Vojtěch Václav Sternberg (1868-1930)

Britské, americké, ruské, japonské osobnosti a vojáci.

Moderátoři: Pátrač, Tkuh

Odpovědět
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12903
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Vojtěch Václav Sternberg (1868-1930)

Příspěvek od Rase »

4-66_Sternbsddsdsderg.jpg

Vojtěch Václav Sternberg

hrabě Sternberg byl český aristokrat, vzdělaný a světaznalý muž, vtipný řečník, básník, diplomat, dostihový sportsman, podmořský badatel, letecký důstojník, feuilletonista, říšský poslanec, finančník velkého slohu, klubman, ale také slušně zavedený alkoholik a profesionální kverulant, který pozurážel a zfackoval kdekoho, absolvoval minimálně dva souboje a na své odpůrce se nestyděl vystrčit holý zadek. Byl fantastou a bouřlivákem, který nakonec při vší své mělké zbrklosti a extravagantnosti budil jisté sympatie jako nesporná a nezkrotná individualita.

Narodil se 14. ledna roku 1868 v Pohořelicích nedaleko Brna. V německojazyčném prostředí užíval jména Adalbert Sternberg, domácky neformálně byl oslovován Monši. Pocházel z častolovické větve rodu Šternberků. Jeho otcem byl Leopold Mořic Sternberg (1811-1899), matkou Louisa Hohenlohe-Barteinstein-Jagtsberg (1840-1873). Vystudoval gymnázium a univerzitu. Koncem 19. století začal publikovat politické spisy. Sám se označoval za mladokonservativce a rozešel se s otcovým centralistickým politickým přesvědčením (Strana ústavověrného velkostatku). Sám nebyl formálně členem žádné strany, ale měl blízko ke Straně konzervativního velkostatku a ke staročechům. Sám se označil za německého sice jména ale českého smýšlení. Podporoval státoprávní uznání českých zemí po vzoru Uherska a jejich setrvání ve volném svazku Rakouska, v jeho spisech se také objevuje důraz na Slovanství a spolupráci Slovanů v monarchii. V mládí, po vojenské službě, hodně cestoval. Roku 1890 odjel do Afriky a navštívil Saharu, Tunis a Alžír, později vycestoval do jižní Afriky, koncem století pak do Istanbulu, Malé Asie a opětovně do Afriky. Zúčastnil se coby dobrovolník búrské války, na straně Búrů. Dne 15. února roku 1900 unikl jako jeden z posledních vojáků z Jacobsdalu, k němuž se blížila ohromná přesila Britů. "Skočil jsem na koně a v krupobití kulek jsem tryskem ujížděl mračny prachu, který vířily vybuchující granáty. Nikdy na tu jízdu nezapomenu. Kulky bzučely vzduchem jako roje včel a pokaždé, když se zaryly do země, objevily se malé obláčky prachu." Chvíli nato jeho koně – Basse, zasáhla střela a dál musel utíkat po svých. V noci se Sternberg pokusil z obklíčení prorazit na voze taženém mulami. Byla tma a ticho rušilo jen "skřípění kol vozu a občasné prásknutí biče". Zdálo se, že nic, absolutně nic, nehrozí, když tu se náhle z křoví ozval hluboký hlas: "Kdo tam?" Krev mu ztuhla v žilách. "Nebylo pochyb, jsme chyceni." Chvíli na to si již uprchlíky prohlížel britský důstojník a "měsíc svítil na jeho brunátnou, do hladka vyholenou tvář". Coby rakousko-uherský šlechtic měl Sternberg štěstí, když místo britského koncentráku byl odeslán do Londýna. Dvouměsíční pobyt na jihoafrické frontě a krátkou internaci popsal v knize Mé zkušenosti z búrské války a nad to se stal jedním z vedlejších hrdinů, kdysi populárního, dobrodružného románu Louise Henriho Boussenarda - Búrští junáci. Zajetí sice pokládal za hanbu, ale Londýn jej uchvátil a své ohromení popsal slovy: "Skláněl jsem se před duševní velikostí a před ctností Britů."

Počátkem 20. století vykonal cestu do Severní Ameriky. Byl hospodářským správcem velkostatků svých příbuzných a angažoval se politicky. Ve volném čase se pohyboval v prostředí závodů a sázek. Psal také básně. Tou dobou se zapojil i do celostátní politiky. V doplňovacích volbách roku 1904 se stal poslancem Říšské rady za kurii venkovských obcí, obvod Hradec Králové, Jaroměř, Nové Město atd. Nastoupil do úřadu 8. března 1904 a mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1907, nyní za obvod Čechy 42 (Skalice, Úpice). Usedl do poslanecké frakce Český klub. Kvůli svým názorům byl čestnou radou svého pluku zbaven důstojnické hodnosti.
Hned na počátku války se Sternberg přihlásil jako dobrovolník k letectvu. Službu vlasti bral jako svou povinnost, jelikož z jeho korespondence je jisté, že ve válku ani vítězství nevěřil. Císař mu oplátkou za své nasazení vrátil původní hodnost. Sloužil jako nadporučík u letecké setniny FliK (Fliegerkompanie) číslo 9 se základnou v Badenu. Byť mu již bylo 46 let, počínal si znamenitě. Nutno podotknout, že jeho působení v této oblasti bylo však v seznamu, který měl oficiálně dostat panovník z tohoto válečného působiště, zamlčeno, avšak císař Karel I. se o jeho přítomnosti stejně dozvěděl. V roce 1917 byl vyznamenán za statečnost, kterou jako letec osvědčil před nepřítelem, vojenským záslužným křížem třetí třídy s válečnou dekorací a meči. Rovněž byl povýšen na kapitána. Toto ocenění na něj natolik zapůsobilo, že od této chvíle přidal své síly k ochraně Karlova trůnu a jeho rodiny, což považoval za přesvatou věc. V tomto období také začíná ve větším měřítku s poezií. Možná to byla jen chvíle uniknout k něčemu dokonalému, jako je znělost veršů, a na chvíli zapomenout na hrůzy války. její konec jej zastihl v hodnosti rytmistra v záloze. Po válce žil v Rakousku. Se zánikem monarchie se nesmířil a ve 20. letech vedl spory s Ottokarem Czerninem, kterého považoval za jednoho z viníků rozpadu Rakouska-Uherska. V kruzích rakouské šlechty měl četné odpůrce. Později na ulici před hotelem Sacher, zpolíčkoval pensionovaného polního maršálka Herbersteina, za což byl roku 1924 vypovězen ze země. Pobýval pak nějaký čas v českých lázních, ale nakonec se mu podařilo získat domovské právo v jedné malé rakouské obci a mohl se vrátit do Vídně. Zemřel ve vídeňském sanatoriu v dubnu 1930, podle vzpomínek příbuzných na nadměrné pití. Pohřben byl v zahradě františkánského kláštera v Zásmukách, který byl za vlády komunistů zrušen a ostatky exhumovány.

Zdroj:
http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/ ... sequence=3
http://baila.net/autor/223159941/vojtec ... -sternberg
https://www.euro.cz/light/zivot-a-dilo- ... na-1405412
https://forum.valka.cz/topic/view/17419/FliK-9
https://www.gettyimages.com/photos/adal ... 0sternberg

4-66_Sternberg_vtip.jpg
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Odpovědět

Zpět na „Osobnosti, vojáci, příběhy“