Kabinet Kuriozit

Galerie, Album, výroky o válce.

Moderátor: jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Hromada lebek zastřelených bizonů, která bude brzy rozemleta na hnojivo, z rohů vyrobí knoflíky a spony (1875)
Bizon americký (Bison bison) je statné zvíře, největší savec Severní Ameriky. V době před příchodem bělochů jejich počet dosahoval odhadem 30–70 milionů. Indiánské kmeny je původně lovili luky nebo naháněním ze srázů. S rozšířením koní pak používali k lovu i je. Za lovci následovaly ženy, které stahovaly kůže, bouraly maso a odvážely ho do tábora. Indiáni dokázali z bizona zužitkovat skoro všechno – od rohů až po paznehty. Bílí lovci nejprve zabíjeli bizony pro maso, jazyky a kůže, později jen pro jazyky a kůže. Brzy došlo ke krvavým konfliktům mezi indiány a bělochy. Američtí kongresmani si uvědomovali, že život kočovníků je plně závislý na bizonech, a tak roku 1871 schválili zákon, jenž povoloval úplnou likvidaci bizonů. Ročně bylo zastřeleno kolem 250 000 bizonů, někdy však lovci zabili stejné množství zvířat za jediný měsíc. Vojáci z pevností také stříleli do stád bizonů z děl. Železniční společnosti organizovaly pro své pasažéry lov bizonů pro zábavu přímo z vlaku. V roce 1889 tak zbylo pouhých 542 bizonů, především v chráněných územích a v zoologických zahradách. Roku 1905 byla založena Společnost na záchranu bizona, která se přičinila o zřízení bizoních rezervací v Oklahomě, Nebrasce, Jižní Dakotě, Montaně a Manitobě. Malé stádo bylo chováno i v Yellowstonském národním parku. Díky činnosti těchto lidí se početní stavy bizonů začaly postupně zvyšovat až na dnešních 300 000 kusů.

34581740_1870837402981017_1093479127165435904_n.jpg

Pioneer Cabin tree (1880)
Představte si situaci, kdy máte postavit cestu skrz národní park v Kalifornii, ale všude jsou obří Sekvoje o průměru kmene několik desítek metrů. Nu v roce 1880 přišli s osobitým způsobem jak tento problém vyřešit. Vzniknuvším tunelem mohly projíždět krom povozů i automobily. Gigantická sekvoje s tunelem byla největším lákadlem kalifornského parku Calaveras Big Trees, ročně se na ni přijížděly podívat tisíce návštěvníků. Zlom nastal na začátku roku 2017, kdy Kalifornii trápily zimní bouře, vytrvalý déšť a záplavy. Strom se v posledních letech již nakláněl na jednu stranu, ale osudným se mu stala kombinace podmáčené půdy, mělkého kořenového systému a silného větru. Kmen se po dopadu na zem rozpadl na několik kusů.

34661726_1871875316210559_4327449489414553600_n.jpg

Serfař a plavec Duke Kahanamoku, pózuje se svým prknem v Los Angeles, California (1920)
Duke Paoa Kahinu Mokoe Hulikohola Kahanamoku (1890-1968) byl americký sportovec pocházející z Havaje, popularizoval surfing a získal tři zlaté a dvě stříbrné olympijské medaile. zdokonalil kraulařskou techniku, jeho stylu se říkalo americký kraul. Díky jeho efektivitě vytvořil 11. srpna 1911 v Honolulu světový rekord na 100 yardů 55,4 s, čímž vylepšil dosavadní rekord o více než čtyři sekundy. Na olympiádě 1912 zvítězil v individuálním závodě na 100 m a byl druhý ve štafetě, na olympiádě 1920 vyhrál stovku i štafetu a v roce 1924 skončil na stovce na druhém místě. Olympijskou kariéru zakončil na hrách 1932 jako člen amerického mužstva vodních pólistů, které obsadilo čtvrté místo.
Kromě závodění objížděl svět s exhibicemi v plavání a surfingu — začínal na tradičním havajském prkně, které měřilo téměř pět metrů, později přešel na kratší surfy (to můžete vidět na snímku). Pracoval také jako plavčík, 14. června 1925 v Corona del Mar zachránil pomocí surfového prkna osm lidí ze ztroskotané lodi Thelma. Hrál také menší role v řadě hollywoodských filmů: Lord Jim (1925), Siamský tygr (1929), Pan Roberts (1955). V letech 1932 až 1961 zastával v Honolulu úřad voleného šerifa. V roce 2012 vydala americká pošta známku s jeho portrétem

34480475_1869665856431505_8098881184227917824_n.png

K.u.k. Garnisonwerkstätte
když se podařilo posádkové dílně v Terezínské pevnosti vykovat velkého rakousko-uherského orla, tak to byla skvělá příležitost na společnou fotografii. Snímek byl pořízen před místní truhlářskou dílnou (Tischler Werkstatt), znak byl ale vyroben z plechu. Datace není známa, ale patrně před rokem 1914.

34667641_1869692706428820_8507838375196098560_n.jpg

Patrně každý znás zná ikonickou scénu, kdy Marilyn Monroe stojí nad výdechy ventilace a vzduch jí nadzvedává sukni. Jde o jednu z nejikoničtějších fotografií 20. století a pochází z komedie "Slaměný vdovec" (1955). Málokdo ale ví, že tato scéna byla již v mnohem starším filmu, konkrétně krátkém snímku nazvaném "What Happened on Twenty-third Street, New York City" z roku 1901. Herečkou se vzdouvající se sukní je zde Florence Georgie a vidět ji můžete na horním snímku:

Obrázek

Na těchto raritních snímcích ze 30.let, můžete vidět a především slyšet veterány americké občanské války. Jedná se o bývalé příslušníky Konfederační armády. Na zvukové stopě je zachycen válečný pokřik tzv. Rebel Yell, který vnesl strach do srdcí mnoha federálních vojáků. Podle některých názorů byl hrozivější než zvuk dělostřelby. Vojáci konfederace jej křičeli když šli do bitvy, když oslavovali vítězství a nebo jen tak za pochodu na upevnění morálky a soudružnosti. https://www.youtube.com/watch?v=s6jSqt39vFM

Naposledy upravil(a) Rase dne 8/6/2023, 20:10, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Monumentálně vyzdobené sídlo Italské fašistické strany a jejího vůdce Benita Mussoliniho (1934)
Národní fašistická strana (Partito Nazionale Fascista) vznikla 9. listopadu 1921 z původní paramilitární organizace Fasci Italiani di Combattimento, založené začátkem roku 1919. V čele Národní fašistické strany stála tzv. Velká fašistická rada (Gran Consiglio del Fascismo), která od roku 1928 převzala řízení státu. Rozpuštěna byla maršálem Badogliem koncem července 1943, ale brzy vznikla nástupnická Fašistická republikánská strana, která zanikla spolu s novou republikou 28. dubna 1945, téhož dne byl zastřelen samotný Mussoliny. O den později bylo jeho tělo převezeno do Azzony a spolu s jeho milenkou pověšeno hlavou dolů na nosnících rozbombardované čerpací stanice na Piazzale Loreto v Miláně.

35142838_1878371368894287_6213210882801926144_n.jpg

Zrcadlové selfíčko členů Buršáckého spolku (1912)
Burschenschaft byly spolky německých vysokoškolských studentů, jejíž členové se označovali jako buršáci (Burschen). První byl založen roku 1815 na univerzitě v Jeně, když se vrátili studenti, účastnící se bojů proti Napoleonovi. Smyslem činnosti spolku mělo být budoucí celoněmecké sjednocení, první významnější akcí v tomto směru byla slavnost na hradě Wartburg, kde se setkali studenti z jedenácti německých univerzit. Zlom nastal po té, co student Karl Ludwig Sand zavraždil významného spisovatele a kritika těchto spolků, Augusta von Kotzebue (1761-1819). V reakci na to, byly ještě roku 1819 nacionálně-liberální spolky zakázány, během karlovarského usnesení. Některé ale působily dál ilegálně a od roku 1848 již vznikají nové spolky oficiálně. Kromě značné obliby šermu se vždy vyznačovaly německým vlastenectvím a podporou velkoněmecké myšlenky. Jednotlivé studentské spolky se navzájem odlišovaly vlastními barvami, tzv. kulérem, které používaly zejména na šerpě a čapce. Již první buršácký spolek z Jeny měl klasickou kombinaci černá-červená-zlatá, původně barvy Lützowova dobrovolnického sboru, která se později dostala až na německou vlajku. Tyto kontroverzní spolky fungují v Německu i Rakousku až do dnešních dnů, byť byly nacisty zakázány. Spolky založené v Českých zemích by po druhé světové válce přesunuty do Německa. "Thesalia" z Prahy sídlí v Bayreuthu, "Elektra" z Teplic sídlí v Mnichově a na závěr dodejme, že Pražský buršácký spolek "Albia" vznikl již v roce 1860.

35242219_1881424951922262_4531545098369892352_n.jpg

Hiram Maxim pózuje s leteckým parním motorem vlastní konstrukce (1884)
Lidé se pokoušeli sestrojit létající stroj těžší než vzduch odedávna. Velkou naději skýtal vynález parního pohonu, který měl umožnit sestrojení "létajícího kočáru" bez nutnosti využití lidské síly. Jako první si parní pohon letounu, nechali patentovat William Samuel Henson a John Stringfellow. Stalo se tak roku 1842. Parní stroj o výkonu 50 koňských sil, se ukázal být jako příliš těžký a nedokázal také vyvinout potřebné množství energie. V roce 1894, americko-britský vynálezce Hiram Stevens Maxim (1840-1916), sestrojil a otestoval velký letoun poháněný parním motorem vlastní konstrukce. Letoun vážil 3,6 tuny (!), měl rozpětí křídel 34 m. Při testech došlo k havárii a zničení stroje. V roce 1896 zkonstruoval americký vynálezce Samuel Pierpont Langley (1834-1906) funkční model bezpilotního letounu poháněného parním motorem. Nutno dodat, že do konce století mělo být zkonstruováno víc letounů s tímto pohonem, ale jedná se o neověřené informace, jejíž základ je velice sporný. Někteří vynálezci experimentovali s parním pohonem i v průběhu století následujícího, ale bylo jasné, že budoucnost patří motorům benzínovým, které nepotřebovaly rozměrné chladící válce.

35480818_1886764394721651_4181613200569008128_n.png

Nárobek Erin O'Keefe, kterou snědly horské krysy na vrcholku hory Pike's Peak (1876)
tento skalní gigant se tyčí do výšky 4302 m, leží v předhůří Skalnatých hor západně od města Colorado Springs a původně byl španělskými přistěhovalci nazýván El Capitan. Kolem tajemné hory je rovněž velké množství podivných příběhů a právě jeden z nich si právě povíme. V roce 1876 vyšel článek v němž popisuje příhodu vojína Johna O'Keefeho, který byl správcem signální stanice na vrcholku hory Pike's Peak. Ve vzdejších jeskyních údajně žily obří krysy, které napadaly lidi. Jednou prý takto napadly samotnou stanici a zaútočily na O'Keefeho, jeho ženu a dceru. Našly zde zásobu masa a prý polovinu krávy spořádaly do pěti minut. Voják se snažil pěstmi ochránit svoji rodinu, ale právě jeho žena zachovala rozvahu a proti krysám použila elektrický drát napájející signalizační majík. Krysy se takto podařilo zahnat, ale bylo již příliš pozdě a chlupaté hejno pohltilo malou Erin, jedinou dceru O'Keefeho. O'Keefe následně postavil na hoře pomník dceři, kterou "snědly krysy".
Tento dojemný příběh jako z hororu, rychle obletěl svět. Má ale drobný háček. Vojín sice na stanici sloužil, ale neměl ženu a ani dceru. Zlý jazykové tvrdí, že Erin byla jeho mezek, která nedávno uhynula. Po té, co byl ze stanice odvezen, se sem v roce 1878 vrátil, tentokrát ale v hodnosti seržanta. O'Keefe sem tak sice přilákal velké množství zvědavých turistů, kteří se chtěli podívat na hrob nebohé dívky, ale s vymýšlením příběhů ještě nebyl konec. Později dokonce tvrdil, že hora Pike's Peak je ve skutečnosti činnou sopkou. Prý viděl jak z ní vytékala láva, vycházel kouř a padal popílek. Nedaleké město Colorado Springs tak je v ohrožení, jelikož nyní šlo o jednu erupci a další budou brzy následovat. Prý druhá erupce bude hrozivá jako výbuch Vesuvu, jehož byl svědkem jako malý chlapec, ve své rodné Itálii. I tento příběh zní znepokojivě, ale nutno podotknout, že k poslední významné erupci sopky Vesuv došlo roku 79 našeho letopočtu. Pokud tedy nebylo O'Keefemu 1800 let, tak si mohli obyvatelé města oddechnout a strachovat se o životy, jen před hejnem obřích krys...

35744078_1888487874549303_1267986233972228096_n.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 14/1/2024, 09:40, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Vincent P. Taylor se ve svém gumovém obleku, připravuje přeplout Sanfranciský záliv, široký 20 km (1926) pocházel z Austrálie, věnoval se letectví a pracoval také jako kaskadér. Roku 1920 se přestěhoval do USA. Dne 29. září roku 1926 se pokusil překonat Sanfranciský záliv. Jeho další osud byl ale neradostný. Roku 1930 se přihlásil na policejní stanici v Jacksonville na Floridě, jelikož neměl práci, byl hladový a nemocný. Byl převezen charitou do místní nemocnice, kde o několik dní později zemřel.

36176300_1898920836839340_4571836981142618112_n.png

I ve válce je potřeba si občas najít chvilku a přečíst si aktuální drby. Novinová čítárná patrně jednoho z českých pluků. Sbírka novin je opravdu velice pastrá a krom decentních listů zde najdeme i humorné plátky

36137109_1900222286709195_6787055287057514496_n.jpg

Prstenové pistole (cca 1850)
na začátku 19.století byli lidé fascinování technikou a podnikatelé se snažili nabídnout nepřeberné množství podivných vynálezů. Mezi nimi byla i francouzská prstenová pistole zvaná "Le petit Protector" (malý ochránce). Prodávaly se v ráži 2 a 4 mm, na jeden, 5, 6 a 7 nábojů. Titěrné jednotné náboje s okrajovým zápalem vynalezl roku 1828 Casimir Lefaucheux (1802-1852). Vzhledem k velikosti, stačily průrazností tak akorát na obranu před dotěrnými holuby nebo zlotřilými veverkami. Možná ale dokázaly vystřelit oko i dotěrnému násilníkovi. Tyto "smrtící" šperky byly často bohatě zdobené a pro lepší prodejnost byly vyráběny z Alpaky. Tato slitina mědi a niklu, dále zinku a případně dalších kovů, byla v Německu označována jako "nové stříbro", jinde jako "německé stříbro". "Le petit Protector" měl ještě měnší sestřičku "Femme Fatal". Tyto kdysi levné "hračky" se v dnešní době prodávají od 3 000 do 15 000 dolarů (!)

36176148_1900268293371261_3218096128763363328_n.png

Pacient s hlíznatou leprou (1895)
snímek muže s onemocněním lepra tuberosa (malomocenství hlíznaté), byl otisknut v knize Leprosy In Its Clinical & Pathological Aspects - Hansen & Looft, John Wright and Co, vydané v Bristolu roku 1895. Jedná se o infekční onemocnění, způsobované bakterií Mycobacterium leprae, která má sklon napadat periferní nervy a jiné chladnější oblasti těla – kůži a sliznice. Nemoc často probíhá bez příznaků a není nijak zvlášť nakažlivá (vyjma kožní formy), za určitých okolností může ale dojít k rozvinutí její destruktivní formy. Ta napadá ve velkém Schwannovy buňky a makrofágy v periferní nervové soustavě. Ničí lidský imunitní systém a způsobuje znetvořeniny na končetinách a na obličeji. Původce nákazy objevil v roce 1869 norský mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen, proto bývá Mycobacterium leprae také označován po svém objeviteli jako 'Hansenův bacil'. Ten se geneticky od středověku nezměnil, ale omezila se příčina šíření. Mezi přenašeče této nemoci patří také divoká zvířata, jako např. pásovec devítipásý.

36297792_1902053549859402_4477810406047350784_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 2/4/2023, 14:53, celkem upraveno 4 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Studenti Princetonské univerzity pózují po účasti na legendární koulovačce (1893)
Princetonská univerzita je jedna z nejprestižnějších univerzit v USA. Byla založena roku 1746 v Elizabeth, New Jersey, původně pod názvem College of New Jersey. Roku 1756 se přesunula do Princetonu a roku 1896 se přejmenovala na Princeton University. Princeton byla čtvrtá instituce pro vyšší vzdělávání ve Spojených státech a sama univerzita tvrdí, že byla čtvrtou vysokou školou založenou v britské Severní Americe.

37249034_1935154539882636_7257999022294564864_n.png

John Rogan - "negro giant" (1897)
Představte si, že žijete poklidný život v Tennessee, na jižanském venkově, když v tom potkáte podivný úkaz. Po prašné cestě kolem projede rozhrkaný vůz s obřím černochem, tažený dvěma kozly. Člověk si hned vzpomene na bájného kouzelníka Žita, jehož vůz byl tažený kohouty, případně severského boha Thór, jehož vůz táhli kozlové Tanngnjóst a Tanngrisni. V tomto případě se ale jedná o prostého muže jménem John William "Bud" Rogan (1868-1905). Narodil se 16. února roku 1868 v Hendersonville, jako čtvrté z dvanácti dětí bývalého otroka. Ve třinácti letech začal velmi rychle růst a v roce 1882 již nemohl chodit a ani stát. Do roku 1899 vyrost do úctyhodné výšky 2,59 m a začal se objevovat v novinách, pod jménem "negro gigant". Pozornost rovněž přitahoval zmíněným, netradičním dopravním prostředkem, ale také hlubohým hlasem a hravou povahou. Vzhledem ke své výšce trpěl Ankylozou, což je forma kostního nebo vazivového spojení mezi kloubními povrchy, která znemožňuje pohyb - v podstatě tedy zatuhnutí kloubů. Rogan tak nemohl vykonávat fyzickou práci, živil se prodejem portrétů a pohlednic na vlakovém nádraží. Odmítal všechny nabídky, aby se připojil k místnímu cirkusu a zemřel 12. září roku 1905. Tehdy měřil 2,67 m, jeho dlaně byly dlouhé 29 cm a chodidla 35,7 cm. Je tak nejvyšším člověkem afrického původu a druhým nejvyšším člověkem v historii. Překonal jej až Robert Wadlow (1918-1940). Po smrti, rodina odvezla jeho tělo a spálila, aby nebyl vystavován, případně sloužil jako vědecká kuriozita.

37343215_1936698563061567_4149374600519614464_n.jpg

AutoPed - první skútr (1915-1921)
Pod tajemnou značkou AutoPed, se skrývá první masově vyráběný skútr v historii. Výroba probíhala v USA, od roku 1915 do roku 1921. Poháněl jej motor o objemu 155 ccm, výkonu 1,5 koní a dosahoval rychlosti až 32 km/h. V podstatě se jednalo o velkou koloběžku, jelikož se na něj nedalo posadit, řídítka byla sklápěcí a motor poháněl přímo přední kolo. Tyto skůtry se těšily velké oblibě a můžeme je vidět u pošťáků v New Yorku, policistů, pilotů, ale i majetnějších lidí, jak v USA, tak i Evropě. příkladem může být britská sufražetka Florence 'Fay' Norman (1883-1964). Poněkud překvapivě je rádi využili i gangsteři k páchání svých zlotřilých zločinů

37616134_1940052622726161_7570129860656365568_n.jpg

Arthur Young a jeho dálkově ovládaný vrtulníček (1941)
Arthur Middleton Young (1905-1995) se v soukromí zabýval vývojem vrtulníků. Vzhledem ke svým možnostem vyráběl pouze zmenšené modely, na dálkové ovládání, na nichž zkoušel různé konfigurace trupu a podbně. Snímek jednoho z těchto pokusů, z roku 1941, pořídil Joseph Janney Steinmetz a můžete jej vidět v úvodu. Právě v roce 1941 prezentoval výsledky své dvanáctileté práce, vedení společnosti Bell Aircraft Company. Vedení souhlasilo se stavbou plnohodnotného prototypu a výsledkem byl první vrtulník certifikovaný pro civilní použití. Stalo se tak v březnu 1946 u stroje označeného jako Model 7 - později známý jako Bell 47, který můžete znát z filmu MASH

37381675_1940406672690756_7371993462989651968_n.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/12/2023, 17:10, celkem upraveno 5 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Historie nošení ponožek v sandálech
Byť dnes chápeme nošení ponožek v sandálech jako módní fopá, nosily se ale takto velkou část historie. Objevují se již ve starověkém Egyptě, kde byly nošeny v sandálech podobných žabkám. Tehdejší ponožky byly vyráběné z výrazně barevné vlny. Jejich střih se vyznačuje oddělením palce od ostatních prstů. Ponožky v sandálech se později rozšířily díky Římské armádě, jejich legionáři je nosili v chladných oblastech. Dostaly se tak až do Británie. Dochovaly se dokonce tabulkové dopisy, v nichž legionáři žádali rodinu o zaslání teplých vlněných ponožek. Ještě ve 20. letech minulého století bylo nošení ponožek v sandálech poměrně běžné, sandály sloužily jako lehká turistická obuv, do které mohla být vkládána tenká ponožka, aby byla kůže ochráněna před škrábanci a prachem. Změna nastala postupně v souvislosti se založením Hitlerjugend v Německu roku 1926, kde byla tvrdě požadována pevná obuv. Nošení sandálů se stalo sociálně diskriminujícím znakem a v dobové propagandě byly sandály s ponožkami označovány za "sionistickou" obuv. Předválečné zvyklosti nosit sandály s ponožkami samozřejmě přinesl těžkou ránu nárůst německého vlivu v Evropě na začátku druhé světové války. Nepřípustnost ponožek v sandálech tak zůstala pevně uchycena v podvědomí světové módy. Zajímavé tedy je, že obliba Čechů ohledně nošení ponožek v sandálech, tak můžeme označit za odboj vůči nacismu .) Smutné je, že šest evropských států (Chorvatsko, Itálie, Řecko, Bulharsko, Francie a Španělsko) zakázalo na svém území kombinaci otevřené obuvi a ponožek. Co se nepodařilo nacistům se nepodaří ani tamním úřadům. Na světě není dostatečný trest, aby zabránil českým turistům nosit ponožky v sandálech.

278738711_983025225684040_7175637443766266154_n.jpg

Slavný český komik Felix Holzmann (1921-2002) je velice známý díky scénkám, v nichž vystupoval s výraznými kulatými brýlemi a slaměným kloboukem. Vytvořil typ natvrdlého chlapíka, kterému všechno dochází nezvykle dlouho, se zvláštním tázavým zpěvavým protahováním koncovek. Až po jeho smrti se česká veřejnost dozvěděla od jeho přátel, že během druhé světové války sloužil v německé armádě. Felix prožil dětství v Litoměřicích a po zabrání Sudet se stal říšským občanem, platila pro něj tedy branná povinnost. Všechny informace jsou pouze kusé, prý sloužil u námořního dělostřelectva v Dánsku a Švédsku, po válce strávil rok v sovětském zajetí. Felixi Holzmannovi se později velice dařilo rovněž v německy mluvícím prostředí. Důkazem je úspěšné vystupování v estrádě Ein Kessel Buntes a porevoluční turné s Karlem Gottem, který mu během koncertů byl partnerem v humorných scénkách. V soukromí se jednalo o přemýšlivého a vážného člověka, kterého bavil film, zabýval se východní filozofií a duchovními naukami.

45612438_275609169758986_9172422781147545600_n.png

Blade Runner od Ridleyho Scotta vychází z románové předlohy Philipa K. Dicka, dodnes ale ohromuje vizuálním stylem, na němž později stavělo cyberpunkové hnutí nebo desítky akčních sci-fi anime minimálně po následující dvě dekády. Uhrančivou vizuální stránku filmu má z velké části na svědomí osobnost, která sama sebe velice případně označuje hrdým titulem "vizuální futurista". Syd Mead skutečně udělal pro současnou futuristickou vizualitu nemálo. Temné, opršelé neon-noirové velkoměsto, ve kterém se Blade Runner odehrává, bylo podle Meada inspirované reálnými velkoměsty jako New York nebo Chicago. Vedle designu reálných technologií pro firmy jako Sony nebo Honda je ale Mead především autorem desítek obrazů. Na jeho malbách sice figurují futuristické stroje nebo stavby, ale Mead se do nich vždycky snaží vložit nějaký náznak příběhu či rozvinutou situaci, což z nich dělá plnohodnotné „scifistické“ pohledy do možných budoucností lidstva. Na osobitosti jim navíc dodává nejen čistá linka, pečlivá práce s perspektivou a nápadité využívání světelnosti, ale i fakt, že Mead používá techniku kvaše, která ho odlišuje od spousty současných digitálně barvených sci-fi artů.

45347539_275211273132109_7268434959600189440_n.jpg

Zbroje - Adolph Menzel (1866)
Adolf von Menzel (1815-1905) byl německý malíř poloviny 19. století. Tvořil především olejomalby, ale věnoval se také kresbám a portrétům v ingresovském stylu. Byl též autorem četných litografií, které zachycují německou aristokratickou společnost a rysy gründerské doby. Narodil se ve Vratislavi v roce 1815 a roku 1830 odešel do Berlína, kde studoval litografické techniky, které využíval při zobrazování historických momentů i tajemných koncertních sálů. Na obou Světových výstavách v roce 1855 a 1867 v Paříži měl možnost poznat realismus Gustava Courbeta a Jeana-Françoise Milleta. Tyto vlivy jeho dílu dodaly větší uvolněnost a malířskou svěžest, takže se osvobodil od závislosti na kreslířské akademické rutině a popisného realismu. V prusko-francouzské válce roku 1870 působil jako válečný malíř a za svou práci byl oceněn pruským řádem Pour le mérite. Zemřel v Berlíně roku 1905.

43773332_268276683825568_2749990245922504704_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/12/2023, 17:24, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Joseph Byron si fotí selfie (1909)
Z roku 1909 se dochovala první fotografie, na které je vidět pro selfie dnes tolik typická natažená ruka - dotyčný tedy drží fotoaparát namířený na sebe. Pořídil ji Joseph Byron (1847-1923), rodilý angličan, který působil v New Yorku a pracoval pro New York Times. V roce 1892 si založil na Manhattanu fotografickou společnost Byron Company, v níž působil rovněž jeho syn Percy Claude Byron (1878-1959). O jedenáct let později se Joseph Byron znovu v podobném duchu vyfotil se skupinou přátel (taktéž fotografů) - na snímku je patrné, že tentokrát drží fotoaparát hned dva lidé. Možnost nosit fotoaparáty relativně jednoduše v ruce byl právě jeden z klíčových momentů, které tento typ fotografie dále usnadnil. Spojuje se zejména s představením modelu Kodak Brownie v roce 1900.

46520610_2127190334012388_5165345128658763776_n.png

Moc povedená fotomontáž z roku 1901, nazvaná "Dobytí nebe" (À la conquête de l'air) a kde se Ferdinand Zecca stylizoval do role leteckého průkopníka.
Ferdinand Zecca (1864-1947) byl francouzský průkopník filmu, herec, režisér, scenárista a producent. Ve svých prvních filmech nalézá inspiraci u svého největšího konkurenta Georgese Mélièse. Ačkoli při natáčení využívá postupů, které jsou typické pro filmy jeho francouzského konkurenta, je i ve své rané tvorbě silně ovlivněn britskou brightonskou školou a využívá rovněž exteriérů. Byť jeho trikové komedie nedosáhly takového úspěchu jako ty Mélièsovy, podařilo se mu prosadit v žánru tzv. "realistických dramat". S jeho jménem je spojeno dominantní postavení francouzské filmové společnosti Pathé na počátku 20. století a přechod od řemeslné výroby k masové průmyslové produkci filmů.

46091099_2115227301875358_7590979667725647872_n.png

Pohled do tváře šílenství, britský voják v bitvě u Flers–Courcelette na Sommě (1916)
Bitva u Flers–Courcelette trvala sedm dní od 15. září 1916, byla třetím a posledním hlavním útokem vedeným vojáky Britské armády během bitvy na Sommě. Původně se jednalo jen o vedlejší útok, ofensivy, která probíhala během léta a podzimu roku 1916. Hlavním cílem bylo pomocí masivní dělostřelecké palby a pěchotních útoků prorazit německé obranné linie.Oslabené místo pak mělo využít jezdectvo a pokračovat v postupu. Poprvé zde byly nasazeny tanky a jen na tomto úseku fronty ztratili Britové 29 376 vojáků. Za celou bitvu na Sommě to bylo 456 000 vojáků - a to jen na britské straně. Pokud se podíváme do tváře vojáka na fotografii, vidíme čiré šílenství. Pohledy upřené do nikam, strnulé úsměvy, třes, záchvaty, noční můry, hysterický smích, právě tak se projevovala post-traumatická stresová porucha, známá též jako "Shell shock" - šok z výbuchu dělostřeleckého granátu. Jednalo se o nový fenomén způsobený masivním nasazením dělostřelectva, kdy během několikadenního ostřelování zákopů, neměli vojáci kam uniknout. Byť byli často ukryti v betonových bunkrech, lidská mysl není připravena na takovou míru stresu a jednoduše se zhroutí. Původně se věřilo, že je projevem slabosti a postižení vojáci byli v některých případech popraveni. Později ale i Britové konstatovali, že se jedná o závažné onemocnění a je nutno jej řešit. Hodně pomohlo zdůvodnění, že nejde o psychickou poruchu, ale fyzické zranění (uvnitř mozku). Byť jde o mylnou diagnózu, podařilo se tím nejvyšší velení přesvědčit ke změně názoru. Pro postižené vojáky tak byla zřízena speciální sanatoria, kde se zkoušely nejrůznější metody léčby, například i pomocí hypnózy. Dle odhadů, utrpělo během války "shell shock" na 80 000 vojáků a to jen na britské straně.

46451166_2118112161586872_8219051890973868032_n.jpg

Největší silák 18.století, Thomas Topham zvedá sudy vážící 833,5 kg (1741)
Thomas Topham (1710-1749) byl původně tesař, který si později otevřel v Londýně hospodu U Rudého lva a začal hostům předvádět různé silácké kousky. Během prvního veřejného vystoupení v roce 1733 udrží koně, který se snaží táhnout ze všech sil. Prostředníkem láme troubele malých dýmek zapřené o ukazovák a prsteník, úderem o předloktí ohýbá pohrabáče do pravého úhlu. Když si promne ruce popelem, aby mu to neklouzalo, dokáže v roce 1737 srolovat tříkilovou cínovou mísu jako palačinku. Velmi slavný výkon předvedl 28. května roku 1741, kdy se před očima admirála Edwarda Vernona (1684–1757) a početného publika vyhoupne na malé lešení, přehodí přes záda speciální postroj a zvedne tří spojené sudy vážící 833,5 kg kilogramů. Kromě siláckých kousků diváky baví zpěvem písně Mad Tom, nelidsky hlubokým hlasem. Silácké kousky představuje na cestách spolu s Dr. John T. Desaguliersem, který zajišťuje propagaci. Vydělá hodně peněz a získá si slávu publika, leč 10. srpna roku 1749 zjišťujě, že mu je manželka nevěrná. V návalu vzteku svou ženu probodne a následně i sebe. Thomas Topham umírá po třech dnech, jeho žena zranění přežije a dědí celý majetek.

46479758_2123369141061174_1634028042999300096_n.png

Alexander Zass odnáší na ramenou koně (30. léta)
Alexander Zass (1888-1962) byl známým silákem, zápasníkem a cvičitelem zvířat. Pocházel z Vilniusu, který byl tehdy součástí Ruského impéria. Je znám rovněž pod přezdívkou "Amazing Samson", "Iron Samson" nebo jen Samson. Za první světové války bojoval v ruské armádě v Haliči. Čtyřikrát byl zajat, ale pokaždé unikl. Již tehdy byl znám pro velkou sílu, kdy dokázal ohýbat železné pruty a podobně. Minimálně jednou tuto schopnost využil při útěku, kdy údajně ohnul mříže a roztrhl řetěz. Po válce se Zass přihlásil do cirkusu a procestoval svět. Tvrdilo se o něm, že je sovětským špionem a účinkování v cirkuse je pouze zástěrkou, ale šlo patrně jen o pomluvy. Pokud jde o nošení koně, tak se mělo jednat o tématickou ukázku z války, kdy Zass jako kavalerista odnáší svého zraněného koně. Při jiných ukázkách nosil dva lvy, klavír i s hráčem a tanečnicí, chytání ženy vypálené z kanónu a mnoho dalších. Jeho žena Blanche zemřela roku 1928 a od padesátých let až do své smrti žil v Hockley v Essexu, spolu s dalšími bývalými cirkusáky. V ruském Orenburgu mu byla postavena socha.

Obrázek

Kostra zdeformovaná křivicí (1879)
Známá též jako rachitida (rachitis) je onemocnění dětí, vyvolané nedostatkem vitaminu D. Bývá způsobena výživou chudou na tento vitamin, ale také nedostatkem slunečního záření. Choroba se projevuje těžkou poruchou tvorby kostí, ty měknou a převažuje chrupavčitá hmota - více jak dvojnásobně. Kostní změny mají za následek, že dochází k poruchám ve tvaru kostí. U kojence měknou kosti lebeční, zvláště týlní. Zuby rostou nepravidelně a jsou na kousacích plochách zoubkované, tvrdé patro je vysoko klenuté. Na žebrech je přechod části chrupavčité v kostní značně ztluštělý a tvoří tzv. rachitický růženec. I na ostatních kostech jsou hranice chrupavky a kosti zduřelé, kosti dolních končetin se ohýbají, dítě přestává chodit. Také obratle se hroutí a tím vznikají různé zkřiveniny páteře. Léčení vyvinuté rachitis spočívá v podávání velkých dávek vitaminu D ve formě rybího tuku nebo různých léčebných přípravků a ve vystavování těla ultrafialovým paprskům slunečním nebo umělým (horské slunce). Je rovněž nutné zamezit podávání kravského mléka kojencům, jelikož obsahuje větší množství vápenatých a fosforečných solí. Ty zvyšují spotřebu vitaminu D a urychlují tak vývin křivice.

Obrázek

Skupina trestanců odpočívá u cesty
Snímky vytvořil americký cestovatel George Kennan (1845-1924) při své cestě po Rusku. Od roku 1864 byl zaměstnán společností Russian–American Telegraph Company a měl za úkol prozkoumat trasu pro plánovanou pozemní telegrafní linku přes Sibiř a Beringský průliv. Na Kamčatce tak prožil dva roky. V roce 1870 procestoval Dagestán a severní Kavkaz. V květnu 1885 se vrátil do Ruska a tentokrát putoval přes Sibiř z Evropy. Cesta byla oficiálně schválena samotným Carem. Cestou na Sibiři se setkal s významnými politickými vyhnanci, načež změnil názor na carský režim v zemi. Po svém návratu do Spojených států v srpnu 1886 se stal horlivým kritikem ruské autokracie. Později byl válečným korespondentem. Rusku se věnoval prakticky celou kariéru a byl velkým kritikem bolševické vlády, kterou kritizoval pro neschopnost vládnout takto velké zemi. Dle Kenanna dokázali pouze svrhnout cara, ale postrádají znalosti, zkušenosti a vzdělání, potřebné k řízení státu. Rovněž kritizoval prezidenta Wilsona, že je příliš nesmělý v zasahování proti bolševismu. Kennan zemřel 10. května 1924 a je pohřben na hřbitově v Boxwood, Medina, okres Orleans v New Yorku.

Obrázek

Maurice Tillet laškuje s modelkou Dorian Leighovou (1940)
Maurice Tillet (1903-1955) se narodil v horách na Uralu francouzským rodičům. Jeho matka byla učitelka a otec železniční inženýr. Otec bohužel zemřel velmi brzy, malý Maurice s matkou opustili Rusko v roce 1917 a přestěhovali se do Remeše. Jako dítě byl velice pěkný ale ve dvaceti letech mu byla diagnostikována akromegalie, jenž změnila celé jeho tělo. Hlava získala rysy typické pro toto onemocnění, což vedlo k mnoha posměškům a zabránilo mu věnovat se vysněnému studiu práva. Pět let sloužil u námořnictva. Ač obrem, byl velice inteligentní, ovládal 14 jazyků, psal básně a doufal, že se jednou bude věnovat obchodu. V únoru 1937 se setkal v Singapuru s litevským zápasníkem Karlem Pojellem (Karolis Požėla), který jej přesvědčil k zahájení zápasnické kariéry. Odcestovali do Paříže, kde se účastnili různých exhibicí ve Francii i Anglii. Druhá světová válka jej přinutila v roce 1939 odcestovat do USA. Zde se živil jako profesionální zápasník, přezdívaný "šílený obr ringu" či "francouzský anděl". Největší úspěch a slávu mu přineslo vítězství nad Stevem "Rozbíječem" Caseym, mistrem "Americké wrestlingové asociace", v srpnu roku 1944. Ač byl slavný, žil samotářským životem a skutečných přátel měl velmi málo. Maurice Tillett zemřel v roce 1955 na srdeční chorobu. Na smrtelném loži dal souhlas k tomu, aby byly po jeho smrti zhotoveny tři posmrtné masky. Jeho tvář se o 50 let později stala inspirací pro tvůrce filmu Shrek.

Obrázek

Fotografie z Egypta (1870-1890)
Snímky vytvořili fotografové, bratři Georgios a Konstantinos Zangaki, původem z řeckého ostrova Milos, který leží v Egejském moři severně od Kréty. Díky jejich práci máje jedinečnou příležitost podívat se život v Egyptě v časech pozdně Viktoriánské éry.

Obrázek

Proslulý silák a československý Němec s pseudonymem Milo Barus. Zvítězil ve vůbec první světové soutěži o nejsilnějšího muže světa, konané v Paříži roku 1930. Byť svou vlast proslavil za hranicemi, byl zcela vysunut z prvorepublikových dějin a dnes je v Čechách prakticky zapomenut.
Vlastním jménem Emil Bahr (1906-1977), pocházel ze Staré Červené Vody na Jesenicku, rodiny zaměstnance železnic. Brzy se ale i s rodiči přestěhoval do Vidnavy a začal se učit mlynářem. Již v osmnácti letech zápasil v ringu a předváděl silácké kousky. V roce 1926 byl odveden do armády a sloužil na východním Slovensku. Po dvou letech se vrátil do civilu a začal působit pod pseudonymem Milo Barus. Spolu s dalšími siláky vystupoval v Evropě i v zámoří. V roce 1930 dostal pozvánku k soutěži o nejsilnějšího muže světa. V Paříži zastupoval Československo a během tří dnů porazil 42 soutěžících ze 16 zemí. Titul pak ještě pětkrát za sebou obhájil, naposledy v roce 1935 v New Yorku. V Buenos Aires předvedl poprvé jeden ze svých nejslavnějších kousků, když vzal na svá záda koně a vystoupal s ním na vrchol sedmimetrového žebříku. Dalším oblíbeným číslem Mila Baruse bylo číslo, při němž visící hlavou dolů udržel v zubech na řetězu desku s klavírem a pěti hudebníky. V jiném zdokumentovaném čísle dokázal nadzvednout tramvaj z kolejí. Roku 1935 přišel při vystoupení v New Yorku o všechny přední zuby a utržil další zranění. Osm týdnů strávil v nemocnici, načež se vrátil do Evropy. Při vystoupení na olympiádě v Německu v roce 1936, byl zatčen nacisty a odsouzen za vlastizradu na pět let do vězení. Přitom se jednalo o světoznámého československého občana (!) Není zcela jisté, čím si nacisty pohněval, ale některé zdroje uvádějí, že byl členem v německé organizaci "Revoluční socialisté", která údajně aktivně bojovala proti Henleinově Sudetoněmecké straně. Jisté je, že byl výrazně levicově zaměřeným antifašistou. Milo Barus byl odsouzen lidovým soudem pod vedením dr. Springemanna a trest si odpykal ve čtyřech věznicích. V roce 1941 byl propuštěn a vrátil se do Vidnavy, kde žil pod policejním dohledem. Pracoval jako brusič kamene a oženil se s vdovou, čímž vyženil dvě děti. Na konci války získal funkci v polovojenské správě města a pomáhal s identifikací nacistů. Byť jako antifašista nebyl odsunut z Československa, vzhledem k protiněmeckým náladám v zemi, rozhodl se připojit k poslednímu transportu do Německa. Kvůli neshodám s ostatními vyhnanci v Bavorsku, roku 1952 uprchl do NDR. Po krátkém zatčení a věznění se stal i zde celebritou a dál vystupoval. V sedmdesáti letech požádal úřady o povolení k návratu do Bavorska. Bylo mu vyhověno a poslední rok života strávil v bavorském Altöttingu.

Obrázek

Neuvěřitelný příběh Anne Hodges, ženy, která přežila zásah meteoritem (1954)
Pravděpodobnost, že na vás spadne meteorit je 1:1600000. Do menšího čísla se vlezla Američanka Ann Elizabeth Hodges (1923-1972). Koncem roku 1954, si zrovna užívala odpolední siestu u sebe doma v Alabamě, když meteorit o velikosti fotbalového míče proletěl stropem, zlikvidoval rádio a přistál na ženině boku. Vyvázla jen s modřinou, ale událost vyvolala velké pozdvižení. Státní geolog potvrdil, že se jedná o meteorit a rovněž armáda potvrdila, že se jedná o vesmírné těleso. Do domu manželů Hodgesových se začali tlačit sousedé, aby se podívali na zhmožděnou Ann. Její muž Eugene musel lidi vystrnadit a Ann byla pro jistotu převezena do nemocnice. Právě zde byla vytvořena ikonická fotografie, na níž Moody Jacobs ukazuje ženinu modřinu. Manželé o dva roky později věnovali meteorit do místního muzea, kde je dodnes vystaven a nese Annino jméno. V roce 1964, Anna nevydržela zájem veřejnosti a nervově se zhroutila, načež se s manželem od sebe odloučili. V roce 1972 zemřela na selhání ledvin. Jediný, komu meteorit přinesl štěstí, byl farmář Julius K. McKinney, který žil u Hodgesových. Druhého dne objevil uprostřed polňačky druhý kousek meteoritu, který zasahl Ann. Svůj nález prodal Smithsonově institutu a za získané peníze si mohl pořídit vlastní malou farmu a ojetý automobil.

Obrázek

Největší a nejtěžší kůň na světě
Brabantský hřebec Brooklyn "Brookie" Supreme (1928-1948) se narodil na farmě v Minneapolis , Minnesota u Earla Browna. Jedním z jeho předků byl další známý kůň, Farceur 7332. Brookie vážil úctyhodných 1 451 kg, jeho obvod hrudi činil 259 cm, výška hřbetu 198 cm a výrobu jedné podkovy byl potřeba kus železa dlouhý 76 cm. Obrovský hřebec se stal celebritou na mnoha státních veletrzích. Velkou část života prožil Brookie u Charlese Granta Gooda z Ogdenu v Iowě, který spolu s Ralphem M. Foglemanem koníka vozili po USA a vybírali od zvědavců 10 centů za možnost podívat se na největšího koně.

Obrázek

Mechanická navigace Iter Avto (1930)
První automobilová navigace je starší, než byste možná čekali. Iter Avto naváděla řidiče podle svitku mapy, která se převíjela ve směru jízdy. Navigace byla spojená s tachometrem, a rychlost převíjení mapy tak přesně odpovídala rychlosti vozidla. Řidič tak mohl na přístroji sledovat různé odbočky, ale také měl alespoň minimální přehled o podobě trati před sebou. Výrazným problémem bylo, že pokud řidič zabloudil, musel hledat výchozí bod, který by odpovídal původní trase a mapu přetočit na správné místo. Na svou dobu šlo o originální nápad, leč se nikdy nedostal do výroby.

Obrázek

Raritní snímek vršku Sochy Svobody, z její louče (30. léta)
Socha Svobody (Statue of Liberty) je vysoká 46 metrů, spolu s 47 m podstavcem je tedy vrchol pochodně ve výšce 93 m nad zemí. Socha váží 205 t, v obvodu má 10,6 m, ústa mají šířku 91 cm. Pravá paže, držící pochodeň, je dlouhá 12,8 m; jen ukazováček je dlouhý 2,4 m. Výhled se návštěvníkům naskýtá z jejího podstavce, nebo lze vystoupat schodištěm až na čelenku sochy. V letech 2001 až 2009 byl výhled uzavřen jako reakce na teroristické útoky. Nyní je nutná zdlouhavá registrace několik měsíců předem. Druhá větev schodů vede až k pochodni, která je ale pro veřejnost nepřístupná od roku 1916. Konkrétně po té, co 30. července 1916 došlo k explozi na malém ostrově Black Tom, sousedícím s Liberty Island, k obrovské explozi. Při explozi 2 000 tun munice, zemřeli 4 lidé. Otřes cítili i obyvatelé Filadelfie a úlomky kovu poškodily Sochu svobody. Jednalo se o akci německých agentů a incident na ostrově Black Tom byl mimo jiné jedním z důvodů, proč Američané schválili v roce 1917 zákon o špionáži.

Obrázek

Pokud si myslíte že jste drsní, tak prezident Theodore Roosevelt se plavil po řece na losovi. Nebo ne? (1912)
Theodore Roosevelt (1858-1919) byl 26. prezident Spojených států amerických, který nejvíce proslul svojí energickou povahou a šíří zájmů. Byl úspěšný jako přírodovědec, cestovatel, lovec, spisovatel a voják, avšak největší proslulosti se mu dostalo jako politikovi. Do úřadu vstoupil ve svých 42 letech poté, co byl zavražděn prezident William McKinley. Jeho tvář byla vytesána do památníku Mount Rushmore. Pojmenován je po něm druh brouka a mimo jiné plyšový medvídek - v angličtině "teddy bear", po té co odmítl zastřelit osamělé medvídě. Zkrátka neskutečný člověk.
Komu přijde tato fotografie zvláštní, tak má pravdu. Jde o dobový fejk. Jedná se o fotomontáž z roku 1912, kdy proběhly volby a Roosvelt byl členem strany Progressive Party. Tato strana byla známá rovněž jako "Bull Moose Party", jelikož jejím logem byl losí býk. Tehdy se i jeho konkurenti fotografovali na maskotech svých stran. Taft seděl na slonovi a Wilson na oslovi.

Obrázek

V roce 1936 se tito manželé rozhodli protestovat proti nařízené deportaci zpátky do Německa. Jednadvacetiletý Otto Richter, byl německý žid, který uprchl z Německa v roce 1933. Imigrační úřady na Ellis Island jej zadržely kvůli neplatným dokladům a rozhodly deportovat zpět do země původu. Snímek pochází z 12. června 1936. Na žádost Abnera Greena se do celého případu vložil Ernest Hemingway a 28. června napsal dopis na American Committee for the Protection of the Foreign Born, v němž se za muže přimluvil. Otto Richter byl sice následně deportován, ne do Německa, ale na Kubu. Což byla tehdy běžná praxe. O jeho ženě jsem na žádné informace nenarazil, ale je pravděpodobné že jde o Němku - říšskou občanku. Nutno podotknout, že Norimberské zákony z dubna 1933, zakazovaly "sňatky mezi Židy a státními příslušníky německé krve nebo krve podobného charakteru. Uzavřená manželství jsou neplatná, i když byla uzavřena v zahraničí." Ještě dodám, že důvodem k útěku z Německa mělo být rovněž zavraždění Ottova otce nacisty.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 12/2/2024, 20:54, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Rozhovor pana Nadara s panem Chevreulem v den jeho stých narozenin (1886)
Michel Eugène Chevreul (1786-1889) byl francouzský chemik a fyzik. Proslul výzkumem mastných kyselin, objevil kupříkladu kyselinu heptadekanovou, kyselinu olejovou, kreatin či stearin. Vynalezl též ranou formu mýdla ze zvířecích tuků a soli. Byl velkým odpůrcem okultismu a zejména spiritismu, při jejich kritice definoval tzv. ideomotorický jev. Přispěl též ke studiu barev, kterým výrazně ovlivnil výtvarné umění své doby, zejména impresionismus a orfismus. Je jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži, roku 1857 získal Copleyho medaili. Dožil se 102 let. Autorem fotografie je Gaspard-Félix Tournachon, známější pod pseudonymem Nadar (1820-1910), byl průkopník portrétní fotografie a vytvořil řadu portrétů předních osobností své doby

49056757_2179630632101691_1904846973920346112_n.jpg

V naší kuchyni s místními děvčaty (1915)
Autorem fotografie je leutnant (poručík) rakousko-uherské armády Gustav Brož, narozený 28. srpna roku 1892, jehož jméno bylo identifikováno z několika fotografií a podrobných zápisků, které si vedl o všech fotografovaných událostech. Brož původně sloužil na italské frontě, později byl přesunut na frontu ruskou, odkud je také většina jeho vynikajících snímků. Tato konkrétní fotografie pochází z 5. prosince roku 1915, vesnice Brongelówka (Бронгалівка) v dnešní Ternopilské oblasti.Tato původní součást Haliče a tedy Rakouska-Uherska, je dnes jednou z nejchudších oblastí Ukrajiny, obyvatelé se živí převážně zemědělstvím, podobně jako kdysi. Gustav Brož v roce 1916 přeběhl k Rusům, což je doložené jednak ze záznamů a jednak že tím série fotografií končí. Nejspíš utíkal přes linii bez foťáku i bez negativů. V Rusku se nějak prapodivně protloukal, až se z něj stal zpravodajský důstojník. Pravděpodobně byl špion a v armádě zůstal jako důstojník až do roku 1939, kdy se snad zapojil do odboje. Jisté je, že fotografování se již nikdy nevěnoval a jeho další osud není znám. Fotografie Gustava Brože a jeho kolegů, Jana Myšičky a Jendy Rajmana, byly v roce 2014 představeny v Českém centru v pražské Rytířské ulici, načež se výstava přesunula do Londýna, Milána, Varšavy a Vídně.

48373474_2159164867481601_2534812234069049344_n.jpg

První banány v Norsku (1905)
Banánovníky byly domestikovány v jihovýchodní Asii a podle archeologických nálezů nejspíše na území dnešní Papuy-Nové Guineje, kolem roku 8000 př.n.l. První písemná zmínka o banánech je v buddhistických textech z let okolo 600 př.n.l. Alexandr Veliký objevil chuť banánu v údolích Indie v roce 327 př.n.l. První známý organizovaný banánový sad se objevil v Číně v roce 200 n.l. V roce 650 islámští dobyvatelé přinesli banán do Palestiny a arabští kupci rozšířili banány po většině území Afriky. V roce 1502 portugalští kolonisté vybudovali první banánové sady v Karibiku a ve Střední Americe. První banány dorazily do Norska roku 1905, zabalené v dřevěných bednách, v celkovém množství 3 000 kg.
Těsně po první světové válce, v letech 1921-1922 byly banány v čechách považovány za raritní pochutinu, cena činila 2-3 Kčs. Problém byl i v tom, že k nám se dostávaly banány až o něco později než na sever Evropy (!) Po uvolnění cel v roce 1923, se situace zlepšila, snížila se cena, leč pořád šlo o potravinu zatíženou předepsanou sedmnáctiprocentní luxusní daní. V této době se vozily i do Petrohradu (bez daně). Do Čech byly banány dováženy ve zvláštních vagonech, do nichž se překládaly přímo z lodí. V roce 1923 činila spotřeba 120 vagonů, každý o 5 000 kg banánů. Tehdy již ale šlo o známou pochutinu o níž se psaly recepty v kuchařkách i informace v tisku. Dá se ale říct, že do smysluplné známosti se u nás banány dostávají až ve 20. letech

46446984_2124237470974341_5804366490559840256_n.jpg

Souboj Stegosaura a Ceratosaura ve filmu Cesta do pravěku, od režiséra Karla Zemana (1955)
Někteří lidé Ceratosaura v tomto filmu chybně pokládají za Tyrannosaura. Oba ale dělí větší časová propast než mezi Tyrannosaurem a moderním člověkem. Ceratosaurus, byl středně velký teropodní dinosaurus, který žil přibližně před 150 milióny let v období svrchní jury. Tyrannosaurus rex byl jeden z největších masožravých dinosaurů a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Vyskytoval se zhruba před 68 až 66 miliony let, na konci křídové periody druhohorní éry. Člověk se vyskytuje až poslední 3 miliony let.

46897823_2134972383234183_3127891490445983744_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 24/5/2023, 19:35, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Skok přes živou překážku (1908)
Snímek pochází z některých jezdeckých kasáren rakousko-uherské armády, snad v Uhrách. Autorem fotografie je A. Menyhárt a bohužel nejsou známy žádné další informace. Jezdectvo bylo zbraní rakouskou-uherské branné moci, v níž se v maximální míře udržel tradicionalismus a konzervativismus. Historii několika jezdeckých pluků bylo možno sledovat až do doby třicetileté války. Organizační struktura armádního jezdectva zahrnovala celkem 42 pluků: 15 dragounských (Dragonerregiment), 16 husarských (Husarenregiment) a 11 hulánských pluků (Ulanregiment). Jezdecký pluk měl šest eskadron s celkovým počtem 900 jezdeckých koní. Pluky byly včleněny po dvou do jezdecké brigády a dvě jezdecké brigády tvořily jezdeckou divizi. Kromě armádního jezdectva bylo k dispozici 6 hulánských pluků zeměbrany, 1 oddíl horských tyrolských jezdeckých střelců a 1 oddíl horských dalmatských jezdeckých střelců. Uherská zeměbrana měla ve stavu 10 husarských pluků, a několik husarských pluků vytvářela i uherská domobrana.

48382344_2169425356455552_9072421459866943488_n.png

V 19. století, umožnil rozvoj průmyslu a techniky, aby dělníci pracovali i pod umělým osvětlením. Rovněž začal být kladen důraz, aby pracovníci byli na pracovišti již za časných ranních hodin. Problém byl ale v tom, že budíky byly drahé a nespolehlivé. Hrozilo, že nebohý dělník zaspí. K tomuto účelu byli najímáni klepači (Knocker-upper), jejíchž pracovní náplní bylo v určený čas člověka vzbudit. Využívali se různé řehtačky, dřevěné palice k bušení do vrat a podobně. V případě že člověk spal v patře, používaly se k zaklepání na okno dlouhé tyče. Jistá Mary Smith používala foukačku, pomocí níž střílela do okna suchý hrách. Mary pracovala ve východním Londýně ještě ve 30. letech a vydělávala 6 pencí týdně. Pokud vás zajímá kolik to bylo, tak libra měla cenu cca 164 Kčs (průměrný plat byl zhruba tisícovka).

133038712_711518732834692_1195225227936742953_n.jpg

Bohatě vyřezávaná lebka z Tibetu (18. století)
Tato pozoruhodně zdobená lidská lebka, byla nalezena roku 2011 v jednom z vídeňských starožitnictví. Předpokládá se, že je 300 let stará, pochází z Tibetu, je celá zdobená figurami a různými náboženskými ornamenty. Bohužel se nepodařilo motiv přesně interpretovat a není známa ani identita řezbáře. Našel jsem i něco víc k tomu zdobení lebky. Prvním Evropanem, který navštívil Tibet, je často považován italský františkán Odorico de Pordenone (1286-1331), v českých překladech znám rovněž jako Oldřich, Čech z Furlánska. Bratr Odorico cestoval po roce 1324 čínským vnitrozemím a pravděpodobně i přes východní okraje Tibetu. Ve své knize "Descriptio orientalium partium", v kapitole - Království Tybet, kde jest papež modloslužebníků, popisuje tzv. nebeský pohřeb. Povšimněte si, jak se nakládalo s lebkou nebožtíka: "...dalším zvykem země Tybet jest toto: dejme tomu, že někomu zemře otec a ten syn řekne: chci uctíti svého otce. I svolá kněze, mnichy a pištce z celého okolí, právě tak sousedy a příbuzné. S velkou slávou odnesou mrtvého za město a položí ho na velký oltář, který připravili. Na oltáři kněží odřežou mrtvému hlavu a dají ji synovi. Syn a všichni ostatní se dají do zpěvu a dlouho se modlí za zesnulého. Pak kněží rozřežou na kusy celé tělo, a když se tak stalo, vracejí se s celou společností do města a po cestě se modlí. Poté přilétají od hor orli a supi a každá uchvátí a odnese kus těla. A všichni lidé pak hlasitě volají řkouce: slyšte, jaký člověk to byl, vždyť jest sám svatý; neboť přicházejí andělé boží a odnášejí ho do ráje. Když se toto takovým způsobem odehraje, považuje to syn za velikou čest pro sebe, vida, že jeho otec jest takto důstojně odnášen samými anděly, to jest oněmi ptáky. Poté vezme hlavu svého otce a bez meškání ji uvaří a sní. Z lebky si zhotoví pohár, z něhož on i celá rodina zbožně pívají na památku zesnulého otce. Tímto počínáním, jak se domnívají, prokazují svému otci velikou úctu. A mnohé jiné věci nezvyklé a nepěkné ve zvyku mají."

68717658_400984927221409_159698605031030784_n.png

Pistolen-Maschinengewehr System Frommer-Stop Model 1917
Jednou z nejpodivnějších zbraní celé války byla nepochybně plně automatická pistole z dílny konstruktéra Rudolfa Frommera (1868-1936), vyráběná firmou Fegyver- és Gépgyár (FEG) v Budapešti. Váha činil 770 gramů a délka hlavně 25 cm. Oproti vkládání munice z rámečku, zde již byly použity klasické zásobníky na 25 nábojů ráže 7,65 mm typu Browning. Nejvýraznějším prvkem pistole Frommer-Stop Model 1917 je absence klasického spoušťového mechanismu. Se zbraní se patrně nedalo střílet samostatně a byla součástí lehkého kulometu. V tomto případě byly dvě tyto pistole usazeny od speciálního rámu a ovládány současně. Pistole byly otočeny o 180° a zásobníky tak mířily kolmo vzhůru. Mezi zásobníky byl zaměřovací mechanismus se stavitelným hledím – jako u standardních pušek. Nad hlavněmi byl speciální kryt, který je chránil před poškozením. Závěr na jednotlivých pistolích bylo možno natahovat pomocí napínací páky, aby nebylo potřeba pistole odepínat z konstrukce. Pistole byly k rámu upevněny pomocí šroubů na bocích. Rukojeť je pak klasická jako u kulometu Schwarzlose, byť jen ve velikosti dlaně. Spoušť je knoflíková, pro každou pistoli samostatná, ovládala se palci. Lehká trojnožka je klasické konstrukce, jen mnohem drobnější. Celá zbraň působí velmi subtilním dojmem, byť kadence činila 1500 ran za minutu. Jde nepochybně o úctyhodnou hodnotu, ale patrně je potřeba ji vydělit dvěma. Zbraň byla tvořená dvěma pistolemi, tak kadenci jednoduše sečetli. Najednou by to bylo jen 750 ran/min což je už myslím smysluplnější - byť pořád jen teoretická hodnota. Bohužel nevím, kolik kusů bylo vyrobeno, ale patrně zůstalo pouze u předváděcích kusů pro uherskou armádu.

2uf7pju1j5q31.png
Naposledy upravil(a) Rase dne 28/3/2023, 20:00, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Velo-Dog, známý též jako Revolver de Poche.
Jedná se o drobnou kapesní zbraň, kterou vyráběl René Galand, syn známého zbrojíře jménem Charles-François Galand (1832–1900). Tyto dvoučinné revolvery byly velice populární ve Francii a Belgii na konci 19. a začátku 20. století. Cyklisté je používali na odhánění dotěrných psů. Nejčastěji byly komorovány na náboje Velo-dog ráže 5,75 mm. Pro zachování bezpečnosti byly používány projektily vyrobené z kajenského pepře, vosku, korku nebo dřeva. V Belgii se vyráběly obdobné zbraně pod názvem Bossu Revolver.

69184727_398121660841069_4210965595480391680_n.jpg

Fotograf Chase Dekker náhodou zachytil keporkaka s lachtanem v tlamě. K události došlo v Kalifornském zálivu Monterey Bay v roce 2019. Keporkak (Megaptera novaeangliae) je aktivní lovec, jehož kořistí je kril a malé či mladé ryby, které žijí v hejnech: herinci, lososi, huňáčci, makrely, tresky aj. Keporkaci často útočí způsobem, kdy společně naženou ryby na malý prostor u hladiny a pak jich co nejvíc spolykají. Bohužel takto často spolykají i mořské ptáky, které ryby přilákají. Jsou zdokumentovány případy, kdy si Keporkak omylu všiml a racka z tlamy rychle vypustil – ať již živého nebo mrtvého. Obdobně tedy dopadl i tento lachtan, který měl tu čest seznámit se s kosticemi tohoto velkého mořského savce. Rozhodně jde ale o pozoruhodný a velmi unikátní snímek.

92862326_103431138004299_943787370732322816_n.jpg

Britský herec Kenny Baker (1934-2016) měřící 112 cm, se původně živil jako cirkusový klaun a mim. Zahrál si v celkem šesti filmech série Star Wars roli robota R2-D2 a kolikrát si musel během natáčení projít opravdovým peklem. Většinu času strávil v těsné kovové rouře, která se v horku neskutečně rozpalovala. Členové štábu na něj navíc často zapomínali a odcházeli na oběd, aniž by jej vytáhli z kostýmu. Zajímavostí je, že se doslova nesnášeli s představitelem C-3PO, Anthonym Danielsem. Podobně jako další kolegové, jej Daniels zesměšňoval a posmíval se mu. Baker později vzpomínal: "Byl to nesnesitelný člověk. Nikdy jsme spolu nevycházeli. Neustále mě urážel. Choval se ke mně jako ke kusu h****!“ Pokud jde o další role, tak si zahrál ve filmech The Elephant Man, Time Bandits, Willow, Flash Gordon, Amadeus a Labyrinth. Kenny Baker se v roce 1970 oženil s obdobně velkou herečkou jménem Eileen, která si jej vyhlédla a napsala mu. Obě jejich děti ale mají již normální vzrůst. Celý život bojoval s dýchacími problémy, které se mu nakonec staly osudnými. Zemřel 13. srpna 2016 a zmíním, že ještě o rok dříve stihl spatřit britskou premiéru filmu Star Wars: Síla se probouzí.

68535084_397689234217645_2738103696297558016_n.jpg

Craven Heifer je dodnes největší krávou v anglické historii.
Narodila se v roce 1807 na farmě reverenda Williama Carra v opatství Bolton Abbey, panství vévody z Devonshire. Měřila na výšku 1,6 m, na délku od čumáku po zadek 3,4 m, obvod trupu na nejširším místě 3,1 m a vážila úctyhodných 1 132 kg. Carr ji vydatně krmil a ve výsledku byla tak velká, že vrata od stodoly museli vybourat a postavit větší, ty jsou zde k vidění dodnes. Později ji zakoupil John Watkinson z Halton East za 200 liber, což je v dnešních cenách zhruba 350 000 korun. Watkinson ji vozil po mnoha městech Británie, kde přitahovala zaslouženou pozornost. Cesta z Wakefieldu do Smithfields v Londýně trvala 73 dní od 19. listopadu do 30. ledna 1812. Byť délka života tohoto plemene činí 15 let, Craven Heifer uhynula již v pěti letech, roku 1812. Jako zajímavost uveďme, že její obraz z roku 1811 byl roku 2013 prodán v aukci za 16 250 liber. V Bolton Abbey stojí její socha v měřítku 1:1 a její jméno nese několik barů především v okrese Craven v North Yorkshire. Největším býkem byl Durham Ox plemene Shorthorn, který se narodil v roce 1796. Vážil 1 200 kg a byl rovněž ukazován po celé Británii. V únoru 1807 se zranil a nebylo možné jej vyléčit, v dubnu byl tedy utracen.

93013838_103430401337706_7942110728985509888_n.jpg

Indický bronzový moždíř ráže 24 cm, stylizovaný do podoby sedícího tygra.
Byl vyroben někdy v letech 1770-1799 pro Maisúrského sultána jménem Fateh Alí Tipú (1750-1799) přezdívaný Tygr z Maisúru, známějšího pod anglickou verzí Tipu Sultan. Maisúrské království (ಮೈಸೂರು ಸಾಮ್ರಾಜ್ಯ) se nacházelo v jižní Indii a v 16. století nastala územní expanze a Maisúrského království ovládalo rozsáhlé oblasti dnešní jižní Karnátaky a části Tamilnádu. Vrcholu království dosáhlo v 18. století. Tipu Sultan se narodil jako nejstarší syn sultána Hajdara Alího, po jehož smrti převzal vládu 29. prosince 1782. Zavedl řadu inovací, mimo jiné byl průkopníkem válečné raketové techniky. Vedl expanzionistickou a nábožensky netolerantní politiku a bojoval i proti Angličanům, konkrétně Britské Východoindické společnosti a jejich spojencům. Ti jej zabili 4. května 1799 v bitvě u Seringapatamu, během čtvrté anglo-maisúrské války.

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 5/1/2023, 12:23, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Nintendo Power Glove (1989)
Power Glove bylo příslušenství ovládané pohybem pro původní konzoli Nintendo. Design mají na svědomí Grant Goddard a Samuel Cooper Davis ze společnosti Abrams/Gentile Entertainment (AGE). Výrobu pro US trh zajišťoval Mattel a pro Japonsko PAX. Hlavní kus práce ale nepřímo mají na svědomí pánové Thomas G. Zimmerman and Jaron Lanier. Právě první jmenovaný si v roce 1982 patentoval technologii rukavice se senzory, které zaznamenávaly pohyby jednotlivých prstů. Rukavice byla vyráběna od roku 1989 a byla označována jako první zařízení svého druhu, které převádělo pohyby lidských rukou na televizní obrazovku v reálném čase. Na předloktí disponovala tradičními "Nintendo" tlačítky i řadou programovatelných tlačítek. V historii byly vydány pouze dvě hry, které měly specifické funkce určené pro ovládání pomocí Power Glove, a uvážíme-li fakt, že byla rukavice údajně poměrně nepřesná a nepříliš pohodlná pro ovládání, prodalo se jí ve Spojených státech pouhých 100 tisíc kusů. Jeden úspěch si však přece jen připsala: připravila totiž cestu jinému produktu Nintenda – pohybový dálkový ovladač, který se dodával s konzolí Wii v roce 2006.

force___flex_NES-Power-Glove.jpg

Poslední nacistický voják, který unikal FBI celých 40 let.
Georg Gärtner (1920-2013) se narodil ve slezské Svídnici, tehdy známé jako Schweidnitz. V devatenácti letech narukoval do Wehrmachtu a bojoval v rámci Afrika Korpsu v Severní Africe. Právě v Tunisu byl roku 1943 zajat americkými vojáky a poslán do tábora v Novém Mexiku. Na konci války měl být repatriován, ale jeho město bylo okupováno rudou armádou, rozhodl se tedy uprchnout. Stalo se tak 22. září 1945 a naskočil na vlak jedoucí do Kalifornie. Na Západním pobřeží pracoval jako dřevorubec, dělník a umýval nádobí. Když se zlepšil v angličtině, přejmenoval se na Dennis F. Whiles a dokázal si vybudovat zcela novou identitu. Měl být vychován v sirotčinci, když jeho rodiče zahynuli při dopravní nehodě. Nakonec se usadil v Nordenu v Kalifornii, kde pracoval v zimě jako lyžařský instruktor a v létě ve stavebnictví. Roku 1964 se oženil s Jean Clarke a osvojil si její dvě děti z minulého manželství. Gärtner se nakonec přestěhoval do Boulderu v Coloradu, kde pracoval jako odhadce staveb a architektonický konzultant, když se přiblížil důchod, přestěhoval se na Havaj. Ačkoli vedl tichý život, jeho žena se stále víc podivovala nad jeho vytrvalým odmítáním hovořit o své minulosti. V roce 1984, když se jej rozhodla opustit, se přiznal. Následujícího roku kontaktoval profesora historie Arnolda Krammera, načež vydali knihu "Hitler's Last Soldier in America" a objevil se i v Today Show. Okamžitě po útěku, po Gärtnerovi začala aktivně pátrat a dalších 40 byl na seznamu nejhledanějších osob - byť vzhledem k důvodu útěku nebyl považován za nebezpečného. Po jeho přiznání vláda nevěděla co si s tímto vojákem počít. Přeci jen nebyl nelegálním přistěhovalcem, jelikož byl do Spojených států přivezen proti své vůli. Vlastně ani neunikl z vězení a ve výsledku nebyl obviněn z žádných přestupků. FBI oznámila, že o něj už nemá zájem, a INS nemá zájem o jeho deportaci. Gärtnerovi bylo nabídnuto americké občanství, leč kvůli byrokratickým zpožděním jej získal až v listopadu 2009. Gärtner nadále žil v Boulderu, znovu navštívil Německo a zemřel v roce 2013.

Dennis_while.jpg

V roce 1976 vyšla velice zvláštní komiksová kniha zaměřená na cvičení a fitness, pod názvem Stan Lee Presents: The Mighty Marvel Comics Strength and Fitness Book. Napsal ji "Agile" Ann Picardo a ilustroval "Jumpin'" Joe Giella za konzultací se Stanem Lee (1922-2018).

74693554_440303286622906_3135128609123991552_n.jpg

Čtrnáctiletý černošský chlapec, který byl v roce 1944 nejmladším odsouzeným a popraveným v USA. Na elektrické křeslo byl poslán za vraždu dvou bílých dívek.
V březnu 1944 zatkla policie černošského chlapce jménem George Junius Stinney, Jr., kterého obvinili z vraždy dvou dívek. Jejich těla se našla v černošské části města Alcolu v Jižní Karolíně. Mary Emma Thames (8) a Betty June Binnicker (11) měly rozraženou lebku od úderu dvacetikilovým železničním kolíkem. Samotný George měl dívky vidět den před jejich zavražděním a policie si pro něj přišla na základě údajného přiznání k vraždě. Zmíněný železniční kolík byl nalezen na místě které uvedl, byť nebyl nikdy s jistotou určen jako vražedná zbraň. Vyšetřování probíhalo osmdesát jedna dní a po tříhodinovém soudu zazněl rozsudek, trest smrti. Dne 16. června 1944 odvedli plačícího George do popravčí síně, kde byl usazen na tlustý telefonní seznam, maska zakrývající obličej byla příliš velká a během popravy mu spadla. Celkem dvakrát museli pustit proud, než jej prohlásili za mrtvého. Koncem roku 2014 byl rozsudek smrti oficiálně zrušen z důvodu procesních nedostatků, ale vrah nebyl nikdy zbaven viny za dvojnásobnou vraždu a pravděpodobný pokus nekrofilie na starší oběti.
https://www.learning-history.com/george-junius-stinney

125258017_2764904637117100_4378085552571134587_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/12/2022, 10:45, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Lancaster's Watch Camera (1886). Tyto hodinky s ukrytým fotoaparátem, vyráběla společnost J. Lancaster & Son z Birminghamu, v letech 1886 až 1900. V roce 1991 byl jeden kus prodán za 34 000 dolarů. Existovaly i dámské verze, ale ty se do dnešních dnů zachovaly pouze tři. V roce 1992 byl jeden kus prodán za 47 000 dolarů. Od roku 1982 se vyráběly reprodukce, prodávané za 1 100 dolarů.

39878799_249584765694760_7048968650534944768_n.jpg

První moderní vibrátory
Roku 1869 americký lékař Georg Taylor vynalezl párou poháněný masážní stroj, který měl usnadnit práci při léčbě ženské hysterie. Potřeboval ovšem obsluhu, kotel, topiče a manipulace s ním nebyla vůbec jednoduchá ani intimní. Nicméně fungoval velice dobře. Kolem roku 1880 byl patentován první elektromechanický vibrátor, o dvacet let později si již lékaři mohli vybírat z celé řady přístrojů. V roce 1902 vznikl první elektrický vibrátor a mnoho firem začíná doslova chrlit na trh "masážní zařízení". Pozoruhodné je, že se inzeráty objevují rovněž v novinách a jinde, jako skvělí domácí pomocníci (jako hnětač, mixér), ale ženy si je pořizovaly za zcela odlišným důvodem. Navíc i ten nejdražší přístroj nestál víc, než kolik dříve návštěva lékařského specialisty na orgasmy.

30712351_177031759616728_3527395389676191744_n.png

Skutečný příběh krásky a zvířete
Ještě před slavnou disneyovskou pohádkou existoval stejnojmenný příběh z 18. století, ale i ten byl již několikátým v řadě neuvěřitelných milostných pohádek. Před čtyři sty lety se však zrodila opravdová láska mezi kráskou a zvířetem. Pedro González (1537-1618), známější spíš jako Petrus Gonsalvus, pocházel z Tenerife a trpěl vzácným "vlkodlačím" syndromem – hypertrichózou. Jeho tělo bylo porostlé dlouhými chlupy, a proto jej lidé nazývali divým mužem. Jelikož nebyl považován za lidskou bytost, byl roku 1547 poslán jako dar francouzskému králi Jindřichu II. (1519-1559), což mu otevřelo brány ke vzdělání i lásce. Král se o desetiletého chlapce velmi zajímal a poskytl mu kvalitní vzdělání hodné aristokrata. Petrus se rychle naučil třem jazykům a inteligencí převyšoval ostatní členy dvora. Na královském dvoře potkal i svou budoucí ženu Catherine – mladou a překrásnou dceru jednoho z králových sluhů, se kterou zplodil sedm potomků. První dvě děti, na rozdíl od dalších pěti, po otci nepodědily vlkodlačí syndrom a byly tak ušetřeny krutých zásahů kuriózní rodiny. Některé z dětí byly podobně jako kdysi Petrus odeslány na různá panství pro pobavení šlechticů. Dodnes jsou po evropských sbírkách umění a kuriozit rozesety jejich portréty. Petrus a Catherine spolu zůstali až do smrti po dlouhých čtyřicet let. Uchýlili se do soukromí jedné z malých italských vesnic daleko od zvědavých zraků lidí, kteří Petruse i přes jeho dobrosrdečnou povahu a vysoké vzdělání nedokázali považovat za skutečného člověka. Petrus Gonsalvus zemřel roku 1618 v Capodimonte.

libros-literatura-escritores_378225046_115383002_1706x960.jpg

Tvorba amerického hyperrealisického malíře polského původu, jménem Dennis Wojtkiewicz (1956-). Jedná se o olejomalby na plátně o velikosti zhruba 120 až 150 cm. Hyperrealismus je umělecký směr pocházející ze Spojených států amerických, který se projevuje v malbě a sochařství od 60. let 20. století, poté i v literatuře, komiksu, filmu. Jako sociálně-kulturní specifikum západní společnosti a samostatné téma filosofické reflexe jej etabloval Jeana Baudrillarda. Hyperrealismus je spíše tendencí, než uměleckým stylem – potřebou vztáhnout se k předmětné skutečnosti v podobném smyslu jako je tomu u dalších realismů v celých dějinách nejen vizuálního umění. Není otevřeně společensky kritický, nesleduje konkrétní agendu. Na rozdíl od fotorealismu ale nezpochybňuje tvůrčí gesto autora – prezentuje jeho vidění a zkušenost s vnějším světem. Jeho zaujetí tím, co existuje, a tedy jistá míra angažovanosti ("nastavování zrcadla"), spočívá v prosazování identity, hodnoty a exprese samotné věci.

Rosette-Series-#31-Small.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/12/2023, 17:27, celkem upraveno 6 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Kouzelnik »

Rase píše:(...)

První moderní vibrátory
Roku 1869 americký lékař Georg Taylor vynalezl párou poháněný masážní stroj, který měl usnadnit práci při léčbě ženské hysterie. Potřeboval ovšem obsluhu, kotel, topiče a manipulace s ním nebyla vůbec jednoduchá ani intimní. Nicméně fungoval velice dobře. (...)
(...)
ROFL
K podtrženému - vypadá to na další úlovek do sbírky "Rádia Jerevan. Něco ve stylu tohohle vtípku (prý z 80. let).
Zpráva agentury TASS: Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovetský celodrevený raketoplán Buran. V jeho dřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tri vyvázli bez zranění. Byli to - palubní topič, truhlář a nástenkář.
R.I.P.
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od ringlett »

Kouzelnik píše:
Rase píše:(...)

První moderní vibrátory
Roku 1869 americký lékař Georg Taylor vynalezl párou poháněný masážní stroj, který měl usnadnit práci při léčbě ženské hysterie. Potřeboval ovšem obsluhu, kotel, topiče a manipulace s ním nebyla vůbec jednoduchá ani intimní. Nicméně fungoval velice dobře. (...)
(...)
ROFL
K podtrženému - vypadá to na další úlovek do sbírky "Rádia Jerevan. Něco ve stylu tohohle vtípku (prý z 80. let).
Zpráva agentury TASS: Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovetský celodrevený raketoplán Buran. V jeho dřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tri vyvázli bez zranění. Byli to - palubní topič, truhlář a nástenkář.
To sice ano, ale vtip to fakticky není. Realita umí být někdy lepší.

:-? :lol:
Kouzelnik
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1305
Registrován: 27/9/2017, 22:23

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Kouzelnik »

ringlett píše:
Kouzelnik píše:
Rase píše:(...)

První moderní vibrátory
Roku 1869 americký lékař Georg Taylor vynalezl párou poháněný masážní stroj, který měl usnadnit práci při léčbě ženské hysterie. Potřeboval ovšem obsluhu, kotel, topiče a manipulace s ním nebyla vůbec jednoduchá ani intimní. Nicméně fungoval velice dobře. (...)
(...)
ROFL
K podtrženému - vypadá to na další úlovek do sbírky "Rádia Jerevan. Něco ve stylu tohohle vtípku (prý z 80. let).
Zpráva agentury TASS: Dnes ráno havaroval na Ukrajině sovetský celodrevený raketoplán Buran. V jeho dřevěných troskách nalezlo smrt šest členů posádky, zatímco další tri vyvázli bez zranění. Byli to - palubní topič, truhlář a nástenkář.
To sice ano, ale vtip to fakticky není. Realita umí být někdy lepší.
jj... Ale ten "vibrátor" vyžadující rozsáhlou obsluhu popsal @Rase s pěknou jemnou ironií. Z podobného soudku: "čistič skvrn" z Císařův pekař/Pekařův císař - příslušná scéna (viz https://www.filmexport.cz/oblibene-scen ... cisar.html - viz odkaz první shora zleva)

:-? :lol:
R.I.P.
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Letecký souboj mezi čtyřmotorovými bombardéry (1942)
V roce 1938 byl do služby u japonského císařského námořního letectva zaveden létající člun Kawaniši H6K. Stroje vynikaly svou vytrvalostí, létaly i na 24-hodinové hlídkové lety a byly dokonce používány pro dálkové nálety na Rabaul a Nizozemskou východní Indii. Během služby se však nesetkávaly jenom s nepřátelskými stíhači, ale i s hlídkovými a průzkumnými letouny protivníka, jako například s čtyřmotorovými bombardéry B-17 a B-24. V případě takového setkání měly americké stroje výhodu vyšší rychlosti, silnější výzbroje a pancéřování. Během bojů o Guadalcanal zaznamenali Japonci těžké ztráty létajících člunů, které mizely zdánlivě bez příčiny, neboť je spojenecká letadla sestřelila dříve, než stihly odeslat zprávu o napadení. Dne 21. listopadu 1942 se H6K číslo 36 od kókútai 851 ze Shortlandu střetl s B-17E s/n 41-2433 26th BS 11th BG 13th AF USAAF. Létající člun tai'i (大尉 poručíka) Cuneo Hicudžiho byl sice poškozen, ale dokázal se vrátit na základnu a podat zprávu o střetnutí. To vedlo k posílení pasivní ochrany a výzbroje létajících člunů v polních podmínkách ostrovní hydroplánové základny. Fotograficky zdokumentován je rovněž devatenácti minutový střet mezi letounem H6K s americkým bombardérem B-24 Liberator, nad atolem Truk v květnu 1944. Japonský pilot ze souboje vyvázl s hořícím strojem a manévrem unikl, ale při přistání na moře se HK6 rozlomil. Celkem bylo postaveno 217 kusů H6K a do dnešních dnů se žádný nedochoval. Na obrázku je vidět souboj mezi Kawaniši H8K "Emily" a Consolidated PB4Y2 Privateer.

B-17-Vs-Mavis.jpg

Balónový syndrom (Balloon Syndrome) je velice vzácným onemocněním ježků, při kterém se tato malá zvířátka doslova nafouknou do velikosti plážového míče. V podstatě jde o to, že se poškozením vnitřních orgánů, infekcí nebo vnějším poraněním, dostane vzduch pod kůži a postupem času se ježek nafoukne až na dvojnásobek původní velikosti. Pokud takovéto nebožáky najdete v přírodě, jsou díky vzduchu velice lehcí a samozřejmě je rychle odneste ke zvěrolékaři, kde budou vypuštěni. K tomu zvláštnímu fenoménu dochází i díky tomu, že ježci mají značný prostor pod kůží, díky čemuž se mohou stočit do klubíčka, pokud jsou ohroženi. V roce 2017 byl popsán případ skotského ježka, později pojmenovaného Zeppelin, který měl poškozenou plíci, čímž se dostával vzduch pod kůži. Byl odnesen do Stapeley's Wildlife Hospital, kde jej ošetřil zvěrolékař Bev Panto. Po uzdravení byl ježek vypuštěn do volné přírody.

261300586_417958086551601_7889704129095957799_n.jpg

Úžasná pistole vyrobená v Německu 19. století, byť některé komponenty patrně pocházejí ze století šestnáctého. Tyto zbraně byly známé jako "patte de canard" (kachní noha). Zajímavé je, že střední hlaveň má ráži 13 mm a zbylé 11 mm.

lot.jpg

Prototaxites - když souši vlády až osmimetrové houby (před 420 mil lety)
Ve fosilním materiálu z doby svrchního devonu, kdy se první zelené rostliny nesměle vydávaly na souš, je spousta podivných fosilií u nichž si nikdo není úplně jistý, oč se jedná a nemá v moderní přírodě srovnání. Největší zvláštností jsou běžně nacházené fosílie z přelomu siluru a devonu, které mají více jak metr v průměru a několik metrů na délku. Tyto zvláštní klády zmizely před 350 milióny let a byly popsány v roce 1859 kanadským učencem Johnem W. Dawsonem jako Prototaxites (prvotní tis). Jak použité jméno napovídá, dotyčný pán si myslel, že jde o pozůstatky mohutných jehličnanů. Už tehdy ale bylo lidem divné, kde by se vzal mezi prvními drobnými suchozemskými rostlinkami poměrně obří jehličnan. Až do roku 2001 panovalo všeobecné přesvědčení, že Prototaxites je nejspíš obrovská masa řas nebo případně přerostlý lišejník. V roce 2001 vyšla studie, která oživila nápad z počátku 20. století, že by Prototaxites mohl snad být gigantická houba. Setkala se s příkrým odmítnutím a až do nynějška houbová varianta spíš živořila na okraji zájmu. Kevin C. Boyce z Chicagské univerzity a jeho spolupracovníci to teď ale změnili. Analýzy poměru metabolicky významných izotopů uhlíku C12 a C13 ve kmenech prototaxitů z pěti různých lokalit ukázaly, že jednotlivé vzorky mezi sebou překvapivě zřetelně liší. U zelených rostlin té doby je ale tento poměr vždycky stejný. Odlišné poměry izotopů uhlíků v prototaxitech přesvědčivě dokládají, že nezískávali uhlík fotosyntézou ze vzduchu, ale z jiných zdrojů ve svém bezprostředním okolí. Kolem nich byly rozmanité zdroje organické hmoty, které obsahovaly různé poměry izotopů uhlíku. Z toho lze usoudit, že Prototaxites opravdu byl houba gigantických rozměrů, která čněla nad tehdejšími obyvateli souše ve stylu ohromného mrakodrapu nad slumy v Sao Paulu. Občas i více než osmimetrová obluda dostala od komentátorů přiléhavou přezdívku Houba Godzilla. O tom, jak fungovala tehdejší společenstva se vědci zatím mohou pouze velmi mlhavě dohadovat. S určitostí víme jen to, že tehdejší krajina ze všeho nejvíc připomínala divoké sci-fi ilustrace románů z jiných světů.

82128891_495565764429991_8139854656835682304_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 11/1/2023, 15:35, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Muse Brothers – albíni Eko a Iko, kteří vystupovali v cirkusech jako "velvyslanci Marsu"
Narodili se do rodiny chudých černošských řezačů tabáku v Roanoke ve Virginii někdy v 90. letech 19. století. George a Willie Museovi na první pohled zaujali albinismem, díky němuž měli bílou pleť, světlé vlasy a namodralé oči. Roku 1899 byli chlapci ve Truevine ve Virginii uneseni nájemnými lovci lidí a odvezeni do cirkusu. Zde jim bylo řečeno, že je jejich matka mrtvá a již nikdy se nevrátí domů. V pojízdném cirkusu vystupovali v rámci obludária jako "Eko and Iko", "White Ecuadorian Cannibals", "Sheep Headed Men", "Sheep Headed Cannibals", "Ministers from Dahomey" a "Ambassadors from Mars". Z vlasů si museli nechat uplést masivní dredy a celkově byl zdůrazňován jejich barbarský vzhled. Chlapci nesměli chodit do školy a nedostávali za svoji práci ani plat. Doslova tak byli drženi v otroctví, jedinou jejich odměnou byly klaunské oblečky a jídlo nezbytné k "udržení investice". Když jeden z jejich majitelů zjistil, že George a Willie mají schopnost zahrát jakoukoli skladbu na téměř jakémkoli nástroji, od xylofonu po saxofon a mandolínu, jejich nadání rychle využil. Jejich negramotná matka Harriett však po celou dobu nepřestávala své chlapce hledat. Na podzim roku 1927 se v rámci turné s cirkusem Ringling Bros. and Barnum & Bailey Circus, navštívili rodné Roanoke. Matka se rozhodla jednat a získat chlapce zpět. Nu ale jednalo se o složitý úkol, jelikož se jednalo o multimilionovou společnost, která měla velké konexe na politiky a orgány činné v trestním řízení. S chlapci se setkala přímo na pódiu a navzdory majitelům i policii odvedla oba chlapce domů – 28 let po jejich únosu (!) Následoval soudní spor, který byl vyřešen poněkud šalamounsky. Vedení cirkusu navrhlo, že pokud se bratři vrátí do cirkusu, nejenže část jejich platu bude vyplacena jejich rodičům, ale jejich další bratr Tom by byl najat, aby pracoval jako pomocný dělník. V zimě roku1928 se tak bratři vrátili k Ringlings. Paradoxní je, že když cirkus vyrazil do Londýna, šlo o propadák - "Londýnská veřejnost neměla na takové věci chuť," napsal Cyril Mills. Nešlo ani tak o to, že by byli diváci v Británii méně rasističtí než v USA, ale tehdy zde byl mnohem pokročilejší postoj k postiženým, protože takto dopadlo mnoho veteránu po první světové válce. Mill dále zmiňuje, že dle něj byli Eko a Iko (George a Willie) silně mentálně postižení. Tato domněnka pronásledovala oba chlapce po celý život, ale neexistují pro to žádné důkazy. Samozřejmě byli nevzdělaní, zanedbaní ale ne mentálně postižení. Zpátky v USA se oběma chlapcům velmi dařilo a vystupovali až do konce 50. let. Jejich otec byl líčen jako marnotratník zavražděný manželem, který jej našel v posteli se svou manželkou. Oproti tomu Harriett opakovaně využívala zákonů, aby zajistila, že její synové dostanou zaplaceno, že cirkusy, pro které pracovali ji informovaly o místě působení a aby k ní chodila část jejich výdělků. Ušetřené peníze použila na nákup pozemku v okrese Franklin, kde doufala, že později uvidí své chlapce žít. Bohužel se tomu tak nestalo a zemřela ve věku 68 let roku 1942. Ušetřené peníze byly nakonec využity ke koupi domu v Roanoke, kde George a Willie žili v důchodu, a o něž se zde staraly další příbuzné ženy. George zemřel v roce 1972, ale Willie žil až do roku 2001, kdy zemřel ve věku 108 let. V posledních letech života Willie narovnal obraz své matky ve stříbrném rámu u své postele a s hrdostí vzpomínal jak se postavila policistům a cirkusovým vyhazovačům, když si v roce 1927 přišla vyzvednout své syny.

87175976_520278935292007_7553162489274302464_n.jpg

Muž který při nehodě přišel o ruku, si vyrobil různé protézy aby se mohl dál věnovat kovářskému řemeslu (cca 1900)

84950718_510676809585553_6693284558869102592_n.jpg

John Lennon ve filmu Jak jsem vyhrál válku, snímek režíroval Richard Lester (1967)
V době svého uvedení byl tento film dosti přezírán, patrně kvůli probíhající válce ve Vietnamu. John Lennon ve filmu působí namíchnutě a zároveň vtipně a duchaplně. Těch několik málo lidí, kteří se přišli na film podívat, vlastně přišlo kvůli němu. Celkově je nutno zmínit, že jde o skvělou knihu, ale příšernou adaptaci.

87177266_518439332142634_5478639490840920064_n.jpg

Lékařská historie připisuje vynález "zobáku u morové masky" a oděvu Charlesi de Lorme (1584-1678), vedoucímu lékaři Ludvíka XIII. Lékař celý oděv vytvořil v roce 1619 jako kompletní ochranu lékaře od hlavy až k patě, a to po vzoru zbroje vojáka. Oděv tvořila maska s brýlemi, dlouhý kožený impregnovaný oděv (marocký plášť) sahající od krku po kotníky. Dále i kamaše, rukavice, boty a klobouk, které byly vyrobeny z voskované kůže. Doplněk pak tvořila multifunkční hůl k ohledávání pacientů. Tento oděv byl rovněž "impregnovaný různými vůněmi", proto byl zobák naplněný octem, sladkými oleji, olejů a jinými silně páchnoucí chemikáliemi, které měly rovněž maskovat pach smrti. ​Lidé i lékaři se tehdy obávali "chorobné konstituce ovzduší". Tím se ve středověku obecně označuje nakažení vzduchu "nějakými" jedovatými plyny. Doboví vědátoři je shrnují pod jednotný termín miasma. Ona "jedovatost" je zde spojována také se zápachem, tedy logicky: čím více páchne ovzduší, tím vyšší má být hrozba nákazy. Miasma přitom zahrnuje i zápachy stojatých vod, odpadů, fekálií stejně jako třeba sopečného dýmu či mrtvolných plynů z rozkládajících se těl.

87019026_517876442198923_6521123719681671168_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 4/6/2023, 10:13, celkem upraveno 6 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Berlínský řezník, který prodával párky z lidského masa
Celkem mu začátkem minulého století padlo za oběť odhadem až 50 převážně mladých žen, které vlákal do svého bytu. Díky nevšímavosti okolí zůstal roky neodhalen. Carl Friedrich Wilhelm Großmann (1863-1922) se narodil v Neuruppinu v rodině s osmi dětmi, jeho otec pracoval jako sběrač šrotu. O jeho mládí není moc známo, ale již tehdy a u něj projevoval sadistický sexuální pud. V roce 1876 se začal učit na řezníka, za čtyři roky se přestěhoval do Berlína a otevřel si malé řeznictví na Alexanderplatz. Později se raději živil jako žebrák, podomní obchodník a drobný zlodějíček. Své příjmy používal na služby prostitutek, které si zval do svého bytu. Vzhledem byl ošklivý a ostatním se jevil jako zahořklý a záhadný člověk. Nájemné ale platil včas, tak si ho jeho domácí více nevšímal. Jeho byt měl samostatný vchod a ostatní nájemníci jej občas viděli, jak k ránu klopýtá domů z nočních pitek v doprovodu chichotajících se prostitutek. Sousedi si mysleli, že má nějaké vedlejší příjmy, když si může dovolit pití a lehké ženy. V roce 1899 byl odsouzen za brutální znásilnění nezletilé dívky. V roce 1913 byl propuštěn a vrátil se zpět do Berlína, kde začal vraždit ve velkém. Großmann později řekl, že své oběti (většinou prostitutky a osamělé ženy bez doprovodu) bral k sobě domů. V poválečném období byla vysoká nezaměstnanost a Großmann jim nabízel práci hospodyně. Své oběti nejprve znásilnil a potom zabil a tělo řeznicky zpracoval. Maso prodával na černém trhu a u vlakového nádraží si otevřel stánek s párky. Kosti a další nepoživatelné části těl házel do řeky.
Dne 21. srpna 1921 byl Großmann zatčen ve svém bytě v Berlíně poté, co bylo slyšet křik a jiné zvuky, po nichž následovalo nezvyklé ticho. Policisté vtrhli do bytu a v kuchyni našli tělo mladé, před několika minutami zavražděné ženy. Großmann byl vzat do vazby a obviněn z vraždy 1. stupně. Sousedé při výslechu uvedli, že se podivovali, kolik převážně mladých žen, které vypadaly chudě, vešlo do jeho bytu. Vycházet však viděli jen málokterou. Někteří tvrdili, že to bylo až 50 mladých žen, které vstoupily do Großmannova bytu, byly zavražděny, rozřezány a snědeny nevědomými zákazníky v masných výrobcích šíleného řezníka. Großmann se později přiznal k asi dvaceti vraždám, ne však ke všem. Kolik obětí přesně zabil, není známo. Bylo nalezeno jen tělo jeho poslední oběti a v bytě skvrny od krve. Z toho policie usoudila, že v posledních týdnech zavraždil nejméně tři osoby. Odhaduje se, že v období od roku 1913 do jeho zatčení těchto obětí bylo mezi dvaceti až padesáti nebo i více. Za svou poslední vraždu byl odsouzen k trestu smrti, na což reagoval tím, že se při vynesení rozsudku smál. Před jeho vykonáním se pak tzv. „Berlínský řezník“ 5. července 1922 ve své cele oběsil.

88033278_524783338174900_8139030697424715776_n.png

Novodobá Čechie-Böhmerland 600 Sport (1927-2020)
Letos představil Peter Knobloch prototyp novodobého motocyklu odkazující se na legendární Čechie-Böhmerland. S délkou přes tři metry představovala Čechie nejdelší vyráběný motocykl na světě a verze s nejdelším rozvorem měla uvézt až čtyři vojáky, případně celou rodinu. Málo se však ví, že v roce 1927 existovala i velmi vzácná jednomístná závodní Čechie "Super Sport", vyrobena údajně pouze v počtu deseti kusů. Majitel 3D tiskárny Rapid Prototyping zadal někdy kolem roku 2010 na Úřadě průmyslového vlastnictví o práva k použití značky Böhmerland – tedy značky, kterou si před bezmála sto lety zaregistroval česko-německý konstruktér Albin Hugo Liebisch. Práva získal v roce 2013 a práce tak mohla začít na plné obrátky. Pan Knobloch si chtěl původně motorku postavit pouze pro sebe, ale dle reakce okolí se rozhodl vyrobit alespoň malou sérii. Nejprve vznikl zkušební prototyp s elektrickým pohonem, sestrojený kvůli testování šasi, následoval jej již kus s unikátním motorem. Jednoválcový čtyřtaktní dvouventil s odkrytým OHV rozvodem a litou hliníkovou skříní věrně kopíruje konstrukci původních agregátů. Motor o objemu 600 ccm byl vyrobený přímo v konstruktérově továrně, kde se zabývají 3D tiskem nejrůznějších materiálů a litím kovů. Mimo jiné v Turnovské Rapid Prototyping vznikl motor z nedochovaného závodního motocyklu Laurin & Klement, vytvořený pouze podle dobových fotografií. Vlastní výroby je rovněž ocelový trubkový rám, krátká zadní kyvná vidlice, která je přepákovaná na centrální zadní tlumič od jablonecké firmy H/P Sporting. Většina komponentů je vyrobena z hliníku odlévaného do pískových forem, vytisknutých na průmyslové 3D tiskárně.
Novodobý Böhmerland teprve čeká konečné ladění, i tak jde ale o úchvatný kousek techniky. Někteří zákazníci již složili zálohu a prvních deset kusů bude vyrobeno po dokončení legislativních procedur ohledně homologace. Zmíněné první kusy vyjdou každého zájemce na 1,5 mil Kč. Nutno ale zmínit, že jde o překrásnou motorku, kompletně vyrobenou v Tuzemsku, navíc za velmi krátký čas vývoje. Nu nezbývá než popřát konstruktérovi a celému týmu mnoho zdaru v další práci. Peter Knobloch poodhalil zatím jen náznakové informace o plánovaném bezemisním vozidle (jehož pohon prý nebude klasický elektrický/bateriový) a také o možnosti otevření značky zájemcům o investice. Více informací tímhle směrem lze nalézt na nových stránkách Bohmerland.cz

87589138_525933944726506_4087181223510671360_n.jpg

V dopisech se nás často ptáte, co se stane, když strčíte hlavu do urychlovače částic. Požádali jsem tedy slavné Sovětské vědce o pomoc.
Anatolij Petrovič Bugorski z Ústavu pro fyziku vysokých energií v Protvinu poblíž města Serpukhov, pracoval na urychlovači částic U-70 (typ synchrotron). Dne 13. července 1978 se zařízení porouchalo a zhasla všechna výstražná světla. Anatolij se rozhodl otevřít kryt a najít místo závady. K jeho smůle ale akcelerátor stále běžel a hlavou mu prošel neviditelný paprsek protonu. Podle pozdějších výpovědí necítil žádnou bolest, ale spatřil záblesk jasnější než tisíc sluncí. To, že jej zasáhl protonový paprsek, věděl okamžitě, ale místo aby zavolal lékaře, v poklidu dokončil svou práci a do svého deníku zapsal vše, co se mu přihodilo. Čekal, až dorazí první příznaky ozáření. Nutno dodat, že zásah protonovým paprskem znamená jistou smrt již v hodnotách 400 až 1 000 radů. Bugorského zasáhlo ionizující záření v hodnotách 200 000 až 300 000 radů (!) Paprsek do něj vstoupil přes temeno hlavy a vystoupil nosem. Vypálil díru, a i když částečně zasáhl mozek a zničil okolní tkáně a nervy, životně důležité orgány, jako je kostní dřeň a gastrointestinální trakt, zůstaly beze změny. Ještě v noci se začala hrozivě zvětšovat levá strana jeho tváře. Tehdy se Bugorski rozhodl, že vše ohlásí lékařům. Byl okamžitě převezen do Moskvy na speciální kliniku zaměřující se na otravy radiací. Již o 18 měsíců později se Anatolij Petrovič Bugorski vrátil do práce. Dokončil doktorát a zastával funkci koordinátora fyzikálních experimentů na protonovém synchrotronu U-70, kde k nešťastnému incidentu došlo. Jediným doživotním následkem bylo ochrnutí levé strany tváře a ztráta sluchu na levém uchu. Stupňovaly se také záchvaty epilepsie. Jeho inteligence však trvale zůstala beze změny. Vzhledem k politice Sovětského svazu přísně střežil tajemství související s jadernou energií a o své nehodě více než deset let vůbec nepromluvil. Jeho příběh vyšel najevo až po katastrofě v Černobylu. Oženil se a narodil se mu syn. V dnešní době žije osmasedmdesátiletý vědec v Protvinu.

89595000_528261681160399_1172345970944376832_n.jpg

Tajemnému tvorovi, kterého se podařilo objevit teprve roku 1983, vynesl jeho netradiční tvar těla poněkud úsměvné pojmenování "blobfish" (blob lze volně přeložit jako rosol). Ryba Psychrolutes microporos si kvůli bizarnímu vzhledu vysloužila dokonce označení "nejošklivější zvíře planety", přestože jí její podoba ve skutečnosti pomáhá přežít. Přebývá totiž v hloubce okolo 1 000 m, a právě "želatinová" tkáň jí umožňuje čelit tamnímu obrovskému tlaku. Dospělí jedinci váží přibližně 750 g, víc toho však o chování a životě prazvláštních ryb zatím nevíme, neboť je velmi obtížné je pozorovat v jejich přirozeném prostředí.

259811671_416037866743623_8218361857355432204_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 24/5/2023, 19:51, celkem upraveno 7 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12902
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Rase »

Na Novém Zélandu byla objevena zatoulaná ovečka, která nebyla šest let stříhána. Dorostla tak do gigantických rozměrů a zdárně přežívala útoky predátorů. Celková váha vlny byla spočítána na 27 kilogramů. Beránek (přesněji skopec) druhu Merino se narodil v roce 1994 a znovu se jej podařilo najít v roce 2004. Dostal jméno Shrek a žil až do roku 2011, kdy uhynul. Zajímavostí je, že v roce 2015 byla objevena v Austrálii podobná ovčí koule. Berana jménem Chris se podařilo odchytit, uspat (nějak) a po ostříhání zůstalo úctyhodných 42 kilogramů vlny (!) Nelehkého úkolu se ujal čtyřnásobný mistr ve stříhání ovcí Ian Elkins. Ovce se normálně stříhají zpravidla dvakrát do roka. Pokud se nechají příliš zarůst, hrozí jim vážné zdravotní problémy.

91013178_540997166553517_3781730257590026240_n.jpg

Obecně je známé, že obratlovci se živí hmyzem, nu někdy se ale karta obrátí a pak jsme svědky hororové podívané.
Malé ryby či larvy obojživelníků jsou často loveny dravým vodním hmyzem. Dalším příkladem mohou být dospělí střevlíčci rodu Epomis z Izraele, kteří se živí čerstvě metamorfovanými žábami i ocasatými obojživelníky. Některé druhy tohoto rodu jdou ale ještě dál. Larvy střevlíčků druhů Epomis circumscriptus a Epomis dejeani lákají čerstvě metamorfované žáby pohybem ústních orgánů. Když se je žába pokusí pozřít, larva se přichytí v okolí úst nebohé žáby a dlouhodobě konzumují její tělní sekrety. Větší larvy pak používají svá kusadla ke žvýkání tkáně. V případě, že žáby larvu pozřou, se po chvíli karta zase rychle obrátí. K vyzvrácení dochází někdy i po dvou hodinách po pozření, načež larva začne opět požírat původního lovce.

91434855_541546693165231_8469481955010805760_n.png

Příběh jednoho z nejlepších šermířů 19. století
Jean-Louis Michel (1785-1865) pocházel ze Saint-Domingue, dnešní Haiti. Tehdy byla jeho domovina nejbohatší francouzskou kolonií v celé Americe, odkud se vyváželo velké množství cukrové třtiny, tabáku, rumu a kávy. Žilo zde zhruba 35 000 Kreolů, tedy potomků bílých osadníků, kteří ovládali 240 000 černých otroků. Po Velké francouzské revoluci, roku 1793 došlo k obrovskému povstání černochů a mulatů, které vedl otrok Toussaint Louverture. Podařilo se mu porazit francouzské expediční síly pod velením generála Leclerca a po sérii incidentů vyhlásil ostrov roku 1804 samostatnost. V obavách o svůj život, uprchla velká část Kreolů z ostrova a snažila se najít lepší podmínky na starém kontinentu. Mezi nimi byl i Jean-Louis Michel, který odcestoval již v roce 1795. V desíti letech byl sám ve Francii a přihlásil se na tamní vojenské škole. Vedoucí plukovník sice o jeho schopnostech pochyboval, ale dovolil mu zůstat a oslovoval jej pouze křestním jménem. Pro svůj vzhled se chlapec stal terčem posměšků, kterým čelil se stoickým klidem. Každou volnou chvíli navštěvoval místní školu šermu a poté v soukromí opakoval vše co viděl. Učitel šermu D'Erapes si povšiml mladíkova zájmu a začal jej trénovat. Z hubeného a nemotorného dítěte se postupně stal silný mladý muž. Stal se jedním z nejlepších šermířů v pluku a byl dokonce vybrán k veřejné ukázce, což byla velká čest. Po několika letech, před komisí úspěšně porazil šermířského mistra, za čež si sám vysloužil titul "Maitre d'Armes" a nejvyšší chválu. Stal se tak nejmladším šermířským mistrem.
Za války sloužil v Napoleonově armádě, u 32. pluku 3. divize, s níž se účastnil více než třiceti bitev. Zde si vysloužil pověst vojáka, který je vždy v čele útoku a proslavil se jako skvělý šermíř. Jednou se stal terčem opakovaných urážek, což vedlo k dalšímu souboji. Byť byl malého vzrůstu, pouze 158 cm, stál proti mnohem vyššímu soupeři vyzbrojenému rapírem. On sám trval na tom, že bude bojovat pouze tupým cvičebním fleretem - nechtíc soupeře zabít. Urážky se totiž týkaly, krom vzhledu, i nemožnosti využít lehký fleret v opravdové bitvě. Když duel začal, nejprve obratně ustupoval a nechal soupeře unavit sérií nemotorných úderů, načež bleskurychle přešel k divokému výpadu a bolestivě jej posekal ve tváři. Později opakovaný duel dopadl stejně.
Do dějin se Jean-Louis zapsal sérií soubojů poblíž Madridu, v roce 1814. Morálka vojska byla tehdy velmi špatnou a spory mezi Francouzi 32. pluku a Italy z 1. pluku gradovaly a téměř došlo k boji obou pluků 3. divize. Generál rozhodl, že spory budou vyřešeny soubojem patnácti šermířských mistrů z každého pluku. Souboj byl na život a na smrt a za městem jej sledovalo 2 000 vojáků. Jako první se střel Jean-Louis s impozantním italským mistrem z Florencie, jménem Giacomo Ferrari. Nejprve francouz odrazil zuřivý útok a zranil soka na rameni, ten trvá na pokrčování duelu a po chvíli klesá mrtev k zemi s probodlým srdcem. Během 40 minut a 27 údery, Jean-Louis Michel zlikvidoval 13 italských šermířů, jednoho po druhém. Tři z nich zabil a 10 dalších zranil, masakr zastavil samotný generál. Tehdy mu bylo 28 let. O rok později získal nejvyšší francouzské vyznamenání - Řád čestné legie (Ordre national de la Légion d'honneur) a po válce pak Svatohelenskou medaili (La Médaille de Sainte-Hélène), kterou Napoleon, držený v exilu, uděloval svým nejspolehlivějším vojákům. Roku 1816 byl rozhodčím nejvelkolepějšího zápasu své doby - mezi hrabětem de Bondy a šermířským mistrem Lafaugerem. Vždy se snažil nejprve spor vyřešit smírně, za což si získal další respekt a často se mu dařilo zabránit smrti duelantů. Roku 1830 se usazuje v Montpellier, kde zakládá šermířskou školu. Výukou šermu se živil až do své smrti. V roce 1865 zemřela jeho milovaná žena Josephine Montes, načež ujistil své přátele že než skončí rok, opět se s ní shledá. Šermířský mistr, který neměl sobě rovného, následoval svou ženu v listopadu 1865.

43433825_2155003924532664_5162559649093779456_n.jpg

Každého zajímá, jak by vypadala kombinace tanku T-34 a stíhačky MiG-21, nu zda to máte. Mimochodem v 90. letech vozidlo pomohlo zachránit celý svět před katastrofou.
Koncem Studené války, maďarští konstruktéři ze společnosti MB Drilling Company, sestrojili neskutečný hasící vůz známý jako "Big Wind" (velký vítr). Vycházeli ze sovětských poznatků z konce 80. let, kdy k hašení požáru měl být využit proud vzduchu a vody. Plameny tak měly být doslova sfouknuty. Základem byly dva upravené proudové motory Tumanskij R-25, převzaté ze stíhačky MiG-21, osazené přívodem vody. Pokud se zařízení uvedlo do chodu, byly výsledky mimořádné - proud vody měl rychlost 1 232 km/h, tedy téměř rychlost zvuku, tempem 833 litrů vody za jedinou sekundu. Zařízení bylo nasazeno v roce 1991 při operaci Pouštní bouře. Vojáci Saddáma Husajna při ústupu z Kuvajtu zapálili přes 600 ropných vrtů. Každý den shořelo přes 6 milionů barelů ropy. Za celou dobu, co vrty hořely, shořelo asi 205 milionů tun ropy. Když byly požáry nejsilnější, odstínil jejich kouř nad Kuvajtem asi 75–80 procent slunečního záření. Někteří experti tehdy předvídali celoplanetární katastrofu, která měla přinést prudké snížení teplot po celém světě. Právě tehdy Maďaři přivezli svůj monstrózní hasící stroj. Tříčlenná osádka byla chráněna před plameny pancířem tanku, nastartovala motory a během několika sekund byly plameny uhašeny. V listopadu 1991 se podařilo uhasit poslední z Kuvajtských ropných vrtů. Svět byl zachráněn. ps. brzy bylo zařízení osazeno na podvozek T-54/55, který můžete vidět na fotografii.

90556609_538083800178187_1339931553270071296_n.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 11/1/2023, 15:31, celkem upraveno 3 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od kenavf »

Rase píše:Na Novém Zélandu byla objevena zatoulaná ovečka, která nebyla šest let stříhána. Dorostla tak do gigantických rozměrů a zdárně přežívala útoky predátorů. Celková váha vlny byla spočítána na 27 kilogramů. Beránek (přesněji skopec) druhu Merino se narodil v roce 1994 a znovu se jej podařilo najít v roce 2004. Dostal jméno Shrek a žil až do roku 2011, kdy uhynul. Zajímavostí je, že v roce 2015 byla objevena v Austrálii podobná ovčí koule. Berana jménem Chris se podařilo odchytit, uspat (nějak) a po ostříhání zůstalo úctyhodných 42 kilogramů vlny (!) Nelehkého úkolu se ujal čtyřnásobný mistr ve stříhání ovcí Ian Elkins. Ovce se normálně stříhají zpravidla dvakrát do roka. Pokud se nechají příliš zarůst, hrozí jim vážné zdravotní problémy.

Obrázek
..
To je tým že sú "prešlachtené"? Ako by to mali v prírode,aby tak nezarastali, ak by žili volne?
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Juraj Tichý
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4859
Registrován: 28/8/2018, 18:27

Re: Kabinet Kuriozit

Příspěvek od Juraj Tichý »

Hej je to slachtenim.
Typickym divokym druhom ovce v nasich lesoch, aj ked nie pôvodným, je muflon.
Ked som to prvýkrát pocul neveril som. Ale muflon patri medzi ovce :-D
Odpovědět

Zpět na „Fotografie, vtipy, citáty“