Vzpomínky sovětského důstojníka posádky ve Vysokém Mýtě

Příběhy a osudy vojáků všech zemí.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Vzpomínky sovětského důstojníka posádky ve Vysokém Mýtě

Příspěvek od Zdeněk »

Následný článek je doslovným překladem dopisu penzionovaného sovětského důstojníka, který v letech 1985 – 1990 sloužil v sovětské posádce ve Vysokém Mýtě. Dopis je odpovědí na moji opatrnou žádost o pomoc při sběru podkladů pro výstavu v muzeu, spolu s ním jsem získal i svolení jeho pisatele naložit s dopisem dle vlastního svědomí. Přesto jsem se rozhodl nezmiňovat jméno důstojníka a také mírně upravit několik osobních sdělení (např. oslovení apod.).
Slohová strohost a neobratnost v některých místech sleduje originál, do kterého jsem se snažil co nejméně zasahovat. Dle mého názoru by mohl být profilovou ukázkou myšlení důstojníka SA, vychovaného komunistickou ideologií a prostředím sovětské reality, zároveň však čestného a inteligentního člověka.


Obrázek

Vážený pane ...!

Máte pravdu v tom, že výstavu není třeba politizovat dle přání těch politiků, kteří rádi pro sebe přepisují dějiny svého národa. V minulosti se svět velmi změnil, nicméně samotného času uběhlo velmi málo a to, co bylo „černé“ a co „bílé“ se ukáže mnohem později a zřejmě s jinými generacemi. Nyní je samozřejmě mnohem důležitější pracovat na shromáždění veškeré dokumentace událostí, sbírat dohromady pravdivá svědectví a dojmy obyčejných lidí (ne politických činovníků) – svědků těch událostí. Protože pokud jsou historické skutečnosti zpolitizované, lze ty samé předkládat s absolutně protichůdnými významy.
Pro pochopení mých dojmů z té doby je nejprve nutné pochopení mne samého – kdo jsem. Proto krátce o mě. Narodil jsem se ... 1959 v ... (NDR) v důstojnické rodině. Otec je Ukrajinec, matka Ruska. Oba účastníci II. světové války (Veliké vlastenecké války). Zapsali mne v městě ... v Kyjevské oblasti, když byla rodina na dovolené (mám dva starší bratry). Během dětství jsme se hodně stěhovali, chodil jsem do pěti škol. Po škole jsem v sedmnácti letech nastoupil na Kyjevské protivzdušné raketové učiliště C. M. Kirova, které jsem zakončil v roce 1981. V témže roce jsem vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu. Čtyři roky jsem plnil povinnosti na velitelských důstojnických postech v Kirgizii a Kazachstáně v částech „Krasnoznamjonnovo“ středoasijského vojenského okruhu. Do Vysokého Mýta jsem byl přidělen na další pokračování služby po záměnách v třetí dekádě června 1985, na post velitele protiletecké raketové dělostřelecké baterie v 265. gardovém motostřeleckém pluku řádu Alexandra Něvského 48. motostřelecké Ropšinské divize Kalinina. Tenkrát jako nadporučík. V roce 1986 jsem byl povýšen do následné hodnosti kapitána. Jsem ženatý, mám dva syny (ročníky 1982 a 1983).
O těch časech je třeba vědět a pamatovat si, že v roce 1984 tehdejší prezident USA Ronald Regan, když si opakoval před mikrofonem svůj projev a nevěděl, že je už zapnutý přenos a občané Spojených států ho vidí v televizi, nazval SSSR „isčadijem“ zla a vyzval celý „demokratický svět“ k tomu, aby s ním navždy skoncoval. V roce 1985 byly vztahy mezi zeměmi Varšavské smlouvy a státy Severoatlantického bloku (NATO) veskrze nepřátelské. Socialistické a kapitalistické systémy soupeřily a předháněly se ve všem. V roce 1984 nám na politkursech říkali, že situace ve světě je horší, než v červnu 1941, kdy fašistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz.
Nebyl jsem svědkem dění roku 1968, ale z vyprávění starších kolegů a účastníků těch událostí jsem věděl, že státy NATO byly připraveny vstoupit do vaší země. V takovém případě by se podstatně změnila rovnováha sil mezi světovými systémy v centru Evropy. Proto je SSSR a další země Varšavské smlouvy prostě předešly. V roce 1985, v době mého příchodu do Centrální skupiny vojsk, Československá socialistická republika a její vojenské síly byly pevným a spolehlivým spojencem, partnerem Sovětského svazu a jiných socialistických zemí Varšavské smlouvy. Velkou část důstojnického sboru československé armády tvořili absolventi vojenských učilišť a akademií Sovětského svazu. Bojová připravenost československých oddílů se nacházela na dostatečně vysoké úrovni. Zvláště mne uchvacovala letecká příprava československých vzdušných sil.
Skupina sovětských vojsk neměla a neplnila okupační funkci, tedy nebyla jakýmkoli nástrojem orgánů moci. Vláda v zemi plně náležela místním vládním orgánům. Jakékoli aktivity (cvičení, pochodové techniky, lety atd.) probíhaly vždy se souhlasem místních českých nebo slovenských odpovědných míst. Škody se po vzájemné dohodě vždy nahrazovaly. Proto tomu, kdo nesouhlasí s mými úvahami, doporučuji přečíst ve výkladovém slovníku význam slova „okupace“.
Hlavní zátěž, svázanou se závody ve zbrojení, nesl Sovětský svaz a aby v nich neprohrál s více rozvinutým kapitalistickým systémem, šla velká část rozpočtu státu na vojenské výdaje a na pomoc jiným socialistickým nebo rozvojovým zemím. V obchodech s potravinami a průmyslovým zbožím v městech v SSSR byly prázdné regály. Čím dále od Moskvy, hlavních měst svazových republik a čím dále na východ, tím hůř a hůř. V mnohých městech v SSSR se zaváděly lístky na potraviny a většina průmyslového zboží se přidělovala na pořadníky. Sovětští občané roky čekali v pořadníku, aby si mohli koupit nábytek nebo běžnou techniku. Lid to vše snášel, jen aby nebyla válka. Co to válka znamená – naše obyvatelstvo znalo až moc dobře.
Českoslovenští občané obecně se zásobováním problémy neměli, i když také existoval nedostatek nebo zvýšená cena v určité produkci. Například, v zimě byl boj sehnat mražené jahody. Běžná technika vyrobená v socialistických zemích zaostávala za produkcí zemí kapitalistických, která se v obchodech prodávala za vysoké ceny. Pro české občany bylo velmi těžké koupit si nový automobil západní značky.
Počínaje rokem 1982 v Sovětském svazu každoročně umírali přestárlí a nemocní tajemníci KSSS, v roce 1982 – Brežněv, 1983 – Andropov, 1984 – Černěnko. K moci v roce 1984 přišel M. S. Gorbačov, nejmladší a nejméně známý člen politbyra KSSS. Nebudu ho soudit, posoudí ho dějiny. Postupně proběhla výměna celého sovětského vedení. Gorbačov vyhlásil v Sovětském svazu „přestavbu“. Nikdo v naší zemi doslova nepochopil, o co se jedná. Ale uvěřili mu a dle příkazů svrchu se učili řeč nového lídra. Za 7 let vlády Gorbačova, v roce 1991, bez jakékoli války, SSSR přestal existovat, rozpadl se na množství oddělených států. Zrada Gorbačova, Ševarnadzeho a jiných nových vůdců SSSR ve vztahu k svému vlastnímu národu přišla velmi draho. Obyvatelstvo kdysi mocné země bylo vydáno napospas. Všude vypukly lokální války a krvavé události (Pobaltské republiky, Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, Tádžikistán, Moldávie, Rusko samotné). Městy a oblastmi vládli bandité a zloději. Zahynuly tisíce lidí, stovky tisíc trpěly. Milióny bývalých sovětských občanů musely emigrovat. Bez krve se dění neobešlo ani v jiných státech, které Sovětský svaz dříve podporoval. Stačí vzpomenout jen krvavé události v Rumunsku, Jugoslávii, řadě afrických zemí. V Afgánistánu po odchodu sovětských vojsk přišli k moci talibové (teď se s nimi trápí země NATO), kteří zúčtovali s předchozí vládou. Těžkosti nastaly Kubě. Dobře, že rozdělení Československa na dvě samostatné republiky proběhlo mírnou cestou a bezbolestně.
Podle všech hledisek, pro mne je to evidentní, politické a vojenské řešení z roku 1968 umístit takový velký počet sovětských vojenských útvarů v tak nevelkém městě, jakým je Vysoké Mýto, bylo chybou. Plný a spolehlivý výčet vojenských útvarů ozbrojených sil SSSR, které byly rozmístěny ve Vysokém Mýtě v sestavě Centrální skupiny vojsk, lze nalézt na internetu na stránkách „Centrální skupina vojsk“. Proto se nebudu opakovat. Malinké české město a jeho obyvatelstvo muselo celých 22 let snášet veškerou tíhu nepříjemností, svázanou s jejich pobytem. Jen v jednom pluku, kde jsem sloužil, bylo 2,5 tisíce vojenských osob různých národností. Například v mojí baterii sloužili vojáci 13 národností, naprosto odlišných kultur a náboženství. Některé z nich jsme museli naučit používat splachovací záchod a základním pravidlům obecně lidské etiky.
Na pět let bylo Vysoké Mýto mně i mojí rodině malou vlastí. Pro mé děti jsou jejich první vzpomínky spojeny právě s ním. Moje žena, když první den po příjezdu do Vysokého Mýta vstoupila do obchodu s potravinami, se nad hojností zboží a z osobních dojmů přímo rozplakala. Do té doby jsme dva roky žili v průsmyku Kudraj mezi Alma Atou a Frunze (dnes Biškek). Tam se ženy od večera stavěly do fronty a stály v ní celou noc, aby ráno na lístky koupily maso (dával se 1 kg na jednoho člena rodiny na měsíc) a takové zboží, jako salám nebo sýr, tam prostě neviděly. Život ve Vysokém Mýtě se tedy mojí ženě zdál rájem. Na dovolenou jsme jezdili do Sovětského svazu a domů jsme se vraceli k sobě – do Vysokého Mýta. Žádné napětí ve vztazích mezi rodinami vojáků a místními neexistovalo. Obyvatelé města se k nám chovali velmi dobře. Děti našich vojáků, i velmi malé, se mohly úplně spokojeně procházet po ulicích. Stejně tak se procházely i české děti. Nikdy jsem si nepřipadal osamocený nebo cizí mezi českými lidmi. Obytné čtvrti ve Vysokém Mýtě, kde stály naše domy, začali vtipní Češi nazývat „Petrovka“ a „Ivanovka“. Také jsme jim tak začali říkat. Moje rodina žila na „Ivanovce“.
Moje služba byla náročná. Nároky pro bojovou připravenost oddílů protivzdušné obrany jsou vyšší, než pro jiné. Nejméně polovinu z každého roku v době mého pobytu v Centrální skupině vojsk jsem trávil na cvičeních v polygonech (libavské výcvikové centrum pod Olomoucí, Mimoň, polygon pod Plzní, na Slovensku v Tatrách v oblasti Kežmaroku). Z techniky byly v mojí baterii čtyři protivzdušné raketové soustavy „Střela-10“ a také kolová přepravní a přepravně nabíjecí vozidla. Zvlášť mnoho pozornosti jsme museli věnovat „Šilkám“. Pro výzbroj byly dost staré, z výroby let 1967 – 1968. Jejich oprava a technická údržba vyžadovaly mnoho času, často jsme pracovali po večerech nebo ve volných dnech. Dělalo se vše možné i nemožné, aby baterie byla bojeschopná. Jednou, myslím v roce 1989, mne velitel pluku pozval k sobě a rozkázal po večerech a volných dnech nepracovat, protože si obyvatelé českého domu, sousedícího s prostorem, kde stála technika, stěžovali na neustálý hluk. Museli jsme dodržovat tento příkaz. Za pět let mého působení ve Vysokém Mýtě to byla jediná konfliktní situace, která se mne týkala. To pětiletí bylo pro mne velmi úspěšné. Zdá se, že jsem byl dobrým velitelem. Za úspěchy v bojové přípravě jsem byl nejednou pochválen velením i místními českými zástupci, oceněn státními vyznamenáními.
Samozřejmě, došlo k jednotlivým událostem, které vrhaly stín na náš pobyt ve Vysokém Mýtě, také na československo sovětské přátelství. K událostem, kdy vojáci naší divize narušovali řád nebo se dopouštěli přestupků. Většinou to byly dopravní přestupky nebo krádeže osobního majetku (zejména z chat či obchodů). Pachatelé byli za to vedeni k trestní odpovědnosti a souzeni. Jednou se dokonce žena důstojníka pokusila ukrást šišku salámu z českého obchodu. Chytili jí. Komický příběh, proto jsem si ho zapamatoval. Co bylo, bylo. Jindy došlo k chuligánským projevům i ze strany českých občanů, zvlášť v roce 1990. Několikrát rozbili okna u bytových domů, kde žily rodiny důstojníků a poddůstojníků. Jednou na jaře v devadesátém roce někdo ráno střílel z projíždějícího auta po vrátnici štábu divize. Pokud je mi známo, v roce 1990 se objevovaly výhružky z prostředí ultraradikálních uskupení těm českým občanům, kteří se nějakým způsobem seznámili nebo prostě přátelili či měli dobré vztahy s rodinami ruských vojáků.
V květnu 1990 náš pluk opustil českou zemi. Štáb divize a všechny vojenské součásti, které byly umístěny ve Vysokém Mýtě, též tankový pluk ze Šumperka, dělostřelecký pluk z Klášterce, byly odvedeny do města Čugujeva v Charkovské oblasti (Ukrajinská SSR). Nyní je zde umístěná 92. Ropšinská mechanizovaná brigáda Ukrajinských ozbrojených sil, která divizi přejala. Můj motostřelecký pluk v roce 1992 zabránil rozšíření války z Podněstří (Moldávie) na ukrajinskou zemi. Pokryli jsme a zorganizovali státní hranici mezi Ukrajinou a Moldávií v Oděsské oblasti (v úseku od Kodymy po Razdělnoj). Vojáci se sami nazývali „vysokomýtovcemi“, i když tam už sloužit nestihli. Ostatní motostřelecké pluky naší divize (Česká Třebová a Olomouc) byly převedeny do Volgogradu (Rusko) a protivzdušný raketový pluk z Červené Vody do města Čebarkuľ v Krasnojarském kraji. Volgogradské útvary původně také patřily do celku naší divize, ale po rozpadu SSSR přešly do Ruska a velmi neúspěšně se zúčastnily bojů o Grozný (Čečensko) v první kampani v roce 1994, téměř zcela byly zničeny v pouličních bojích.
Já jsem sloužil v Ozbrojených silách Ukrajiny a v roce 2005 jsem byl uvolněn do zálohy v hodnosti plukovníka. Žiji a pracuji v Kyjevě.
Tak, snad je to vše. Myslím, že jsem na Vaše otázky odpověděl.
Přeji pevné zdraví, úspěchy i obyčejné lidské štěstí všem obyvatelům Vysokého Mýta! Ať je nad tímto městem navždycky mírumilovné nebe!

S úctou

Alexandr Michailovič ...
17.7.2008
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhý dopis je odpovědí na několik konkrétních dotazů, které vyvstaly během sběru vzpomínek mezi českými pamětníky.

Vážený ... !

Obsah mých dopisů můžete pro muzejní účely používat. Před nikým se necítím vinen, na otázky odpovídám čestně, píšu pravdu, státní tajemství nevyzrazuji a bát se nemám čeho. Domnívám se, že skuteční pracovníci muzea mají zájem především o pravdu. Pokud někdo moje slova z nějakého důvodu převrátí, nebude to muzeum, ale instituce jiného druhu a pro jiné cíle.
Vše po pořádku. Služba v ozbrojených silách SSSR byla tou dobou pro vojáky prezenční služby 2 roky, absolventi vyšších civilních vzdělávacích institucí (škol a univerzit, které neměly vojenské katedry) sloužili 1 rok. Do CGV (=Centrální skupina armád) , tedy i do Vysokého Mýta, mladí nastupovali buď ihned po povolávacím rozkaze k vojenské službě a v tom případě sloužili v Československu 2 roky, nebo po ukončení půlročního výcviku ve vojenských vzdělávacích učilištích pro přípravu „mladších specialistů“. Kupříkladu seržanti a specialisté v některých odbornostech (spojaři, dělostřelci, protivzdušná obrana, tankisté, mechanikové-řidiči atd.) k nám nejčastěji do pluku přicházeli právě z takovýchto „učilišť“, které se nacházely na území SSSR. Tito sloužili v CGV 1,5 roku. Musím přiznat, že kvalita přípravy specialistů v „učilištích“ byla většinou nedostatečná a často přímo slabá. Specialisty jsme museli doučovat a často i učit od začátku. Stávalo se, že přicházeli vojáci pouze se „sousední“ specializací nebo úplně mimo obor. Například já se snažil namístě zkompletovat svoji baterii odvedenci, kteří přicházeli k pluku. Spolu s důstojníky baterie jsme z nich specialisty dělali sami. Maximálně do 3-4 měsíců mohli noví vojáci obstojně pracovat s technikou a po půl roce ostré střelby nebo vypouštění raket na polygonech v Kežmaroku (Slovensko) se od starších vojáků už neodlišovali. Baterie byla vždy bojeschopná.
Volný čas vojáci prakticky neměli. V rozvrhu dne s jim pro osobní volno vymezila půlhodinka po obědě a hodina po večeři. Propustky a individuální procházky po městě se pro vojáky základní služby kategoricky zakazovaly. Mimo území vojenského městečka se vojáci mohli dostat pouze v těchto případech: během ranní rozcvičky; během organizovaných kulturních výletů v neděli pod dohledem důstojníka nebo praporčíka (k tomu docházelo zřídkakdy); během přesunů oddílů, pěších nebo v automobilech; v jiných jednotlivých a velmi limitovaných případech (nákup potřebných věcí v obchodech s doprovodem důstojníka, spojky pro důstojníky, oprava spojovacích linek atd.). Na území pluku se nacházel klub (budova klubu, pokud je mi známo, se zachovala). Filmy se v něm promítaly o nedělích (denní program pro vojáky, kteří tou dobou zastupovali ve službě a večerní pro zájemce). Někdy přijeli umělci ze Sovětského svazu (Valerij Leontěv, Anna Veski a jiní), vyhlašovaly se konkursy samostatné umělecké tvorby. V klubu byla plukovní knihovna (nabídka knih nebyla špatná, ale kdy má voják číst?). K rotám (bateriím) přicházely každý den čerstvé (s jednodenním zpožděním) noviny a časopisy. V každé rotě (baterii) byl televizor, ale dívat se na něj šlo pouze s ohledem na denní rozvrh (večer jednu hodinu po večeři a v neděli ve volném čase). Dodávám, že volný čas vojákům nastával až v druhé polovině neděle. V tom čase bylo třeba vyčistit a upravit uniformu. Potom velká část vojáků odpočívala, jiní psali dopisy příbuzným a blízkým, věnovali se sportu nebo sportovním hrám, bavili se s přáteli o službě, dívali se na televizi nebo si četli.
Dovolenky k výjezdu do vlasti do Sovětského svazu se vojákům a seržantům prezenční služby vydávaly jen za odměnu (na 10 dní a čas na cestu) a z rodinných důvodů (v souvislosti se smrtí nebo smrtelnou nemocí někoho z blízkých příbuzných). Pro celý pluk se vydávaly ke konci etapy výcviku (jednou za půl roku) většinou dvě dovolenky. Z těchto důvodů byla dovolaná pro vojáka téměř nereálná. Bylo třeba být nejen nejlepším z nejlepších, ale v podstatě hrdinou mezi hrdiny. Moji podřízení na tom byli lépe než jiní. Dvakrát do roku na polygoně v Kežmaroku jsme na body stříleli protiletecké střely a vypouštěli rakety. Stříleli dobře a dle výsledků na dovolenou každý půlrok jeli jeden nebo dva lidé z divize. K tomu ještě, dle u nás zavedené tradice, po ukončení střeleb velitel divize na svůj risk a zodpovědnost vzal jedno z nákladních aut a na korbu posadil déle sloužící vojáky (ty, kteří měli být v nejbližší dobu uvolněni do zálohy) a brzy ráno je odvezl na výlet po nejkrásnějších slovenských městech (Poprad, Tatranská Lomnice, Prešov aj.). Vojáci si za ten den stihli mnohé prohlédnout, dobře pojíst, koupit suvenýry a jednoduše nabrat dojmy. Proto protivzdušným střelcům v pluku všichni záviděli, mladší vojáci protivzdušné obrany čekali na ten den celou svou službu a snažili se nezklamat své velitele.
Už jsem psal o tom, že v pluku sloužili vojáci mnohých národností. Nechce se mi zabývat se podrobně tématem stavby vojenských součástí CGV z hlediska národnosti. Je to příliš rozsáhlé téma (na brožuru a ne na dopis). Zmíním se jen krátce. Každá vojenská specializace měla své požadavky na odvedence. Pro službu za hranicí také existoval výběr. Výběrem odvedenců se zabývali vojenští komisaři v Sovětském svazu a představitelé vojenských skupin. Základní kritéria: celkový zdravotní stav, psychický stav, vzdělání (do armády se neodváděli mladí lidé, kteří nedokončili ve škole alespoň osmou třídu), rodinný stav, znalost ruského jazyka (toto bylo velmi důležité pro spojaře a specialisty kolektivních zbraní) atd. Nerad bych přeháněl, ale systém odvodu fungoval tak, že nejvzdělanější (nejschopnější) z odvedenců a většina Slovanů se dostali k různým speciálním skupinám nebo podrozdělením. Nejlepší z odvedenců odcházeli k rozvědčíkům, spojařům, námořníkům, raketčíkům, protivzdušné obraně, dělostřelcům, vzdušným silám atd. Pokud nebyl dostatek vzdělaných (s VŠ, průmyslovkou, 10 třídami vzdělání), tak se tam snažili poslat alespoň ty, co dobře mluvili rusky. K motostřeleckým oddílům (pěchota) šli všichni ostatní. Tak docházelo k tomu, že v motostřeleckém pluku bylo Slovanů nemnoho. V CGV nesloužili severní národy Ruska (Čukčové, Jakutové), alespoň jsem na ně nikdy nenarazil. Vojáci těchto národů sloužili v těch krajích, kde žili, tedy na severu. Jiným národům, nepřivyklým tamním podmínkám, by se těžko žilo v tuhých mrazech, dlouhé zimě a noci trvající půlroku. Zdá se, že se vůbec neodváděli Ujguři. Zato sloužily některé exotické národy, o kterých jsem se dozvěděl až jako důstojník (Darginci, Horští Židé).
Vojáci pluku občas pracovali na podnicích zemědělského hospodářství Československa po vzájemné dohodě mezi velitelstvím divize a vedoucími takových podniků, nebo po žádosti místních orgánů moci. Jindy s iniciativou vystoupilo naše velitelství (většinou v těch případech, kdy bylo třeba vydělat si na stavební materiál na opravy nebo obnovu nábytku v ubikacích). Nebo se se stejnou iniciativou obraceli místní orgány. Byly to případy živelných pohrom, pomoc při sklizni, při mimořádných problémech ve stavitelství. Velmi dobré vztahy mělo velitelství divize i pluku s vedením autobusového závodu Karosa (funguje ještě?). Byli našimi šéfy (nerozumím, co tím myslel, pozn. překl), pomoc byla vzájemně prospěšná. Je třeba říci, že moji podřízení (spadající pod režim zvýšené bojové pohotovosti) se na takové práce neposílali. Proto o nich mohu jen málo vyprávět. Z našeho pluku k nim většinou byli posíláni motostřelci.
Otázkou povolení fotografování se zabývaly orgány vojenské kontrarozvědky KGB SSSR. Nejen českým občanům, ale i sovětským vojákům bylo zakázáno fotografovat tajné objekty nebo techniku (v mojí baterii byla takovou protiletecká raketová soustava Střela-10) nebo se fotit s nimi v pozadí. Myslím, že je to běžná praktika v podobných případech. Určitě stejné české vojenské objekty nebo americké prostředky protiraketové obrany, které se v současnosti rozmísťují v Čechách, také nebudou moci být fotografovány nebo natáčeny kamerou. Sovětskou techniku na pochodu zakazovali fotografovat, pokud mělo být přemísťování z nějakých důvodů utajeno před činiteli zahraniční rozvědky. Fotit se s pozadím kasáren, myslím, nikdo nezakazoval, také proč? Tím spíše, že kasárny vycházely svými okny do obytných sídlišť, kde žili běžní občané Vysokého Mýta. Představte si každý den hlídat podobné možné fotografování. Možná, že obyvatelům sousedních domů, kompetentní služby nějaké takové zákazy zmínily, ale já o tom nic nevím.
Chytání dezertérů jsem se za pět let služby ani jednou nezúčastnil. Moji vojáci neutíkali. V pluku k takovým situacím docházelo. Spíše zřídka (jednou za 1-2 roky), ale docházelo. Důvody – špatné vzájemné vztahy nebo nízká vojenská disciplína samotných zběhů. Vzpomínám jeden smutný příběh, kdy si voják napůjčoval peníze od svých kolegů, utratil je, nemohl dluh vrátit a utekl. Všichni zběhové byli dříve nebo později nalezeni. V jejich hledání nám pomáhala česká policie a místní obyvatelé. V těchto i dalších případech česká policie vždy postupovala profesionálně a objektivně (o jiných případech nevím).
S českou policií jsem se bezprostředně setkal jen jednou. Koncem listopadu 1985 se náš pluk přesouval k cvičení na výcvik na polygon v okolí Mimoně. Ve chvíli přestávky do mého na kraji silnice stojícího obrněného transportéru (v mojí baterii byl do roku 1986 jeden BTR-60PB) vjela v plné rychlosti Škoda 105 červené (nebo oranžové) barvy. Náraz byl tak silný, že se BTR posunul z místa a popojel několik metrů vpřed a Škoda odlétla dozadu. Ve chvíli nárazu jsem stál na kraji silnice a vše jsem viděl. V osobním voze seděli čtyři muži (dospělí chlapi), přední část automobilu se změnila na placku a blikala výstražná světla, která se snad zázrakem nerozbila. Velmi jsem se bál o jeho posádku, ale k mé radosti a překvapení se nikomu nic nestalo. Ukázalo se, že jsou všichni opilí, jak se říká na Rusi, „umrlecky“, a nejvíc ze všech řidič, ale opilým je vždy „moře po kolena“. Rychle přijela dopravní policie, sepsala protokol. Řekl jsem, že žádné nároky nečiním (na pancíři BTR zůstala malá promáčklina). S tím jsme se rozešli.
Myslím, že jsem i v tomto případě plně odpověděl na všechny vaše otázky. Přeji vám pevné zdraví, rozkvět a úspěchy v práci! Budu rád, jestli jsem vám něčím pomohl.

S úctou

Alexandr Michailovič ...
12.08.2008

Obrázek
Naposledy upravil(a) Zdeněk dne 2/3/2009, 17:10, celkem upraveno 3 x.
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Myslím si že je to poprvé co se zde objevuje článek tohoto typu. Je to mimořádně zajímavé a po pravdě řečeno, pokud je to přesný překlad, není tam nic co by šlo rozporovat. I to že sovětským a ostatním spojeneckým vojákům nadřízení tvrdili a oni uvěřili že v 68 zde musí být dříve než jednotky NATO.

Zajímavá sonda do historie. Zdeňku, Tvůj první článek se mi zdá dobrým býti a nezbývá než Ti popřát aby se Ti takto dařilo i nadále.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Rosomak
7. Major
7. Major
Příspěvky: 2318
Registrován: 7/8/2007, 08:54

Příspěvek od Rosomak »

Hezký a zajímavý dopis, upřímně a hezky podaný.

Zajímalo by mne, jaký typ Strela-10 zde byl.
Bohužel také nevím, co je "Šilka" za typ transportního vozidla.
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Re: Vzpomínky sovětského důstojníka posádky ve Vysokém Mýtě

Příspěvek od palič »

Zdeněk píše:Velmi dobré vztahy mělo velitelství divize i pluku s vedením autobusového závodu Karosa (funguje ještě?). Byli našimi šéfy (nerozumím, co tím myslel, pozn. překl), pomoc byla vzájemně prospěšná. Je třeba říci, že moji podřízení (spadající pod režim zvýšené bojové pohotovosti) se na takové práce neposílali. Proto o nich mohu jen málo vyprávět. Z našeho pluku k nim většinou byli posíláni motostřelci.
Jen na vysvětlenou: podšéfnyj zavód = patronátní podnik
Popisuje tam to, co bylo obvyklé i v našich ozbrojených silách - většina útvarů měla patronátní podnik v místě posádky nebo alespoň poblíž místa dislokace, vojáky jsme tam "půjčovali" na brigády (zpravidla když "hořel plán"), v případě zemědělských družstev (nemuselo jít jen o průmyslové podniky) se v létě půjčovala (na základě rozkazu MNO) zpravidla přepravní technika na žně a podzimní kampaň... Trochu zpestření, trochu risku, že někdo vyrobí průser, tak trochu oživení genofondu místních obyvatel...
Když pak z podniku jeli někam na zájezd, měli pár míst i pro vojáky, půjčovali vlastní rekreační zařízení a na podnikový pionýrák chodili jako vedoucí naši kluci, což zvláště před podzimním termínem prověrek bylo pro ně fakt terno.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Tak kdo první řekne:
" Idylka - skoro jako v Protektorátu".
Tanky, cizí tanky za zády.
Prachsprostá okupace - kdo nezažil nezná!!!
Kdo první začne pro ty chudáky na východě vybírat korunu?
Kdo zase chce radostně plnit plán?

Fakt - toto je přesně myšlení důstojníka v 80 tých letech.
Já je zažil v 68 - nekompromisní ideologicky. Vždyť vy tady ukazujete nahé ženy a jiné nesmysly...
V ničem a nikdy jsme neměli pravdu....
Okupace...
Naposledy upravil(a) michan dne 2/3/2009, 15:24, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázekObrázek
mechoš
nadrotmistr
nadrotmistr
Příspěvky: 181
Registrován: 5/10/2005, 08:45

Příspěvek od mechoš »

Šilka je samohybný 23mm PL kanon.

http://palba.cz/viewtopic.php?t=1621
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

michan - kolego to asi neřekne nikdo. Tento článek zcela jistě není obhajobou osmašedesátého roku ani toho co následovalo. Měli tu houby co dělat a dopadli jak dopadli.

Na tom článku je zajímavé to, že se zde zpovídá účastník a jeden z nositelů celé té lumpárny. Ber to jako pohled z druhé strany s celou tragičností a zároveň komičností té doby. Nikdo nebude dělat sbírku a nikdo nebude litovat chudáky, kteří chudáky nebyli.

A jinak máš pravdu - takto asi opravdu sovětský důstojník v 70. a 80. letech myslil, přesvědčen, že on je ten jediný povolaný nositel pokroku. Co ty na to Ljubov?

Edit Ljubov: Obávám se, Pátrači, že budu raději mlčet a nepokoušet se opustit éru středověku, abych nevnesla do diskuse svůj nestranný názor.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Pátrač - chápu.
V klidu mě to však nikdy nenechalo a nenechá.
Tady se musí věci nazývat pravými jmény.
Mimochodem - kdo z Vás si všiml důstojníkova jedině Slované a pak dokonce jen ti Rusové byli inteligentní? Nacionalismus jako p....
Přece snadno, když na Ukrajině a v ostatních státech Vysokoškolské vzdělání jedině v Ruštině. Ve státní správě jedině rusky - Ruský imperialismus...
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Rosomak, Palič - děkuji za připomínky a také za zjištěnou chybu, byla opravena.

Michan - odpovím Ti citátem:

"Historie se nám může a nemusí líbit. Můžeme ji obdivovat nebo z ní zvracet. Ale nejhorší by bylo, kdybychom ji zapomínali, potom se s jistotou zopakuje."

Ty dopisy jsou určité svědectví, které má svoji hodnotu. Z hlediska historie mají (například) dopisy vězňů z koncentračních táborů stejnou hodnotu jako dopisy jejich katů. O onom důstojníkovi lze mít názor jakýkoli, každopádně velmi pozitivní a přínosná je jeho vstřícnost.


Pro Michana: "jedině Rusové a jedině Slované byli inteligentní" jsem si nevšiml - asi proto, že to tam není.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Souhlas - naprostý souhlas.
Je tam i poučení a řeknu, že jsem rád, žes to sem dal.
Jen nemohu - protože tu dobu znám - po 21. srpnu 1968 jsem byl jako absolvent ŠDZ v Liptovském Mikuláši a pak jsem celý rok sloužil se sovětskými důstojníky, ať již na rtu PVOS, nebo i v posádkách.
Znal jsem jejich názory. Zažil jsem pak celou okupaci i s újmou na své kariéře a hlavně v soukromém životě - protože okupanti měli vždy - z těch rozlehlých plání na Východě - pravdu....
ObrázekObrázekObrázek
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Příspěvek od palič »

On to není doslova nacionalismus, spíše rasizmus...
Mimochodem, v tom textu je ještě jedna typická zmínka - ...Ujguři se neodváděli, Čukčové sloužili jenom... - ruské vtipy jsou či byly v 90% případů o Čukčech - tak, jako si Američané dělají srandu z Poláků, Slováci ze Záhoráků (záměrně píšu s velkým "Z") a u nás zase z ....

Samozřejmě by se v textu dalo vychytat více věcí - poslíčci pro důstojníky by měly být nejspíš nejspíš spojky a nebo pravděpodobněji ... posluhy (vojenská čeština pro to má krásný termín "příkazník"), pak opakovaná zmínka o tom, že neměli problémy udržet baterii bojeschopnou...
Transportní kolesové zápřahové vozy budou s největší pravděpodobností kolové tahače (obvyklý víceúčelový nákladní automobil)... Jejich nahlížení na službu mimo území SSSR je dáno faktem, že z pohledu jejich legislativy plnili bojový úkol v míru.
Každopádně pro něj musel být přechod ze střední Ázie do střední Evropy zajímavý, narodil se v Německu - to se vlastně vracel do civilizace...

Pak ta hláška, že ..."prostředky protiraketové obrany, které se už u nás rozmisťují"..., proboha, Ukrajina přece "kandiduje" na členství v NATO - to on je teď vlastně ruský disident na Ukrajině, dá se to tak chápat, že?
Naposledy upravil(a) palič dne 2/3/2009, 17:10, celkem upraveno 2 x.
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Skutečně jak jsem to napsal to tam není. To je právě, já jsem si k těm Slovanům u výběru kdo půjde do Evropy - ze svých vědomostí přidal - proč byli vybíráni Slované.
Chraň nás pánbůh pak - co opět sloužilo u bígošů...
No ono u nás, když jsem tak koukal na vzdělání bígošů u motostřeleckého praporu v Prachaticích - chraň pánbůh Němce pokud by tam v 70. letech prachatický pluk pronikl.
ObrázekObrázekObrázek
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Příspěvek od palič »

No, ještě lepší to bývalo u našeho dělvo - myslím tím u taženejch, tedy jinak u "klasiků"... Tam to bylo občas i tak, že jeden miřič nastavoval celou palebnou četu nebo dokonce baterii... A když se velelo, tak ne v číslech, ale v číslisích po jednotlivých pozicích v hodnotách.
RAYTHEON
7. Major
7. Major
Příspěvky: 602
Registrován: 14/5/2007, 20:44

Příspěvek od RAYTHEON »

to Michan

Nemyslím, že by prachatičtí bigoši byli intelektuálně výše než benešovští, se kterými jsem učinil osobní zkušenost. Takže pokud mohu soudit, po proniknutí na území civilisovaného státu by pravděpodobně následovalo plenění obchodů s alkoholem a sem tam nějaké znásilnění. Co soudruzi dokázali odvést do ČSLA a pro nepoužitelnost k čemukoliv náročnějšímu zařadit k motostřeleckým útvarům bylo neskutečné. Chasníci, kteří si stihli pořídit docela pestrou kriminální minulost, alkoholici, lidé mentálně i tělesně natolik zaostalí, že byl problém je někam zařadit, agresivní psychopati (nicméně schopní strážní služby takže s pravidelným přístupem k ostře nabité zbrani) a tak dále. Zkrátka: ČVO 101.
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Palič - v originále je výraz pro poslíčky/spojky výraz "посыльные", a "колесные транспортные и транспортнозаряжающие машины", s vojenskou terminologií jsem trochu vařil na vodě. Poslíčka bych možná ponechal, kolový tahač opravím.

K ruskému rasismu - určitě existuje. V současné době se situace prudce zhoršuje, za Sovětského svazu byla rusifikace nejsilnější za Gruzínce Stalina a za Brežněva. Ale zpět k tématu - požadavek na znalost ruštiny v tomhle případě, tedy při výběru umístění v armádě, podle mne není rasismem, ale racionalismem. Pokud máte spolupracovat ve skupině při obsluze složitějšího mechanismu, domluvit se potřebujete. Jsem si jist, že třeba ve Španělské armádě by k raketovému vojsku španělsky nemluvícího Baska neposlali. Stejné nároky budou v USA na angličtinu, ve Francii na francouzštinu atd. Rusové a ostatní Slované rusky mluvili většinou bez problémů - proto snadněji splňovali kvalifikaci.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Zdeněk, o tom, že se musí v nějakém jednotném jazyce velet není žádná rozepře.....
Jen ta doba má holt desítky pohledů...
ObrázekObrázekObrázek
palič
svobodník
svobodník
Příspěvky: 21
Registrován: 18/2/2006, 10:14

Příspěvek od palič »

Zdeněk píše:Palič - v originále je výraz pro poslíčky/spojky výraz "посыльные", a "колесные транспортные и транспортнозаряжающие машины", s vojenskou terminologií jsem trochu vařil na vodě. Poslíčka bych možná ponechal, kolový tahač opravím.
Jestli jsou tam použity výše zmíněné výrazy посыльные a колесные транспортные и транспортнозаряжающие машины, tak jsou to spojky (vojenský terminus technikus pro posel, poslíček) a kolová přepravní a přepravně-nabíjecí vozidla (nákladní automobil a nákladní automobil s hydraulickou rukou - výložníkem) pro přepravu munice/raket a jejich nabití na OZ...
Uživatelský avatar
Peters
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 243
Registrován: 21/2/2009, 14:00
Bydliště: Praha

Příspěvek od Peters »

Zdeňku,za tento článek musím smeknout.
Mistrovská práce!
Obrázek
Uživatelský avatar
Zdeněk
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 117
Registrován: 21/1/2009, 08:20
Bydliště: Vysoké Mýto

Příspěvek od Zdeněk »

Děkuji, zásluh na něm mám pramálo, snad jen kulhavý překlad. Co považuji za úspěch, je to, že mi vůbec odepsal.

Ještě snad ke kritice Rusů. Rusové jako národ mají určitě své problémy a bylo by hloupé tvrdit, že vždy hráli v dějinách pozitivní úlohu. Předhodili jsme jim rasismus, imperiální choutky, považovat za nej pravdu vždy tu svou atd. Ale podívejme se na sebe. Nejsme rasisté? Nedíváme se třeba na Slováky jako Rusové na Ukrajince (o Cikánech nemluvě)? Kdyby předkové Čechů zůstali u Dněpru, byli bychom neimperialističtí (pokud bychom došli do moderní doby)?
Je tu mezi Vámi mnoho vojáků, představte si sebe na místě toho důstojníka. Pokud byste prošli stejnou výchovou, přemýšleli byste jinak? Jak byste si vedli jako důstojníci v šestitisícové posádce v desetitisícovém městě, zvládali byste problémy bez ztráty cti a svědomí v takovém prostředí? A nakonec, dokázali byste v důchodu poskytnout své svědectví (věřím, že je upřímné) nějakému pošukovi ze země, pro kterou jste většinou "rusák" a "okupant"? Vyjma tyto dopisy vím o Alexandru Michailoviči jen málo, ale nemohu se ubránit jistému respektu vůči jeho osobě. Už jen za to, že mi nabídl svou výpověď k přemýšlení.
Obrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Příspěvek od michan »

Víš Zdeňku, tady je totiž to, že mnozí prostě nemají osobní zkušenosti a když tak z jiné pozitivnější doby, která je formovala.
Já za sebe a možná za mnohé dříve narozené, kteří tu dobu zažili nikoliv jako malé děti, nebo ještě nebyli na světě - tedy za sebe a možná mnohé v té době dospělé řeknu:
Nezlob se jako moji tátové nikdy nebudou jednoznačně a úplně odpouštět době Hitlera, tak i mě se těžko bude odpouštět a odpouští okupaci SSSR a zvláště lidem, kteří byli přáteli.
Tak jsem v PŠM učil vojáky, že jsou to "přátelé ve zbrani" - to se těžko odpouští, jestli se to vůbec odpustit dá. Nevím jestli to vy mladší někdy pochopíte, co je to když Tě na krev ( a ta tekla) zradí přítel!!!
Možná někdo zapoměl - já né, ale nebudu za nás 60. leté hovořit jako za celek.
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Příběhy“