Příběh Stalinova sokola

Příběhy a osudy vojáků všech zemí.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od jarl »

Příběh Stalinova sokola

Obrázek

Námořní letec Boris Safonov
Boris Feoktistovič Safonov se narodil 26. srpna 1915 ve vesnici Siňavino, ležící na březích řeky Lokny, několik kilometrů od městečka Sergijevskoje (dnešní Plavsk). Jeho rodiče se živili jako rolníci a uznávali pouze dvě autority: „báťušku“ cara a pravoslavnou církev ztělesněnou venkovským popem, a těžko by si tenkrát dovedli představil, že se tyto jistoty co nevidět zhroutí. První světová válka však přivedla k moci Leninovy bolševiky a ti na Rusi zavedli nové pořádky. Všechny vesnice prošly kolektivizací a podobizny světců na stěnách roubených chalup nahradily fotografie stranických pohlavárů.

A v této hektické době snil o šťastných komunistických zítřcích i mladičký Boris. Jeho otec Feoktist Dmitrijevič sice z válečného pekla vyvázl, jenomže roky strádání mu podlomily zdraví natolik, že v r. 1920 zemřel a starost se zabezpečením početné rodiny dolehla na bedra Borisovy matky Fekly Těrentěvny. Safonovovi tehdy bydleli v Moskvě, ale po smrti živitele odjeli k příbuzným do Siňavina. Tady žil i učitel S. V. Stupin, za nějž se vdova později provdala, aby dětem zajistila náhradního otce. Jejich majetkové poměry se tím zlepšily, ale i tak se Borisova matka a otčím měli co ohánět, jestliže chtěli nakrmit tolik hladových krků. Podle matčiných slov bylo budoucí stíhací eso „hodné, tiché a plaché dítě“, ale o jeho mládí toho mnoho nevíme, i když je známo, že Boris docházel do pionýrského oddílu a později do Komsomolu.

Obrázek
Matka Borise Safonova

Komunisté si vytkli za cíl odstranění negramotnosti, takže v každé zapadlé vesnici vyrostla škola a dětičky si v duchu Leninova hesla: „Učit se, učit se, učit se!“ osvojovaly umění číst a psát. Boris po zvládnutí základní sedmileté školy nastoupil do Tuly na železničářské učiliště, kde se vyučil opravářem lokomotiv. Supící parní lokomotiva je jistě fascinující stroj, jenomže mladému budovateli učarovala letadla. Komsomol totiž na svém IX. sjezdu přijal záštitu nad vojenským letectvem a disciplinovaný Boris vyslyšel výzvu „Komsomolci do letadel!“ V SSSR působila organizace Osoaviachim, podobná u nás druhdy populárnímu Svazarmu, jejímž cílem bylo podchytit mladé zájemce o některé obory, kteří dostali příležitost své dovednosti rozvíjet pod dohledem stranických funkcionářů.

Osoaviachim spolupracoval s Tulským aeroklubem, kde Boris začal s aviatikou nejprve na kluzácích, ale později získal pilotní průkaz na motorových letounech. Jedním z instruktorů v Tule byla pozdější Hrdinka Sovětského svazu V. S. Grizodubová, která jako první ocenila jeho pilotní vlohy. Začínal na výcvikových strojích U-2, a protože si vedl dobře, dostal po vstupu do armády možnost nastoupit do Kačinské pilotní školy na Krymu. Psal se rok 1933 a osmnáctiletý Boris oblékl rudoarmějskou uniformu a okusil slasti a strasti vojenského života. Kromě praktické pilotáže se věnoval i práci pro Komsomol a ve volném čase studoval spisy Marxe, Lenina a Stalina, jelikož hodlal vstoupit do komunistické strany a stát se politrukem. Tak nám to alespoň prezentují sovětští historici, ale jistě si našel čas i na děvčata a bujaré večírky, jelikož v některých ohledech jsou zkrátka všichni mladí odvedenci stejní a není důvod předpokládat, že Safonov představoval výjimku. Jeho studijní výsledky byly vynikající a instruktor I. A. Aristov svého svěřence hodnotil jako rozeného stíhače, a protože i ostatní učitelé nešetřili chválou, byl koncem r. 1934 převelen k Běloruskému vojenskému okruhu jako stíhací pilot.

Obrázek
Valentina Grizodubová

Poručík Safonov nastoupil ke 40. vzdušné brigádě, které velel pozdější dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu (ještě později popravený „zrádce“) kombrig J. V. Smuškevič. Zpočátku létal na dvojplošnících Polikarpov I-15, ale později přesedlal na vylepšené typy I-16 a I-153. Také v novém působišti vynikl a získal pověst skvělého letce. Pracoval též jako instruktor parašutistů a našel si čas i na četbu (údajně měl rád Tolstého), ale středobodem jeho světa zůstávalo létání ve všech podobách (akrobacie, vzdušná navigace,...) a práce v Komsomolu.

V r. 1937 učinil jedno z nejdůležitějších rozhodnutí v životě sovětského člověka a třesoucí se rukou vyplnil přihlášku do Všesvazové komunistické strany (bolševiků) /VKS(b)/, jak se tehdy oficiálně nazývala komunistická strana SSSR. Soudruzi z místní organizace usoudili, že Safonov je perspektivní kádr hodný vstupu do partaje velkého Lenina, takže jej zařadili mezi kandidáty strany a později přijali za řádného člena. S příslušnou legitimací v kapse usoudil, že je načase založit rodinu a oženil se s půvabnou Jevgeniji, která mu později povila syna Igora.

Zemí tehdy otřásaly nechvalně proslulé Stalinovy čistky a i pro kovaného soudruha muselo být těžké uvěřit, že by se v SSSR našlo tolik zrádců ochotných zaprodat svoji vlast. Armádu ochromil strach, neboť Stalinovi vyšetřovatelé řádili jako Černá ruka. NKVD si mohla přijít pro kohokoliv a imunitu nezajišťovala ani stranická příslušnost či dřívější zásluhy. Jenom v období 1937-38 bylo uvězněno 1590 příslušníků letectva a mnoho dalších přišlo o život. Mezi popravenými nechyběl ani pilot P. R. Ryčagov, který na španělském nebi dosáhl 15 sestřelů, a ještě před nedávnem jej dávali za vzor pro mladé piloty.

Ve Španělsku tehdy zuřila občanská válka, v níž se angažoval i Sovětský svaz podporující republikány mj. dodávkami stíhacích letounů. Právě zde si mnozí sovětští piloti vydobyli bojové ostruhy a někteří se do vlasti dokonce vrátili s titulem Hrdina Sovětského svazu. Safonov takovou příležitost nedostal a zatímco jeho kolegové pod Pyrenejemi sváděli vzdušné boje, on zůstal v Bělorusku a věnoval se výcviku, přičemž v jedné simulované letecké bitvě jeho jednotka odrazila útok ostřílených „španěláků“. Safonov se zabýval i teorií vzdušného boje a tvrdil, že stíhači by měli bojovat ve dvojčlenných rojích, což pozdější praxe potvrdila.

Obrázek
Manželé Safonovovi

Na podzim 1939 spěl ke krvavému rozuzlení územní spor s Finskem. Safonov tehdy sloužil v Leningradském vojenském okruhu, ale jakmile vešlo ve známost zahájení nepřátelství, podal si žádost o převelení za polární kruh a stal se příslušníkem námořního letectva Severního loďstva. Safonova zařadili do 72. smíšeného leteckého pluku a jmenovali do čela zdejší komsomolské organizace. Nejprve se musel přizpůsobit novému prostředí, takže se války s Finy aktivně neúčastnil a věnoval se nácviku létání za magického svitu polární záře. Zimní válka skončila na jaře 1940 a Safonov už na dalekém severu zůstal a společně se svými druhy znepokojeně sledoval, jak se v okupovaném severním Norsku hromadí německé divize vedené generálem Dietlem.

V prosinci 1940 dostal krátkou dovolenou a odjel do rodné vesničky, aby navštívil stárnoucí matku a nevlastního bratra Jevgenije (později rovněž stíhače), ale brzy se vrátil na sever a připravoval se na očekávanou válku s Německem. Konflikt s Finskem odhalil v plné nahotě nepřipravenost letectva na moderní válku, takže se Sověti narychlo snažili zvýšit bojeschopnost vzdušných sil zdecimovaných předchozími čistkami, kterým padly za oběť ¾ velitelského sboru. Všechno zlé je však k něčemu dobré, takže na uvolněná místa nastoupili progresivní důstojníci Safonovova ražení a odstranění konkurence usnadnilo cestu na výsluní konstruktérům jako byli Iljušin či Jakovlev. Zacelit mezeru po odstraněných vyšších velitelích se však nepodařilo, což bylo o to horší, že nové armádní letecké útvary sice vyrůstaly jako houby po dešti, jenomže jim většinou veleli nedávní nadporučíci, podle čehož bojová připravenost také vypadala. V této souvislosti je zajímavé, že vyšší bojeschopnost prokazovaly letky spadající pod válečné námořnictvo, takže není divu, že námořní letci měli počátkem války lepší výsledky, než jejich kolegové od pozemních sil.

Páteř sovětského stíhacího letectva tvořily v červnu 1941 stroje I-16, kterých bylo na armádních letištích rozeseto 1635 a dalších 334 provozovalo námořnictvo. Tato na pohled robustní stíhačka vynikala obratností a během španělské občanské války si získala skvělé renomé a Francovi nacionalisté jí nazývali „Rata“ (krysa). Její hlavní protivníky na španělském nebi představovaly italský Fiat CR-32 a německý Heinkel He-51, kteréžto dvouplošníky za Polikarpovým strojem zaostávaly a pro sovětské piloty představovaly snadnou kořist. Nejúspěšnějším esem se stal S. I. Gricevec, jenž údajně sestřelil 30 nacionalistických letounů. Jenomže pokrok šel dál mílovými kroky a v r. 1941 už I-16 na nejnovější německé stíhačky Messerschmitt Bf 109 F-2 nestačily a piloti své stroje hanlivě nazývali „Išak“ (osel). Největšími handicapy byla nízká rychlost, obtížné vertikální manévrování a absence radiostanice.

Obrázek
Safonov po svém prvním sestřelu

Námořnímu letectvu Severního loďstva velel generálmajor A. A. Kuzněcov, pod jehož kompetenci spadalo 116 stíhacích, bombardovacích a průzkumných letounů. Ve Vajenze měl základnu 72. smíšený letecký pluk, jehož jednu čtyřčlennou letku vedl nadporučík Safonov. O tom, že válka vypukne co nevidět, svědčily časté přelety německých průzkumných letadel, ale teprve nálet v noci z 21. na 22. června 1941 zvěstoval začátek Velké vlastenecké války. Německé divize se převalily přes sovětskou hranici a drtily veškerý odpor. Stranou nezůstala ani Luftwaffe a zkušení němečtí stíhači sestřelovali Stalinovy sokoly jako koroptve a jejich skóre hrozivě narůstalo.

Přesto se i na sovětské straně našli stíhači, kteří tento masakr nejenže přežili se zdravou kůží, ale sami dokázali skórovat. Největšího věhlasu dosáhl Safonov, jenž se do akce dostal už první válečný den, kdy společně s Volovikovem napadli nad Rybářským poloostrovem bombardér He-111, který však přes utrpěná poškození zmizel v mracích. Safonov se neúspěchem nenechal odradit; stejně jako legendární Ilja Muromec byl ochoten zkřížit zbraň se všemi nepřáteli ohrožující matičku Rus, jenomže zatímco dávný bohatýr sedlal hřebce Buruška, Safonov usedal do kokpitu „Osla“.

Navečer 24. června držel hotovost, když nad letiště ve Vajenze vystoupala signální raketa a mladý nadporučík nedočkavě nahodil motor svého I-16 a vznesl se do vzduchu, aby napadl letouny směřující na Polarnyj a Vajengu. Ve výši 6000 metrů spatřil Ju-88 a bez váhání zaútočil raketami, které vetřelce poškodily, načež stroj zamířil nad Kolský záliv. Safonov se však nenechal setřást a palbou z kulometů nejprve zabil zadního střelce a poté bezmocného protivníka ze vzdálenosti 100 m rozstřílel. Jednalo se o první sestřel připsaný příslušníkovi Severního loďstva, takže se hrdinovi dostalo uznání i od jeho velitele kontradmirála A. G. Golovka, jenž si do deníku poznamenal: „Safonov se stal hrdinnou dne a řekl bych, že ne pouze jednoho dne. (…) Skvělý letec. Široká ramena, upřímná ruská tvář, přímý pohled tmavošedých očí. (…) Podle vyjádření leteckých odborníků má Safonov mimořádně vyvinutý cit pro čas a vzdálenost. Je klidný, rozvážný, povaha přímo stvořená pro velitelské funkce. Nesmíme ho pouštět z očí, ale dbát, aby se lidé u něho učili. Takových bychom potřebovali víc.“

Severní loďstvo vydávalo periodikum „Rudý námořník“, které 25. června přineslo reportáž o jeho prvním úspěchu a apelovalo na stíhače, aby „bili fašisty stejně jako Safonov.“ Oslavovaný hrdina se na přiložené fotografii plaše usmívá, jako by mu nečekaná publicita byla proti mysli, ale uznání vojenských i stranických nadřízeních jej hřálo u srdce a motivovalo do dalších vzdušných bitev. Na nedostatek práce si stěžovat nemohl, neboť Luftwaffe i nadále útočila na zdejší přístavy a letiště, takže sovětští aviatici někdy uskutečnili i 8 bojových vzletů denně. Štěstí mu přálo, takže už 27. června si připsal další zářez na pažbu, když, společně s několika kolegy, poslal k zemi průzkumný Hs-126.

Obrázek
Safonov v hrdinské póze

Koncem června zahájili Němci pozemní ofenzívu s úmyslem obsadit nezamrzající přístav Murmansk. Zatímco na ostatních úsecích fronty se sovětská obrana zhroutila, zde 14. armáda vedená generálem Frolovem vydržela až do příchodu posil z řad námořníků, načež německý postup „zamrzl“ ve zdejší tundře daleko před dosažením vytčených cílů. Díky tomu v sovětském držení zůstaly přístavy Polarnyj a Murmansk, kam od srpna připlouvaly britské konvoje přivážející zbraně a válečný materiál. Na zastavení útočníka se podílelo i námořní letectvo a Safonov do konce srpna zničil dalších 12 nepřátelských strojů. Tou dobou už původní I-16 vyměnil za novější verzi (pravděpodobně typ 28), kterou převzal 10. července.

Pro své podřízené byl nedostižným vzorem a mnozí letci si jako závazek vytkli bojovat „po safonovsku“. Z neznámého mladíka se stala mediální hvězda a sebevědomý vzdušný bohatýr vyzdobil boky své I-16 velkými nápisy „Za VKS(b)!“ a „Smrt fašizmu!“, aby tím dal najevo své smýšlení a odlišil se od anonymních strojů se standardní kamufláží. Dodnes se vedou spory, zda se na některé jeho stíhačce objevilo i motto „Za Stalina!“, ale zdá se, že s takto označeným stojem létal A. A. Kovalenko. Svými úspěchy si vydobyl respekt i na německé straně a Safonovův spolubojovník S. G. Kurzenko tvrdí, že když Němci spatřili jeho pomalovaný I-16, ozvalo se ve vysílačkách varování „Pozor! Pozor! Safonov je ve vzduchu! Safonov je ve vzduchu!“ Není divu, že úspěšného letce povýšili na kapitána a 14. července dekorovali Řádem Rudého praporu.

Vítězná série pokračovala i v září, za což vděčil i skvělé práci mechanika Seměnova a „motoráře“ Kolpakova, kteří se starali o jeho letoun a vděčný stíhač tvrdil, že polovina jeho úspěchů patří těmto nenápadným nosičům vody. 28. srpna měl za sebou 32 vzdušných bitev a počet přiznaných sólo sestřelů dosáhl čísla 11. Mezi jeho obětmi převažovaly bombardovací a průzkumné stroje (Hs-126, He-111, Ju-87 a Ju-88), ale patřil k nim i jeden Messerschmitt Bf 109, kterého „sundal“ 5. srpna 1941. Jeho mistrovství se projevilo 15. září, kdy poslal k zemi dokonce 3 nepřátelské letouny a následující den jej Prezidium Nejvyššího Sovětu „za hrdinství, statečnost a odvahu v boji“ dekorovalo titulem Hrdina Sovětského svazu, k němuž se uděloval i ceněný Řád Lenina. Propůjčení nejvyššího sovětského vyznamenání mu, kromě práva ozdobit letoun zlatou hvězdou, přineslo i společenskou prestiž, jelikož tito lidé měli všude otevřené dveře. Slavného letce čekala další vlna publicity, čemuž se nijak nebránil, ba sám tento zájem přiživoval, takže jeho fotografie pravidelně přetiskovaly vojenské i civilní noviny a časopisy.

Obrázek
Safonov po udělení titulu Hrdina Sovětského svazu

V srpnu1941 dorazila zásilka 29 britských letounů Hawker Hurricane Mk. IIB patřících k 151. wingu slavné RAF; část přeletěla z letadlové lodi ARGUS do Vajengy a zbytek vylodili v Murmansku. Britští piloti záhy potvrdili svoji pověst, neboť sestřelili 15 německých letadel, za což někteří obdrželi Řád Lenina. I Sověti prošli přeškolením na tyto stoje a jedním z instruktorů se stal právě Safonov. Přechod na západní techniku neprobíhal hladce a Safonov při prvním letu svěřený stroj poškodil, za což si vysloužil kritiku generála Kuzněcova.

Po čase si však Sověti na nové stroje zvykli, a když se Britové vrátili do vlasti, převzali jejich letouny a pokračovali v boji proti společnému nepříteli. Britsko-sovětská spolupráce probíhala v přátelském duchu a společné fotografie se objevily i v zahraničních žurnálech. Prim hrál opět Safonov, jehož kvality vyzdvihovali i angličtí letci, díky čemuž se stal známým i ve Spojeném království. Slavný letec už v mládí vynikl ve střeleckém kroužku Osoaviachimu a nyní touto dovedností překvapil své zahraniční kolegy: „Byl to velmi dobrý pilot a vynikající střelec, jak se později ukázalo při soutěžích ve střelbě z pistolí,“ zapsal si H. Griffith.

Na svém I-16 absolvoval 109 bojových letů a poslal k zemi 17 protivníků, takže není divu, že tento stroj mohou dodnes obdivovat návštěvníci vojenského muzea v Petrohradu. Koncem října 1941 vznikl 78. stíhací letecký pluk vyzbrojený hurricany, do jehož čela postavili Safonova, jenž inicioval několik změn majících za cíl zvýšit palebnou sílu britských strojů. Na hurricany nejprve zkoušeli usadit velkorážní kulomety, ale později přibyly i kanóny a neřízené rakety, jenomže navzdory tomu slavný letec v dalších měsících své skóre příliš nenavýšil. Na severu se totiž ujala vlády zima a piloti často bojovali spíše s neutuchajícími přívaly sněhu, než s nacistickými letouny, a kromě toho Safonova v únoru 1942 postihl zánět slepého střeva.

Obrázek
Safonov a britští piloti

Vzdušný bohatýr také věnoval mnoho času výcviku mladých stíhačů, kterážto činnost vyžadovala trpělivost a pedagogické nadání. Safonov dostal do vínku i tyto vlastnosti a je o něm kupř. známo, že držel ochrannou ruku nad beznohým pilotem Z. A. Sorokinem, takže není divu, že se stal pro své svěřence polobohem, k němuž vzhlíželi přímo s nábožnou úctou. Pohledný „geroj“ přitahoval i houfy ženských obdivovatelek, ale o případných „záletech“ historie mlčí.

Jeho hvězda strmě stoupala a Lebeděv-Kumač o něm dokonce složil oslavnou báseň. Není divu, že jej ještě před koncem roku 1941 povýšili na majora a následně dekorovali dalšími dvěma Řády Rudého praporu. Jeho úspěchy s sebou přinášely i finanční profit, jelikož pilotům za každý sestřel vypláceli 1000 rublů a udělení Hrdiny Sovětského svazu honorovali 10 000 rubly. O těchto prémiích se příliš nemluví, jako by jejich udělení znamenalo cosi nečestného, ale pro sovětské letce představovaly nezanedbatelný stimul, neboť jejich materiální zabezpečení bylo dlouho hanebné. Zúročil i svoji popularitu v zahraničí a 19. března 1942 rádio Moskva oznámilo, že se „mistr Safonov“ stal držitelem vyznamenání DFC, které mu později osobně předal velitel britské vojenské mise. Kuzněcov jej dokonce 27. května navrhl na druhý titul Hrdiny Sovětského svazu, kteréžto pocty se v dosavadním průběhu Velké vlastenecké války zatím žádný člověk nedočkal.

Od 20. března velel 2. gardovému stíhacímu leteckému pluku (bývalý 72. smíšený pluk) a do vzduchu se dostával pouze sporadicky, neboť jeho funkce obnášela i mnoho kancelářské práce. Přesto se 11. dubna účastnil letecké bitvy poblíž Murmansku, ve které sestřelil bombardér Ju-88. Tehdy už létal na stroji Curtiss P-40 Kittyhawk a dosáhl hodnosti podplukovníka. Zdálo se, že vzdušného bohatýra chrání nějaké kouzlo, ale nakonec i on odletěl tam odkud není návratu.

Obrázek
Safonovova poslední fotografie

Mezi úkoly námořního letectva patřilo i zajišťování spojeneckých konvojů. V dopoledních hodinách 30. května 1942 vzlétla k ochraně konvoje PQ 16 čtveřice kittyhawků, jenomže stroj pilotovaný kapitánem Kucharenkem se musel vrátit pro poruchu motoru, takže v letu pokračovali pouze podplukovník Safonov, kapitán Orlov a poručík Pokrovskij. Sověti spatřili formaci Ju-88 a rozhodli se zaútočit. Safonov postupně rádiem ohlásil zničení 2 bombardérů a právě, když se vypořádával se třetím, motor jeho stroje zhasl a on se jako bájný Ikarus zřítil do moře. Admirál Golovko sice nechal počátkem války všechny letouny patřící Severnímu loďstvu vybavit nafukovacími gumovými čluny, takže existovala titěrná naděje, že slavný pilot může být zachráněn, ale pozdější pátrání bylo marné.

Boris Feoktistovič Safonov utonul v poloze 69 stupňů 59 minut severní šířky a 34 stupňů 42 minut východní délky a sní svůj věčný sen pod hladinou Barentsova moře. Příčina smrti zůstává záhadou. Golovko, jenž ve svých pamětech nenechal na západních spojencích nit suchou, naznačuje, že motor jeho stroje vypověděl službu kvůli technické závadě stíhačky americké prevenience, a tato teorie má dodnes mnoho stoupenců, ale nelze ani vyloučit, že jej poškodila německá palba. Skutečnost, že k zastavení motoru došlo během vzdušného souboje, svědčí spíše pro druhou možnost, ale vše zůstává v rovině spekulací a pravdu si letec odnesl do hrobu.

Safonov během své kariéry uskutečnil 234 bojových letů, ale přesný počet jeho vzdušných vítězství neznáme. Podle realistických údajů dosáhl od 20 do 25 sólo sestřelů a několika ve spolupráci s dalšími stíhači. Pravda, ne všechny se podařilo ověřit z německých hlášení, ale s tímto problémem se potýkají všechna letecká esa na obou stranách fronty. Mezi množstvím úspěchů podle některých zdrojů vyniká vítězství nad Willi Pfrängerem (Pfraengerem), jenž se pyšnil 36 sestřely a 2 Železnými kříži. Safonovovy výsledky jsou o to cennější, že jich dosáhl v nejtěžším období Velké vlastenecké války, kdy nebe nad těžce zkoušenou zemí ovládali němečtí piloti. Bohatýr Safonov své spolubojovníky překonal o několik koňských délek a v době, kdy se nad ním zavřelo moře, nelétal na sovětské straně žádný pilot, jenž by dosáhl stejných úspěchů a kupř. legendární A. V. Pokryškin měl tehdy na kontě pouze 3 sestřely. Jistě, je možné namítnou, že nepůsobil v oblasti hlavního německého náporu, a kdyby zůstal v Leningradském vojenském okruhu, možná by tolik nevynikl, ale na to se historie neptá.

Obrázek
Safonovova pamětní deska

Safonov byl 14. července 1942 podruhé dekorován vyznamenáním Hrdina Sovětského svazu a další pocty rychle následovaly. Na počest zesnulého pilota se skládaly básně, jedna osada v Murmanské oblasti nese jeho jméno, stejně jako ulice ve Vajenze, a krajané mu postavili několik památníků. O jeho neutuchajícím věhlasu svědčí také skutečnost, že i v našich obchodech je možné zakoupit model Safonovova I-16 a figurku legendárního letce. Nesmazatelnou stopu zanechal v námořním letectvu. Nejenže mnozí piloti vyzdobili své stroje nápisy „Za Borise Safonova!“, ale jednotka, ve které naposledy působil, nesla až do svého rozpuštění počátkem 21. století název Safonovův 2. gardový stíhací pluk. Na tuto tradici navázalo i současné ruské námořnictvo. V roce 2002 byla poprvé udělena cena B. F. Safonova pro nejlepšího ruského pilota a letecký pluk z letadlové lodi ADMIRAL KUZNĚCOV nese od r. 2005 Safonovovo jméno.

Seznam Safonovových sestřelů podle M. J. Bykova, autora knihy „Esa Velké vlastenecké“:
He-111 sestřelen 24. června 1941.
Hs-126 sestřelen 27. června 1941 ve spolupráci s dalšími letci.
Hs-126 sestřelen 16. července 1941.
Ju-87 sestřelen 17. července 1941.
Ju-88 sestřelen 18. července 1941.
Ju-88 sestřelen 25. července 1941.
Me-109 sestřelen 5. srpna 1941.
Ju-88 sestřelen 6. srpna 1941.
Ju-88 sestřelen 9. srpna 1941.
Ju-88 sestřelen 23. srpna 1941.
Ju-88 sestřelen 26. srpna 1941 ve spolupráci s dalšími letci.
Ju-88 sestřelen 26. srpna 1941 ve spolupráci s dalšími letci.
Ju-88 sestřelen 26. srpna 1941 ve spolupráci s dalšími letci.
Hs-126 sestřelen 27. srpna 1941.
Me-109 sestřelen 2. září 1941 ve spolupráci s dalšími letci.
Ju-87 sestřelen 9. září 1941.
Me-110 sestřelen 15. září 1941.
Hs-126 sestřelen 15. září 1941.
Ju-87 sestřelen 15. září 1941.
Me-109 sestřelen 17. prosince 1941.
He-111. sestřelen 31. prosince 1941.
Ju-88 sestřelen 17. května 1942.
Ju-88 sestřelen 30. května 1942.
Ju-88 sestřelen 30. května 1942.
Ju-88 sestřelen 30. května 1942.

Tento článek byl poprvé publikován na foru Vojna.net: http://www.vojna.net/portal/portal.php? ... 3919358ff3

Použité zdroje:
H. Morgan: Sovětská stíhací esa 2. světové války. Vydalo nakladatelství Computer Press 2009.
Война в воздухе 41 a 43.
В. А. Золотарев, И. А. Козлов: Три столетия российского флота (4). Vydalo nakladatelství Полигон 2005.
A. G. Golovko: Válka v severních mořích. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1987.
A. D. Košelev: Velká vlastenecká katastrofa. Vydalo nakladatelství JOTA 2008.
http://airaces.narod.ru/all2/safonov.htm
http://www.warheroes.ru/hero/hero.asp?Hero_id=1024
http://militera.lib.ru/bio/pilots/index.html
http://www.topsid.com/index.php?war=sss ... ic_safonov
http://soviet-aces-1936-53.ru/abc/s/safonov.htm
http://kousen.ru/bio/gilyardi_nf/index.html
http://militera.lib.ru/memo/russian/kur ... sg/02.html
http://www.airpages.ru/us/p40saf.shtml
http://www.perunica.ru/geroi/4986-safon ... ovich.html
http://www.valka.cz/clanek_10820.html
http://www.wikipedia.org/
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Franz Trubka
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1815
Registrován: 14/10/2010, 04:16

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Franz Trubka »

Jarle, dik za hezke a zajimave cteni.
Ty vzdy vytahnes neco naprosto neocekavaneho :D
A do tohoto clanku jsi vlozil i kus spisovatelske duse, nejen sucha fakta. :up:
ObrázekObrázek

Pink Floyd-On The Turning Away
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od jarl »

Díky, Franzi. Napsáním tohoto článku jsem překvapil i sám sebe, protože bych si ještě před nedávnem nedokázal představit, že mě natolik zaujme nějaký pilot z období druhé světové války. Pak jsem si však koupil Golovkovy paměti, ve kterých o Safonovovi píše s neskrývaných obdivem, a začal jsem se zajímat, co to vlastně bylo za člověka.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Zemakt »

Přestože to je v článku zmíněno, stále se mi hlavou honí, ten do očí bijící nepoměr mezi sestřelenými bombardéry a stíhači. Existuje nějaké kloudné vysvětlení? Nebo to bylo normální; u pilotů námořnictva tohoto bojiště? Kdysi jsem četl válku v severních mořích, tam nenechali na spojencích niť suchou. Za leteckou techniku,tedy
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Mirek58 »

Zemakt:
Tady je v článku odpověd:
Mezi úkoly námořního letectva patřilo i zajišťování spojeneckých konvojů.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Zemakt »

Takze němci pri těchto operacích rezignovali na doprovody?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od jarl »

Zemakt píše:Přestože to je v článku zmíněno, stále se mi hlavou honí, ten do očí bijící nepoměr mezi sestřelenými bombardéry a stíhači. Existuje nějaké kloudné vysvětlení? Nebo to bylo normální; u pilotů námořnictva tohoto bojiště?
Tak na to bohužel odpovědět nedokážu. Je ale pravda, že když Safonovovu statistiku srovnáme s Kožebubem nebo Pokryškinem, tak je ten podíl sestřelených stíhaček opravdu hodně malý.
http://airaces.narod.ru/all1/kojedub2.htm
http://airaces.narod.ru/all1/pokrish1.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Mirek58 »

Zemakt:
Musíš mít před očima dolet Me-109 a vzdálenost ve které se plavily konvoje od německých letišt. Nad konvoji se stihačky němců moc nevyskytovaly.
Nad Murmanskem ovšem ano.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Alchymista »

Ďalšia vec je "bojová úloha" - tam, kde lietal Safonov, boli hlavným cieľom bombardéry, úlohou bolo zabrániť bombadovaniu lodí a prístavu - za zostreleného stíhača dostal skôr "kartáč", ako pochvalu, zvlášť ak sa kvôli súboju so stíhačom nedostal k bombardérom a tie odbombardovali bez "rušenia". Takže súbojom s nemeckými stíhačmi sa v tejto oblasti sovieti skôr vyhýbali, než by ich sami vyhľadávali.
Naopak Pokryškin a Kožedub lietali v podmienkach, kde boli hlavné úlohy zamerané na ničenie nemeckých stíhačov ohrozujúcich Il-2 a iné sovietske lietadlá útočiace na pozemné ciele. V tejto úlohe je stretnutie so stíhačmi protivníka pravdepodobnejšie a stíhačov protivníka sami vyhľadávali.
Navyše Kožedub a Pokryškin bojovali viac v neskoršej fáze vojne, keď sa aj taktika sovietskych stíhačov značne zmenila.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Zemakt »

Ok, dík oba. Ono je vcelku i obdivuhodné, že více méně to jmenovaný zvládal na "Išaku". Klobouk dolů.

Ještě trochu z neznalosti zapochybuji: počet vypravených sovětských konvojů, byl v této fázi války, tedy na začátku, nějak abnormální?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Alfik
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4130
Registrován: 16/9/2008, 19:23
Bydliště: Jeseník

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Alfik »

Alchymista píše:Ďalšia vec je "bojová úloha" - tam, kde lietal Safonov, boli hlavným cieľom bombardéry, úlohou bolo zabrániť bombadovaniu lodí a prístavu - za zostreleného stíhača dostal skôr "kartáč", ako pochvalu, zvlášť ak sa kvôli súboju so stíhačom nedostal k bombardérom a tie odbombardovali bez "rušenia". Takže súbojom s nemeckými stíhačmi sa v tejto oblasti sovieti skôr vyhýbali, než by ich sami vyhľadávali.
Naopak Pokryškin a Kožedub lietali v podmienkach, kde boli hlavné úlohy zamerané na ničenie nemeckých stíhačov ohrozujúcich Il-2 a iné sovietske lietadlá útočiace na pozemné ciele. V tejto úlohe je stretnutie so stíhačmi protivníka pravdepodobnejšie a stíhačov protivníka sami vyhľadávali.
Navyše Kožedub a Pokryškin bojovali viac v neskoršej fáze vojne, keď sa aj taktika sovietskych stíhačov značne zmenila.
Přesně tak. Včetně těch "pojebů" za kočkování se stíhači. Rozkaz byl - narušitel (bombardér) nesmí projít. A když už, tak musí odhodit nouzově mimo cíl.
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od jarl »

Zemakt píše: Ještě trochu z neznalosti zapochybuji: počet vypravených sovětských konvojů, byl v této fázi války, tedy na začátku, nějak abnormální?
To v žádném případě nebyl. Podle Zolotareva a Kozlova první konvoj připlul do Archangelsku teprve 31. srpna 1941, kdy už měl Safonov na kontě většinu přiznaných sestřelů. Do konce roku 1941 připlulo do SSSR celkem 7 konvojů a opačným směrem vypravili 4. K jejich zabezpečení podniklo letectvo 325 vzletů, z čehož mi vyplývá, že Safonov musel většinu svých sestřelů dosáhnout při jiné činnosti.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Zemakt »

To v žádném případě nebyl. Podle Zolotareva a Kozlova první konvoj připlul do Archangelsku teprve 31. srpna 194, kdy už měl Safonov na kontě většinu přiznaných sestřelů. Do konce roku 1941 připlulo do SSSR celkem 7 konvojů a opačným směrem vypravili 4. K jejich zabezpečení podniklo letectvo 325 vzletů, z čehož mi vyplývá, že Safonov musel většinu svých sestřelů dosáhnout při jiné činnosti.
V tom případě bych se přikláněl k tomu názoru, že němci, v této asi ne pro ně příliš exponované oblasti, na doprovody "prděli", respektive neměli na ně dostatek stíhačů. Jinak si to neumím vysvětlit. Ve své podstatě, je doprovodný stíhač schopen, nebo je jeho úkolem vnutit ti boj. Zvlášť jestliže má rychlostní převahu o cca 100 km/h a výše.

Tím samozřejmě nechci snižovat umění a statečnost pilota, zvláště když sedlá I-16, ale ten nepoměr mi přijde opravdu brutální.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Mirek58 »

Nejde v první řadě o nedostatek německých stihaček.
Jde v případě severu o vzdálenosti na místo boje.
Např. Rybářský poloostrov je cca vzdálený 200 km od nejbližšího bodu na pobřeží Norska, kde by teoreticky mohlo být něm, letiště.
Tedy dolet "109" nepostačoval.( zásobování letectva mělo jedinou možnost - po moři)
A i když dolet I 16 byl pod úrovní 109 pořád se boje odehrávaly v jeho operativním dosahu, nikoliv v dosahu něm stihaček.
Z tohoto je vidět, jak Hitler šel do bojů nepřipravený.
Sověti měli své letiště rozmístěné, on nikoliv. Tedy mohli pokrývat své lodní trasy i přes menší dolet svých stihačů.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od kacermiroslav »

Překvapily mě ty dodávky strojů Hawker Hurrican do SSSR. Máš představu, kolik jich Sověti celkem obdrželi?
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11405
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Zemakt »

Mělo by to být do 3 000 ks. Mk II A, B, C, , ale i nějaké IV.

Našel jsem tyto počty: 210 Mk IIA (některé konverzí Mk I), 1557 Mk IIB, 1009 Mk IIC, 60 Mk IID a asi 100 Mk IV.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Mirek58 »

První byl 151.wing RAF, který dorazil 1.9. 1941 (1.konvoj pěti lodí) do Murmanska se 40ks Hurricane a 550 mužů poz obsluhy, který zajištoval přeškolení sovětů.
A zároven plnil úkoly Pl obrany Murmanska do listopadu 1941( 15 vítězství, 1 ztráta ?)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Pátrač »

Tedy že se někdo bude zabývat sovětským pilotem a dá si s tím takovou práci, to bych nečekal a o to je to pro mě příjemnější překvapení. Velmi dobrá práce kolego.

Já o tomto bojvníkovi mám jednu strnku v knize od Jiřího Šišky s názvem 1941 1945, Nebe východní fronty. Tvoje práce kvalitu knihy několikanásobně předčí a tedy nelze než zopakovat dobrá práce koelgo.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od jarl »

Inu, Pátrači, to že se u nás sovětští letci netěší přílišnému zájmu je sice pravda, ale to byl i jeden z důvodů, proč se do psaní tohoto článku pustit. A také jsem chtěl zkusit zpracovat i nějaké pro mě neobvyklé téma.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Příběh Stalinova sokola

Příspěvek od Pátrač »

Sovětští piloti se netěší pozornosti asi na žádném vojensko-historickém fóru. Tím lépe, že jsi to písnul. Ale když se nad tím zamyslím, pořád jsi zůstal tak trochu u svého - byl to přece námořní pilot.

Já měl v plánu dodělat další díl sovětského vojáka v druhé světové válce, ale tak jsem se naštval na Rusko skrze Ukrajinu, že se k tomu nedokážu dokopat. Vůbec se mi nechce něco psát. Ale pokračuji v naší armádě.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Odpovědět

Zpět na „Příběhy“