jaké jsou naše existující závazky, které mohou vést k použití našich zbraní za účelem jiným než naší vlastní obrany a obrany území ostatních částí Britského společenství národů. Jsou to, především, obrana Francie a Belgie proti nevyprovokovanému útoku podle našich nynějších závazků vyplývajících ze smlouvy z Locarna, jak byly potvrzeny v dojednání, které se uskutečnilo 19. března 1936 v Londýně. Máme také závazky ze smlouvy s Portugalskem, Irákem a Egyptem. To jsou naše pevné závazky k jednotlivým zemím.

Zůstává jiný případ, ve kterém smíme použít naše zbraně, případ který je mnohem více obecnějšího charakteru, ale který může mít nemenší význam. Je to případ vyplývající ze Smlouvy Společenství národů, který byl přesně definován dřívějším ministrem zahraničí, když řekl:

"Navíc, naše zbraně mohou být použity jako pomoc oběti agrese v jakémkoli případě, kdy bude podle našeho soudu v pravomoci Společenství národů to udělat."

Případ by mohl, například, zahrnovat Československo. Exministr zahraničí pokračoval:

"Používám slovo "mohou" úmyslně, protože v takovém případě neexistuje žádný automatický závazek začít vojenskou operaci. Je navíc správné, že tomu tak je, neboť od národů se nemůže očekávat automatická vojenská akce v oblasti, kde nejsou tak drasticky ohroženy jeho zájmy."
Vláda jeho Veličenstva stojí za tímto prohlášením. Vzala na vědomí, že za současných okolností je schopnost Společenství národů plnit všechny funkce jemu původně přiřčené omezena; ale to nesmí být interpretováno tak, že vláda Jeho Veličenstva by v žádném případě nezasáhla jako člen Společenství národů pro obnovení míru nebo udržení mezinárodního pořádku, jestliže by okolnosti byly takové, že by bylo vhodné tak učinit. A já nemohu připustit, aby průběh a vývoj některého sporu, stalo-li by se takové neštěstí, že by vyvstal, byl značně ovlivněn vědomím, že bude ze strany vlády Jeho Veličenstva rozhodně učiněna taková akce, jaká bude v silách Velké Británie podle principů položených ve Společnosti národů.

Nyní vyvstává otázka, zda bychom měli zajít dále. Měli bychom neprodleně dát záruku Francii, že v případě že bude povolána z důvodu německé agrese proti Československu splnit své závazky vyplývající z francouzsko-československé smlouvy, bychom okamžitě použili plnou svou vojenskou sílu na její podporu? Nebo, eventuelně, měli bychom ihned vyhlásit naši pohotovost k vojenské akci proti jakémukoli násilnému zásahu do nezávislosti a celistvosti Československa a vyzvat další národy, které si to budou přát, aby se k takovýmu prohlášení připojily?

Z úvah o těchto dvou možnostech zřetelně vyplývá, že ať už se přikloníme k jednomu či druhému, rozhodnutí ohledně toho, zda tato země bude zapletena do války či nikoli bude automaticky odejmuto úsudku vlády Jeho Veličenstva a navrhovaná záruka by byla aplikována bez ohledu na okolnosti, nad nimiž by vláda Jeho Veličenstva nemusela být schopna udržet si kontrolu. Taková situace není tou, kterou by vláda Jeho Veličenstva mohla přijmout, pokud se týká oblasti, ve které její životní zájmy nejsou zastoupeny tak velikou měrou jako v případě Francie a Belgie; to zajisté není situace, jaká vyplývá ze smlouvy Společenství národů. Z těchto důvodů se vláda Jeho Veličenstva necítí schopna dát výše navrhované záruky.

Ale zatímco bez obalu uvádím toto rozhodnutí, dodal bych toto. Co se míru a války týče, nejde jen o zákonné závazky, a, pokud válka vypukne, je nepravděpodobné, že bude omezena jen na ty, kteří takové závazky mají. Není možné říct kde se zastaví a jaké vlády budou zúčastněny. Neúprosný tlak faktů se může docela dobře ukázat mocnějším než formální prohlášení, a v tom případě je velmi pravděpodobné, že další země, kromě těch, které byly zainteresovány v původním sporu, by se skoro okamžitě staly jejími účastníky. To je obzvláště patrno v případě dvou zemí jako Francie a Británie, s dlouhou tradicí přátelství, se zájmy těsně propletenými, oddaných stejným ideálům demokracie a svobody, a rozhodnutých je povznášet.

Vládě Jeho Veličenstva zbývá vyjádřit svůj postoj k případné nabídce vlády SSSR. Měla by být brzy svolána konference za účelem jednání s jistými dalšími mocnostmi o praktických opatřeních, která podle jejich mínění situace vyžaduje. Vláda Jeho Veličenstva by vroucně přivítala uspořádání jakékoli konference, na které by mohlo být očekáváno, že by všechny evropské národy souhlasily s tím, aby zde byly zastoupeny, a na které by tudíž mohlo být možné projednávat záležitosti, týkající se toho, co v současné době způsobuje tyto starosti. Za daných okolností jsme však nuceni uznat, že žádné takové očekávání nemůže být splněno, a že sovětská vláda jej ve skutečnosti nepodporuje. Jejich návrh by byl spíše shodu na vojenské akci proti eventualitě, která ještě nevznikla, než diskuzí o problémech. Jejím cílem by bylo vyjednat takovou oboustrannou dohodu, která by v předstihu kladla odpor agresi, jak jsem o tom mluvil, a která, z důvodů, které jsem již vysvětlil, není ze strany vlády jeho Veličenstva akceptovatelná. Nehledě k tomu, vláda Jeho Veličenstva je názoru, že nepřímý, ale ne méně závažný, důsledek takového postupu, jaký je sovětskou vládou navrhován, by ještě podpořil tendenci k ustanovení výlučných skupin národů, která musí, z pohledu vlády Jeho Veličenstva, být škodlivá vyhlídkám na mír v Evropě.

Zdroje:
www.válka.cz

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po přečtení výše uvedené přepisu z projevu britského premiéra Nevilla Chamberleina k národu po německém záboru neutrálního Rakousko ze dne 24.března 1938, muselo snad každému občanu ČSR zatrnout. Prakticky celý projev se týkal Československa a úvahami nad Britsko-Francouzskou spojeneckou smlouvou, na níž byla postavena Československá demokracie. Samotnému anšlusu (záboru) neutrálního Rakouska je v projevu věnováno jen pár uvodních vět a lamentování nad tím, jaká hanebnost a porušení mezinárodních vztahů. Ale to bylo taky vše. Z těchto pár vět asi každý pochopil, že velmoc, jakou byla (a je) Velká Británie považuju anšlus Rakouska za uzavřenou kapitolu a už se k ní nechce vracet. O to více měl být takový postup varováním pro Československou vládu, protože Chamberlein v tomto projevu zpochybnil roli Velké Británie ve smluvních závazcích na Francii a Československo jak sám řekl "v takovém případě neexistuje žádný automatický závazek začít vojenskou operaci. Je navíc správné, že tomu tak je, neboť od národů se nemůže očekávat automatická vojenská akce v oblasti, kde nejsou tak drasticky ohroženy jeho zájmy", a jak už jsme pochopili, Československo bylo zemí, kde Britské zájmy nebyli nijak drasticky ohroženy. Pro naší vládu to pak bylo jedno z prvních velkých varování, které předcházelo kritickému září 1938 o půl roku po tomto projevu. Bohužel pro Hitlera to mohlo být naopak povzbuzení, že Velká Británie se necítí zcela vázaná na spojenecké smlouvy na Francii a Československa a mohl tak vyvíjet na ČSR daleko silnější tlak.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Ještě bych chtěl dodat, že se také vyjádřil proti jakékoliv dohodě se SSSR.
To přesně později potvrdil, když zastavil jednání se SSSR (zrušil cestu ministra zahraničí do SSSR k dořešení detailů).
SSSR pár dní nato uzavírá pakt s Německem a Chamberlein ztratil veškerý manévrovací prostor (bylo to totiž velké a šokující překvapení). Jednoduše - prokaučoval zápas.
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“