Taktika vzdušného boje 2.část

Letadla, vrtulníky, výzbroj, bomby.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Taktika vzdušného boje 2.část

Příspěvek od Haness »

Další etapou použití letadel jako válečného nástroje je období 2.sv. války. Tohle období bylo zase něčím jiným než doba 1.sv. války (pro letectvo a letadlo samotné). Všechny státy a firmy které vytvářeli nové a nové letadla vstřebávala poznatky z 1.sv. války a konstrukce letadel se celkově měnila.

Letadla začala přecházet z dvouplošníků k jedno-plošným,celokovovým strojům;měnil se pohon (pochopitelně) k rychlejším a výkonnějším motorům a hlavně výzbroj. Letadla začala mít s pevnější konstrukcí (tzn. i křídel) více možností kam nainstalovat zbraně – a tím novým místem byla křídla která poskytovala mnoho místa i pro zbraně většího kalibru. Letadla začala být více pancéřována což poskytovalo větší ochranu pilotovi.

Když vypukla 2 sv. válka, mělo Německo (Luftwaffe) nové stroje jako Me-109 a jiné které v rukách skvěle vycvičených pilotů dělali mnoho práci. V této době měla každá armáda jinou taktiku použití svého letectva.

Napíšu zhruba jen několik hlavních leteckých/válčících velmocí.

Německo – Luftwaffe

Němci po poznatcích z první války stavěly letouny tak aby byly co nejvíce obratné což mělo hlavní úkol jak ve stíhacím letectvu tak v ostatních složkách letectva (v bombardovacím letectvu stojí třeba Ju-88 a jiné které se skvěle vyznamenali ať už jako střední bombardéry tak jako noční stíhačky).
Luftwaffe už od začátku svého působení ve WW2 preferovala taktiku ve stíhacím letectvu kdy letadla létala ve dvou dvojicích letadel za sebou a uceleně tvořili formaci jíž se říkalo „čtyřprstá“ takhle formace byla později používána i spojenci protože byla mnohem lepší než jejich z důvodu možnosti rychlého rozptýlení do předem stanovených pozic/úkonů při napadení nepřátelskými stíhači. Tato formace vypadala asi tak že určitý počet letounů (většinou sudý počet,obvykle 6,nebo 8 ) tvořil jednu řadu. Tyto řady byly celkem 4;byly poskládány za sebou jako schody takže každý kryl určitý prostor. Při rozptýlení se letadla rozdělila po dvou na 1ku a 2ku která kryla první letadlo.

Avšak při obraně bombardérů byla taktika zase jiná kdy stíhačky létali mnohdy natěsno s bombardéry tak že 4 letouny kryly z hora jeden, nebo více letadel.Takto to bylo ovšem hodně těžko realizovatelné vzhledem k pomíchanosti při napadení bombardérů – viz Bitva o Británii.
Takováto taktika zůstala u Luftwaffe až do konce války a také se osvědčila na všech frontách. Hlavním tvořidlem byl jen počet letounů. O vycvičenosti pilotů a kvality letadel tady nebylo pochyb.
V Luftwaffe se létalo na 2 pospolu.

Velká británie – RAF


Britové byli také po zkušenostech z WW1 velmi pečliví co se týče celkové připravovanosti svého Královského letectva. Piloti byli cvičeni přímo v závislosti na situace z války první což se také možná v prvních chvílích ukázalo jako nepříliš dobré. Kvalita letadel byla taky dobrá.

V RAF se látalo na více strojů,někdy až 4 za sebou které se kryly. Jedna tato čtveřice byla označována jako „roj“ a roje se odlišovaly barvami – bylo to lepší jak se později ukázalo když roj jedné barvy útočil na bombardéry a roj jiné barvy na stíhače.J
Létali ve formacích které měli tvar písmene B,ty se ukázali nepříliš dobré zejména když se museli rychle rozptýlit při napadeních stíhači LW. RAF používala ještě jednu formaci kterou tvořilo mnoho letadel letících v jedné řadě za sebou a postupně každý v jiné letové hladině také do tvaru schodů.Jenže tato formace se také moc neosvědčila –vůbec. Proto začali i v RAF později používat „čtyřprstou formaci.“
Jak sem psal tak létali v rojích po 4 letadlech,tento roj býval „rozpouštěn“ na dvojice při bojích se stíhačkami.
Za Bitva o Británii byla ustanovena jiná taktika pro útoky na bombardéry,kdy se roje,nyní po 3 strojích operujících spolu a vyčleněných jen pro útoky na bombardéry (většinou stroje Hawker Hurricane) skládali do skupin.1 skupina měla 2 roje = 6 strojů;obvyklé byly útoky 2 skupin zároveň které se po útoku na bombardéry otočili prudce zpět aby se za ně mohli znovu zavěsit a útok opakovat.
Skupiny měli obvykle tvar buďto nepravidelného trojúhelníku, nebo létali v šikmé přímce.
Doufám že tuhle část pochopíte,je to hodně na soběJ kdyžtak dejte vědět,vysvětlím.
Tato taktika byla však používána jen během B o B,jinde už ani nemohla být praktikována pže už jinde RAF na takový počet bombardérů neútočila.
Při obraně vlastních bombardérů létaly stíhačky většinou někde vedle od svazu,pohromadě a při útoku stíhaček na bombardéry se na ně vrhly společněJ.

USA – USAF

Americká taktika byla velmi „zběžná“ a to až do počátku války i pro USA (útoku na Pearl Harbor). Američané se domnívali že je taktika útočení jejich stíhaček výborná a není pochyb o její účinnosti.
Byla taková – letadla létala ve formaci po třech ve trojúhelníku,tyto trojúhelníky, tyto trojúhelníky byly poskládány za sebou, nebo v určitých letových hladinách jako schody – takto se začala používat až později a tak to taky bylo lepší pže to z části připomínalo německou „čtyřprstou.“ Jedné trojici se říkalo Flight, později po příchodu USAF do Evropy (8. letecká armáda) a po zjištění nedostatků v této formaci se vše radikálně změnilo. Flighty byly poskládány po 4 letadlech a formace se změnila na „čtyřprstou“ ale po dvou řadách(podle USAF bylo lepší poskládat více takových formací které létali každá „jinde“ což se osvědčilo při eskortách bombardérů), nebo se létalo v jedné řadě třeba o 3,nebo i 4 Flightech.
Letadla létala většinou po dvou – 1ka a 2ka. Taková taktika se osvědčila jako jedna z nejlepších pže byla velice proměnlivá a piloti ji měli tak nacvičenou že v případě eskorty se automaticky rozptýlili tak jak měli a v případě Sweepu zase podle určení.
Jinou taktiku měli až „létající“ tygři kteří létali ve formaci se sudým počtem letadel která se v případě útoku rozdělila na 2 letadla P-40 kde 1. P-40ka zaměstnávala japonce a druhé letadlo vylétlo prudce nahoru a odtud se ze střemhlavého letu spustila za japonské letadlo zaútočila na něj. Takovéhle taktika byla naprosto jedinečná a jak se ukázalo měla velký úspěch.

Rusko - WS

Ruská taktika byla na začátku války pro Sovětský svaz velice chaotická.Což se také projevilo na jejich ztrátách. Četl jsem že jeden pilot vypověděl že taktika byla asi taková že pokud se někdo vůbec dostal do vzduchu tak se hned zapojil do boje bez ohledu na nějaké krytí jak to bylo ostatních letectvech. Bylo to dáno i vycvičeností ruských pilotů a kvalit jejich letadel. Až později se to tak nějak ustálilo a Letectvo SSSR začalo dosahovat úspěchů. Jejich letectvo létalo ve dvojicích letounů poskládaných za sebou třeba až po 4 dvojicích v jedné formaci. Požívalo se i této formace poskládané do schodů. Tato taktika byla používána všude i letadla pro blízkou podporu ji používala což je tak trochu ojedinělý případ oproti jiným armádám kde mělo taktické letectvo jiná pravidla/formace a standarty.

Taktik bylo mnoho, jen nemám mnoho informací o Japonském letectvu takže jestli by někdo mohl doplnit tak bych byl rád.
Naposledy upravil(a) Haness dne 5/1/2006, 20:02, celkem upraveno 1 x.
Uživatelský avatar
sa58
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 3477
Registrován: 4/2/2005, 12:43
Bydliště: Zlínsko
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od sa58 »

RAF snad na začátku války používala sestavu 3 letadel, proti neměckým dvojcím zastaralou a nepružnou. Trvalo poměrně dlouho, než začali používati klasické dvojice
ObrázekObrázekObrázekObrázek

"Nachystejte květináče, na vánoce sem zpátky!"
Uživatelský avatar
Haness
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 944
Registrován: 18/4/2005, 22:16
Bydliště: Brno

Příspěvek od Haness »

No ano, 2 sestavy tří letadel vedle sebe tak že tvořili přední část písmene B.No ani tak dlouho to netrvalo pže po neůspěších při prvních soubojích před a během Bitvy o Británii se shodli na tom že je nutno změnit taktiku od základů.
ObrázekObrázek

Pouze zasáhnout nestačí.....
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Po pocatecnim chaosu se ruska taktika stala imho jednou z nejzajimavejsich, na zapade se kuprikladu v jakemkoliv boji letadla behem chvilky roztrhala a litala samostatne, maximalne vedouci a jeho dvojka, v rusku byl kladenej duraz na tym, individuality neuznavali (stejne jako v cely tehdejsi spolecnosti), prizpusobovali tomu i vyber letadel. Litali treba tak, ze low byly cajky (i-153)+raty (i-16), pozdeji Il-2, nad nima Yaky+Laggy (pozdeji Lavocky) a uplne nahore Migy. Vychazeli z koncepci jednotlivych letadel, Yaky+Laggy+Lavocky mely nejvyssi vykonost do 3km, Migy zase nemely rychlostni konkurenci nad 4km az do prichodu 109G10.

Je to obecnej trend zatracovat rusky letectvo, ale po pocatecnim dostani na hubu se obrovsky zvedli. A treba utkani se s Gardovyma plukama se obavaly i ty nejvetsi nemecky esa.

pro zajemce drobny info TADY
Uživatelský avatar
Ringhofer
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 128
Registrován: 8/3/2005, 17:23

Příspěvek od Ringhofer »

Mno, jen bych trochu doplnil informaci o německé taktice. Základní jdnotkou německé formace byl tzv. Schwarm, tedy skupina 4 letadel ta tvořila dvě Rotte. Každá Rotte měla svého Rottenfürera(vedoucího) a Rottenfliegera(wingmana). Čtyřprstá formace vypadala asi tak, že Schwarm se rozložil ve stejné výšce asi tak, v jaké poloze jsou konce prstů jedné ruky, pomineme-li palec. Rozestupy mezi jednotlivými letouny byly okolo 200m. Tato formace měla tu výhodu, že piloti pokryli co největší prostor a zároveň si mohli navzájem kontrolovat svou zadní polosféru. Zdokonalenou variantou této formace byla tzv. Stěna, kdy čtveřice(Schwarm) letěla jedné řadě vedle sebe.Všechny stroje si pak mohly navzájem kontrolovat svou vlastní polosféru, ale i dostatečný prostor za ní. V případě, že se na jeden z letounů formace zavěsil nepřítel, přešel dotyčný do otevřené zatáčky směrem od zbytku formace. Pokud útočník pokračoval, začal jeden, nebo další stroje točit stejným směrem a mohli se pak zařadit za útočníka.
Stejně všichni umřeme....
Uživatelský avatar
Ringhofer
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 128
Registrován: 8/3/2005, 17:23

Příspěvek od Ringhofer »

Fatale, ten odkaz je na anglický překlad ruské taktické příručky z období války. Bohužel, tehdy měli Rusové o německých strojích o dost méně informací, než máme my dnes. Tamní charakteristika Fw 190 mne vyloženě pobavila. Němečtí piloti se ve svých vzpomínkách vesměs shodují, že měli často co do činění s velmi dobrými piloty, kteří zbuzovali respekt. Co bylo ale pro ně nejvíce deprimující ,byla obrovská ruská početní převaha, které museli čelit. Také se zmiňují o tom, že v kvalitě ruských pilotů byly obrovské diference, dané jejich zkušeností a často jen krátkým základním výcvikem. Ruská filosofie bojového létání byla diametrálně odlišná od německé. Dobrý stroj musel být velmi obratný a schopný operovat spíše v menších výškách. Pokud se podíváme na tabulku německých výtězství na východní frontě, zjistíme, že naprostá většina sestřelů byla dosažena do výšky kolem 3000m....
Stejně všichni umřeme....
Uživatelský avatar
Fatale
Důstojník v záloze
Důstojník v záloze
Příspěvky: 1383
Registrován: 18/8/2005, 14:43
Bydliště: ano

Příspěvek od Fatale »

Yak-1, Yak-7 and La-5 fighting an FW-190 have all the factors necessary to win. Our fighters are almost as fast as the FW-190, turn and climb better and have formidable firepower.
tohle je fakt usmevny :lol:
cetl jsem, ze vetsina testu 190tky v rusku byla na nejaky polozboreny A5, ktera mela hadavej motor, nakraplej drak, etc... to pak je mozna i Yak 1 rychlejsi :O)))))))


Ta 190tka je tam popsana fakt docela divne, spis mi to prijde, jako by tam mluvili o souboji proti 190F, ale pritom pisou "A", ale jaky A, to uz zase nezminujou, pritom v nich je podstatnej rozdil. Dal oni tam 190tku sjizdeji proto, ze uvazujou jenom o svym klasickym boji v zatackach a tam se, ruku na srdce, nemohl FW chytat.

Odlisna filozofie na dobry letadlo je dana jejich taktikou, litalo se hromadne a v chumlu, tam nebyla rychlost zase tak dulezita, spis ta agilita letadla se cenila.

A ze vetsina killu byla do 3km, to taky beru, na vychode se obecne litalo hodne nizko, hlavne proto, ze vetsinou slo o podporu bitevniku, pro ktery byla nejlepsi obrana mala vyska. Proto mohli Nemci dosahovat zajimavych poctu killu i treba na min vykonych letadlech (v tech vyskach), protoze temer vzdy vstupovali do boje s vyhodou E.

Nedavno jsem cetl rozhovor s jakymsi nemeckym pilotem (ted nevim kdo to byl, Rall, Steinhoff? nevzpomenu si), ten rikal, ze si nemysli, ze by se na vychode dosahovalo lip killu, nez na zapade, o tom svedci treba to, ze temer kdokoliv prisel z vychodu na zapad, ale zaroven i ze zapadu na vychod, brzo padnul, malokdo se dokazal prosadit tam i tam, bylo to dany hlavne naprosto odlisnym stylem letani, na zapade bylo 8km bezna operacni vyska, na vychode ty 3....presila byla tam i tam
Odpovědět

Zpět na „Letectvo“