Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 229.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 229.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 229.
Den 23. prosince 1941, byl den, kdy na Rangún a na letiště v jižní části země (zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém malíř Roz. z mnoha map, nakreslil Barmu i s Barmskou cestou, včetně mnoha letišť. Mapa byla nakreslena pro Palbu.), podnikali Japonci těžké nálety, Od rána se 15 pilotů AVG (později, jak již bylo v předchozím řečeno, známá letka ´Létající tygři´) rozdělilo na 2 letky. Jednu z těchto letek, která měla 8 letadel vedl Flt. Ldr. George McMillan a druhou letku o 7mi letadlech, vedl Flt. Ldr. Parker Dupoy. Ve výšce 18 000 stop spatřila McMillanova letka první vlnu japonských bombardérů, která se velmi rychle začala přibližovat od Martabanského zálivu. Letka MacMillana na ni okamžitě zaútočila. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 246., a dále napsali, cituji:

"Flt. Ldr. Charlie Older (P-8157) sestřelil vedoucího formace, jehož letoun po chvíli explodoval, a vzápětí R. T. Smith (v letounu 77) sestřelil další stroj, který, jak později řekl, ´explodoval přímo přede mnou a v plamenech padal k zemi´; on a McMillan pak sestřelili další letoun.
Smith hlásil útok na pět letounů (jedním z nich mohl být letoun, sestřelený Flg. Off. Lambertem ze 67. peruti), ale sám byl zasažen palbou jednoho z bombardérů, na který útočil. McMillanův letoun byl také poškozen a při následném nouzovém přistání byl zničen; pilot vyvázl nezraněn.
V této chvíli již Older sestřelil druhý letoun, zatímco další byl přiznán Flt. Ldr. Tomu Haywoodovi, jenž už předtím jeden letoun poškodil. Flt. Ldr. Bob Hedman hlásil útok na dva další bombardéry nad Rangúnem a Ed Overend dosáhl pátého ověřeného sestřelu letky severovýchodně od Syniamu. Potom zaútočili doprovodní stihači a Henry J. Gilbert byl sestřelen a zahynul. Paul Greene s nimi bojoval a podařilo se mu jednoho stíhače poslat k zemi a jednoho sestřelit pravděpodobně. Oba byli identifikováni jako námořní ´typ 96´. Potom byl sám zasažen a musel letoun opustit. Greene zraněn nebyl, ale vrchlík jeho padáku byl proděravěn kulometnými střelami japonských stíhačů. Výsledkem byl tvrdý dopad na zem a zranění páteře. Hedman, jehož kabina byla prostřílena obrannou palbou jednoho bombardéru, byl také stíhači napaden, ale podařilo se mu uniknout a dál pronásledoval bombardéry až daleko nad moře. Potom byl nucen se vrátit."

Také druhá letka z rozdělené AVG ve stejné době zaútočila na druhou vlnu japonských bombardérů. Flt. Ldr. Dupoy do boje vedl trojici P-40 (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je popisek, RAF_P-40_Tomahawks_1941, zde je tedy P-40 v britských barvách , foto je volně přístupné na několika webech), a to čelním útokem. Ostatní P-40 útočili do boku Japonců.Velitel Dupoy (v letounu 72) brzy sestřelil dva japonské bombardéry.
Neštěstím bylo, že letoun Neila G. Martina dostal náhle zásah a pilot zahynul (letoun Martina byl sestřelen ještě před Gilbertem z prvé letky a byl zaznamenán jako první padlý AVG v akci). Další z pilotů druhé letky AVG, a byl jím Flt. Ldr. Ken Jernstedt, zaútočil na opozdilý japonský bombardér, který, jak poté hlásil, explodoval, a poté ještě sestřelil další dva letouny. Další piloti, Flt. Ldr. Bill Reed, Flt. Ldr. Bob Brouk a Ralph Gunvordahl pak hlásili každý jeden, pravděpodobně zničený japonský bombardér. Bob Brouk pak navíc hlásil ještě jeden pravděpodobně poškozený bombardér.

"´Hells Angels´(Pekelní andělé) ohlásili sestřelení deseti bombardérů (plus pět pravděpodobných sestřelů) a jedné stíhačky při vlastní ztrátě čtyř P-40 a dvou pilotů. Dohromady s 67. perutí bylo celkem sestřeleno 13 bombardérů jistě a sedm pravděpodobně, dále jedna stíhačka a jedna pravděpodobně.
Během útoku na doky ztratila 98. sentai dva Ki-21 (zde viz foto,

Obrázek

pod kterým je popisek - Mitsubischi_Ki-21_Sally, foto je volně přístupné na několika webech), na levé straně druhé části vlny a 62. sentai přišla nad letištěm o dalších pět Ki-21 a dalších deset letounů této formace bylo poškozeno. Velitel 98. sentai, Maj. Micuru Acumi, který letěl ve vedoucím letounu 1. letky, byl zabit zbloudilou kulkou. Střelci této peruti si nárokovali sestřelení 12 útočících stíhačů a čtyři pravděpodobně sestřelené stroje! Stíhací piloti 77. sentai, kteří neočekávali, že se setkají s AVG a identifikovali P-40 jako Spitifiry, ohlásili sestřelení sedmi Spitfirů a dvou Buffal, další letoun měl být zničen na zemi při hloubkovém útoku a čtyři další měly být zničeny pravděpodobně. Piloti, kteří dosáhli úspěchu v leteckém boji, byli: Maj. Jošio Hirose (dva), Capt. Kaoru Kakami, Lt. Šindžirou Nagoši, Capt. Micuhiró Macuda, Wt. Off. Saburó Hagiwara, Lt. Joširó Kuwabara, Lt. Šigeru Suzuki a Wt. Off. Honma; stíhači žádné ztráty neutrpěli, zrovna tak jako osádky Ki-30 (lehké bombardéry Ki-30 - zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Mitsubischi_Ki_30_Ann, foto je volně přístupné na několika webech - poznámka autorů) z 31. sentai."

Japonský těžký nálet dne 23. prosince 1941 znamenal, že byla vybombardována operační místnost v Mingaladonu, přičemž tam zahynuly tři osoby a několik jich bylo zraněno. Mezi těmi, kteří byli zraněni, byl i Sqn. Ldr. Milward. Byl zraněn na stehně. Wg. Cdr. Rutter, operační velitel, se po bombardování dostal ze sutin, oprášil jen uniformu a pokračoval ve velení. Pokoušel se tak udržet morálku, jenomže na operačním prostoru vládl velký chaos. Dvě Buffala byla totálně zničena na zemi a dva Blenheimy, které se zde zastavily na své cestě do Singapuru, byly poškozeny. Zabiti byli tři příslušníci BVAF, mezi nimi byl i civilní instruktor (H. P. Ealey). Zničeny tam byly i dva další letouny - Gipsy Moth Z-00 (dříve XY-AAA) a Tiger Moth Z-007 (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek, Tiger_Moth_A_17_543, foto je volně přístupné na několika webech). Bylo také zabito dalších 17 mužů a skoro stejný počet jich byl zraněn. Mezi mrtvými byl i lékař operační základny a šest příslušníků bylo od pozemní služby RAF. Mimo letiště v Mingaladonu bylo zasaženo i hlavní město Barmy, Rangún.

"Dobrovolná varovná služba pracovala výborně, ale pro indické pracovníky v docích nebyly zbudovány protiletecké kryty, a ti nyní (při náletu) začali utíkat z města. Asi 1 000 civilistů bylo zabito a dalších 1 000 bylo zraněno. Bylo oznámeno, že hloubkoví stíhači napadli různé části města a ´stovky civilistů - žen a dětí - bylo povražděno na ulicích´.
Když stíhači zamířili nad záliv, aby zde zaútočili na zakotvená obchodní plavidla, obsluha děla z paluby americké obchodní lodě City of Tulsa nárokovala sestřelení jednoho z útočníků, který spadl do moře; letoun, který zde havaroval, zřejmě považovali za svou oběť.
Po večerním průzkumu japonské osádky opět hlásily přítomnost letounů na základnách v Mingaladonu a v Toungoo, a tak byl připraven další nálet.
Rozkaz k odletu do Don Muangu dostaly příštího dne Ki-21 z 21. sentai, Ki-43 ze 64. sentai a Ki-44 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek – Nakajima Ki-44- Shoki – Tojo, foto je volně přístupné na několika webech) ze 47. samostatné letky. Dvě první jednotky - 64. sentai, letěla z Kota Baharu v Malajsku - dorazily na místo v pořádku, ale tři letouny ze 47. samostatné letky při přeletu nouzově přistály. Mezi těmito piloty byl i velitel letky, takže se nemohl příštího dne zúčastnit boje."

Barma, čtvrtek, 25. prosince 1941.
Nálet, který provedli Japonci na Rangún, dne 25. prosince 1941, byl mnohem horší než ten, který předvedli 23. prosince. Již jen množství letadel, které se jej účastnilo, byl ohromující. Podívejme, co napsala o množství trojice historiků - Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 248 a také dále, cituji:

"Letouny japonského 7. leteckého pluku odstartovaly jako první, 27 Ki-21 ze 13. sentai a 36 Ki-21 ze 60. sentai byly doprovázeny 25 Ki-43 ze 64. sentai. Po nich následoval 10. letecký pluk s osmi Ki-21 ze 62. sentai, 27 Ki-30 z 31. sentai za doprovodu Ki-27 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Nakadzima_Ki_27, foto je volně přístupné na několika webech) ze 77. sentai. Čtyři zbývající Ki-44 hlídkovali nad Don Muangem pro případ, že by nepřítel zaútočil během startu nebo přistání. Během letu měl vedoucí Ki-21 z 12. sentai závadu na motorech a musel se vrátit. Ostatní bombardéry ho následovaly, ale pak si uvědomily, že se něco děje, vrátily se na původní kurz a samostatně pokračovaly za hlavním svazem a několika Ki-43."

Bylo řečeno, že již 23. prosince byla operační místnost na Mingaladonu zničena, spojenečtí stíhači proto nedostali vůbec žádné včasné varování a tak většina z nich odstartovala proti záplavě japonských letadel velice pozdě.

"Tři P-40 však již byly na hlídce a hlásily, že se blíží silná formace bombardérů. Odstartovaly další tři, které se s útočníky setkaly asi deset mil od Mingaladonu. Japonská formace se opět rozdělila na dvě části.
Jedna zamířila k letišti a druhá k městu. AVG zaútočila na druhou skupinu a Flt. Ldr. Haywood a Older (P-8157) sestřelili po dvou letounech, zatímco Flt. Ldr. Hedman a McMillan nárokovali samostatné sestřely tří letounů. Obrannou palbou byl však zasažen McMillanův letoun (roztříštěné čelní sklo kabiny a poškozený motor) - takže pilot byl přinucen nouzově přistát jihovýchodně od Rangúnu. Střely poškodily křídlo Haywoodova letounu. Po rozbití formace bombardérů začaly zbývající P-40, ke kterým se nyní připojily další nabírat výšku, aby mohly znovu střemhlav zaútočit na roztroušené dvojice a trojice bombardérů. Piloti spatřili, jak se přibližuje dalších 20 bombardérů doprovázených osmi stihači. Američané upustili od útoku na už rozbitou první formaci a zespodu zaútočili na přibližující se letouny.
Flt. Ldr. R. T. Smith (letoun 77) jeden bombardér zasáhl, začalo se z něj silně kouřit, otočil se přídí k zemi a zřítil se k zemi. Hedman po sestřelení tří bombardérů zaútočil na další tři, které opustily formaci, a hlásil, že jeden z nich po zásahu ve střední výšce explodoval. Potom začal pronásledovat stíhačku, kterou identifikoval jako námořní ´Zero´, a po deseti mílích honičky letoun sestřelil. Bylo to jeho páté vítězství v tomto boji. S doslova ustřelenou kabinou potom přistál na břicho na satelitním letišti v Pegu. Overend ohlásil sestřelení dvou bombardérů, přičemž tomu druhému ustřelil křídlo; potom však na něj zaútočil japonský stíhač a on sám musel nouzově přistát v rýžovém poli. Letoun byl plný děr. Smith byl mezitím upoután čelním soubojem se ´Zerem´, dokud jak řekl, ´nebylo v plamenech a nezapadlo do zálivu´; potom ohlásil sestřel jednoho bombardéru a poškození dalších dvou strojů nad zálivem Martaban; jeho jmenovec Curtis E. Smith (který provedl první a poslední let u AVG), také poškodil dva bombardéry.
Piloti tří hlídkujících P-40, kteří už byli ve vzduchu, spatřili nad Mingaladonem, ve výšce 18 000 stop 27 bombardérů, doprovázených stíhačkami. Identifikovali je jako ´Zero´(pravděpodobně to byly Ki-43 ze 64. sentai). Flt. Ldr. Dupoy a Fred S. Hodges na stíhačky zaútočili. Dupoy jeden stroj, o kterém si myslel, že je to ´Messerschmitt 109´, sestřelil; Hodges pravděpodobně sestřelil další stíhačku - označil ji jako ´model O´. Flt. Ldr. Reed, který také sestřelil ´model O´, poté napadl bombardér a zřejmě zabil zadního střelce, ale vzápětí zaútočilo na tento letoun Buffalo a zapálilo pravý motor. Dupoy a Reed potom nad Martabanským zálivem pronásledovali tři stíhačky a Reed záhy jednu sestřelil. Dupoy, kterému se zadřely kulomety, zasáhl křídlem svého letounu druhou stíhačku. Dupoyuyův letoun přišel o čtyři stopy svého křídla (´72´); pilot hlásil, že jeho protivníkovi se ulomilo křídlo a že viděl, jak se letoun dostal do vývrtky a dopadl na zem."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 229.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 230.

V době, kdy začal vzdušný souboj (popisovaný v předchozím článku), uslyšeli náhle dva piloti z Dupouyovy letky, byli jimi Bob Brouk a Lewis Bishop, ve svém rádiu rozkaz ´okamžitě přistát´. Oba se tehdy domníval, že rozkaz vydal sám Dupouy. Šli tedy na přistání, vysunuli podvozky a chtěli přistávat. Jenomže v tu samou chvíli se objevilo celkem šest japonských Ki-27, které okamžitě začaly útočit. Přestože obě P-40 byly několikrát zasaženy, podařilo se jim uniknout a bojovat dále o čemž vypovídá pozdější hlášení. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 249 až 253., o nich píší, stejně jako pak i o dalším, cituji:

"Bishop později sestřelil pravděpodobně jeden bombardér a dva další poškodil. Když se Japonci vraceli, Brouk 10 mil východně od Rangúnu ohlásil sestřel jednoho Ki-27.
O pár minut později Flt. Ldr. Jernstedt poslal k zemi východně od Kyaikta jedno ´Zero´. Older sestřelil další ´Zero´nad zálivem Mattban - bylo to jeho třetí vítězství. Tímto bojem dosáhla AVG velmi příznivého skoré: 24 zničených letounů, dva pravděpodobně zničené a šest poškozených strojů.
Buffala se také zapojila do tohoto těžkého boje. Dvě skupiny měly rozkaz hlídkovat v blízkosti Mingaladonu - zatímco Flt. Lt. Brandt vedl šest letounů letky ´B´ve tvaru ´V´ po třech letounech (modrá a zelená sekce) ve výšce 12 000 stop, Flt. Lt. Pinckney hlídkoval se šesti letouny letky ´A´ deset mil východně od Rangúnu. Stroje byly seřazeny vedle sebe ve výšce 17 000 stop. Dvě další Buffala (zde viz foto

Obrázek

, na kterém jsou Buffala, foto je volně přístupné na několika webech.) pilotovaná Flg. Off. Bingham-Wallisem a Sgt. Williamsem letěla o 3 000 stop výše jako výškové krytí formace."

O této formaci poslední formaci se později, vedoucí výškového krytí, kterým byl Flg. Off. Bingham-Wallis vyjádřil takto, cituji jeho slova:

"Právě jsme dosáhli 20 000 stop, když Willy (čti Williams) uviděl dvě formace bombardérů. Upozornili jsme peruť a zaútočili na první formaci. Willy při prvním útoku zasáhl bombardér. Já jsem ho následoval, ale zjistil jsem, že jsem neodjistil zbraně! Při druhém útoku, nyní už s fungujícími kulomety, jsem zasáhl týž bombardér. Ten začal chrlit proud rozprášeného oleje, vypadl z formace a skončil v moři.
Začal jsem stoupat a zjistil jsem, že letím přímo k silné skupině japonských stíhaček (pilot je označil jako typ Ó´- ale pravděpodobně to byly Ki-43 ze 64. sentai. K jednomu jsem zamířil a oba jsme na sebe zároveň vystřelili - k mému překvapení Japonec přešel do střemhlavého letu a ze stroje začalo unikat palivo."


Další účastník stejného souboje, kterým tam tehdy byl Sgt. Williams, a také útočil na japonské stíhačky, později řekl, cituji:

"Uviděl jsem před sebou stíhačku, vystřelil jsem na její kormidla a letoun začal bezvládně padat. Zřejmě jsem zasáhl i pilota. Neměl jsem čas sledovat, zda letoun havaroval (prvé křídlo jeho vlastního letounu bylo prostřílené)."

Další z pilotů a byl jím Flt. Lt. Pinckney (W8144/C) později, jako účastník stejných bojů, jen o trochu vedle a viděl chvíli i na ty, o kterých byla řeč, později hlásil, cituji:

"Letka prolétla pod formací bombardérů, které letěly o 2000 stop výš. Měly bombardovat Rangún. Viděl jsem dva naše letouny výškového zajištění (Bingam-Wallis a Williams) útočící na bombardéry, a také několik japonských stíhaček, které se pověsily na naše letouny. Otočil jsem k pronásledování bombardérů.
Brzy jsem však uviděl jinou velkou formaci bombardérů nad Mingaledonem a začal jsem stoupat do slunce, abych je mohl napadnout. V tom okamžiku se ozval v rádiu červený 4 (Sgt. Pedersen), že mám za ocasem stíhače.
Ostře jsem uhnul doleva nad červeného 2 (Sgt. Macpherson) a při tomto úhybném manévru jsem uviděl, jak japonský stíhač pálí na Buffalo. Jistě to byl červený 2, vzdálený více vpravo. Vystřelil jsem dávku a Japonec zmizel pod mým křídlem. Zaútočil jsem ještě jednou a po zatáčce s úplně vysunutými křidélky jsem spatřil, jak se k severu vzdaluje plachtící a kouřící Buffalo. Odhadoval jse, že pilot půjde na nouzové přistání. Potom mě znovu napadli dva stíhači, ale na jednoho se mi podařilo vystřelit."


Ve stejné chvíli, kdy Flt. Lt. Pickney začal uhýbat japonským stíhačům, uviděl na rýžovém poli pod sebou jeden hořící letoun a o pět minut pak později, to když oběma Japoncům unikl, prolétl nad vrakem a spatřil, že letoun již úplně shořel. Jednalo se o letoun AN216 pilota Sgt. Johna Macphersona, který tam tehdy zahynul.

"Zbývající Buffala letky ´A´ bojovala se stíhači, které piloti identifikovali jako ´typ 96´ , zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek Micubishi-96-A5M1-Claude, foto je volně přístupné na několika webech.) Sgt. Bargh jednoho z nich po dvacetiminutovém boji zasáhl tak, že z něj začal unikat kouř. Potom ho až k zemi pronásledoval jeden Ki-43, ale Barghovi se podařilo uniknout. Při útoku na bombardér se na Sgt. Rutherforda vyřítily tři Ki-43 (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek Nakajima Ki-43-IIa, foto je volně přístupné na několika webech.), ale i jemu se podařilo bezpečně přistát v Mingaladonu. Plt. Off. Sharp a Sgt. Pedersen bojovali 15 minut s několika Ki-27. Ještě předtím, než byl Sharpův letoun zasažen, podařilo se pilotovi jednu stíhačku pravděpodobně sestřelit. S poškozeným řízením, s rozstříleným elektrickým vedením a s průstřely v nábojových zásobnících se mu podařilo v Mingaladonu přistát. Nedávno namontovaný pancéřový plát za jeho sedadlem jej uchránil před zraněním. Sgt. Pedersen se bezpečně vrátil a nárokoval poškození dvou stíhaček ´typ 96´.
Flt. Lt. Brandt, velitel modré sekce letky ´B´, který letěl s W8213, hlásil:
´Uviděli jsme blížící se letouny ze severovýchodu na 11. hodině ve výšce 19 (19 000 stop). S čísly 2 a 3 (seržanti Beable a Finn) jsme se seřadili vedle sebe a ve chvíli, kdy na nás z výšky 21 000stop zaútočili stíhači doprovázející bombardéry, jsem rozkázal zelené sekci, aby bombardéry napadla. Otočil jsem přímo k Japoncům a ze vzdálenosti 250 yardů jsem vypálil. Číslo 2 útočících letounů explodovalo.
Málem se mi podařilo letoun přetáhnout a spadnout do vývrtky, ale všechno dobře dopadlo a začal jsem zase stoupat. Tehdy jsem uviděl, jak se ve 20 000 stopách blíží k základně bombardéry. Nedokázal jsem tak rychle stoupat, abych jim překazil bombardování. Bezúspěšně jsem je pronásledoval k pobřeží."


Buffalo, se kterým letěl Flt. Lt. Brandt se během těchto probíhajících bojů, dostalo zásah do levé palivové nádrže a do křidélka. K celé situaci dodával jiný pilot, a byl jím Sgt. Beable, cituji:

"Vinou nedokonalého varovného systému jsme se opět dostali do nepříjemné situace, když jsme při malé rychlosti museli stoupat k japonské formaci, která byla 5 000 stop nebo i více nad námi. Když jsme se dostali na úroveň bombardérů, z ještě větší výšky na nás střemhlav zaútočila sekce japonských stíhačů. Jeden z nich se usadil za ocasem letounu ´Pancho´ Brandta. Já jsem se za něj zařadil, protože se Sgt. Finnem jsme s tím počítali a čekali jsme na svou příležitost. Po druhé dávce se letoun převrátil a s vlečkou černého kouře přešel do střemhlavého pádu. Další Japonec se dostal za můj ocas a já jsem začal točit střemhlavou spirálu."


Ihned poté provedl Beable ještě několik dalších útoků a podařilo se mu přitom jednu japonskou stíhačku poškodit. Ovšem jeho letoun měl několik průstřelů kormidel, rádia, palivové nádrže a i křídla. Sgt. Beable se však se svým Buffalem přesto vrátil na základnu.
Sgt. Finn (W8240) pak ke stejným soubojům později ještě přidal:

"Uviděl jsem stíhačku ´96´, jak míří k ocasu letounu velitele. Otočil jsem k ní a vypálil krátkou dávku. Z pravého křídla vyrazily plameny - zřejmě jsem zasáhl palivovou nádrž."

Buffalo Sgt. Finna dostalo zásah do kormidel a také zespodu do trupu letadla. Finn pak ještě dále uvedl, že v době kdy zatáčel k útočícím japonským stíhačkám, uviděl dalších několik střemhlav útočících Japonců, kteří okolo něho letěli a stříleli na zelenou sekci. Viděl, jak byl velitel sekce Flg. Off. Lambert zasažen do zad a pak vykrvácel. Viděl i jak byly zasaženy a sestřeleny další dva letouny této zelené sekce, seržanti Ted Hewitt (W8248) a McNabb (W8206), kteří, jak se dozvěděl, později zahynuli.
Flt. Lt. Brandt k řečenému později řekl, cituji:

"Jedním z mých nejsmutnějších zážitků byl pohřeb Lamberta a dalších dvou pilotů - bez rakví a dokonce i bez přikrývek, přestože o ně bylo v místní nemocnici požádáno."

Piloti Brandt a Sharp měli v popisovaném boji štěstí. Jejich Buffala tehdy ještě nebyla běžně vybavena pancéřovými pláty za sedadly pilota, to přesto, že dodávka pancéřových plátů už na letiště došla a pláty měly být správně namontovány ihned. Jenomže tehdy neměl personál techniků prostě čas. Výjimečně stačily pláty vybavit jen dva letouny a tak jen náhoda zachránila životy dalších pilotů.

"Kdyby byl i Lambertův letoun pancéřován, mohl přežít také. Pancéřování poskytovalo neocenitelnou ochranu, a piloti popoháněli pozemní personál, aby bez dalšího otálení do jejich letounů namontoval pancéřové pláty.
Po boji 67. peruť nárokovala zničení jednoho bombardéru a tří stíhaček, pravděpodobné zničení dalších čtyř stíhacích letounů a poškození tří strojů.
Spolu s úspěchy AVG se celkový počet zničených strojů zvýšil na 16 bombardérů a 12 stíhaček při ztrátě dvou P-40 a čtyř Buffal, k nimž později ještě přibyly další dva těžce poškozené letouny.
To však byly jen hrubé počty.
Ve skutečnosti docházelo nezřídka ke zdvojenému nárokování sestřelu jednoho a téhož letounu. Stávalo se to zejména tehdy, když se více jednotek střetávalo s početným nepřítelem.
Zvláště často to bylo ve střemhlavém letu nebo při stoupání."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 229.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 231.

Na japonské straně měla, ve čtvrtek 25. prosince 1941, největší ztráty 12. sentai, která musela zcela odepsat tři Ki-21 nad cílovou oblastí Barmy. Další čtyři letouny byly těžce poškozeny a musely proto nouzově přistávat. Velké množství japonských bombardovacích letadel tehdy ztratilo dva nebo tři členy týmu bombardérů. Japonská 60. sentai hlásila sice několik poškozených letadel, ale úplně ztracen nebyl ani jeden. Letadla z japonského 10. leteckého pluku tehdy ztrátám unikla zcela. Tolik tedy o bombardérech. Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, ve své knize - Krvavá jatka I. pod titulem - Barma - první útoky, na str. 253., a dále napsali, cituji:

"Doprovodní stíhači byli zataženi do mnoha soubojů; 64. sentai se roztrhala a v soubojích se stíhači protivníka přišla o dva Ki-43. Pouze její velitel Maj. Kató dokázal během zpátečního letu zůstat s bombardéry. 77. sentai ztratila v boji dva Ki-27 a třetí poškozený letoun musel později nouzově přistát; Lt. Someja a Wt. Off. Aoki pravděpodobně zahynuli.
Japonské ztráty byly skutečně nižší, než ohlásily spojenecké jednotky. Jejich vlastní hlášení o sestřelech však bylo neméně optimistické. Kató a jeho piloti si nárokovali sestřelení deseti spojeneckých stíhaček a 77. sentai k nim přidala dalších sedm a čtyři pravděpodobně sestřelené. Střelci z 12. sentai bombardérů Ki-21 ohlásili sestřelení nejméně 19 stíhaček! Jména pilotů 64. sentai nejsou známa. Ze 77. senta měl jeden jistý sestřel Lt. Kisadži Beppu, Sgt. Maj. Macunaga, Sgt. Niino, Lt. Jošihide Macuo, Sgt. Maj. Akamacu (a další pravděpodobný), Sgt. Ono (při zpátečním letu musel nouzově přistát) a Lt. Cuguo Kodžima; pravděpodobný sestřel měli Capt. Micuhiro Macuda, Capt. Tojoki Etó a Wt. Off. Kitasaka."

Letiště Mingaladon bylo ten den opět těžce bombardováno. Na zemi byla zničena tři Buffala a neopravitelně poškozena. Pět dalších Buffal, která měla být tehdy smontována byla zničena v jednom vybombardovaném hangáru. Také vzletové plochy na Mingaladonu byly plné kráterů po japonském bombardování a letiště bylo náhle zcela neschopné provozu.... Přesto vše, že měli vracející se piloti hodně velké problémy, všichni to tam znali natolik, že přistáli bez nehody. Zde viz foto

Obrázek

, které mi zaslal jeden z kolegů Palby / zřejmě ze své sbírky/, foto říká něco, parafrázuji, že v Barmě v roce 1942, byla práce na letištích, úprava po japonském bombardování zcela běžnou, a takřka každodenní prací.

"Do Mingaladonu přiletěl letoun čínské letecké společnosti a přivezl z Čunkingu generála Wavella (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je generál Archibald Wawell, foto je volně přístupné na několika webech.) a generála George Bretta (zde viz foto

Obrázek

Pod kterým byl popisek – general George Brett_Burma Campaign, foto je volně přístupné na několika webech), velitel amerického letectva v Asii. V té době právě začínal japonský nálet a oba generálové byli nuceni nedůstojně po hlavě skočit do úzkého zákopu, aby unikli vybuchujícím pumám. To určitě podpořilo Wavellovu žádost o účinný varovný systém, protiletadlové dělostřelectvo a dvě perutě moderních stíhaček pro ochranu Rangúnu.
Těžce zasaženy byly letištní budovy, v přilehlé vesnici bylo mnoho obětí na životech. Několik postavení protiletadlových děl, která obsluhovali indičtí vojáci, bylo přímými zásahy pum zničeno. Z děl zůstaly jen hromady zhrouceného kovu a roztrhaná těla dělostřelců byla rozházena stovky yardů po okolí.
V Rangúnu bylo asi 5 000 civilních obětí a úprk z města přerostl v paniku.
Příštího dne byl Rangún zcela ochromen. Flt. Lt. Brandt:
´Rangúnem vládl chaos. Vězení bylo otevřené, malomocným bylo dovoleno odejít a začala stoupat aktivita páté kolony.´
Nicméně spojenecká protivzdušná obrana byla přesvědčena, že dosáhla významného vítězství. Tvrdila totiž, že Japonci přišli během dvou náletů nejméně o 42 letounů, které byly sestřeleny a další letouny při zpátečním letu popadaly do Martabanského zálivu. Když pak nenásledovaly žádné další velké denní nálety, nárokované nálety byl považované za pravdivé. Skutečnost však byla jiná: japonské bombardéry byly totiž přesunuty nad Malajsko.
Nálety na Rangún měly napříště jen rušivý charakter a měly udržovat britské jednotky v Barmě v defenzívě."

Již krátce po vánocích provedli Japonci několik malých nočních náletů na Rangún a na Mingaladon, což pro příslušníky štábu 67. perutě (a zvláště pak pro piloty) znamenalo, že se přestěhovali do civilních ubytoven přím v městě Rangún. Všechna Buffala pak byla velice rafinovaně roztroušena na satelitním letišti v Zayatkwinu, tedy asi 40 mil na sever. Pro piloty, kteří měli pohotovost, to znamenalo prodlouženou službu - obyčejně od 4.00 do 21. 00 hod. (v Mingaladonu měli pohotovost od 6. 00 hod.).

"Obrana se pomalu posilovala. Dne 30. prosince 1941 přiletěla do Mingaladonu 2. peruť AVG, která měla pomoci 3. peruti. Příštího dne sem přibyla indická 8. těžká a 3. lehká protiletadlová baterie, které byly okamžitě vyloženy a umístěny do postavení. Na Nový rok přiletěl s DC-2 zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Douglas DC-2, autor je zde Wikipedie) ze 31. perutě do Rangúnu Air ViceMarshal D. F. Stevenson, DSO, MC, který se stal velitelem letectva v Barmě. Velení převzal od Grp. Capt. E. R. Manninga z 221. skupiny. Týž den z Číny přiletělo pět P-40 z 1. peruti AVG, které posílilo 2. peruť, a následující den překročily čínské pozemní jednotky severovýchodní hranici Barmy, kde už na ně čekaly rozkazy posílit v očekávaných bojích Brity."

Barma, sobota dne 3. ledna 1942.
Již ráno toho dne odstartovalo z Lamphornu v severním Thajsku devět japonských Ki-27 ze 77. sentai. V Rahengu (letiště leží ve středním Thajsku u města Tak) Ki-27 přistály a ještě doplnily palivo a pak hloubkovým náletem zaútočily na barmské letiště v Moulemeinu (střed poloostrova Kra). Japonský pilot Lt. Beppu na zemi zapálil jeden letoun a spolu s dalšími piloty poškodil dalších 5 letounů. Letouny patřily ke 4. pobřežní obranné letce indického letectva.

"Této jednotce velel Flt. Lt. Eric Sprawson, který do Moulmeinu přiletěl koncem prosince 1941 se starobylými stroji typu Wapiti a dvěma absolutně zastaralými dvojplošníky typu Hawker Audax určenými pro spolupráci s armádou. Bylo ohlášeno, že čtyři z těchto letounů byly dřív, než odletěly na průzkumný let, zničeny při japonském útoku. Dva zbývající wapiti potom létaly na protiponorkové hlídky.
V době, kdy probíhal nálet na Moulmein, vedl Sqn. Ldr. Jack Newkirk tři P-40 z 2. peruti AVG k útoku na letiště Raheng v Thajsku tj. základnu, ze které Ki-27 určené k útoku na Moulmein odstartovaly. Když se Newkirk, zastupující Sqn. Ldr. James Howard a Flt. Ldr. David Hill přiblížili, některé japonské stíhačky přistály. Ale třetí skupina ze 77. sentai americké P-40 sledovala a opět je chybně označila za Spitfiry."

Když Sqn. Ldr. James Howard uviděl na zemi velké množství seřazených letounů, okamžitě na ně zaútočil, aniž vůbec tušil, že mu za ocasem sedí japonský Ki-27. Newkirk se k Japonci okamžitě otočil a vypálil na něho z kulometu. Japonec i se svým Ki-27 dopadl na zem, převrátil se a explodoval. Mezitím Flt. Ldr. David Hill sestřelil další Ki-27, které bylo za ocasem Newkirkova stroje. Ještě než všichni tři piloti obrátili na zpáteční cestu, podařilo se Newkirkovi sestřelit dalšího Japonce. Howard tak mohl při přistání hlásit sestřel čtyř letounů na zemi a napadení vojáků, kteří na americké letouny stříleli. Zajímavostí pak bylo, že Newkirk prý vůbec nevěděl, "že na něj Japonci útočili." Prý tomu uvěřil teprve poté, "když si prohlédnul ocasní části letounu, napočítal 22 průstřelů".
Nakonec mu byl přiznán sestřel jednoho ´Zera´ (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek A6M Zeros, foto je přístupné na několika webech), a jednoho ´I-96´. Ostatní letouny nebyly identifikovány.

"Sgt. Maj. Macunaga nárokoval sestřel jednoho útočníka a Lt. Beppu jeden pravděpodobný sestřel, Wt. Off. Jokojama byl sestřelen a těžce zraněn, jeden Ki-27 byl na zemi zapálen, jeden těžce poškozen a jeden měl poškození menšího rozsahu."

Barma, neděle, 4. leden 1942.
Toho rána napadly tři letouny Ki-21 ze 62. sentai letiště Mingaladon a ten samý den přiletělo bombardovat Rangún celkem 32 Ki-27 ze 77. sentai. Hotovost PVO nad Mingaladonem, která tam tvořila hlídku, se skládala z celkem šesti P-40 a okamžitě na Japonce zaútočila.

"Američtí stíhači byli tentokrát těžce zasaženi. Na Berta Christmana zaútočilo pět Ki-27, takže musel z letounu vyskočit. Když visel na padáku, ještě na něj Japonci stříleli. George Paxton mu šel na pomoc, ale jeho letoun byl těžce poškozen a on utrpěl několik zranění. Dvě kulky pronikly do pravého boku, jedna prolétla levým ramenem, měl popálenou levou ruku a nohu a měl střepiny z výbušné střely v zádech. Paxton na letišti přistál nouzově a později v jeho letounu napočítali 61 průstřelů.
Mezitím Ken Merrit sestřelil Ki-27 (identifikoval ho jako námořní ´96´), který poškodil Paxtona, a Hank Geselbracht pravděpodobně zničil druhý stroj.
Letoun Gila Brightona byl těžce poškozen, takže musel nouzově přistát v rýžovém poli. Když od svého kouřícího letounu utíkal, stroj náhle explodoval a způsobil mu lehké popáleniny na tváři.
Japonská 77. sentai tentokrát neutrpěla žádné ztráty, nárokovala si zničení pěti letounů, z toho čtyř jistě.
Zatímco Masao Hidešima z velitelské letky neměl žádný sestřel piloti z 3. čútai ano:
Sgt. Kobayakawa, Wt. Off. Jošida a Wt. Off. Honma - měli každý na svém kontě jeden sestřel a Lt. Šigeru Suzuki měl jeden pravděpodobný sestřel."


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=180
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“