Gustav Sabac el Cher (1868-1934)

Britské, americké, ruské, japonské osobnosti a vojáci.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12966
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Gustav Sabac el Cher (1868-1934)

Příspěvek od Rase »

118255491_632876177365615_1891429244570599357_n-708x1024.jpg

Gustav Sabac el Cher

Armádní hudebník Gustav Sabac el Cher, který byl v roce 1895 jmenován dirigentem pruského granátnického pluku "König Friedrich III." (1. Ostpreußisches). Pokud si říkáte, co dělal černoch v německé armádě, tak zde je celý příběh. Žárlící princ Albrecht Pruský (1809-1872) zabil v Berlínském paláci svého soka v lásce a jelikož bratr pruského krále nemohl jít do vězení, byl tedy uklizen do zahraničí. Princ se připojil k expedici vedené slavným egyptologem Richardem Lepsiusem. V dubnu 1843 navštívili Káhiru, kde Lepsius představil prince Albrechta mocnému Egyptskému místokráli, Mehmetu Alimu. Lepsius ve svém deníku zaznamenal, že princ získal jako dar malého černého chlapce (Nubijce), pojmenoval jej August Albrecht Sabac el Cher a později jej odvezl do Evropy, kde dál pracoval jako komorník. Je třeba zmínit že Sabac el Cher znamená v překladu "Dobré ráno". Dva roky před smrtí, v roce 1882 získal August německé občanství a oficiálně se tak stal naturalizovaným Němcem. Roku 1868 se mu a jeho manželce Anně Marii, rozené Jungové, narodil syn pojmenovaný Gustav.
Gustav Sabac el Cher (1868-1934) již od mládí projevoval hudební talent. V osmi letech se začal učit hře na housle a ve čtrnácti letech navštěvoval gymnázium v Kreuzbergu. Po smrti svého otce vstoupil do pruské armády. V sedmnácti letech sloužil u vojenské hudby Füsilier-Regiments Nr. 35 Prinz Heinrich von Preußen ve městě Brandenburg, kde si získal velkou slávu a prestiž, ne kvůli jeho exotickém vzhledu ale kvůli hudebnímu talentu. Jeho kariéru je možné sledovat dle četných fotografií. V roce 1887 byl pomocným hudebníkem, a v roce 1889 již důstojníkem. Zde již hrál na hoboj. V roce 1893 začal studovat na Königlichen Hochschule für Musik v Charlottenburgu. Absolventi této elitní hudební školy byli obzvláště cenění a uznávaní. Zde studoval hru na pozoun a housle, na které jej učil samotný ředitel Joseph Joachim. Závěrečné zkoušky složil 17. března 1895 a byl přijat k Grenadier-Regiment "Kronprinz" (1. Ostpreußisches) Nr. 1 a přestěhoval se do Königsbergu, kde se stal známou osobností a hrál na mnoha výstavách, kde si vysloužil vždy bouřlivý potlesk publika.
V roce 1901 se oženil s učitelskou dcerou Gertrudou Perlingovou. O osm let později vystoupil z armády a přestěhoval se zpět do Berlína. Následovala jej manželka a dva synové, Horst a Herbert. I nadále se živil jako dirigent velkých orchestrů v různých německých městech. Koncem 20. let si rodina otevřela zahradní restauraci poblíž Königs Wusterhausen. Když se nacisté chopili vedení země, ubylo hostů a doposud prosperující restaurace musela být zavřena. V Berlíně si ještě otevřeli kavárnu na Oranienburger Strasse 39, leč po tlaku úřadů musela být i ona zavřena. Když v roce 1934 Gustav Sabac el Cher zemřel, dostala jeho vdova soustrastný telegram od exilového císaře Viléma, v jehož pluku kdysi sloužil její manžel. Bohužel i Gertruda zemřela jen o půl roku později a byla pohřbena vedle svého manžela v Berlíně. V březnu 1936 vydal Martin Bormann oběžník pro všechny Gaulaitery, ve kterém požadoval aby byla zaručena pracovní vyjímka pro všechny Afričany a africké Němce žijící nebo pracující v Německu. Patrně šlo o nařízení aby nebyli černoši perzekvováni tak jako Židé. Syn Horst (1908-1943) zemřel na východní frontě jako zdravotník během bojů na Kavkaze. Herbert (1903-1963) rovněž sloužil u Wehrmachtu, ale válku přežil.
Rodinná historie rodiny Sabac el Cher je zajímavá také v tom, že její příslušníci sloužili hned ve třech armádách. Sloužili císařům, Hitlerovi a kancléři Adenauerovi. Stejně tak jako postupně bledla jejich pleť, vytrácely se z generace na generaci i vzpomínky na historii vlastní rodiny. Poslední žijící člen rodiny Sabac el Cher, který stále ještě žije, nikdy o historii své rodiny neslyšel a informovali jej o ní až pracovníci Německého Historického Musea. Příběh rodiny Sabac el Cher je úzce spjat s osudem Německa posledních sto šedesáti let. Jako vojáků se jich bezprostředně dotýkaly veškeré politické změny v historii Německa. Poválečné rozdělení Německa navíc znamenalo i přerušení pout mezi dvěma větvemi rodu. Východoněmecká větev vymřela na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Oproti tomu Západoněmecká větev přežívá až do dnešních dnů. Bohužel zde žije již jen poslední člen této slavné rodiny a jeho smrt bude znamenat konec historie rodiny Sabac el Cher v Německu.

Zdroj:
https://de.wikipedia.org/wiki/August_Sabac_el_Cher
https://de.wikipedia.org/wiki/Gustav_Sabac_el_Cher
http://palba.cz/viewtopic.php?f=147&t=4715

Doerstling_-_Preusisches_Liebesgluck.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti, vojáci, příběhy“