Historie Židů v Českých zemích

Zajatci, Malmédy, Katyň, koncentrační a pracovní tábory.

Moderátor: Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
CAT
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1683
Registrován: 6/8/2009, 10:53

Historie Židů v Českých zemích

Příspěvek od CAT »

Židé – národ, ke kterému se v historii jen těžko hledá paralela. Národ, který pochází z Blízkého východu, a první zmínky o něm spadají do druhého tisíciletí před naším letopočtem. Národ, který byl vyhnán ze své vlasti a následně se rozšířil téměř po celém světě. Národ, který je na jednu stranu velice úspěšný ve schopnosti přežít a udržet si svou kulturní a náboženskou identitu, zároveň však národ, který za své poměrně dlouhé dějiny zažil více pogromů, projevů netolerance a systematického vyvražďování členů své obce, než jakýkoli jiný srovnatelně velký a srovnatelně rozptýlený národ na kterémkoli kontinentu. Zároveň také národ, který se dokázal po téměř 2000 letech vrátit na území, ze kterého byl vyhnán a tam zbudovat svůj vlastní stát i přes jeho strategicky nevýhodnou pozici, obklopenou mořem a nepřáteli. Houževnatost tohoto národa je nejspíše nutno hledat právě v jejich postavení „lidí druhého řádu“ v mnoha, ne-li ve všech kulturách, ve kterých se usadili. Židé už od začátku diaspory žili v ghettech, bylo jim zakazováno mísit se s původním obyvatelstvem a šířit dál svou víru. Pro přežití v podmínkách neustálých pogromů je určitá semknutost potřebná, ne-li nutná. Je třeba si také uvědomit, že Židé měli přinejmenším příznivý vliv na ekonomiku území, na kterém se usazovali.
Pro dnešní generaci jsou Židé menšina, která není příliš vidět, a ač mají v českých zemích své kořeny již od středověku od 10. století a téměř v každém městě je židovský hřbitov, či synagoga. Židé byli v Čechách pronásledováni od samého příchodu, vždy si s sebou nesli pro křesťany velké stigma, kterým je ukřižování Ježíše Nazaretského. Už roku 1215, po IV. lateránském koncilu byli Židé označováni, aby nemohli splynout s místním obyvatelstvem. První Židé v Čechách se usazovali na území Prahy, odkud byla značná část židovského obyvatelstva vyhnána během první křížové výpravy roku 1096 do Polska či Uher. Poté zanikly některé židovské osady a židovská čtvrť se přesunula do dnešního Josefova.
V letech 1179 a 1215 proběhl třetí a čtvrtý Lateránský koncil a nastala segregace židovského obyvatelstva od křesťanského obyvatelstva a tím se postavení Židů ještě zhoršilo. Po těchto koncilech museli Židé nosit označení, nesměli vlastnit ani pronajímat půdu a nemohli dělat mnoho řemesel. Práva poté Židům „prodával“ panovník.
Roku 1254 vydal Přemysl Otakar II Statuta Judaeorum, které dávalo Židům určitá privilegia a ustanovovalo jejich právní postavení, tato privilegia byla obnovována každým dalším panovníkem a platila v podstatě až do roku 1848. Vedle světských důvodů, byla jedním z hlavních štváčů proti Židům Katolická církev, která ve středověku stála za šířením mnohých pomluv a za podněcováním obyvatelstva k nesnášenlivosti k Židům a k pogromům tak docházelo přes celý středověk. Vyvrcholením pogromů byl rok 1541, kdy poprvé v Českých zemích dochází Ferdinandem I., k vypovězení Židů z českých území. Návrat jim Ferdinand I. povoluje roku 1547. Další vypovězení mělo přijít roku 1557, kdy Čeští měšťané obvinili Židy s vyvážení stříbra, to se však neuskutečnilo. Za vlády Marie Terezie byli roku 1744 Židé opět vypovězeni a poté jim byl roku 1748 opět povolen návrat. Další ranou pro české židovské obce byl tzv. familiantský zákon, který přesně určoval počet židovských rodin na území Čech a Moravy, který měl za následek velkou migraci Židů do Uher a Polska, tento zákon byl zrušen roku 1849.
Osvícenectví s sebou přineslo jistou dávku emancipace české židovské obce. Josef II vydal roku 1781 Toleranční patent, zrušil povinné označení Židů, roku 1782 zrušil ghetta, pět let poté vydal reformu jmen (do té doby měli Židé jen své jméno a přízvisko nebo jméno svého otce, od reformy měli jméno a příjmení) a nařídil zkoušku z němčiny, čímž Židům otevřel cestu na české univerzity a do státní správy. Zvláštní daně byly zrušeny roku 1848/49 a úplná rovnoprávnost byla ustanovena roku 1867.
V druhé polovině devatenáctého století se mezi židovstvem rozmohla tzv. emancipace, kdy se otevírali novým vlivům, většinou německým, ale i českým. Tato integrace do většinové společnosti se neobešla bez komplikací, a i když už nenávist vůči Židům nebyla motivována nábožensky, byla motivována rasově (nejznámější projev v Čechách před druhou světovou válkou byla tzv. Hilsneriáda, kdy byl falešně obviněn Leopold Hilsner, že rituálně zavraždil Anežku Hrůzovou) a Židé byli obviňováni ze spiknutí za účelem ovládnutí světa, v českém prostředí byli navíc vnímáni jako jeden z prostředků germanizace.
Po rozpadu Rakousko-Uherska se v Čechách Židům poměrně dařilo, Československo uznávalo židovskou národnost, byla zde také založena Židovská strana a v kulturní sféře působilo mnoho Židů. Vliv zdejší židovské menšiny byl však spíše ekonomický. V roce 1930 se v Československu hlásilo k židovské víře 76.310 osob, toto číslo se zvýšilo po roce 1933 o uprchlíky z nového Hitlerovského Německa a v roce 1938 se dále zvedlo o uprchlíky ze zabraného Rakouska.
V době vytvoření Protektorátu Čechy a Morava žilo na jeho území 118.310 židů, na které dopadly represe ihned po příjezdu německých okupačních vojsk. V protektorátních Čechách a na Moravě se zvedla vlna protižidovského násilí spojeného s represemi nacistickým Německem dosazené vlády. České krajně pravicové spolky, jako například fašistická Vlajka se podílely na pogromech proti Židům a ač protižidovské násilí v Čechách a na Moravě nikdy nezískalo masovou podporu, byly poškozeny synagogy v Jihlavě a Dobříši, a Židé byli napadáni například v Brně nebo v Příbrami.
Židé byli protektorátní vládou velice rychle „odstaveni na vedlejší kolej“, Židovští lékaři a právníci nesměli vykonávat svou praxi, Židé nesměli vykonávat práci ve veřejných institucích a byli systematicky odstraňování z vedoucích míst v průmyslu. Židovské obchody musely být označeny stejně jako samotní Židé.
Dne 21. června 1939 byly v protektorátu přijaty tzv. Norimberské zákony, které odjímaly Židům i ten zbytek práv a svobod, které do té doby měli, a byl jim násilně odebírán majetek.
Původně byla v protektorátu podporována emigrace Židů do ciziny, to však bylo problematické jak ze strany cílových zemí, tak postupem času i ze strany protektorátních úřadů. V roce 1939 se legálně vystěhovalo 19.016 Židů, v roce 1940 už to bylo jen 6176 Židů, v roce 1941 pouze 535 a v následujících dvou letech legálně emigrovalo pouhých 93 osob. Celkem tedy z protektorátu legálně odcestovalo 26.093 Židů. Celkově z 118.310 Židů, kteří byli v Čechách, a na Moravě před začátkem okupace zemřelo v koncentračních táborech 78.150 lidí.


Zdroje:
ŽEMLIČKA, J.: Čechy v době knížecí, Praha, Nakladatelství Lidové noviny, 1997, s. 210-218 ISBN 80-7106-196-4.
PĚKNÝ, T.: Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha, Sefer, 2001, s. 23-25. ISBN
80-85924-33-1.
Zpráva výboru ústavně-právního a kulturního o usneseni senátu (tisk 628) k vládnímu návrhu zákona (tisky sen. 220 a 240), jímž se doplňuje organizace náboženské společnosti židovské v zemích Českých a Moravskoslezských (tisk 676). [online]. 2009,
[cit. 20–04–2009] dostupné na <http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/eknih/193 ... 076002.htm>
Protižidovská politika po zřízení Protektorátu Čechy a Morava [online]. 2003
KREJČOVÁ H., a kol. Židé v protektorátu: Hlášení Židovské náboženské obce v roce 1942. 1. vyd. Praha : Maxdorf & Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 1997.. s. 264 ISBN 80-85270-67-6
Obrázek
"We can't restore our civilization with somebody else's babies."
"Settlemunt my arse, let's slot floppies"
Odpovědět

Zpět na „Válečné zločiny & Holocaust“