Zde viz náčrt,
, pod kterým byl popisek, přeloženo volně česky – linie námořního spojení v jižním Pacifiku do Austrálie. Náčrt byl volně na několika webech a zde byl zvětšen.
V čele formace, která 22. července 1942 vyplula z Wellingtonu, byla Turnerova vlajková loď U. S. S. McCavley, která po čase získala v jižním Pacifiku slavnou přezdívku „Wacky Mac“ (Divý Mac). Již 26 července 1942 se Turnerův operační Svaz 62., s operačním Svazem 61., kterému velel viceadmirál Fletcher, v místě u malého osamoceného ostrůvku Koro v souostroví Fidži (na mapách či náčrtech viz také Fiji). Ostrůvek Koro (zde viz foto
, na kterém je v souostroví Fidži /Fiji/, a takřka kousek nad středem, je ostrov Koro. Foto je na několika webech a bylo zde zvětšeno), byl tehdy vybrán jako nácviková oblast, kde se nejprve měli navzájem navštívit velitelé štábů. Při poradách měli upřesnit plány letecké a dělostřelecké podpory při vylodění. Vyřešit také všechny nejasnosti spojení letadel a lodí se zemí. Dále vyzkoušet letecké bombardování řízené ze země návodčími, stejně jako palbu lodních děl na určené cíle ze země. No a je pochopitelné, že bylo třeba vyzkoušet jejich výsadkové úkony, stejně jako příslušnou koordinaci.
V tehdejší době se všem zdálo, protože vlastně všichni byli v druhu operace nováčci, že organizace velení pro první spojeneckou ofenzívu v Tichomoří, nezaručuje úspěšné řízení. Totiž operace WATCHTOWER byla velice nebezpečná svým založením a svým způsobem řízení. Poslechněme si, pro nenormálnost stavu, co se pod těmito slovy skrývá, a já proto raději cituji z knihy – Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II., str. 42:
„Vrchní velení (operace) měl ovšem Gromley (zde viz foto
, pod kterým byl popisek viceadmirál Ghromley_Robert_foto zde bylo zvětšeno, a je majetkem Wikipedie.), ten však přenesl velení operace na (zkušenějšího) viceadmirála Fletchera (zde viz foto
, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno), Turner (zde viz foto
, pod kterým byl popisek viceadmiral_Richmond_Kelly_Turner, foto je volně na několika webech.), byl přímo podřízen Fletcherovi a velel obojživelné jednotce – Operačnímu svazu 62. Generál Vandegrift (zde viz foto
, na kterém je generál Vandegrift, foto bylo několikrát zmenšeno a je majetkem US NAVY.), který velel výsadku a britský kontradmirál V. A. C. Crutchley , velitel doprovodné eskadry (křižníky H. M. A. S. Australia, Hobart, Cambera a U.S.S. Chicago, San Juan s devíti torpédoborci), podléhali Turnerovi. Tato organizace byla tehdy pro obojživelné operace obvyklá.
Byl tu však jeden velmi slabý článek. Byl to nenormální vztah Turnerův vůči kontraadmirálovi McCainovi, veliteli pozemního letectva, který podléhal jedině Ghormleymu. Jestliže například Turner potřeboval dálkový průzkumný nebo bombardovací let, musel požádat Fletchera, Fletcher opět Ghomreyho, aby nařídil McCainovi (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, viceadmirál_John_S_McCain, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zvětšeno) provedení letu. Dynamitová nálož, která celou operaci téměř rozmetala, byla však skryta jinde, než v organizaci velení.
Jednotky, které se 26. července shromáždily u Kora, nebyly nikdy předtím ve společné akci. Velitel operativního odřadu viceadmirál Fletcher (všichni víme, že Fletcher bojoval nejen v Korálovém moři, ale i u Midwaye) se dosud nikdy nezúčastnil takové operace, jaké měl nyní velet. Admirál Ghormley nevydal pro Fletchera ‚instrukce‘ a Fletcher (který se právě vrátil do jižního Tichomoří, po krátkém pobytu v Pearl Harboru) zase nepředložil ani náčrt plánu – jestliže nějaký měl – Ghormleymu k schválení. Výsledek toho byl, že důstojník, který operaci velel, se ocitl u Kora, aniž měl jasnou představu, oč u operace WATCHTOWER jde a jaký úkol on tu má splnit.“
Mnozí, si tehdy mysleli, že veškerá nedorozumění by se dala odstranit, pokud by na Koro přijel Ghormley, aby předsedal konferenci, kterou tam svolal admirál Fletcher. Jenomže admirál Ghormley byl tehdy příliš zaměstnán v Nouméji, kde vyřizoval velkou spoustu nepříjemných maličkostí důležitých pro vylodění a které, jak se domnívali mnozí, kteří tam byli, měl svěřit raději svému štábu. Při této první výsadkové námořní operaci bylo mnoho hořkosti, neboť mnozí, kteří se jí zúčastnili, měli za to, že tam skutečně bylo velké množství improvizací. Pravdou je, že v tomto období války roku 1942 neměla velká většina nejvyšších námořních důstojníků ani ponětí, k čemu jsou štáby a jak se mají využívat a ani admirál Ghromley tu prý nebyl výjimkou. „Tak či onak, ke Koru se admirál Ghormley nedostavil a toto první, ne však poslední zanedbání velitelské odpovědnosti se stalo příčinou řady tragických a téměř osudových událostí“. Kdo se však zabývá historickou literaturou z tohoto období, tak ví, že právě zde se začal rodit složitý stroj „obojživelných operací“, který vyvrcholil vyloděním v Normandii, kam bylo mnoho důstojníků převeleno. Stroj fungoval, ale i v Tichomoří, když v roce 1944, 1945 US NAVY se svými obojživelnými jednotkami prováděla tzv. „skok z ostrova na ostrov“.
„O konferenci, která se konala 22. července na palubě letadlové lodi Saratoga , (zde viz foto
, pod kterým byl popisek USS Sratoga, Pearl Harbor 6. června 1942, foto bylo zvětšeno.), nejsou stenografické záznamy, ale jak Turner, tak Vandegrift si vzpomínají, že ji Fletcher řídil velmi svévolně. Pozdější Turnerovo vylíčení to nejen potvrzuje, ale osvětluje i některé další Fletcherovy kroky. Na předchozí schůzce v Pearl Harboru se‚ viceadmirál Fletcher kategoricky vyslovil proti útoku na Guadalcanal, protože považoval za jisté, že ztroskotá‘. U Kora ‚se několikrát vyslovil proti plánu a obviňoval kontradmirála Turnera, že prý k němu dal podnět‘.
‚Viceadmirál Fletcher se tehdy zeptal kotradmirála Turnera, kolik dní bude potřebovat k vysazení jednotek. Kotradmirál Turner odpověděl, že to potrvá asi pět dní. Viceadmirál Fletcher na to prohlásil, že odpluje z oblasti Šalamounových ostrovů za dva dny, protože existuje nebezpečí leteckých útoků na letadlové lodi a je nedostatek pohonných hmot. Jestliže jednotky nemohou být vysazeny ve dvou dnech, ať se od výsadku upustí. On rozhodně za dva dny odpluje… Kontradmirál Turner prohlásil, že jednotky za dva dny vysazeny být nemohou‘ (Poznámka vydání knihy odkazuje na zdroj – United States Naval Administration in World War II. Commander in Chief, Pacific Fleet, Amphibious Force, sv. I. - Vrchní velitel, Pacifická flotila, Obojživelné síly).“
O nepochopení násilného vylodění na cizím předmostí, nepochopení obojživelné operace, které se admirál Fletcher, a to nejen svými výroky (viz výše), ale i pozdějším skutečným jednáním, pak nám přímou zprávu, kterou se dozvěděl od účastnícího velení operace WATCHTOWER, hovoří Samuel B. Griffith II., ve své knize Bitva o Guadalcanal, str. 43., přímo těmito slovy, cituji: „Vandegrift byl ohromen vyhlídkou, do jaké situace by se jeho výsadek nevyhnutelně dostal, kdyby Fletcher svůj postoj nezměnil (a my uvidíme, že Fletcher skutečně postoj nezměnil – má poznámka), a spolu s Turnerem prudce proti jeho svévoli protestoval. Marně se snažil Fletcherovi vysvětlit, že v operaci WATCHTOWER jde o násilné uchvácení permanentního předmostí, že to není pouhé vyloďovací cvičení, nýbrž vysazení celé divize na nepřátelském území, a k tomu je zapotřebí letecké krytí alespoň po čtyři dny, aby mužstvo, zbraně, výzbroj, zásoby mohly být vyloděny a zajištěny (cože právě uvidíme, že se pak skutečně stalo, že když Fletcher ujel, nebyly zásoby skutečně nejen ve spěchu správně ukládány, ale ani nebyly vyloženy všechny – má poznámka).“
Na tehdejší poradě, konané 26. července 1942, byl i Ghromleyho náčelník štábu kontraadmirál Callagan, který tehdy také přiletěl z Noumejí na letadlovou loď Saratoga. Pečlivě si při poradě dělal poznámky do svého zápisníku. Na vznesené námitky tehdy Fletcher prohlásil, že „už nehodlá naslouchat dalším stížnostem, a konferenci, dá-li se tato sešlost tak nazvat, uzavřel“. Záznamy této porady, či konference tedy dokládají, že postoj admirála Fletchera k operaci WATCHTOWER byl alespoň důsledný: „byl proti“.
Zápisy z této konference určitě četl i admirál Nimitz, a je velice podivné, že tento odpovědný admirál zde nijak nezasáhl. Mnozí si tehdy kladli tuto otázky, které jsou také i zaevidovány – „Jestliže se Fletcher v Pearl Harboru vyslovil proti operaci WATCHTOVER tak jednoznačně, jak líčí Turner, proč Nimitz tento úkol nesvěřil jinému veliteli? Nebo proč Fletcher, když v operaci nevěřil, nepožádal, aby byl zbaven velení“? Ale ani události dalších příštích čtyř dní vůbec nezmírnily ohromující dojem, který vyvolala konference na letadlové lodi Saratoga.
Generálka na vylodění na ostrově Koro (28. až 31. července 1942.).
US NAVY, nikdy předtím v historii, nepodnikla tak rozsáhlé vylodění, jakým mělo být, a také pak skutečně bylo, vylodění na Guadalcanalu a zároveň na Tulagi a Gavutu, vše v rámci I. fáze operace WATCHTOWER. I z těchto důvodů, generál Vandegrift požadoval generálku, v podobě cvičení s vyloděním, které se mělo, a pak se také uskutečnilo, na ostrově Koro v souostroví Lomaiviti severovýchodně od Fidži, což je zhruba tisíc kilometrů od místa, kde mělo pak skutečně dojít, k úplně prvému střetu amerických a japonských pozemních sil, a to ihned po vylodění. Název tohoto generálního cvičení za účelem násilného vylodění byl Operace Dovetail. A již samotný výběr místa generálky, ostrov Koro (viz foto v předchozím článku v souostroví Fidži, Fiji.), byl dle testovacího prostoru, veliteli a mezi nimi i admirálem Turnerem, velitelem vyloďovacích plavidel, označen za velice a velice unáhlený (jenomže čas všechny neúprosně tlačil).
Historik Hrowe, H. Saunders., v knize - Duel v Pacifiku, str. 107., o začátku celého vyloďování na ostrůvku Koro, píše tato slova: Americké operace proti Guadalcanalu a Tulagi začaly již 28. a 31. července vyloděním na Koru a na souostroví Fidži. Odtud měl pak útok směřovat ke svému zatím konečnému cíli, k mysu Esperance na Guadalcanalu“.
Na str. 17., své knihy – Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943 - PhDr Dalibor Vácha, Ph.D./*1980/ , říká, že o operaci Dovetail není moc historických pramenů, moc se o ní nepíše, a že asi také existuje důvod proč. A pak přeci jenom něco nalezl, když u svých vlastních vět, že se nebylo asi čím chlubit, a poté u slov - mizerně naplánováno a provedeno – není mnoho (historických) pramenů – je pak poznámka (6) – , kde píše, že: „Ty nejdůležitější prameny byly vytěženy v textu: BARTSCH, William H., Operation Dovetail. Bungled Guadalcanal Rehearsal. July 1942, in The Journal of Military History, roč. 66, č. 2, 2002, s. 443-476. Já pokračuji svými slovy.
Cvičení operace Dovetail mělo znamenat, že vyloďovací plavidla budou cvičit samotné vylodění na místě asi týden, a cvičení měla být dvě, což se nepovedlo. Důstojníci našli místo, které jim bylo řečeno – ostrov Koro - a rovnou hlásili, že místo se nehodí pro nácvik, ale v té časové tísni nic jiného nebylo k dispozici. Po dohodě s britskou koloniální správou byli domorodci staženi z vesnic v blízkosti vyloďovacích pláží, které simulovali tři místa, která nesla stejné názvy, pak, jako při originálu vylodění se jednalo o – Beach Red (vyloďování na Guadalcanalu), Beach Blue (operace na Tulagi) a pak Beach Green (obsazení Gavutu).
Podpůrná palba bojových lodí, při které bylo vypáleno několik set ran z děl na cíle, nebyla hodnocena ani jako dobrá.
Velké potíže způsobovaly korálové útesy, i jen té třetině původně zamyšlených jednotek, které skutečně vystoupily na pevnou půdu a k nácviku vykládání materiálu a zásob pak vůbec nedošlo. Velící důstojníci byli prý doslova konsternováni zmatkem, když se vyloďovací čluny naprosto neuspořádaně doslova „motaly“ nejen okolo nákladních plavidel, ale také po celou dobu své plavby k určeným cílům. Bylo zničeno několik vyloďovacích člunů, hodně jich bylo poškozeno – čísla pamětníků hovořila o rozsahu 2 až 20 zničených a opuštěných člunů. „Pomyslnou kapkou pak byl fakt, že dvě transportní lodě (a také jedna doprovodná) se operace Dovetail vůbec neúčastnily, nepovedlo se jim včas dorazit na shromáždiště (Poznámka /7/ The Pacific Campaign in World War II. From Pearl Harbor to Guadalcanal, New York 2006, s. 155n , Tichomořská kampaň ve druhé světové válce. Od Pearl Harbor po Guadalcanal, New York 2006, s. 155n.. JOHNSON, Wiliam Bruce.).
Bylo ještě mnoho dalších i dílčích selhání a jen jeden prvek byl snad trochu povzbuzující a to byl fakt, že po odplutí od ostrova Koro – „byla každá vteřina věnována výcviku a jeho prohlubování. Admirál Turner pak byl na své lidi velice tvrdý, že očitý svědek, kterým zde byl sám spisovatel těchto slov, generál TWINING, Merrill B., jeho dílo pak je – No Bended Knee. The Batle for Guadalcanal, (Ještě nejsme na kolenou, Bitva o Guadalcanal, New York 2004, s.66., „posléze tvrdil, že nikdy v životě neviděl tak hladce a skvěle provedený výsadek jako na plážích Guadalcanalu“.
Je nutno však také zmínit slova velícího generála, že: „Výsledek nácviku byl neuspokojivý“, podle Vandegriftových slov to byla „pohroma, úplně jsme shořeli“. A následuje výčet chyb, které generál zjistil, cituji: „Korálové útesy mnoha jednotkám zabránily přistát na určených místech, mnoho lodí bylo vyřazeno z akce pro mechanickou poruchu, bombardování střemhlav bylo bezhlavé, dělostřelecká palba nepřesná.“ Oba velící, Turner i Vandegrift byli cvičením zklamáni, ale dle generála Vandegrifta se oba utěšovali známou optimistickou teorií, „že špatná generální zkouška bývá předzvěstí dobré premiéry, a nepropadli beznaději“. Každý ve své sféře možností a působení, podnikl další opatření, aby tak napravil nedostatky, které se projevily při provádění nácviku plánů. A aby také doplnil mezery objevené v plánech samých. Např. zkoordinovali potřebné úpravy ve vyloďovacím postupu. Navíc soustředili všechny lodě a provedli změny v plánu spojení vyloďovacích lodí s břehem. Byl podvečer posledního červencového dne roku 1942, kdy se lodi Fletcherova operačního svazu seřadily do protiponorkových formací a vypluly „směrem západ k jihu“ (zde byla poznámka k tomuto textu určení směru, ve které se říká – „směr je tu označen podle dělení kompasové růžice na 32 čárek /rumbů/. Kromě obvyklého označení S /sever/, SSV /severoseverovýchod/, SV /severovýchod/, VSV /východoseverovýchod/ atd. užívá se pro směry vzniklé dalším půlením: SkV / sever k východu mezi S a SSV/, SVkS /severovýchod k severu mezi SSV a SV/ atd. Uvedený směr ZkJ je tedy mezi Z a ZJZ /poznámka překladatele/). Tohoto dne, kdy flotila vyplula, zapadalo slunce ve tvaru temného purpurového kotouče, což připomínalo „koblihu“, která je jakoby, na japonské válečné vlajce. Někteří jasnovidci a odhadci, amatéři, to považovali za zlé znamení. Mnozí jiní se však domnívali, že přijde velký úspěch. Několik minut po vyplutí se celá spojenecká flotila obklopila zlověstnou, hlubokou, tropickou nocí.
