Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 282.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 282.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 282.
Zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém je nakreslen celý průběh Bitvy v Korálovém moři od 28. dubna až do 11. května 1942. Pro Palbu jej, z mnoha dalších náčrtů, nakreslil malíř Roz. Stejného 4. května 1942, kdy americké torpédové a střemhlavé bombardéry útočili na japonské lodě, a vyloděné jednotky na Tulagi (viz Č 281.), byly lodě, které měly výsadek krýt vzdáleny již tak daleko, že „nemohly reagovat na úpěnlivé volání (japonského) velitele invazních sil“. Ani „Úderný svaz viceadmirála Takagiho“ nemohl přispěchat s pomocí, neboť jeho lodě doplňovaly palivo severně od Bouganville, kde tankery pluly v té době paralelně s pomalu jedoucími letadlovými loděmi, a z natažených, mohutných hadic, proudila nafta do nádrží Zuikaku a Šókaku. O tom, že se u Tulagi něco děje, a oč se jedná, se dozvěděl rádiem viceadmirál Takagi velmi brzy, již 4. května krátce okolo poledne. Od Miloše Hubáčka, Pacifik v plamenech, str. 300, se o tom dozvídáme následující, cituji:

„Kolem poledne (4. května), když admirál Takagi z můstku své vlajkové lodi, těžkého křižníku Mjóko, sledoval probíhající operaci, přispěchal radista a předal mu depeši oznamující, že na Tulagi útočí palubní letouny americké letadlové lodi. V navigační kajutě byly provedeny výpočty, za pár minut se tankery odpoutaly od letadlových lodí a ty rychlostí 25 uzlů vyrazily na jihovýchod. O půlnoci (ze 4. na 5. května) chtěl Takagi dosáhnout pozice sto mil severně od ostrova Santa Isabel.“

Oblast Bitvy v Korálovém moři, dne 5. května 1942.
Bylo 5. května 1942 ráno, 8 hodin 16 minut, když se, admirál Fletcher (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno.), spojil se skupinou kolem letadlové Lexington (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek – CV_2_USS_Lexington,_1941_foto je volně přístupné na několika webech.), které velel admirál Fitch. O několik minut později se podařilo jednomu z hlídkových stíhacích letounů z letadlové lodi Yorktown (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno.), sestřelit japonský čtyřmotorový průzkumný hydroplán. Hydroplán náležel k 25. leteckému svazku (zde viz foto

Obrázek

, průzkumného, čtyřmotorového hydroplánu_Kawanushi_H6K, foto je volně na několika webech, zde bylo zmenšeno), který patřil přímo k 4. loďstvu viceadmirála Šigejoši Inoujemu (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je viceadmirál Shygeoshi Inoue, počeštěno Inouje, foto je volně přístupné na několika webech.), veliteli celé velké akce „MO“ (celé akce MO, tedy na obsazení nejen Tulagi, ale obsazení právě i Port Moresby). Problémem však zde bylo, že k viceadmirálovi Inoujemu se zpráva o ztrátě japonského průzkumného letounu vůbec nedostala, stejně jako to co průzkum zjistil.

„Kdyby se tak stalo, zřejmě by došel k závěru, že hydroplán byl s největší pravděpodobností zničen letadly z nepřátelské letadlové lodi, a protože hlídkový sektor hydroplánu byl přesně vymezen, bylo možno určit oblast jejího pohybu. Inouje ale informován nebyl, a tak i nadále zůstával v nevědomosti o síle a pozici protivníka.
Většinu dne Fletcher strávil opětovným doplňováním paliva; až ve večerních hodinách zamířil na severozápad. Yorktown a Lexington pluly v paralelním kursu, vzdáleny od sebe na dohled, aby bylo možné udržovat spojení světelnou a vlajkovou signalizací. Ve stejnou dobu Úderný svaz admirála Takagiho obeplul ostrov San Cristobal, po celou noc pokračoval rychlostí 25 uzlů a v časných ranních hodinách 6. května vplul do Korálového moře.

Oblast Bitvy v Korálovém moři, dne 6. května 1942.
O 6. květnu, o kterém píše historik Miloš Hubáček první větu ve své knize na str. 301.: „Šestý květen proběhl na japonské i americké straně bez pozoruhodnějších událostí.“, ale pak o dni informace silně rozšiřuje, jak si za chvíli řekneme – se historici vyjadřují podobným způsobem, - např. japonští historici, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, na str. 99., mají větu – „V noci na 6. května obeplul viceadmirál Takagi se svým svazem jihovýchodní cíp Šalamounových ostrovů a k ránu veplul do Korálového moře.“ Profesor Love pak ve větě, ve které si sami musíte najít datum 6. 5., doslova napsal za větou, ve které je datum 4. května: „TF 17 se znovu spojil o dva dny později. Tehdy Fletcher zase ze svých lodí vytvořil jedinou skupinu krytou clonou složenou z křižníků a torpédoborců. Mezitím se blížila japonská invazní skupina plující ze Šalamounova moře směrem na severovýchod a ze severu připlul do Korálového moře Takagiho úderný svaz MO.“
A poté profesor Love pokračuje dnem 7. května 1942.
My se vraťme k Miloši Hubáčkovi a řekněme si, jak rozvedl, některými svými mnoha dalšími větami, den 6. května 1942, kde dodá co se tedy vlastně ten den dělo, nebo nedělo, cituji:

„Až v odpoledních hodinách (6.5.), dostal Fletcher z Pearl Harboru a z australského Brisbane rádiové zprávy, o velkém počtu nepřátelských lodí mířících na jih k Jomardovu průlivu východně od Nové Guineje. Bylo jasné, že jde o invazní skupinu určenou k vylodění v Port Moresby, tedy o nepřátelské uskupení, jehož zničení bylo Fletcherovým hlavním posláním. V 7 hodin 30 minut večer proto obrátil na severozápad, aby za rozednění 7. května dosáhl pozice, ze které může na japonské vyloďovací jednotky udeřit. O pohybu Takagiho letadlových lodí nic nevěděl, stejně jako Takagi stále neměl žádnou přesnější představu o síle a pozici Američanů. Špatné povětrnostní podmínky, které po většinu dne ochromovaly letecký průzkum, bránily oběma protivníkům v získání nesmírně důležitých informací. V pozdních večerních hodinách 6. května se dokonce Takagi a Fletcher k sobě přiblížili až na vzdálenost 70 mil, aniž jeden věděl o druhém.“

Tolik tedy k 6. květnu 1942, i když by sem měla přijít ještě jedna důležitá informace od všech tří historických děl, v danou chvíli mnou použitých, kterou všichni potvrzují a říkají stejně a já jí tedy napíši od Hubáčka, str. 301., 302., cituji: „K šesté hodině odpolední dne 6. května se od Fletcherova svazu (TF 17) odpoutal tanker Neosho a doprovázen torpédoborcem Sims zamířil k jihu, kde v prostoru určeném 16 stupni jižní šířky a 150 stupni východní délky mělo dojít k příštímu tankování amerických lodí.“

I toto je důležitá zpráva, patřící k 6. květnu 1942, i když tanker a torpédoborec na místo určení dopluly až 7. května kolem osmé hodiny ranní a já to budu, pro důležitost dalšího dění, znovu opakovat.
Informace o 7. květnu 1942, si začneme popisovat nejprve od japonských historiků, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, ze str. 99, kteří svá fakta popisují zcela z japonské strany, z pozice nepřítele, i s příslušnou kritikou poražené strany:

Oblast Bitvy v Korálovém moři, den 7. května 1942.
„7. května za svítání vzlétly z letadlových lodí průzkumné letouny a krátce na to jeden z nich rádiem hlásil, že spatřil nepřátelský operační svaz s jednou letadlovou lodí asi 160 mil na jih od japonských lodí. Celá útočná síla Zuikaku a Šókaku (zde viz foto


Obrázek

, pod kterým byl popisek, Japanese_aircraft_carrier_zuikaku, foto je volně na několika webech a zde bylo foto několikrát zmenšeno a zde je foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Shokaku_Pearl_Harbor_I_vlna, foto je volně přístupné na několika webech.), celkem 78 bombardérů, torpédonometných (mě se líbí pozdější překlad – torpédonosných, i když funkci lépe vystihuje termín použitý v tomto případě – v akci – tedy torpédometných, což letadla provedla) letounů a stíhaček – okamžitě vzlétla k útoku, když však dospěla k místu, kde byl hlášen nepřítel, nalezla tam místo ´operačního svazu´ pouze velkou cisternovou loď, doprovázenou jediným torpédoborcem. Obě tyto lodi, později identifikované jako Neosho a Sims (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek torpédoborec USS_Sims_DD_409, foto je volně přístupné na několika webech, bylo zde zmenšeno.), byly prudce napadeny, torpédoborec byl potopen, cisternová loď byla těžce poškozena, vypukl na ní požár a posádka ji opustila (co se s posádkou cisternové lodi Neosho /zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Neosho_at_Coral_Sea_may_1942, foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo foto zmenšeno. Tanker Neosho již po zásazích hoří./ co se dělo, nalezl právě český, tehdy československý historik Hubáček a já zde jeho nalezený příběh na konci dne 7. května 1942, sem prostě dám, a dám jej právě od něho). Sotva útočná skupina vzlétla, jen o chvilinku později, než se vydala k ohlášenému cíli, dostal kontradmirál Hara, jenž leteckým operacím velel, hlášení od průzkumných letounů Gótova svazu, z nichž se dalo téměř s jistotou vyvodit, že dřívější pozorovací hlášení jsou mylná a že skupina nepřátelských letadlových lodí je jihovýchodně od Louisiád. Teď už ale nemohl být směr napadení změněn a vzácná příležitost zasadit nepřátelským letadlovým lodím byla ztracena.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 282.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 283.
Zde viz mapu,

Obrázek

, pod kterou byl popisek_Battle_of_the_Coral_Sea_May_5_7_1942, volně přeloženo, Bitav v Korálovém moři, ve dnech 5. až 7. května 1942, foto mapy je volně na několika webech a muselo být zmenšeno. Stále jsme u japonských historiků, popisovat budeme tedy nejprve od japonských historiků, Micuo Fučidy a Masatake Okumiyi, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, ze str. 99 až 100., kteří svá fakta popisují zcela z japonské strany, z pozice nepřítele ke dni 7. května, i s příslušnou kritikou poražené strany, když tentokrát jejich větami začnu slovy, cituji:

„Za tuto chybu museli Japonci těžce zaplatit, neboť zatímco letouny ze Zuikaku a Šókaku napadly Neosho a Sims, objevily letouny z nepřátelských letadlových lodí mnohem cennější cíl.
Viceadmirál Inouje, jenž velel z Rabaulu všem japonským operacím, dal už transportní skupině plující k Port Moresby rozkaz, aby odplula na sever a vyčkala tam, dokud nebude odstraněna hrozba nepřátelských letadlových lodí. Při plnění tohoto rozkazu, kdy bojové zajištění poskytoval svaz kontraadmirála Gota, byla skupina bojového zajištění zpozorována svazem téměř sta amerických bombardovacích a torpédových letounů a byla prudce napadena. Nepřátelské letouny se téměř výlučně soustředily na lehkou letadlovou loď Šóho, která byla těžce zasažena a klesla ke dnu (zde viz foto,

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Shoho_LL_may_42, foto je volně přístupné na několika webech, a bylo několikanásobně zmenšeno). Než mohly útočné skupiny ze Zuikaku a Šokaku znovu vzlétnout, schylovalo se už k večeru a kontraadmirál Hara považoval za příliš riskantní vyslat znovu plnou sílu proti nepřátelským letadlovým lodím, jelikož piloti by se museli vracet a přistávat potmě. Přesto chtěl udeřit co nejrychleji, a proto se rozhodl vyslat za soumraku do útoku jenom část letounů s vybranými posádkami vycvičenými v nočních akcích. To vše se událo v dopoledních hodinách 7. května a ještě téhož dne odpoledne vzlétla skupina 27 bombardovacích a torpédových letounů směrem k předpokládaným nepřátelským lodím. Nepřátelské letadlové lodi však nejen nevypátrala, nýbrž narazila dokonce na protivníkovu stíhací hlídku a ve vzdušných soubojích několik letounů ztratila. Zbývající letouny se vrátily a za zpátečního letu přelétly přímo nad nepřátelskými letadlovými loďmi, ale napadnout je nemohly, protože už pumy a torpéda shodily.“

Tolik tedy Micuo Fučida a Masatake Okumiya, Midway; Rozhodující bitva v Pacifiku, ze str. 99 až 100., kteří svá fakta seřadili o Bitvě v Korálovém moři, kde dni 7. května 1942, podle svého nejlepšího svědomí, z dostupných jim dokumentů. Fakta jsou z japonských hlášení a svou poměrnou strohostí hovoří o vojácích, pilotech. My si jako druhé historické pojednání o této bitvě nyní dáme od pana profesora Love. V jeho historickém popisu, ke stejnému dnu 7. května, již bude mnohem více faktů a i některé použité typy letounů obou stran. Všechno budou fakta k době napsání historického pojednání vydaného v roce 2005. Ještě snad dodám, že profesor Love, k Bitvě v Korálovém moři, přidává další fakta, která jsme u japonských historiků ještě nedostali. Profesor Love, ze svého článku Kapitola 5., název článku – Vrchol bláznovství – Bitvy v Korálovém moři a u ostrova Midway, na str. 87 tedy ke stejnému dni, cituji:

„Zasazení rozhodujícího úderu nepříteli 7. května zabránil zmatek, nehody a špatné počasí. Toho jitra odvelel Fletcher skupinu křižníků admirála Crace a nařídil ji pronásledovat japonské dopravní lodě, které byly zpozorovány, když rychle proplouvaly průlivem Jomard. Úderný svaz ‚MO‘, severovýchodně od TF 17, chránila bouřková fronta, nikoliv však ze severozápadu, odkud přiletěli piloti z amerických letadlových lodí na ranní hlídce. Ti v 8,15 ohlásili dvě letadlové lodě a dva křižníky u ostrova Misima. Ve snaze zasadit první ránu nařídil Fletcher letadlovým lodím zahájit mohutný útok 93 letadly. Přestože mu sdělili, že v původním hlášení byly letadlové lodě zaměněny za křižníky a křižníky za torpédoborce, nechal Fletcher letadla v útoku pokračovat. Když další průzkumný letoun v 10.22 zjistil nepřátelské letadlové lodě asi 56 kilometrů (35 mil) od původního udaného místa, přesměroval Fletcher letadla na nový cíl. V 11.00 se Američané dostali k Šóhó.
Střemhlavé bombardéry SBD-2 Dauntles (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Douglas_SBD_2_Dauntless, dál pak přeloženo volně - na letadlové lodi USS Enterprise v říjnu 1941, foto je volně přístupné na několika webech, bylo několikrát zmenšeno.), zahájily útok z výšky 4 600 metrů (15 000 stop) a shodily na loď 13 bomb. Nízko létající devastátory (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Douglas_TBD_1_Devastator, foto je volně přístupné na několika webech, foto muselo být zmenšeno.), ji zasáhly sedmi torpédy. Během několika minut se Šóhó začala potápět.“

Ve stejné době dostal admirál Inouje (v některých dalších historických popisech je také psán admirál Inoue) hlášení ze dvou hydroplánů, že spatřili dvě skupiny nepřátelských lodí. Několik minut po tomto hlášení přišla zpráva z třetího průzkumného letounu, že zahlédl třetí nepřátelskou letadlovou loď. Byla to chyba, což zde profesor Love hned vysvětluje, když říká, cituji:

„Ve skutečnosti to byla cisternová loď Neosho a její doprovod, torpédoborec Sims. Z Rabaulu vyslali na první ohlášené uskupení dvě útočné formace. Ukázalo se, že jde o Craceovu odloučenou jednotku křižníků. Obratné manévrování a přesná střelba protiletadlových zbraní umožnily lodím uniknout bez poškození. Inoue nařídil, aby z Tulagi zaútočili na třetí zpozorovaný cíl, a Zuiakaku a Šókaku vyslaly do vzduchu velký počet letadel, která následně třemi bombami potopila Sims. Přestože dostala Neosho sedm zásahů, udržela se na hladině ještě čtyři dny (popis této nešťastné události bude pak u Hubáčka, v jeho popisu 7. a 8. května). Japonský průzkum za soumraku zpozoroval Yorktown. Na Tulagi byli netrpěliví a chtěli zničit úhlavního nepřítele, a tak v 16.15 vyslali 27 letadel k riskantnímu nočnímu útoku. TF 17 se schoval v špatném počasí, ale palubní radary zjistily blížící se letadla, načež stíhací obrana útočníky přepadla a devět bombardérů smetla z nebe. Další japonská letadla byla těžce poškozena, když se omylem přidala k letadlům TF 17 kroužícím nad Yorktownem. Řada jich nouzově přistála. Pouze 6 letounů z 27 se vrátilo k údernému svazu (noční hladinový útok torpédy z torpédoborců zamítli oba proti sobě stojící admirálové, kteří nechtěli riskovat ztrátu clony kryjící hlavní síly).“

Poslední, a určitě nejobsáhlejší, jsou do velké šířky a hloubky, rozvinuté historické poznatky, které ve své knize – Pacifik v plamenech, shromáždil a vypsal Miloš Hubáček. Český historik o 7. květnu 1942, k Bitvě v Korálovém moři – str. 301 až 305, včetně, když nechal tanker (cisternovou loď) Neosho a torpédoborec Sims, plout k jihu, 6. května, k setkání s dalšími americkými loděmi, pokračuje tedy 7. května slovy, cituji:

„Kolem osmé hodiny ranní 7. května (1942) obě plavidla dorazila do stanovené oblasti. Jejich hlídky sice zahlédly na obloze ve vzdálenosti asi desíti mil dva průzkumné letouny, ale nebylo proti nim možno zhola nic podniknout, a tak velitel tankeru kapitán Phillips a velitel torpédoborce korvetní kapitán Williford M. Hyman doufali, že jde o vlastní letadla. Mýlili se, byly to letouny Takagiho úderného svazu a jeden z nich okamžitě hlásil rádiem, že zpozoroval nepřátelskou letadlovou loď a křižník, a udal jejich přesnou pozici. Konradmirál Hara, velitel 5. divize letadlových lodí, o správnosti hlášení vůbec nepochyboval a okamžitě vydal příkaz ke startu vlny 78 střemhlavých bombardérů, torpédových bombardérů a stíhaček z palub Zuikaku a Šókaku. Za velitele útočné skupiny byl určen korvetní kapitán Kuiči Takahaši, týž důstojník, který vedl střemhlavé bombardéry při útoku na Pearl Harbor.
V 9 hodin se objevila japonská letadla nad tankerem a torpédoborcem. Osádky bombardovacích letounů však neměly dobrou mušku a lodě vyvázly bez poškození. Kolem poledne dorazila druhá skupina 36 střemhlavých bombardérů. Tentokrát tři 250 kg pumy zasáhly torpédoborec Sims a dvě z nich explodovaly ve strojovně. Záď se počala potápět a korvetní kapitán Himan dal rozkaz k opuštění lodi. Když již voda dosahovala téměř paluby, zaduněla obrovská exploze, která podle výpovědi očitých svědků nadzvedla loď téměř o tři metry, načež torpédoborec v několika sekundách zmizel pod hladinou. Z celé posádky se zachránilo pouze 15 mužů. Asi 20 střemhlavých bombardérů se zatím soustředilo na tanker Neosho. Během několika minut jej zasáhlo sedm pum a jeden japonský pilot v sebevražedném útoku dopadl se svým letounem na jeho palubu, těsně vedle 4. dělového stanoviště. Hořící benzín z nádrží letadla se rozlil na palubě. Kapitán Phillips nařídil posádce připravit se k opuštění lodi. Řada námořníků ale podlehla panice z obavy před hrozící explozí obrovského množství nafty uskladněné v podpalubních prostorách tankeru, naskákali do vody a pokoušeli se co nejrychleji vzdálit na dvou záchranných člunech a několika vorech. Později, když se podařilo požár lokalizovat a nebezpečí výbuchu bylo zažehnáno, někteří z nich se vrátili na loď, ale ty, kteří zůstali na vorech, odehnal vítr na širé moře. Tito muži draze zaplatili za nedostatek kázně a předčasné opuštění lodi.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 282.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 284.
Neštěstí osádky tankeru, či cisternové lodi Neosho, kterou zasáhlo sedm pum a jeden sebevražedný útok japonského letounu, nemělo být však ani zdaleka u konce. Měl do toho vstoupit ještě i tzv. „lidský faktor“. Poslechněme co o osudu těch, kteří do moře v panice skočili, lidí, kteří byli ve dvou záchranných člunech a několika vorech, píše dál Miloš Hubáček, v knize Pacifik v plamenech, na str. 302 a také, zestr. 303, cituji:

„Lodní navigátor, mladý důstojník, snad v rozrušení, či z nedostatku zkušeností, chybně určil pozici tankeru, což způsobilo, že depeše, která rádiem odešla ze zasažené lodi na americkou námořní základnu Nouméa na Nové Kaledonii, obsahovala závažnou nepřesnost. Velitel základny viceadmirál Leary vyslal hydroplány a torpédoborec Henley trosečníkům na pomoc. Letouny a torpédoborec, vzhledem k chybně udané pozici, nalezly tanker, který se stále ještě držel nad vodou až za čtyři dny – 11. května. Henley vzal na palubu 123 mužů posádky a několika torpédy z bezprostřední blízkosti poslal vrak tankeru Neosho ke dnu. Celé odpoledne 11. května a následující den torpédoborec pátral v okolních vodách po dalších trosečnících, kteří tak neprozřetelně a uspěchaně tanker opustili. Ve večerních hodinách 12. května pátrání přerušil a odplul do australského přístavu Brisbane. Aby zraněným, které měl na palubě, mohla být poskytnuta potřebná lékařská léče. Až 17. května 1942 našel další torpédoborec Helm (zde viz foto

Obrázek

, na kterém torpédoborec USS Helm, viz Wikipedii:
https://en.wikipedia.org/wiki/USS_Helm_(DD-388)
, kde je k 17 květnu 1942, připomenuta akce na záchranu námořníků…), čtyři spojené záchranné vory. Na nich zůstali z původních 68 trosečníků naživu již jen čtyři muži. Ostatní nepřežili utrpení desetidenního bloudění, kdy tropické slunce, hlad a žízeň vykonaly své vražedné dílo.“
My se však vraťme po časové ose, s Milošem Hubáčkem, k jeho rozšířeným historickým faktům, která ve své knize popisuje ke dni 7. května 1942, tak jak je on nalezl k vydání své knihy – Pacifik v plamenech, vydané v roce 1990, v jejich 4 719. Publikaci. Cituji ze str. 303 a dále:

„V ranních hodinách 7. května 1942, zhruba ve stejnou dobu, kdy japonský letecký průzkum zahlédl Neosho a Sims, dal admirál Fletcher skupině tří křižníků a tří torpédoborců kontraadmirála Crace příkaz, aby pokračovala dál v severozápadním kursu k Luisiadskému souostroví, kde měla napadnout japonský invazní konvoj mířící k Port Moresby. Šlo o riskantní rozhodnutí, které později admirál Fletcher zdůvodňoval tím, že očekával souboj s japonskými letadlovými loděmi, a chtěl si být jist, že i když Yorktown a Lexington budou potopeny nebo vyřazeny z akce, invazní skupina do Port Moresby nepronikne. Kdyby se ale Takagiho údernému svazu podařilo dvě americké letadlové lodi zlikvidovat, potom by již zřejmě bylo pro Japonce snadné vyřídit i skupinu i skupinu Craceovu. Kromě toho odesláním tří křižníků a tří torpédoborců od hlavních sil svazu Fletcher podstatně oslabil jeho protivzdušnou obranu, neboť jej připravil o desítky protiletadlových děl a kulometů. Na druhé straně ale tímto krokem admirál Fletcher rozptýlil pozornost Japonců. Zjištění pohybu Craceova svazu přimělo admirála Inoua k odklonění k invazní skupiny na sever – viděl v Craceových lodí reálné nebezpečí. Invazní skupina potom již znovu k Port Moresby neobrátila a vrátila se do Rabaulu. I když tedy Fletcher z taktického hlediska svoje námořní uskupení odesláním Crace oslabil, ze strategického hlediska se to ukázalo jako velmi prospěšné.“

A skutečně se stalo to, že odeslání tří křižníků a tří torpédoborců Japonce spletlo, svaz kontraadmirála Craceho objevily japonské hlídkové letouny, které svá hlášení okamžitě o objevení svazu odeslaly. Na str. 304. Tak český historik Hubáček pokračuje, cituji:

„Kolem desáté hodiny dopolední vzlétly z rabaulského letiště tři skupiny japonských bombardérů s úkolem Craceovy lodi – jež byly navíc leteckým průzkumem popsány jako letadlová loď s bitevní lodí a doprovodem menších plavidel – najít a zničit. Těsně před druhou hodinou odpolední, když se Crace přiblížil k Jomardovu průlivu, objevilo se prvních jedenáct bombardérů. Britský admirál se ale nenechal zaskočit nepřipraven. Jeho lodi plující v šípové formaci, které bez letecké ochrany mohly spoléhat jen na svoje palubní zbraně, zahájily okamžitě palbu ze všech hlavní. Žádnému z japonských letounů se nepodařilo proniknout palebnou přehradou a bombardéry zmizely, aniž zaznamenaly jediný zásah.“

Uběhlo jen několik minut, když radiolokátor na jedné z lodí anglického admirála Craceho ohlásil, že se blíží další, již druhá vlna japonských útočníků. Jednalo se o 12 japonských dvoumotorových torpédových letounů.

„Křižníky a torpédoborce ostrými změnami kursů při vysoké rychlosti plavby znemožňovaly japonským letcům zamíření. Jejich velitelé citlivě a přesně reagovali na pohyb svržených torpéd a také se všem osmi torpédům, jež mířila k lodím, dokázali vyhnout a pět z útočících letadel se podařilo sestřelit. I toto nebezpečí tedy bylo zažehnáno, ale to už se blížila třetí vlna devatenácti výškových bombardérů. Craceovy lodi se opět odvážným manévrováním uhýbaly pumám shazovaným z výšky 5 000 metrů, a když zmizel poslední nepřátelský letoun třetí útočné vlny, stále ještě tři křižníky a tři torpédoborce zůstávaly nepoškozeny.“

Český historik Miloš Hubáček pak znovu, na str. 304. a 305., připomíná, že martýrium pro lodě anglického admirála nekončilo, jen odletem všech tří, trochu prořídlých, japonských vln. Nebezpečí se chystalo od vlastních, spojeneckých lodí.

„Na obloze se objevily tři americké létající pevnosti B-17 a jen díky mistrovskému a blesku rychlému úhybnému manévru velitele torpédoborce Farragut minuly těžké pumy těsně pravobok lodi.“

A když prý skončil onen „přátelský“ nálet, při kterém pumy jen o „pověstný vlásek“ netrefily to oč se snažily tři japonské vlny bombardérů, tak prý se mnoho námořníků na palubách, jak torpédoborců, tak i křižníků neudrželo a pěstmi hrozilo těm, kteří v dálce odlétaly, americkým létajícím pevnostem. A zde nalezl náš historik, o koho šlo:

„Šlo o letouny ze základny Townsville na australském pobřeží, podléhající generálu MacArthurovi. Admirál Crace (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je v roce 1940, britský admirál John_Gregory Crace, foto bylo použito z Wikipedie a zvětšeno:
https://en.wikipedia.org/wiki/John_Gregory_Crace

), si později na toto ´nedopatření´ stěžoval admiráli Learymu, který jej ujistil, že učiní potřebné opatření, aby armádní piloti byli napříště obeznámeni s rozpoznáváním vlastních a nepřátelských lodí. Leary požádal o zásah velitele MacArthurova letectva generála Bretta a ten, přestože nebylo nejmenších pochybností, že šlo o americké létající pevnosti, trval na tom, že jeho piloti Craceův svaz nenapadli, a kategoricky odmítl o věci dál diskutovat.“

U Miloše Hubáčka se také dozvíme, na str. 305., o zveličených zprávách japonských pilotů, kteří se ve sníženém počtu, oproti počtu, který ve třech vlnách vzlétal, jak úspěšní při bombardování byli, když tam píše, cituji:

„Piloti japonských bombardérů, i když při náletech na Craceovy lodi neuspěli, bohatě si to vynahradili ve svých hlášeních. Oznámili potopení jedné nepřátelské bitevní lodi a jednoho křižníku a poškození další bitevní lodi.“

Den 7. května 1942, od českého historika Miloše Hubáčka, z jeho sehnaných historických dokumentů – příběhem Craceových lodí a jejich bombardování Japonci, ale i létajícími pevnostmi - ještě nekončí. V dalších článcích jej ještě budeme, o další jím sehnané příběhy z historických pojednání, a to další pondělí, popisovat, abychom poté vstoupili do dalších důležitých dní Bitvy v Korálovém moři, dnů 8., 9. a 10 až 12. května 1942, opět od všech historiků uváděných zde.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=200
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“