Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 382.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6828
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 382.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 382.
Zde viz náčrt,

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo volně česky – linie námořního spojení v jižním Pacifiku do Austrálie. Náčrt byl volně na několika webech a zde byl zvětšen.
V čele formace, která 22. července 1942 vyplula z Wellingtonu, byla Turnerova vlajková loď U. S. S. McCavley, která po čase získala v jižním Pacifiku slavnou přezdívku „Wacky Mac“ (Divý Mac). Již 26 července 1942 se Turnerův operační Svaz 62., s operačním Svazem 61., kterému velel viceadmirál Fletcher, v místě u malého osamoceného ostrůvku Koro v souostroví Fidži (na mapách či náčrtech viz také Fiji). Ostrůvek Koro (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je v souostroví Fidži /Fiji/, a takřka kousek nad středem, je ostrov Koro. Foto je na několika webech a bylo zde zvětšeno), byl tehdy vybrán jako nácviková oblast, kde se nejprve měli navzájem navštívit velitelé štábů. Při poradách měli upřesnit plány letecké a dělostřelecké podpory při vylodění. Vyřešit také všechny nejasnosti spojení letadel a lodí se zemí. Dále vyzkoušet letecké bombardování řízené ze země návodčími, stejně jako palbu lodních děl na určené cíle ze země. No a je pochopitelné, že bylo třeba vyzkoušet jejich výsadkové úkony, stejně jako příslušnou koordinaci.
V tehdejší době se všem zdálo, protože vlastně všichni byli v druhu operace nováčci, že organizace velení pro první spojeneckou ofenzívu v Tichomoří, nezaručuje úspěšné řízení. Totiž operace WATCHTOWER byla velice nebezpečná svým založením a svým způsobem řízení. Poslechněme si, pro nenormálnost stavu, co se pod těmito slovy skrývá, a já proto raději cituji z knihy – Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II., str. 42:
„Vrchní velení (operace) měl ovšem Gromley (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek viceadmirál Ghromley_Robert_foto zde bylo zvětšeno, a je majetkem Wikipedie.), ten však přenesl velení operace na (zkušenějšího) viceadmirála Fletchera (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno), Turner (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek viceadmiral_Richmond_Kelly_Turner, foto je volně na několika webech.), byl přímo podřízen Fletcherovi a velel obojživelné jednotce – Operačnímu svazu 62. Generál Vandegrift (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je generál Vandegrift, foto bylo několikrát zmenšeno a je majetkem US NAVY.), který velel výsadku a britský kontradmirál V. A. C. Crutchley , velitel doprovodné eskadry (křižníky H. M. A. S. Australia, Hobart, Cambera a U.S.S. Chicago, San Juan s devíti torpédoborci), podléhali Turnerovi. Tato organizace byla tehdy pro obojživelné operace obvyklá.
Byl tu však jeden velmi slabý článek. Byl to nenormální vztah Turnerův vůči kontraadmirálovi McCainovi, veliteli pozemního letectva, který podléhal jedině Ghormleymu. Jestliže například Turner potřeboval dálkový průzkumný nebo bombardovací let, musel požádat Fletchera, Fletcher opět Ghomreyho, aby nařídil McCainovi (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, viceadmirál_John_S_McCain, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zvětšeno) provedení letu. Dynamitová nálož, která celou operaci téměř rozmetala, byla však skryta jinde, než v organizaci velení.
Jednotky, které se 26. července shromáždily u Kora, nebyly nikdy předtím ve společné akci. Velitel operativního odřadu viceadmirál Fletcher (všichni víme, že Fletcher bojoval nejen v Korálovém moři, ale i u Midwaye) se dosud nikdy nezúčastnil takové operace, jaké měl nyní velet. Admirál Ghormley nevydal pro Fletchera ‚instrukce‘ a Fletcher (který se právě vrátil do jižního Tichomoří, po krátkém pobytu v Pearl Harboru) zase nepředložil ani náčrt plánu – jestliže nějaký měl – Ghormleymu k schválení. Výsledek toho byl, že důstojník, který operaci velel, se ocitl u Kora, aniž měl jasnou představu, oč u operace WATCHTOWER jde a jaký úkol on tu má splnit.“
Mnozí, si tehdy mysleli, že veškerá nedorozumění by se dala odstranit, pokud by na Koro přijel Ghormley, aby předsedal konferenci, kterou tam svolal admirál Fletcher. Jenomže admirál Ghormley byl tehdy příliš zaměstnán v Nouméji, kde vyřizoval velkou spoustu nepříjemných maličkostí důležitých pro vylodění a které, jak se domnívali mnozí, kteří tam byli, měl svěřit raději svému štábu. Při této první výsadkové námořní operaci bylo mnoho hořkosti, neboť mnozí, kteří se jí zúčastnili, měli za to, že tam skutečně bylo velké množství improvizací. Pravdou je, že v tomto období války roku 1942 neměla velká většina nejvyšších námořních důstojníků ani ponětí, k čemu jsou štáby a jak se mají využívat a ani admirál Ghromley tu prý nebyl výjimkou. „Tak či onak, ke Koru se admirál Ghormley nedostavil a toto první, ne však poslední zanedbání velitelské odpovědnosti se stalo příčinou řady tragických a téměř osudových událostí“. Kdo se však zabývá historickou literaturou z tohoto období, tak ví, že právě zde se začal rodit složitý stroj „obojživelných operací“, který vyvrcholil vyloděním v Normandii, kam bylo mnoho důstojníků převeleno. Stroj fungoval, ale i v Tichomoří, když v roce 1944, 1945 US NAVY se svými obojživelnými jednotkami prováděla tzv. „skok z ostrova na ostrov“.
„O konferenci, která se konala 22. července na palubě letadlové lodi Saratoga , (zde viz foto


Obrázek

, pod kterým byl popisek USS Sratoga, Pearl Harbor 6. června 1942, foto bylo zvětšeno.), nejsou stenografické záznamy, ale jak Turner, tak Vandegrift si vzpomínají, že ji Fletcher řídil velmi svévolně. Pozdější Turnerovo vylíčení to nejen potvrzuje, ale osvětluje i některé další Fletcherovy kroky. Na předchozí schůzce v Pearl Harboru se‚ viceadmirál Fletcher kategoricky vyslovil proti útoku na Guadalcanal, protože považoval za jisté, že ztroskotá‘. U Kora ‚se několikrát vyslovil proti plánu a obviňoval kontradmirála Turnera, že prý k němu dal podnět‘.
‚Viceadmirál Fletcher se tehdy zeptal kotradmirála Turnera, kolik dní bude potřebovat k vysazení jednotek. Kotradmirál Turner odpověděl, že to potrvá asi pět dní. Viceadmirál Fletcher na to prohlásil, že odpluje z oblasti Šalamounových ostrovů za dva dny, protože existuje nebezpečí leteckých útoků na letadlové lodi a je nedostatek pohonných hmot. Jestliže jednotky nemohou být vysazeny ve dvou dnech, ať se od výsadku upustí. On rozhodně za dva dny odpluje… Kontradmirál Turner prohlásil, že jednotky za dva dny vysazeny být nemohou‘ (Poznámka vydání knihy odkazuje na zdroj – United States Naval Administration in World War II. Commander in Chief, Pacific Fleet, Amphibious Force, sv. I. - Vrchní velitel, Pacifická flotila, Obojživelné síly).“

O nepochopení násilného vylodění na cizím předmostí, nepochopení obojživelné operace, které se admirál Fletcher, a to nejen svými výroky (viz výše), ale i pozdějším skutečným jednáním, pak nám přímou zprávu, kterou se dozvěděl od účastnícího velení operace WATCHTOWER, hovoří Samuel B. Griffith II., ve své knize Bitva o Guadalcanal, str. 43., přímo těmito slovy, cituji: „Vandegrift byl ohromen vyhlídkou, do jaké situace by se jeho výsadek nevyhnutelně dostal, kdyby Fletcher svůj postoj nezměnil (a my uvidíme, že Fletcher skutečně postoj nezměnil – má poznámka), a spolu s Turnerem prudce proti jeho svévoli protestoval. Marně se snažil Fletcherovi vysvětlit, že v operaci WATCHTOWER jde o násilné uchvácení permanentního předmostí, že to není pouhé vyloďovací cvičení, nýbrž vysazení celé divize na nepřátelském území, a k tomu je zapotřebí letecké krytí alespoň po čtyři dny, aby mužstvo, zbraně, výzbroj, zásoby mohly být vyloděny a zajištěny (cože právě uvidíme, že se pak skutečně stalo, že když Fletcher ujel, nebyly zásoby skutečně nejen ve spěchu správně ukládány, ale ani nebyly vyloženy všechny – má poznámka).“
Na tehdejší poradě, konané 26. července 1942, byl i Ghromleyho náčelník štábu kontraadmirál Callagan, který tehdy také přiletěl z Noumejí na letadlovou loď Saratoga. Pečlivě si při poradě dělal poznámky do svého zápisníku. Na vznesené námitky tehdy Fletcher prohlásil, že „už nehodlá naslouchat dalším stížnostem, a konferenci, dá-li se tato sešlost tak nazvat, uzavřel“. Záznamy této porady, či konference tedy dokládají, že postoj admirála Fletchera k operaci WATCHTOWER byl alespoň důsledný: „byl proti“.
Zápisy z této konference určitě četl i admirál Nimitz, a je velice podivné, že tento odpovědný admirál zde nijak nezasáhl. Mnozí si tehdy kladli tuto otázky, které jsou také i zaevidovány – „Jestliže se Fletcher v Pearl Harboru vyslovil proti operaci WATCHTOVER tak jednoznačně, jak líčí Turner, proč Nimitz tento úkol nesvěřil jinému veliteli? Nebo proč Fletcher, když v operaci nevěřil, nepožádal, aby byl zbaven velení“? Ale ani události dalších příštích čtyř dní vůbec nezmírnily ohromující dojem, který vyvolala konference na letadlové lodi Saratoga.

Generálka na vylodění na ostrově Koro (28. až 31. července 1942.).
US NAVY, nikdy předtím v historii, nepodnikla tak rozsáhlé vylodění, jakým mělo být, a také pak skutečně bylo, vylodění na Guadalcanalu a zároveň na Tulagi a Gavutu, vše v rámci I. fáze operace WATCHTOWER. I z těchto důvodů, generál Vandegrift požadoval generálku, v podobě cvičení s vyloděním, které se mělo, a pak se také uskutečnilo, na ostrově Koro v souostroví Lomaiviti severovýchodně od Fidži, což je zhruba tisíc kilometrů od místa, kde mělo pak skutečně dojít, k úplně prvému střetu amerických a japonských pozemních sil, a to ihned po vylodění. Název tohoto generálního cvičení za účelem násilného vylodění byl Operace Dovetail. A již samotný výběr místa generálky, ostrov Koro (viz foto v předchozím článku v souostroví Fidži, Fiji.), byl dle testovacího prostoru, veliteli a mezi nimi i admirálem Turnerem, velitelem vyloďovacích plavidel, označen za velice a velice unáhlený (jenomže čas všechny neúprosně tlačil).
Historik Hrowe, H. Saunders., v knize - Duel v Pacifiku, str. 107., o začátku celého vyloďování na ostrůvku Koro, píše tato slova: Americké operace proti Guadalcanalu a Tulagi začaly již 28. a 31. července vyloděním na Koru a na souostroví Fidži. Odtud měl pak útok směřovat ke svému zatím konečnému cíli, k mysu Esperance na Guadalcanalu“.

Na str. 17., své knihy – Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943 - PhDr Dalibor Vácha, Ph.D./*1980/ , říká, že o operaci Dovetail není moc historických pramenů, moc se o ní nepíše, a že asi také existuje důvod proč. A pak přeci jenom něco nalezl, když u svých vlastních vět, že se nebylo asi čím chlubit, a poté u slov - mizerně naplánováno a provedeno – není mnoho (historických) pramenů – je pak poznámka (6) – , kde píše, že: „Ty nejdůležitější prameny byly vytěženy v textu: BARTSCH, William H., Operation Dovetail. Bungled Guadalcanal Rehearsal. July 1942, in The Journal of Military History, roč. 66, č. 2, 2002, s. 443-476. Já pokračuji svými slovy.
Cvičení operace Dovetail mělo znamenat, že vyloďovací plavidla budou cvičit samotné vylodění na místě asi týden, a cvičení měla být dvě, což se nepovedlo. Důstojníci našli místo, které jim bylo řečeno – ostrov Koro - a rovnou hlásili, že místo se nehodí pro nácvik, ale v té časové tísni nic jiného nebylo k dispozici. Po dohodě s britskou koloniální správou byli domorodci staženi z vesnic v blízkosti vyloďovacích pláží, které simulovali tři místa, která nesla stejné názvy, pak, jako při originálu vylodění se jednalo o – Beach Red (vyloďování na Guadalcanalu), Beach Blue (operace na Tulagi) a pak Beach Green (obsazení Gavutu).
Podpůrná palba bojových lodí, při které bylo vypáleno několik set ran z děl na cíle, nebyla hodnocena ani jako dobrá.
Velké potíže způsobovaly korálové útesy, i jen té třetině původně zamyšlených jednotek, které skutečně vystoupily na pevnou půdu a k nácviku vykládání materiálu a zásob pak vůbec nedošlo. Velící důstojníci byli prý doslova konsternováni zmatkem, když se vyloďovací čluny naprosto neuspořádaně doslova „motaly“ nejen okolo nákladních plavidel, ale také po celou dobu své plavby k určeným cílům. Bylo zničeno několik vyloďovacích člunů, hodně jich bylo poškozeno – čísla pamětníků hovořila o rozsahu 2 až 20 zničených a opuštěných člunů. „Pomyslnou kapkou pak byl fakt, že dvě transportní lodě (a také jedna doprovodná) se operace Dovetail vůbec neúčastnily, nepovedlo se jim včas dorazit na shromáždiště (Poznámka /7/ The Pacific Campaign in World War II. From Pearl Harbor to Guadalcanal, New York 2006, s. 155n , Tichomořská kampaň ve druhé světové válce. Od Pearl Harbor po Guadalcanal, New York 2006, s. 155n.. JOHNSON, Wiliam Bruce.).
Bylo ještě mnoho dalších i dílčích selhání a jen jeden prvek byl snad trochu povzbuzující a to byl fakt, že po odplutí od ostrova Koro – „byla každá vteřina věnována výcviku a jeho prohlubování. Admirál Turner pak byl na své lidi velice tvrdý, že očitý svědek, kterým zde byl sám spisovatel těchto slov, generál TWINING, Merrill B., jeho dílo pak je – No Bended Knee. The Batle for Guadalcanal, (Ještě nejsme na kolenou, Bitva o Guadalcanal, New York 2004, s.66., „posléze tvrdil, že nikdy v životě neviděl tak hladce a skvěle provedený výsadek jako na plážích Guadalcanalu“.


Je nutno však také zmínit slova velícího generála, že: „Výsledek nácviku byl neuspokojivý“, podle Vandegriftových slov to byla „pohroma, úplně jsme shořeli“. A následuje výčet chyb, které generál zjistil, cituji: „Korálové útesy mnoha jednotkám zabránily přistát na určených místech, mnoho lodí bylo vyřazeno z akce pro mechanickou poruchu, bombardování střemhlav bylo bezhlavé, dělostřelecká palba nepřesná.“ Oba velící, Turner i Vandegrift byli cvičením zklamáni, ale dle generála Vandegrifta se oba utěšovali známou optimistickou teorií, „že špatná generální zkouška bývá předzvěstí dobré premiéry, a nepropadli beznaději“. Každý ve své sféře možností a působení, podnikl další opatření, aby tak napravil nedostatky, které se projevily při provádění nácviku plánů. A aby také doplnil mezery objevené v plánech samých. Např. zkoordinovali potřebné úpravy ve vyloďovacím postupu. Navíc soustředili všechny lodě a provedli změny v plánu spojení vyloďovacích lodí s břehem. Byl podvečer posledního červencového dne roku 1942, kdy se lodi Fletcherova operačního svazu seřadily do protiponorkových formací a vypluly „směrem západ k jihu“ (zde byla poznámka k tomuto textu určení směru, ve které se říká – „směr je tu označen podle dělení kompasové růžice na 32 čárek /rumbů/. Kromě obvyklého označení S /sever/, SSV /severoseverovýchod/, SV /severovýchod/, VSV /východoseverovýchod/ atd. užívá se pro směry vzniklé dalším půlením: SkV / sever k východu mezi S a SSV/, SVkS /severovýchod k severu mezi SSV a SV/ atd. Uvedený směr ZkJ je tedy mezi Z a ZJZ /poznámka překladatele/). Tohoto dne, kdy flotila vyplula, zapadalo slunce ve tvaru temného purpurového kotouče, což připomínalo „koblihu“, která je jakoby, na japonské válečné vlajce. Někteří jasnovidci a odhadci, amatéři, to považovali za zlé znamení. Mnozí jiní se však domnívali, že přijde velký úspěch. Několik minut po vyplutí se celá spojenecká flotila obklopila zlověstnou, hlubokou, tropickou nocí.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6828
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 382.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 383.
Zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém je plavba amerického konvoje, který plul v srpnu 1942, s námořní pěchotou k vylodění na Guadalcanalu, Tulagi a Gavutu, v severní části je pak vidět - Solomon Islands, Šalamounovy ostrovy, náčrt zde byl zvětšen.

Americké vylodění na Guadalcanalu (Majestátní loďstvo).

První velká, do té doby největší, obojživelná operace v jižním Pacifiku, začala 7. srpna 1942.
K samotnému vylodění patří také ještě slova, která byla vydána jako denní rozkaz pro amerického námořního pěšáka a každého námořníka i vojáka, a to den předem, tedy 6. srpna 1942. Rozkaz vydal kontradmirál Turner, jako velitel obojživelných sil (Amphibious Force). Jednalo se tehdy vlastně o takové provolání, které prý tehdy všechny námořní pěšáky a námořníky, a to bez rozdílu stupně hodnosti, zcela uchvátilo, cituji z historika Hrowe, H. Saunderse., jeho knihy - Duel v Pacifiku, str. 107., a 108.:
„7. srpna se Pacifické loďstvo vydá dobýt zpět Tulagi a Guadalcanal, které jsou toho času v rukou nepřítele. Je to znamení jistého vítězství a my všichni, bojové síly amerického námořnictva a armády, jsme tu po boku australských a novozélandských pozemních a leteckých sil. Mám důvěru v to, že všechny části této velké armády se budou bít s vědomím, že bojují pro velkou společnou věc. Bůh nám žehnej!“
Samotný útok začal 7. srpna 1942 v přesně zaznamenaném čase – 6 hodin 13 minut, to když první americký křižník přerušil tehdy ticho a začal ostřelovat zjištěné i nezjištěné cíle na nepřátelském pobřeží. K jeho palbě se pak přidaly „Všechny ostatní lodě doprovodné skupiny“ a to západně od Lunga Pointu, kde byla země doslova přeorána dopadajícími granáty. Z letadlových lodi, Saratoga a Enterprise (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek, Enterprise duben 1939, foto je volně na několika webech.) vystartovalo celkem 44 letadel a připojilo se k bombardování a ihned poté se vylodily obojživelné oddíly kontradmirála Turnera z 1. divize námořní pěchoty z 15 transportních lodí na severní straně Guadalcanalu a ze čtyř dalších transportních lodí na Tulagi.
O svůj zážitek z toho, co ten den, v časných ranních hodinách viděl, se podělil, již zde představený velitel australské pobřežní hlídky, Martin Clemens (zde viz o něm více:
https://en.wikipedia.org/wiki/Martin_Clemens
, zde je pak foto

Obrázek

, na kterém je Waren_Frederick_Martin_Clemens, se svými domorodými skauty, foto bylo mnohokrát zmenšeno, a původně je majetkem Wikipedie). Později ve svém vzpomínkovém textu psal, že ráno za rozbřesku toho dne 7. srpna, jej probudila nejprve vzdálená dělostřelba, a tak uchopil dalekohled a vyšel ze své doškové chatrče, kterou měl na úpatí hory na Guadalcanalu. Co v dalekohledu pak uviděl, jej nejen překvapilo, ale i rozradostnilo. „Nad Tulagi, kde se jednotky (americké) námořní pěchoty pod velením brigádního generála Rupertse chystaly k výsadku, se vznášel kouř“. Martin Clemens si do svého zápisu, který se dostal i do jeho zprávy, uvedl, že i když mu „Lunžský výběžek (deltovitý tok ústí řeky Lungy, na severu Guadalcanalu, což je onen zmiňovaný výběžek – viz podrobnější mapy) zakrývaly pahorky a vysoké stromy v džungli, mohl se Clemens kochat panoramatickou vyhlídkou na velkou flotilu kotvící u břehů Guadalcanalu“. V knize – Bitva o Guadlacanal – autor - Samuel B. Griffith II., str. 47., je pak poměrně poeticky, v těchto krutých chvílích války, vylíčil jako „Majestátní loďstvo“, když jsou v celé pasáži použity i překlady z angličtiny, našeho známého básníka Josefa Václava Sládka. Uvedu raději celou citaci, aby bylo patrno i jak se účastník bojů na Guadalcanalu, pozdější brigádní generál v.v., dostal do spojení k Josefu Václavu Sládkovi, jako tehdejšímu překladateli jeho prvého vydání /I., II./. Cituji:

„´Na hebkých vlnách město tančící´ bylo nejmocnější obojživelnou útočnou jednotkou, jaká byla kdy shromážděna (pochopitelně, jen do té doby). Zde na vodních přístupech k Lunze u ostrovů Florida a Savo se shromáždilo ´loďstvo majestátní´ (a právě zde u tohoto - ´loďstvo majestátní´ je pak v poznámce na konci následující: Shakespeare, William: Král Jindřich V., III. jednání, prolog, 13-16 ř., v Historie I, SNKLU, Praha 1964, str. 419, přeložil Josef Václav Sládek, /určitě upravil do češtiny/.

´Ó, jen si myslete,
že na pobřeží jste a vidíte
na hybkých /nevím, jestli nemá být - hebkých – v knize je uvedeno hybkých, - jestli je to hybkých, je jako hýbající se, pohupující se – město -, pak je to pochopitelně správně/ vlnkách město tančící;
neb tak se loďstvo majestátní zdá…


(Jsem vděčen svému příteli Martinu Clemensovi, že mě upozornil na tyto přiléhavé verše, jichž jsem použil v názvu kapitoly i v textu“ Zde píše Samuel B. Griffith II.) – křižníky, torpédoborce, dopravní a zásobovací lodě - k prvnímu z mnoha podobných útoků na nehostinné a neznámé ostrovy v dálném Pacifiku.“

Celé vylodění na Guadalcanalu probíhalo dne 7. srpna 1942, po připlutí do prostoru podle plánu (zde viz náčrt

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Guadalcanal mapa 7. a 8. Srpna 1942 /v tabulce jsou směry vylodění Guadalcanal, Tulagi a Gavutu/, náčrt byl několikrát zvětšen. Na náčrtu jsou pak ještě další říjnové útoky). Po leteckém bombardování, které bylo také představeno, stejně jako dělostřelba z bitevní lodi a z křižníků a torpédoborců, a následovalo vylodění. To když šedé výsadkové lodi se svými výsadky vyrazily k určeným stanovištím (v předchozím jsme se dověděli kolik bylo, kterých lodí, a jakou měly leteckou podporu). Ve stejné době pak admirál Crutchley nechal rozestavět své křižníky a torpédoborce severovýchodně a jihozápadně od ostrova Savo, aby chránily dopravní cesty před náhlým proniknutím nepřátelských ponorek a aby posílily protivzdušnou obranu u nejpravděpodobnějších přístupových cest. „Dřívější zkušenosti z Atlantiku“ vštípily “britskému admirálu Crutchleyemu obzvláštní podezíravost vůči ponorkám; předpokládal, že jsou japonské ponorky v sousedství, a očekával rychlou a prudkou reakci“. A zde je pak z dalšího historického pramene další dění po vylodění.
Asi tak 100 mil na jih od Guadalcanalu bylo již delší dobu v akci Fletcherovo podpůrné letectvo. „Letadlové lodi Saratoga, Wasp (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS Wasp 1942, foto je majetkem Wikimedia Commons, bylo zde zvětšeno) a Enterprise, chráněné bojovými leteckými hlídkami (CAP), vysílaly a opět přijímaly stíhačky a střemhlavé bombardéry s metodickou přesností“. Svaz letadlových lodí byl pak střežen novou rychlou bitevní lodí North Carolina a šesti křižníky. Celkem 16 torpédoborců se stále vibrujícími sonary (Sonar je název zvukového lokátoru – říkají poznámky v překladu), bylo v každém okamžiku připraveno objevenou ponorku, či ponorky, zasypávat hlubinnými náložemi. Zajímavý je zde i popis toho, co slyšel tehdy ve své přijímači jeden z australských pobřežních strážců, již vzpomínaný Clemens, který své dojmy z prvého, a do té doby největšího vylodění v Pacifiku, také sdělil i písemně, cituji: „V éteru to praskalo rozčílenými hlasy leteckých pozorovatelů, opravujících palbu lodních děl. Když střemhlav útočící bombardéry shodily svůj náklad a opět stoupaly, hlásili jejich piloti nadšeně zásahy na určené cíle a říkali si o nové.“
V přístavu, na ostrově Tulagi, kleslo ke dnu, tehdy tam kotvících 7 japonských Kawaniši, a 9 Zer s plováky bylo rozbito. Poblíž skladované nádrže s PHM, které provrtaly kulky se zápalnými střelami, „chrlily dýmající mračna kouře“. Rozstřílena byla i přilehlá skupina chatrčí se střechami z vlnitého plechu a z pobořených přístavních skladišť šlehaly plameny.
Nad břehy severního břehu Guadalcanalu prolétávaly pozorovací letouny, které byly již za svítání 7. června katapultovány z křižníku Astoria. Měly za úkol pečlivě prohlížet „vyřízené zástupy kokosových palem“. To proto, aby tam nebyli schováni Japonci, ale pozorovatelé v letadlech, na zadních sedadlech hlásili, „že nejsou vidět známky nepřátelské činnosti“. V zápisech z těchto chvil je zaznamenáno, že tehdy ti co přijímali jejich hlášení: „Důstojníci divizního štábu přijímali tyto informace s oprávněnou skepsí“.
Skutečnost však ukazovalo velmi mnoho hodin, že „ negativní hlášení byla správná“ (nikde nějaký zvláštní pohyb).
Ano, Američanům se skutečně, v jejich prvním vylodění v jižním Pacifiku, podařilo to, co si nejvíce přáli, a co si, vždy, přeje nejvíc každý velitel – „Dosáhli úplného taktického překvapení“.

Důvodem, proč se podařilo celému Turnerovu loďstvu přiblížit se do oblasti vylodění, aniž něco Japonci zjistili, byl určitě i ten fakt, že přes improvizace, byl plán postaven správně. Plánovači osu přesunu vypočítali tak, že byla na minimum snížena jakákoliv možnost, že by lodi konvoje byly spatřeny japonskými letouny, které v oblasti konaly pravidelné hlídky nad Korálovým mořem. Obojživelná útočná skupina byla pak, velice dobře, dovedena k bodu v poměrně značné vzdálenosti na jih od Guadalcanalu a k předpověděné povětrnostní frontě z 6. srpna odpoledne. Poté pod rouškou lijáku a tmy, se lodě otočily přímo na sever a pluly plnou rychlostí k mysu Esperance na severozápadním cípu ostrova. Když tento mys obepluly, stočily se o 90 stupňů na východ do cílové oblasti Guadalcanalu. K tomuto na str. 48., dodává ze zápisu pozdější brigádní generál v.v., Samuel B. Griffith, cituji:

„Obojživelný odřad měl štěstí: liják nejen chránil lodi, ale vyhnal též 5. srpna japonské letecké slídiče od Rabaulu na jihozápad a 6. srpna znovu. Operační záznam o tom stroze říká: ´Průzkum zrušen pro nepříznivé počasí´. Pravidelné hlídky z Tulagi – tři Kawaniši s dlouhým doletem – dne 6. srpna vzlétly, ale za hodinu byly nuceny se vrátit pro nízké mraky a nárazový vítr. Piloti hlásili viditelnost necelých deset mil a dolní okraj mraků někde pouhých sto stop. ´Výsledek hlídek: negativní´.“

No a na samotném cíli amerického vylodění, na ostrově Guadalcanal, poklidně spící Japonci vůbec netušili, co se to na ně vlastně žene. Nepřítele registrovali, až teprve tehdy, když mezi ně začaly dopadat palmové listy, shozené na jejich stínící stany, střepinami z granátů, křižníku Quincy.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6828
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 382.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 384.

Vylodění na Guadalcanalu.
Zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek, Vylodění na Guadalcanalu a postupné obsazení letiště, 7. a 8. srpna 1942, foto je volně přístupné na několika webech a bylo pro Palbu zvětšeno.
Od samého počátku bych nejprve nechal mluvit psací stroj, tehdy na Guadalcanalu majora, který vše viděl a měl možnost, jak říká, opisovat od generála Vandegrifta, tedy pozdějšího brigádního generála v. v., Samuela B. Griffitha II., historicky popisujícího, i se záznamem času, co se kdy stalo při vylodění, možná místy až trochu poeticky, když takové poetické vylodění určitě nebylo, cituji: „Den: 7 srpna 1942. Čas: 6.41. Zatímco pumy rozmetávaly kokosové palmy a ocelové střepiny se dravě zasekávaly do země, lodi se sunuly k Rudému pobřeží a posádky začaly vyklánět a spouštět výsadkové čluny. Z megafónů zazněla slova, která se v příštích dvou a půl letech stále opakovala: ´Výsadek na břeh´!´Tisíce vojáků, uskupených do šestatřicetičlenných lodních týmů, se začaly pomalu a tiše pohybovat k sítím zavěšeným na palubách dopravních lodí. Moře bylo klidné, vylodění spořádané a rychlé.“

Když byly lodě plně naloženy, odrazily od dopravních lodí, a pluly ke shromaždištím, každá pro předem určený prostor vylodění. Tam se pak výsadkové lodi zformovaly do lodních skupin a na znamení se začaly přibližovat ke břehu v uspořádaných vlnách. Při tomto vylodění všechny formace přepluly svou výchozí čáru včas. To již kormidelníci vytáčeli své motory do vysokých obrátek, zpocení vojáci se krčili ke dnu lodí. Nad celým vyloděním přelétávaly vlastní letouny, které při závěrečných obratech neskutečně ječely, děla začala svou palbu přesunovat na cíle, které byly více ve vnitrozemí.

V 9.09, jednu minutu před hodinou H, se přídě prvních člunů zařízly do bílého písku, můstky se šplouchnutím dopadly do teplé zelenavě modré vody a vojáci, konečně vysvobozeni od nudy věčného čekání, se začali pomalu brodit, se zbraněmi vysoko zvednutými (to samozřejmě jen v některých místech), k tichému pruhu pobřeží, stíněnému polámanými kokosovými palmami. Tito námořní pěšáci, bojová skupina ´A´ (1. a 3. Prapor pátého pluku), jíž velel plukovník LeRoy P. Hunt, veterán z minulé války s mnoha vyznamenáními, vstoupili bez odporu na Rudé pobřeží na frontě široké téměř 2 000 yardů . Splnila se tak Vandegriftova naděje – že přistane tam, kde nepřítel nebude (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, americká námořní pěchota se 7. srpna 1942 vylodila na Guadalcanalu. Foto bylo zvětšeno a je volně na několika webech). Po zajišťovacích jednotkách vstoupila na břeh bojová skupina ´B´ první pluk námořní pěchoty, jemuž velel Clifton B. Cates, další plukovník, který získal reputaci ve Francii. Catesův pluk se vylodil rozčleněn na prapory, prošel pátým plukem námořní pěchoty a začal postupovat k Travnatému pahorku (Mount Austen), vyvýšenině, která ovládala letiště z jihu. Brzy po vylodění přišel Cates na to, že tento klíčový terénní bod, jeho první cíl, nebyl vzdálen – jak ukazovaly chybné mapy – necelé dvě míle od pobřeží, nýbrž dobré čtyři míle. Když k němu pluk postupoval, začalo slunce nepříjemně pražit a postup se zpomalil tak, že se vojáci místo postupu jen s nepravidelnými přestávkami plazili kupředu.“

Ještě také celé dopoledne, tohoto legendárního dne 7. srpna 1942, pokračovalo vyloďování amerických oddílů na Guadalcanalu bez závad. Velící generál Vandergrift (jak již zde bylo napsáno, měl Samuel B. Griffith možnost nahlédnout do hlášení a zápisů generála) později napsal: „Neobyčejný úspěch“, operace „byla provedena s přesností a dokonalostí polního cvičení.“ V dalším textu pak chválil, že soustředění všech lodí, zorganizované na jeho naléhání po fiasku u Kora, „se skvěle osvědčilo“.

V jiném historickém prameni, kterým zde jsou: HOUGH, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr., Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. Volume I. Washington 1958, volný překlad: Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958. s 334-335., se dozvídáme uceleně, které jednotky se vylodily na Guadalcanalu, a které pak dodatečně i na Tulagi
Nejprve tedy „NA GUADALCANALU (s hvězdičkou znamená ne zcela úplné *):

Velitelská rota divize*
Spojařská rota divize*
5. pluk námořní pěchoty*
1. pluk námořní pěchoty
11. pluk námořní pěchoty (dělostřelecký)*
1. tankový prapor*
1. ženijní prapor*
1. prapor obojživelných traktorů*
1. prapor podpory*
1. zdravotnický prapor*
1. rota vojenské policie
2. četa 1. roty průzkumníků
Části 3 obranného praporu
Místní námořní obranná jednotka

NA TULAGI POTÉ:
1. prapor Raiders
1. parašutistický prapor
2. prapor 5. pluku námořní pěchoty
2. pluk námořní pěchoty
Baterie H a I ze 3. praporu 10 pluku námořní pěchoty
Oddíl z velitelské roty divize
Oddíl z 2. spojařské roty
3. obranný prapor*
Rota A 2. ženijního praporu
Rota C 2. tankového praporu
Rota A 2 praporu obojživelných traktorů
Baterie E 11. pluku námořní pěchoty
Místní námořní obranná jednotka.“


Jenomže ani na Guadalcanalu tzv. „idylka“, netrvala věčně a obrázek se začal náhle měnit. Bojové prostředky, jako děla, tanky, džípy, transportéry a obojživelné traktory, tak ty postupovaly normálně do vnitrozemí. Ale, klece s nářadím, bedny se zásobami, také sudy s PHM se náhle začaly hromadit na Rudém pobřeží (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Pláž Rudá, 7. srpna 1942, foto bylo zvětšeno a bylo volně na několika webech.).
Totiž ve vyloďování tehdy nezkušení kormidelníci zaváděli své lodi, naložené vším možným, jako např. potraviny, na místa, kde již stály také sudy s PHM, se zdravotnickým materiálem, ale i se střelivem. Vojáci, kteří se začali vyloďovat pozdějších vlnách, než prvé útočné jednotky, bloumali bez cíle na břehu a čekali až dostanou nějaký povel, aby postupovali dovnitř ostrova. No, když chvíli žádný nepřicházel, šli si dokonce zaplavat, nebo rozbíjeli kokosové ořechy, nebo další třeba jen prostě seděli a pozorovali divadlo, které se okolo nich stále rozvíjelo! Pozorovali i, jak se příliš slabé vykládací party usilovně lopotí, aby tak později cenný náklad z lodí, dostali alespoň do úkrytů v palmových hájích. Když někdo řekl: „Pojďte nám pomoct“, většinově se ozvalo: „Vlezte nám na záda. My jsme, hrome, bojová jednotka. Ty prašivé krámy si vyložíte vy.“
Bylo jasné, že tito „zevlouni dosud bojovou jednotkou nebyli“. Netrvalo však příliš dlouho, aby se i oni bojovou jednotkou stali. A aby též pochopili, co vše nejen potřebují, ale také pochopili, co se musí vždy též udělat.
Ten vznikající chaos, v tehdy v týlovém zabezpečení, dnes bychom řekli, v logistice, by však ani tehdy, ti co jen lelkovali, asi neodstranili. Prostě v oné prvé velké vyloďovací operaci, byl nejen nedostatek rukou, ale i kol na vykladačích. To aby byly, stovky těžkých beden, přemístěny z lodí do i provizorních skladišť. Postupně vzniklá zácpa, se začala měnit v hrozný chaos. Již odpoledne prvého dne „se stovky naložených člunů pohupovalo na mírných vlnkách u pobřeží, zatímco kormidelníci marně vyhlíželi kousek volného místa na písečné pláži, aby tam mohli přistát“. V závěru se i do hlášení dostal fakt, že i když bylo vylodění „provedeno nad očekávání hladce, stále více se opožďující týlová operace vytvářela problém mamutích rozměrů a skýtala vděčný cíl pro nepřátelské letouny“. Generál Vandegrift později napsal, že si tehdy situaci dobře uvědomoval, ale v těch chvílích neměl vůbec žádnou možnost vše nějak napravit. Na ostrově Guadlacanal vylodil jen 5 praporů, ze kterých musel jeden nutně držet v záloze. Odpoledne ještě úderné skupiny neobklíčily letiště (díky zdržení popsaném předtím, na téma špatné mapy), a stále ještě nebyl přehled o obráncích a jejich síle a rozmístění. Generál si byl vědom, že nemůže jinak, „než udržovat malý výsadek pevně pod kontrolou. Kdyby odvelel muže, kterých snad bude zapotřebí v boji, aby pomohli vyřešit narůstající problém na Rudém pobřeží, podstoupil by tím neuváženě a naprosto neospravedlnitelné riziko“.

Japonci 7. srpna 1942.
V době kdy ráno, 7. srpna, na Tulagi, dopadaly a vybuchovaly prvé pumy, začaly tamnější japonské vysílačky zaplňovat éter zvěstmi, že byl na „ostrov Tulagi podniknut nečekaný a těžký útok ze vzduchu i z moře, že na Guadalcanal útočí silné loďstvo a že v nejbližších chvílích lze očekávat nepřátelské vylodění“.
Bylo 8.05 hodin, když japonská vysílačka v Tulagi, hlásila do Rabaulu, že americké oddíly vstoupily na břeh. V Rabaulu byl poslední tklivé hlášení, ve kterém obránci „orodovali za rozhodující bitvu do posledního muže, za neutuchající válečné štěstí“. Poté bylo spojení přerušeno.
Japonci na Velitelství v Rabaulu reagovali takřka okamžitě. Cituji:

„Zatímco velitel 25 námořního leteckého svazu na základně Vunakanau prováděl letovou přípravu svých pilotů, viceadmirál Guniči Mikava, jenž velel nedávno zaktivizované 8. flotile, poslal radiovou zprávu kontradmirálu Aritomo Gotovi (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek admirál Aritomo Goto, foto je volně na několika webech.), jehož čtyři křižníky kotvily v Kaviengu, aby okamžitě vyrazil a plul plnou rychlostí k shromaždišti v Rabaulu (v poznámce se dozvíme, že se jednalo o tyto křižníky: Křižníková divize:

Aoba /vlajková/……. Furutaka
Kinugasa……………….Kako


Každý křižník měl šest osmipalcových děl (203,2 mm) ve věžích, velký počet palubních děl a 12 čtyřiadvacetipalcových vrhačů torpéd. Američtí konstruktéři před několika lety torpédomety z křižníků odstranili. Nepředpokládali, že by se křižníky dostaly do boje zblízka. Japonci neuvažovali tak ortodoxně.). Mezitím vytvořil smíšenou skupinu složenou z jednotek, které byly v místě k dispozici, a nařídil, aby se neprodleně začala naloďovat. Tato výprava, která zahrnovala část 5. sasebské operační výsadkové skupiny, nastoupila na dopravní lodě, z nichž největší byla Meijo Maru s výtlakem 5 600 tun (V poznámce je pak uvedeno, že Meijo Maru potopila příštího dne americká ponorka S-38 u mysu Saint George v Nové Británii, viz zde na tomto odkaze na Wikipedii:

https://en.wikipedia.org/wiki/USS_S-38_(SS-143)
.).“


Použité podklady:

Alone on Guadalcanal. A Coastwatcher´s Story, Annapolis 2004., Sám na Guadalcanalu. Příběh pobřežního hlídače, Annapolis 2004. Clemens, Martin.
Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
LETOURNEAU, Roger – LETOURNEAU Dennis, Operation KE. The Cactus Air Force and the Japanese Withdrawal From Guadalcanal – přeloženo volně - Operace KE. Kaktusové letectvo a japonský ústup z Guadalcanalu., Annapolis 2012.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943. Dalibor Vácha, 2018.
Letecká esa proti Japonsku., Aces Against Japan, Hammel, Eric, New York 1992.
LINDSTROM, Lamont – WHITE, Geoffrey M., Island Encounters. Black and White Memories of the Pacific War – český překlad - Setkání na ostrově. Černobílé vzpomínky na válku v Pacifiku., Washington D. C. – London 1990, s. 48 n.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Nezapomenutelný Guadalcanal, MERILLAT, HERBERT C., Praha 2007.
No Bended Knee.The Batle for Guadalcanal New York 2004, s.66., Nejsme na kolenou. Bitva o Guadalcanal New York 2004, s. 66. TWINING, Merrill B.

Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. (Volume I. Washington 1958., Z Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958.). HOUGH, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston, editor.
Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001., Hoyt, Edwin P.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
The Pacific Campaign in World War II. From Pearl Harbor to Guadalcanal, New York 2006, s. 155n , Tichomořská kampaň ve druhé světové válce. Od Pearl Harbor po Guadalcanal, New York 2006, s. 155n.. JOHNSON, Wiliam Bruce.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:


http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=380
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“