GULAG - sovětská verze koncentračních táborů

Co nejde zařadit do témat, odborné dotazy a příspěvky.

Moderátor: Pátrač

Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

O perzekuci Československých občanů se zmiňuje i tento : http://www.czechpatriots.com/csmu/perzekuce.php , web. Snad nevadí, že jej nepřepisuji a pro zájemce vkládám pouze odkaz.
VIVERE SUIS DESIDERIS. PRO SUO HONORE MORI.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Vorkuta – další z hrůzu budících slovíček.
(Воркута́) Dnes je Vorkuta stotisícové ruské město ležící za polárním kruhem na nejzazším severovýchodě evropské části země v republice Komi.
Vorkuta vznikla ze soustavy sovětských koncentračních táborů – gulagů. Ty byly na tomto uhelném nalezišti zakládány od roku 1932, po postavení přes 1000 km dlouhé železniční tratě z města Kotlas. I tuto trať stavěli vězni gulagů.
Právě Vorkuta je jedním z důkazů, že gulagy nebyly jen místem trestu mnohdy nevinných, ale především největším využitím otrocké práce, snad od dob stavby pyramid.
Teploty se zde pohybují v zimně pod - 60 °C. Nejen z tohoto důvodu se stala Vorkuta snad nejobávanějším lágrem. V létě to bily miliony bodavého hmyzu a po celou dobu nedostatek potravin, lékařské péče i odpočinku.
Vorkuta se oficiálně stala městem v roce 1942 a při jeho stavbě města a do města vedoucích železničních tratí zahynuli desetitisíce vězňů.
Pracovní tábory byly uzavřeny v 50. letech minulého století. ( Nicméně určité zdroje uvádějí, že některé z nich fungovaly až do 80. let ! ) Po Stalinově smrti a likvidaci pracovních táborů se Vorkuta rozvinula jako jedno z center těžby uhlí v evropské části SSSR.
Pravdou také je, že za druhé světové války byla Vorkuta a její uhelné doly strategickým místem pro Rusko, neboť jako jedno z mála nalezišť nebyla pod kontrolou německé armády.
V gulazích zahynulo podle některých zdrojů až 39 milionů lidí.
O to nepochopitelnější je dnes snaha, udělat z těchto míst nikoli pietní místa vzpomínek, ale – turistickou atrakci ! Viz : http://www.lidovky.cz/ln_zahranici.asp? ... ranici_man
http://bleskove.centrum.cz/udalosti/cla ... l?id=24692
Skutečný příběh člověka, který okusil opravdové „pohostinství“ tohoto sovětského koncentračního tábora, naleznete na : http://www.svet.czsk.net/clanky/cr/kubaricroz.html
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Bělomořsko-baltský kanál
Nebo jinak - Bělomořsko-baltská vodní cesta
rusky Беломорско-балтийский канал - spojuje Bílé a Baltské moře. Vede postupně přes řeku Dolní Vyg, Vygozero, Oněžské jezero, řeku Svir, Ladožské jezero a Něvu.

V kontextu s tímto fórem se o něm však nechci zmiňovat jako o technickém zázraku, kterým svým způsobem, především díky rychlosti vybudování je, ale jako místem utrpení lidí, které v gulazích semlela stalinská mašinérie.
Jestliže Vorkuta byla ohromným zdrojem přírodního bohatství, dobývaných sta tisíci novodobými otroky, potom „kanál“ byl jednou ohromnou stavbou, kde nejmenší cenu měl – lidský život.

Sám nápad, postavit s využitím přírodních toků a jezer toto vodní dílo, nebyl nijak nový. Už ve 14. ( ! ) století se nad touto možností v carském Rusku zamýšlejí.
A kupec Fjodor Michajlovič Antonov, roku 1824 podnikl lodí cestu od břehů moře přes řeky a jezera, jež měla tvořit součást budoucího kanálu. I když část cesty musel urazit po souši na vozech, byl v Petrohradu dřív než bylo v tu dobu běžné, o celé čtyři měsíce.
V té době a s prostředky, které mělo samoděržaví k dispozici, však byl tento projekt nerealizovatelný.

Teprve bolševický režim se vrátil k této myšlence. Na rozdíl od předchozích systémů měl jednu nespornou výhodu. Totiž možnost využití otrocké práce tisíců a tisíců mnohdy nevinně odsouzených z gulagů.
Naftalij Antonovič Frenkel, o kterém se zmíním v některém z dalších příspěvků na tomto fóru byl pravděpodobně , krom Stalina samozřejmě, nejdůležitější osobou realizace tohoto ambiciozního záměru.
Tento turecký žid vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, výhody a efektivitu bezplatné práce vězňů. Vedení SSSR a Stalinovi se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěl vyzkoušet, byl právě Bělomořský kanál.

Vše potom postupovalo závratným tempem.
V řadě táborů, které byly rozesety po trase budoucího vodního díla bylo v květnu roku 1930 vězněno 171 251 lidí.
Třetího června 1930 bylo Radou práce a obrany SSSR přijato rozhodnutí o stavbě kanálu. Prvního července 1931 byla dokončena výkresová dokumentace projektu.
Prvního srpna byly zahájeny vlastní práce.
A na jaře roku 1933 už po novém kanálu pluly první parníky !

Celý projekt je těžko uvěřitelný. Vykopání 227 km kanálu se stihlo za pouhých 22 měsíců , navíc v krajině, kde je devět měsíců mráz a zbytek roku vedra, rašeliniště a obrovská hejna krvelačných komárů.

Technická data tohoto díla byla následující :
Délka: 227 km
Průměrná hloubka: 3-4 m
Max. rozdíl hladin: 70 m
Počet plavebních komor: 12
(Pro srovnání: Panamský průplav, který měří 81 km, se budoval 396 měsíců)
Krom skutečného přínosu pro ekonomiku měl Stalin ještě jeden důležitý důvod, proč se do tohoto projektu pustit. Totiž dokázat, že to, co nezvládl minulý carský režim v průběhu generací, to bolševici dokáží v řádově několika měsících.
Sta tisíce lidí tak putovaly do gulagů, aby zde vybudovali dílo, kterým se před světem mohl Sovětský svaz chlubit. Mezi nedobrovolné budovatele záhy přibylo do lágrů i obyvatelstvo místních vesnic, které mělo tu smůlu, že bylo při ruce a navíc, vyznávalo pravoslavnou víru.
Na výstavbě se při téměř 20 % úmrtnosti podílelo podle odhadů 160.000 lidí.
Technický personál, který měl celou stavbu řídit se získával stejně svérázným způsobem. Po celé zemi houfně zatýkáni inženýři a konstruktéři, kteří byli na základě smyšlených obvinění nuceni k práci na kanálu.
Po dokončení stavby nastala největší amnestie v dějinách SSSR: 12 484 vězňů bylo zcela zproštěno trestu a 59 516 vězňům byly sníženy tresty.
To však nic neznamenalo. Gulagy svůj účel plnily dál.
A v roce 1935 byl počet zde zadržovaných lidí kolem jednoho milionu.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Naftalij Antonovič Frenkel

Podnikatel, podvodník, vězeň. Organizátor gulagů.

Belomorkanal, jak se také stavbě někdy říkalo, ( A byly podle ní pojmenovány i cigarety, které neměly filtr, ale asi pěti centimetrovou dutinky z tvrdého papíru, aby bylo možno je držet v tlustých rukavicích .) měl desetitisíce budovatelů i obětí.
Avšak bez jednoho člověka by se tato stavba těžko zrealizovala. A tím byl N. A. Frenkel

Frenkel. Byl to turecký Žid narozený v Cařihradě. V přístavním městě Oděsa absolvoval obchodní školu a později obchodoval s dřívím.
V Mariupoli založil firmu a brzy se stal milionářem. Bylo mu přezdíváno : „lesní král Černého moře“. Měl vlastní parníky a vydával vlastní noviny Kopejka, které využíval především k reklamně své firmy a pomlouvání svých konkurentů. Ani první světová válka nezastavila jeho obchodování. Frenkel pašoval zbraně přes Gallipol.
Vývoj ( a možná i dobré informace ) přiměl Frenkela, aby své aktivity a především kapitál převedl v roce 1916 z Ruska, kde se schylovalo k revoluci, do Turecka. Do Turecka i na nějakou dobu sám odchází.
Udržuje však tajně spojení i s bolševiky. Bez toho by se totiž těžko mohl vrátit zpět do Sovětského svazu. V letech NEPu ,( Nová ekonomická politika – NEP je politika omezeného soukromého podnikání zahájená sovětskou vládou v březnu 1921 po 10. sjezdu komunistické strany. ) přijíždí do SSSR a na tajný příkaz GPU vytváří, jakoby z vlastní iniciativy, černou burzu na vykupování skvostů a zlata za sovětské papírové ruble.
Lidé si ho pamatují z dřívějška a tak mu důvěřují . Za zlato, které tak putuje do Sovětské ekonomiky, dostávají téměř bezcenné nové sovětské ruble.
Sovětský režim však požírá své vlastní tvůrce i spolupracovníky. A tak je po ukončení této akce, která přinesla zbídačení mnoha lidem a zisky GPU zatčen a uvězněn.
Už v Lubjance však opět navazuje styky, které z něho za nedlouho udělají opět kolečko v mašinerii sovětského režimu. V Solovkách, kam je v roce 1927 převezen, se stává velitelem ekonomického oddělení a i když je vězeň, má k ruce sluhu, volný pohyb a všechny výhody. Zde také vytvořil a zformuloval svůj názor a představu o ekonomickém využití vězňů : „z trestance musíme dostat všechno v prvních třech měsících – pak ho už nepotřebujeme."

(Na Soloveckém ostrově, se původně nacházel mužský klášter. V roce 1924 byl přebudován na koncentrační tábor. Jeho nedobrovolnými obyvateli byli vězněni carští důstojníci, pravoslavní kněží, učenci a někteří spisovatelé.)

Roku 1928 je přeložen do Kemu, kde buduje výnosnou přidruženou výrobu.
A chová se zde jako naprostý diktátor. Zakázal tamní noviny, časopisy, divadlo i muzeum. Tisíce lidí zemřelo díky děsivým podmínkám v lágru za vlády Frenkela a popravy bez soudu nebyly žádnou výjimkou.
O jeho „úspěších“ je informován i Stalin.
V roce 1929 pro Frenkela přiletělo letadlo z Moskvy a odvezlo ho k audienci u Stalina. Frenkel vypracoval rozsáhlý projekt pracovních táborů po celém severu země a dokázal moskevskému vedení, jak výhodná a efektivní je bezplatná práce vězňů. Vedení SSSR se tento projekt nesmírně zalíbil a první stavbou, na které ho chtěli vyzkoušet, byl právě Bělomorkanal
( Informace převzaty z Wikipédie a dalších internetových stránek.)
Inger
praporčík
praporčík
Příspěvky: 394
Registrován: 8/6/2007, 14:55
Bydliště: Kuusamo- Finland

Příspěvek od Inger »

Zajimave, ale pozor na to kopirovani.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Mám za to, že kopírování a využívání jiných zdrojů, ať už z netu nebo jiných médií - knih, filmů novin a já nevím odkud odevšad je poněkud rozdíl, nemyslíš ? Stejně jako citace. A pokud někde použiji citaci nebo např čísla či trefné přirovnání, vždy uvádím zdroj.
Jinak bych mohl asi těžko psát fakta . A těžko si mohu např čísla a statistiky vymýšlet.
VIVERE SUIS DESIDERIS. PRO SUO HONORE MORI.
Inger
praporčík
praporčík
Příspěvky: 394
Registrován: 8/6/2007, 14:55
Bydliště: Kuusamo- Finland

Příspěvek od Inger »

Tak dobre, uz se nezlob. Pises zajimave clanky, o vecech, ktere ja zase tak neznam. Tve clanky se mi libi, jsou dokonale vypracovany.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Alexandr Solženicyn

Příspěvek od jaromír dolanský »

Alexandr Solženicyn, jehož dílo ve vztahu ke gulagům jsem zde několikrát zmiňoval, se politikou a vývojem v Rusku i ve světě zabývá neustále. Jeho názory z posledních dnů si můžete přečíst zde : http://neviditelnypes.lidovky.cz/udalos ... ranici_wag
Inger
praporčík
praporčík
Příspěvky: 394
Registrován: 8/6/2007, 14:55
Bydliště: Kuusamo- Finland

Příspěvek od Inger »

Solzenicyn je velmi znamy i zde ve Finsku, a moc jeho knih bylo prelozeno.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Kam směřuje Rusko ? K demokracii nebo novým gulagům ?
Komentář k včerejšímu odkazu o politickém názoru a pohledu na Rusko v současnosti nositele Nobelovy ceny Alexandra Solženicyna. Nějak mi z toho běhá mráz po zádech.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/udalos ... ranici_wag
VIVERE SUIS DESIDERIS. PRO SUO HONORE MORI.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Že gulagy jsou tématem i v dnešním Rusku dokazuje článek na : http://aktualne.centrum.cz/zahranici/ev ... ?id=482809
VIVERE SUIS DESIDERIS. PRO SUO HONORE MORI.
Uživatelský avatar
jaromír dolanský
praporčík
praporčík
Příspěvky: 391
Registrován: 12/10/2006, 14:21
Bydliště: Liberec
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od jaromír dolanský »

Jako doplnění předchozích článků přidávám link na zajímavý článek v Reflexu.
http://www.reflex.cz/Clanek29012.html
VIVERE SUIS DESIDERIS. PRO SUO HONORE MORI.
Miroslav Comorous
desátník
desátník
Příspěvky: 54
Registrován: 19/9/2007, 22:41
Bydliště: Cheb

Příspěvek od Miroslav Comorous »

Pro zájemce o tuto problematiku zde uvádím pár knih, které se mi dostaly do rukou.

Mělké sibiřské hroby - Michael Krupa
Gulag - Anne Applebaum
7000 dní na Sibiři - Karlo Stajner
Koncentrační tábor : Rusko - Ivan Soloněvič
Můj Staline. Lid i já sám, Josife Vissarionoviči Staline, si dobře pamatujeme vaši moudrou předpověď: Hitler v roce 1941 nezaútočí!
Lavrentij Pavlovič Berija , 21.června 1941
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Alexandr Solženicyn
O stalinistických zločinech a gulagu


Když se teď nadává na zvůli kultu osobnosti, mluví se pořád jen o letech 1937-1938. To se také začíná vrývat do paměti, jako by nezavírali ani předtím, ani potom, nýbrž jen v roce sedmatřicátém a osmatřicátém. Nemám v rukou žádnou statistiku, ale přesto se nebojím, že chybím, když řeknu: proud z let 1937-1938 nebyl ani jediný, dokonce ani hlavní, byl snad jedním ze tří největších proudů, jimiž přetékaly temné páchnoucí stoky naší vězeňské kanalizace. Před ním to byl proud z lete 1929-1930, nemenší než řeka Ob, jenž zanesl do tundry a tajgy na patnáct miliónů mužíků (ne-li více). Mužici jsou však lid slova a písma neznalý, nepsali ani stížnosti ani memoáry. Vyšetřovatelé s nimi také neponocovali, s protokoly se nezdržovali – stačilo usnesení vesnického sovětu. Tento proud se převalil, vsákl se do věčně zmrzlé půdy a dnes si na něj ani ty nejvášnivější hlavy téměř nevzpomenou. Jako by se ruského svědomí ani nedotkl. A přitom žádný zločin Stalinův (a nás všech) nebyl těžší.

Po něm pak byl proud z let 1944-1946, nemenší než Jenisej: tehdy hnali odpadovými kanály celé národy a k tomu ještě miliony a miliony těch, kteří (i naši vinou) byli v zajetí nebo odvlečeni do Německa a pak se vrátili. (To Stalin tak vypaloval rány, aby se rychleji uzavřely a aby se tělu celého národa nemuselo poskytnout příležitost k odpočinku, k vydechnutí, k ozdravění). Ale i v tomto proudu byli většinou prostí lidé, kteří nesepsali žádné memoáry.

Proud ze sedmatřicátého roku však sebral a odnesl s sebou na Souostroví Gulag i lidi s postavením, lidi od pera – a ti teď všichni píší, mluví a vzpomínají: Rok sedmatřicátý! Volha národního žalu! Zkus ale říci krymskému Tatarovi, Kalmykovi nebo Čečenci „sedmatřicátý rok“ – pokrčí jen rameny. A co sedmatřicátý znamená pro Leningraďany, kteří už před ním prožili třicátý pátý? A nebyl pro „recidivisty“nebo Pobaltí rok osmatřicátý a devětatřicátý ještě těžší? Jestliže mi zastánci slohu a zeměpisu vytknou, že jsem vynechal některé řeky v Rusku, budu muset dodat: ani potoky nebyly ještě pojmenovány, dejte mi jen dost stránek! Z potoků se vytvoří i ostatní řeky. Každý orgán, jak známo, bez cviků odumírá. Víme-li tedy, že opětovaným a nade vše živoucí povzneseným orgánům (tímto ošklivým slovem se pojmenovaly samy) ani jediné chapadlo neodumřelo, ale že naopak samy rostly a svalnatěly, snadno uhodneme, že byly neustále ve cviku. Potrubí pulsovalo – jednou byl tlak vyšší než propočítáno, nikdy však vězeňské kanály nezůstaly prázdné. Bez ustání jimi tryskalo to, co z nás vyždímali – krev, pot a moč. Dějiny této kanalizace jsou dějinami neustálého sání a odtoku, jen záplavy se střídaly s odlivem a opět s povodněmi, proudy, které do ní ústily, byly jednou větší, jindy menší, a ještě ze všech stran přitékaly potoky, potůčky, stružky i pouhé jednotlivě pobrané kapky.

(Zdroj: A.Solženicyn, Souostroví Gulag I, Praha 1990, str. 25)

Solženicyn Alexandr Isaakjevič (1918-2008), za Druhé světové válce byl na frontě, poté v letech 1945-1953 vezněn v bulavu. V roce 1970 byl vyhoštěn ze SSSR.
ObrázekObrázekObrázek
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11457
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: GULAG - sovětská verze koncentračních táborů

Příspěvek od Dzin »

Četl jsem v knize Zapomenutí názor, že komunistická genocida lidí nacházejících se v SSSR (zdaleka ne všichni byli občané SSSR) bývá, narozdíl od té nacistické, do teď neuchopone hlavně proto, že o ní není dostatek obrazových materiálů. Nacistické vyhlazování je fotografiemi a filmy dost dobře zdokumentováno a tím se může na vlastní oči každý přesvědčit o strašlivé tragédii tamějších vězňů. Naproti tomu SSSR byl totalitní stát naprosto uzavřený a bestiální bolševický režim nějaké rozsáhlejší zaznamenání svojí genocidy nijak nepřipustil. Z toho důvodu jsme odkázáni hlavně na ústní popis případně malované (kreslené) stvárnění. A to přeci jen vyžaduje zapojení fantazie, které se to ale obvykle příčí a dělá tak těžkosti si takovou hrůzu organizovaného vyvražďování představit. A tento nedostatek důkazů potom nahrává celkovému zpochybňování, že bolševický režim nebyl tak brutální, jako ten německý, či že vůbec nebyl brutální.
Myslím si, že na tom něco je.
Mimochodem, zmíněnou knihu, Opuštění od Tima Tzouliadise vřele doporučuje, je to ukázka naprosté neschopnosti (netečnosti) USA tváří tvář sovětské krutosti při vyvražďování Američanů i lidí ostatních národností. Navíc velmi dobře celý systém komunistické represe a genocidy popisuje. A navíc v tom můžeme hledat paraleru jak se v různých případech Američané staví k současným problémům s dodržováním lidských svobod a práv.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Odpovědět

Zpět na „Ostatní“