Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

aneb

Zkáza svazu Z (II)
Obrázek
Japonci hodlali během několika hodin od zahájení válečných operací provést souběžně řadu úderů na americké a britské državy, přičemž pozornosti jejich plánovačů neunikla ani hlavní základna Královského námořnictva na Dálném východě. K útoku na Singapur z jižní Indočíny vzlétlo navečer 7. prosince 54 bombardérů z útvarů Gensan a Mihoró, avšak císařovým orlům přistřihlo křídla špatné počasí, načež většinou zamířili zpět na základnu. Proto nad Singapurem ve 4:15 zaburácelo jenom 17 letounů naváděných mj. světly ze zábavních podniků.

Synové Nipponu zaútočili na válečný přístav a letiště Seletar a Tengah, kde zničili tři letouny, ale válečné lodě zásahu unikly. Bohužel, v městských ulicích přišlo k úhoně zhruba 200 civilistů sledujících se zatajeným dechem úchvatné divadlo, které na obloze vytvořily pátrací reflektory a exploze granátů vypálených převážně z lodních děl. Protiletadlová obrana základny se během první zatěžkávací zkoušky ukázala jako neefektivní, neboť stíhačky nevzlétly, aby nemátly obsluhy pozemních baterií, které pro změnu většinou mlčely z obavy, že sestřelí vlastní letouny.

Obrázek
Bitevní loď Prince of Wales v Singapuru

Singapur tedy přežil první válečnou noc bez větších škod, avšak poté co se ukázalo, že leží v dosahu japonských bombardérů, bylo jisté, že svaz Z musí urychleně zvednout kotvy, tím spíše, když nad základnou přeletěl průzkumný letoun Micubiši C5M zvaný ve spojeneckém kódu Babs, a bylo pouze otázkou času, kdy Japonci po dobytí Kota Bharu ovládnou tamější letiště. Toho dne Phillips formálně převzal velení Východního loďstva a nyní dumal o jeho nasazení. Ještě před několika dny si v Manile pohrával s myšlenou provést pod americkým vzdušným krytím invazi na souostroví Palau, ale po šokujících zvěstech o pohromě amerických bitevních lodí v Pearl Harboru, a McArthurovou nečinností zapříčiněnému ochromení bombardérů na Filipínách, musel změnit plány.

S americkou či nizozemskou pomocí ustaraný Phillips momentálně počítat nemohl, jelikož nejbližší spojenecké uskupení (3 lehké křižníky a 6 torpédoborců) stálo v Batávii, takže se musel spolehnout na vlastní skromné síly. Bohužel těžký křižník EXETER nemohl připlout dříve než 9. prosince, torpédoborec STRONGHOLD vyplul vstříc slíbeným americkým posilám, na lehkém křižníku MAURITIUS a dalších lodích probíhaly opravy, tudíž mu zbývala jenom hrstka plavbyschopných jednotek.

Po obědě se na PRINCE OF WALES konala velitelská porada. Nabízeli se tři možnosti, avšak „Tom Paleček“ dostál pověsti energického důstojníka, když po taktickém výkladu o situaci přišel s odvážným řešením. Navrhl výpad do Siamského zálivu, jehož cílem bylo na úsvitu 10. prosince napadnout thajský přístav Singory a zničit všechny transportní, vyloďovací a eskortní lodě, které se Britům připletou do rány.

Obrázek
Těžký křižník Exeter

Ano, byl to odvážný záměr. Podle poručíka Dyera z torpédoborce TENEDOS jej admirál přirovnal k výpadu Metropolitního loďstva do Skagerraku bez vzdušného krytí, jenomže za situace, kdy se Jamašitovi vojáci valili na Malajský poloostrov, nemohl svaz Z bez jediného výstřelu odplout kamsi do Austrálie či na Cejlon a nechat letectvo s pozemními sílami na holičkách. To odporovalo jak vojenské cti, tak ofenzivním tradicím Královského námořnictva, takže Phillipsova slova padla na úrodnou půdu. Jako první admirála podpořil námořní kapitán Tennant, jehož posádka, na rozdíl od sesterské RENOWN, zatím neprošla ohněm námořní bitvy, načež Phillips svůj záměr snadno prosadil.

Svaz Z musel proplout vodami střeženými japonskými ponorkami, přičemž nebylo vyloučené, že při návratu bude čelit dvojici bitevních lodí. Nelze však popřít, že při využití momentu překvapení měl šanci na úspěch, třebaže se musel pohybovat v dosahu nepřátelského letectva. Phillips a (Britové obecně) patrně ještě po Pearl Harboru schopnosti japonských pilotů i technickou úroveň jejich letounů podceňoval a věřil, že pokud bude čelit leteckým úderům, rychlé bitevní lodě nesoucí početné protiletadlové dělostřelectvo si s bombardéry poradí. Ostatně, jak by to vypadalo, kdyby muž, jenž chtěl před nedávnem admirála Somervilla pro nedostatek iniciativy pohnat před vojenský soud, na ofenzivní akce po prvním náletu rezignoval?

Phillips si uvědomoval, že jednou z podmínek úspěchu je spolupráce s letectvem, takže požádal podmaršála Pulforda o zajištění vzdušného průzkumu na 9. prosince a hlavně krytí stíhači při útoku na Singoru. Pulford těsně před vyplutím slíbil vyslání průzkumných letounů, avšak ochranu svazu Z s jistotou zaručit nemohl. Nepřítel totiž ohrožoval letiště v severní Malajsii, tudíž bylo možné, že stíhačky Brewster Buffalo s poměrně malým akčním radiem bude nucen přesunout blíže k Singapuru.

Obrázek
Admirál Phillips

Navzdory tomu sotva se slunce sklonilo k obzoru, námořníci uvolnili úvazná lana, načež se roztočily lodní vrtule a mohutné obrněnce provázené čtveřicí torpédoborců, opustily v 17:35 přístav a rychlostí 17,5 uzle zamířily k východnímu ústí Malackého průlivu. Mezi muži vyprovázejícími pohledem majestátní obrněnce nechyběl viceadmirál Layton, jenž netušil, že díky vrtkavosti štěstěny brzy opět převezme velení žalostného zbytku Východního loďstva. Podobné katastrofické scénáře si tehdy připouštěl málokdo, o čemž svědčí fakt, že na palubě bitevních lodí zůstali váleční korespondenti připravení referovat o vítězství britských zbraní.

Na moři PRINCE OF WALES předhonil REPULSE, zatímco torpédoborce EXPRESS, ELECTRA, TENEDOS a australský VAMPIRE obklopily ocelové kolosy. Dvě doprovodné lodě na jednu bitevní se pokládaly za nezbytné minimum k zajištění protiponorkové ochrany, avšak kvalitu eskorty snižoval fakt, že TENEDOS a VAMPIRE založili ještě v časech Velké války, takže se nemohly měřit s japonskými protějšky, tím spíše, že svaz nedoprovázel žádný lehký křižník. Phillips však torpédoborcům v naplánované akci nepřikládal velký význam, jelikož je v noci z 9. na 10. prosince hodlal poslat zpět na základnu a na Singory chtěl udeřit pouze s bitevními loděmi.

Obrázek
Torpédoborec Tenedos

Phillips kvůli koordinaci s velitelem letectva zanechal v Singapuru svého náčelníka štábu a ještě před vyplutím admiralitě oznámil, že svaz opouští základnu, aby zaútočil na Japonce na vyloďovacích plážích u Singory. Přesto Churchill, jenž vyslání PRINCE OF WALES na Dálný východ prosadil proti vůli prvního námořního lorda i velitele Metropolitního loďstva, ve svých pamětech vytváří dojem, že ani na poradě konané 9. prosince večer o jeho záměru nevěděl, čímž svalil odpovědnost za katastrofu na velícího admirála:

„Jak bychom je teď měli nasadit? Evidentně musí vyplout na moře a rozptýlit se mezi nesčetnými ostrovy. Na tom jsme se všeobecně shodli. Sám jsem si myslel, že by měly přeplout Tichý oceán a připojit se k tomu, co zbylo z amerického loďstva. Bylo by to v této chvíli hrdé gesto a stmelilo by celý anglosaský svět. Už jsme poskytli upřímný souhlas, aby americké ministerstvo námořnictva stáhlo své těžké lodě z Atlantiku. Tak by během několika měsíců mohlo na západním pobřeží Ameriky existovat loďstvo schopné v případě potřeby vybojovat rozhodující námořní bitvu. (…) Ale poněvadž už bylo pozdě v noci, rozhodli jsme se, že se na to vyspíme a ráno rozhodneme, co uděláme s bitevními loděmi PRINCE OF WALES a REPULSE. Ty však během několika málo hodin skončily na mořském dně.“

Phillips nebyl telepat, tudíž o Churchillově záměru „přeplout Tichý oceán“ nevěděl a obrněnce nehodlal ani „rozptýlit mezi nesčetnými ostrovy“. V kritické době, kdy se na pobřeží Malajsie rozhodovalo o osudu Singapuru, nemínil hrát původním scénářem předurčenou úlohu TIRPITZE věčně podřimujícího v norských fjordech, pročež PRINCE OF WALES nevědomky předurčil k roli britského BISMARCKU hrdě klesajícímu pod hladinu s vlající válečnou zástavou na stěžni.

Obrázek
Podmaršál letectva Pulford

Jakmile ostrov Singapur zmizel za obzorem, námořníci provedli rozkaz o zatemnění, takže noční tmou poblikávala pouze záďová navigační světla umožňující jednotlivým lodím udržet určené místo v sestavě. Hlídky i službu konající důstojníci sice pozorně sledovaly mořskou hladinu, ale bojová pohotovost vyhlášena nebyla, tudíž se většina mužů uložila ke spánku a snažila se nabrat síly před bezpochyby náročným dnem.

Svaz pod zataženou noční oblohou často měnil kurs, aby ztížil práci číhajícím ponorkářům a kolem půlnoci z východu obeplul Anambaské ostrovy, načež zvýšil rychlost a přešel na severní kurs. Tou dobou služba doručila Phillipsovi depeši od jeho náčelníka štábu, že s leteckým krytím nad Singorou nemůže počítat, jelikož zdecimované Královské letectvo je nuceno severní Malajsii vyklidit, a Palliser admirála rovněž varoval před silnými leteckými útvary zjištěnými rozvědkou v jižní Indočíně.

Obrázek
Bombardér Micubiši G3M2

Phillips však nepatřil mezi velitele, kteří po prvních potížích zavelí k ústupu, tudíž pouze pokýval hlavou a šestice lodí nadále směřovala k Siamskému zálivu. Kromě překvapení spoléhal na ničivý potenciál svých šestnácti těžkých děl, takže posádce vlajkové lodě sebejistě oznámil: „(...) Ať už se střetneme s čímkoliv, chci s tím rychle skoncovat a tak se dostat daleko na východ dřív, než proti nám Japonci soustředí příliš velké síly, takže střílejte tak, abyste je potopili.“

Během noci se nepřítel neobjevil, a třebaže se na VAMPIRE hlídkující muži domnívali, že ráno na okamžik trhlinou v mracích zahlédli nepřátelské letadlo, ve skutečnosti byli Japonci ještě dlouho přesvědčeni, že Britové zůstali na základně. Kontradmirál Macunaga sice po rozednění vyslal k Singapuru průzkumný letoun, jehož osádka však po návratu oznámila, že v přístavu spatřila dvě bitevní lodě. Jak je to možné? Britové totiž v rámci utajení výpadu přesunuli na opuštěná kotviště dva parníky, a o zbytek se postarala špatná viditelnost a možná i nezkušenost pozorovatele.

Svaz Z již urazil polovinu naplánované trasy, aniž by nepřítel zaznamenal jeho vyplutí, takže admirál Ozawa od invazních pláží odvolal eskortu a vydal se zpět na základnu. Mezitím hlídky na britských lodích nahlásily další letoun, ale k admirálově úlevě se jednalo o průzkumnou Catalinu, ze které Aldisovou lampou odsignalizovali zprávu o japonském vylodění severně od Singory, načež létající člun odletěl do Singapuru.

Obrázek
Ponorka I 65

Celé dopoledne 9. prosince se zdálo, že Phillipsův troufalý plán vychází, ale po poledni se od něj Fortuna odvrátila. 100 mil od Anambaských ostrovů hlídkovala ponorka I 65 korvetního kapitána Hakue Harady, a i když stále panovala špatná viditelnost, promáčení námořníci na velitelské věži ve 13:40 v dalekohledech rozpoznali sloupce kouře. Poté co se Harada marně pokusil zaujmout útočnou pozici, se éterem rozlétla depeše s koordináty svazu Z a jeho kursem. Na britských lodích vetřelce nezaznamenali, takže se I 65 držela na dohled ještě několik hodin a kontakt ztratila teprve, když jí zahnal pod hladinu japonský průzkumný letoun.

Kvůli nepříznivým atmosférickým podmínkám (či nezkušenosti radisty) se přijetí veledůležité zprávy opozdilo a Macunaga jí uvěřil teprve tehdy, když její obsah potvrdila analýza leteckých snímků pořízených ráno nad Singapurem. Alarmující zjištění, že nepřátelské bitevní lodě plnou parou směřují k Siamskému zálivu, přimělo japonské admirály k horečné aktivitě. Ozawa odvolal transporty od invazních pláží, načež se bezbranné parníky rozptýlily a skryly v severní části Siamského zálivu, zatímco válečné lodě se vydaly na jih do prostoru kam podle údajů z I 65 spěchal svaz Z.

Obrázek
Admirál Kurita

Jenomže Ozawa disponoval pouze těžkým křižníkem ČÓKAJ, lehkým křižníkem KAŠII a několika torpédoborci, což na Brity nestačilo. Ano, hladinu Jihočínského moře a Siamského zálivu brázdily ještě lehké křižníky KINU a JURA s řadou menších jednotek sloužících původně k ochraně transportů, ale reálnou bojovou sílu představovala pouze Kuritova 7. divize s těžkými křižníky SUZUJA, MOGAMI, KUMANÓ a MIKUMA.

Admirál Kondó totiž musel jedním okem sledovat i počínání Hartova Asijského loďstva, tudíž s bitevními loděmi KONGÓ a HARUNA křižoval u Pescadorských ostrovů, a třebaže po zachycení depeše z I 65 zamířil Ozawovi na pomoc, nemohl do ohrožené oblasti doplout dříve, než 10. prosince. Za těchto okolností Ozawa nemohl podstoupit bitvu s dvojicí obrněnců za denního světla, takže prozatím vyslal do vzduchu průzkumné hydroplány a teprve po setmění hodlal nasadit obávaná japonská torpéda zvaná dlouhá kopí, načež plánoval ráno 10. prosince poškozené kolosy dorazit dělostřelbou.

V 17. hod. se svaz Z ocitl na úrovni Kota Bharu, ale tehdy se nečekaně zlepšila viditelnost, takže Phillipse opouštěl původní optimismus úměrně tomu, jak začaly řídnoucími mraky pronikat sluneční paprsky. Navíc se torpédoborcům při rychlé plavbě povážlivě zvýšila spotřeba paliva a admirál si nemohl dovolit ztrácet drahocenný čas přečerpáváním na moři. Jenomže v 17:40 nad svazem zakroužil hydroplán z křižníku KINU, k němuž se o něco později přidaly i letouny z KUMANO a SUZUJA, čímž se naděje na úspěch definitivně rozplynuly.

Obrázek
Bitevní loď Haruna

Admirál pečlivě zvážil všechna pro i proti a dospěl k závěru, že míra rizika překročila únosnou mez a nezbývá jiné východisko než návrat na základnu. Z důvodu oklamání nepřítele však svaz Z změnil kolem 19. hod. kurs na severozápad a rychlostí 26 uzlů směřoval k malajskému pobřeží, přičemž se od něj už v 18:35 kvůli poruše ve strojovně oddělil TENEDOS, jehož velitel měl v 8:00 následujícího dne kontaktovat Singapur a shromáždit všechny plavbyschopné torpédoborce u Anambaských ostrovů.

Ve 20:00 se na vlajkové lodi rozblikala signální lampa předávající velitelům ostatních lodí rozkaz k návratu do Singapuru, načež svaz ve 20:15 zamířil na jih. Admirálovo rozhodnutí rozčarovalo zejména posádku REPULSE, které se rozplynula vyhlídka konečně zažít námořní bitvu. A přitom svaz Z v 19:30 dělilo od ČÓKAJ necelých 20 mil, a kdyby Britům neselhal radar, nebo změnili kurs o pouhou čtvrt hodinu později, mohli zasadit rozptýlenému nepříteli citelný úder, byť musíme mít na paměti, že v první fázi války v Pacifiku Japonci v nočních bojích většinou excelovali.

K vizuálnímu kontaktu tedy vlivem shody náhod nedošlo, ale nad Siamským zálivem kroužila japonská letadla. Jakmile se Macunaga přesvědčil, že nepřátelské bitevníky opravdu zvedly kotvy, vyslal do vzduchu bombardéry z útvarů Gensan, Mihoró a Kanoja. Protože se jeho muži původně připravovali k útoku na Singapur, museli zbrojíři u většiny letounů vyměnit pumy za torpéda, tudíž se jejich vzlet opozdil a 18 strojů z formace Mihoró se muselo kvůli nepříznivému počasí vrátit na letiště už krátce po startu.

Obrázek
Těžký křižník Čókaj

Přesto po nepříteli pátralo 35 letadel, avšak když piloti z útvaru Mihoró kolem 19. hod. konečně v sinalé záři odpálené světlice spatřili velkou válečnou loď (raketu zaznamenali i Britové), ukázalo se, že se jedná o Ozawův vlajkový ČÓKAJ a útoku zabránilo pouze včasné odeslání identifikačního signálu, načež Macunaga své muže raději odvolal. V takovýchto případech bývalo běžnou praxí odhodit výzbroj, avšak na indočínských letištích nebyl dostatek torpéd, tudíž japonští piloti většinou přistáli s nebezpečným nákladem v podvěsu. Riskantní manévr se zdařil, a sotva osádky opustily letouny, vrhli se k nim zbrojíři a mechanici, aby je připravili k dalšímu vzletu.

Poté, co na jejich lodě bezmála zaútočilo vlastní letectvo, Ozava i Kurita raději změnili kurs a rozhodli se vyčkat na připlutí bitevních lodí KONGÓ a HARUNA, načež hodlali dopoledne 10. prosince svést s Brity rozhodující bitvu. Zatímco japonské síly mířily na sever, britské lodě zahalené noční tmou a těžkými dešťovými mraky směřovaly na jih. Aby ušetřily palivo, snížil Phillips rychlost na dvacet uzlů a pět temných stínů se každou minutu vzdalovalo z nebezpečné oblasti, a kdyby pokračovaly tímto kursem, dosáhly by dopoledne 10. prosince Singapuru. Jenomže v 0:45 radista na vlajkové lodi zachytil dvě depeše odeslané kontradmirálem Palliserem; první informovala o připlutí dvou letadlových lodí (!) a bombardérech připravených z indočínských letišť udeřit na svaz Z, zatímco druhá referovala o vylodění japonských vojsk u malajského Kuantanu.

Obrázek
Admirál Ozawa

Odkud se tato fáma mající fatální následky vzala? Pravděpodobně zafungovala panika způsobená desanty v Kota Bahru a Thajsku, a chybné vyhodnocení situace u Kuantanu. Nejprve totiž dorazilo do Singapuru hlášení z australského Hudsonu o neznámé lodi a několika bárkách, a když večer indické oddíly jižně od Kuantanu zaměnily loď vezoucí do Singapuru britské důstojníky za japonská invazní plavidla, došlo k osudovému nedorozumění. Zpráva o japonském výsadku relativně blízko Singapuru a hlavně v týlu britských vojsk, totiž v „Malém Napoleonovi“ probudila Nelsonova ducha, načež svaz Z v 0:50 změnil kurs na jihozápad a rychlostí 24 uzlů směřoval ke Kuantanu.

Bohužel změna kursu opět přivedla Brity do prostoru střeženého japonskými ponorkami. Jako první spatřili ve 2:10 bitevní kolosy námořníci na I 58 a korvetní kapitán Sohiči Kitamura zavelel k ponoru do periskopové hloubky a odpálení pětice torpéd na REPULSE. Naštěstí splnění rozkazu oddálila technická závada, takže když smrtící doutníky konečně opustily ústí torpédometů, dělila je od cíle přílišná vzdálenost a všechny skončily na mořské dně. Po 3. hod. I 58 ztratila s rychlejším protivníkem kontakt, ale ve 4:40 překřížila plavební dráhu svazu Z nám již známá I 65, třebaže ani tentokrát odpálená torpéda cíl nenašla. Britské lodě tedy vyvázly, ale Kitamura informoval velitelství o jejich poloze, rychlosti a kursu, a protože radary na bitevních lodích ani ASDIC na torpédoborcích přítomnost ponorek nezaznamenaly, domníval se Phillips, že nepřítele oklamal.

Obrázek
Ponorka I 58

Proto neinformoval Singapur o změně plánu ani nepožádal o letecké krytí. Ano, později se vyrojily spekulace, že v tomto ohledu spoléhal na iniciativu svého náčelníka štábu, jenomže Palliser už věděl, že k desantu u Kuantunu nedošlo, takže neviděl důvod proč k přístavu posílat stíhače. Bohužel kvůli zmatkům panujícím na britském velitelství nikdo nepokládal za nutné zaslat tuto informaci Phillipsovi, jenž stále udržoval jihozápadní kurs a věřil, že po rozednění předvede japončíkům, co dokáže rozzuřený britský lev.

Když se kolem 5. hod. rozednilo, dělilo svaz od přístavu asi 70 mil, ale zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se blížil k místu vylodění. Pravda, služba admirálovi ohlásila formaci pěti lodí, které zprvu považoval za křižník s doprovodnými torpédoborci, ale brzy se ukázalo, že se jedná o rybářskou loď SHOFU MARU vlekoucí čtyři džunky. Přes noc se navíc utišil vítr a protrhala oblačnost, což vzhledem k tomu, že se svaz Z nalézal v dosahu nepřátelských bombardérů, nevěstilo nic dobrého, zvláště poté co REPULSE v 6:45 ohlásil neznámý letoun. Phillips nadále pokračoval v plavbě původním kursem, a byť bylo téměř jisté, že nepřítel odhalil jeho záměry, nepožádal Singapur o letecké krytí.

Pouze vyslal ke Kuantanu torpédoborec ELECTRA, načež se z PRINCE OF WALES vznesl průzkumný Walrus pilotovaný kapitánem Batemanem. Torpédoborec ani hydroplán na plážích kolem přístavu žádné desantní lodě nenašly, jenomže tvrdohlavý admirál si stále odmítal připustit, že se hnal ke Kuantanu zbytečně, takže místo ústupu, křižoval před přístavem a ztrácel drahocenný čas. Teprve když v 10 hod. obdržel hlášení o leteckém útoku na torpédoborce TENEDOS, smířil se s nevyhnutelným a jeho soulodí se kursem 95 stupňů vydalo na jihovýchod.

Obrázek
Stíhačky Brewster Buffalo na letišti Sambawag

Protože nebezpečí vzdušného útoku každou minutu narůstalo, hlídky na všech lodích upřeně hleděly k obloze, a už v 10:20 zahlédly japonské průzkumné letadlo, takže k dělům nastoupily obsluhy a Phillips vyhlásil první stupeň protiletadlové pohotovosti. Před svazem se pohyboval jeden torpédoborec, za nimž brázdily hladinu Jihočínského moře PRINCE OF WALES a REPULSE, zatímco zbývající torpédoborce se držely napravo a nalevo od bitevních lodí. Protože kapitán Tennant Phillipsovi oznámil, že na jeho lodi při plavbě vyšší rychlostí vibrace trupu znesnadňují zaměřovaní protiletadlových děl, admirál snížil rychlost na 20 uzlů, ale stále nepožádal o stíhací ochranu

Můžeme pouze spekulovat, zda opravdu spoléhal na intuici svého náčelníka štábu, či spíše věřil ve schopnost bitevních lodí odrazit bombardéry vlastními silami. Nelze ani vyloučit, že poté, co podmaršál Pulford nezajistil letecké krytí u Singory, ztratil admirál víru ve schopnosti Královského letectva poskytnout mu jakoukoliv pomoc. Kuantan však ležel v dosahu singapurských stíhaček, které mohly přiletět hodinu od vydání rozkazu ke startu.

Obrázek
Bombardér Micubiši GRM1

Zatímco svaz Z marně pátral po neexistujícím invazním loďstvu, nad mořem již několik hodin hřměly motory japonských bombardérů. Sotva do Saigonu dorazilo hlášení z I 58, nařídil admirál Macanuga unaveným osádkám odpočinek a nad rozprostřenou mapou Jihočínského moře promýšlel další postup. Jako první v 5:55 odstartovalo 9 letounů Micubiši G4M2 s dvojicí 60kg pum a plnými nádržemi, aby prozkoumaly prostor mezi Malajským poloostrovem a Anambaskými ostrovy. Protože Macunaga nevylučoval, že se z Phillipsovi strany jedná o lest, a Britové později opět odbočí k Singoře, pro jistotu vyslal několik průzkumných strojů i nad Siamský záliv, třebaže tušil, že úder na tento přístav je nyní nepravděpodobný.

Časně zrána před admirála nastoupili příslušníci útvarů Gensan, Mihoró a Kanója a Macunaga pateticky prohlásil: „Dejte do akce vše, co ve vás je. Vracejte se jen mrtví.“ Je třeba zdůraznit, že se nejednalo o řečnickou frázi, jelikož Macunaga po dosavadních neúspěších a blamáži se špatně vyhodnoceným průzkumem Singapuru, rozkázal že pokud letci ani mezi Anambaskými ostrovy a souostrovím Pulau Tioman nenaleznou nepřátelské lodě, mají zaútočit na Singapur, i kdyby neměli palivo na zpáteční let. Banzai! Navíc Macunaga po zachycení depeší o prvních útocích na svaz Z odjel na letiště, a pokud by jeho muži selhali, hodlal vést zbývající bombardéry do posledního útoku.

Obrázek
Formace bombardérů Micubiši G3M2

Jako první v 6:25 odstartovaly pumami obtěžkané stroje z útvaru Mihoró a do 8. hod. je postupně následovaly i letouny z formací Gensan a Kanója. Celkem bylo ve vzduchu 85 bombardérů typů Micubiši G3M2 a G4M1, z nichž 51 zbrojíři opatřili torpédy a zbývajících 34 neslo 250 a 500kg pumy. Velitel 22. letecké flotily počítal s třetinovými ztrátami, neboť posádky britských bitevních lodí považoval za nebezpečnější protivníky, než nezkušené Američany zaskočené na kotvišti v Pearl Harboru. Naopak velitel Spojeného loďstva věřil, že námořní letci potopí minimálně jednu bitevní loď, zatímco fregatní kapitán J. Miwa se s Jamamotem vsadil, že císařovi orli dostanou oba obrněnce.

Macunaga rozdělil letouny do množství letek, které se vějířovitě rozprostřely nad Jihočínským mořem, aby obsáhly co největší oblast. Jenomže pátrání v cílové zóně nepřineslo očekávané výsledky, takže nervózní piloti stále častěji stáčeli pohledy od pusté hladiny k ukazatelům paliva. Teprve když bombardéry minuly Anambaské ostrovy, příslušníci devítičlenné letky z útvaru Gensan zahlédli osamocený TENEDOS, jenž už toho dne přestál útoky ponorky I 65 a průzkumného bombardérů. Velitel torpédoborce však výtečně manévroval, takže jediným výsledkem 20minutového náletu bylo zranění jednoho námořníka střepinou, pročež zahanbené osádky během návratu do Saigonu rmoutilo vědomí, že kvůli chybné identifikaci vyplýtvaly pumy na podřadný cíl.

Bombardéry již vyčerpaly přes polovinu paliva, ale nakonec se na syny Nipponu usmála štěstěna. Průzkumný letoun Micubiši G3M2 praporčíka Masane Hoašiho dosáhl po 10. hod. pobřeží Malajského poloostrova, a krátce předtím nežli Hoaši zavelel k návratu, zahlédl britský Walrus, jenž jej zavedl přímo k hledaným bitevním lodím. Praporčík vzápětí odeslal na základnu hlášení o poloze a kursu svazu Z, načež do tohoto prostoru zamířilo několik bombardovacích formací. Třebaže nebylo jisté, zda budou mít palivo k návratu na základnu, japonské osádky nezaváhaly. Jejich životy beztak náležely císaři a zvolený kurs dával naději, že kdyby bylo nejhůř, mohou zkusit štěstí na letištích v okolí nedávno obsazeného Kota Bharu.

Obrázek
Britský systém řízení protiletadlové palby

V době, kdy nad bitevními loděmi poprvé zakroužilo Hoašiho letadlo, nalézaly se 40 mil východně od Kuantanu a od Singapuru je dělilo přibližně deset hodin plavby. Ovšem brzy se ukázalo, že Japonci Britům tolik času neposkytnou, neboť v 11:13 zachytil radiolokátor osm bombardérů patřících k formaci Mihoró, načež svaz přešel na kurs 135 stupňů a zvýšil rychlost na 25 uzlů. Průzkumný Walrus zamířil k Singapuru, zatímco na stěžně vylétly válečné vlajky a o několik minut později poprvé zaburácely protiletadlové zbraně.

Pro tento účel nesly PRINCE OF WALES a REPULSE dohromady 36 kanónů ráže 133 a 102 mm, desítky 40mm pom-pomů a 20mm oerlikonů doplněných velkorážními kulomety, tudíž když se přidala i protiletadlová artilerie z doprovodných torpédoborců, vyrostla mezi bitevníky a útočícími letouny zdánlivě neprostupná ocelová hráz značená dobře patrnými explozemi granátů. Bohužel, co se systému řízení palby na vzdušné cíle týče, zaspalo Královské námořnictvo dobu, neboť koncem třicátých let zavedený systém HASC (High Angle Control System) se už v prvních válečných letech proti německým a italským bombardérům ukázal jako zoufale neúčinný, a nyní se jeho nedostatky projevily naplno.

Obrázek
Letecký snímek útoku na svaz Z; v pozadí bitevní lodě, v popředí torpédoborec Electra

Osádky horizontálních bombardérů Micubiši G3M2 se spektáklem na obloze nenechaly odradit a vyvrátily pomluvu, že Japonci kvůli šikmým očím nedokáží správně obsluhovat optické zaměřovače. Třebaže prioritní cíl představoval PRINCE OF WALES, formace poručíka Širaije se pod úhlem 50 stupňů přiblížila k přídi hůře pancéřovaného REPULSE, kolem jehož trupu se v 11:22 zvedly vysoké vodní sloupce zvířené dopady 250kg pum svržených z výšky 3000 m. Sedm poslů smrti minulo, avšak osmý probil horní palubu a levý hangár, načež explodoval na pancéřové palubě, aniž by způsobil vážnější škody. Pravda, rozšklebeným otvorem se valil hustý dým, a došlo k devastaci kójí pro námořní pěchotu a poškození parovodu, ale padl pouze jeden námořník. Dva vážně poškozené bombardéry odletěly na základnu, ale šest strojů nadále kroužilo nad Jihočínským mořem a čekalo na další příležitost.

Na REPULSE námořníci preventivně svrhli do moře Walrus s nádržemi plnými leteckého benzínu, načež havarijní tým během deseti minut zlikvidoval požár v hangáru, takže obrněnec neztratil bojeschopnost, a když v 11:40 nad svazem zakroužilo šestnáct torpédy vyzbrojených Micubiši G3M2 z útvaru Gensan, i je přivítala hustá palba. Bombardéry se rozdělily na dvě osmičlenné skupiny, klesly k hladině, a bez ohledu na britskou kanonádu, zaútočily na bitevní lodě, přičemž skupina poručíka Išihary si vybrala Phillipsovu vlajkovou loď, zatímco letci poručíka Takaije se věnovali REPULSE.

Na PRINCE OF WALES se zprava vrhlo pět letounů, kdežto zbývající trojice jej atakovala z opačného směru. O hladinu plesklo osm torpéd, a zatímco odlehčené bombardéry kropily palubu kulometnou palbou, jásající Japonci sledovali gejzíry a sloupce kouře vyrůstající u levého boku obrněnce, třebaže jim radost kalilo vědomí, že osádka podporučíka Kawady zahynula v sestřeleném letounu. Poručík Takai zvolil stejnou taktiku jakou s úspěchem uplatnil Išihara, jenomže námořní kapitán Tennant všechna torpéda vymanévroval, takže loď neutrpěla.

Obrázek
Japonci útočí na svaz Z

Zato na velitelský můstek PRINCE OF WALES docházelo jedno alarmující hlášení za druhým, přičemž pekelný lomoz vycházející z podpalubí a silné vibrace otřásající zasaženým obrem, nenechávaly nikoho na pochybách, že se Churchillova oblíbená loď ocitla v kritické situaci. Leach sice během útoku spatřil přibližující se torpéda, avšak obrněnec reagoval na otočení kormidelního kola s osudovým zpožděním, tudíž přinejmenším dvě zasáhla. Jedno (možná i dvě) torpéda nastavená na hloubku 6 m narazila rychlostí 30 uzlů do pravého boku ve středolodí v oblasti 206. žebra, přičemž exploze bojové hlavice prorvala lodní bok, načež došlo k zaplavení několika oddílů.

Mnohem větší škody napáchalo torpédo, které zasáhlo zadolodí v oblasti 289. žebra. Exploze vyrvala velký otvor, utrhla levou vnější vrtuli, a co horšího zdeformovala její hřídel, která následně rozbila vodotěsné přepážky po celé délce hřídelového koridoru až ke strojovně B (tj. 75 m!), takže obrněnci nebyla nic platná protitorpédová ochrana a zadolodí se znatelně zanořilo.

Obrázek
Námořní kapitán Leach

Během několika minut došlo k zaplavení strojovny B, kotelny Y a skladiště munice pro 133mm děla, ale jako fatální se ukázalo vyřazení pěti ze sedmi turbogenerátorů vyrábějících elektřinu. Přerušení dodávek energie v celém zadolodí vyřadilo z činnosti kormidelní stroj, a čtyři palposty protiletadlových děl ráže 133 mm, přičemž ve středo a předolodí mnohde nefungovalo osvětlení a komunikační systém, a co je nejdůležitější nedostatek proudu omezil výkon čerpadel svádějících marný zápas s vodním živlem hrnoucím se do lodního trupu. A přitom moderní bitevní loď disponovala soustavou 14 hlavních a 4 rezervních čerpadel, která měla v součtu výkon 8900 tun za hodinu, ale nyní PRINCE OF WALES během pouhých čtyř minut nabral 2400 tun vody, což způsobilo 13stupňový náklon na levobok, a třebaže se jej podařilo zmenšit zaplavením protilehlých úseků, vody v lodním trupu valem přibývalo.

Navíc došlo ke zničení jedné turbíny, a výpadek ventilačního systému vyhnal z podpalubí část strojníků a topičů, tudíž rychlost klesla na 15 uzlů a PRINCE OF WALES opisující velké kružnice, vyvěsil signál „loď je neovladatelná“. To bylo zlé, tudíž se admirál a jeho vlajkový kapitán nemohli ubránit srovnání s BISMARCKEM, jemuž se podobné poškození stalo osudným.

Ještě však nebylo vše ztraceno. Havarijní čety přenesly do zadolodí pomocná čerpadla a elektrikáři od fungujících turbogenerátorů pokládali nové kabely, aby zprovoznili ochromené dělové věže a ovládání kormidla, tudíž se našli optimisté věřící, že se loď podaří zachránit, či alespoň dopravit k malajskému pobřeží. To ovšem nebylo možné bez stíhací ochrany, která by Japoncům ztěžovala koordinaci leteckých útoků, jenomže Phillips žádost o leteckou podporu ani za této situace neposlal. Přitom na letištích Kallang stály v pohotovosti tři stíhačky Brewster Buffalo a na letišti Sambawang byla dislokována australská 453 stíhací eskadrila pod velením poručíka T. Vigorse, ale protože Pulford a Palliser na základě ranního hlášení z torpédoborce TENEDOS očekávali brzký návrat svazu Z, piloti celé dopoledne marně čekali na rozkaz ke startu.

Obrázek
Bombový útok na svaz Z

K bezmocné vlajkové lodi se mezitím přiblížil REPULSE opakovaně signalizující Aldisovou lampou dotaz na utrpěné škody, ale když se kapitán Tennant nedočkal odpovědi, odeslal v 11:58 na vlastní pěst „všem britským válečným lodím“ radiovou depeší o leteckém útoku na REPULSE a jeho poloze, načež v 12:26 odstartovalo dvanáct stíhaček a hnalo se ke Kuantanu. Piloty však od dějiště bitvy dělilo 125 mil, takže když se nad REPULSE opět ozval hluk leteckých motorů, nejednalo se o toužebně očekávaná Brewster Buffala, ale o dvě letky patřící k útvaru Mihoró. Bůh nám pomáhej!

Nejprve kolem poledne provedla svůj druhý nálet letka poručíka Širaije, přičemž se REPULSE vyhnul šesti pumám, aby o několik minut později čelil atakům torpédových bombardérů kapitána Takahašiho. Tennant opět prokázal námořnické kvality, takže osm vynálezů zkázy minulo obratně manévrující obrněnec a zklamané osádky zamířily zpět na základnu, aby uvolnily prostor pro další útočnou vlnu.

Tentokrát se ke svazu Z blížilo dokonce 26 torpédových bombardérů Micubiši G4M1 z elitního útvaru Kanója vedených kapitánem Mijaučim. Ve 12:17 se znovu ozvala protiletadlová artilerie. REPULSE doposud přečkal čtyři nálety, přičemž se vyhnul šestnácti torpédům a ze čtrnácti svržených pum zasáhla jediná. To byl od Tennanta a jeho mužů bezesporu obdivuhodný výkon, ale nyní se bohové přiklonili na stranu Nipponu.

Obrázek
Námořní kapitán Tennant

K REPULSE zamířila devítičlenná letka poručíka Ikiho, která se ve vzdálenosti tří mil rozdělila na dvě skupiny; první čítající tři bombardéry se blížila zprava, zatímco druhá působila dojmem, že hodlá napadnout PRINCE OF WALES. Tennant tedy rozkázal provést ostrý obrat doprava, aby se vyhnul svrženým torpédům, jenomže tehdy se tři letouny stočily k REPULSE a ze vzdálenosti necelých 2000 m uvolnily smrtící náklad. Pravda, zběsilá kanonáda srazila z oblohy dva bombardéry z Ikiho formace, jenomže předchozím úhybným manévrem zaneprázdněná bitevní loď na nové nebezpečí nemohla zareagovat, takže Tennant pouze bezmocně sledoval torpéda řítící se k levoboku a modlil se, aby Japonci měli špatný odhad. Bohužel svůj příděl štěstí si již posádka toho dne vybrala, tudíž se ve středolodí poblíž druhého komínu ozval výbuch a REPULSE začal nabírat vodu. Nicméně boční protitorpédová ochrana zafungovala, takže stále dokázal vyvinout rychlost 25 uzlů a zachoval si plnou manévrovatelnost.

Neovladatelný PRINCE OF WALES dopadl nesrovnatelně hůře. V době útoku se již záď ocitla téměř na úrovni hladiny, což znamená, že z dělových věží s těžkou protiletadlovou artilérií na nepřirozeně zvednutém předolodí mohla na nízkoletící bombardéry střílet toliko jediná, a loď se bránila hlavně malorážními pom-pomy a oerlikony. Japonci se jejich boucháním nenechali odradit a ze vzdálenosti asi 500 m uvolnili šest torpéd, přičemž dosáhli čtyř zásahů do pravého boku. Jedno explodovalo na úrovni dělové věže B, druhé v oblasti 280. žebra a zbývající poblíž přídě a zádě. Do zdemolovaného trupu se hrnula voda a došlo i k ohnutí hřídele pravé lodní vrtule, přičemž v provozu zůstalo pouze jedno strojní oddělení. Rychlost obrněnce klesla na nicotných osm uzlů a bylo zřejmé, že není v lidských silách zabránit jeho zkáze.

Obrázek
Malířské ztvárnění zkázy britských obněnců

Tou dobou se už naplňoval i osud REPULSE, na nějž se ve 12:25 z několika směrů vrhlo devět bombardérů. Úhybné manévry se ukázaly jako marné, takže v rychlém sledu inkasoval čtyři zásahy. Tři torpéda si našla levý lodní bok, když explodovala na úrovni zadní dělové věže, v předolodí a v oblasti strojovny, kdežto čtvrté zamířené na protilehlý bok proklálo trup na úrovni kotelny E. Takovým poškozením nemohl starý obrněnec odolat, takže se začal hrozivě naklánět na levý bok, načež Tennant vydal lodním rozhlasem rozkaz opustit loď. Zatímco námořníci chvatně přelézali zábradlí na pravoboku, dosáhl náklon 70 stupňů, takže se REPULSE ve 12:33 převrátil kýlem vzhůru a o něco později v pozici 3 st. 45 min. sev. šíř a 104 st. 25 min. vých. dél. zmizel pod hladinou Jihočínského moře.

Na místě jeho zániku zůstala změť trosek a téměř tisícovka mužů. Většina měla plovací vesty zatímco ostatní se drželi nejrůznějších předmětů, které za tímto účelem posádka hodila do moře, a ti nejšťastnější se dostali k několika uvolněným člunům a záchranným vorům. Australan P. Gillis si zachránil život odvážným skokem z horního stanoviště řízení palby vzdáleného od moře 60 m, avšak jiní takové štěstí neměli, tudíž na hladině pokryté topným olejem bojovalo o život množství zraněných odkázaných na pomoc ostatních.

Jestliže zánik REPULSE proběhl s ohromující rychlostí, PRINCE OF WALES měl tužší kořínek. Třebaže Phillipsova vlajková loď nabrala 18 000 tun vody, držela se na hladině, a jak postupně docházelo k zaplavování oddílů na levoboku a v předolodí, došlo k vyrovnání náklonu a prozatím nehrozilo nebezpečí převrácení. Tehdy se do bitvy zapojilo 17 horizontálních bombardérů Micubiši GSM2 ze útvaru Mihoró, přičemž jedna letka omylem svrhla pumy na britské torpédoborce, ale jejich chybu napravily stroje poručíka Takedy.

Obrázek
Pohyby svazu Z 8-10 prosince 1941

Hodiny ukazovaly 12:44, když prakticky bezbranný PRINCE OF WALES zasáhla do středolodí 500kg puma a vybuchla na pancéřové palubě, přičemž v prostoru označovaném jako „kinosál“ a nyní přeměněném na ošetřovnu způsobila děsivé ztráty na životech. Navíc výbuchy poblíž trupu prorvaly obšívku a přivodily zaplavení dalších oddílů, takže Phillips konečně porušil rádiové ticho a zaslal do Singapuru nejprve žádost o vyslání torpédoborců a později i remorkérů.

Ze Singapuru opravdu vypluly právě dorazivší americké torpédoborce ALDEN, EDSAL, WHIPPLE a JOHN E. EDWARD plus britský STRONGHOLD, ale tonoucímu leviatanovi už nebylo pomoci. Exploze poškodila kouřovody a ventilátory v jediné funkční kotelně, jež se během několika minut naplnila dýmem a jedovatými zplodinami. Kašlající topiči neměli jinou možnost než vyšplhat na palubu, načež přestala pracovat čerpadla a další přístroje a nepřirozené ticho rušilo toliko sténání raněných a rozkazy důstojníků. Loď zbavená dodávek elektřiny se stále rychleji hroužila pod hladinu.

Obrázek
Torpédoborec Stronghold

Kromě jednoho náletu způsobeného chybnou identifikací, si Japonci britských torpédoborců nevšímali, a nyní jim údajně ironicky odsignalizovali: „svoji práci jsme dokončili, teď je řada na vás“ a odletěli na severovýchod. Zatímco piloti se během dlouhého zpátečního letu modlili, aby jim nedošlo palivo, „svoji práci“ odváděly posádky torpédoborců. ELECTRA a VAMPIRE kroužily kolem místa potopení REPULSE a vyzvedávaly naftou upatlané trosečníky.

Ačkoliv od rozkazu opustit loď do převržení uběhlo jenom několik minut, stačilo se do vody vrhnout přes 800 mužů, a třebaže některé zahubily lodní vrtule a další stáhl do mokrého hrobu vír, většina z posádky čítající přes 1300 duší, zkázu obrněnce přežila. Přesto smrtka skosila 26 důstojníků a 486 poddůstojníků a námořníků. Mezi zachráněnými nechyběl ani kapitán Tennant, jehož z velitelského můstku násilím odvlekli jeho důstojníci, a třebaže se při vyplouvání na hladinu udeřil do hlavy, neztratil vědomí a námořníci jej vytáhli na záchranný vor.

Protože Phillips velkoryse poslal REPULSE na pomoc dvojici torpédoborců, k tonoucí vlajkové lodi se na Leachovu výzvu vydal toliko osamocený EXPRESS, jenž krátce po 13. hod. přirazil k jejímu pravému bortu. Odtud námořníci natáhli lana, jimiž na torpédoborec spouštěli zraněné, zatímco zdraví muži překonávali nevelký výškový rozdíl vlastními silami. Brzy bylo zřejmé, že EXPRESS při nejlepší vůli nemůže zachránit celou posádku, tudíž Leach na hluboko zanořeném zadolodí organizoval nakládku raněných do záchranných vorů, přičemž jiní námořníci přes palubu svrhávali nejrůznější předměty, kterých se mohli zachytit tonoucí trosečníci. Posádka si zachovala disciplínu a až do konce vzorně plnila své povinnosti. Zatímco byla evakuace v plném proudu, v kantýně se rozdávaly cigarety, tabulky čokolády, ba i svazky bankovek a bocman Hill na naklánějící se palubě řídil roznášku horkého čaje a sendvičů.

Obrázek
Torpédoborec Vampire

Leach sice vydal rozkaz opustit loď, avšak zároveň sestavil skupinu dobrovolníků, jež by s ním zůstala na palubě, takže patrně věřil, že se PRINCE OF WALES udrží na hladině do připlutí remorkérů. Jeho naděje se však brzy rozplynuly, takže se vrátil na můstek k apatickému admirálovi, který si poslal pro svoji přehlídkovou čepici, aby mohl sejít ze světa smrtí hodnou admirála Královského námořnictva.

Kterak se zvětšoval náklon na levobok, stala se evakuace na EXSPRESS nemožnou, ale korvetní kapitán Cartwright se - navzdory riziku že převracející se obrněnec poškodí křehký torpédoborec - rozhodl držet u boku vlajkové lodě. Kvůli tomu se torpédoborec ocitl v nebezpečí, a ve chvíli, kdy se PRINCE OF WALES ve 13:20 převrátil kýlem vzhůru, zachránila jej pouze pohotová Cartwrightova reakce.

Ocelový gigant se ještě chvíli převaloval na vlnách jako smrtelně zraněný vorvaň, poskytujíce na svém břichu dočasné útočiště množství námořníků, načež se v poloze 3 st. sev. šíř. a 104 st. vých. dél. potopil. „Admirál Thomas Phillips stál na můstku od začátku až do konce.“ Uvedl později dělostřelec J. Milne. „Krátce předtím, než se loď potopila, se jeden torpédoborec přiblížil a signalizoval „Pojďte na palubu“. Admirál však odpověděl „Ne, děkuji.“ Pozvedl na můstku ruku na pozdrav a potopil se s lodí. Kapitán Leach salutoval s admirálem Phillipsem a zmizeli v moři jako by je pohltilo.“

Obrázek
Přeloďování posádky Prince of Wales na Express

Z 1612člené posádky Jihočínské moře „pohltilo“ 20 důstojníků a 307 námořníků. Teprve tehdy se od jihozápadu přiřítilo 11stíhacích letounů Brewster Buffalo pod velením poručíka Vigorse, jehož letka odehnala nepřátelské pozorovací letouny, načež asi hodinu hlídkovala nad místem zániku svazu Z. Japonci se záchranné práce narušit nepokusili, takže poté, co Vigorsovým stíhačům začalo docházet palivo, odletěli k Singapuru. Trosečníkům znepříjemňovala pobyt ve vodě vrstva topného oleje, která po vniknutí do úst vyvolávala záchvaty kašle, a nesnesitelně pálila v očích, přičemž nejvíce trpěli zranění a popálení námořníci. Posádka EXPRESSU činila vše, co bylo v lidských silách, ale v 14:15 musel korvetní kapitán Cartwrigh místo tragédie s těžkým srdcem opustit, neboť na torpédoborci o výtlaku pouhých 1405 tun už prostě pro další nešťastníky nebylo místo.

Naštěstí se mezitím uvolnily ELECTRA a VAMPIRES, které až do 16:00 křižovaly na místě tragédie a sbíraly trosečníky, načež odpluly do Singapuru, kde krátce před půlnocí vysadily přes 2000 otřesených mužů a kocoura slyšícího na jméno „Churchill“ - maskota bitevní lodě PRINCE OF WALES.

Obrázek
Torpédoborec Express

Pro úplnost dodejme, že torpédoborce vyslané ze Singapuru sice odpoledne 10. prosince dopluly na místo bitvy, ale seznam zachráněných se jim rozšířit nepodařilo. Na hladině totiž našly pouze trosky a těla utonulých námořníků v bílých záchranných vestách, tudíž se jediným úspěchem stalo zajetí japonské lodě SHOFU MARU a několika džunek.

Ke Kuantanu se 11. prosince ráno vrátili i Japonci. Jmenovitě jeden z hrdinů bitvy poručík Iki, jenž tentokrát do moře nesvrhl torpédo, nýbrž věnec. Není zřejmé, zda chtěl uctít památku statečného protivníka či osádek vlastních bombardérů (možná oboje), ale jeho gesto můžeme chápat i jako symbolické ukončení jedné epochy. Epochy kdy sedmi mořím neomezeně vládly bitevní lodě, protože nyní už nemohl nikdo zpochybnit fakt, že rozhodujícím prostředkem budoucích námořních bitev nebudou hrozivě vyhlížející obrněnce, ale letadla.

Obrázek
Torpédoborec Electra

To potvrzuje strohá řeč čísel. Poražení přišli o 2 bitevní lodě, zatímco Nippon za tento grandiózní úspěch zaplatil ztrátou toliko 3 (!) bombardérů. Ano, dalších 28 utrpělo nejrůznější poškození, ale námořní letectvo odepsalo jenom stroj zničený při nouzovém přistání, zatímco ostatní se po opravách vrátily k mateřským útvarům. Podobně jednoznačně vyznívá i srovnání lidských ztrát. Na britské straně padlo 839 mužů, přičemž do svatyně Jasukuni se odebralo pouze 18 duší japonských letců, kteří přinesli císaři a vlasti nejvyšší oběť.

Zpráva o katastrofální porážce dorazila do Londýna během dopoledne 10. prosince (tamějšího času) a admirálu Poundovi připadla smutná povinnost informovat jejího hlavního viníka. „Měl divný hlas. Vydával zvuky připomínající kašel a polykání nasucho a zpočátku jsem ho ani úplně zřetelně neslyšel.“ Napsal Churchill ve svých memoárech. „(…) Položil jsem sluchátko a byl rád, že jsem sám. Za celou válku jsem neprožil otřes, který by se mě osobně více dotkl. (…) Jak jsem se tak převracel a házel sebou na lůžku, najednou mi svitlo a uvědomil jsem si celou hrůzu této zprávy. V Indickém a Tichém oceánu nebyla jediná britská nebo americká těžká loď kromě hrstky těch, které přežily útok na Pearl Harbor a teď spěchaly pryč až do Kalifornie! Na celé této obrovské vodní ploše svrchovaně vládlo Japonsko a my jsme byli všude slabí a bezbranní.“

Obrázek
Admirál Layton

Ano, zkázou svazu Z pozbylo Východní loďstvo schopnost bránit britské kolonie na Dálném východě, na čemž nic nezměnilo ani rozhlasové provolání Churchillova zmocněnce Duff Coopera, tvrdícího, že potopení PRINCE OF WALES a REPULSE nesmí v Commonwealthu vyvolat malomyslnost a burcující obránce impéria k pomstě za zmařené životy. Momentálně však Britové mohli o odvetě pouze snít, takže admirál Layton stáhl přeživší lodě k Cejlonu.

Za této situace představovalo jedinou nadějí na zastavení japonského náporu americké Tichooceánské loďstvo, přičemž Velké Británii v tomto úsilí připadla úloha užitečného pomocníka. Proto můžeme bitvu u Kuantanu vnímat nejenom jako soumrak éry bitevních lodí, nýbrž i jako symbolické předání žezla vládce moří do amerických rukou, stejně jako začátek pádu britského impéria a nástup nové supervelmoci.

Použité zdroje:
Barnett C.: Bojujte s nepřítelem zblízka (I a II); Britské válečné námořnictvo za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Paseka 2007.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). 1986.
Gryner. P.: Pád nedobytné pevnosti Singapur. Vydalo nakladatelství Magnet-Press 1996.
Hrbek I. a J.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Churchill W.: Druhá světová válka (III); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jelínek M.: V bojích a bouřích. Vydalo nakladatelství Akcent 2012.
Кофманн В.: Флагманы британского флота. Moskva 2015.
Кофманн В. Дашьян А.: Ужас „карманных“ линкоров; Линейные крейсера „Ринаун“ и „Рипалс“. Moskva 2011.
Михайлов А.: Линейные корабли типа Кинг Джордж V. Vydalo nakladatelství ИСТФЛОТ 2007.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Pertek J.: Morze w ogniu 1939-1942. Poznaň 1970.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland & Company, Inc., Publishers 2016.
Okrety Wojenne 1999/3,4 a numer specjalny 43.
Technika Wojskowa; Historia 2011/1.
Okrety 2012/12.
Morze Statki i Okrety 2012/9.
Extra Válka. II. Světová speciál; Válka v Pacifiku.
https://pacificeagles.net/the-defeat-of-force-z/
https://warfarehistorynetwork.com/daily ... d-repulse/
http://x6kj1363www.napnuts.com/malaya_resources.htm
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Galrin
Příspěvky: 7
Registrován: 9/8/2011, 09:36
Bydliště: Karlovy Vary

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od Galrin »

Domnívám se, že není správné hovořit v případě leteckých torpéd použitých k útoku na svaz Z jako o "dlouhých kopích".

Jako dlouhé kopí je obecně označována torpédo ráže 610mm (24") Typ 93, které používalo jako pohon kerosen a obohacený kyslík. Hmotnost torpéda činila 2700 kg, z toho 490 kg výbušniny. Nosnost bombardéru G3M Nell činila 800 kg bomb u obou verzí, které přicházeji pravděpodobně v úvahu, tj. G3M2 model 21 nebo 22. U G4M Betty, konkrétně u tehdy zbrusu nových G4M1 model 11 (sériová výroba od května 1941) se uvádí rovněž nosnost pum 800kg, u pozdějších modelu 13 pak nosnost 4x250 kg puma. Je tedy vyloučeno, aby tyto bombardéry dokázaly nést torpéda Typ 93, která více než trojnásobně přesahují maximální nosnost bombardéru.

K útoku na svaz Z byla použita letecká torpéda ráže 450mm (17,7") Typ 91 Mod. 1 a Mod. 2. Konkrétně stránka navweaps.com uvádí, že torpéda Typ 91 Mod. 1 používaly bombardéry G3M Nell a torpéda Typ 91 Mod. 2 bombardéry G4M Betty. Mezi těmito torpédy v zásadě je rozdíl pouze ve velikosti hlavice, kdy Mod.1 nesl 150 kg výbušniny a Mod. 2 nesl 205 kg výbušniny a díky tomu bylo torpédo Mod. 2 těžší.

Mimochodem údaje o výbušné náplni leteckých torpéd mi poněkud nepasují s údaji o protitorpédové ochraně Prince of Wales, která měla být schopna vydržet zásah do síly 454 kg TNT. V případě zásahu prvními dvěma torpédy by měla protitorpédová ochrana vydržet zásah do středu lodě, samozřejmě zásah hřídele je fatální a tam už protitorpédová ochrana nezasahuje. Co se týče druhého náletu, tak Prince of Wales byl už v té době více zanořen ve vodě, ale to by pak mělo znamenat, že zásahy nešly do protitorpédové ochrany, ale do bočního pancéřového pásu / nebo nad pás. Každopádně je pro mě nepochopitelné, že zásahy, které neměly být až tak fatální, ve skutečnosti fatální byly.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od jarl »

Galrin píše:Domnívám se, že není správné hovořit v případě leteckých torpéd použitých k útoku na svaz Z jako o "dlouhých kopích".
Dobrá připomínka. Torpéda použivaná japonskými bombardéry byla opravdu odlišná od klasických dlouhých kopí na válečných lodích.
Galrin píše: Mimochodem údaje o výbušné náplni leteckých torpéd mi poněkud nepasují s údaji o protitorpédové ochraně Prince of Wales, která měla být schopna vydržet zásah do síly 454 kg TNT. V případě zásahu prvními dvěma torpédy by měla protitorpédová ochrana vydržet zásah do středu lodě, samozřejmě zásah hřídele je fatální a tam už protitorpédová ochrana nezasahuje. Co se týče druhého náletu, tak Prince of Wales byl už v té době více zanořen ve vodě, ale to by pak mělo znamenat, že zásahy nešly do protitorpédové ochrany, ale do bočního pancéřového pásu / nebo nad pás. Každopádně je pro mě nepochopitelné, že zásahy, které neměly být až tak fatální, ve skutečnosti fatální byly.
Ano, protitorpédová ochrana bitevních lodí třídy Prince of Wales měla být schopná absorbovat výbuch 454 kg TNT, zatímco torpéda použitá při prvním útoku měla hlavici o hmotnosti jenom 150 kg, ale něco jiného je teorie a něco jiného praxe. Ten zásah, který zdeformoval levou vnější hřídel a způsobyl největší zaplavení nastal mimo protiporpédovou ochranu, takže ta nedostala možnost prokázat svoji účinnost. Protitorpédový systém použitý na těchto bitevních lodí se skládal ze tří rovnoběžných sektorů (prostřední byl vyplněn směsí vody a nafty) a jeho celková šířka byla pouze 4 m (někde dokonce 3 m) a hlavní přepážka z elestické ocely oddělující kolizní prostor od vlastního podpalubí byla silná 44 mm a celková tlouštka dosahovala 54 mm. To na moderní bitevní loď nebylo mnoho a je otázka, zda tento systém mohl v případě hromadného leteckého útoku lodi zajistit adekvátní ochranu. Navíc došlo k vyřazení turbogenerátorů zajišťujících elektřinu pro lodní čerpadla, takže vody v podpalubí už po prvním útoku rychle přibývalo a po dalších zásazích už nebylo co řešit.

Obrázek
Systém protitorpédové ochrany bitevních lodí třídy Prince of Wales podle Vladimíra Kofmana a síla bočního pancéřového pásu
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od Polarfox »

Pár bližších a technických záležitostí kolem potopení PoW:
https://www.pacificwrecks.com/ships/hms ... update.pdf
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od jarl »

Děkuji za nový zbroj informací. Vypadá to opravdu dobře.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 133

Příspěvek od jarl »

Dočetl jsem se, že Japonci se z vraků obou potopených britských bitevních lodí pokusili vyzvednout jejich radary. Potápěči v březnu 1942 objevili Repulse a vyzvedli z něj několik protiletadlových děl, ale poté byly práce přerušeny a už nebyly obnoveny.

Tady jsou ještě obrázky zachráněných z posádky Repulse:

ObrázekxxxObrázek
Námořní kapitán Tennant na palubě torpédoborce Vampire a námořníci z Repulse na palubě Electry
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“