Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 208.

PříspěvekNapsal: 19/11/2019, 20:43
od jarl
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. č. 208.

aneb

Dobytí Nizozemské Východní Indie

Bitva na Jávském moři

Úderný svaz směřující k Baweanu přestál lehký letecký útok, když tu se krátce po 16. hod. v dalekohledech hlídek ELECTRY objevily sloupce dýmu stoupající z komínů nepřátelských lodí, a takřka současně spatřili protivníka i Japonci. „Nepřátelská loď! Vykřikl štábní praporčík Šigeru Ivata nadaný vynikajícím zrakem jako hlavní pozorovatel na můstku.“ Vzpomínal T. Hara. „Podíval jsem se směrem, kterým ukazoval. Na jihu jsem uviděl několik stěžňů a brzy je mohli spatřit všichni na palubě. Podle obrázků, které jsem studoval, se dalo snadno poznat, že stěžně patří holandskému křižníku De Ruyter.“

Obrázek
Admirál Tanaka

Kontradmirál Tanaka neztrácel čas a v 16:15 zahájil z distance 18 000 m lehký křižník DŽINCÚ palbu na britské torpédoborce a o pět minut později poprvé zaburácely i 203mm kanóny na těžkých křižnících NAČI a HAGURO, přičemž hned první salvy dopadly nebezpečně blízko DE RUYTERU a EXETERU. Bitva na Jávském moři začala! Hlavní síly zatím od sebe dělila obrovská vzdálenost 25 600 m, tudíž na spojenecké straně mohly odpovídat pouze HOUSTON a EXETER.

Japonská ani spojenecká kanonáda zpočátku nepřinesla úspěch, byť krvavě rudé gejzíry (EXETER používal bílé barvivo) vyvolané dopadem granátů z HOUSTONU poblíž Takagiho vlajkového křižníku znervóznily mladší japonské důstojníky. Větší důvod k obavám měl ovšem Doorman, jenž si bleskově spočítal, že k vyrovnání nepřátelské dělostřelecké převahy musí do boje co nejdříve zapojit lehké křižníky. V 16:21 tedy odbočil o 20 stupňů nalevobok na kurs 295 stupňů, ale záhy si uvědomil, že tím poskytl protivníkovi možnost překřížit kolmo čelo Úderného svazu, takže o osm minut později přešel s Japonci na paralelní kurs, čímž DE RUYTER, PERTH a JAVA zůstaly mimo dostřel a mohly ostřelovat pouze Tanakovu 2. eskadru torpédoborců.

Obrázek
Křižník Houston

Je s podivem, že se Doorman s takovou vervou vrhl do bitvy se silnějším nepřítelem, třebaže jeho hlavní cíl představovaly transportní parníky, jejichž stěžně se zřetelně rýsovaly na severním horizontu. Obě formace za neustálé kanonády pluly západním kursem, přičemž japonskou palbu korigovaly hydroplány katapultované křižníky DŽINCÚ, NAČI a HAGURO. Není proto divu, že jako první zaznamenali úspěch synové Nipponu. V 16:31 probil 203mm granát pod velkým úhlem pravý bok a dvě paluby na DE RUYTERU, ale protože selhala roznětka, škody byly minimální, byť jeden muž zahynul a dalších šest utrpělo zranění.

Tou dobou nařídil Takagi veliteli 4. eskadry torpédoborců provést torpédový útok, tudíž kontradmirál Nišimura s vlajkovým křižníkem NAKA následovaným šesti torpédoborci zkrátil distanci na 12 000-14 000 m a vypustil torpéda, přičemž na útočníky zahájil přesnou palbu PERTH. Proto se Nišimurovy lodě zahalily kouřovou clonou a stáhly do bezpečí. První torpédový útok tedy nezpůsobil žádné škody, třebaže do EXETERU údajně udeřilo jedno vadné torpédo, načež krátce před 17. hod. zkusily štěstí i obsluhy „rour“ na těžkých křižnících a jednotkách 2. eskadry torpédoborců.

Obrázek
Admirál Doorman

V této fázi bitvy dopadl na DE RUYTER druhý granát, ale dva zásahy na HAGURO nárokovali (patrně neoprávněně) i dělostřelci HOUSTUNU, takže bojová morálka na spojeneckých lodích byla vysoká a Doorman se nevzdával naděje, že se mu podaří proniknout ke konvoji. Naopak Takagi znepokojený neefektivní spotřebou munice nařídil změnit kurs a zkrátit vzdálenost.

Zatímco Japonci čekali na výsledek torpédového útoku, zažívala těžké chvíle posádka křižníku EXETER, na který se nyní namísto DE RUYTERU zaměřila japonská artilerie Britský křižník nejprve lehce poškodily blízké dopady, ale v 17:08 prorazil 203mm projektil z HAGURO 30mm pancéřový kryt jednoho stanoviště sekundárního dělostřelectva, zabil jeho obsluhu - a co horšího - propadl do kotelny č. 2 tak nešťastně, že jej žár kotle přivedl k explozi s vážnými následky.

Obrázek
Křižník Exeter

Kromě citelných ztrát na životech došlo k vyřazení 6 kotlů, což dočasně vedlo ke snížení rychlosti na 6 uzlů (později 15) a výpadku v dodávkách elektřiny, načež zhasla světla a umlkla děla. Protože kvůli snížení rychlosti hrozila srážka s HOUSTONEM, nařídil fregatní kapitán O. Gordon změnit kurs o 90 stupňů doleva. Bohužel velitelé HOUSTONU, PERTHU a JAVY usoudili, že admirál vydal kvůli torpédovému útoku rozkaz k úhybnému manévru, takže rovněž zaveleli ostrý obrat na levobok a spojenecká sestava se rázem rozpadla.

Velitel PERTHU záhy opět změnil kurs a nařídil zahalit poškozený křižník kouřovou clonou, ale to se již na Úderný svaz řítila další pohroma. V 17:13 se naplnil osud torpédoborce KORTENAER, jehož do pravoboku na úrovni strojovny zasáhlo „Dlouhé kopí“, pročež výbuch bojové hlavice nešťastný torpédoborec nesoucí jméno slavného holandského admirála rozlomil, a když se šokované spojenecké posádky vzpamatovaly, spatřily na místě jeho zániku jenom naftovou skvrnu a trosečníky snažící se dostat do záchranných vorů. Protože Spojenci ještě neznali mimořádný dosah japonských torpéd, usoudili že se KORTENAER stal obětí nepřátelské ponorky, což ještě zvětšilo chaos, do nějž se jádro Úderného svazu propadlo po ochromení EXETERU.

Obrázek
Pozice jednotlivých spojeneckých lodí při zásahu Kortenaeru

Rozpad spojenecké sestavy samozřejmě neunikl admirálu Takagimu, který nařídil zkrátit vzdálenost, načež hodlal boj rozhodnout koncentrovanou palbou těžkých křižníků. Naštěstí se tehdy nad bojištěm objevily letouny vracející se z neúspěšného útoku na japonský konvoj, které zahnaly nepřátelské hydroplány, čímž Takagi načas přišel o možnost korigovat palbu. Přesto se Úderný svaz nalézal v kritické situaci. Doorman však v 17:20 vydal rozkaz „Všechny lodě za mnou“, načež se HOUSTON, PERTH a JAVA poslušně zařadily do kýlové brázdy vlajkové lodě, přičemž spojenecké uskupení nyní plulo přibližně jihovýchodním kursem a boj pokračoval.

Japonci vyslali do vzduchu další hydroplány a zkoncentrovali palbu na EXETER, načež Doorman nařídil zmrzačený křižník zahalit kouřovou clonou z britských torpédoborců. V 17:45 zavelel Takagi k dalšímu hromadnému torpédovému útoku, načež se velitel Úderného svazu pokusil oplatit nepříteli stejnou mincí, tudíž vyslal do kontraataku JUPITER, ENCOUNTER a ELECTRU.

Obrázek
Admirál Takahaši

Trojice torpédoborců se po proplutí japonskou kouřovou clonou střetla s 2. a 4. eskadrou torpédoborců, přičemž zpočátku měli navrch Britové. „Ve vzdálenosti 7000 m od nepřítele dostal zásah granátem Takicukaze,“ napsal korvetní kapitán Hara. (…) „Z něj se valící hustý bílý dým nás zahalil a oslepil. Všude kolem dopadaly granáty, vyhazující do vzduchu sloupy vody, ale žádný z nich nás stále nezasáhl. Zatnul jsem zuby, a jak se dopady granátů blížily, vytrvale jsem se hnal dál“.

ELECTRA lehce poškodila křižník DŽINCÚ a zasáhla kotelnu na torpédoborci ASAGUMO, přičemž na japonských lodích zahynulo pět mužů, ale sama se dostala do křížové palby, načež se v 18:16 potopila i se 117 námořníky. Ostatní britské lodě z nerovného souboje bez poškození vycouvaly a vrátily se k EXETERU, ale k torpédovému útoku se nedostaly. Naopak Japonci opět vypustili desítky torpéd, ale cíl žádné nenašlo.

Obrázek
Torpédoborec Electra

Po návratu JUPITERA a ENCOUNTERU poslal Doorman EXETER v doprovodu WITTE DE WITH do Surabaje. Holandský torpédoborec totiž utrpěl lehké poškození výbuchem vlastní nešťastně uvolněné hlubinné pumy, takže nemohl vyvinout maximální rychlost a v boji představoval zbytečnou přítěž.

Situace na bojišti zahalenému umělou mlhou a dělostřeleckým dýmem se stávala nepřehlednou, což hrálo do karet Japoncům využívajícím ke korekci palby hydroplány. Třebaže Úderný svaz přišel o tři lodě a na HOUSTONU se tenčily zásoby munice, jeho velitel nezapomínal na cíl mise a doufal, že se mu podaří kolem Takagiho uskupení proniknout do prostoru, kde se měl podle jeho předpokladů nalézat nepřátelský konvoj. Japonci jeho úmysl zmařili dalším torpédovým útokem, jemuž Doorman čelil obratem na jih, ale protože v 18:09 zapadlo slunce a rychle se stmívalo, poslal do útoku americké torpédoborce, zatímco hlavní síly přešly na severní kurs. Tou dobou byl zasažen HAGURO, ale škody nebyly vážné a nedošlo ani ke ztrátám na životech.

Obrázek
Křižník Haguro

JOHN D. EDWARDS, PAUL JONES, ALDEN a JOHN D. FORD skutečně odpálily všechna torpéda na temné siluety považované za HAGURO a NAČI, avšak japonské hlídky blížící se nebezpečí včas rozpoznaly a Takagi se jim vyhnul ústupem na sever. I na jeho křižnících se totiž tenčily zásoby munice, a navíc mu světlo surabajských majáků napovědělo, že se nebezpečně přiblížil k hlavní spojenecké námořní základně, v jejímž okolí se dala očekával minová pole a nepřátelské ponorky. Dodejme, že v Surabaji bylo slyšet hřmění lodních děl a rodiny nizozemských námořníků napjatě očekávaly zprávy o výsledku bitvy.

Po ztrátě vizuálního kontaktu v boji nastala přestávka. Toho spojenecké posádky využily k rychlému občerstvení, ale bojechtivý Doorman už v 18:30 zaslal Helfrichovy žádost o upřesnění polohy marně hledaného konvoje a americkým torpédoborcům nařídil, aby se zařadily do kýlové linie za jeho křižníky. Japonské transporty tou dobou pluly 50 mil jihozápadně od Baweanu a od Úderného svazu je dělila vzdálenost pouhých 20 mil. Bohužel, depeše o jejich poslední známé pozici radiostanice na Doormanově vlajkovém křižníku pravděpodobně nezachytila, tudíž se admirál musel spolehnout na vlastní odhad.

Obrázek
Křižník De Ruyter v bitvě na Jávském moři

Dodejme, že starý mořský vlk pozici konvoje odhadl přesně a zvolený kurs vedl Úderný svaz do prostoru, kde dýmaly bachraté transportní parníky plné vojáků a válečného materiálu. Jenomže v 19:30 se Spojenci dostali do šarvátky s 2. eskadrou torpédoborců, která provedla další torpédový útok, takže Doorman odbočil na východ a po 20. hod. přešel na jižní kurs.

Mezitím admirál Takagi zkoncentroval jednotlivé eskadry rozptýlené během torpédových útoků a zvažoval další postup. Nakonec se rozhodl soustředit válečné lodě mezi konvoj a Doormanovo uskupení, přičemž poškozené torpédoborce ASAGUMO a MINEGUMO poslal do Balikpapanu. Jelikož nad Úderným svazem stále kroužily pozorovací hydroplány měl o poloze svého protivníka dokonalý přehled, takže na každý manévr mohl včas zareagovat dle vlastního uvážení.

Obrázek
Torpédoborec Asagumo

Spojenecké lodě se kolem 21. hod. přiblížily na čtyři míle k pobřeží severní Jávy, a protože se v této oblasti nalézalo minové pole položené toho dne minonoskou GOUDEN LEEUW, odbočily podél jeho severního okraje na západ. Tehdy se od jádra Úderného svazu oddělily americké torpédoborce, které už nenesly žádná torpéda a docházelo jim palivo, takže s admirálovým souhlasem odpluly do Surabaje. Ve 21:25 JUPITEREM otřásla silná exploze, načež se začal nořit pod hladinu. Třebaže se jeho velitel domníval, že se stal obětí torpéda z japonské ponorky, JUPITER pravděpodobně narazil na driftující minu tvořící součást nedávno vytvořené uzávěry.

Ani tato katastrofa admirála neodradila od úmyslu za každou cenu splnit zadání, pročež se zbývající čtyři křižníky ve 21:30 stočily na sever a provázené osamělým ENCOUNTREM zamířily k toužebně hledaným transportům. Změna kurzu samozřejmě neunikla pilotům japonských letounů, takže naděje na zničení konvoje se za této situace rovnala nule, pročež výsledkem admirálovy tvrdošíjné snahy splnit s pouhými pěti loděmi Helfrichův rozkaz, bylo střetnutí s takřka nedotčeným Takagiho svazem. Pravda, během plavby na sever se Spojenci opakovaně snažili setřást dotěrné vzdušné pronásledovatele, ale výsledkem každé změny kursu byly pouze další světlice značící jejich aktuální polohu.

Obrázek
Spojenecké křižníky proplouvají kolem trosečníků z Kortenaeru

Ve 22:17 na vlajkové lodi zaslechli volání o pomoc, načež osvětlovací granát z HOUSTONU na hladině odhalil záchranné vory plné trosečníků z KORTENAERU. Pohled na mávající krajany admirála přiměl porušit vlastní instrukce a zanechat na místě ENCOUNTER, zatímco DE RUYTER, HOUSTON, PERTH a JAVA se hnaly původním kursem.

Japonské těžké křižníky naváděné údaji z palubních letounů se zleva přiblížily k Údernému svazu, načež krátce po 23. hod. hlídky na obou stranách spatřily siluety nepřátelských plavidel. Doorman nařídil zahájit palbu, takže ve 23:10 noční klid přervalo burácení lodních děl a nad temnou hladinou Jávského moře přeletěly první 203 a 150mm projektily. Spojenecké dělobití cílení na japonské těžké křižníky se ukázalo jako neúčinné, tudíž Takagi beze spěchu přešel na paralelní kurs a palbu opětoval teprve o 12 minut později.

Obrázek
Schéma bitvy na Jávském moři

Vzhledem k tomu, že denní fáze bitvy na obou stranách notně ztenčila zásoby munice, takže na HOUSTONU museli námořníci dokonce přenášet těžké projektily a vaky s výmetnými náložemi ze zadní nefunkční věže, rozhodl se Takagi opět vsadit na hromadný torpédový útok. Proto takřka současně se zahájením palby NAČI a HAGURO odpálily tucet torpéd, která se vydala na pouť zakončenou dvojicí hromových explozí. Japonské posádky propukly v jásot; muži se na oslavu vítězství objímali, plácali po ramenou a samozřejmě do ochraptění křičeli: Banzai! Ano, jestliže předchozí ataky prováděné na značnou distanci můžeme označit za plýtvání drahými torpédy, za což byl Takagi po bitvě zaslouženě kritizován, tentokráte měli jeho torpédometčíci „dobré oko“ a osvědčená „Dlouhá kopí“ úpornou bitvu rozhodla ve prospěch Nipponu.

Jako první se ve 23:36 otřáslo zadolodí DE RUYTERU, a protože šlehající plameny záhy přivedly k výbuchu munici do protiletadlových děl, admirál seznal, že jeho vlajkový křižník propadne zkáze a nařídil jej opustit. Ještě hůře dopadla JAVA zasažená ve 23:40, načež se starý křižník rozlomil a zmizel pod hladinou kam stáhl přes 500 nešťastníků. Třebaže k jeho zkáze došlo s děsivou rychlostí, přeživší muži v duchu nejlepších námořních tradic třikrát provolali slávu královně Vilemíně, a teprve poté se jali bojovat s vodním živlem o holé životy.

Obrázek
Zásahy torpédy na křižnících Java a De Ruyter

Podobně se zachoval i admirál Doorman, jenž posledním rozkazem nařídil HOUSTONU a PERTHU neztrácet čas záchrannou tonoucích, nýbrž plnou parou odplout do Tandjoeng Prioku, aby uchránil nejsilnější lodě pro další boje. Proto námořní kapitáni Rooks a Waller zastavili palbu a zatemněné křižníky zmizely v noční tmě zanechávaje posádky DE RUYTERU a JAVY vydané „na milost nepříteli.“ DE RUYTER se držel na hladině ještě několik hodin a podle svědectví přeživších si posádka až do konce uchovala vzornou disciplínu.

NAČI a HAGURO sice nakrátko připluly do jeho blízkosti, jako by se vítězové chtěli pokochat agónií nepřátelské vlajkové lodě, ale záchranné práce nezahájili, takže když křižník konečně zmizel v hlubinách, zůstaly na hladině stovky trosečníků. Admirál Doorman podle svědectví přeživších stál do poslední chvíle na velitelském můstku a v mokrém hrobu toho dne spočinuly i stovky dalších důstojníků a námořníků. Zkázu vlajkového křižníku přečkal jediný motorový člun, který zpočátku vlekl záchranné vory obtěžkané námořníky, ale jeho velitel korvetní kapitán Bennink se později rozhodl odpojit, a pronásledován kletbami svých krajanů, pokračoval k jávskému pobřeží na vlastní pěst.

Obrázek
Tameiči Hara

Pravda, Japonci v následujících dnech vylovili několik desítek (?) trosečníků, ale záchrana poražených nepřátel pro ně nepředstavovala prioritu, tudíž k smrti vyčerpané nizozemské posádky čekal zoufalý boj o život. „Když jsme míjeli ostrov Bawean, viděli jsme ve vodě muže. Po přiblížení jsme zjistili, že tam je asi stovka bělochů, zřejmě ze spojeneckých lodí potopených v půlnoční bitvě. Zvedali ruce v prosbě o pomoc a volali: Vodu! Vodu! Byl to zoufalý pohled. Necítil jsem osobní nenávist vůči topícímu se nepříteli. Ale co jsem mohl dělat? Moje malá loď by jich mohla vzít nanejvýš 40 až 50. Jak jsem mohl rozlišovat a vytáhnou pouze polovinu z nich? Navíc mi rychle ubývalo palivo. Kdybych loď zastavil a dal tak šanci k útoku případným nepřátelským ponorkám, možná bych do přístavu už nedoplul. Váhal jsem, ale mohl jsem dospět pouze k jednomu rozhodnutí. Musel jsem nad těmi nebohými muži ve vodě zavřít oči.“ Ronil po válce krokodýlí (?) slzy Tameiči Hara.

Ze Surabaje sice z rozkazu kontradmirála Koenraada vyplula nemocniční loď OP TEN NOORT, a v oblasti křižovaly i americké ponorky S-37 a S-38, ale stovkám trosečníků už v té době nebylo pomoci. OP TEN NOORT se totiž zmocnili Japonci, kteří jí později zařadili do služby jako TENO MARU, a ponorky toho pro záchranu tonoucích mnoho učinit nemohly, Pravda S-38 naložila 54 námořníků z ELECTRY, a posádka S-37 vzala na palubu dva muže z člunu korvetního kapitána Benninka, a s ostatními se podělila o zásoby vody a proviantu, ale přesto zkázu DE RUYTERU a JAVY nepřežilo kolem 850 osob.

Křižníky HOUSTON a PERTH dosáhly odpoledne 28. února Tandjoeng Prioku, přičemž kapitán Waller ještě v noci zaslal na velitelství depeši shrnující tragický výsledek boje, takže Helfrich věděl, že v nejdelší námořní bitvě od bitvy u Jutska klesly ke dnu lehké křižníky DE RUYTER a JAVA společně s torpédoborci KORTENAER, ELECTRA a JUPITER, zatímco těžký křižník EXETER utrpěl vážné poškození.

Obrázek
Op Ten Noort ještě jako pasažérský parník

Zbývající spojenecké válečné lodě byly rozptýlené mezi několika přístavy a pro nepřátelské konvoje nepředstavovaly vážnější hrozbu. Proto došlo již během 28. února a v noci na 1. března u Meraku, Bantamu, Eretenwetanu a Kraganu k japonskému vylodění, tudíž „operace J“ byla v plném proudu a pádu Jávy do japonských rukou už nemohlo nic zabránit.

Sotva se velitelství v Bandungu vzpamatovalo z jedné katastrofy, dopadla na Helfrichovu ustaranou hlavu další rána osudu. Připomínám, že nizozemský admirál na vlastní pěst odvolal do Tjilatjapu letadlovou loď LANGLEY a parník SEAWITCH, přičemž prvně jmenovanou jednotku 27. února odpoledne potopilo 16 bombardérů Micubiši G4M startujících z ostrova Bali. Doprovodné torpédoborce WHIPPLE a EDSALL zachránily 485 mužů, z nichž 416 převzal 28. února u Vánočního ostrova tanker PECOS. Přeplněná cisternová loď zamířila do Austrálie, zatímco EDSALL se vydal do Tjilatjapu a WHIPPLE ke Kokosovým ostrovům.

ObrázekxxxObrázek
Letadlová loď Langley a tanker Pecos

Utrpením trosečníků z LANGLEY však ještě nebyl konec, jelikož PECOS záhy potopily bombardéry z Nagumova svazu letadlových lodí, přičemž přivolaný WHIPPLE zachránil a dopravil do Fremantlu pouze 220 osob. Dodejme, že k cíli nedoplul ani EDSALL, jehož po vyčerpávající honičce zpomalily bombardéry z HIRJÚ, SORJÚ a KAGI, načež jej rozstřílela artilerie bitevní lodě HIEI a těžkých křižníků TONE a ČIKUMA. Ano, SEAWITCH svůj drahocenný náklad v pořádku vyložila v Tjilatjapu, ale to byla v záplavě katastrof jediná pozitivní zpráva, která k Helfrichovi od bitvy na Jávském moři dorazila.

Pohroma za pohromou

Překotný sled událostí představoval smrtící hrozbu pro zbytky Úderného svazu, takže není divu, že velitelé britských, australských a amerických lodí hodlali nebezpečné vody co nejrychleji opustit a dosáhnout australských a cejlonských přístavů, přičemž admirál Glassford na nic nečekal a ihned po rozprášení Doormanova uskupení odeslal do Austrálie většinu svého štábu. Jako první zamířily do bezpečí americké torpédoborce JOHN D. EDWARDS, PAUL JONES, ALDEN a JOHN D. FORD vedené fregatním kapitánem Binfordem. Podle původního Doormanova rozkazu měly po natankování paliva v Surabaji odplout do Tandjoeng Prioku doplnit torpéda, ale Binford si na Glassfordovi vymohl souhlas s odplutím do Austrálie. Proto jeho torpédoborce zvedly v podvečer 28. února kotvy, protáhly se úzkým a mělkým Balijským průlivem, a po krátké potyčce s japonskými torpédoborci dosáhly australských břehů.

Obrázek
Torpédoborec John D. Ford

I ve chvíli kdy k vyloďovacím plážím přirážely první invazní čluny, nehodlal Helfrich nečině přihlížet, takže plánoval soustředit bojeschopné lodě v odlehlém Tjilatjatu a podle možností pokračovat v boji. Jako první se jeho rozkaz pokusily vyplnit posádky HOUSTONU a PERTHU, které s úmyslem prorazit Sundským průlivem na Indický oceán, navečer 28. února opustily Tandjoeng Priok.

Už během pobytu v přístavu si námořníci z PERTHU šeptali, že jejich loď čeká neblahý osud, neboť se množila neblahá znamení. Nejprve se o útěk pokusil lodní maskot mourovatý kocour nazvaný „Red Lead“, načež pověrčivé námořníky znepokojila i skutečnost, že loď poveze dva kaplany, a hlavně zpráva, že ze stěny spadl a následně se roztříštil portrét osoby, jež v r. 1939 přejmenovala křižník AMPHION na PERTH.

Zvolená trasa je krátce po 23. hod. přivedla k Bantanské zátoce, kde právě kotvily japonské transporty, takže se Spojencům po včerejším marném a draze zaplaceném nahánění východního konvoje, nečekaně naskytla příležitost pustit žilou vojákům z konvoje západního.

Obrázek
Poslední boj křižníku Perth

A protože se většina japonských válečných lodí nalézala dále na moři, aby transporty chránila před útoky ponorek, doprovázely je pouze torpédoborce HARUKAZE a HATAKAZE, zatímco FUBUKI křižoval severně od Bantanského zálivu. Kapitáni Rooks a Waller nezaváhali a nechali pálit ze všech děl, třebaže HARUKAZE transporty zakryl kouřovou clonou. Teprve ve 22:45 se ze tmy vynořil torpédoborec FUBUKI, jenž na útočníky zahájil palbu a vyslal na HOUSTON a PERTH salvu torpéd. Spojenecké křižníky se tomuto nebezpečí rychlou změnou kursu vyhnuly, pročež „Dlouhá kopí“ zasáhla několik transportních parníků. Během šarvátky klesly ke dnu SAKURA MARU (7167 BRT), HORAI MARU (9191 BRT), ŠINSU MARU (4182 BRT) a minolovka W-2, zatímco TACUMO MARU (6960 BRT) se zachránila najetím na mělčinu.

HOUSTON a PERTH se pokusily uniknout na severovýchod, ale hřmění lodních děl přilákalo k Bantanu admirála Kuritu s těžkými křižníky MOGAMI a MIKUMA a řadou dalších válečných lodích, takže unaveným posádkám nezbylo, nežli ve svitu hvězd vybojovat poslední bitvu. Srdnatě bojující Američané a Australané poškodili torpédoborce HARUKAZE a ŠIRAKUMO, ale protože trupy jejich lodí cupovaly výbuchy granátů a torpéd, jednalo se o jednostrannou záležitost. Jako první se v 00:05 potopil PERTH, ale HOUSTON se bil ještě 40 minut, nežli i on zmizel pod hladinou. Vítězové vylovili z vody 675 trosečníků, ale přesto v bitvě v Sundském průlivu zahynulo téměř 1000 mužů.

Až na Indický oceán pronikl pod pláštěm noci osamělý torpédoborec EVERTSEN, ale i jej u ostrova Sebuku opustilo štěstí, takže svedl souboj s torpédoborci MURAKUMO a ŠIRAKUMO. Ani Holanďané neprodali kůži lacino, ale nakonec museli s hořící lodí zamířit na mělčinu a hledat útočiště na břehu Sebuku, přičemž torpédoborec zničil výbuch muničního skladu.

Obrázek
Torpédoborec Pope

Prorazit železný kruh svírající Jávu se pokusily i lodě, jež po bitvě na Jávském moři našly útočiště v Surabaji. Posádka EXETERU dokázala zdánlivě nemožné, takže veterán z bitvy u La Platy mohl po improvizované opravě tří kotlů a pohřbu padlých námořníků navečer 28. února v doprovodu torpédoborců POPE a ENCOUNTER opustit základnu. Velitel námořních sil Commonwealthu kontradmirál Palliser malému soulodí nařídil po obeplutí ostrova Bawean zamířit k Borneu, načež mělo po setmění proklouznout Sundskou úžinou a odplout na Cejlon.

Bohužel, Jávské moře se mezitím proměnilo v japonský rybník, takže spojenecké lodě spatřila osádka průzkumného letounu a admirál Takagi se ochotně postaral, aby jeho kanonýři dokončili práci započatou před dvěma dny. EXETER dopoledne 1. března poblíž Bornea dostihly těžké křižníky NAČI, HAGURO, AŠIGARA a MJÓKO s čtveřicí torpédoborců, a třebaže strojníci dokázali zvýšit rychlost na 24 uzlů a doprovodné torpédoborce zahalily křižník kouřovou clonou, v 11:20 v kotelně „A“ vybuchl granát, jenž připravil EXETER o dodávky páry a elektřiny. Vzápětí bok ochromeného křižníku proklálo „Dlouhé kopí“ z torpédoborce IKAZUČI, načež dal kapitán Gordon povel k opuštění lodě, která se krátce po poledni potopila. Na hladině zůstalo asi 600 trosečníků, z nichž polovinu zachránili Japonci, zatímco ostatní ponechali napospas osudu.

Obrázek
Maskot posádky Perthu

Jakmile EXETER ztratil chod, velitelé POPE a ENCOUNTERU nařídili zvýšit rychlost na maximum a pokusili se o únik. ENCOUNTER záhy poslaly ke dnu salvy z japonských křižníků, ale POPE pronásledovatele setřásl a zdálo se, že unikne. Jenomže zakrátko na starý „čtyřkomínovec“ zaútočily bombardéry z letadlové lodě RJÚDŽÓ, načež opuštěný vrak rozstřílely japonské křižníky.

Z lodí, které vyvázly z bitvy na Jávském moři, tedy zůstal ve zdejších vodách pouze torpédoborec WITTE DE WITH, ale protože jej v Surabaji 2. března vážně poškodily japonské bombardéry, nemohl přístav opustit a Nizozemci jej raději potopili.

Použité zdroje k sérii dobytí Nizozemské Východní Indie:
Донец А.: Голландские крейсера Второй Мировой войны. Vydalo nakladatelství Пьедестал 2000.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Холмс У.: Победа под водой. Smolensk 1999.
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. dostupné online
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Локвуд Ч. Хасимото М.: Подводная война на Тихом океане. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Восходящее солнце над Тихим океаном декабрь 1941 - апрель 1942. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Такусиро Х.: Япония в войне 1941-1945 гг. Vydalo nakladatelství Полигон 2000.
Уинслоу У.: Потоплены и забыты. Vydalo nakladatelství АСТ 2005.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.
Morze Statki i Okrety 2004/2, 2004/3, 2008/10, 2012/2, 2012/3, 2014/1-2.
Militaria 2009/2.
Okrety Wojenne numer 19, numer 20, numer 22, numer specjalny 67, 1993/1, 1999/3, 2012/6, 2014/2, 2014/3, 2018/6,
Okrety 1999/6-7.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
Морская Кампания 2006/2.
http://www.netherlandsnavy.nl/
http://www.wunderwafe.ru/WeaponBook/Holland/index.htm
https://dutcheastindies.webs.com/
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.dutchsubmarines.com/
https://dutcheastindies.webs.com/alvis_straussler.html
http://www.tanks-encyclopedia.com/ww2/N ... lwagen.php
http://pavel70slama.blog.cz/1211/obrnen ... ervalwagen
https://www.tracesofwar.nl/articles/412 ... 6.htm?c=gw
https://thejavagoldblog.wordpress.com/
http://hansamethini.blogspot.com/2009/0 ... -1942.html
http://www.microworks.net/pacific/battl ... kpapan.htm
http://www.microworks.net/pacific/battl ... strait.htm
https://news.usni.org/2014/08/22/nightm ... uston-went
https://ww2today.com/14th-february-1942 ... -hms-li-wo
https://www.sea.museum/2017/02/19/bombing-of-darwin
https://www.wikipedia.org/