Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 148.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 148.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 148.
Mapa

Obrázek

, na které jsou letiště RAF a RAAF, která používala britsko-australsko- novozélandské letectvo do kapitulace Singapuru, mapa je volně přístupná na několika webech.
Hurricany a Buffala, která přivezla transportní loď Aorongi, byla samozřejmě okamžitě vykládaná, k čemuž pak - na str. 298 až 300., po své, 20 let trvající studii anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá Jatka I., píší:

"Když byla zformována nová 232 (prozatímní) peruť, k letce ´B´ se velitelství letectva připojil americký dobrovolník Plt. Off. A. C. Marchbans, který pocházel z Waxahachie v Texasu. Hurricany byly rychle vyloženy a stále ještě v bednách byly ve dvou zásilkách v noci převezeny do Seletaru.. Avšak když tam první várka dorazila, jeden starší důstojník rozkázal, aby byly bedny z letiště odstraněny, neboť hrozilo bombardování. Vozidla svůj těžkopádný náklad pomalu vyložila a odjela pro druhou část. Místem setkání byla úzká silnice s hlubokými děrami od monzunových dešťů po stranách, které dávaly jen malé možnosti k manévrování tak těžkých vozidel, jako byly transportéry ´Quen Mary´. Přestože byl měsíc v úplňku, neobjevil se nad tímto lákavým cílem ani jeden útočník.
Měsíc byl totiž po celou noc zakryt mraky a téměř ustavičně pršelo. Velitelé konvojů a jejich muži pracovali celou noc v těchto příšerných podmínkách a ráno byly všechny bedny s letouny rozmístěny v poměrném bezpečí."

Již za necelých 48 hodin se mechanikům podařilo sestavit první Hurricany (o Hurricanech, této druhé dodávce, jsem zjišťoval odkud a jak se dostaly na ostrov Singapur, abych se dozvěděl, že původně patřily k 605. squadroně (zde viz foto

Obrázek

, na kterém byl popisek Hawker Hurricanes ze 605. squadrony /W706/) a překladač mi dal následující odpověď:
("605. Sqn Letka byla vybavena Hawker Hurricanes a byla zaslána do zámoří v říjnu 1941. Do Singapuru dorazila v lednu 1942 a byla téměř okamžitě evakuována na Sumatru. Po přestěhování do Javy se squadrona zúčastnila protivzdušné obrany Batavie, ale od 17. do 27. února, působila spolu s č. 232. Squadron. Do 28. února byly dvě squadrony na méně než poloviční síle a bylo rozhodnuto ponechat č.232. Dobrovolníci z č. 605 vyplnili mezery v této letce a zbytek squadrony byl evakuován. 605 přestala existovat v březnu 1942.") a připravit je k zalétávání.
Dne 17. ledna bylo k boji připraveno celkem 21 letounů. Jednalo se skutečně o mimořádné výkony mechaniků ze 151. opravárenské jednotky, které ocenil náčelník leteckého štábu Parker, který později prohlásil, cituji:
"Hurricany IIB měly mnohem silnější motory, ale jejich rádia TR9D byla stará téměř nepoužitelná. Byly vybaveny těžkými vzduchovými filtry na přístupech vzduchu k motoru. Škoda, že nemohly být odmontovány (s výjimkou jednoho případu, kdy byl místo filtru namontován dřevěný panel - byla místní dílenská úprava). My jsme v Singapuru ze svých Hurricanů nikdy nedostali dobré výkony.
Další nevýhodou našich letounů byla malá schopnost manévrování, protože místo osmi kulomety byly vyzbrojeny dvanácti. I když pro střelce bylo takové množství kulometů výhodné čtyři kulomety i s municí navíc musely vážit další nejméně půl tuny. Hurricany byly pomalé, zvláště při stoupání, ale byly i těžkopádné při manévrování. Avšak i tak jsme dychtili po tom, abychom s těmito letouny pronikli mezi bombardéry, které denně létaly nad Singapur. To mě neuchránilo - a předpokládám, že ani ostatní - před vzrůstajícím nervovým napětím blížících se leteckých bitev, které budeme muset ve vzduchu vybojovat.
Nevěděl jsem, jak budu v boji reagovat, ačkoliv jsem se utěšoval vědomím, že jsem duševně a mentálně připraven zemřít, přestože jsem zepředu chráněn motorem a čelním štítkem kabiny z neprůstřelného skla a že mám za sedadlem pancéřový plát, což mi dávalo šanci přežít.
Navíc jsem měl daleko velkou podporu, která mi podávala optimismus a odhodlání - byla to má katolická víra a také 130 hodin nalétaných na Hurricanech, tj. víc než měli ostatní piloti - s výjimkou těch, kteří pocházeli z 232 peruti. Někteří piloti nalétali méně než 20 hodin na Spitfirech, ale žádné na Hurricanech."


Jako doprovod s tímto konvojem přijel do Singapuru i těžký křižník Exeter (více viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/HMS_Exeter_(68)
). Exeter (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je křižník HMS Exeter, foto je volně na několika webech.) měl na palubě jeden Walrus (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je průzkumný a pozorovací námořní Walrus, foto je volně přístupné na několika webech.), protože svůj druhý stroj ztratil i s osádkou před několika měsíci. Nedostatek byl odstraněn v Singapuru tak, že mu byl naloděn Walrus (R6587) Pty Off. Crozera, který na Singapuru přežil potopení Repulse. Crozerova posádka však na Exeter nepřešla. Místo ní byl jako pozorovatel přidělen Lt. Jim Longman a L/Air Goodridge jako střelec.

Středa, 14. ledna 1942.
Špatné, až "neletové počasí" dne 14. ledna ráno tak trochu ochránilo Singapur od bombardování, neboť 51 japonských bombardérů se muselo, před cílem útoku, vrátit. Avšak několik doprovodných stíhaček A6M pokračovalo až nad samotné město Singapur, kde se střetly se sekcí hlídkujících Buffal z 243. perutě (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Brewster Buffalo ze 243. perutě, foto je volně přístupné na několika webech).
Na souboj toho dne vzpomínal Sgt. Fisken, který seděl ve stroji W8147/O:
"Jeden námořní typ ´O´ pravděpodobně sestřelen - určitě poškozen -. Přiznán mi byl později. Můj letoun byl plný děr. Celkem 18 průstřelu."
Celý tento souboj byl více dramatický, než jak jej vylíčil aktér, jak vyplynulo ze zápisníku letů samotného Fiskena, a jak řekl a vše popsal Flt. Sgt. George Mithersdale:
"Fiskenův W8147 byl poslední, který přistál. Když pilot vystoupil z kabiny, zeptal jsem se ho: ´Jak to šlo Fisku - žádná radost?´a potom jsem si všiml, že se ho něco dotklo a my - pozemní personál a já - jsme byli otřeseni jeho odpovědí.
´Nejsem si tak jist,´řekl - ´ztratil jsem kontrolu nad letounem a pokoušel jsem se z něj vyskočit, ale nešlo to. Už jsem byl jednou nohou venku z kabiny a uvízl jsem, tak jsem se pokoušel vlézt dovnitř, a také to nešlo - uvázl jsem s jednou nohou venku a s druhou uvnitř.
Dívali jsme se jeden na druhého a potom jsem se ho zeptal, jak se mu podařilo dostat se zpět do letounu, na což mě odpověděl: ´Podařilo se mi uchopit řídící páku, druhou rukou jsem chytil plynové páky a strčil jsem druhou nohu do kabiny.
Když jsem zatáhl za řídící páku, podařilo se mi dostat letoun pod kontrolu a začal se vracet domů!´Při tomto vysvětlení hleděla z jeho očí hrůza."

Fisken pak ještě připojil:
"Bojovali jsme, japonský letoun pode mnou explodoval a výbuch mě obrátil. Co se týká skákání - v ´Reptile Store´(obchod s plazy) jsem si koupil novou leteckou kuklu, která měla být vyrobena z hadí kůže. Vzadu dole měla dva vázací řemínky a také normální řemínek pod bradu. Moje kyslíková maska byla příliš volná, tak jsem ji přišil ke kukle.
Kyslíková hadice, která je opletená a velmi pružná, je bajonetovým uzávěrem spojena se zásobníkem kyslíku - a když jsem se dostal do potíží, nedokázal jsem rozepnou bajonetový uzávěr. Kdybych na tohle nedbal a vyskočil, pověsil bych se za hlavu a nohu ve 12 000 stopách, když jsem se pokoušel střídavě dostat ven a dovnitř letounu. Nakonec se mi podařilo se dostat dovnitř, vybrat letoun z vývrtky a vrátit se domů."

Po přistání v Kallangu pojížděl Fisken se svým poškozeným letounem na stojánku:
"Když jsem letoun zastavil, požádal jsem mechaniky o dvoje kleště, ale stále se mi nedařilo otevřít kyslíkový uzávěr - byl ohnutý. Později jsem zjistil, že ho poškodilo několik projektilů. Když jsem sundal kuklu, přicházející šéf mechaniků mi řekl, že jsem největší blázen na světě, protože stačilo jen sundat z hlavy přilbu a byl bych volný!"

Jedna ze sekcí Buffal ze 488. perutě (zde viz foto,

Obrázek

na kterém jsou Brewster Buffala ze 488. perutě, foto je volně přístupné na několika webech) napadla ten den japonský průzkumný letoun. Při útoku jej s největší pravděpodobností sestřelil Sgt. Killick, ale pak byl přinucen útok přerušit, protože se do soubojů zapojily japonské A6M. Zřejmě se jednalo o část letounů z jednotky Zer, která v té době bojovala s 243. perutí.

"Několik Ki-27 z 11. perutě, které se později objevily nad ostrovem, nehlásilo žádné střetnutí, avšak piloti uvedli, že v zálivu zahlédli letadlovou loď.
Přes špatné počasí piloti Flg. Off. Sproule a Sgt Parsons z 21/453. perutě provedli ráno průzkumný let nad Kuantanem. Zpozorovali asi 30 stíhaček (identifikovali je jako námořní typ ´O´) na zemi a několik ve vzduchu. Nízké mraky poskytly výborný úkryt a oba letouny se vrátily aniž byly napúadeny. Na rozkaz armády pokračovaly letouny z odloučené letky MVAF v Kalangu v denních průzkumech. V 16.20 hod. odstartoval Moth Major s osádkou Plt. Off. G. C. Stevens a Lac Stapleton směrem Endau. Letěli těsně pod hradbou mraků ve výšce 1 000 stop; Stapleton později hlásil:
" Nespatřili jsme nic zvláštního kromě vesnice Endau, nebo alespoň zbytku, který z ní po vypálení zůstal. Po přeletu vesnice a dosažení pobřeží jsme změnili směr letu na sever, a pokračovali jsme v něm asi 10-15 mil. Když ustoupila mraková pokrývka pod níž jsme letěli, rozhodli jsme se, že zamíříme na moře.
Tehdy se pilot otočil, spatřil nad námi, za ocasem našeho stroje, dva letouny, které se podobaly armádním ´97´(pravděpodobně dvoumístné lehké bombardéry Ki-51 ze 27. perutě), které po vylétnutí z mraků mířily přímo na nás. Pilot přidal plyn, potlačil letoun až na hladinu a zamířil k pobřeží se záměrem přistát na pláži. Ještě než se nám to podařilo, začaly oba letouny stoupat. Abychom se jich zbavili, museli jsme letět pouze několik stop nad vodní hladinou.
Po přeletu pobřeží jsme dál kličkovali nad korunami stromů a uhýbali jejich dalším útokům. V té chvíli byl pilot zasažen jednou střelou do zad a předal mi na chvíli řízení (Stapleton byl v pilotním výcviku) s instrukcemi, abych držel kurz k vesnici Endau."


Stevans se pak trochu vzpamatoval, ujal se řízení a po krátkém letu dosáhl ústí řeky v Endau. Po celou dobu na ně japonské letouny opakovaně střemhlav útočily a střílely na ocas jejich stroje.

"Ve výšce od 50 do 100 stop střemhlavý útok nad dvojplošníkem vybíraly a při stoupání pokračovali ve střelbě zadní střelci.
Stevens letěl pouze několik stop nad řekou a tak blízko břehu, jak jen to bylo možné. V blízkosti vesnice Endau provedl jeden z Japonec náhlý střemhlavý útok zezadu. Dávka střel, které vypálil, zasáhla pravou stranu palivové nádrže a z děr začalo unikat palivo, které se naštěstí nevzňalo. Stevens po dosažení vesnice letoun otočil k východní straně silnice, a tu se náhle přímo v dráze letu objevil strom; Moth do něj narazil a přitiskl se k zemi.
Stapleton, který při havárii utrpěl sečnou ránu na rtech, vylezl z vraku první a pomáhal ven zraněnému pilotovi. Poté se okamžitě rozběhl vysokým porostem, ale Stevens se po chvíli zhroutil. Stapleton dál pokračoval sám, až narazil na australskou vojenskou hlídku, se kterou se pro Stevense vrátil. Zatím oba japonské letouny asi deset minut kroužily a osádky hledaly sestřelený dvojplošník, ale nemohly ho nalézt. Po shození několika pum na vesnici Japonci odletěli."
Když se toho dne, 14. ledna 1942 začalo stmívat, ještě aktivita pilotů na Singapuru nekončila.
Odstartovalo šest Blenheimů ze 34. perutě k dalšímu náletu na sever Malajska na letiště Sungei Patani (zde viz mapu,

Obrázek

, na které jsou nejen letiště v Malajsku, ale i data, kdy které město a letiště Japonci obsadili od 8. prosince 1941 do 25. ledna 1942. Foto mapy je volně přístupné na několika webech.).

"Krátce po startu se tři letouny vzhledem k bouřlivému počasí musely vrátit, zatímco Plt. Off. Lou Rembridge se se svou osádkou ztratil. Posléze nouzově přistáli na pobřeží Sumatry. Svoji těžkou zkoušku přežili a za pomoci armády se vrátily do Singapuru. Zbývající dva letouny k cíli doletěli, ale osádky nemohly zjistit výsledek útoku.
Týž večer musel v Johorské úžině pro poruchu motoru přistát na vodě Vildebeest K6383 ze 100 perutě (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Vickers_Vincent_ Vildebeest, foto je volně přístupné na několika webech.). Osádka byla nezraněna a brzy byla zachráněna."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 148.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 149.

Čtvrtek, 15. ledna 1942.
U předchozího dne byl řečeno, že japonské Ki-27 z 11. perutě oznámilo na velitelství, že do zálivu Keppel u Singapuru připlula letadlová loď, což nebyla pravda. Ale na toto mylné hlášení velitelství námořnictva poslalo do vzduch 15. února celkem 27 G4M z leteckého pluku Kanoja (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek G4M _"Betty", foto je volně přístupné na několika webech.), které doprovázela 3 Zera. Svaz japonských letadel přiletěl nad Singapur v 9,45 hod., ale nespatřil žádnou loď, natož letadlovou. Aby se nemusely bombardéry vracet s pumami zpět domů, svrhly svůj náklad na letiště Tengah, na kterém poškodily ubytovnu seržantů, operační místnost a okolí velitelství základny. Pět minut po náletu bombardérů zaútočila Zera, která si vzala za cíle ostřelování Blenheimu a letounů ze 4. AACU. Když se svaz vracel, několik G4M, ještě bombardovalo letiště Kluang v jižním Johoru, ale tam způsobily jen nepatrné škody. Na str. 302 až 304., anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, po své, 20 let trvající studii, v knize - Krvavá Jatka I., píší:

"Mezitím z malajských základen odstartovaly dvě sekce po osmi bombardérech, a doprovodné Ki-43 (zde viz foto,

Obrázek

, na kterém je japonská stíhačka, popisek měla Ki-43_ IIa_, foto je volně přístupné na několika webech.) z 59. perutě. Bombardéry napadly Tengah a Sembawang, a stíhačky se střetly s Buffaly, z nichž šest sestřelily. Hlídkující Ki-27 z 1. perutě si nárokovaly sestřelení sedmi Buffal ze 13ti, se kterými se utkaly nad Singapurem,. Nad ostrovem se objevily také nejméně dva Ki-44 ze 47. samostatné letky a Capt. Jasuhiko Kuroe se dostal do souboje s Buffalem. Později o tom napsal:
´Dostali jsme rozkaz (letět nad Singapur) k prvnímu bojovému letu... Pronásledoval jsem Buffalo, které letělo nad letištěm Tengah.´"
Ihned po svém prvním útoku na Buffalo napadl týž letoun Capt. Susumu Džimbó, po němž pak zaútočil ještě i Capt Kuroe:
"po pěti dávkách šel letoun k zemi."
Byla to doba, kdy "byla Buffala zapletena do velkého množství soubojů, jednotky japonského 6. leteckého pluku pod ochranou Ki-43 ze 64. perutě bombardovaly Seletar a Singapur City, kteří později zaútočili na Seltar, si nárokovali zapálení jednoho letounu a poškození dalších šesti. Jeden Ki-43 byl zasažen a jeho pilot byl na zpátečním letu přinucen přistát v blízkosti Kelongu. Skutečně poškozené při útoku na Seletar byly dva Sharky letky ´A´ze 4. AACU.
Během dne odstartovala Buffala ve větších počtech (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je - Buffalo, Singapur - 488. squadron, a popisek říká, že při poplachu piloti spěchají ke svým Buffalos, foto je volně přístupné na několika webech.). 488. peruť vedl Plt. Off. Grevill Hesketh. Japonští stíhači na ni velmi brzy zaútočili - pravděpodobně z 1. a 59. perutě - a Hesketh byl téměř okamžitě sestřelen (podle hlášení jej sestřelil námořní typ ´O´). Pilot byl smrtelně zraněn a neřízený letoun W8183 havaroval v blízkosti olejových nádrží u vojenské nemocnice Alexandra. Většina dalších Buffal byla poškozena, ale vrátila se do Kalangu. Pouze Sgt. Kuhn (W8150) byl schopen dosáhnout úspěchu. Hlásil, že zaútočil na Ki-27, který se po zásahu převrátil na záda a neřízen začal padat kolmo k zemi. Protože byl vzápětí sám napaden a těžce zasažen, nemohl sledovat pád Ki-27. Později přišlo hlášení z velitelství letectva, že japonský letoun havaroval."

Ve stejné době, a to od rána, byly vysílány na hlídky sekce Buffal z 243. peruti.
"Flt. Lt. Garden (W8246/K) a Sgt. Weber vlétli přímo mezi stíhače doprovázející bombardéry (zde viz foto

Obrázek

, u kterého byl popisek - Brewster Buffalo z 243. perutě, foto je volně přístupné na několika webech). Oba piloti si vybrali po jedné stíhačce, a jak řekl Weber, v zatáčce na ně zaútočili:
´Mowbray zaútočil na ´O´a já jsem ho palbou následoval, ale špatně jsem zamířil. Potom jsem spěšně potlačil letoun do střemhlavého letu. Když jsem po chvíli vystrčil hlavu z mraku, zjistil jsem, že se nacházím uprostřed mezi ´O´; jedno Zero je ve výborné poloze, abych na ně mohl vypálit. Vystřelil jsem dlouhou dávku a myslel jsem, že jsem uspěl, protože se japonský letoun převrátil na záda a zmizel v mracích i s Rexem A, který ho následoval. Potom jsem letěl domů."
Tzv. Letoun ´O´, již každý, kdo četl tyto historické texty, poznal. Ví tedy, že se zde jedná o námořní verzi A6M, zlidověle "Zero" (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je námořní ´Zero´, A6M, startující z letadlové lodě Šokaku, foto je volně přístupné na několika webech. Určitě zde však je ´Zero´ jen ilustrační a nikoliv z letadlové lodě Šokaku...) . Takže na "Zero", na které útočili oba piloti, Garden a Weber, mohlo být, dle anglo-japonské trojice historiků (viz str. 304), A6M z japonské 22. letecké flotily, které tehdy pilotoval NAP 1/C Hiroši Sujama, který se ten den, čtvrtek 15. ledna nevrátil, dle záznamů letky, z boje nad Singapurem.

"Na další sekci složenou z Plt. Off. Marry a seržantů Wipiti a Kronka z malé výšky střemhlav zaútočilo dvanáct Ki-27. Marra (W8199/S) po boji hlásil, že jeden Ki-27 zasáhl, ale neviděl ho havarovat. Večer však byla peruť informována, že armáda objevila v oblasti boje havarovaný Ki-27, který byl Marrovi přiznán.
Během těchto bojů bylo ztraceno jedno Buffalo. Z boje se nevrátil Sgt. John Oliver (W8181/P). Holanďané také ztratili jednoho ze tří Brewsterů, které vedl do boje Kapt. van Helsdingen. Ens. P. Swarts byl sestřelen a zabit v letounu B-3103.
Ze Sembawangu v 9.30 odstrtovalo šest Buffal 21/453. perutě. Tři letouny se musely vrátit a ostatní vystoupaly do hlídkové výšky 20 000 stop. 4 000 stop pod sebou spatřily formaci 21 bombardérů, na kterou byly schopny provést pouze jediný střemhlavý útok. Flt. Vanderfield a Flg. Off. Leigh Bowes si nárokovali po jednom sestřelu, pravděpodobný sestřel byl přiznán Flt. Kinninmontovi, jehož letoun byl zasažen palbou zadních střelců. Po nouzovém přistání později řekl:
´Potlačili jsme letouny a přiblížili se. Vybral jsem si jeden letoun a přesnou dávkou jsem ho zasáhl. Z levého motoru se mu vyvalil kouř, já jsem odletěl stranou a díval se jak jde dolů. Nemohu říci, jestli havaroval, protože v tu chvíli jsem byl zasažen jedním z dalších letounů. Musel jsem ho zasáhnout, protože náhle z jeho motoru stříkal olej, který pokryl můj letoun v takové míře, že jsem z kabiny téměř neviděl. Pověsil jsem se za něj a pokusil se dostat do vhodné pozice."
Brzy ráno stejného 15. ledna se také dalších šest Buffal z 21/453. perutě připojilo nad pevninou Malajska ke smíšené bombardovací skupině, kterou tvořilo 6 Hudsonů RAAF (pět bylo z /8 RAAF, jeden byl z /1 RAAF), tří Blenheimů z 34. perutě a šesti Glenn Martinů z 1-VIG-III. Měly zaútočit na malý konvoj lodí, které byly u Port Dicksonu spatřeny časně zrána piloty dvou Buffal. Konvoj však nebyl objeven a většina letounů se i s pumami vrátila do Sembawangu. Některé Hudsony však zaútočily na bárky na řece Linggi, z nichž dvě potopily a další tři poškodily..

Pátek, 16. ledna 1942.
V pátek dne 16. ledna dostal Flt. Lt. K. C. Kleining, od velitelství rozkaz, aby provedl průzkum podél východního pobřeží jižního Malajska. Již časně ráno tak odstartoval ze Sembawangu se svým Hudsonem A16-76 z 8. perutě RAAF. Ani ne po hodině klidného letu se k němu náhle zezadu přiblížil jeden japonský Ki-27 a zaútočil. Střelec Sgt. D. G. Scott okamžitě palbu opětoval a zřejmě útočníka zasáhl, protože ten okamžitě zmizel v mraku.
Na str. 304. a pak dále až 308., ve své, historické studii, pak anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá Jatka I., píší, cituji:

"Další Hudson této jednotky, který se vrátil z podobného letu nad východním pobřežím, byl také napaden. Zřejmě na něj zaútočil A6M. Japonský pilot vypálil čtyři dlouhé dávky, ale Flt. Lt. P. G. Parry jim unikl skluzem až nad vrcholky vln. Po přiblížení na něj střelec Sgt. N. G. Menzies vypálil a ve výšce asi 50 stop nad mořem ho sestřelil.
V době, kdy Hudsony RAAF plnily své úkoly, do Tengahu přiletěla posila prvních tří Hudsonů II z 53. peruti (viz Tabulka 20). Letouny odstartovaly ze Spojeného království a přes Gibraltar, Maltu, Kahiru, Habbániji, Sharja, Karáčí, Jodhur, Akjab, Toungoo a Rangún přiletěly do Tengahu. Kapitán letounu V9129 Flg. Off. Terence O´Brien, který jako Australan sloužil v RAF, řekl:
´Konečně do Singapuru přiletěla první letka Hudsonů. To, co jsme uviděli nejdříve, nebyla země, ale obrovský sloup černého kouře, který stoupal na východní části ostrova z vybombardovaných olejových nádrží do výšky několika tisíc stop.
Nádrže hořely celou dobu, co jsme byli v Singapuru."

A tady je pak Tabulka 20 - Posila Hudsonů III., kterou prezentuje na str. 305. anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá Jatka I., cituji:

"Tabulka 20.
Posila Hudsonů III.
53. peruť.

18. Hudsonů opustilo Spojené království, 15 přiletělo; kapitány letounů byli:

1V9120....Sqn. Ldr. L. W. Lilly...................9 AE537.. Plt. Off. S. D. Mayhew
2 AE583...Flt. Lt. T. R. Burne.....................10 AE602..Plt. Off. F. C. R. Matson
3 V9129....Flg. Off. T. P. O´Brien...............11 V9233...Plt. Off. P. Anderson
4 AE529...Flg. Off. E. J. Henry, RNZAF....12 V9153...Plt. Off. M. J. Horsey
5 AE493...Plt.. Off. P. M. Bonn...................13 AE 607..Plt. Off. A. G. S. Oldworth
6 AE592...Plt. Off. J. S. Robinson...............14 V9180...Plt. Off. L. Hayton
7 AE521...Plt. Off. R. A. C. Johnson............15 AE495...Sgt. D. S. Hunter, RNZAF
8. AE521..Plt. Off. W. T. de R. Waters, DFC............................................................

Tři letouny doletěly pouze do Barmy; jejich kapitány byli:

16 AM 941..Plt. Off. P. E. Springman..........18 AE562...Plt. Off. A. O. Hawkins,
........................................................................RNZAF
17 AE486....Plt. Off. F. W. Letchford............

Sqn. Ldr. L. W. G. Lilly, který vedl první letku, se při hlášení na velitelství letectva dozvěděl, že nové Hudsony mají být rozděleny mezi dvě perutě RAAF. Sqn. Ldr. Lilly se proti tomuto rozhodnutí postavil a argumentoval, že "jednota peruti je důležitá pro morálku". Ve vzniklém sporu jej v argumentaci podporoval i nivě příchozí Air Cdr. W. E. Staton DSO, MC, DFC, (letěl z VB jako cestující na palubě Hudsonu Flg. Off. Horseye). Lilly svůj spor s velitelství nakonec vyhrál a udržel tak pohromadě celý zbytek 53. peruť (zde viz foto

Obrázek

, na kterém jsou Lockheed Hudson z 53. perutě; byla zde přímo popiska: Lockheed Hudsons_53_Sqn_RAF, foto je volně přístupné na několika webech). Osádky 62. peruti, které trpěly nedostatkem letounů, tak zůstaly pod velením původní perutě. O´Brien toto řečené rozhodnutí okomentoval slovy, cituji ze str. 305.:
"Velitel peruti Wg. Cdr. McKern měl nemožný úkol. Jak na zemi účinně velet peruti vyzbrojené typy letounů, které nemůže létat? Jak může člověk klást požadavky na osádky, když nic neví o schopnostech letounu a má menší operační zkušenosti, než kterýkoliv z pilotů? Jak může posuzovat své osádky, když je nejen neschopný ocenit jejich současné výkony, ale také vůbec nic neví o jejich předcházejících zkušenostech? McKern udělal to nejlepší, co mohl udělat - Lilly se stal zástupcem velitele, ale ve skutečnosti měl pod kontrolou veškeré létání."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 148.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 150.

To samé ráno 16. ledna zaútočilo 24 japonských bombardérů G3M (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonský bombardér G3M, popisek zněl: G3M_type_96_Attack_Bomber, foto je volně přístupné na několika webech.) z pluku Genzan na Singapur, zde pak na letiště Seletar. Proti těmto bombardérům stíhačky nestartovaly. Čtyři bombardéry byly sestřeleny protiletadlovým dělostřelectvem Seletaru. Japonská hlášení zde uváděla, že celkem 12 A6M Zero z 22. letecké flotily zde údajně sestřelily 10 ze 20ti Buffal, která se měla do boje zapojit již nad letištěm Tengah. Britská hlášení uvádí, že k tomuto dni nebylo v tomto prostoru zničeno ani jediné Buffalo.
Buffala z 243. perutě však skutečně bojovala. Hlášení říká, že Sgt. Krong pravděpodobně sestřelil jednu japonskou stíhačku a Sgt. Bruggink z 2-VIG-V hlásil útok, který provedl na bombardovací japonskou formaci, ale nebyl úspěšný. Ve stejné době dostala 488. peruť také rozkaz ke startu proti blížícím se japonským bombardérům. Rozkaz však přišel pozdě a stíhačky nebyly schopny nabrat dostatečnou výšku potřebnou k útoku.
Od stejné trojice historiků, str. 306, dál cituji:

"Během přestávky mezi nálety byl požádán Flt. Lt. Hitchcock z 8. perutě RAAF, aby s Tiger Mothem ze 453. peruti provedl pro armádu spojovací let ze Sembawangu do Batu Pahat (zde viz foto

Obrázek

ilustračně; Tiger Moth, od kterého dávám jen částečný popisek: Tiger_Moth_A17_543_..., foto je volně na několika webech.). Jako střelec s ním letěl desátník RAAF (výzbroj letounu tvořil samopal zn. Thompson). Úkol se podařilo úspěšně dokončit; v poslední fázi letu se původně domnívali, že se setkali s japonskými letouny, ale později zjistili, že jsou to Blenheimy.
JNAF také nad Singapur vyslalo dva průzkumné C5M (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je ilustračně Mitsubishi Ki-15, řečené C5M, které většinou, jako průzkumné a pozorovací, doprovázelo japonské bombardovací svazy, foto je volně přístupné na několika webech.). Jedna osádka zamířila nad Tengah, kde napočítala 21 malých letounů. Další posádka pátrala po bitevní lodi, která měla být spatřena osádkou bombardéru G3M u západního pobřeží ostrova. Tento druhý letoun byl napaden čtveřicí Buffal z 243. peruti, kterou vedl Sqn. Ldr. Howell (W8193). Ten se domníval, že je to armádní stíhačka typu '97' a nad jižním cípem Johoru na letoun zaútočil:
'Věděli jsme, v kterých místech se letoun pohybuje, a po prolétnutí mraky se objevil přímo proti nám. Přemístili jsme se za něj a já jsem vypálil přesnou dávku. Nepřátelský letoun okamžitě zamířil k zemi, vzápětí z něj vyrazily plameny, a ještě předtím, než havaroval, se mu utrhlo jedno křídlo. Ani jsem si nemyslel, že bych ho takhle zasáhl.'
Flt. Lt. Mowbray Garden, vedoucí druhé sekce, o tomto krátkém boji řekl:
'Sqn. Ldr. Howell byl skutečný profesionál, zaujal výborné postavení a se svým číslem 2 na letoun zaútočil zezadu a sestřelil ho. Jakmile byl letoun zasažen, utrhlo se mu pravé křídlo a šel přímo do země. Náš letecký zbrojíř mi řekl, že Sqn. Ldr. Howell spotřeboval na zničení tohoto letounu pouze deset nábojů.' "
K tomuto příběhu sestřelu se váže historka, že byl Howell později obdarován láhví šampaňského od místního restauratéra, který u toho navíc prohlásil, že stejný, nebo podobný dárek od něho dostane každý pilot, nebo střelec, který takto viditelně sestřelí nějaký japonský letoun. U Howella to v tuto dobu nepřicházelo v úvahu, neboť musel být na několik dnů hospitalizován v nemocnici. V době jeho nepřítomnosti tak převzal velení nad Buffaly 243. letky 'B' Flt. Lt. Ron Bows. Na str. 306 a 307., pak anglo-japonská trojice historiků Christopher Shores, Brian Cull a japonský historik Jasuho Izava, v knize - Krvavá Jatka I. pokračuje o dni 16. ledna 1942, cituji:

"Letecký průzkum objevil silnou koncentraci japonských vozidel v léčce na hlavní silnici Gemas-Tampin, kterou nastražila australská pěchota. Okamžitě odstartovalo šest Glenn Martinů z 1-VIG-III (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek - Glenn Martin_B10_wh_139_1., foto je volně přístupné na několika webech) a dvanáct Buffal z 21/453. peruti, kterou vedl Sqn. Ldr. Harper. Během letu do cílové oblasti napadl Flg. Off. Sheppard jednomotorový průzkumný letoun, ale měl pouze čas z letounu ustřelit jen pár kousků plechu, protože se musel vrátit a dál doprovázet nizozemské bombardéry.
Při přeletu nad jižním Johorem si na Glenn Martiny zastřílelo vlastní protiletadlové dělostřelectvo, které způsobilo jen malé poškození několika letounů. Všechny stroje však v letu pokračovaly a v Gemas a na silnici Gemas-Tampin bombardovaly nahromaděná vozidla. Podle hlášení zapálily dvanáct automobilů. Mezitím na dlouhou řadu vozidel hloubkově zaútočila se značným úspěchem Buffala. Piloti viděli, jak Sqn. Ldr. Harper ostřeloval několik vozidel a tank, které okamžitě začaly hořet. Ačkoliv bylo pět Buffal ze země zasaženo, všechny letouny se bezpečně vrátily. Jeden z Australanů později hlásil:
'Zaútočili jsme na přibližně 1000 vozidel všech typů. Po útoku jsme zvedli letouny a opět jsme střemhlav útočili na střed kolony. Nebylo vidět, že by byla rozptýlena, protože nemohla silnici dost rychle opustit. Vedle hořících automobilů vybuchl v záplavě plamenů i jeden tank. Stíhači se vrátili na základnu bez jediného náboje.'
Dalších šest Buffal ze 488. peruti později doprovázelo na stejný cíl šest Blenheimů z 34. peruti. Každý bombardér byl vyzbrojen 40librovými pumami proti živé síle. Flt. Lt. Don Jackson, velitel Bleinheimů, řekl:
'Náš nálet na konvoj vozidel na silnici Tampin-Gemas nebyl tak úspěšný, jak by mohl být. Zasáhl jsem začátek konvoje a následující letouny své pumy zamířily raději přes kouř a prach, než aby útočily podél celého konvoje. Utržili jsme jen několik nepatrných poškození ze zbraní malých ráží.'
Sgt. G. J. McLeary, pozorovatel letounu svého novozélandského přítele Sgt. Harryho Kaye, později hlásil:
'Peruť prožívala patnáct minut bombardování a ostřelování nepřítele, kterými splácela nepohodlí, když se letci krčili v úzkých zákopech na svém vlastním letišti a pozorovali Zera, jak s radostí útočí na zem. Bleinheimy 34. peruti létaly tak nízko, že většina z nich byla jak se po příletu do Tengahu zjistilo, zasažena střepinami vlastních pum.'"
Jeden z těchto Bleinehimů, které bombardovaly kolonu Japonců, pilotoval další z Novozélanďanů, kterým byl Sgt. Ces Hawker. Jednalo se o nezkušeného nováčka, který se svým Bleinheimem měl sólově nalétáno jen necelé dvě hodiny. Ces Hawker se svým strojem (V6444), si s náletu na japonskou kolnu přivezl plno otvorů v letadle, ale jinak nebyl nikdo z osádky zraněn. Z náletu na kolonu se vrátil ještě další poškozený Bleinheim (Z5796), ketrý byl pozemní palbou dokonce zraněn na pravé ruce. Historické dokumenty říkají, že během útoků na tuto japonskou kolonu bylo zabito mnoho vojáků a zničeno větší množství automobilů a lehkých obrněných vozidel (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je Bristol_Blenheim_ Mk_IV., zde pak je foto

Obrázek

, na kterém je Bristol_Blenheim _ I., fota jsou volně přístupné na několika webech).
Anglo-japonská trojice historiků pak na str. 307 a 308 ještě dodává, cituji:

"Lt. Gen. Gordon Bennet, velitel australské divize, prohlásil, že před tímto útokem byli Japonci 'nedbalí a nedodržovali disciplínu na silnici'. Avšak příštího dne nebylo - kromě zbytků po bombardování - na silnici vidět jediné vozidlo.
Čtyři Buffala z 21/453. perutě, jak poznamenal Sgt. Clare, odpoledne zaútočila na Muar:
'Pozdě odpoledne tři piloti z 21. perutě a já jsme napadli Muar, kde jsme bleskově potopili dvě bárky, tři sampany a dva výsadkové čluny; když vše skončilo, všichni jsme cítili uspokojení.'
Šest Hudsonů, 1. perutě RAAF bylo k řece Muar, kde začalo nové vylodění, vysláno také a všechny se bezpečně vrátily. Mezitím byla k Mersingu, kde bylo také hlášeno vylodění z Kallangu, vyslána na průzkum dvě Buffala 243. peruti. Úkol splněn nebyl. Sgt. Weber k tomu řekl: 'Byl to příšerný let v bouři. Později letka 'B' vyslala na průzkum zkušenější piloty, ale Fisken ztratil Holdera v mracích a nakonec se oba vrátili.'"

Sobota, 17. ledna 1942.
Letecké střety, bitva nad Singapurem toho dne, 17. ledna, ještě více vrcholilla, to přesto, že RAF své ofenzívy, proti vyloďujícím se dalším japonským odřadům, ještě více zesílila. A to právě proti japonským odřadům na západním pobřeží Johoru mezi Muarem a Batu Pahatem. Již brzy ráno doprovázelo 6 Buffal z 21/453. perutě právě k Muaru devět Vildebeestů (zde viz foto

Obrázek

, na kterém jsou Vickers Vildebeesty, připravující se k náletům, foto je volně přístupné na několika webech.) , které tam měly zaútočit na bárky s vyloďujícími se Japonci. V cílové oblasti pak osádky letadel prováděli ostřelování a bombardování hloubkovými útoky takřka celých 45 minut. Australané ve stíhačkách velice obdivovaly bombardující osádky dvojplošníků. Vše nejlépe vyjádřil v perutním deníku Sgt. Keith Gorringe těmito slovy:
"Dnes jsme doprovázeli ´vepře´(jak byly Vildebeesty něžně nazývány) a ty , co s nimi letěli. Tyto super rychlé speciály se nad cílem trápily plných 45 minut. Piloti nebyli spokojeni s bombardováním, a tak slezli až dolů a ostřelovali Japonce vším, co měli. Klobouk dolů před vámi hoši !
Flt. Lt. Grace a Sgt. Clare se chytili příležitosti a zastříleli si na lodě a škunery. Během zpátečního letu podél západního pobřeží si piloti Buffal všimli japonských stíhaček - identifikovali je jako dvě námořní ´96´(podobné Ki-27) a jedno ´O´, jak se pokoušejí napadnout zadní sekci dvojplošníků. V rychlém boji pravděpodobně sestřelili tři letouny. Clare (AN160) sestřelil po jednom z obou typů, třetí letoun nárokovali Flt. Lt. Grace a Flt. Lt. Vanderfield. Je možné, že Clare skutečně sestřelil Ki-43 z 64. perutě, protože Lt. R. Kató byl prohlášen za nezvěstného. Kató se však zúčastnil boje s ostatními nad letištěm Pakan Barou, napříč úžinou od Muaru.
Mezitím Singapur prodělával časný ranní nálet dvanácti Ki-21 z 98. perutě, po kterých ještě zaútočilo 27 Ki-48 ze 75. a 90. perutě; ty bombardovaly pod ochranou Ki-43 z 59. perutě letiště Tengah. Letoun Ki-48, který pilotoval velící důstojník 90. perutě, byl protiletadlovou palbou zasažen do pravého motoru a pilot byl přinucen o hodinu později nouzově přistát v Kuala Lumpuru. Útočníci si v Tengahu nárokovali zničení 11 letounů na zemi.
Půl hodiny po návratu z doprovodné akce 21/453. peruti nad Johorem na Sembawang, zaútočilo 24 bombardérů G3M z leteckého pluku Mihoro. Až do tohoto náletu základna RAAF bombardování unikala. Japonská propaganda - vysílání z penangské rozhlasové stanice - tuto imunitu vysvětlila tím, že ´když budou na singapurský ostrov shozeni výsadkáři, na Sembawang dopadnou pouze gejši!´
Sembawang se však tentokrát stal cílem náletu, při němž byla zničena tři Buffala a další byla poškozena. Kromě nich byly zničeny 3 Hudsony 8. peruti RAAF a další tři letouny byly těžce poškozeny, zničen byl také i Tiger Moth 453. perutě."
Vedle letištních budov na Sembawangu byla také zasažena i tamější operační místnost. Jeden z nových pilotů na Sembawangu z RNZAF, kterým byl Plt. Off. John Coom, který byl v této době přidělen do Singapuru o náletu později řekl:
"V době náletu jsem byl v operační místnosti a všichni jsme slyšeli, jak se napříč letištěm k nám blíží výbuchy pum. Předpokládalo se, že dvojitou betonovou střechu a s pískem mezi oběma vrstvami bude operační místnost pumám vzdorovat.
A právě v rohu dvojité střechy byla operační místnost zasažena. Vzpomínám si, že když jsem po hlavě skákal pod stůl, Flt. Lt. MacArthur se snažil ukrýt v množství map, které byly naházeny v koutě místnosti. Ve chvíli byl vzduch nasycen hustým prachem a nebylo nic vidět.
Venku byla hotová jatka, hořely letouny a projektily z explodující munice hvízdaly nad celým prostranstvím. Můj malý Tiger Moth byl v hangáru s Hudsonem, který úplně shořel a z mého Tiger Mothu zůstala kostra uprostřed žluté kaluže na podlaze."



Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifuku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=120

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=140
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“