Osvětim - Láska v pekle

Příběhy a osudy vojáků všech zemí.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Odpovědět
Tom
Příspěvky: 5
Registrován: 9/6/2005, 08:11

Osvětim - Láska v pekle

Příspěvek od Tom »

Peklo se na zem už jednou podívat přišlo. Schovalo se za název Osvětim a postupem času se vypracovalo na chladnokrevnou, klidnou, rozvážnou a systematickou továrnu na smrt. Začátkem léta 1943 tu pracovala čtyři krematoria kombinovaná s plynovou komorou. Celkem mohla při plném provozu zavraždit a zlikvidovat 4700 mužů, žen a dětí denně.

Měsíčně pak 150 000. Chlapík, který vypadal tak trochu jako obtloustlý nezáludný strejda z venkova (ve skutečnosti druhý muž Třetí říše Heinrich Himmler), si už v devětatřicátém zapsal do notýsku: "Židovská otázka - musí být vyhubeni jako partyzáni."

Osvětim v tomto směru nezklamala: Židů dokázala zavraždit neuvěřitelný milión. Slovenka Helena Citrónová své peklo nejen přežila, ale dokonce se v něm i zamilovala do jednoho z esesmanů, dozorce Franze Wunsche.

Koncentrační tábor Osvětim měl dvě tváře: tu odvrácenou (ďábelskou) a pak onu svým způsobem normální. Jako někteří pracují ve fabrice na mýdlo, tady se pracovalo ve fabrice na smrt.

Zaměstnanci se sklonem strkat hlavu do písku si klidně mohli namlouvat, že Osvětim je prostě jen takové městečko, kde jste klidně mohli koupit zeleninu, navštívit kino, divadlo, kantýnu, taneční či sportovní klub. A také plovárnu a nevěstinec. I když ta plovárna byla jen kovová vodní nádržka s provizorním skokanským prknem.

Esesmani pili koňak, ouzo nebo vodku (podle toho, odkud který transport vězňů přijel), a když se hodně namazali a nechtělo se jim před spaním zhasnout, střelili do žárovky na dobrou noc.

Ta druhá, odvrácená tvář Osvětimi měla kořeny v objevu zástupce velitele tábora Karla Fritsche. Karl vymyslel nové uplatnění pro plechovku s chemikálií Cyklon B, s níž se doposud hubil hmyz. A když s úspěchem ničila vši, proč by nemohla likvidovat i lidské škůdce? Ukázalo se, že mohla.

Cyklon B (kyselina kyanovodíková) v granulích se sypal do plynových komor okénky ve zdi. Zevnitř se ozval hluk, změnil se v křik, trval minutu a nastalo ticho. V těch nejlépe vyprojektovaných zařízeních byla kremační pec hned vedle. Praktické.

Bůh se odstěhoval

Půvabná Helena Citrónová přijela do pekla v březnu 1942. Přežila takzvanou selekci odehrávající se hned při výstupu z vlaku. Slabí šli cyklonu B vstříc rovnou, zatímco ti zdravě vypadající směli před smrtí ještě nějaký blíže neurčený čas těžce pracovat pro říši.

Dva tři měsíce pomáhala bourat mimo tábor budovy a skládat cihly. Uvědomila si, že tohle dlouho nevydrží. Ženám kolem ní se už nechtělo žít, ztrácely naději a umíraly. Zachránit (alespoň na nějakou dobu) ji mohlo jediné: méně namáhavá práce.

Sebrala veškerou odvahu a oblékla bílý šátek a pruhovanou uniformu po čerstvé nebožce zaměstnané v baráku, kde se třídily šaty. Její lest však byla prohlédnuta. Kápo (nadřízená vězeňkyně) si Heleny všimla a ta pochopila, že je s ní konec. "Ale vždyť mně už je to jedno," pomyslela si. "Strávím alespoň jeden den pod střechou. Co na tom, že bude poslední... "

Kdo způsobil, že se tak nestalo? Zdejší vězni se dle všeho domnívali, že Bůh v Osvětimi není, neboť se rozhodl, že tam nepřijde.

Nemodlili se, přesvědčeni, že by to bylo zbytečné. Stali se ateisty, v Boha přestali věřit a spoléhali snad jen na náhodu či na štěstí. A tak nějakou náhodou nebo dílem štěstěny slavil právě narozeniny dozorce baráku, kde se oděvy třídily, Franz Wunsch.

"Kdo umí hezky zpívat nebo recitovat?" ptala se o polední přestávce žena-kápo. O Heleně se patrně vědělo, že pěkně zpívá, jenže zpívat nechtěla. Ke všemu německy, samozřejmě. Nakonec dozorci zazpívat musela, ale s hlavou sklopenou a s pláčem. Tiše ji požádal, aby zazpívala ještě jednou. Dodal: "Prosím." Takové slovo zde bylo očekávatelné asi tak jako čokoládový dort po obědě.

Díky zpívání k narozeninám se dožila večera i rána. Nazítří směla nastoupit do třídírny oděvů již oficiálně. Dozorce jí posílal krabice sušenek a dokonce jí vtiskl do ruky lístek, kde stálo psáno: Zamiloval jsem se do tebe. Ale ona si nějaký čas myslela, že ho nenávidí, a bála se ho.

Za pár týdnů si uvědomila, že všechno je jinak. Cítila vděčnost za to, že ji Franz Wunsch chrání. A vlastně už to ani nebyla vděčnost. Byla to láska v pekle.

Šťastný konec?

Šťastný konec mají pohádky pro děti, tady ho snad ani nehledejme. Pravdou však je, že Wunsch například zachránil Heleninu sestru Róžinku, když ji vedli na smrt.

Helena se tu strašlivou zvěst dověděla večer v baráku. Rozběhla se ke krematoriu. Wunsch vše zaznamenal, dostihl ji, srazil k zemi a začal bít za to, že porušila zákaz vycházení. Při tom zašeptal: "Rychle! Jak se tvá sestra jmenuje? Než bude pozdě." Róžinku ještě z plynové komory stačil vyvést, ne však její dvě děti. Zachráněná Róžinka se tudíž zhroutila, ale i přesto přežila.

A Helena pochopila, že v této situaci rovněž sám Wunsch riskoval život. Zamilovala se. Vězeňkyně z baráku jí záviděly. Ony samy přišly o všechny příbuzné, a Heleně zůstala díky Wunschovi sestra. Jedna z žen, velmi krásná, řekla: "Kdyby mě Wunsch uviděl dřív než tebe, byl by se zamiloval do mne."

Dívali se na sebe, občas si něco zašeptali nebo si vyměnili lístek. Vše ostatní bylo vyloučeno. Příslušník SS se desetkrát pečlivě rozhlédl, než Židovce potichounku řekl: "Miluji tě." Tohle slyšet v pekle? Neslýchané! Ta slova znamenala možná ještě víc než chleba a víc než peníze, mluvila o tom celá Osvětim a nakonec to někdo prásknul.

Helenu zavřeli a tvrdili, že ji zabijí, pokud nepoví, co konkrétně se mezi ní a Wunschem přihodilo. Tvrdila, že nic. Stejně tak Wunsch. Stal se zázrak: oběma uvěřili, Helenu potrestali jen tím, že ji přeložili na jiné oddělení, a Wunsch se při dalších setkáních s ní choval už mnohem opatrněji.

V lednu 1944 bylo 60 000 vězňů (v takzvané dobré kondici) nahnáno v tenkých hadrech a dřevácích vycpaných novinami před tábor. Čekal je pochod smrti. Přišel tam Franz Wunsch a přinesl Heleně a Róžince teplé boty. Zase už tím riskoval život. Loučil se (odcházel na frontu) a vtiskl Heleně do dlaně lístek s adresou své matky. Helena jej však zahodila. Konce války se i s Róžinkou skutečně dočkaly. Přežily úplně všechno, i příjezd Rudé armády.

Pro milovníky šťastných konců dlužno poznamenat, že happy-end tohoto strašlivého příběhu málem rozbili právě sovětští vojáci, kteří se na jaře roku 1945 pod kvetoucími šeříky nechovali vždy jen jako osvoboditelé. Když hledali hezká děvčata, dokázaly se Helena s Róžinkou naštěstí vždycky někam schovat. Ženám, které nezahynuly rukou Němců, totiž hrozilo další nebezpečí: že je zabijí opilí rudoarmějci. Ovšem to jsme se ve škole neučili.

Prevzato: Blesk Eva Michorová (10. 4. 2005)
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Článek převzatý z dokumentu BBC o Osvětimi,koukám,že jej paní z Blesku z hlédla na ČT2.
Obrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Já se prostě musím ohradit proti používání slova peklo v souvislostí s Osvětimí. Do pekla jdou "hříšníci", čili zločinci a podobně. Peklo je užitečná, spravedlivá instituce a nezaslouží si být srovnávána s Osvětimí! Toto myslím naprosto vážně!
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

džamo Ty jsi věřící?
Jinak blesk má obvykle brutální nadpisy aby zaujal. Peklo se bere přeneseně jako něco necitelného. Ovšem pokud se budeme obracet na bibli a budeme ortodoxní tak s Tebou souhlasím. Nicméně i někteří ortodoxní židé dnes tvrdí, že holocasut bylo pokání za jejich hříchy. Ale to už zabíháme do teologie ...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
YAMATO
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 2808
Registrován: 19/3/2005, 19:25
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od YAMATO »

Ne věřící, spíš sympatizující...ne ovšem s křesťanstvím, právě naopak. Pokání za hříchy? Ano, to by vypadalo na Hospodina, viz. starý zákon...ostatně Hitler a spol se mohli klidně "inspirovat" i tam, vyhlazování národů a pod. je v bibli celkem tuctová záležitost.
ObrázekObrázek

Když zmizíš, tak budeš zmizelej, jinak tě zmizím já.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

Teda já bych takový článek neobjevil, Plesk nečtu. Není ten článek pro Plesk málo bulvární?
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

snímečky z pekla ...
Obrázek
auschwitz_birkenau_barak.
Obrázek
auschwitz_krematorium_gaz
Obrázek
auschwitz_krematorium_pece.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

zajímavé, jednoduché a hromadné záchody ...
ObrázekObrázek
auschwitz_toalety
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

Lord:Jak zajímavé?
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

třeba v tom jak si vytírali prdel ...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Radola Gajda
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 407
Registrován: 10/10/2004, 14:29
Bydliště: ČR

Příspěvek od Radola Gajda »

To asi nijak admine.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Taky jsem si myslel, byly to holt spartanský podmínky ...
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
sigi
svobodník
svobodník
Příspěvky: 26
Registrován: 17/7/2005, 23:01
Kontaktovat uživatele:

Povidky

Příspěvek od sigi »

Jestli kluci máte rádi povidky,chtěl bych Vás uprozornit na "Povídky německých tankistů" co píšu do mého Fora - http://www.vojna.net/forum

Byl bych Vám vděčný za napsání jak se Vám to líbí.Moc by mě to pomohlo.Ale předpoklad je,že by jste to museli číst od začátku,jakmile si budete vybírat povidky,tak Vám uniknou navaznosti a to by bylo škoda.Kdyby jste měli čas a chut si přečíst něco,budu jen a jen rád.S pozdravem pro všechny Sigi
Odpovědět

Zpět na „Příběhy“