Generál VLASOV

Britské, americké, ruské, japonské osobnosti a vojáci.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Generál VLASOV

Příspěvek od Stuka »

Generál VLASOV

Obrázek

Andrej Andrejevič Vlasov se narodil 14.září 1900 v ruské vesnici Lomakino, v gubernii Nižnij Novgorod v rolnické rodině. Andrej nejdřív vstoupil do kněžského semináře, ale po Říjnové revoluci odešel a začal studovat na zemědělské fakultě univerzity v Nižnij Novgorod. V květnu 1919 byl odveden do Rudé armády a zúčastnil se občanské války. Po jejím skončení se z Vlasova stal zkušený a v těžkých bojích osvědčený velitel. Byl odeslán na Ukrajinu, kde se zapojil do bojů proti Machnovým bandám. V r. 1922 požádal, aby mohl dále sloužit jako velitel. Rudá armáda postupně radikálně snižovala svůj stav, ale Vlasov byl pro své schopnosti ponechán jako velitel roty ve funkci. Roku 1924 byl Vlasov jmenován velitelem plukovní školy ve 26.střeleckém pluku. O čtyři roky později prošel v Moskvě velitelským zdokonalovacím kursem a stal se velitelem praporu. Posléze byl povolán do Leningradu na místo učitele taktiky. Odtud ho povolali do Moskvy, kde absolvoval speciální kurz pro učitele taktiky v Moskvě a zase se vrátil do Leningradu. V r. 1930 vstoupil do Komunistické strany. Zastával vyšší štábní funkce a získal důvěru vysokých vládních kruhů. V r. 1935 začal studovat na Frunzeho vojenské akademii v Moskvě. Pouze malá část sovětských vojenských důstojníků přežilo čistku v letech 1936-38 a Vlasov byl mezi nimi. V letech 1937-38 byl členem vojenského soudu v Leningradě a v Kyjevě a byl povýšen na plukovníka. Stalin ho potom posílá do Číny na tajnou misi, kde působí v letech 1938-39 jako náčelník generálního štábu pro vojenské poradce při organizování čínské armády. Vůdce čínské strany Kuomintangu prezident Čankajška (bojujícího proti japonské agresi v Mandžusku) mu udělil Řád zlatého draka. Po návratu z Číny byl jmenován velitelem 99.střelecké divize nechvalně známou svou zaostalostí. O rok později byla tato divize oceněna jako nejlepší divize Rudé armády. Jako velitel měl Vlasov skvělou pověst a byl vysoce vážen. Neochvějně hájil zájmy strany a stál za Stalinem, avšak jeho sounáležitost s těžkým údělem ruského rolníka, která ho provázela celý život a nucená kolektivizace, hladomor a čistky v něm pomalu a plíživě začaly vzbuzovat pochybnosti. V r. 1940 byl povýšen na generálmajora a publikoval knihu „Nové metody bojového výcviku“. Jeho jméno se stalo populárním v celé armádě. Vyznačoval se jako schopný, energický, nebojácný velitel s mimořádnou bojovou aktivitou a odolnou strategií obrany. Vlasov byl v polovině ledna 1941 jmenován velitelem dobře vyzbrojeného 4.mechanizovaného sboru, který sídlil v Lvově.

Když vypukla válka, v červnu 1941 dostal Vlasov rozkaz rozdrtit německé seskupení, které prolomilo obrannou linii v prostoru Němirovky. Rozkaz však přišel pozdě a průlom se už nedal zacelit. Sovětská vojska po urputných bojích s těžkými ztrátami byla nucena ustoupit. Generál Vlasov se svým sborem se v červenci 1941 přesunul do prostoru Berdičeva, aby zabránil dalšímu německému průlomu. Avšak rozkazem byl odvelen do prostoru Kyjeva. Vlasovovi se nezamlouvalo nerozhodné velení frontu a nesoustředěnost Rudé armády, odvedl však své vojsko ke Kyjevu, zde převzal velení nad 37.armádou určenou k obraně Kyjeva a také převzal funkci posádkového velitele města Kyjeva. V Kyjevě zažil Vlasov doslova peklo, s odhodláním však zajišťoval obranu města až do 18.září, kdy dostal rozkaz ustoupit. Vlasov si v obraně města vedl velmi dobře, dokonce provedl protiútok, ale německá vojska obešla město a 37.armáda se ocitla v obklíčení. Zbytky 37.armády se stáhly ze svých pozic, rozpadly se na skupiny a probíjely se z obklíčení na vlastní pěst. Skupinka vojáků pod velením Vlasova prošla mnoha útrapami, aby se probojovala z obklíčení. Vlasov onemocněl na zánět středního ucha a ve Voroněži se zotavoval v nemocnici. Měl jisté obavy z dalšího vývoje situace, protože velitelé sovětských armád byli bráni k zodpovědnosti i za neúspěchy za které nemohli, ale velitel frontu Timošenko ho podle Stalinova rozkazu odeslal vojenským letadlem do Moskvy. Zde byl jmenován velitelem nově se formující 20. armády. Když uhodily silné mrazy, generál Žukov vydal rozkaz, v němž se uvádělo, že omrznutí se rovná sebezmrzačení. Kdo se jím proviní, bude předán vojenskému tribunálu. Vlasov se postaral o doplnění zimní výstroje pro vojáky, jejich výzbroj byla celkem v pořádku. Prohlédl si i obranné postavení. Pláň byla rozryta hlubokými zákopy, místy se obrana ještě budovala, na některých místech byla už důkladně zbudována. 15.listopadu 1941 vyrazila německá 3.tanková skupina do útoku směrem na město Klin. Čelila ji 30.armáda Kalininského frontu, avšak neměla dost sil a musela ustoupit. Následující den se na volokolamském směru dala do pohybu německá 4.tanková skupina a všude se rozpoutaly urputné boje. 27.listopadu padlo město Istra, vzdálené jenom 50 kilometrů od Moskvy. Na jihu se Guderianovy tanky přiblížily ke Kašinu. Zdálo se, že pád Moskvy je nevyhnutný. Generál Vlasov se rozhodl Němce překvapit a zaútočit. Se svými tanky prorazil německou linii, avšak Němci se rychle vzpamatovali a Vlasovovu údernou skupinu obklíčili. Vlasov se spojil s náčelníkem štábu a vydal rozkazy pro útok všemi silami armády. Němci byli drceni zepředu i zezadu a obklíčené skupině se podařilo uniknout ze sevření. Němci se opět zformovali a očekával se jejich další postup na Moskvu. Rozpoutal se boj. Vlasov už neměl žádné zálohy, které by mohl nasadit. Naštěstí se objevil velitel sibiřské záložní divize, která se měla přesunout k vedlejší armádě, ale ve sněhové vánici zabloudila. Vlasov ji připojil ke své armádě a pod své velení a rozhodl se z vlastního rozhodnutí nasadit ji na nejohrozenější úsek obranné linie. Zásah divize rozhodl a 5.prosince Němci začali ustupovat. Nazítří Vlasov projevil opět svou odvahu riskovat a nařídil svým divizím pokračovat v protiútoku. Hnal německou armádu před sebou a postupně se k němu připojily i další armády. Rudá armáda přešla do ofenzivy. Generál Vlasov se svou armádou postoupil až k městu Gžatsk, ale zde útok narazil na pevnou německou linii a zastavil se.

Rudá armáda zahnala Němce o více než 200 kilometrů od Moskvy na západ a nemalou zásluhu měl na tom právě generál Vlasov. Byl spolu s dalšími šesti generály oslavován jako záchrance Moskvy, začátkem roku 1942 vyznamenán druhým Řádem rudého praporu a povýšen do hodnosti generálporučíka. Vlasov byl potom pověřen funkcí zástupce velitele Volchovského frontu, který se organizoval v prosinci 1941 s úkolem odrazit útok Němců na Leningrad a poté v součinnosti s Leningradským frontem měl osvobodit město od blokády. Velitelem frontu byl jmenován armádní generál Mereckov. Probíhaly zde krvavé boje. 24.ledna 1942 se jednotkám 2.úderné armády podařilo dobýt Mjasnoj Bor a vrazit klín do německé obrany, avšak rozražení blokády Leningradu bylo stále v nedohlednu. Sovětské jednotky přesto zarputile postupovaly vpřed na Ljubaň a snažily se rozšířit klín průlomu i do stran. Podařilo se jim protnout železniční trať Leningrad-Novgorod, ale když narazily na odpor nepřítele musely obloukem obcházet opevněná místa. Tím řídla hustota jejich bojové sestavy a vázl přísun munice, potravin a krmiva, neboť nepřítel narušoval spojovací komunikace. Moskva jednoznačně žádala zesílit útok a dobýt Ljubaň. 2.úderná armáda však uvízla v prostoru Krásné Gorky. Čelní jednotky trčely 15 kilometrů jihozápadně od Ljubaně a asi 30 kilometrů od přední linie 54.armády Leningradského frontu. 9.března do prostoru velitelského stanoviště přiletěl generál Vlasov, kterému jako zástupci generála Mereckova, Stalin nařídil, že je třeba znovu přejít do útoku. Vojska však byla vyčerpána a když se v polovině března oteplilo, zamrzlé bažiny rozměkly a cesty se staly neprůchodné. Přísun potravin a materiálu pro 2.údernou armádu úzkým hrdlem průlomu se stal takřka nemožný. Navíc hrozilo, že nepřítel armádu odřeže, což se i nakonec stalo. Mereckov, obávající se Stalinova hněvu, vrhal do útoku na obnovení spojení s 2.údernou armádou všechny své vyčerpané síly znovu a znovu. Za cenu velkých ztrát byl uvolněn asi tříkilometrový průchod, který opět spojil armádu s ostatními silami frontu. Tento průchod však tvořily bažiny, kudy se dalo stěží proniknout. Začátkem dubna generál Mereckov vyslal k ohrožené 2.úderné armádě speciální inspekční komisi na čele se svým novým zástupcem generálem Vlasovem. Komise byla vystavena nebezpečí, když pobývala přímo v prostoru rozmístění 2.úderní armády. Její členové zjišťovali skutečný stav jednotek a 8.dubna ukončili svou práci a opustili armádu. Vlasov se však ve štábu zdržel. Generál Klykov, velitel 2.úderné armády obdržel 9.dubna od Mereckova rozkaz k útoku, který armáda nebyla schopna vykonat. Klykov se vyhnul nepříjemné situace tak, že se dal uznat za nemocného a odletěl do bezpečí týla. Mereckov navrhl, aby Vlasov za dané situace zůstal u obklíčené armády a byl jmenován do funkce jejího velitele. Vlasov souhlasil a čekal na Stalinovo rozhodnutí. 23.dubna Stalin zrušil Volchovský front jako samostatnou skupinu armád a podřídil ji jako zvláštní skupinu pod Leningradský front. Mereckov tedy přišel o funkci a na čele stanul velitel Leningradského frontu generál Chozin. 2.úderná armáda se zatím musela zoufale bránit. Rozkaz k ústupu nepřicházel a vojáci hladověli, přesto neochabovali v odporu. Generál Vlasov se ocitl v podivné situaci. Funkci zástupce velitele ztratil a rozkaz na jeho ustanovení do funkce velitele 2.úderné armády nebyl vydán. I tak se ujal velení a snažil se zachránit žalostný zbytek armády. 15.května požádal generála Chozina o stažení armády, ale až za několik dní hlavní stan tento požadavek akceptoval. Bylo však už pozdě. Němci uzavřeli do volchovského kotle v prostoru Mjasnoj Bor-Čudovo devět sovětských divizí a sedm brigád a odřízli je od veškerého zásobování. Přesto se Vlasov pokusil o průlom, ten se ale nezdařil. Stalin z obklíčení 2.úderné armády vinil Chozina a zbavil ho velení. Opět byl vytvořen samostatný Volchovský front, kterému měl znovu velet generál Mereckov. Dostal za úkol vyvést 2.údernou armádu z obklíčení. Povel k útoku vydal 10.června, Němci ho však odrazili. Rozpoutal se krvavý, déle než týden trvající boj.

Obrázek

Z důvodu zoufalé situace Vlasov nařídil 22.června všemi silami zaútočit na německou obranu. Zesláblí vojáci učinili zázrak a podél železniční trati prorazili zhruba půl kilometru široký koridor, kterým byla z obklíčení vyproštěna skupina asi 7.000 vojáků a důstojníků. Ostatní v panice také chtěli pryč z kotle, ale Němcům se podařilo zatarasit únikovou cestu. Prostor, kde se ještě nacházely poslední zbytky 2.úderné armády se scvrkl tak, že byl v dosahu dostřelu nepřátelského dělostřelectva. Nepřítel dobyl i Novuju Kresť – přistávací plochu, kde se daly ještě shazovat z letadel zásilky munice a potravin. Generál Vlasov byl ze štábu vyrozuměn, že jednotky 59.armády podniknou útok a dostal nařízeno, aby svazky v kotli udeřily pomoci vstříc. Dal tedy povel zničit těžkou techniku, aby nepadla do rukou nepříteli a v noci 23.června vyrazil z kotle, avšak pokus o proražení průchodu koridoru se nezdařil. Vlasov ztratil se štábem spojení, i tak se už ale nic nedalo dělat. Jediným řešením bylo ponechat jednotlivé jednotky armády , aby se probíjely na vlastní pěst. Mereckovovi se nepodařilo zformovat z jednotek 52. a 59.armády údernou skupinu v takové síle, aby mohla prorazit k 2.úderné armádě, takže pomoc zvenčí se už nedala čekat. 25.června brzo ráno se Vlasov s celou velitelskou skupinou začal probíjet směrem na východ a dostal se do husté palby děl a minometů. Rozhodl se vrátit, ale zezadu se blížili už němečtí vojáci. Skupiny vojáků a jejich velitelé se prodrali přes uzavírající stahující se kruh. Mereckov poslal údernou skupinu na záchranu Vlasova, ale v německém týlu už pátrači nenacházejí po něm žádné stopy. Co se dělo s Vlasovem po rozpadu armády se zatím přesně nevědělo.
Naposledy upravil(a) Stuka dne 24/4/2015, 21:49, celkem upraveno 6 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Celá operace Volchonského frontu se stala tragédií a vyžádala si asi 150.000 mrtvých. Z obklíčení se podařilo uniknout jen asi 16.000 mužů a ranění také poté zemřeli. Do zajetí padlo asi 30.000 mužů. Po Vlasovovi se usilovně pátralo, ale bez výsledků. Vlasov se mezitím se svými společníky protloukal hustými lesy a močály, aby měl jistotu, že nenarazí na německé hlídky. Trápil je hlad, tak byli nuceni hledat útočiště někde ve vsi. 11.července dorazili k vesnici Tuchoveči a rozdělili se. Vlasov zůstal ve vesnici, ostatní šli dál. Ukryl se u starosty vesnice v kůlně, ale ten upozornil na něho Němce. Zajatce dopravili na velitelství 18.armády usídlené na zámku v Gatčině. 14.července německé rádiové zpravodajství ve zprávě uvedlo, že byl zajat velitel 2.úderné armády. 17.července byl Vlasov dopraven do Lötzenu do zvláštního zajateckého tábora ve staré pevnosti, kde se nacházeli vybraní zajatci, o které měli Němci zájem na jejich další možné využití pro propagační účely. Odtud pak byl přemístěn do tábora u města Vinnica. Vlasov určitě přešel mučivým procesem, který delší dobu uzrával, než se odhodlal postavit se na stranu nepřítele. Dlouhodobé neutěšené poměry v sovětské armádě a vlastní bolestné zážitky ho v rozhodnutí utvrdily. Rovněž měl na paměti krutý Stalinův rozkaz č. 270 z 16.srpna 1941, který zakazoval vojákům vzdát se do zajetí a pokud to některý udělá, má být okamžitě zastřelen jako narušitel vojenské přísahy. Na druhou stranu však soudím, že okolnosti mu nic jiného nedovolovaly, když se chtěl dále zúčastnit bojů a ve významné funkci, protože cesta zpátky už nevedla. Vlasov byl v první řade voják tělem i duší a nechtěl zůstat někde v koutě. Ano, byl nyní odhodlán postavit se proti Stalinovi a jeho vládě, ale jenom na čele osvobozenecké armády. Nepřemýšlel příliš nad tím, že jednu diktaturu mění za druhou a jaké to bude mít následky. Cítil sice, že spolupráce s Němci je v tuto chvíli jenom o trochu menší zlo, ale pro Vlasova byla možná jenom jedna cesta, pokud si nechtěl vybrat sedět zapomenut někde v zajetí nebo spáchat sebevraždu. Své rozhodnutí snad omlouval záměrem využít situaci a pomoci nejen sobě ale i svému národu. Sepsal tedy leták, ve kterém verboval sovětské vojáky a přímo je vybízel k otevřené vzpouře proti Stalinově bolševické diktatuře. Nacházel odezvu, protože zajatí rudoarmějci byli v nezáviděníhodné situaci. Sovětská vláda neuznala Haagskou konvenci z r. 1907 a nepodepsala ani Ženevskou konvenci z r. 1929, která definovala práva válečných zajatců. Pro Stalina zajatci neexistovali, existovali pouze zrádci, kteří jsou zbaveni občanských práv a jako by tedy neexistovali. Německá strana se ve vlastním zájmu snažila uvést status válečných zajatců na obou stranách, ale sovětská strana trvala tvrdošíjně na tom, že žádní sovětští zajatci neexistují. Sovětského zajatce tedy nečekala pomoc prostřednictvím Mezinárodního červeného kříže, ale jenom hlad a smrt. A tak zajatí rudoarmějci ochotně měnili uniformu za jinou ze strachu před hladem a smrtí a také z důvodu, že byli zrazeni vlastním národem a z odpíraní základních lidských práv, které jim Stalin už nepřiznával.

Obrázek

17.září 1942 přicestoval Vlasov do Berlína. Ve štábech Wehrmachtu si už někteří uvědomovali, že je potřeba změnit politiku na východě, ukončit vraždění a zotročování lidí a nabídnout jim jinou alternativu. V osobě Vlasova se objevil muž, který se mohl postavit do čela ruské osvobozenecké armády a případně i do čela ruské protibolševické vlády. Vlasov se v Berlíně seznámil s řadou zajímavých lidí a společně dospěli k názoru, že návrat do vlasti je možný jenom tehdy, když se v Rusku změní politické poměry. Němci však pokládali sovětské národy za méněcenné a jejich příslušníky za podřadné. I když v roce 1942přibývalo vojenských dobrovolnických jednotek složených z dezertérů, zajatců i civilistů ochotných sloužit ve Wehrmachtu, netěšili se u Němců velké důvěře. Avšak katastrofa u Stalingradu vše změnila. Kapitulovala zde 6.armáda polního maršála Pauluse a v Německu zavládla smuteční nálada. V Rusku padl mýtus o neporazitelnosti německé armády a bylo třeba čelit bolševické propagandě. Vlasov mohl zapůsobit na obyvatelstvo v Rusku i na dobrovolnické jednotky. Dostal tedy novou uniformu a koncem února 1943 odjel na propagandistickou cestu v týlovém prostoru armád Mitte, kde navštívil řadu měst a vesnic. Střetl se i s velitelem 600.donského kozáckého praporu a jinými dobrovolnickými prapory. Potom se Vlasov vrátil do Berlína. Viděl neblahé důsledky nacistické nelítostné politiky na ruském území, které bylo potřeba změnit. Konečně se věci hnuly žádoucím směrem. V táboře v Dabendorfu se soustředilo osazenstvo zajateckých táborů a bylo doplněno příslušníky dobrovolnických jednotek a důstojníků. Všichni byli jednotně oblečeni do německých stejnokrojů se zvláštními výložkami a odznakem Ruské osvobozenecké armády (dále jen „ROA“). V březnu 1943 zde začaly probíhat první politické kurzy. Zdálo se, že německé velení pochopilo význam osvobozeneckého hnutí. Vznik hnutí byl pochopitelně registrován i v SSSR, ale sovětské velení celou věc ignorovalo a nevyjadřovalo se k ní. Vlasov v dubnu nastoupil svou druhou propagační cestu po okupovaných oblastech Ruska. Avšak jeho veřejné prohlášení ve smyslu toho, že po skončení války by Rusko mohlo být samostatné a rovnocenné Německu, nutně vzbudilo v nejvyšších německých kruzích nevoli. Myšlenka o existenci samostatné ruské armády, která by mohla být příslibem osvobození a nezávislosti Ruska po válce, nebyla ve vůdcově hlavním stanu akceptována. Z rozkazu podepsaného samotným polním maršálem Keitlem měl Vlasov po skončení své cesty zákaz jakékoli činnosti na ruském okupovaném území.

V té době už německá armáda ale nutně potřebovala dobrovolníky z řad příslušníků sovětských národů. U každé skupiny armád byly tzv. Hilfswillige – východní jednotky, které měli své předpisy s právy a povinnostmi a měli také své poddůstojnické školy. Zvlášť ve formování kozáckých jednotek nastal výrazný pokrok. Z hlediska rasové čistoty bylo v Berlíně určeno, že kozáci jsou potomky východních Gótů, kteří si uchovali pokrevní spojení s germánskou rasou. Se souhlasem německého velení se v září 1942 konal kozácký sněm a dokonce i příslib se zřízením kozáckého státu po válce. Rozptýlené kozácké jednotky se postupně soustředily do většího celku – do kozácké jezdecké divize. 10.listopadu 1943 byla dokonce podepsána deklarace prohlašující kozáctvo za spojence nacistického Německa. Ovšem ve skutečnosti šlo o to, že o životní prostor kozáků neměl Hitler zájem, a tak mu bylo lhostejné, co si po válce se svou zemí udělají. Rusko – to bylo ale něco jiného. Plán s poválečným rozdělením a opanováním dobytého ruského území nesměl být narušen. Avšak z pohledu vývoje válečných událostí, nebylo zase tak jednoduché smést otázku činnosti Vlasova a vzniku jeho armády pod stůl. Bylo třeba si získat důvěru Rusů vzhledem k nepříznivé situaci na východní frontě. Několik reálně uvažujících generálů a důstojníků Wehrmachtu, kteří se zastávali Vlasova a jeho programu boje za osvobození Ruska, se snažili dosáhnout kompromisu. Dohodli se, že je potřeba začít na Východě s pozitivní politikou a tábor v Dabendorfu nadále skrytě fungoval jako centrum Vlasovova hnutí. Byl využit tisk a přibývalo prominentů i z esesáckých řad, kteří se názorově shodli, že je nejvyšší čas vypracovat novou koncepci východní politiky, ale Hitler a jeho nohsledi se nedali obměkčit. Naopak. V lednu 1944 bylo do Francie odsunuto a rozmístěno dvaasedmdesát zejména ruských dobrovolnických praporů, neboť Hitler je, z důvodu případů přeběhlíků, vyhodnotil jako nespolehlivé. Po vylodění Spojenců v Normandii, však Himmler dal souhlas k jednání s Vlasovem. Vlasov se k němu dostal až v září a dostal příslib vyjmenování jako velitele osvobozenecké armády. V Dabendorfu zavládlo nadšení a rozdělovali se funkce v budoucím Komitétu pro osvobození národů Ruska. Vypracovali programové vyhlášení ve formě Manifestu a bylo rozhodnuto, že ustavující shromáždění se bude konat v Praze. Výstavba Vlasovovy armády přešla pod pravomoc Wehrmachtu, který měl větší možnosti. 14.listopadu 1944 přijel Vlasov do Prahy. Konference se konala v reprezentačních místnostech Hradu – v Rudolfově galerii. Sešlo se zde asi 600 delegátů, hodnostáři Wehrmachtu, SS, prominenti ruské emigrace, diplomati, politici a vládní představitelé Protektorátu. Ohlas na zde přečtený Manifest, ve kterém Vlasov nabízel demokratický systém vlády v Rusku, byl velký a vzrostl i po jeho uveřejnění. Neobsahoval ani zmínku o antisemitizmu ani žádné slovné útoky proti anglo-americkým kapitalistům. 17.listopadu se Vlasov vrátil do Dabendorfu, odsud se školitelé vydali agitovat do pracovních a zajateckých táborů. Během jednoho týdne se do ROA přihlásilo přes 60.000 mužů. Jádro 1.divize se formovalo ve výcvikovém prostoru Münsingen a utvořily ho zbytky běloruské divize SS Siegling, která byla rozbita ve Francii a zdivočelá osiřelá brigáda k trestu smrti odsouzeného Bronislava Kaminského. (Postupně byla divize doplněna zmobilizovanými válečnými zajatci a dělníky z pracovních táborů, ale ne sovětskými jednotkami sloužícími ve Wehrmachtu). Velitelem divize byl stanoven plukovník Bunjačenko. V polovině ledna 1945 byla 1.divize zformována a vycvičena a celkem dobře vystrojena a vyzbrojena, dokonce i s ukořistěnými tanky T-34. V Münsingenu byla zřízena i důstojnická škola a začala výstavba 2.ruské divize. Za jejího velitele určil Vlasov plukovníka Zvereva. 28.ledna Hitler vydal rozkaz, kterým odevzdal Vlasovovi velení ROA. Koncem ledna 1945 se v jednotkách ROA hledali dobrovolníci pro zvláštní oddíl, který měl být nasazen na frontě proti sovětským tankům, aby si Himmler vyzkoušel, jestli se Rusové osvědčí v boji. Protitankový oddíl odjel na předmostí Gostowice, kde probíhaly boje a vyznamenal se rozhodnou útočností a úspěchem.

Obrázek

Začátkem března měla být 1.divize ROA převezena ke skupině armád Weichsel. Transport divize však uvízl ve výcvikovém prostoru Lieberose a v pochodu na frontu se zatím nepokračovalo. V prostoru Frankfurtu nad Odrou hrozil sovětský průlom a divize dostala rozkaz – vybudovat a obsadit druhou obrannou linii 10 až 12 km východně od přední linie fronty na řece Odře. Vlasov s Bunjačenkem zhodnotili danou situaci jako nepříznivou, že se na předmostí dá útočit jen podél řeky. 13.dubna zahájily německé baterie útok, avšak pěchota v urputném boji, který se následně rozpoutal, nemohla projít. Útok se nezdařil a 1.divize musela couvat. Pro velké ztráty byla stažena z fronty a měla se přemístit jižním směrem na Chotěbuz do týlového prostoru skupiny armád Mitte. Její další nasazení do boje však Bunjačenko odmítal. Nakonec souhlasil s jejím zasazením v prostoru Brna, avšak dal se do pohybu směrem na Teplice, aby se vyhnul boje. Šlo mu o záchranu divize a počítal s podporou českého obyvatelstva. Vlasov zatím objížděl jednotky a štáby a zjistil, že on, jeho armáda a hnutí jsou každému na obtíž. Přemýšlel nad možností podniknout průlom k místu, kde operovala Ukrajinská povstalecká armáda nebo se spojit s kozáckým sborem nebo hledat azyl v americkém zajetí.

1.divize prošla Teplicemi 28.dubna. Z podnětu Bunjačenka, kterému Vlasov nechal volnou ruku, spěchala do Prahy na pomoc bojující Praze. Vlasov byl opatrný a s pomocí nesouhlasil. Nechtěl, aby se divize předčasně vázala a jednoznačně podporovala povstání, u kterého se ještě neví, jak bude politicky orientováno. Nechtěl žádné ozbrojené akce. Bunjačenko však přislíbil zástupcům českého odboje pomoc v boji proti Němcům. Viděl záchranu v tom, že osvobodí Čechy dřív, než dorazí Rudá armáda a česká vláda jim poskytne azyl. Divize tedy 6.května vstoupila do bojující Prahy. Její příchod znamenal pro povstalce pomoc v podobě útvarů plně vyzbrojených a vycvičených. Zahájili útok na ruzyňské letiště, které obsadili a táhli i na další cíle v Praze. Jejich účast měla i psychologickou pomoc. Jednotkám se podařilo zastavit postup jednotek SS po levém břehu Vltavy u Lahoviček a zabránily jim prorazit do týla Prahy od Radotína.

V průběhu bojů velení divize vyjednávalo s velením Pražského povstání, které se začalo k spolupráci s vlasovci stavět odmítavě. Urgentně se řešila otázka, zda je únosné, aby se využívala pomoc příslušníků ROA, kteří donedávna patřili mezi spojence Německa a tudíž mezi nepřítele Stalina. Politická situace kolem nasazení ROA se postupně natolik vyhrotila, že velitelé z boje postupně své jednotky stáhly a 1.divize v noci ze 7. na 8.května pokračovala ve své cestě směrem na jih. Jednotky se stahovaly do prostoru kolem Suchomast, kde sídlil štáb i Vlasov, který sice do bojových akcí nezasahoval, ale vývoj situace sledoval a údajně mohl odjet do bezpečí, ale odmítl z důvodu, že své lidi nemůže opustit. Jednotky potom postupovaly ve směru Příbram-Rožmitál. Vlasov měl v úmyslu vyjednávat s Američany o podmínkách, za kterých jeho vojáci složí zbraně. Ke střetům s německou armádou docházelo během postupu v malém rozsahu. 10.května čelo kolony dosáhlo demarkační čáry a vojáci se střetli s americkými vojáky. Vlasov nedostal žádné záruky a Američané odmítli zajmout celou divizi. V prostoru vesnice Lnáře byla tedy divize rozpuštěna, aby skupinky vojáků mohli překročit demarkační čáru a dostat se do zajetí na vlastní pěst. Část divize však zůstala v daném prostoru a byla zajata vojskem 1.ukrajinského frontu. 12. května Vlasov vyjel se svou skupinou ze zámečku ve Lnářích v doprovodu amerických důstojníků k veliteli jejich armády. Cestou byl zatčen sovětskými důstojníky nedaleko Nepomuka v západních Čechách a letadlem odvezen do Moskvy do cely v pověstné Lubjance. Byl postaven před soud Vojenského kolegia Nejvyššího soudu SSSR a spolu s dalšími 11 vyššími důstojníky odsouzen k trestu smrti. 2.srpna 1946 byl oběšen.

Obrázek

Závěr:
Vlasov byl úspěšný velitel sovětské armády, avšak jako velitel 2.úderné armády, která za stále ne zcela vyjasněných okolností, nebyla posílena a ani nedostala rozkaz ustoupit, byl nucen armádu rozpustit a asi o tři týdny později byl Němci zajat. Vlasov se setkal v zajetí s německými důstojníky, kteří byli přesvědčeni, že se dá německá politika na východě změnit, což by bylo na prospěch obou válčících stran. Oni se spoléhali na jeho zkušenosti a věhlas a on jim zase uvěřil, že mají dostatečně velký vliv, aby dosáhli společného cíle a tak souhlasil se spoluprací. Chtěl, aby Německo vytvořilo ruskou prozatímní vládu a jako důkaz ochoty z jeho strany měla být vytvořena armáda, která by „osvobodila“ SSSR od stalinizmu a které by velel. Až začátkem r.1945 se podařilo po dlouhých tahanicích vytvořit dvě divize ROA. Hitler byl velmi opatrný, co se týče Vlasovova hnutí, protože osvobození SSSR od bolševizmu by mu zhatilo plány rozšířit Německo až po Ural. Proto Vlasovova armáda byla vytvořena až na poslední chvíli a i to v okleštěné formě. Jeho hnutí proti bolševizmu, bylo v té době nepohodlné ale nejen pro Německo, ale pro všechny válčící strany. Po skončení války Britové a Američani měli malý zájem poskytovat dlouhodobý azyl nejen kolaborantům s nacisty ale i odpůrcům stalinizmu, pokud si nechtěli přivodit hněv sovětské vlády. Vydali tedy Vlasova do rukou sovětských úřadů.
Byl Vlasov zrádce nebo hrdina? Přikláním se k názoru, že nebyl ani jedno ani druhé. Kdyby 2.úderní armáda mohla včas ustoupit anebo byla posílena, byl by bojoval za Stalina až do konce. Ale protože byl svou vládou odepsán, tak ji odepsal také a chopil se jiné příležitosti, která ovšem vedla do slepé uličky.

Zdroje:
Karel Richter, Osudový omyl generála Vlasova, nakl. Epocha, r.2010
http://www.hrono.ru/biograf/bio_we/vlasov_aa.php
http://diki.cwahi.net/wlassow.htm
http://www.rosinanta.estranky.cz/clanky ... la-vlasova
http://www.wordiq.com/definition/Vlasov_army
http://www.thefullwiki.org/Andrei_Vlasov
http://www.noveslovo.sk/c/22608/Zrada_Andreja_Vlasova
http://www.bing.com/images/search?q=gen ... ORM=IDFRIR
http://www.bing.com/images/search?q=Vla ... ORM=IDFRIR
a další
Naposledy upravil(a) Stuka dne 21/3/2012, 19:25, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Pridám niečo málo zaujímavostí o ROA (Ruská oslobodzovacia armáda)... Tu je odkaz na Hymnu ROA: http://www.youtube.com/watch?v=OkzoBY2F ... re=related

A ešte prísahu ROA:

Som verný syn svojej vlasti, vstupujem dobrovoľne do radov ruskej oslobodeneckej armády, slávnostne prisahám: férový boj proti boľševikom, pre dobro svojej krajiny. V tomto boji proti spoločnému nepriateľovi, na strane nemeckej armády a jej spojencov, a prisahám, byť verný a nekriticky počúvať vodca a veliteľa oslobodeneckej armády Adolfa Hitlera. Som tu, reakciou na túto prísahu, nie na seba a iných životy.

Divízia ROA bola jediné vojenské zoskupenie ktoré prišlo na pomoc Pražskému povstaniu, v tej dobe bolo heslom ROA "Smrť Hitlerovi aj Stalinovi", aj napriek tomu že bojovali na strane nacistov ROA aj Vlasovi stále išlo o oslobodenie Ruska od komunistov, a aj nacistov... Avšak ich prítomnosť sotva zaujala obe bojujúce strany...

Stuka: Veľmi pekný článok, priznám sa, o Vlasovi som doteraz takmer nič nevedel, zaujímavý osud človeka medzi oboma režimami... :wink:

Lehmann
Naposledy upravil(a) Hans Lehmann dne 1/3/2011, 06:51, celkem upraveno 1 x.
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Určitá zajímavost ohledně ROA se objevila v knize Svatopluk Matyáš: Stíhací esa Luftwaffe v článku o Hartmannu Grasserovi. Cituji: "V prosinci (1944) převzal JG 210, jejíž personál tvořili ruští piloti, příslušníci Vlasovovy ROA."
Obrázek
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Ano, zmínka o pilotech z ROA se objevuje i v Richterově knize, ale nechtěla jsem popisovat z ní tak podrobně. Bohužel, jinou knížku o ROA jsem k dispozici neměla.

Lehmann, díky za pochvalu, já jsem do doby psaní článku také o Vlasovovi moc nevěděla. Ta zoufalost jeho situace - houpačka mezi dvěma režimy, mě zaujala také. Co by člověk dělal na jeho místě? Snažil se o něco víc a poznal minci z obou stran a věděl, že to není lehká situace. Osvobozovací boj od Hitlera i Stalina neměl ale v té době šanci na úspěch. Bylo třeba se přiklonit k jedné nebo druhé straně. To je právě vidět na situaci ohledně Pražského povstání. Pražané byli rádi, když ROA dorazila a pomohla, ale v konečném důsledku bylo lepší, když rychle zase odtáhla. Vlasov mi připadá trochu jako Don Quijote a jeho boj proti větrným mlýnům. Prostě byl v nesprávném čase na nesprávném místě.

Ovšem jeho skvělé velitelské schopnosti ještě z doby, když sloužil v Rudé armádě, si zasluhují úctu. Opravdu byl dobrý voják a velitel.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od kacermiroslav »

Já jsem chodil na ZŠ v osmdesáých letech a pochopitelně o Vlasovcích jsem nic nevěděl. Ale vzpomínám si, jak mě brácha upozornil, že v učebnicích dějepisu a Občanské nauky, kde byly nějaké fotky z Pražského povstání, jsou vedle ozbrojených civilistů za barikádama schovaní i vojáci v uniformě a s německýma helmama.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Je naozaj úžasné čo dokázal Vlasov v oblasti Moskvy a Leningradu... boje za ktoré sa vyslúžila nekonečná sláva sa odohrávali na juhu, pri Stalingrade, avšak si myslím že aj napriek tomu on bol so svojimi mužmi hrdinami aj keď na zaprášenom a neskôr zabudnutom bojisku... tak ako bola zabudnutá jeho armáda v obkľúčení nepriateľa, ktorý sa neskôr stal "priateľom"... avšak všetko dobré čo spravil pre Rusko asi nemohlo prevážiť, tú jedinú zlú vec... Hrdinovia vyšli z víťazov, a Vlasov bol, ako mnoho iných nemeckých generálov, nemilosrdne potrestaný za to, že sa pridal k "nepriateľom", čo však podľa mňa nikdy nespravil...

Keby to bol vedel, snáď by si aj želal menej "šťastia" pri čistkách v radoch Rusov... ale zaujímalo by ma, či niekedy neľutoval všetkého čo spravil pre Rusov, alebo Nemcov...




Lehmann
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Myslím, že Moskva bol prvý tvrdý oriešok na ktorý A.H. narazil. I keď najprv on zaváhal, ale potom už bolo neskoro, už ho Rusi hnali. Proste premárnil šancu. Vedú sa o tom spory, že či mal ísť tvrdo na Moskvu. Podľa môjho názoru áno, ale ktovie, či by to pomohlo - asi by dopadol rovnako. Urobil by chybu zasa niekde inde. (Chybu myslím v úvodzovkách.)
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Nemecko nespravilo pri Moskve veľa chýb, koniec koncov dostali k nej veľmi veľmi blízko... avšak ruská zima bola neúprosná, bez kúska súcitu... Túto časť Nemci nevyhrali nie kvôli svojej chybe, ale kvôli zásobovaniu, zlému veleniu a všetkých možných aj nemožných vplyvov... Rusom vyhrali boj o Moskvu taký, ako je Vlasov a ďalší "dobrý" ruský generáli a muži zo sibírskych divízií ale nie samy...
Čo by sa stalo keby sa Nemcom podarilo dostať do Moskvy tu rozoberať nechcem... sú to konšpirácie, a to tie k tak dobrému článku zrejme nepatria...

Lehmann
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Je smutné, že Stalin urobil hrubú čiaru a odpísal všetkých, ktorí upadli do zajatia. Nijako nezazlievam Vlasovovi, že prešiel k nepriateľovi. Nie som síce vojak, ale nie je to trocha tak, že ak sa niekto vojakom narodí, možno ani veľmi nerozmýšľa nad tým - za čo a za koho bojuje, proste chce bojovať a najmä ak vie bojovat, tak potom to berie ako svoje poslanie a zmysel života. Vlasov by sa v civile (alebo zajatí alebo po vojne napr. v Južnej Amerike) pravdepodobne upil k smrti a zastrelil by sa.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Stuka - ohledně statutu sovětských vojáků v zajetí jsem zapracoval úvahu do této práce. Je to tředí díl jakéhosi cyklu který snad někdy bude pokračovat ale zatím není energie a motivace. Najdeš to zde:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=382 ... 1980d01266
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 2/3/2011, 18:47, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Ale každý vojak, nie len generáli by mali mať vlastný názor na situáciu v jeho štáte, ako sa zachovajú vyplýva z ich povahy a z toho aký "veľký" vojak to je... Myslím že Vlasov si v tej chvíli nemohol vybrať lepšie, vlastne si nemohol vybrať nič, a tak bol rád že môže bojovať za názor, ktorý bol vtedy podľa neho správnejší ako bojovať za Stalina či Hitlera... a to bojovať za "slobodné Rusko"... možno to bolo trochu naivné myslieť si že Hitler by mu nechal Rusko, možno podľa obrazu Francúzska by mu nechal tie časti ktoré nepotreboval, ale to by boli až časti za Uralom...

Čo sa stane vojakovi ktorý nemá proti čomu bojovať... je dosť možné že by sa stalo presne to čo si napísala... ale v tom prípade všetci Nemci ktorý utiekli do Južnej Ameriky (ako napríklad Mengele) neboli vojaci ani z ďaleka, a ani nemali česť pre ktorú by sa mohli zastreliť...

Lehmann
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

Pátrač - opravdu poutavá sonda do duše sovětského vojáka. Mnohé osvětluje ve spojitosti s Vlasovem i celkově.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Pátrač »

Kolegyně a to je už dokonce až třetí část. Ty první dvě jsou každá jiná ale jsou pořád o tom samém o sovětském vojákovi. Ale k Vlasovovi. Možná v té vědomé deziluzi z toho co díky jeho zajetí potkalo jeho rodinu a zcela jistě potkalo, se rozhodl jak rozhodl. On totiž věděl co je čeká.

Abych řekl pravdu, já mám poměrně vyhrazené vnímání vojenské zrady ale jak posuzovat vojáka, kterého zradí vlast dříve než to udělá on? Je to potom zrada v tom pravém slova smyslu? Nebo je to jen jakási odplata a touha ukázat, že je jiná možnost, než se pro nic a za nic stát vyvrhelem?

Případ generála Vlasova je unikátní v tom, že na základě strašných osobních prožitků na druhou stranu přešla de facto hvězda sovětské generality.

V letech 1941 až 1945 německá armáda zajala celkově 77 sovětských generálů. Část se jich vrátilo po zajetí domů a hodně jich přes to, že bylo prokázáno, že v zajetí dodrželi přísahu skončilo na popravišti. Sovětská vlast nebyla pro své vojáky dobrou vlastí. A mnoho z nich bylo osouzeno k smrti hned po jejich zajetí - aniž by se vědělo co se stalo a proč se stalo - v nepřítomnosti a bez možnosti obhajoby - kulka.
Naposledy upravil(a) Pátrač dne 30/1/2012, 12:04, celkem upraveno 1 x.
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

No ano, ale jeho politice a přesvědčení se to příčilo. Po prvé :chtěl jejich území zabrat pro Německo, po druhé: pokládal je za méněcenný poddruh a po třetí: myslel, že za pár měsíců vyhraje v Rusku válku.
Kdyby je byl využil ve svůj prospěch, tak by asi vyhrál, kdoví. Ale z výše uvedených důvodů, jim nepřikládal na důležitosti a zalátal jimi jenom díry na frontě.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Všetko sa dá jednoducho zhrnúť tak že: "Keby nebolo Hitlera, Nemecko by WWII vyhralo"... on jediný by stopol projekt s vojakmi zložených z "untermenschen" aj keď ku koncu vojny sa v nemeckej armáde ukázal kdekdo, ROA alebo aj v SS...
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Příspěvek od Micuhide Akechi »

Zajímavý článek. Vůbec mě dřív nenapadlo pátrat po tom, co Vlasov dělal před svým zajetím. Obyčejně na něj člověk narazí jen v souvislosti s pražským povstáním. Zdá se, že to byla zajímavá osobnost.

Jenom bych měl drobnou výtku k tomuhle:
Stalin ho potom posílá do Číny na tajnou misi, kde působí v letech 1938-39 jako náčelník generálního štábu pro vojenské poradce při organizování čínské armády. Vůdce čínské strany Kuomintangu prezident Čankajška (bojujícího proti japonské agresi v Mandžusku)
Za prvé, v té době byli Japonci v Mandžusku už pár let pevně usazeni a za druhé, pokud vím, Čankajšek ani proti obsazení Mandžuska vojensky nevystoupil. Konec konců to bylo území, nad kterým neměl kontrolu ani dříve. Proti Japoncům bojoval jen když napadli přímo jeho "panství" a ne kvůli Mandžusku.
Ale to je jen maličkost a s Vlasovem ani nesouvisí.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Příspěvek od Stuka »

M.Akechi - máš pravdu o těch Japoncích. V Mandžusku byli už delší dobu a potom napadli i Čínu. Zde ocituji ze zdroje:
http://plus7dni.pluska.sk/plus7dni/hist ... roces.html
krátký dodatek pro vysvětlení.
Koncom roka 1931 Japonci prepadli Mandžusko a veľmi rýchlo si s ním poradili. V Ženeve zasadla Spoločnosť národov a odsúdila agresiu. Aká agresia, protestovali Japonci, z Mandžuska sa predsa konečne stal slobodný štát. V roku 1933 začalo Japonsko bez vypovedania vojny obsadzovať severnú Čínu a Vnútorné Mongolsko. Nedalo im to veľa práce. Peking sa stal hlavným mestom kolaborantskej vlády.
V roku 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu. Znova triumfovalo. Agresor obsadil najdôležitejšie prístavy, najúrodnejšie a najbohatšie provincie. Čínsku zákonnú vládu pod Čankajškovým vedením Japonci zahnali do vnútrozemia a v Nankingu vytvorili bábkovú vládu. Ďalší ohromujúci úspech zaznamenali 7. decembra 1941. Prepadli americkú leteckú a námornú základňu Pearl Harbor - bez vypovedania vojny
I v článku to opravím. Díky.
ObrázekObrázek
Milda
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 434
Registrován: 8/5/2007, 20:03
Bydliště: Litoměřice

Příspěvek od Milda »

Stuko, Lehmane, za zradu nemohl Vlasov očekávat přeci nic jiného, to se trestá v každé armádě, a honění bodů vlasovců v květnu v Praze, na to už bylo pozdě! A v historii Lehmane, na slovíčko ,,kdyby,, zapomeň! ,,Kdyby,, nebylo Hitlera a různých Kruppů, nebylo by války a milionů mrtvých.
Vlasov byl jen obyčejný zrádce, obyčejných vlasovců mi je i trošku líto, smrt hladem, nebo atd! Rozebírat Vlasova je zbytečné, svoji zrádcovskou cestu si vybral sám! A zrádce to byl!
Obrázek
Uživatelský avatar
Hans Lehmann
četař
četař
Příspěvky: 64
Registrován: 5/2/2011, 14:02
Bydliště: Trenčín
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Hans Lehmann »

Milda píše:Stuko, Lehmane, za zradu nemohl Vlasov očekávat přeci nic jiného, to se trestá v každé armádě, a honění bodů vlasovců v květnu v Praze, na to už bylo pozdě! A v historii Lehmane, na slovíčko ,,kdyby,, zapomeň! ,,Kdyby,, nebylo Hitlera a různých Kruppů, nebylo by války a milionů mrtvých.
Vlasov byl jen obyčejný zrádce, obyčejných vlasovců mi je i trošku líto, smrt hladem, nebo atd! Rozebírat Vlasova je zbytečné, svoji zrádcovskou cestu si vybral sám! A zrádce to byl!
Prepáč ale nebol to zradca pre všetkých... čítal si dobre článok? Vlasov chcel slobodné Rusko, nie nacistické Rusko no ani nie komunistické Rusko... vzhľadom k tomu že ho zajali Nemci a nie Angličania alebo Američania inak si vybrať nemohol... Bol to zradca pre Rusov a nie Nemcov či iných spojencov... na druhej strane súhlasím že keby toto spravil nejaký nemecký generál tak by tiež skončil podobne... Možno to brať ako "Kto nejde s nami, ide proti nám" a to hlavne z ruskej strany...

Avšak aj najväčší zradcovia a najhoršie udalosti v histórií by sa mali rozoberať bez ohľadu na to aké boli/sú a ako vplývajú na život, minimálne za to čo Vlasov spravil pre ruskú armádu si zaslúži rešpekt, a nie urážky... a Vlasovci si svoj osud vybrali úplne samy, tak ako samy prišli pomôcť Pražskému povstaniu, Vlasov ich rozhodne nenútil pridať sa do ROA... A ešte maličká poznámka: svoju cestu si nevybral úplne sám, pomohli mu k tomu presvedčovacie metódy v Nemecku a moje meno sa píše s dvoma "nn", neber to prosím ako urážku ale už len kvôli jeho pamiatke neznetvorujme jeho meno...
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti, vojáci, příběhy“