Zde viz foto náčrtu
, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., a mnou neuměle naskenován a zmenšen.
Stále ještě hovoříme o plavbě japonského operačního svazu do Bitvy u ostrova Midway, a to ve dnech 1. a 2. června 1942. Nyní jsme u konvoje s midwayským výsadkem, který v té době dospěl do bodu, kdy byl asi 1 000 mil na západ od ostrova Midway. Od naplánovaného bodu dál pak postupoval severovýchodním směrem. Zde pak je ještě foto
, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., a mnou neuměle naskenován a zmenšen. Další dění popisují japonští historici Micuo Fučida a Masatake Okumiya,ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 115., a dále slovy, cituji:
„Jelikož plul (konvoj s výsadkem) rychlostí 240 mil za 24 hodin, dostal se na dosah amerických letounů z Midwaye, které hlídkovaly v okruhu 700 mil už 3. června, o dva dny dříve, než měl Nagumův svaz připravit leteckým útokem invazi na Midway. Zdálo se, že transportní lodi postupují rychleji, než jim bylo zdrávo.
Také 2. června bylo v okolí Jamamotova svazu zamračeno s občasným deštěm. Přečerpávání pohonných hmot, které bylo zahájeno den předtím, po opožděném setkání s cisternovými loďmi, bylo ráno obnoveno, ale muselo být znovu přerušeno, když se viditelnost snížila tak, že se lodi nemohly bezpečně pohybovat.
V operačním plánu nastala teď další závada. Ponorky 5. eskadry, zařazené do kordónu ´B´ , jenž měl být vytvořen 2. června severozápadně od Havaje, se zdržely v přístavu, protože nebyly včas dokončeny údržbářské práce, a na určené místo ve stanovenou dobu nepřipluly. Ani ponorky 3. eskadry, určené pro kordón ´A´, na západ od Havaje, nemohly včas připlout na určené místo pro selhání operace ´K´. Nakonec ponorky na svá místa připluly teprve 4. června.“
Do doby, dokud nebyly zřízeny japonské ponorkové kordony, byl stále admirál Jamamoto i s celým svým štábem vlastně bez informací o jakémkoliv pohybu Američanů. Zápisy, ke kterým se oba japonští historici dostali, však připouštějí, že Jamamoto (zde viz foto
, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech.) a štáby dostali přece jen několik „kusých informací“, které došly 2. června, a to od ponorky I-168, která prováděla tehdy průzkum přímo v midvayské oblasti. K tomu na str. 116, napsali, cituji:
„Ponorka hlásila, že nezpozorovala jiná plavidla než hlídkovou loď jižně od Písečného ostrova (Sand), že nepřítel zřejmě vysílá četné letecké hlídky na jihozápad, pravděpodobně na vzdálenost 600 mil, že zřejmě vyhlásil stav zvýšené pohotovosti a udržuje ve dne v noci intenzivní leteckou obrannou činnost, že na ostrově (Midway) je vidět mnoho stavebních jeřábů, neboť se tam pravděpodobně zpevňují obranné objekty. Jak se nakonec ukázalo, byla tato zpráva o výsledcích průzkumu jedinou významnější informací získanou od ponorek v celém průběhu midwayské operace, třebaže velitelství Spojeného loďstva právě na ponorky hodně spoléhalo.“
Bylo stále ještě 2. června 1942, a Nagumův svaz, který v té době plul asi 600 mil před Jamamotem, se náhle dostal do oblasti opravdu husté mlhy. Navíc prý se, spodní okraj mraků, téměř dotýkal hladiny oceánu a začalo do všeho ještě mrholit. S jistotou se dalo očekávat, že mlha ještě více zhoustne, když už stejně byla viditelnost velice omezená, a to tak, že nebyla vidět ani sousední loď. Situace v té „psotě“ byla víc než špatná. Micuo Fučida a Masatake Okumiya, na str. 116., k popsanému říkají, cituji:
„Viceadmirál Nagumo na vlajkové lodi Akagi nevěděl nic víc o pohybech a záměrech nepřátelského loďstva než velitelství Spojeného loďstva. Jelikož Akagi měla omezenou schopnost rádiového mlčení, neměl Nagumo ani tolik informací jako admirál Jamamoto na své vlajkové lodi. Tam byly zachyceny informace silně nasvědčující tomu, že nepřítel už o japonském postupu k Midway ví nebo jej alespoň tuší a chystá se mu čelit. Právě to byla situace, jaké se obával náčelník Nagumova štábu kontradmirál Kusaka (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, Ryunosuke Kusaka, autorem fota je Wikipedie, foto bylo několikrát zvětšeno.). Už před vyplutím znovu a znovu požadoval, aby byly všechny důležité zpravodajské informace předávány z Jamata na Akagi, ale admirál Jamamoto se svým štábem stále ještě doufal, že moment překvapení dosud není ztracen, a považoval za vhodné nadále udržovat rádiové mlčení.
Když se 2. června schylovalo k večeru, pokračovaly japonské lodi vytrvale v postupu ke svým cílům přes nepříznivé počasí. Dosud nebylo možno s jistotou říci, zda některá z nich byla nepřítelem skutečně zpozorována, a tak každý, vrchním velitelem Spojeného loďstva počínaje doufal, že cenný moment překvapení je stále ještě v japonských rukou.“
Události, den 3. června 1942.
Jestliže se přece jenom podařilo Nagumovu svazu, v noci z 2. na 3. června, alespoň na pár hodin, plout v lepším počasí, ráno se počasí, do kterého lodě vpluly, zase zhoršilo. Záznamy říkají doslova, že – „Za svítání 3. června se lehký opar, do něhož Nagumův svaz veplul předchozího dne, spíše v noci, změnil v těžkou mlhu“. A zápis, ze kterého oba historici (Fučida byl dokonce osobně, v po operačním stavu, přítomen) čerpali pak na na str. 117., knihy pokračují, cituji:
„Posádky zaujaly místa určená pro plavbu v mlze, ale často ani neviděly sousední loď, ač byla vzdálena pouhých 600 metrů. Byly rozsvíceny silné reflektory, ale i stěží i ty prorážely mlhu.
Bylo nadmíru obtížné a vyčerpávající udržovat klikatý (protiponorkový) kurs při plavbě tímto nekonečným závojem, kdy bylo sousední loď vidět jen zřídka a na chvilku. Ale bylo to nutné, protože jsme vstupovali do oblasti, kde hlídkovaly nepřátelské ponorky. I když nás mlha skrývala před slíděním průzkumných letounů, museli jsme za tuto výhodu draze platit zvýšeným navigačním nebezpečím. Kromě toho mlha nepřekážela nepřátelským ponorkám vybavených radarem, ale nám znemožňovala vysílat proti ponorkám hlídkové letouny. Abychom se vypořádali s těmito problémy a s mnoha dalšími, které na nás doléhaly, byla všem lodím, nařízena plná pohotovost a na protiponorkových pozorovacích stanovištích byly zdvojeny hlídky.“
Na letadlové lodi Akagi (zde viz foto
, pod kterým byl popisek, Akagi 1939, foto je majetkem muzea US NAVY., a je volně přístupno na několika webech) stál na pravé straně velitelského můstku admirál Nagumo (zde viz foto
admirála Naguma, foto je volně přístupné na několika webech.) s celým svým štábem, a i oni se prý snažili proniknout svýma očima, tou hustou mlhovou clonou, která obklopovala jejich loď. Kdo je prý tehdy viděl tak prohlašoval, že byli všichni při svém pozorování velice napjatí a z obličejů prý šly odečíst velké obavy.
Velitel letadlové lodi Akagi, byl jím námořní kapitán Aoki, i s navigačním důstojníkem, korvetním kapitánem Mjurou, stáli na druhé straně můstku a svými povely po vyčtení údajů z přístrojů, se snažili, aby vlajkovou loď udrželi na správném kursu a také na určeném místě ve formaci ostatních lodí. Každou chvíli prý jeden nebo druhý vykukovali z okna, jestli přece jenom někde neuvidí nějakou skulinku v mlhovém příkrovu. Fučida popisoval dále na str. 117., své osobní zážitky slovy, cituji:
„Na 10.30 byla plánována změna kursu, a ta musela být provedena, jestliže jsme chtěli dodržet časový plán. Ale před provedením takové změny kursu v husté mlze bylo třeba dát všem lodím kontrolní návěští, aby se některá neodchýlila a neztratila. Za tak omezené viditelnosti nebylo přirozeně možné použít praporkových signálů a příslušné rozkazy nebylo možno předat ani pomocí světlometů. Nezbývalo nic jiného než použít rádia, čímž nepochybně bude nepříteli prozrazena naše přítomnost i místo, jímž proplouváme. Z toho měl přirozeně admirál Nagumo i jeho štáb značné obavy.
Za této neblahé situace se znovu názorně potvrdilo, že Nagumovi byly uděleny dva taktické úkoly, jež byly navzájem neslučitelné.
První úkol - napadnout 5. června Midway a připravit tak výsadkovou operaci, ukládal jeho svazu přísně dodržení časového plánu.
Druhý úkol - navázat dotyk s nepřítelem a zničit jeho námořní síly – vyžadoval, aby měl Nagumo úplnou volnost pohybu podle měnící se situace, a kategoricky předpokládal, že naše pohyby budou naprosto utajeny při pátrání po nepříteli.
Bylo třeba rozhodnout, kterému z těchto úkolů dát přednost. Hypoteticky se Nagumův štáb tímto problémem zabýval dlouho, ale teď se velitel dostal do situace, kdy bylo třeba jasného rozhodnutí, přestože jsme stále neměli sebemenší informaci o nepřátelských plavidlech. V této kritické situaci se první ujal slova starší člen štábu námořní kapitán Oiši.“
