MASAKRY CIVILISTŮ V PRAZE – KVĚTEN 1945
Napsal: 22/2/2018, 19:44
MASAKRY CIVILISTŮ V PRAZE – KVĚTEN 1945
Posledních několik let se v české kinematografii a i v dalších mediích propírají masakry, kterých se čeští občané dopouštěli na Němcích, kteří byli určení k odsunu. Bohužel případ takového masakru znám i ze své rodné vesnice Rudník (okres Trutnov), kde v roce 1945 došlo k popravě několika občanů německé národnosti. Nicméně o tom v tomto článku mluvit nechci. Spíše mě zaráží, že se hodně řeší, kolikrát i na mezinárodní úrovni, jak jsme my Češi byli v roce 1945 zlí, jak jsme vraždili nevinné civilisty. Ano, je to ostudná součást našich dějin, ale když se řekne „A“, tak by se mělo i říct „B“. Nemůžu si pomoci, ale dle mého názoru se pořád zapomíná na to, že v k odsunu Němců došlo na základě Memoranda o transferu Němců a Maďarů z území ČSR. Toto memorandum pak bylo odsouhlasené vítěznými mocnostmi. Je pravdou, že Britové měli k výměně obyvatel pořád nějaké výhrady, ale Sovětský svaz a USA s tím souhlasili prakticky bez výhrad. Stejně tak se ale pořád zapomíná na to, že nejdříve bylo v říjnu 1938 v důsledku Mnichovského diktátu odsunuto z pohraničí na 600.000 našich obyvatel, kteří měli dovoleno si sbalit jen to nejnutnější. Proto se vcelku nedivím, že při násilném odsunu Němců docházelo k mnoha bezprávím, vraždám a celé řady dalších zločinů. Prostě v obyčejných lidech byla tato nenávist k Němcům jimi samými již od roku 1938 pořád živená. Lidé nemohli jen tak zapomenout na jednotky SOS, které museli v pohraničí bojovat s polovojenskými německými jednotkami, při kterých tekla krev a byla rozsívána smrt. Nemohli zapomenout na bezpráví o odsunu z pohraničí. Nemohli zapomenout na útrapy války a i těch posledních válečných dní. A tím se dostávám k tomu, proč jsem se rozhodl vlastně tento krátký článek napsat. Chtěl jsem alespoň krátce zmapovat masakry civilistů, ke kterým došlo v květnu 1945 v Praze. Tím se samozřejmě nesnažím nějakým způsobem následné masakry na Němcích při divokém odsunu zlehčovat, nebo omlouvat. Ale když už se my omlouváme ústy politiků a dalších představitelů za toto ostudné období našich dějin, tak bych také rád slyšel z úst německých představitelů omluvy za předválečné, i válečné období, kdy zase pro změnu umírali ve velkém naší občané. A teď k Praze v pohnutém květnu 1945.
Během Pražského povstání ve dnech 5. až 9. května 1945 padlo na straně povstalců více jak 2500 osob, s tím, že 1694 z nich bylo identifikováno, jako české národnosti. Ti ostatní padlí pak byli zřejmě Němci sympatizující s Čechy, nebo Vlasovci, nebo osoby, u kterých se národnost nepodařilo zjistit (smíšené rodiny atd.). Vedle lidí na barikádách ale násilnou smrtí zemřelo i několik stovek zajatých povstalců, civilistů, žen i dětí. Na svědomí je měli především tyto německé jednotky.
- SS-Kampfgruppe/Kampfverband "Wallenstein“
- SS-Kampfgruppe "Klein"
- SS-Kampfgruppe "Jörchel"
- SS-Kampfgruppe Der Führer
- Kampfgruppe Milowitz
- Kampfgruppe Reimann
- SA-Standarte Feldherrnhalle
- SS Wachbataillon 2 Prag
Z celé řady květnových masakrů civilního obyvatelstva se zachovali zprávy pražského policejního ředitelství, které jsou myslím více než výmluvné.
Masakr zajatců u Právnické fakulty - 5. května 1945
Podle hlášení policejního praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. policejního revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I, Na Františku, více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilnosti, uřezání uší, nosu a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek. Sander Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I, Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a přitom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:
Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a druhými dvěma svržena do řeky. Dne 7. května t. r. přivedli SS dva naše zajaté bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem od Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní Červený kříž se snaží jednáním hodinu trvajícím oba zajatce zachrániti. Vyjednávání i výslech zajatců se děl blízko pouličních hodin na rohu Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ulice a Pařížské třídy, odkud museli odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhoditi je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na podbřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty. Dne 7. května t. r. postavili esesáci jiného našeho zajatce v civilu na nástupiště před právnickou fakultou na část ozářenou sluncem, aby bylo naň dobře viděti ve směru naší palební linie ze Staroměstského náměstí. Z oblouku přes právnickou fakultou tomuto civilistovi poroučeli různě se pohybovati. To trvalo nejméně dvě a půl hodiny, než jej rána ze směru od Staroměstského náměstí připravila o život.
Masakr z Dejvického nádraží - 5. května 1945
Ještě mnoho rodinných příslušníků pátrá po neznámých osudech svých blízkých. Hledá se také 20 českých lidí, kteří byli Němci násilně zavlečeni do kadetky jako rukojmí. Odvlekli je v sobotu 5. května kolem 17 hod z dejvického nádraží. Dosavadní vyšetřování ukazuje, že byli pravděpodobně v budově kadetky popraveni a pak odvezeni třemi nákladními auty na prostranství u nové techniky v Dejvicích a tam zahrabáni. Hledáním těchto hromadných hrobů se podařilo určit pět míst, kde možno čekat hrozný nález. Ve čtvrtek ráno se zatím přišlo na tři hroby, položené u východní strany nové techniky. V mrtvých poznal Fr. Grešl z Vokovic Václava Kahovce ze Střešovic č. 794 a Ant. Jíza Bínu Jana, šoféra fy Kripner, Totožnost třetího se nepodařilo zjistit. Je to muž ve věku 25-40 let. Podle stopy byli nešťastníci zavražděni bestiálním způsobem. Prvé dvě oběti byly pochovány rodinnými příslušníky na hřbitově ve Střešovicích, nezjištěný na hřbitově v Šárce. Odpoledne byly odkryty další dva hroby. Není pochyby, že při pátrání po nelidských činech nacistů budou objeveny další hromadná pohřebiště.
(zdroj: Práce, 8.6.1945)
Masakr ve škole Na Pražačce - 5. -8. května 1945
Drahomíra Matoušková, roz. Brožová, bytem v Praze XI., Svatoplukova ul. č. 10, která od září 1944 byla zaměstnána jako kuchyňská síla ve škole na Pražačce, udala, že ve dnech revoluce, v sobotu dne 5. května 1945, asi o 15.hodině, byli přivedeni příslušníky SA do školy dva mladíci ve stáří 19 až 20 let, kteří byli na strážnici týráni a pak převedeni do druhého dvora, kde byli zastřeleni. Dne 7. května 1945 asi v 9.30 hod byl ve škole zastřelen školník Cirmon a v týž den bylo tam zastřeleno ještě několik osob. Téhož dne k polednímu viděla vcházeti do školní budovy brankou od Libně jednoho policistu, který držel v pravé ruce bílý prapor. Když udělal asi tři kroky od branky, byl stráží, která střežila vchod, zákeřně zezadu zastřelen. Jak se později dozvěděla, byl skutečně v zákopech nalezen mrtvý polic. štáb. strážmistr Václav Bečvář, bytem ve Vršovicích čp. 454. V noci ze dne 5. na 6. května 1945 asi o 23. hodině 30 min. viděla na zadním dvoře školy směrem k Libni nákladní auto, na které byly naloženy mrtvoly a odvezeny podle výpovědi příslušníků SA na libeňský most, kde byly shozeny do Vltavy. Mrtvol bylo asi 15 až 17.
Masakr v Úsobské ulici - 6. května 1945
Podle výpovědi očitých svědků Anny Šťastné a Marie Fořtové, obě bytem v Horní Krči, Úsobská ul. čp. 255, vnikli dne 6. května 1945 ve 20.30 hod. SS-Manni do sklepa téhož domu a bez veškeré výzvy počali do tam ukrytých obyvatelů stříleti. SS-Manni používali střel dum-dum, jak bylo později lékařsky prokázáno. Německá příslušnice Lenochová, která byla v nejvyšším stupni těhotenství, klekla v krytu před SS-Manny a prosila je, aby ji jako německou příslušnici nechali. Avšak SS-Manni ji zavraždili také i s jejími dvěma dětmi.
Když už se z postřílených obyvatel nikdo nehýbal, počali SS-Manni křičet: Auf, Auf, načež 14etá Věra Hájková, která zůstala nezraněná, ježto padla před střelbou, vstala a byla ihned SS-Manny zastřelena. Celkem bylo v domě čp.255 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve stáří od 6 do 15 let, 13 žen z nich 2 těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se mezi nimi celkem 12 osob, které hned zpočátku před střelbou padly na zem a předstíraly mrtvé. Při tom byly svědky uvedených zvěrstev a viděly, jak SS-Manni po střelbě ještě do mrtvých bodali. Když skončili toto své katovské dílo, vyrabovali v témže domě 21 bytů, načež je zapálili. V jednom bytě našli 68letého Háčka, který byl nemocný a hluchý. I tohoto zastřelili.
Podle výpovědi očitých svědků Blaženy Saidlové a Františky Chadimové vnikli dne 6. května 1945 o 21.hodině SS-Manni do sklepa domu čp. 254 v Horní Krči a volali německy: Všecko ven. 22 osob vyšlo ze sklepa k přilehlé zahrádce uvedeného domu, SS-Manni jim nařídili otočiti se obličeji ke zdi domu a vzpažiti, načež do nich počali stříleti z automatických pistolí. Bylo tak postříleno celkem 16 osob, z nichž bylo 6 dětí - nejmladší tříleté - 5 žen a 5 mužů. 3 osoby byly těžce zraněny a 3 osoby se zachránily tím, že padly na zem dříve, nežli byly zasaženy. SS-Manni používali nábojů dum-dum. Milan Procházka, 10 roků starý, byl při střelbě lehčeji zraněn, klekl a prosil, aby ho nezabíjeli, ale SS-Manni ho ubili pažbami pušek do obličeje. 14tiletá Jarmila Šárová měla podle lékařského zjištění Dra Koukolíka vypíchány oči. Božena Šrámková, těhotná, a její 6tiletá dcera Eva, kterou držel na ruce její manžel, byly zabity. Její manžel se zachránil. Veškerého vraždění se zúčastnili SS-Manni, posádkou na Zelené Lišce a byli mezi nimi Maďaři, Chorvati, všichni ve stáří od 17 do 21 let.
Masakr na Masarykově nádraží - 8. května 1945
Dne 8. května 1945 odpoledne obsadila německá branná moc za pomoci tanků Masarykovo nádraží v Praze II. Všechny osoby, které byly shromážděny ve dvou nádražních krytech, musely ihned kryt opustiti. Ženy byly od mužů odděleny a dány na protější stranu dvorany. Muži pak byli seřazeni do trojřadu a na místě jich bylo několik v přítomnosti žen zastřeleno. Jelikož ženy počaly hlasitě naříkati a křičeti, byly zahnány do restaurační místnosti. Ze zbylých mužů byli podle libovůle SS-manů vybráni jednotlivci, kteří byli postaveni stranou, pak poklusem hnáni směrem k budově pod hradlem č. 2, kde se museli otočiti. Tam jich bylo 29 ze vzdálenosti asi dvaceti kroků zastřeleno. Další 24 muži byli týmž způsobem popraveni u nádražní dvorany. Mezi popravenými bylo mimo železniční zaměstnance i mnoho cestujících, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků, a dva 16 roků staří učňové z nádražní restaurace. Celkem byly tímto způsobem popraveny 53 osoby.
Masakr zajatců v Jelením příkopu - 8. května 1945
Před Pražským hradem v Jelením příkopě byli zajatí čeští civilisté stýráni a pak bestiálním způsobem povražděni. Stříleni byli na hořejší rampě nad Jelením příkopem, odkud spadávali na spodní rampu, na níž jsou koleje pro nouzové vozíky. Když někdo zůstal na živu, skočili z hořejší rampy SS-manni za ním a kopali a píchali do něj bajonety a často ještě smrtelně zraněné shazovali do Jeleního příkopu. Nalezené mrtvoly mají stopy po střelných ranách v týlu, mají rozpáraná břicha (s vyhřezlými střevy), bodnutí do úst, bajonetem vypíchané oči, bodné rány v krku a zádech, odkud mají vyrvány kusy masa.
Toto bestiální vraždění bezbranných zajatých civilistů bylo pozorováno a také předestřeno očitými svědky, zaměstnanci Hradu a členy policie, policejního revíru na Hradě, jejichž okna byla ve směru Jeleního příkop a odkud celé to hrozné divadlo pozorovali. Oběti byly přiváděny z ministerstva spravedlnosti a Kadetky, obsazených SS-manny. Při těchto vraždách si nejstrašlivějším způsobem počínala zaměstnankyně Gestapa č. 43 a její druh, kteří svým obětem rozparovali břicha.
Masakr v Hlubočepích a na Barrandově - 8. května 1945
V Hlubočepích Na Křenkově byl zadržen dne 8. května 1945 německými vojíny Ilja Vitášek, studující, bytem v Hlubočepích, Na Žvahově čp. 100, oloupen, načež mu byly zaživa vyloupany oči, uřezány uši, uříznut pohlavní ud, a pak byl několika ranami dobit. Potom byl vhozen do hořícího domu čp. 223. Dne 8. května 1945 byl ve filmové továrně na Barrandově uškrcen Karel Heidler, bytem v Braníku, Pod Jiráskovou čtvrtí čp. 515 a pak 25 ranami prostřílen. Taktéž 8. května 1945 byl nalezen v Hlubočepích, Na Křenkově, nějakým tupým předmětem ubitý Josef Horský, převozník, bytem v Braníku. Měl třikráte zlomenou nohu a většina vlasů na hlavě mu byla vyrvána. Dne 9. května 1945 byl na Barrandově za ateliéry uvázán drátem za nohy a usmýkán Karel Kühnel, osvětlovač filmových ateliérů na Barrandově, bytem v Hlubočepích. Týž byl po tomto ztýrání několika střelnými ranami dobit.
Podobně Josef Novotný, učeň, bytem v Hlubočepích, Na Barrandově čp. 390, byl dne 9. května 1945 na Barrandově uvázán opaskem za nohy, smýkán a několika ranami zastřelen.
Masakr v Kobylisích a Libni - 7. - 8. května 1945
Dne 7. května 1945 ve 14 hod. přijel do Karlina od Libně německý tankový oddíl, který hnal před sebou asi 300 civilních osob, mužů i žen, se zdviženýma rukama a nutil je k odstraňování barikád v Karlíně. Téhož dne o 17. hodině vnikly oddíly SS do protileteckých krytů v Karlíně a vyvlékli z nich tam ukryté civilní obyvatelstvo. Z krytu v Terezínské ul. čp. 202 vyvlékli mezi jinými 18letého Svatobora Šulce a Bohumila Rataje před dům a bez jakéhokoliv důvodu je na chodníku zastřelili.
Ve dnech 7. až 8. května 1945 byli německými nacistickými vrahy /oddílu SS/ v době, kdy stateční obránci musili proti veliké nepřátelské přesile ustoupiti z barikád, vyvedeni z krytu domu čp. 432 v Praze-Kobylisíoh Jan Pešata, nar. 5.2.1929, a ještě jeden neznámý muž. Oba byli na dvoře domu čp. 107 zastřeleni. Svědky případu jsou Anna Lazarová, bytem Praha - Kobylisy čp. 432, a Julie Vlčková, bytem tamtéž.
Dále byli v těchže místech zadrženi neozbrojeni a zavražděni za novou školou v Praze - Kobylisích Jan Kubrich, nar. 20.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 664, Karel Vacek, nar. 4.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 663, a Zdeněk Zpěvák, nar. 1918, bytem Praha-Břevnov čp. 350. Svědky případu jsou: Arnoštka Srbová, bytem Kobylisy čp. 664, Josef Vávra, bytem Kobylisy čp. 663.
Ranou do týla ve svém bytě byly zavražděny Marie Popelková, nar. l894, bytem v Kobylisích čp. 193 a Věra Popelková, nar. 1921, bytem tamtéž. Svědkem tohoto případu byla Jiřina Nedvědová, bytem v Kobylisích čp. 193.
Dále byli zavražděni, jednak před domem a v domě čp. l62 v Kobylisích, ranou do týla Ferdinand Knobloch, nar. 12.5.1907, Zdeněk Žďárský, nar. 7.5.1925, Václav Žďárský, nar. 14.5.1896, Karel Hruška, nar. 1.11.1895, a Václav Jindra, nar. 21.4.1903, všichni bytem v Kobylisích čp. l62. Svědky tohoto případu jsou manželky zavražděných a PhMr. Javůrek, bytem v Kobylisích, Okrouhlická čp. l62.
Na udání Němců Hempla a Hebedy byl nacisty vyveden ze svého bytu a ranou do týla zavražděn v ulici Pod Vlachovkou František Novotný, nar. 20.11.1885, bytem v Libni čp. l3l6, což může dosvědčiti Josef Rouha, obchodník v uvedeném domě.
Dne 7. května t.r. asi v 9. hod. vnikli esesmani do krytu v domě čp. 1232 v Libni, Kirchmayerova ulice, prohledali všechny muže a poručili jim, aby běželi přes ulici, při čemž do nich zahájili palbu. Takto zavražděni byli: Tomáš Juraš, bytem v Libni, Na Štírce 92, Ing. Josef Hampl, František Himl st., František Himl ml., a Jiří Horák, všichni bytem ve shora uvedeném domě /čp. 1252/. Zraněni byli Ladislav Počta a Alois Chmela, bytem v témže domě. Dům pak byl celý vydrancován. Svědky případu jsou: Alois Chmela, Ladislav Počta, Štěpánka Horáková, všichni bytem v Praze VIII., Kirchmayerova 1232.
Dne 7. května 1945 v 19 hod. pronikly tankové jednotky SS na Střížkov a vyhnaly všechny muže na odklízení barikád. Ve statku čp. 1 vyvedli esesáci 4 zaměstnance a poručili jim běžeti přes dvůr, při čemž do nich stříleli. Trhlík Josef a František byli zastřeleni, Josef Volejník těžce raněn se uchýlil do krytu a byl tam esesmany surově před zraky manželky a dcery ubit. Josefu Procházkovi se podařilo uniknouti. Svědci tohoto případu jsou Josef Procházka ze Střížkova čp. 10, Vojtěch Křenek, Zdeněk Křenek, oba ze Střížkova čp. 32, Josef Vondráček ze Střížkova čp. 27, Josef Trhlík st. z Prahy VIII., Chaberská ul.
V odpoledních hodinách dne 7. května 1945 hnaly oddíly SS asi 12 lidí s bílým praporem z Libeňské strany na Trojský most, aby odstranili barikádu uprostřed mostu. Téměř všichni byli pak postříleni esesmany. Esesmani toto své dílo opakovali s přibližně stejným počtem lidí, z nichž, pokud je známo, padli policejní praporčík Josef Rathauz, bytem v Libni, Kirchmayerova ul. l236 a jiní, kteří byli přeneseni do Holešovic. Zraněni byli Stanislav Hauf, Stanislav Lavička, Ladislav Kalous, Antonín Burda, všichni z Prahy VIII., Kirchmayerova 1236.
Dne 8. května t.r. mezi 15. a 16. hodinou vyhnalo osazenstvo tanků, které přijely od Proseku, v ulici Na Truhlářce a v Prosecké ulici, všechny obyvatele mužského pohlaví ze sklepů a hnalo je před tanky proti barikádě v Prosecké ulici. Zraněn ani usmrcen nebyl při tom nikdo. Svědkem tohoto případu byl Emil Riedl, polic. št. strážmistr od 12. pol. revíru.
Dne 8. května t.r. v odpoledních hodinách přijel do Kandertovy ulice v Praze - Libni německý tank, který střílel bezplánovitě po obytných domech v okolí, podle výpovědi MUDr. Tichovského, bytem v Praze VIII., Kandertova 11 hrozili při tom esesáci tamním obyvatelům, že je všechny postřílí.
Zdroje:
• Zápisy Policejního ředitelství Praha
• Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. – 8.5.1945
• Šest let okupace Prahy, Praha 1946
• http://www.wikipedia.org
• Práce, 1945
• http://www.palba.cz
Posledních několik let se v české kinematografii a i v dalších mediích propírají masakry, kterých se čeští občané dopouštěli na Němcích, kteří byli určení k odsunu. Bohužel případ takového masakru znám i ze své rodné vesnice Rudník (okres Trutnov), kde v roce 1945 došlo k popravě několika občanů německé národnosti. Nicméně o tom v tomto článku mluvit nechci. Spíše mě zaráží, že se hodně řeší, kolikrát i na mezinárodní úrovni, jak jsme my Češi byli v roce 1945 zlí, jak jsme vraždili nevinné civilisty. Ano, je to ostudná součást našich dějin, ale když se řekne „A“, tak by se mělo i říct „B“. Nemůžu si pomoci, ale dle mého názoru se pořád zapomíná na to, že v k odsunu Němců došlo na základě Memoranda o transferu Němců a Maďarů z území ČSR. Toto memorandum pak bylo odsouhlasené vítěznými mocnostmi. Je pravdou, že Britové měli k výměně obyvatel pořád nějaké výhrady, ale Sovětský svaz a USA s tím souhlasili prakticky bez výhrad. Stejně tak se ale pořád zapomíná na to, že nejdříve bylo v říjnu 1938 v důsledku Mnichovského diktátu odsunuto z pohraničí na 600.000 našich obyvatel, kteří měli dovoleno si sbalit jen to nejnutnější. Proto se vcelku nedivím, že při násilném odsunu Němců docházelo k mnoha bezprávím, vraždám a celé řady dalších zločinů. Prostě v obyčejných lidech byla tato nenávist k Němcům jimi samými již od roku 1938 pořád živená. Lidé nemohli jen tak zapomenout na jednotky SOS, které museli v pohraničí bojovat s polovojenskými německými jednotkami, při kterých tekla krev a byla rozsívána smrt. Nemohli zapomenout na bezpráví o odsunu z pohraničí. Nemohli zapomenout na útrapy války a i těch posledních válečných dní. A tím se dostávám k tomu, proč jsem se rozhodl vlastně tento krátký článek napsat. Chtěl jsem alespoň krátce zmapovat masakry civilistů, ke kterým došlo v květnu 1945 v Praze. Tím se samozřejmě nesnažím nějakým způsobem následné masakry na Němcích při divokém odsunu zlehčovat, nebo omlouvat. Ale když už se my omlouváme ústy politiků a dalších představitelů za toto ostudné období našich dějin, tak bych také rád slyšel z úst německých představitelů omluvy za předválečné, i válečné období, kdy zase pro změnu umírali ve velkém naší občané. A teď k Praze v pohnutém květnu 1945.
Během Pražského povstání ve dnech 5. až 9. května 1945 padlo na straně povstalců více jak 2500 osob, s tím, že 1694 z nich bylo identifikováno, jako české národnosti. Ti ostatní padlí pak byli zřejmě Němci sympatizující s Čechy, nebo Vlasovci, nebo osoby, u kterých se národnost nepodařilo zjistit (smíšené rodiny atd.). Vedle lidí na barikádách ale násilnou smrtí zemřelo i několik stovek zajatých povstalců, civilistů, žen i dětí. Na svědomí je měli především tyto německé jednotky.
- SS-Kampfgruppe/Kampfverband "Wallenstein“
- SS-Kampfgruppe "Klein"
- SS-Kampfgruppe "Jörchel"
- SS-Kampfgruppe Der Führer
- Kampfgruppe Milowitz
- Kampfgruppe Reimann
- SA-Standarte Feldherrnhalle
- SS Wachbataillon 2 Prag
Z celé řady květnových masakrů civilního obyvatelstva se zachovali zprávy pražského policejního ředitelství, které jsou myslím více než výmluvné.
Masakr zajatců u Právnické fakulty - 5. května 1945
Podle hlášení policejního praporčíka Jindřicha Poláčka z 1. policejního revíru bylo usmrceno příslušníky SS v době od 5. do 8. května 1945 v Praze I, Na Františku, více mužů střelnou ranou do týla. Mrtvoly nesly stopy násilnosti, uřezání uší, nosu a modré skvrny po těžkých ranách, pravděpodobně od pažby pušek. Sander Jan, vrchní mechanik, Bakučan Ferdinand a Veselý Jaroslav, bytem a zaměstnáním v paláci SIA v Praze I, Na Františku, konali jako zaměstnanci telefonního a telegrafního úřadu v Praze službu v telefonní ústředně SIA a přitom v pohnutých dnech národní revoluce viděli tyto případy vražd, spáchaných okupanty:
Dne 6. května v 16.30 hod. byla zavražděna žena, oblečená v gumovém plášti, třemi vojíny SS v místech asi jedné třetiny Čechova mostu tak, že byla donucena postaviti se, jako by se dívala přes zábradlí mostu na řeku, při čemž jí byla prostřelena hlava v týle a druhými dvěma svržena do řeky. Dne 7. května t. r. přivedli SS dva naše zajaté bojovníky v civilních šatech k právnické fakultě v okamžiku, kdy tam přijela auta Červeného kříže a parlamentáře směrem od Čechova mostu. Bylo zřejmo, že Mezinárodní Červený kříž se snaží jednáním hodinu trvajícím oba zajatce zachrániti. Vyjednávání i výslech zajatců se děl blízko pouličních hodin na rohu Pařížské třídy a Dvořákova nábřeží. Po odjezdu Červeného kříže a parlamentáře byli tito zajatci odvedeni do Břehové ulice a Pařížské třídy, odkud museli odnésti všechny padlé civilisty k řece a vhoditi je do Vltavy. Když byli hotovi, byli postaveni na podbřeží na břeh řeky a zastřeleni. Hrozné toto divadlo bylo pozorováno celým německým osazenstvem právnické fakulty. Dne 7. května t. r. postavili esesáci jiného našeho zajatce v civilu na nástupiště před právnickou fakultou na část ozářenou sluncem, aby bylo naň dobře viděti ve směru naší palební linie ze Staroměstského náměstí. Z oblouku přes právnickou fakultou tomuto civilistovi poroučeli různě se pohybovati. To trvalo nejméně dvě a půl hodiny, než jej rána ze směru od Staroměstského náměstí připravila o život.
Masakr z Dejvického nádraží - 5. května 1945
Ještě mnoho rodinných příslušníků pátrá po neznámých osudech svých blízkých. Hledá se také 20 českých lidí, kteří byli Němci násilně zavlečeni do kadetky jako rukojmí. Odvlekli je v sobotu 5. května kolem 17 hod z dejvického nádraží. Dosavadní vyšetřování ukazuje, že byli pravděpodobně v budově kadetky popraveni a pak odvezeni třemi nákladními auty na prostranství u nové techniky v Dejvicích a tam zahrabáni. Hledáním těchto hromadných hrobů se podařilo určit pět míst, kde možno čekat hrozný nález. Ve čtvrtek ráno se zatím přišlo na tři hroby, položené u východní strany nové techniky. V mrtvých poznal Fr. Grešl z Vokovic Václava Kahovce ze Střešovic č. 794 a Ant. Jíza Bínu Jana, šoféra fy Kripner, Totožnost třetího se nepodařilo zjistit. Je to muž ve věku 25-40 let. Podle stopy byli nešťastníci zavražděni bestiálním způsobem. Prvé dvě oběti byly pochovány rodinnými příslušníky na hřbitově ve Střešovicích, nezjištěný na hřbitově v Šárce. Odpoledne byly odkryty další dva hroby. Není pochyby, že při pátrání po nelidských činech nacistů budou objeveny další hromadná pohřebiště.
(zdroj: Práce, 8.6.1945)
Masakr ve škole Na Pražačce - 5. -8. května 1945
Drahomíra Matoušková, roz. Brožová, bytem v Praze XI., Svatoplukova ul. č. 10, která od září 1944 byla zaměstnána jako kuchyňská síla ve škole na Pražačce, udala, že ve dnech revoluce, v sobotu dne 5. května 1945, asi o 15.hodině, byli přivedeni příslušníky SA do školy dva mladíci ve stáří 19 až 20 let, kteří byli na strážnici týráni a pak převedeni do druhého dvora, kde byli zastřeleni. Dne 7. května 1945 asi v 9.30 hod byl ve škole zastřelen školník Cirmon a v týž den bylo tam zastřeleno ještě několik osob. Téhož dne k polednímu viděla vcházeti do školní budovy brankou od Libně jednoho policistu, který držel v pravé ruce bílý prapor. Když udělal asi tři kroky od branky, byl stráží, která střežila vchod, zákeřně zezadu zastřelen. Jak se později dozvěděla, byl skutečně v zákopech nalezen mrtvý polic. štáb. strážmistr Václav Bečvář, bytem ve Vršovicích čp. 454. V noci ze dne 5. na 6. května 1945 asi o 23. hodině 30 min. viděla na zadním dvoře školy směrem k Libni nákladní auto, na které byly naloženy mrtvoly a odvezeny podle výpovědi příslušníků SA na libeňský most, kde byly shozeny do Vltavy. Mrtvol bylo asi 15 až 17.
Masakr v Úsobské ulici - 6. května 1945
Podle výpovědi očitých svědků Anny Šťastné a Marie Fořtové, obě bytem v Horní Krči, Úsobská ul. čp. 255, vnikli dne 6. května 1945 ve 20.30 hod. SS-Manni do sklepa téhož domu a bez veškeré výzvy počali do tam ukrytých obyvatelů stříleti. SS-Manni používali střel dum-dum, jak bylo později lékařsky prokázáno. Německá příslušnice Lenochová, která byla v nejvyšším stupni těhotenství, klekla v krytu před SS-Manny a prosila je, aby ji jako německou příslušnici nechali. Avšak SS-Manni ji zavraždili také i s jejími dvěma dětmi.
Když už se z postřílených obyvatel nikdo nehýbal, počali SS-Manni křičet: Auf, Auf, načež 14etá Věra Hájková, která zůstala nezraněná, ježto padla před střelbou, vstala a byla ihned SS-Manny zastřelena. Celkem bylo v domě čp.255 povražděno 37 osob, z toho 10 dětí ve stáří od 6 do 15 let, 13 žen z nich 2 těhotné, a 14 mužů. Zachránilo se mezi nimi celkem 12 osob, které hned zpočátku před střelbou padly na zem a předstíraly mrtvé. Při tom byly svědky uvedených zvěrstev a viděly, jak SS-Manni po střelbě ještě do mrtvých bodali. Když skončili toto své katovské dílo, vyrabovali v témže domě 21 bytů, načež je zapálili. V jednom bytě našli 68letého Háčka, který byl nemocný a hluchý. I tohoto zastřelili.
Podle výpovědi očitých svědků Blaženy Saidlové a Františky Chadimové vnikli dne 6. května 1945 o 21.hodině SS-Manni do sklepa domu čp. 254 v Horní Krči a volali německy: Všecko ven. 22 osob vyšlo ze sklepa k přilehlé zahrádce uvedeného domu, SS-Manni jim nařídili otočiti se obličeji ke zdi domu a vzpažiti, načež do nich počali stříleti z automatických pistolí. Bylo tak postříleno celkem 16 osob, z nichž bylo 6 dětí - nejmladší tříleté - 5 žen a 5 mužů. 3 osoby byly těžce zraněny a 3 osoby se zachránily tím, že padly na zem dříve, nežli byly zasaženy. SS-Manni používali nábojů dum-dum. Milan Procházka, 10 roků starý, byl při střelbě lehčeji zraněn, klekl a prosil, aby ho nezabíjeli, ale SS-Manni ho ubili pažbami pušek do obličeje. 14tiletá Jarmila Šárová měla podle lékařského zjištění Dra Koukolíka vypíchány oči. Božena Šrámková, těhotná, a její 6tiletá dcera Eva, kterou držel na ruce její manžel, byly zabity. Její manžel se zachránil. Veškerého vraždění se zúčastnili SS-Manni, posádkou na Zelené Lišce a byli mezi nimi Maďaři, Chorvati, všichni ve stáří od 17 do 21 let.
Masakr na Masarykově nádraží - 8. května 1945
Dne 8. května 1945 odpoledne obsadila německá branná moc za pomoci tanků Masarykovo nádraží v Praze II. Všechny osoby, které byly shromážděny ve dvou nádražních krytech, musely ihned kryt opustiti. Ženy byly od mužů odděleny a dány na protější stranu dvorany. Muži pak byli seřazeni do trojřadu a na místě jich bylo několik v přítomnosti žen zastřeleno. Jelikož ženy počaly hlasitě naříkati a křičeti, byly zahnány do restaurační místnosti. Ze zbylých mužů byli podle libovůle SS-manů vybráni jednotlivci, kteří byli postaveni stranou, pak poklusem hnáni směrem k budově pod hradlem č. 2, kde se museli otočiti. Tam jich bylo 29 ze vzdálenosti asi dvaceti kroků zastřeleno. Další 24 muži byli týmž způsobem popraveni u nádražní dvorany. Mezi popravenými bylo mimo železniční zaměstnance i mnoho cestujících, kteří již od 5. května čekali na odjezd vlaků, a dva 16 roků staří učňové z nádražní restaurace. Celkem byly tímto způsobem popraveny 53 osoby.
Masakr zajatců v Jelením příkopu - 8. května 1945
Před Pražským hradem v Jelením příkopě byli zajatí čeští civilisté stýráni a pak bestiálním způsobem povražděni. Stříleni byli na hořejší rampě nad Jelením příkopem, odkud spadávali na spodní rampu, na níž jsou koleje pro nouzové vozíky. Když někdo zůstal na živu, skočili z hořejší rampy SS-manni za ním a kopali a píchali do něj bajonety a často ještě smrtelně zraněné shazovali do Jeleního příkopu. Nalezené mrtvoly mají stopy po střelných ranách v týlu, mají rozpáraná břicha (s vyhřezlými střevy), bodnutí do úst, bajonetem vypíchané oči, bodné rány v krku a zádech, odkud mají vyrvány kusy masa.
Toto bestiální vraždění bezbranných zajatých civilistů bylo pozorováno a také předestřeno očitými svědky, zaměstnanci Hradu a členy policie, policejního revíru na Hradě, jejichž okna byla ve směru Jeleního příkop a odkud celé to hrozné divadlo pozorovali. Oběti byly přiváděny z ministerstva spravedlnosti a Kadetky, obsazených SS-manny. Při těchto vraždách si nejstrašlivějším způsobem počínala zaměstnankyně Gestapa č. 43 a její druh, kteří svým obětem rozparovali břicha.
Masakr v Hlubočepích a na Barrandově - 8. května 1945
V Hlubočepích Na Křenkově byl zadržen dne 8. května 1945 německými vojíny Ilja Vitášek, studující, bytem v Hlubočepích, Na Žvahově čp. 100, oloupen, načež mu byly zaživa vyloupany oči, uřezány uši, uříznut pohlavní ud, a pak byl několika ranami dobit. Potom byl vhozen do hořícího domu čp. 223. Dne 8. května 1945 byl ve filmové továrně na Barrandově uškrcen Karel Heidler, bytem v Braníku, Pod Jiráskovou čtvrtí čp. 515 a pak 25 ranami prostřílen. Taktéž 8. května 1945 byl nalezen v Hlubočepích, Na Křenkově, nějakým tupým předmětem ubitý Josef Horský, převozník, bytem v Braníku. Měl třikráte zlomenou nohu a většina vlasů na hlavě mu byla vyrvána. Dne 9. května 1945 byl na Barrandově za ateliéry uvázán drátem za nohy a usmýkán Karel Kühnel, osvětlovač filmových ateliérů na Barrandově, bytem v Hlubočepích. Týž byl po tomto ztýrání několika střelnými ranami dobit.
Podobně Josef Novotný, učeň, bytem v Hlubočepích, Na Barrandově čp. 390, byl dne 9. května 1945 na Barrandově uvázán opaskem za nohy, smýkán a několika ranami zastřelen.
Masakr v Kobylisích a Libni - 7. - 8. května 1945
Dne 7. května 1945 ve 14 hod. přijel do Karlina od Libně německý tankový oddíl, který hnal před sebou asi 300 civilních osob, mužů i žen, se zdviženýma rukama a nutil je k odstraňování barikád v Karlíně. Téhož dne o 17. hodině vnikly oddíly SS do protileteckých krytů v Karlíně a vyvlékli z nich tam ukryté civilní obyvatelstvo. Z krytu v Terezínské ul. čp. 202 vyvlékli mezi jinými 18letého Svatobora Šulce a Bohumila Rataje před dům a bez jakéhokoliv důvodu je na chodníku zastřelili.
Ve dnech 7. až 8. května 1945 byli německými nacistickými vrahy /oddílu SS/ v době, kdy stateční obránci musili proti veliké nepřátelské přesile ustoupiti z barikád, vyvedeni z krytu domu čp. 432 v Praze-Kobylisíoh Jan Pešata, nar. 5.2.1929, a ještě jeden neznámý muž. Oba byli na dvoře domu čp. 107 zastřeleni. Svědky případu jsou Anna Lazarová, bytem Praha - Kobylisy čp. 432, a Julie Vlčková, bytem tamtéž.
Dále byli v těchže místech zadrženi neozbrojeni a zavražděni za novou školou v Praze - Kobylisích Jan Kubrich, nar. 20.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 664, Karel Vacek, nar. 4.6.1909, bytem Praha - Kobylisy čp. 663, a Zdeněk Zpěvák, nar. 1918, bytem Praha-Břevnov čp. 350. Svědky případu jsou: Arnoštka Srbová, bytem Kobylisy čp. 664, Josef Vávra, bytem Kobylisy čp. 663.
Ranou do týla ve svém bytě byly zavražděny Marie Popelková, nar. l894, bytem v Kobylisích čp. 193 a Věra Popelková, nar. 1921, bytem tamtéž. Svědkem tohoto případu byla Jiřina Nedvědová, bytem v Kobylisích čp. 193.
Dále byli zavražděni, jednak před domem a v domě čp. l62 v Kobylisích, ranou do týla Ferdinand Knobloch, nar. 12.5.1907, Zdeněk Žďárský, nar. 7.5.1925, Václav Žďárský, nar. 14.5.1896, Karel Hruška, nar. 1.11.1895, a Václav Jindra, nar. 21.4.1903, všichni bytem v Kobylisích čp. l62. Svědky tohoto případu jsou manželky zavražděných a PhMr. Javůrek, bytem v Kobylisích, Okrouhlická čp. l62.
Na udání Němců Hempla a Hebedy byl nacisty vyveden ze svého bytu a ranou do týla zavražděn v ulici Pod Vlachovkou František Novotný, nar. 20.11.1885, bytem v Libni čp. l3l6, což může dosvědčiti Josef Rouha, obchodník v uvedeném domě.
Dne 7. května t.r. asi v 9. hod. vnikli esesmani do krytu v domě čp. 1232 v Libni, Kirchmayerova ulice, prohledali všechny muže a poručili jim, aby běželi přes ulici, při čemž do nich zahájili palbu. Takto zavražděni byli: Tomáš Juraš, bytem v Libni, Na Štírce 92, Ing. Josef Hampl, František Himl st., František Himl ml., a Jiří Horák, všichni bytem ve shora uvedeném domě /čp. 1252/. Zraněni byli Ladislav Počta a Alois Chmela, bytem v témže domě. Dům pak byl celý vydrancován. Svědky případu jsou: Alois Chmela, Ladislav Počta, Štěpánka Horáková, všichni bytem v Praze VIII., Kirchmayerova 1232.
Dne 7. května 1945 v 19 hod. pronikly tankové jednotky SS na Střížkov a vyhnaly všechny muže na odklízení barikád. Ve statku čp. 1 vyvedli esesáci 4 zaměstnance a poručili jim běžeti přes dvůr, při čemž do nich stříleli. Trhlík Josef a František byli zastřeleni, Josef Volejník těžce raněn se uchýlil do krytu a byl tam esesmany surově před zraky manželky a dcery ubit. Josefu Procházkovi se podařilo uniknouti. Svědci tohoto případu jsou Josef Procházka ze Střížkova čp. 10, Vojtěch Křenek, Zdeněk Křenek, oba ze Střížkova čp. 32, Josef Vondráček ze Střížkova čp. 27, Josef Trhlík st. z Prahy VIII., Chaberská ul.
V odpoledních hodinách dne 7. května 1945 hnaly oddíly SS asi 12 lidí s bílým praporem z Libeňské strany na Trojský most, aby odstranili barikádu uprostřed mostu. Téměř všichni byli pak postříleni esesmany. Esesmani toto své dílo opakovali s přibližně stejným počtem lidí, z nichž, pokud je známo, padli policejní praporčík Josef Rathauz, bytem v Libni, Kirchmayerova ul. l236 a jiní, kteří byli přeneseni do Holešovic. Zraněni byli Stanislav Hauf, Stanislav Lavička, Ladislav Kalous, Antonín Burda, všichni z Prahy VIII., Kirchmayerova 1236.
Dne 8. května t.r. mezi 15. a 16. hodinou vyhnalo osazenstvo tanků, které přijely od Proseku, v ulici Na Truhlářce a v Prosecké ulici, všechny obyvatele mužského pohlaví ze sklepů a hnalo je před tanky proti barikádě v Prosecké ulici. Zraněn ani usmrcen nebyl při tom nikdo. Svědkem tohoto případu byl Emil Riedl, polic. št. strážmistr od 12. pol. revíru.
Dne 8. května t.r. v odpoledních hodinách přijel do Kandertovy ulice v Praze - Libni německý tank, který střílel bezplánovitě po obytných domech v okolí, podle výpovědi MUDr. Tichovského, bytem v Praze VIII., Kandertova 11 hrozili při tom esesáci tamním obyvatelům, že je všechny postřílí.
Zdroje:
• Zápisy Policejního ředitelství Praha
• Vraždění českého civilního obyvatelstva Němci v Praze ve dnech 5. – 8.5.1945
• Šest let okupace Prahy, Praha 1946
• http://www.wikipedia.org
• Práce, 1945
• http://www.palba.cz