Washingtonská konference o námořním odzbrojení 1921 - 1922

Námořní technika všech typů a použití
Odpovědět
Nelson
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 857
Registrován: 11/6/2005, 10:25
Bydliště: Většinou doma

Washingtonská konference o námořním odzbrojení 1921 - 1922

Příspěvek od Nelson »

Když byla 28.6.1919 podepsána Versaileská mírová smlouva všichni doufali, že se nic podobného právě skončené válce již nebude opakovat. Německo bylo sesazeno z pozice vojenské a námořní velmoci a vlády na mořích se opět ujalo britské námořnictvo stále ještě považované za nejmocnější na světě. Na druhém břehu Atlantiku mu však vyrůstal zdatný soupeř a ani japonské císařské námořnictvo nechtělo zůstat pozadu.

Znovu se naplno rozběhly válkou pozastavené závody v námořním zbrojení. Spojené státy, znepokojené stále trvající anglo-japonskou smlouvou o vojenské podpoře (v případě napadení více než jedním nepřátelským státem) z roku 1902, odstartovaly rozsáhlý program obnovy a posílení loďstva. Velká Británie byla nucena kvůli svým zájmům na Dálném východě a v Pacifiku také něco podniknout, a Japonsko se snažilo se oběma velmocem vyrovnat. Jedině Francie a Itálie se tohoto soupeření prozatím nezúčastnily.
USA a Japonsko začaly realizovat připravené projekty nejtěžších námořních jednotek. Ještě stále panoval názor, že základem každého loďstva jsou silné svazy bitevních lodí a různá varování, například potopení bývalé německé bitevní lodě Ostfriesland letadly Billiho Mitchela v červenci 1921, nikdo nebral vážně.
A tak v roce 1916 schválil americký Kongres program výstavby 10 bitevních lodí a 6 bitevních křižníků. O pouhé dva roky později byl doplněn požadavkem na 12 dalších bitevních lodí a 16 bitevních křižníků. Administrativě se podařilo plán z roku 1918 seškrtat na 10 + 6 těžkých lodí. I tak by však po dokončení měla USNavy 39 bitevních lodí a 12 bitevních křižníků. Američtí admirálové se navíc netajili tím, že by chtěli převzít britskou ideu „Two power standart“. Británie zatím nereagovala i když její admiralita byla doslova zděšena rozsahem amerického plánu. Její ekonomika se vzpamatovávala z válečného šoku ale v projekčních kancelářích již vznikaly plány na stavbu nových tříd bitevních plavidel s výtlakem přes 50000 tun vyzbrojených děly ráže 457 mm a více.
Japonci však rukavici hozenou Američany ochotně zvedli a představili svůj vlastní program opírající se o plán 8 – 8 z roku 1907. Zjednodušeně šlo o to, že námořnictvu bylo každých 8 let slíbeno 8 bitevních lodí a 8 bitevních křižníků. A i zde se uvažovalo o plavidlech s děly ráže nejméně 406 a 457 mm.

Tyto ambiciozní programy však byly ekonomicky tak náročné, že by při jejich plnění pravděpodobně všechny zúčastněné mocnosti asi zkrachovaly. Nikdo však nebyl ochoten veřejně říct, že na ně nemá.
V té době se však americké straně podařilo prolomit britské a japonské diplomatické kódy a tak se Spojené státy rozhodly učinit první krok. Na podzim roku 1921 pozval ministr zahraničí Spojených států zástupce Velké Británie, Japonska, Francie a Itálie do Washingtonu na konferenci o omezení námořního zbrojení.
Americké cíle byly celkem jasné, dosáhnout stavu odpovídajícího počtům Royal Navy a zároveň požadovat ukončení dříve zmíněné anglo-japonské vojenské smlouvy.

Konference byla slavnostně zahájena 12.11.1921 a hned po několika dnech vzájemného oťukávání přišli Američané nejdříve s návrhem desetiletých prázdnin na výstavbu bitevních plavidel. O něco později vznesly další požadavek na ustanovení poměru výtlaku 5:5:3 pro loďstva USA, velké Británie a Japonska, doplněný návrhem na sešrotování přespočetných plavidel. Pro USNavy to například znamenalo zastavení stavby 19 bitevních plavidel o výtlaku téměř 580000 tun, Royal Navy by však musela vyřadit nebo nedokončit 30 jednotek s výtlakem skoro 850000 tun a Japonci 6 lodí s asi 183000 tunami výtlaku.
Všechny velmoci se postavily proti americkému plánu a začala tvrdá jednání.
Britové byli ochotni souhlasit ale Francouzi, Italové a hlavně Japonci se cítili uraženi pozicí námořní mocnosti „druhého řádu“ která jim byla přisouzena. Američané si však mohli tvrdost při jednáních dovolit. Italské a francouzské námořnictvo pro ně již dávno nebylo ani dohromady rovnocenným soupeřem. A díky tomu, že byli schopni číst japonské depeše věděli, že Japonci vzdorují jen proto aby si zachovali tvář. Jimi navrhovaný poměr 10:10:7 neodpovídal předběžným tajným rozhodnutím jejich vlády a tak americká delegace s britskou pomocí postupně zatlačila oponenty do kouta a vnutila jim poměr sil 5:5:3:1,67:1,67.

A tak tzv. Washingtonská konference 6.2.1922 úspěšně skončila podpisem závěrečné smlouvy o otázkách námořního zbrojení. Do dějin se zapsala jako obrovský úspěch americké diplomacie.

Co to však znamenalo v reálných číslech??
Velká Británie si mohla zpočátku ponechat 18, Spojené státy 22 a Japonsko 10 bitevních lodí (kategorie bitevních křižníků byla zrušena). Dohodnutý poměr měl být dosažen postupně do roku 1931 vyřazováním starších a dokončováním nových jednotek.
V absolutních číslech měly USA a Velká Británie povoleno 525000 tun, Japonsko 315000 tun a Francie s Itálií po175000 tunách. Výtlak bitevní lodě byl omezen 35000 tunami (jedinou výjimkou byl britský Hood) a ráže děl nesměla překročit 16'' (406 mm). Protože Royal Navy podobnou ráži dosud nepoužívala (Američané měli 3 a Japonci 2 lodě s těmito děly), bylo jí povoleno postavit dvě lodě vyzbrojené ráží 406 mm (Rodney a Nelson). Za tím si mohli ponechat 2 starší lodě navíc, při převzetí nových jednotek však museli vyřadit 4.
Stejně tak byla smlouvou omezena stavba letadlových lodí. USA a Velká Británie mohly postavit plavidla s celkovým výtlakem 135000 tun, Japonsko 81000 tun a Francie a Itálie měly povoleno 60000 tun. Výtlak byl omezen na 27000 tun a výzbroj na max. ráži 203 mm.
Navíc mohli signatáři smlouvy přestavět dva trupy určené k sešrotování na letadlové lodě. Američané tak postavili Lexington a Saratogu, Japonci Akagi a Kagu a Britové Glorious a Courageous.
Ještě jedné kategorií plavidel se Washingtonská konference týkala. Obrněné křižníky byly překvalifikovány na těžké (Washingtonské). Jejich výtlak byl omezen na 10000 tun a ráže děl na 8'' (203 mm), ovšem bez jakéhokoliv omezení počtu jednotek nebo celkového výtlaku. A tak se těžké křižníky staly kategorií na niž se přesunula pozornost námořních konstruktérů a kde zakrátko propukly nové závody v námořním zbrojení. Žádná jiná lodní třída však již omezením nepodléhala a to hlavně díky francouzskému vetování jakýchkoliv dalších limitů.

Tato konference se ukázala jako poměrně účinné omezení námořního zbrojení v kategoriích nejtěžších plavidel. Jejím vedlejším účinkem však bylo poměrně rychlé zastarání koncepce bitevních lodí a naopak rychlý rozvoj námořního letectva, tedy zbraně se kterou se původně příliš nepočítalo.
ObrázekObrázek

Z Palby jsem odešel, dotazy už na mě nesměrujte.
Odpovědět

Zpět na „Námořnictvo“