Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 357.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 357.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 357.
Zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
V konci Č 356., je napsáno, že admirál Jamaguči, byl stále na letadlové lodi Hirjú, lodi, která byla předchozího dne zdevastována americkými hloubkovými bombardéry. Loď byla bombardována odpoledne, 4. června. Jamaguči byl stále ještě na lodi i dne 5. června 1942 v brzkých ranních hodinách, přesněji, ve 2 hodiny 30 minut, na lodi, odkud nechal odeslat radistou přes radiostanici, admirálu Nagumovi depeši, která oznamovala, že loď musí být opuštěna. Krátce nato se již přibližně 800 zbývajících mužů shromáždilo na levé straně paluby. Tam k nim nejprve promluvil velitel letadlové lodi kapitán Kaku a poté admirál Jamaguči (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek_viceadmiral_Tamon_Yamauchi, foto je majetkem Japanese NAVY, bylo zvětšeno), velitel 2. divize letadlových lodí, jehož řeč může být interpretována, tak, jak ji popisuje Miloš Hubáček, cituji: „Jako velící důstojník této divize letadlových lodí jsem plně a výlučně odpovědný za ztrátu Hirjú a Sórjú. Zůstanu na palubě až do konce. Vám všem nařizuji opustit loď a pokračovat v oddané službě Jeho Veličenstvu císaři.“
Následně pak k pravoboku zcela již poničené letadlové lodi připlul torpédoborec Kazakumo. Ze stožáru byla stažena bojová zástava, císařův portrét byl přenesen na torpédoborec , a teprve poté začala evakuace přeživších zbytků posádky, nyní již takřka bývalé lodi Hirjú (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Midway, letadlová loď Hirjú hoří, foto je volně na několika webech dostupné. Patrný je pak zásah do přední části lodi.) Zde pak dál, český historik Miloš Hubáček, v knize Pacifik v plamenech, str. 451., pokračuje slovy, cituji:

„Ve 4 hodiny 30 minut ráno 5. června 1942, zůstal na lodi již jen admirál Jamaguči a kapitán Kaku; oba odmítli, přes naléhání důstojníků i posádky, opustit svá místa. Poslední rozkaz, jejž Jamaguči, důstojník, který se měl stát nástupcem velkého Jamamota, vydal, přikazoval kapitánu Tošjóovi, veliteli 10. divize torpédoborců, potopit Hirjú torpédy. Rozkaz byl proveden v 5 hodin 10 minut. Torpédoborce Kazagumo a Jugumo vypálily do pravoboku nekloněné lodi několik torpéd. Hned poté Abe zamířil se svými plavidly na severozápad k admirálu Nagumovi.
Hirjů se ale ještě dlouho držela na hladině. V půl sedmé ráno 5. června ji stále ještě plovoucí zahlédl pilot průzkumného letounu vyslaného Jamamotem z letadlové lodi Hóšo (Hosho) (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek letadlová loď Hosho - Hóšó po operaci Midway, foto je volně přístupné na několika webech.). Když Jamamoto dostal pilotovo hlášení, okamžitě odeslal Nagumovi rozkaz, kterým mu kategoricky přikazoval, aby se postaral o potopení Hirjú, neboť by nebylo větší hanby, než kdyby loď padla nepříteli do rukou. Nagumo už tento rozkaz splnit nemusel. Kolem deváté hodiny se počala Hirjú rychle ponořovat po přídi, velké šrouby a kormidlo se ocitly na chvíli nad hladinou a v 9.15 loď zmizela v hlubinách oceánu. Spolu s ní zahynul Jamaguči, druhý nejlepší admirál, jakého japonské válečné námořnictvo v této době mělo, kapitán Kaku a 416 mužů posádky.“

A nyní zase malinko zpět, spíše tedy více doby po časové ose zpět. Bylo 4 hodiny 15 minut (16.15) odpoledne, dne 4. června 1942, když admirál Jamamoto (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech) obdržel, od admirála Jamagučiho depeši, která pozvedla, na lodi YAMATO (Jamato), vlajkové lodi velícího admirála, pokleslou náladu (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota. ), po ztrátě tří letadlových lodí. V depeši admirál Jamaguči sděloval, že dostal hlášení od pilotů útočných skupin, že byly poškozeny dvě americké letadlové lodi. Zpráva to prý tehdy byla pro všechny přítomné velice radostná. Snadno z toho všichni, tehdy na YAMATO (Jamato) přítomní vydedukovali, že by tak nepříteli, z nahlášených tří letadlových lodí, zůstávala, zcela bojeschopná v oblasti Midwaye, jen jedna. No a to by přece podstatně měnilo situaci ve prospěch japonského císařského námořnictva. Česky historik pak své věty dál rozvíjí, na str. 452., slovy, cituji:

„Znovu se objevily na tvářích Jamamotových důstojníků známky optimismu a budoucnost již nevypadala tak černě. Za stavu, kdy Hirjú, zůstává akceschopná a v časných ranních hodinách dorazí Kondóova letadlová loď Zuihó (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, v překladu, japonská letadlová loď Zuiho_1940, foto je majetkem Wikipedie, a bylo zde zmenšeno.) bude možno poslední z nepřátelských letadlových lodí napadnout spojenými silami již brzy ráno 5. června.
Naděje a radost neměly mít dlouhého trvání. V 5 hodin 30 minut (17.30, dne 4. června 1942) bylo Jamamotovi doručeno Nagumovo hlášení:
´Hirjú hoří, zasažena pumami.´
Vrchní velitel těžce dosedl na židli a po dlouhé minuty nepronesl slova. Ponořen do chmurných myšlenek a obklopen pobledlými štábními důstojníky se vyrovnával se zřejmě nezměnitelným faktem, že svoji velkou hru prohrál.“

Japonská samurajská nátura však admirála Jamamota nutila, i když se vše okolo něho hroutilo, jednat, a to agresivně. Byl si velice dobře vědom, že je i v této špatné situaci stále velitelem desítek válečných plavidel. Že má na nich tisíce mužů, a je stále za vše co se bude dít, odpovědný! Jeho prvé jednání prý tehdy znamenalo, že musí nejprve učinit vše proto, aby pozvedl morálku u svých nadřízených, na které prý tehdy nejvíce dolehla tíha rodící se porážky. Zde pak český historik, Miloš Hubáček, na str. 452., své knihy – Pacifik v plamenech, napsal, v pokračování myšlenek, které měl historicky k dispozici, „k pozvednutí morálky, svých nadřízených, musel něco udělat“, cituji:

„Musel to udělat i za cenu vyřčení vědomé nepravdy; účel měl v tomto případě posvětit prostředky (zde si však, po studiu všech historických podkladů, tedy nejen těchto tří, myslím, že Jamamoto další kroky, další nařízení, udělal stále pod dojmem faktu, že neměl všechny zpravodajské informace o stavu americké US NAVY, alespoň v tuto dobu, 4. června večer.,…, tedy s Milošem Hubáčkem a jeho vysvětlením, nebo čí je zde napsané vysvětlení, zcela nesouhlasím. Že něco udělat, jako velitel toho všeho musel, je však jasné - lež a nesprávné informace jsou v jeho operačním rozkaze číslo 158., určitě, a to již v prvé větě, myšleno na popisovanou dobu – má poznámka). V 7 hodin 15 minut (19.15 večer 4. června 1942.) odeslal všem velitelům svazů a divizí operační rozkaz číslo 158:

´1. Nepřátelské loďstvo, které bylo prakticky zničeno, ustupuje na východ.

2. Plavidla Spojeného loďstva, nacházející se v blízkosti, se připravují k pronásledování jeho zbytků a současně k obsazení Midwaye.

3. Hlavní svaz dosáhne pozice 32 stupňů 8 minut severní šířky, 175 stupňů a 45 minut východní délky v 03.00 hodin 5. června. Kurs 90 rychlost 20.

4. První úderný svaz letadlových lodí, invazní svaz (kromě 7. divize křižníků) a svaz ponorek neprodleně naváží kontakt s nepřítelem a zničí jej.´“


V dalším textu již český historik myšlenku lži a dalšího, že by třeba informace, opouští, a na str. 452., 453., své knihy pak pokračuje, k stejné době, a k stejnému problému, již ale i s částečným hodnocením chyb Jamamota, a nápovědou co by, kdyby, slovy, cituji:

„Zkušený a prozíravý velitel, jakým Jamamoto bezesporu byl, který připravil midwayskou operaci, obhájil její nutnost a především všechny přesvědčil, že nemůže skončit jinak než úspěšně, se přece jen dopustil chyb, jež způsobily katastrofu.
Pravděpodobně kromě roztříštění sil nejzávažnější z nich bylo svěření řízení nejdůležitější části operace, souboje s americkými hlavními silami admirálu Nagumovi. Jamamoto převzal iniciativu, až když bylo příliš pozdě. Rozhodnutí, které učinil v pozdních odpoledních hodinách 4. června, kdy s hlavním svazem, vzdáleným přes tři sta mil od Naguma, spěchal na místo bitvy, mělo přijít dřív.“

A zde je pak přímo nápověda, co měl tehdy Jamamoto činit a kdy, cituji z Miloše Hubáčka, ze str. 453.:

„Jamamotovou jedinou nadějí po vyřazení Hirjú zůstával pokus zaskočit Američany v noci, kdy by je tma zbavila klíčové výhody nasazení palubních letounů, vnutit jim dělostřelecký souboj, kdy naopak zdrcující převaha japonských děl musela vést k úspěchu. Šlo o riskantní krok, protože nesrazí-li během noci Fletchera a Spruance na kolena, od rozbřesku se karta obrátí a americké palubní letouny spolu s letadly z Midwaye – kde navíc nebylo známo, jaké posily odeslal Nimitz na Midway v posledních hodinách – mohou japonskému loďstvu způsobit další nenahraditelné ztráty. Že se vůbec Jamamoto, který si musel uvědomit všechna rizika, odhodlal k takovému postupu, nejlépe dokumentuje zoufalost situace, ve které se v odpoledních hodinách 4. června ocitl. Aby snížil nebezpečí hrozící jeho plánům z Midwaye, přikázal v 8.30 (20.30) večer korvetnímu kapitánovi Jahačimu Tanabemu, veliteli ponorky I-168, hlídkujícímu poblíž atolu, ostřelovat v nočních hodinách přistávací dráhu, a to nepřetržitě až do druhé hodiny ranní, kdy, jak předpokládal, dorazí na místo 7. divize křižníků kontradmirála Kurity a dílo zkázy dokoná.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 357.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 358.

V minulém Č. 357 bylo řečeno, že admirál Jamamoto byl večer dne 4. června 1942 v těžké situaci, neboť již věděl, že přišel o všechny čtyři letadlové lodi. Ale situace byla ještě obtížnější, když jeho vlastní svaz, v čele s bitevní lodí YAMATO (Jamato) vyrazil k atolu Midway, neboť padla hustá mlha. V nastalé tmě se totiž jeho těžké bitevní lodi jevily jen jako obrovité stíny, a vzhledem k nebezpečí nepřátelských ponorek, bylo třeba často měnit kurs, při čemž hrozilo, že dojde k srážkám lodí. Jamamoto přesto i nyní trval na minimální rychlosti 20 uzlů. Účastníci vzpomínali, že to byl neustálý nápor na nervový stav posádek. Jenomže Jamamoto nepolevil, neboť čas rozhodoval o všem, a bylo třeba velmi rychle s nepřítelem navázat bojový kontakt, a to ještě za noci ze 4. na 5. června, jinak by Spojené loďstvo mohlo prohrát vše. Z nalezených dokumentů, Miloš Hubáček pokračuje na str. 454., těmito slovy, cituji:

„Podobnou myšlenkou na noční střetnutí se zaobíral na můstku lehkého křižníku Nagaro (zde viz foto

Obrázek

, lehkého křižníku Nagaro, autorem je Wikipedie, foto bylo zvětšeno.) své nynější vlajkové lodi, i admirál Nagumo (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech). Uvažoval nad možností držet západní kurs, po setmění obrátit o téměř 180° a za tmy neočekávaně udeřit na nepřítele. Jak vidno z dalšího průběhu událostí, šlo o poslední projev bojového ducha zdeptaného admirála, který neměl dlouhého trvání.
V 6 hodin 30 minut (ráno 5. června 1942) zablikala signální lampa z paluby těžkého křižníku Čikuma a za okamžik Nagumo obdržel následující hlášení: ‚Průzkumný letoun číslo 2 zpozoroval v 5:13 hodin 5 nepřátelských letadlových lodí, 6 křižníků a 15 torpédoborců v pozici 30 mil od hořící nepřátelské letadlové lodi. Nepřítel pluje západním směrem.‘
Pro tento omyl je možno jen jediné vysvětlení: buď došlo k součtu lodí uváděných v nejméně dvou samostatných hlášení průzkumného letadla, nebo jeho pilot zaměnil americké křižníky za letadlové lodi. Nikoho nenapadlo, aby hlášení ověřoval. Nagumo a jeho okolí se ani vážně nezamysleli nad tím, zda je vůbec možné, aby Američané mohli v Tichomoří disponovat takovým počtem letadlových lodí. Po dnu naplněném nenadálými zvraty, katastrofálními a zcela neočekávanými ztrátami Japonci již považovali za možné všechno. V každém případě po této zprávě o síle nepřítele ztratil admirál Nagumo poslední naději. Ještě před chvílí věřil, že Američané též utrpěli těžké ztráty, že jejich dvě letadlové lodi byly vyřazeny z akce; ale nyní s hrůzou zjišťoval, že pět dalších pluje přímo k jeho pozici. S takovým soustředěním sil se nemohl jeho zdecimovaný svaz měřit. O půl hodiny později 1. úderný svaz změnil kurs a prchal na severozápad.“

Bylo 9 hodin 30 minut dne 5. června 1942, když Nagumo informoval admirála Jamamota o hlášení, které obdržel z průzkumného letounu z Čikumy. Zároveň Jamamotovi sděloval, že ustupuje s celým svazem rychlostí 18 uzlů na severozápad. Protože nedostával dlouhé minuty žádnou odpověď, zopakoval v 10 hodin 50 minut své hlášení a ještě více zdůraznil, že se stahuje z prostoru bitvy (tahle pasáž se vůbec nenachází v knize Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, od historiků Micuo Fučida a Masatake Okumiya – má poznámka). Po tomto druhém hlášení, které český historik nalezl, admirál Jamamoto prý reagoval rychle, neboť svou jedinou naději viděl v rychlé reakci, tedy v pokračování v dalším boji s nepřítelem. Zde pak český historik, na str. 454., a 455., pokračuje slovy, cituji:

„K jeho rozhodnutí ještě přispěl názor náčelníka štábu kontradmirála Matoma Ugakiho, který, když si přečetl Nagumovy depeše, jen suše poznamenal: ‚Nagumo asi nemá žaludek pro noční bitvu.‘
Jamamotův rozkaz, který vzápětí odvysílala radiostanice YAMATA (Jamata), pověřoval velitele svazu určeného k obsazení Midwaye viceadmirála Nobutaka Kondóa převzetím všech úderných sil s výjimkou Hirjú, Akagi a plavidel, jež je doprovázejí. Znamenalo to, že Kondó jehož vlajka vlála ze stožáru těžkého křižníku Atago a který již několik hodin spěchal se svými bitevními loďmi a křižníky na severovýchod, vystřídal Naguma, jemuž byla nyní ponechána pouze starost o dvě hořící letadlové lodi a několik plavidel, jež se nacházela v jejich blízkosti.
Kondó (zde viz foto

Obrázek

, admirála Kondoa, foto je volně přístupné na několika webech), stejně jako Jamamoto, byl rozhodnut nepromarnit jedinou příležitost, která ještě ke zvratu dosavadního průběhu midwayské operace zbývala. Zatímco jeho lodi hnané stroji pracujícími na plné obrátky pluly noční tmou na severovýchod, seznamoval rádiem velitele všech podřízených skupin se svým plánem; ve 3 hodiny ráno 5. června dosáhne oblasti pohybu amerického loďstva a stále ještě kryt tmou zaútočí. Všem lodím, které podléhaly Nagumovi, kromě těch, jež hlídkovaly poblíž potápějících se Hirjú a Akagi, přikázal zamířit do stejného prostoru, kde se budou kolem třetí hodiny ranní nacházet jeho vlastní síly. Svých jedenadvacet křižníků a torpédoborců hodlal rozvinout do linie dlouhé asi 75 mil a postupovat dál na severovýchod, až narazí na nepřítele, který by měl v této síti uváznout. Za křižníky a torpédoborci poplují bitevní lodi Hiei a Kongo s úkolem okamžitě zasáhnout při prvním kontaktu s americkými loďmi.“

A nyní se dostáváme zpět k Američanům, abychom řekli jako první větu, že kontradmirál Raymond A. Spruance (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech), ale všechny japonské plány zcela zhatil. Totiž potom, co na palubách jeho letadlových lodích Hornet a Enterprise přistály letouny (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) a Hornet (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Hornet_28CV_829_Doolittle_Raid_on_18_april_1942, foto je volně na několika webech), které s takovým úspěchem napadly japonskou letadlovou loď Hirjú, okamžitě obrátil svůj TF16, a to v 7 hodin 10 minut večer (19 hodin 10 minut) na východ a začal se od japonských lodí vzdalovat. Zde pak český historik Hubáček na str. 455., 456., pokračuje slovy, cituji:

„Řada štábních důstojníků zvyklých na agresivní taktiku jeho předchůdce viceadmirála Halseye s tímto rozhodnutím nesouhlasila. Měli za to, že vzhledem k získané letecké převaze nastala vhodná chvíle k zúčtování se zbytkem japonského 1. úderného svazu. Spruance si také samozřejmě uvědomoval, že vyřazení čtyř Nagumových letadlových lodí mu poskytuje alespoň dočasnou převahu v palubním letectvu. Současně ani na okamžik nezapomínal, že Enterprise a Hornet jsou nyní jediné letadlové lodi, které může Nimitz postavit mezi Japonce a Havajské ostrovy, nebo dokonce mezi Japonce a západní pobřeží Spojených států. Nemohl se proto pustit do riskantního nočního souboje s Jamamotem, který měl stále velkou převahu v bitevních lodích a křižnících, nemluvě už o možné přítomnosti dalších letadlových lodí, o kterých zatím Američané nemuseli vědět. V pozdější operační zprávě admirálu Nimitzovi (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) Spruance vysvětloval tehdejší úvahy zcela jasně. Napsal:
´Necítil jsem se oprávněn riskovat noční střetnutí s pravděpodobně silnějším nepřítelem, ale na druhé straně jsem nechtěl příštího rána být vzdálen od Midwaye. Hodlal jsem zaujmout pozici, ze které bych mohl jek pronásledovat ustupujícího nepřítele, tak zabránit vylodění na Midwayi. V tuto dobu ještě existovala možnost, že nepřítel má někde v oblasti střetnutí pátou letadlovou loď, možná ve svazu, jenž měl zajišťovat vylodění, nebo i někde jinde severozápadním směrem´.“

Podle úvah, které Spruance měl, a které pak Nimitzovi v hlášení vyslal, pak také admirál postupoval. Admirál Spruance, dle záznamů z noci, nejprve své loďstvo několik hodin stahoval na východ, pak přikázal hodinu plout směrem na sever, a poté manévr lodí směřoval na jih „a nakonec na západ“. Jak sám napsal, tímto složitým manévrem se nejen chtěl dostat z dostřelu Jamamotových těžkých děl, ale zároveň chtěl nepřítele zmást, aby nebyl schopen pochopit jeho pozici. Jak dále, na str. 456 píše český historik Hubáček, cituji:

„Sám ale stále zůstával v postavení, ze kterého mohl ráno 5. června (1942) japonské lodi napadnout palubními letadly. I později byla učiněna řada pokusů Spruance kritizovat pro nedostatek bojového ducha, který projevil tím, že se v noci ze 4. na 5. června vyhnul dalšímu střetnutí s Japonci. Kritikové neměli pravdu. Postup, jejž Spruance zvolil, byl jediný správný. Kdyby jednal jinak a vyplul soustřeďujícím se japonským silám vstříc, s největší pravděpodobností by přivedl svoje lodě před hlavně těžkých děl Kondóových a Jamamotových bitevních lodí a křižníků, což by za situace, kdy nemohl použít palubních letounů, neskončilo jinak než japonským vítězstvím.“

Netrvalo vlastně ani tak dlouho a sám admirál Jamamoto také pochopil, že naděje na úspěšné provedení nočního boje s Američany je nereálné a postupně celou akci nočního boje odpískal. Zjistil totiž, že pokud Kondó dosáhne určeného prostoru kolem třetí hodiny ranní (5. června), zbude mu pouhopouhá hodina do rozbřesku, a v takto velice krátkém čase, musí nepřítele nejen najít, ale ještě s ním vybojovat vítěznou bitvu…! Pokud by se tak nestalo – a pravděpodobnost byla velice malá, - vrhly by se na něho americké palubní letouny…
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 357.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 359.

A Jamamoto své úvahy prý ještě rozšiřoval o další fakta, která mu přišla tehdy na mysl. Ve stejně špatné situaci, jako by se ráno ocitl Kondó, by se pak nacházel i admirál Kurita se svými čtyřmi těžkými křižníky, které byly vyslané, aby bombardovaly, ostřelovaly, svými velkorážnými děly, atol Midway. K tomu pak český historik Miloš Hubáček, v knize Pacifik v plamenech na str. 457., píše, cituji:

„Jejich čtyřicet 203mm děl by jistě způsobila obraně atolu a jeho leteckým zařízením těžké škody, ale nový, přesnější propočet odhalil, že křižníky v žádném případě nemohou dosáhnout atolu ve dvě hodiny po půlnoci, jak zněl původní odhad, nýbrž těsně před úsvitem. Potom budou vystaveny na milost a nemilost náletům letounů startujících z atolu.
Na můstku YAMATA (Jamata) probíhaly horečné diskuse. Nervózní a zmatení důstojníci navrhovali všemožná řešení, žádné z nich ale nemohlo změnit fakta. Jeden z důstojníků hystericky vykřikl:
´Jak se ale omluvíme Jeho Veličenstvu za porážku? ´
Jamamoto stroze odvětil:
´To nechte na mně. Já jediný se budu muset Veličenstvu omluvit. ´
Opět zůstalo na vrchním veliteli, aby s konečnou platností akceptoval hořkou skutečnost a učinil odpovídající rozhodnutí. Dvacet minut po půlnoci 5. června Jamamoto zrušil plán nočního střetnutí a přikázal Kondóovi, Kuritovi (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Takeo Kurita, foto je majetkem Wikipedie , zde bylo zmenšeno pro Palbu) a Nagumovi, připojit se k jeho hlavnímu svazu v pozici asi 350 mil severozápadně od Midwaye. Ve 2 hodiny 55 minut ráno obdrželi velitelé svazů další depeši, nařizující generální ústup. Nebylo jiné cesty.“

V popisované době, provázené mnoha a mnoha zásadními událostmi, z nichž k té zásadní se schylovalo v podobě zrušení japonského vylodění na atolu Midway, byla jen okrajově zaznamenána událost, s ponorkou I – 168. Jamamotův štáb ve víru rozhodujících chvil, na tuto svou ponorku zapomněl. Velitel ponorky I – 168 korvetní kapitán Tanabe, nebyl vůbec upozorněn, že byly zastaveny všechny další útočné akce. Zde pak dále nalezl český historik Miloš Hubáček následující vysvětlení a její počínání, když na str. 457., a 458., o ponorce I – 168, píše, cituji:

„Po půlnoci (tedy již 5. června) se velký podmořský člun (ponorka I – 168) neslyšně přiblížil k atolu, vynořil se a v jednu hodinu 30 minut zahájil palbu. Podle záblesků provázejících vystřely palubního děla, hlídkové stanoviště námořní pěchoty brzy určilo pozici ponorky; k obloze vylétl osvětlovací granát a za pár vteřin ji našel i bílý paprsek světlometu. Baterie 76mm děl na Písečném ostrově zahřměly. Výměna ocelových pozdravů trvala pouhých pět minut. Ponorka vypálila osm granátů, které neškodně dopadly na hladinu laguny, pobřežní baterie jich vychrlily dvaačtyřicet, ale ani jeden projektil neuvízl ve štíhlém trupu ponorky. Když začaly granáty dopadat již nebezpečně blízko, dal Tanabe rozkaz k ponoření a I – 168 zmizela stejně tiše, jak se objevila.
Jak brzy uvidíme, za nepřesnou palbu midwayských dělostřelců, kterým se nepodařilo několika desítkami granátů I – 168 (zde je odkaz na Wikipedii, kde se, po překladu, hovoří o této ponorce /I-168 (I-68, until 20 May 1942/:
https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_submarine_I-168
) ani poškodit, zakrátko Američané těžce zaplatili.“

V dalším textu pak, na str. 458., český historik, oproti ostatním, popisuje, ze stejné doby, i trampoty některých těžkých křižníků v době změny rozkazu, který říkal, že útočit se nebude, budeme se vracet.

„Čtyři těžké křižníky admirála Kurity, Kumano, Suzuja, Mikuma a Mogami (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek: probíhající zkoušky na křižníku Mogami 1934-1935, foto je majetkem Wikipedie.) doprovázené torpédoborci Araši a Asaši, byly již vzdáleny od Midwaye necelých 80 mil, když přišel rozkaz akci zastavit a připojit se k hlavnímu svazu. Úleva, kterou pocítili velitelé všech šesti lodí, byla značná. Plně si totiž uvědomovali to, co musel nakonec uznat i admirál Jamamoto, že jejich poslání je čirou sebevraždou. Přestože křižníky disponovaly velkou palebnou silou, byly zcela bez leteckého zajištění a proti napadení americkým letectvem, o jehož silném soustředění nikdo nepochyboval, byly prakticky bezbranné. Osud čtyř Nagumových letadlových lodí bral odvahu i největším odvážlivcům.
Po obdržení rozkazu k návratu dal Kurita okamžitě obrátit o sto osmdesát stupňů a rychlostí 28 uzlů se vzdaloval na severozápad.“

Již na počátku americké přípravy na Bitvu u obou ostrovů atolu Midway, bylo napsáno, že i americký admirál Nimitz, dal k ochraně prostoru atolu, umístit skupinu ponorek, a to v severozápadním prostoru atolu. Když pak byly zjištěny pozice připlouvajícího Nagumova svazu, obdrželi američtí velitelé ponorek „příkaz japonské lodi napadnout, pouze tři ponorky měly zůstat v původně určeném prostoru západně od atolu“. Zde pak český historik vypisuje, co v této souvislosti nalezl, v anglofóní historické literatuře, o těchto ponorkách, když na str. 458., a 459., popisuje tento příběh, jeden z mnoha, cituji:

„Jednou z nich byl USS Tambor korvetního kapitána Johna W. Marphyho. Kolem druhé hodiny ranní 5. června křižovala vynořená ponorka na hladině asi 90 mil západně od Midwaye. V otevřeném poklopu věže, stáli dva důstojníci – Murphy a mladý poručík Edward D. Spruance, syn velitele 16. operačního svazu (TF 16). Po dlouhých hodinách pobytu ve stěsnaných nevětraných prostorách ponořené ponorky nyní vychutnávali svěží oceánský vzduch, obhlíželi klidnou, měsíčním světlem ozářenou hladinu a občas prohodili pár slov.“

Byly 2 hodiny a 15 minut ráno dne 5. června 1942, když při měsíčním svitě ozářeném pozadí oceánu, zahlédl korvetní kapitán Murphy na obzoru jakési tmavé stíny. Později se všichni dozvěděli, že tehdy šlo o lodi japonské 7. divize křižníků admirála Kurity, které se tehdy, po Jamamotově (i před chvílí prezentovaném) rozkazu vzdalovaly od Midwaye. Korvetní kapitán se tehdy úplně marně snažil ony neznámé lodi identifikovat. Lodě byly vzdáleny asi tak tři míle od ponorky USS Tambor a skla silného dalekohledu velitele ponorky nerozeznávala, „jde-li o plavidla vlastní, či nepřátelská“. K tomu vypráví pak, český historik Miloš Hubáček, na str. 459., vypráví další část dění slovy, cituji:

„Ještě před vyplutím ze základny byl Murphy informován, že Fletcherovy a Spruancovy lodi mohou, podle vývoje situace, proplout za noci jeho sektorem. Nyní stál před těžkým rozhodováním. Jestliže vypálí torpéda a zasáhne vlastní lodi, bude to znamenat tragédii; jde-li o nepřítele a nechá-li jej uniknout, nebude to o mnoho lepší. Pozorování vzdálených siluet žádné rozřešení nepřinášelo, proto o dvě minuty později dal příkaz: ´Kormidlo vpravo´ !, ponorka provedla obrat a rychlostí 18 a půl uzlu zamířila kolmo na linii neznámých plavidel. Ve 2 hodiny 29 minut je Murphy ztratil z dohledu. Znovu přikázal opravit kurs a po deseti minutách opět navázal vizuální kontakt. Protože Kuritovy křižníky a torpédoborce pluly vysokou rychlostí, byl v následující hodině korvetní kapitán přinucen opakovaně měnit kurs, aby je udržel v dalekohledu. Před čtvrtou hodinou odeslal rádiovou depeši oznamující, že zpozoroval větší množství neidentifikovatelných lodí, a udal jejich pozici. Depeše byla zachycena na Midwayi, odkud mu ale nemohli sdělit, zda jde o vlastní, či nepřátelská plavidla, nevěděli to sami. Radiostanice na Enteprise zachytila zprávu též. Podle udané pozice neznámých plavidel admirál Spruance okamžitě věděl, že jde o Japonce; aby ale neprozradil pohyb vlastního svazu, musel zachovat rádiový klid, a tak Murphy zůstával i nadále v nejistotě.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=320
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“