Martin Bormann

Politici, přestavitelé, vedoucí organizací.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Lena
Poddůstojník v záloze
Poddůstojník v záloze
Příspěvky: 136
Registrován: 19/3/2005, 17:05
Bydliště: Olomouc

Martin Bormann

Příspěvek od Lena »

Martin Bormann - vůdcův tajemník

Martin Bormann se narodil 17. června 1900 v Halberstadtu, jako třetí syn bývalého pruského důstojníka, a později poštovního úředníka, Theodora Bormana a jeho druhé ženy. Studoval gymnázium, které ale nedokončil. Ne kvůli penězům, na vzdělání se u Bormannů nešetřilo, ale proto, že přes svou píli byl Martin špatný žák. Scházelo mu abstraktní uvažování.

Za WW1 působil krátce u polního dělostřelectva a po válce se stal členem polovojenské organizace Freikorps Rossbach v Mecklenbursku.
Ve stejnou dobu začal pracovat ve správě statku v Mecklenbursku. Majitelem byl Hermann von Treuenfels, který s ním byl velice spokojen. Bormann byl poslušný, ve všem nadřízenému vyhověl, byl tvrdý k podřízeným a nescházelo mu administrativní nadání.

V březnu 1924 se podílel na vraždě Walthera Kadowa, učitele na základní škole, který byl podezřelý ze špionáže. Zasloužil se o její hladký průběh tím, že obstaral pistoli. Jeho účast nebylo možné dokázat, jelikož ho někdo z Freikorpsu kryl, a tudíž vyvázl jen s rokem vězení. Jedním z pomahačů vraždy byl i pozdější velitel KT Auschwitz Rudolf Höss.
Po propuštění z vězení vstoupil do NSDAP. Pracoval v týdeníku Der Nationalsozialist, zkoušel štěstí i jako řečník, avšak s katastrofálním úspěchem. Proto mu bylo jasné, že musí zaujmout jinak: pílí, vůlí, rychlou chápavostí, bezohledností, přizpůsobivostí, vychytralostí a schopností taktizovat.

V roce 1926 se na sjezdu strany ve Výmaru poprvé setkal s Hitlerem. Roku 1928 byl povolán do mnichovské stranické centrály a rychle se vypracoval na experta přes finanční zaopatření „bitkařů“ od SA. V letech 1930 až 1933 byl šéfem Hilfkasse NSDAP. V listopadu 1933 byl delegátem NSDAP v Říšském sněmu. Téhož roku přešel do úřadu Rudolfa Hesse - byl povýšen z pokladníka na zástupce vedoucího Hessovy kanceláře. Oba měli za úkol zlepšit spolupráci a komunikaci jednotlivých pracovišť ve stále se rozrůstajícím stranickém aparátu.

V roce 1936 dal Bormann pokyn k vybudování Berghofu v Berchtesgadenu a k Hitlerovým 50. narozeninám nechal vystavět Kehlstein-Haus na vrcholku Obersalzbergu.

V době, kdy se hitlerovský režim dostal k vrcholu, se stal Bormann správcem „získaných statků“, což byly mimo jiné dobrovolné příspěvky německých finančníků. V berlínském říšském kancléřství získal malou kancelář a vstoupil do těsné Hitlerovi blízkosti. S krajní horlivostí se ujímal těch nejnemožnějších úloh. Každé Vůdcovy i sebepatrnější poznámky mu připadaly velice důležité, a proto si je zapisoval. Brzy jimi zaplnil celé zvláštní registratury. Poznámky měl uspořádány podle klíčových slov, pro každý případ měl ten pravý citát. Hitlerovu přízeň si začal získávat už sňatkem s dcerou jednoho souvěrce z počátku NSDAP, Gerdou Buchovou.

V květnu 1941 odletěl Hess na vlastní pěst do Anglie a Bormann v tom viděl šanci pro sebe. Podnikl vše, aby se dobře prezentoval jako Hessův nástupce. Šel až tak daleko, že své děti, pojmenované podle Hessových dětí, ihned přejmenoval. Hitler nechal místo svého nástupce označit jako stranickou kancelář. Jejím vedoucím se stal právě Bormann. Ten měl tytéž kompetence co Hess, avšak chyběl mu jeho titul. To však Bormannovi nevadilo, neměl tituly rád, toužil jen vést úřad.

Postupně získal mocnou kontrolu nad způsobem života gauleiterů (župních vedoucích), reichsleiterů (říšských vedoucích) a zřejmě také ovlivnil život všech příslušníků vůdcova blízkého okolí. Stala se z něj tzv. „hnědá eminence“, projevoval se jako "skromný muž Strany" a strážce nacistické pravověrnosti. Avšak politických situací se zúčastňoval pouze jako divák, nikoliv jako aktér. Chtěl mít dohled i nad všemi státními ministerstvy, a proto dosazoval na strategická místa své lidi, kteří mu „přinášeli“ informace. Sbíral poznatky i o každém z Hitlerovi družiny, o jejich soukromém životě, slabých i silných stránkách. Stával se stále silnějším a mocnějším. Postupem času se bez obtíží pouštěl do „soubojů“ s Göringem, Ribbentropem, Goebblesem či Himmlerem.
Ke konci roku 1942 byl Bormann oficiálně jmenován vůdcovým tajemníkem a pověřen funkcí „dveřníka“ - bděl nad tím, kdo vstoupí k Hitlerovi. Každý, kdo chtěl k Vůdci, se nemohl Bormannovi vyhnout. A důvod své návštěvy museli sdělovat i vysoce postavení návštěvníci. Tím měl pod kontrolou celý chod Říše.

Stal se nejostřejším odpůrcem církve ve vedení nacistické strany a postupoval vůči ní velice radikálně. Tvrdil, že se církev se svým psychologickým působením pustí do boje proti státu. Jeho cílem bylo odříznout církev od jejich finančních zdrojů. Během války zabavoval ve velkém rozsahu církevní majetek, požadoval vyšší válečné příspěvky a své daně měla církev zvyšovat bez aktivní účasti státních orgánů. Právní postavení církve se mělo srazit na úroveň soukromo-právních spolků a náboženské spolky se měly podrobit striktní právní kontrole. A to všechno i přesto, že Hitler počítal s vyřešením otázky náboženství až na konec války.

Jeho jméno se také objevovalo pod rozhodnutími z posledních let války: zejména pod záležitostmi rasově-politického zákonodárství a postupu vůči národům na východ od Německa. Od roku 1941 podepisoval ze svého titulu téměř bez výjimky všechny protižidovské zákony. Nesl spoluzodpovědnost za zavádění rasových zákonů a nařízení o zabavování majetku Židů, kteří emigrovali.

Byl také hlavou Volkssturmu – polovojenské organizace německého civilního obyvatelstva, jehož úkolem bylo škodit Spojencům při obsazování říše.

Martin Bormann byl nejzáhadnější a nejzlověstnější postavou Třetí říše. Podepsal Hitlerovu politickou závěť, byl svědkem při svatbě Adolfa Hitlera s Evou Braunovu a byl přítomen v okamžiku jejich sebevraždy v bunkru pod Říšským kancléřstvím. Co se s ním stalo dále, je předmětem spekulací.
Uvádí se, že se v noci z 1. na 2. května 1945 pokusil o útěk z bunkru. Podle výpovědi Ericha Kempky, Hitlerova řidiče, se Bormann pokusil proplížit ruskými liniemi kolem vůdcova bunkru. Schoval se za jeden tank, avšak ten zasáhl granát a tank explodoval. Bormannovo mrtvé tělo se však nikde nenašlo.
Druhá varianta je, že Bormann zemřel 2. května v časných ranních hodinách. Artur Axmann, Schirachův nástupce, spatřil poblíž Lehrtského nádraží na kolejích ležet muže, a poznal v něm Martina Bormanna. Ten na sobě neměl žádné odznaky hodností. Ty si zřejmě strhal, aby smazal veškeré stopy vedoucí ke své osobě. Jeho smrt nastala asi díky rozkousnutí kapsle s kyselinou kyanovodíkovou.
Další možností je, že se mu podařilo uprchnout přes Itálii do Jižní Ameriky, kde žil v utajení jako milionář.

Mezinárodní vojenský soudní tribunál v Norimberku 1. října 1946 ho v nepřítomnosti odsoudil jako válečného zločince k trestu smrti. V dubnu 1973 byl nejvyšším soudem Spolkové republiky Německo prohlášen za mrtvého, ale jeho osud zůstává dodnes opředen tajemstvím.


Moc děkuji sestře, která měla při psaní tohoto článku větší trpělivost.

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Gerda Bormannová s dětmi
ObrázekObrázek

"Forgetting them means letting them die again" Elie Wiesel
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

říká se, že Bormann dost ovlivňoval Hitlera, rozhodoval s kterými lidmi se setká, kdy a jak ... a to už stačilo pro různé intriky a vyznění.
Někteří ho nesnášeli, třeba jako A. Speer, Goebbels, ale Bormann měl tu výhodu, že byl neustále ve vůdcově blízkosti a mohl tam sedět jak žába na prameni.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Bormann a Hitler

Obrázek
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Re: Martin Bormann

Příspěvek od El Diablo »

The Hunt for Martin Bormann - The Complete Story
Hon na Martina Bormanna – úplný příběh

Odpovědět

Zpět na „Pohlaváři“