Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

aneb

Zkáza svazu Z (I)
Obrázek
Britští podnikatelé se začali v oblasti Indického oceánu výrazněji prosazovat počátkem 17. století, kdy byla po nizozemském vzoru založena mocná Východoindická společnost, která si, s výjimkou Nizozemské Východní Indie, zajistila přístup na nejlukrativnější trhy v této oblasti. Z jejích faktorií se postupně stávaly britské kolonie, přičemž jediné vážnější konkurenty představovali Holanďané a Francouzi, nad nimiž získali Britové vrch po vítězstvích v 17. respektive 18. století. Na této expanzi se značnou měrou podílelo Královské námořnictvo garantující bezpečnost na předlouhých námořních trasách spojující metropoli s državami na Středním a později i Dálném východě.

Výsledkem byla i kolonizace Austrálie a Nového Zélandu, kde příliv evropských emigrantů naprosto změnil etnické složení obyvatelstva, takže se obě državy - z pohledu Whitehallu - zařadily mezi rasově nejčistší součásti impéria. Potomci britských přistěhovalců zůstali mateřské zemi loajální i poté, co se Austrálie a Nový Zéland na přelomu 19. a 20. století staly samosprávnými dominii s vlastní armádou a válečným námořnictvem. To se projevilo během Velké války, když do zbraně dobrovolně nastoupilo přes půl milionů protinožců, kteří za impérium udatně bojovali na nejrůznějších válčištích od poloostrova Gallipoli po západní frontu, přičemž se domů nevrátilo asi 76 000 Australanů a Novozélanďanů.

Obrázek

Společně prolitou krví utužené bratrství nezmizelo ani po porážce Centrálních mocností, když spíše imaginární německou hrozbu pro vzdálená dominia nahradily konkrétnější obavy z Říše vycházejícího slunce. Ta se během první světové války zařadila mezi přední mocnosti, přičemž se její představitelé netajili ambicemi zaujmout místo hegemona Dálného východu a přilehlých oblastí. Dosavadní spory mezi Londýnem a Tokiem otupovala spojenecká smlouva, která v letech 1904-1905 zajistila Nipponu britskou podporu během rusko-japonské války, a jejím naplněním japonská vláda v r. 1914 zdůvodnila vyhlášení nepřátelství Německu a Rakousku-Uhersku.

Smlouva vypršela v r. 1922, avšak britská vláda jí s ohledem na Američany neprodloužila, čímž si v Londýně z pravda nespolehlivého leč ambiciozního spojence citlivého na „ztrátu tváře“, vytvořili potenciálního nepřítele, který si poté co porazil čínského draka a ruského medvěda, mohl troufnout i na britského lva. Japonsko totiž během války zažívalo netušenou konjunkturu, zatímco britští exportéři mnohé trhy vyklidili. Nakumulované válečné půjčky navíc Albion přeměnili z věřitele v dlužníka, což nutilo vládu drasticky seškrtat výdaje na armádu a námořnictvo právě v době, kdy americké a japonské loděnice pilně stavěly nové bitevní lodě a bitevní křižníky.

Právě nedostatek financí přiměl Londýn k podpisu Washingtonské úmluvy, která mezi Velkou Británií, USA a Japonskem v kategorií bitevních lodí stanovila poměr 5:5:3, což s konečnou platností ukončilo éru nadvlády Královského námořnictva nad moři a oceány, čímž byl podlomen jeden z nosných bezpečnostních pilířů impéria, jak jej definoval W. Churchill: „Nic na světě, nic o čem byste mohli přemýšlet, snít, nebo co by vám mohl někdo slibovat, žádné jakkoliv důležité argumenty, žádné jakkoliv přesvědčivé a svůdné výzvy vás nesmí vést k tomu, abyste se vzdali námořní převahy, na které závisí život našeho národa.“

Obrázek
Mladý Churchill jako první lord admirality

Jenomže kvůli finančním potížím a politické realitě nebylo zbytí, a i admirál D. Beaty zastávající funkci prvního námořního lorda připustil, že Albion nemohl doufat v lepší výsledek než vyrovnaný stav s americkým námořnictvem. To sice představovalo ránu pro britskou prestiž, avšak závažnější výsledky měl změněný poměr sil vůči Zemi vycházejícího slunce.

Washingtonská smlouva sice Nelsonovým nástupcům v hypotetické obdobě bitvy u Jutska papírově zajišťovalo převahu, ale Japonsko mělo hlavní síly soustředěné na Tichém oceánu, zatímco Britové museli hájit i domácí ostrovy a Středomoří, takže zákonitě vyvstala otázka, zda Královské námořnictvo dokáže vyčlenit eskadru schopnou vyzvat na souboj Spojené loďstvo. Buď jak buď, Austrálie a Nový Zéland dostaly svatosvaté ujištění, že pokud to bude bezpečnostní situace vyžadovat, metropole jim pošle na pomoc formaci bitevních lodí.

Konkrétní lodě určené nebyly, ale vzhledem k tomu, že uskupení s dostatečným odstrašujícím potenciálem potřebovalo odpovídající základnu, padlo rozhodnutí přestavět a řádně opevnit bázi v Singapuru. Ten v r. 1819 obsadil T. Raffles z Východoindické společnosti, a třebaže jeho zábor vyvolal nizozemské protesty, Britové na nevelkém ostrově zůstali, a Singapur se ve druhé polovině 19. století stal jedním z nejvýznamnějších obchodním přístavů Dálného východu. Není tedy divu, že ostrov umožňující kontrolovat plavební trasy v Malackém průlivu hrál důležitou roli v britských geopolitických úvahách již počátkem 20. století, kdy jej admirál J. Fisher zařadil mezi tzv. pět „klíčů k celé zeměkouli“, ale teprve v r. 1921 rozhodl Výbor obrany impéria o stavbě pevnosti, jež měla Londýnu v první řadě zajistit udržení bohaté Malajsie dodávající na světové trhy třetinu kaučuku a téměř dvě třetiny cínu.

Obrázek
Modernizovaná japonská bitevní loď Kongó

Protože ze Singapuru měl v případě potřeby operovat výkvět Královského námořnictva, počítalo se s vybudováním technického zázemí a tanků schopných pojmout 1,5 milionů tun paliva. Z finančních a politických důvodů se však výstavba neúnosně vlekla, tudíž teprve v r. 1938 byla pevnost za 60 milionů liber šterlinků konečně dokončena, přičemž část prostředků poskytl džohorský sultán Imbarim. Třebaže se Singapuru přezdívalo „Gibraltar Dálného východu“, a fortifikační práce popuzovali Japonce, výsledkem nebyla pevnost v pravém slova smyslu, ale pouhá námořní základna.

Nechyběly suché doky, sklady a dílny, avšak s prostředky k odražení útoku to bylo podstatně horší. Pravda, na ostrově vyrostla řada vojenských letišť, paltostů a fortů, avšak disproporce mezi zbraněmi určenými k odražení úderu z moře a pevniny doslova bila do očí. Britové vybudovali řadu obraných postavení, přičemž pobřežní baterie čítaly 29 děl ráže 152-381 mm, takže spolehlivě ovládaly oba přístupy do Džohorského průlivu, kde se na severním pobřeží ostrova Singapur nalézala základna válečného námořnictva. Děla kryla i další důležité body, jenomže se většinou nedala použít proti nepříteli útočícímu od malajského pobřeží.

„Všichni jsme si uvědomovali, že v námořní základně jsou skvělé zbraně namířené směrem k moři. V tom ale spočívalo nebezpečí. Nikdo z nás si ani na okamžik nepřipustil, že by útok přišel z vnitrozemí. Navíc baterie používaly protipancéřové granáty, které byly nevhodné proti pozemním útokům“, uvedl letec A. Jardine. Výjimku tvořila nákladem půl milionu liber vybudovaná baterie Džohor se třemi kanóny ráže 381 mm s obrovským dostřelem přesahujícím 30 km. Koncepce pevnosti zkrátka s útokem ze severního směru nepočítala, protože její tvůrci vycházeli z premisy, že jejím úkolem je držet na distanc japonské loďstvo, dokud z Evropy nepřipluje posilová formace, která zažene šikmooké vetřelce. K tomu mělo podle nejoptimističejších scénářů z r. 1932 dojít 42 dní od vypuknutí nepřátelství, zatímco realisté počítali se 72 dny.

Obrázek
Výstřel z 381mm děla baterie Džohor

V době kdy se stavba základny rozbíhala, se na obzoru nerýsovala žádná protibritská koalice, tudíž jediného reálného protivníka představoval Nippon, přičemž panovalo oprávněné přesvědčení, že osamocené Tokio se přes silácké řeči části armádního a námořního důstojnického sboru, neodváží zaútočit. Proto mohl Churchill ještě v polovině dvacátých let premiéra S. Baldwina ujišťovat, že za jejich života k této konfrontaci nedojde. Jak víme, Churchill se hluboce mýlil a příčinou nebyl ani tak tuhý kořínek obou aristokratů, jako změna politický poměrů a především japonská rozpínavost.

V době, kdy synové Nipponu uchvátili Mandžusko a začali z Říše středu ukrajovat další provincie, vlastnili Japonci stále všech deset bitevních lodí, jež jim povolovala Washingtonská smlouva, zatímco počet britských jednotek této kategorie se povážlivě ztenčil. Jistě, do služby mezitím vstoupily dva silné obrněnce třídy NELSON, avšak podstatně více veteránů pamatujících Velkou válku skončilo svoji existenci v hutích či dožívalo jako školní a depotní lodě. To znamená, že se převaha Královského námořnictva zmenšila právě v době, kdy se o svá práva hlásili další rivalové. Hitlerovské Německo smělo podle dohody mezi Londýnem a Berlínem vybudovat flotu odpovídající třetině britské, zatímco Mussoliniho Itálie, nahněvaná postojem britské vlády během italsko-habešské války, vytvořila třetí článek potenciální protibritské koalice. Koalice ohrožující impérium od metropole přes Středozemí až po Dálný východ.

Obrázek
Britská bitevní loď Prince of Wales

Za této situace musela vláda navýšit vojenský rozpočet i za cenu nepopulárních škrtů v sociální oblasti, a zapojit se do právě odstartovaného závodu ve zbrojení. Třebaže nyní představovalo první hradbu pevnosti Británie letectvo, našly se v r. 1936 prostředky na posílení floty. Námořní program zahrnující mj. stavbu pěti bitevních a čtyř letadlových lodí představoval značnou zátěž nejenom pro státní rozpočet, nýbrž i pro loděnice a s nimi provázaná odvětví těžkého průmyslu, jež se v důsledku dlouhodobého moratoria na stavbu bitevních lodí ocitly v tristním stavu a nebyly schopné dostát skokovému nárůstu objednávek.

To pochopitelně komplikovalo realizaci programu znovuvyzbrojení, a situace zašla tak daleko, že někdejší loďařská a průmyslová velmoc musela část objednávek zadat do zahraničí. To s povděkem kvitovali akcionáři zahraničních firem včetně československých, které uzavřely např. kontrakt na zhotovení 15 000 tun lodních pancířů, ovšem pro britskou vládu se jednalo o neúčelné výdaje, které by za normálních okolností podpořily domácí průmysl.

Ani při maximálním úsilí nebylo možné dohonit promarněný čas, jelikož nové obrněnce vstoupily do služby až počátkem čtyřicátých let, tudíž si počátkem druhé světové války, muselo Královské námořnictvo vystačit s pouhými sedmnácti bitevními loděmi, z nichž pouze některé podstoupily modernizaci na současný standard. Ano, Německu a Itálií loajálně vyhlásily válku i vlády všech dominií, ale příspěvek Austrálie a Nového Zélandu válečnému úsilí Commonwelthu byl zpočátku zanedbatelný. Protinožci před válkou spoléhali na ochranou náruč metropole a udržovali pouze minimální ozbrojené síly. Konkrétně Austrálie se počátkem Velké války pyšnila relativně silnou flotou včetně bitevního křižníku, ale nyní neprovozovala silnější jednotky než těžké křižníky, takže není divu, že australské a novozélandské loďstvo nepředstavovalo pro japonské stratégy důstojné soupeře.

Obrázek
Australský křižník Canberra

Tím bylo pouze Královské námořnictvo, jenomže opakovaně potvrzovaný závazek vyslat do Singapuru bitevní lodě, okrádal britské admirály o klidný spánek. Vždyť zajištění Velké Británie, životně důležitých severoatlantických tras i pozic ve Středomoří, už v r. 1940 napnulo britské zdroje do krajnosti, takže přetěžované námořnictvo logicky stáhlo většinu lodí z Dálného východu do evropských vod a na ochranu vzdálených součástí impéria se nedostávalo prostředků.

Na druhou stranu vláda nemohla ponechat dominia napospas Nipponu. Austrálie a Nový Zéland totiž nebyly pouhé kolonie, jejichž porobenému obyvatelstvu bylo lhostejné, zda jejich páni popíjejí whisky se sodou či saké. Jednalo se o nedělitelnou součást Commonwealthu, o odnož britského národa vyrůstající ze stejných kořenů a vyznávající totožné hodnoty. Proto se jejich obrana ještě před válkou upřednostňovala před strategicky důležitým Středomořím, jež byla tehdejší vláda ochotná v krajním případě vyklidit, aby se uvolnily zdroje pro vyslání bitevních lodí na Dálný východ.

Jenomže Churchillovo nadšení pro vojenskou angažovanost ve Středomoří a Blízkém východě učinilo tento plán z politických důvodů neprůchodný. Navíc během řecké anabáze utrpělo Královské námořnictvo takové ztráty, že když se australský ministerský předseda R. Menzies na jaře 1941 dotázal jaké těžké jednotky (a kdy) bude možné přesunout k ochraně Austrálie a Nového Zélandu, dočkal se pouze mlhavého vyjádření ohledně jedné bitevní lodě doprovázené nosičem letadel.

ObrázekxxxObrázek
Zleva velitel Metropolitního loďstva Tovey, první námořní lord Pound a premier Churchill

Admiralita ostatně už v r. 1939 konstatovala, že nemůže postavit tři dostatečně silné formace, takže prioritu dostane Metropolitní loďstvo garantující bezpečí mateřských ostrovů, zatímco síly ve Středomoří a na Dálném východě budou doplňovány podle momentální potřeby, s dovětkem, že posilová eskadra do Singapuru může dorazit nejdříve za tři měsíce. Po vyhlášení nepřátelství tedy přednost logicky dostalo atlantické a středomořské válčiště, zatímco momentálně spíše plíživá hrozba v Pacifiku nepatřila mezi priority. Proto na těchto obrovských prostorách působily pouze slaboučká formace označované jako Čínská a Východoindická eskadra, a přímo v Singapuru ještě koncem léta 1941 kotvil toliko pobřežní obrněnec (monitor?), čtyři obstarožní lehké křižníky, devět torpédoborců a jedna minolovka.

Londýn se alespoň počátkem r. 1941 snažili přimět Američany k přesunu několika bitevních lodí do Singapuru, což by sice zasadilo ránu britské národní hrdosti, ale na druhou stranu elegantně vyřešilo otázku, jak získat loďstvo k ochraně této oblasti. To však nebylo v zájmu Washingtonu. Roosevelt měl sice eminentní zájem na přežití Velké Británie, jakožto přirozené hráze proti Německu, tudíž byl ochoten naložit na bedra amerického námořnictva spoluzodpovědnost za konvoje na severoatlantických linkách, avšak rozhodně odmítal prolévat americkou krev za zájmy cizího impéria.

Churchill se však nevzdával. Věřil, že japonská rozpínavost je nejlepším prostředkem k zatažení USA do konfliktu, takže ve chvíli, kdy Roosevelt nechal v červenci 1941 zmrazit japonská aktiva, a vyhlásil embargo na vývoz ropy a dalších strategických surovin, Británie jej loajálně následovala. Očekávaná odezva však nepřišla, jelikož americký prezident vyjádřil ochotu bránit britské državy teprve v době, kdy Nagumův Úderný svaz brázdil severní Pacifik. Je tudíž vysoce pravděpodobné, že kdyby se Nippon na podzim 1941 rozhodl z ekonomické pasti vyklouznout útokem na britské a nizozemské kolonie, s největší pravděpodobností by se Whitehall dočkal pouze morální podpory.

Obrázek
Churchill na palubě bitevní lodě Prince of Wales

To bylo k odražení nyní velice reálné hrozby žalostně málo a Královské námořnictvo se muselo s veškerou vážností zabývat otázkou jak japonské hrozbě čelit. Bojovat proti třem silným protivníkům současně na třech oddělených válčištích představovalo přetěžký úkol i v době, kdy se Britové mohli spolehnout na francouzské Národní námořnictvo. Tomuto spojenectví jak víme učinilo na jaře 1940 přítrž vítězství německých zbraní a vůči Londýnu nepřátelsky naladěná vichystická Francie nyní naopak vázala beztak omezené britské zdroje.

Připojení k americkým sankcím navíc neodvolatelně zařadilo Albion na seznam japonských nepřátel, přičemž Australané a Novozélanďané nejenže začali stahovat válečné lodě a pozemní jednotky ze Středomoří blíže k domovině, ale na přetřes se znovu dostalo vyslání bitevních lodí na Dálný východ. Tentokráte již nešlo couvnout. Churchill navíc věřil, že posílením jednotek v Malajsii společně s přítomnost obrněnců v Singapuru zchladí horké hlavy japonským válečným jestřábům, kteří ve svých plánech museli kalkulovat i s nasazením amerického Tichooceánského loďstva.

Jeho rozhodnutí postavilo admiralitu před hotovou věc a otázka nyní nezněla, zda posilovou formaci vypravit, ale jaké bude její složení. Popravdě řečeno, se mnoho reálných variant nenabízelo. Z nových bitevních lodí zatím Královská námořnictvo převzalo pouze KING GEORGE V a PRINCE OF WALES, přičemž Churchill stavbu dalších tříd bitevních lodí, navzdory zuřivým protestům prvního námořního lorda D. Pounda, zrušil takže v dohledné době mohli v admiralitě počítat pouze s dokončením tři další obrněnců, což nebylo vzhledem k šíři plněných úkolů mnoho. Navíc se nepřátelské pumy, torpéda ani granáty britským těžkým jednotkám rozhodně nevyhýbaly, takže flota do léta 1941 odepsala obrněnce ROYAL OAK a HOOD, tudíž dosavadní přírůstky pouze nahradily utrpěné ztráty, přičemž na řadě bitevních lodí v létě 1941 loděnice prováděly opravy či modernizaci.

Obrázek
Maršál Brooke-Popham vrchní britský velitel v oblasti Dálného východu

Podle plánu měli mít Britové na jaře 1942 v ohrožené oblasti 7 bitevních lodí, 1 nosič letadel, 10 křižníků a 24 torpédoborců, avšak prozatím chtěl Pound na Dálný východ odeslat pouze čtveřici starých bitevních lodí třídy „R“. Ano, v krajním případě by uvolnil i rovněž starší RENOWN a novější NELSON a RODNEY, jelikož BARHAM a VALIANT nemohly opustit Středomořské loďstvo. Jelikož japonskou námořní základnu v zátoce Camranh dělilo od Singapuru pouze 750 mil a letiště v jižní Indočíně 600 mil, navrhl jako hlavní bázi pro toto uskupení Cejlon, odkud bylo možné chránit konvoje na Indickém oceánu. To Churchilla, jenž se díky dvojímu působení ve funkci prvního lorda admirality, cítil způsobilý k rozhodování o námořních otázkách, neuspokojilo.

„Toto rozmístění sil se mi nelíbilo,“ napsal ve svých memoárech. „Nasazení starých bitevních lodí třídy „R“ na ochranu konvojů bylo sice dobré proti těžkým křižníkům, ale kdyby byl nepřítel ochoten vyčlenit pro napadání našich obchodních lodí rychlou moderní bitevní loď, staly by se tyto staré lodě i jimi chráněné konvoje snadnou kořistí. Tyto staré lodě by ve svém nynějším stavu byly plovoucími rakvemi. Proto bylo nutno mít pár rychlých bitevních lodí, jež by Japonce odstrašily od vyčleňování jednotlivých těžkých raiderů.“

Ano, Churchill hodlal převelet na Dálný východ nejlepší jednotky této kategorie. Britský premiér si nalhával, že válce lze předejít demonstrací síly, a věřil, že nejmocnější symbol impéria představují zbrusu nové bitevní lodě třídy KING GEORGE V. Tomu oponoval nejenom Pound, ale i velitel Metropolitního loďstva admirál J. Tovey poukazující na nutnost střežit německé bitevní lodě TIRPITZ, SCHARNHORST a GNEISENAU dislokované na Baltu a v okupovaných francouzských přístavech. Jenomže tvrdohlavý Churchill disponující takřka diktátorskými pravomocemi, se držel utkvělé představy, že rychlá bitevní loď přesouvající se mezi základnami odvede stejnou práci jako eskadra starších obrněnců, jelikož bude představovat stálou a těžko zachytitelnou hrozbu, pročež odpor admirálů zvolna slábl.

Obrázek
Letadlová loď Indomitable

Pro úlohu „britského TIRPITZE“ si vyhlédl PRINCE OF WALES, jenž se sice u maríny po několika nehodách a rozpačitém výsledku souboje s BISMARCKEM těšil pověsti smolné lodě, avšak na Churchilla během nedávné plavby přes Atlantik jeho deset kanónů ráže 356 mm učinilo mocný dojem. Proto na zasedání Výboru náčelníků štábů 20. října prosadil, že na východ odpluje jeho oblíbený PRINCE OF WALES, jenž po spojení s postarší, avšak rychlou bitevní lodí REPULSE, a mateřskou letadlovou lodí INDOMITABLE, patřičně zapůsobí jak na vlády ohrožených dominií, tak na Japonce. Pod tíhou těchto argumentů Pound kapituloval, byť si vymínil, že PRINCE OF WALES a INDOMITABLE zamíří nejprve do Kapského města, kde se rozhodne o jejich dalším nasazení, ovšem tomu, že by Churchill mezitím změnil názor, nevěřil snad ani první námořní lord.

Dodejme, že ministerský předseda ještě na onom zasedání Výboru náčelníků štábů zdůrazňoval, že k válce podle jeho názoru nedojde, tudíž se jedná primárně o preventivní opatření vůči Nipponu, který se neodváží napadnout současně USA a Velkou Británií. Ve skutečnosti tou dobou japonští stratégové dolaďovali poslední detaily válečných plánů, takže přítomnost několika bitevních lodí v Singapuru nemohla ovlivnit jejich záměry. Z dnešního pohledu tedy Churchillova politika „odstrašování“ nepodložená reálnou silou spíše připomíná přiznání vlastní slabosti než demonstraci síly. Koneckonců Tokio neuvažovalo o žádné formě britsko-japonského vypořádaní a veškeré diplomatické úsilí směřovalo k USA. Whitehall hrál zkrátka v otázkách Dálného východu druhé housle, na čemž nic nezměnilo ani sloučení Čínské a Východoindické eskadry na honosně znějící Východní loďstvo.

Zatímco o složení posilové formace se vedly zuřivé bitvy, jméno jejího velitele bylo známo s předstihem, a shodli se na něm jak Poud, tak Churchill. Thomas Spencer Phillips sloužil v Královském námořnictvu od. r. 1903 a těšil se pověsti odvážného důstojníka. Během první světové války působil u Středomořského loďstva, ale v meziválečném období se věnoval převážně štábní práci a na moře se nakrátko vrátil až v r. 1939. Bitevní lodi sice nikdy nevelel, ale jako důstojník tradičního střihu pevně věřil, že nadvládu nad vlnami mohou vybojovat a udržet pouze bitevní lodě, které se při správném velení dokáží ubránit i leteckým útokům, a kdyby nepřátelské bombardéry přece jen pronikly přehradnou palbou, systém vodotěsných přepážek zabrání nejhoršímu. Pravda, dosavadní zkušenosti z Norska a Středomoří tuto tezi nepotvrzovaly, avšak Phillips se svého přesvědčení nevzdal a kritizoval velitele, kteří podle jeho názoru tváří v tvář letecké hrozbě neprojevili dostatečnou bojovnost.

Obrázek
Admirál Phillips (vpravo) a náčelník jeho štábu Palliser

Za války působil ve funkci zástupce náčelníka námořního štábu a během polemiky ohledně stavby dalších obrněnců nadšeně podporoval stanovisko prvního námořního lorda. Protože byl malého vzrůstu, kolegové mu přezdívali „Tom Paleček“, podle postavy ze staroanglických legend známé díky stejnojmennému seriálu i v našich končinách, avšak vzhledem k tomu, že dostal do vínku i železnou vůli a ctižádost, byl znám též jako „Malý Napoleon“. Subtilní, tvrdohlavý admirál postrádající smysl pro humor a hřmotný Churchill spolu zpočátku dobře vycházeli, jelikož Phillips podporoval jeho riskantní operaci „Catherine“, což bylo krycí označení pro nerealizovaný průlom Královského námořnictva na Balt za účelem přerušení dopravy švédské železné rudy do Německa.

Tím si vysloužil povýšení na viceadmirála, ale záhy vztahy mezi oběma paličáky ochladly, neboť Phillips na jaře 1941 z obav před neúměrnými ztrátami nesouhlasil s nasazením Středomořského loďstva v řeckých vodách, a když premiérovi oponoval i ohledně strategického bombardování, bylo po náklonosti, tudíž Churchill možnost poslat otravného „Toma Palečka“ na druhý konec světa, přivítal. Phillips své převelení z námořního štábu „do první linie“ přivítal, avšak v budově admirality ohledně jmenování „salónního admirála“, který na sebe během posledního velení na moři upozornil zejména kolizí s letadlovou lodí FURIOUS, zaznívaly i kritické hlasy. Skeptici poukazovali na jeho nezkušenost s velením bitevních lodí a upozorňovali, že ještě neabsolvoval dostatek služebních let na velení formaci na úrovni loďstva, tím spíše, že Východní loďstvo momentálně podléhalo viceadmirálu G. Laytonovi, jenž si vydobyl respekt během norské kampaně.

Pokud se tyto námitky vůbec dostaly až k Churchillovi, smetl je ze stolu, takže když PRINCE OF WALES 24. října zakotvil v Greenocku, Phillips na něm vyvěsil vlajku „zastupujícího“ admirála a potřásl si pravicí s jeho velitelem. Jestliže drobounký Phillips si údajně musel stoupnout na bednu, aby viděl skrz průzory na velitelském můstku, 47letý námořní kapitán John Leach narostl do nadprůměrný výšky, přičemž jeho obličeji dominoval nápadný nos, kvůli němuž získal přezdívku „Skoba“ či „Choboťák“. Jednalo se o schopného důstojníka, jenž PRINCE OF WALES velel od zařazení do stavu Královského námořnictva, a nedávno prodělal bojový křest při souboji s BISMARCKEM.

Údernou složku Východního loďstva měl představoval tzv. svaz G složený ze dvou bitevních lodí, nosiče letounů a čtyř torpédoborců. Jenomže když se PRINCE OF WALES 25. října vydal na plavbu srovnávanou kvůli tragickému osudu s anabází ruské 2. Tichooceánské eskadry, doprovázely jej pouze torpédoborce EXPRESS, ELECTRA a HESPERUS, jelikož zbývající lodě prozatím plnily jiné úkoly. Ochranu proti vzdušným útokům měla zajišťovat nová letadlová loď INDOMITABLE, jež právě v Karibiku dokončovala zkušební plavby a svaz měla dohnat při mezipřistání v Kapském městě.

Obrázek
Námořní kapitán Leach - velitel Prince of Wales

INDOMITABLE dosahoval rychlosti 30 uzlů a pancéřování mu zajišťovalo slušnou ochranu proti pumám a torpédům, avšak kvůli těmto vymoženostem nesl nepoměrně méně letounů, než srovnatelně velké japonské a americké protějšky. Přesto 45 letadel představovalo nezanedbatelnou sílu, byť primárně neměly útočit na nepřátelské lodě, nýbrž chránit Phillipsovy obrněnce a zajišťovat vzdušný průzkum. Bohužel INDOMITABLE 3. listopadu poblíž Kingstonu narazil na útes, a třebaže se jej podařilo uvolnit, o tom, že by se v tomto stavu vydal přes Atlantik nemohla být řeč.

Zatímco si posádka INDOMITABLE užívala nečekanou dovolenou, PRINCE OF WALES mířil na jih, přičemž se k němu nakrátko připojil torpédoborec LEGION, jenž se později společně s HESPEREM vydal plnit jiné úkoly, tudíž bitevní loď doprovázely pouze ELECTRA a EXPRESS. Protože účelem mise bylo uklidnit veřejné mínění v dominiích a zastrašit Japonce, nejednalo se o utajený přesun. Právě naopak. Na palubě nechyběli zpravodajové předních listů, kteří měli zajistit patřičnou publicitu. První zastávku učinili 5. listopadu ve Freetownu, a zatímco se palivové nádrže plnily topným olejem, 39 mužů se nevrátilo z vycházky. Zatímco v časech plachetních lodí dezertéři většinou vysvlékali uniformu Královského námořnictva kvůli surovému zacházení, tentokráte byly hlavním důvodem obavy o život, neboť zběhové nemuseli studovat na námořní akademii, aby si spočítali, že při eventuálním souboji s připraveným Spojeným loďstvem, budou Japonci držet všechny trumfy.

I další etapa přesunu proběhla bez vážnějších komplikací. Eskortu torpédoborců sice rozehnal náhlý „storm“, ale obávané německé ponorky se neobjevily, a posádku obrněnce při překročení rovníku pobavil tradiční rituální křest. Jenomže když se na obzoru 16. listopadu vynořila majestátní Stolová hora, bylo několik dalších námořníků rozhodnuto loď opustit. Čerstvé dezertéry nahradili námořníci pochytaní v ulicích Freetownu, ale zároveň se Phillips dozvěděl, že INDOMITABLE místo ke břehům Jižní Afriky směřuje do Norfolku k opravám, a že vzhledem ke ztrátám, jež Britové s této kategorii utrpěli, nemá admiralita náhradu, a on se musí obejít bez letadlové lodě.

Obrázek
Torpédoborec Electra

To byla nepříjemná zpráva, byť Phillips navenek sršel optimismem, jako by na rejdě největšího jihoafrického přístavu stálo celé Metropolitní loďstvo a ne jedna bitevní loď s hrstkou torpédoborců. Ve skutečnosti jej patrně ztráta vzdušného krytí znepokojila, protože domluvil s velitelem zdejšího letectva nácvik odrážení vzdušného útoku, který se však kvůli špatnému počasí neuskutečnil, pročež admirál alespoň nechal na palubu nainstalovat další protiletadlové automaty. Ano, přímo v Jižní Africe byla k dispozici starší letadlová loď HERMES, jenomže ta nesla pouze letku torpédových bombardérů Swordfish, takže svazu nemohla zajistit vzdušnou ochranu.

Třebaže jak víme účelem vyslání svazu G bylo zajistit britské demonstraci síly maximální publicitu, zdejší úřady kvůli utajení dočasně přerušily telegrafní spojení s Japonskem a dalšími potenciálně nepřátelskými státy. Phillips se sešel s jihoafrickým premiérem J. Smutsem, jenž ocenil politický i vojenský dopad přítomnosti bitevních lodí na Indickém oceánu, avšak vyjádřil obavu, že v Singapuru podlehnou japonské přesile. Místní úředníci, ale i prominenti a prostí lidé se snažili posádkám pobyt v Kapském městě všemožně zpříjemnit. Ochránce impéria vozili v automobilech jako velké pány, narychlo se pořádaly recepce a večírky, přičemž stovky měšťanů trvaly na tom, že námořníci musí strávit noc pod jejich střechou.

Kapské město svaz opustil 18. listopadu, obeplul mys Dobré naděje a zatímco brázdil hladinu Indického oceánu, tropické slunce posádce obrněnce čím dál více znepříjemňovalo život. Zatímco v klimatizovaných prostorách pro důstojníky panovala snesitelná teplota nepřevyšující 27 stupňů Celsia, v námořnických ubikacích se rtuť v teploměru zastavila na 35 stupních, v kotelnách teplota dosahovala téměř 60 stupňů a v některých strojních odděleních dokonce naměřili rekordních 65 stupňů.

Obrázek
Bitevní loď Repulse

Od dřiny v pekelných podmínkách si námořníci nakrátko odpočinuli teprve v Kolombu, kde se 28. listopadu setkali s REPULSE a torpédoborci JUPITER a ENCOUNTER. REPULSE velel spolehlivý námořní kapitán William Tennant, jenž si v závěru francouzské kampaně vysloužil přízvisko „Dunkirský Joe“. Pro úplnost dodejme, že starý obrněnec se na Indický oceán dostal jako eskorta konvoje WS-11, jelikož po zkušenostech z Norska admiralita rozhodla, že díky slabé protiletadlové obraně bude plnit úkoly, při nichž nebude vystaven silným leteckém úderům. To bezezbytku platilo pro nahánění německých korzárů a doprovázení konvojů na Atlantiku, ovšem nyní měl z Churchillova rozhodnutí působit v dosahu japonského letectva.

Během zastávky v Kolombu se název uskupení změnil na svaz Z, načež Phillips nasedl do přistaveného létajícího člunu Catalina a odletěl do Singapuru, kam 2. prosince připluly i jeho lodě. Zde se seznámil nejenom s viceadmirálem Laytonem, ale i s britským velitelem pro oblast Dálného východu maršálem R. Brooke-Pophamem a veliteli zdejších vzdušných a pozemních sil. Letecký podmaršál C. Pulford jej informoval, že na singapurských a malajských letištích stojí pouze 141 letounů, přičemž pro ochranu hlavní základny Východního loďstva disponuje pouze několika letkami strojů Brewster Buffalo a nočními stíhači Bristol Blenheim. To k vybojování vzdušné nadvlády nestačilo, tudíž hrozilo nebezpečí, že se Singapur pro Královské námořnictvo stane stejnou pastí, jakou se pro italskou flotu ukázal Tarent, což už v r. 1938 napověděly námořní manévry za účasti letadlové lodě EAGLE.

Navenek se ovšem vojenští i civilní pohlaváři před objektivy kamer a fotoaparátů tvářili, že je vše v nejlepším pořádku. Připlutí dlouho slibovaných bitevních lodí se proměnilo v okázalou lidovou slavnost, třebaže britské generály a admirály zneklidnily zprávy o 12 japonských ponorkách plujících na jih a transportních lodích shromážděných v zátoce Camrah. Tehdy už i v Londýně poznali, že politika odstrašování selhala a svaz Z může každým dnem čelit japonské přesile. Proto padl návrh přesunout Východní loďstvo do Port Darwinu a první námořní lord Phillipsovi doporučil před zahájením nepřátelství vyplout na moře. Tou dobou však námořníci na PRINCE OF WALES v suchém doku narychlo čistili trup a opravovali destilátor, tudíž k australským břehům zamířil pouze REPULSE a torpédoborce VAMPIRE a TENEDOS.

Ano, 4. prosince z Chaj-nanu skutečně vyplul konvoj složený z 19 parníků převážejících části 5. a 8. divize, zatímco o něco později opustilo Saigon dalších 9 transportů. Lodě převážející 26 640 vojáků mířily na shromaždiště v Siamského zálivu, odkud měly pokračovaly k cílovým přístavům od thajského Prachuapu po malajské Kota Bharu. Dodejme, že se japonskému konvoji 5. prosince jižně od Saigonu připletl do cesty norský parník HALLDOR, na jehož palubě kontrolní komando zničilo radiostanici, aby Norové neinformovali svého spojence.

Obrázek
Admirál Kondó

Za provedení operací v jižním směru ručil velitel 2. loďstva viceadmirál Nobuake Kondó, ale vylodění v Siamském zálivu zabezpečovalo Jižní expediční loďstvo podléhající viceadmirálovi Džisaburo Ozawovi, jehož případně mohla podpořit 7. divize křižníků kontradmirála T. Kurity a 3. eskadra torpédoborců. Celkem měli Japonci v této oblasti 2 bitevní lodě, 7 těžkých křižníků, 3 lehké křižníky, 24 torpédoborců a 12 ponorek, ale přesto Kondóa zprávy a připlutí PRINCE OF WALES a REPULSE znepokojily, a jakmile jejich přítomnost potvrdil letecký průzkum, začal jednat.

Jeho nervozitě se nelze divit, neboť kromě desantů v Siamském zálivu musel zabezpečit i vylodění na Filipínách. Přitom se jeho starší bitevní lodě KONGÓ a HARUNA hmotností boční salvy nemohly měřit s dvojicí britských obrněnců, tudíž nebezpečí, že svaz Z naruší výsadkové operace, bylo nepříjemně reálné. Japonci proto u Singapuru nakladli 456 min a 8 ponorek vytvořilo na přístupech do Siamského zálivu ochranou clonu, zatímco jiné podmořské čluny hlídkovaly přímo u britské základny.

Za této situace Kondó doufal, že se o bitevní mastodonty postará námořní letectvo, jehož nadšeným propagátorem byl i poručík Nakadžima tvrdící, že za cenu jedné bitevní lodě je možné postavit tisíc torpédových bombardérů, které zničí každé nepřátelské loďstvo. Admirál I. Jamamoto za tímto účelem už v říjnu převelel do jižní Indočíny útvary Gensan a Mihoró z 22. letecké flotily kontradmirála Sadaiči Macunagi. Protože jejich příslušníci měli zkušenosti pouze s klasickým pozemním bombardováním, později je posílila část útvaru Kanója vycvičená k útokům torpédy, pročež Macunaga počátkem prosince disponoval 99 bombardéry, 37 stíhačkami a 6 průzkumnými stroji.

Obrázek
Formace bombardérů Micubiši G3M2

Naproti tomu Britové měli v Singapuru a nejbližším okolí pouze bitevní lodě PRINCE OF WALES a REPULSE, zánovní lehký křižník MAURITIUS a staré DURBAN, DRAGON a DANAE s torpédoborci EXPRESS, ELECTRA, ESCAPADE, VAMPIRE, TENEDOS a SCOUT. Pravda, Východní loďstvo sestávalo ještě z bitevní lodě REVENGE, těžkého křižníku EXETER, několika dalších torpédoborců, dvou pomocných křižníků, ponorky a řady menších a pomocných plavidel roztroušených mezi Cejlonem a Šanghají, přičemž Phillipsovi podléhal taktéž torpédoborec Svobodných Francouzů LE TRIOMPHANT i australské a novozélandské lodě. To při očekávané spolupráci s americkým Asijským loďstvem a Nizozemci představovalo slušnou sílu. Její potenciál však, kromě nesourodosti a rozptýlení, devalvovalo nejednotné velení a neexistující koordinace válečných plánů, tudíž Phillips 4. prosince odletěl s několika štábními důstojníky do Manily, aby tyto otázky probral s admirálem Hartem, generálem McArthurem a nizozemským zmocněncem, jenž nahradil zaneprázdněného viceadmirála Helfricha.

Výsledkem bylo pro mnohé dozajista šokující rozhodnutí přesunout Východní loďstvo na Filipíny, jakmile se shromáždí a Američané základnu v Manile připraví pro zabezpečení početného uskupení. K tomu mělo dojít až na jaře 1942, avšak Hart v případě vypuknutí války přislíbil přesunout do Singapuru čtyři torpédoborce z Balikpapanu. Admirálové také nezávazně vytyčili úkoly a operační zóny pro několik zatím většinou nevytvořených uskupení, přičemž britské bitevní lodě měly narušovat japonské přesuny na Jihočínském moři a zároveň bránit Malajsii a část Nizozemské Východní Indie.

Obrázek
Admirál Phillips obhlíží Prince of Wales v singapurském doku

Dvoudenní jednání přerušila zpráva o japonském konvoji. Ten na Jihočínském moři ráno 6. prosince spatřila osádka průzkumného Hudsonu, a třebaže hlášení bylo kvůli špatné viditelnosti nepřesné, jelikož pilot zveličil počet transportních lodí a tvrdil, že v eskortě identifikoval bitevní loď, kontradmirál Palliser rozpoznal jeho důležitost a informoval velitele Východního loďstva. Zatím panovaly dohady o cíli konvoje, ale agresivní záměry Japonci demaskovali krátce poté, co australský Hudson vystřídala britská Catalina, kterou nemilosrdně srazily z oblohy armádní stíhačky Nakadžima Ki-27 startující z letišť v jižní Indočíně.

Zatímco se Phillips i REPULSE s doprovodem urychleně vracely do Singapuru, probíhala u guvernéra S. Thomase porada, zda zahájit operaci „Matador“ tj. překročit thajské hranice a preventivně obsadit přístavy na pobřeží Siamského zálivu. Ke zmatení nepřítele japonské lodě po obeplutí mysu Ca Mau zamířily na severozápad, a snad právě kvůli této lsti u Britů nabyly vrch názory, že Malajsii bezprostřední nebezpečí nehrozí a Japonci směřují k thajskému hlavnímu městu.

Obrázek
Prince of Wales připlouvá do Singapuru

Admiralita ovšem se zahájením nepřátelství najisto počítala, takže vznesla dotaz co svaz Z podnikne, jestli Země vycházejícího slunce napadne britské či nizozemské državy, načež Phillips odhodlaně prohlásil, že vypluje na moře a vyzve nepřítele na souboj. V Singapuru však ještě 7. prosince alespoň navenek panoval klid. Ulice se hemžily armádními i námořními důstojníky a noční podniky praskaly ve švech, přičemž nikdo nechtěl kazit zábavu nařízením nočního zatemnění. Až krátce po půlnoci zadrnčel telefon a po velitelství se rozletěla více méně očekávaná zpráva o námořním bombardování Kota Bharu. Válka s Nipponem začala!

Použité zdroje:
Barnett C.: Bojujte s nepřítelem zblízka (I a II); Britské válečné námořnictvo za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Paseka 2007.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). 1986.
Gryner. P.: Pád nedobytné pevnosti Singapur. Vydalo nakladatelství Magnet-Press 1996.
Hrbek I. a J.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Churchill W.: Druhá světová válka (III); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jelínek M.: V bojích a bouřích. Vydalo nakladatelství Akcent 2012.
Кофманн В.: Флагманы британского флота. Moskva 2015.
Кофманн В. Дашьян А.: Ужас „карманных“ линкоров; Линейные крейсера „Ринаун“ и „Рипалс“. Moskva 2011.
Михайлов А.: Линейные корабли типа Кинг Джордж V. Vydalo nakladatelství ИСТФЛОТ 2007.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Pertek J.: Morze w ogniu 1939-1942. Poznaň 1970.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland & Company, Inc., Publishers 2016.
Okrety Wojenne 1999/3,4 a numer specjalny 43.
Technika Wojskowa; Historia 2011/1.
Okrety 2012/12.
Morze Statki i Okrety 2012/9.
Extra Válka. II. Světová speciál; Válka v Pacifiku.
https://pacificeagles.net/the-defeat-of-force-z/
https://warfarehistorynetwork.com/daily ... d-repulse/
http://x6kj1363www.napnuts.com/malaya_resources.htm
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Farky »

Moc pěkná práce, těším se na pokračování.

Jen malá technická -
jarl píše: Letecký podmaršál C. Pulford jej informoval, že na singapurských a malajských letištích stojí pouze 141 letounů, přičemž pro ochranu hlavní základny Východního loďstva disponuje pouze několika letkami starších strojů Brewster Buffalo a nočními stíhači Bristol Blenheim. To k vybojování vzdušné nadvlády nestačilo, tudíž hrozilo nebezpečí, že se Singapur pro Královské námořnictvo stane stejnou pastí, jakou se pro italskou flotu ukázal Tarent. A přitom námořní manévry za účasti letadlové lodě EAGLE už v r. 1938 upozornily na nebezpečí, jež pro základnu představuje nenadálý vzdušný útok. Bohužel náprava zjednána nebyla, takže v Singapuru chyběl radar a velitelství se muselo spoléhat na pobřežní pozorovatele.
Radar v Singapuru (potažmo v Malajsku) byl. Konečný plán počítal s výstavbou 20 stanic napříč Malajskem, do začátku války s Japonskem byly uvedeny do provozu čtyři, všechny poblíž Singapuru a nebo přímo na ostrově. Pro případ že by je někdo hledal na dnešních mapách, byly to stanice Mersing, Changi, Bukit Churang a Tanjung Kupang. Některé další stanice byly těsně před dokončením, další byly v krátké době narychlo vybudovány. Radary v Mersingu a v Changi dokonce poměrně včas (cca 40 minut před dopadem pum v případě Mersingu) zachytily první japonský nálet na Singapur jen pár hodin po začátku války, ne že by to tedy bylo něco platné.

Ještě poznámečka k Brewsteru Buffalo - on to vlastně ani nebyl starší stroj, byl například mladší než Hawker Hurricane či Supermarine Spitfire.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Farky, děkuji ti za připomínky a už jsem to opravil. Informace, že v Singapuru nebyl radar je z článku Karla Dolejšího ze speciálu Extra válka o válce v Tichomoří a stíhačky Brewster Buffalo prostě my neletci máme zafixované jeko zastaralé a obávám se, že na tom nic nezmění ani tvá osvětová činnost na Palbě.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše:Smlouva vypršela v r. 1922, avšak britská vláda jí s ohledem na Američany neprodloužila, čímž si v Londýně z pravda nespolehlivého leč ambiciozního spojence citlivého na „ztrátu tváře“, vytvořili potenciálního nepřítele, který si poté co porazil čínského draka a ruského medvěda, mohl troufnout i na britského lva. Japonsko totiž během války zažívalo netušenou konjunkturu, zatímco britští exportéři mnohé trhy vyklidili. Nakumulované válečné půjčky navíc Albion přeměnili z věřitele v dlužníka, což nutilo vládu drasticky seškrtat výdaje na armádu a námořnictvo právě v době, kdy americké a japonské loděnice pilně stavěly nové bitevní lodě a bitevní křižníky.Mladý Churchill jako první lord admirality Právě nedostatek financí přiměl Londýn k podpisu Washingtonské úmluvy, která mezi Velkou Británií, USA a Japonskem v kategorií bitevních lodí stanovila poměr 5:5:3, což s konečnou platností ukončilo éru nadvlády Královského námořnictva nad moři a oceány, čímž byl podlomen jeden z nosných bezpečnostních pilířů impéria, jak jej definoval W. Churchill: „Nic na světě, nic o čem byste mohli přemýšlet, snít, nebo co by vám mohl někdo slibovat, žádné jakkoliv důležité argumenty, žádné jakkoliv přesvědčivé a svůdné výzvy vás nesmí vést k tomu, abyste se vzdali námořní převahy, na které závisí život našeho národa.“ Jenomže kvůli finančním potížím a politické realitě nebylo zbytí, a i admirál D. Beaty zastávající funkci prvního námořního lorda připustil, že Albion nemohl doufat v lepší výsledek než vyrovnaný stav s americkým námořnictvem. To sice představovalo ránu pro britskou prestiž, avšak závažnější výsledky měl změněný poměr sil vůči Zemi vycházejícího slunce. Washingtonská smlouva sice Nelsonovým nástupcům v hypotetické obdobě bitvy u Jutska papírově zajišťovalo převahu, ale Japonsko mělo hlavní síly soustředěné na Tichém oceánu, zatímco Britové museli hájit i domácí ostrovy a Středomoří, takže zákonitě vyvstala otázka, zda Královské námořnictvo dokáže vyčlenit eskadru schopnou vyzvat na souboj Spojené loďstvo. Buď jak buď, Austrálie a Nový Zéland dostaly svatosvaté ujištění, že pokud to bude bezpečnostní situace vyžadovat, metropole jim pošle na pomoc formaci bitevních lodí.
1) Japonsko sice vyplnilo vakuum po zaneprázdněných evropských mocnostech a velice na tom profitovalo, ale to trvalo je do doby, než tyto přestaly být zaneprázdněny v Evropě a Japonsko začalo záhy po válce tyto své pozice rychle ztrácet.
2) Otázka Dálného východu (a vztahů USA x VB x Japonsko) byla klíčovým bodem Washingtonské konference, která je bohužel většinou redukována pouze na limity lodních tříd atp., přičemž komplexnost celého počinu po geopolitické stránce a jeho dopady jsou v běžném vnímání paradoxně kdesi v pozadí, pokud vůbec jsou přítomny. To se tedy týká i Anglo-japonské aliance, jejího rozpuštění a kontinuity vzájemných vztahů.
3) Washingtonské smlouvy byly výhodné pro všechny, včetně VB. Ostatně VB byla klíčovým proponentem dalších pokračování a extenzí na další státy. Meziválečné limitační smlouvy byly pro VB velice výhodné, včetně pomlouvané Anglo-německé smlouvy z roku 1935 a jejích extenzí (remilitarizace Německa byla faktem, šlo pouze o to, zda-li bude řízená či neřízená, plus tato dohoda účinně pokřivila a předlajnovala sestavu německého námořnictva dle modelu VB), ale s hrozbou války a následně válkou samotnou a válečnou sentimentalitou z toho vycházející se to celé dostalo do populární klatby.
4) I přes limitní svázání britského námořnictva bylo toto po dlouhou dobu de facto nejsilnější stranou, protože např. USA velice dlouho nestavěly do plných limitů. Nemluvě o tom, že parita se zemí, kde 1) hrozí velice malá šance na vzájemný střet a 2) kde je konflikt prakticky nemyslitelný i z existenčního hlediska, sílu námořní moci VB zase tak neohrožuje a neomezuje (kromě prestižního a pocitového hlediska). VB měla pohodlnou převahu nad Japonskem a ostatními potenciálními protivníky, včetně několika jejich kombinací.
jarl píše:V době, kdy synové Nipponu uchvátili Mandžusko a začali z Říše středu ukrajovat další provincie, vlastnili Japonci stále všech deset bitevních lodí, jež jim povolovala Washingtonská smlouva, zatímco počet britských jednotek této kategorie se povážlivě ztenčil. Jistě, do služby mezitím vstoupily dva silné obrněnce třídy NELSON, avšak podstatně více veteránů pamatujících Velkou válku skončilo svoji existenci v hutích či dožívalo jako školní a depotní lodě. To znamená, že se převaha Královského námořnictva zmenšila právě v době, kdy se o svá práva hlásili další rivalové. Hitlerovské Německo smělo podle dohody mezi Londýnem a Berlínem vybudovat flotu odpovídající třetině britské, zatímco Mussoliniho Itálie, nahněvaná postojem britské vlády během italsko-habešské války, vytvořila třetí článek potenciální protibritské koalice. Koalice ohrožující impérium od metropole přes Středozemí až po Dálný východ.
Toto je poněkud zavádějící. Síla britské bitevní floty se reálně neměnila a byla zcela v souladu s limitačními dohodami, stejně jako u Japonska. Starší lodě byly vyřazovány spolu s tím, jak byla naplňována jednotlivá usnesení a nebo zařazovány do služby nové jednotky (kde to ale nefungovalo stylem kus za kus). Jediný rozdíl je to, že Japonsko později (po pádu smluvních závazků) remilitarizovalo svou jednu cvičnou jednotku třídy Kongo, zatímco ve VB k takovému kroku nedošlo (ačkoli se o něm později za války uvažovalo).
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11407
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Zemakt »

Brewster Buffalo to schytává ze všech stran skoro již tradičně. Což je vcelku s podivem, neboť v dnešní době je známo již dost poznatků z jeho finského angažmá a to i díky českojazyčné literatuře. Pěkné čtení.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Děkuji všem za ohlasy a doplnění. Mám jeden dotaz. V naprosté většině zdrojů se uvádí, že Prince of Wales vyplul na Dálný východ pouze v doprovodu torpédoborců Express a Electra, ale Vitold Koszela v časopise Okrety 2012/12 uvádí, že jej doprovázel i torpédoborec Hesperus a o dva dny později svaz dohnal i Legion. Mám se tím zabývat dál, a nebo je to chybný údaj?

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Farky
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1177
Registrován: 19/6/2008, 23:52

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Farky »

jarl píše:Děkuji všem za ohlasy a doplnění. Mám jeden dotaz. V naprosté většině zdrojů se uvádí, že Prince of Wales vyplul na Dálný východ pouze v doprovodu torpédoborců Express a Electra, ale Vitold Koszela v časopise Okrety 2012/12 uvádí, že jej doprovázel i torpédoborec Hesperus a o dva dny později svaz dohnal i Legion. Mám se tím zabývat dál, a nebo je to chybný údaj?
Zdroje co mám říkají že dočasný doprovod mimo HMS Expess a HMS Electra při vyplutí HMS Prince of Wales tvořil HMS Hesperus a o dva dny později se k nim připojil i HMS Legion. 28. října 1941 se od svazu Express a Electra odpojily aby natankovaly v Ponta Delgada na Azorech, o den později se oba torpédoborce připojily zpět k Prince of Wales. Ve stejnou chvíli HMS Hesperus a HMS Legion opustily svaz G a odpluly plnit jiné úkoly.

Zdroj: Patrick Mahoney, Martin Middlebrook - The Sinking of the Prince of Wales & Repulse: The End of the Battleship Era, Pen and Sword 2014.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Děkuji. Až do toho návratu torpédoborců Express a Electra z tankování na Azorech to Koszela líčí úplně stejně, ale potom už pokračuje mezipřistáním ve Freetownu, takže Hesperus a Legion v jeho podání z vyprávění bez vysvětlení mizí, což mi přišlo podezřelé. Ještě o tom popřemýšlím, ale asi to do článku později zapracuji.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6811
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od michan »

Pohyby torpédoborců před zničením Repulse a Princ of Wales asi máš. Pro jistotu sem dávám ještě pro Tebe i zdroj, který o torpédoborcích hovoří též:

http://dejiny.wz.cz/2sv/bitvy/svazz/svazz.html

Vampire, Express, Tenedos a Electra.
ObrázekObrázekObrázek
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Bublifuk »

Jarl píše: A přitom přímo v Jižní Africe byla k dispozici letadlová loď HERMES, a třebaže se jednalo o starší loď s pouhými patnácti letouny, nebyla o mnoho pomalejší než PRINCE OF WALES, a mohla svazu alespoň zajistit dálkový průzkum a jakous takous vzdušnou ochranu.

Jarle, neměla Hermes v té době na palubě jen 12 Swordfishů? To by totiž leccos vysvětlovalo, pokud jde o důvody, proč ji nevyužít. Průzkum prosím, ale vzdušnou ochranu by rozhodně nezajistila. Navíc celkově nebyla v dobrém stavu a v jižní Africe byla víc v docích, než ve službě, pokud se nepletu, ještě zkusím dohledat.

Nějak mi blbnou citace, takže jsem to udělal takhle, pardon..
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Vítám tě zpět na Palbě, Bublifuku! Ano, letadlová loď Hermes opravdu připlula do Jižní Afriky k opravám, ale pokud si vzpomínám nejednalo se o nic závažného. Jaké tehdy nesla letouny a kolik netuším, ale tomu, že by se jednalo pouze o torpédové bombardéry se mi nechce věřit.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
ringlett
praporčík
praporčík
Příspěvky: 308
Registrován: 6/3/2012, 19:41
Kontaktovat uživatele:

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od ringlett »

jarl píše:Vítám tě zpět na Palbě, Bublifuku! Ano, letadlová loď Hermes opravdu připlula do Jižní Afriky k opravám, ale pokud si vzpomínám nejednalo se o nic závažného. Jaké tehdy nesla letouny a kolik netuším, ale tomu, že by se jednalo pouze o torpédové bombardéry se mi nechce věřit.
Jo bylo tomu tak, šlo o 814. squadronu s 12x Swordfish Mk.I a jeden Walrus mě neznámé jednotky. Na Hermesu byla od půlky roku 1939 až do jeho potopení u Cejlonu.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4070
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od jarl »

Tak v tom případě by byl Hermes svazu Z opravdu k ničemu.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Bublifuk
praporčík
praporčík
Příspěvky: 353
Registrován: 2/9/2008, 16:20
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Bublifuk »

jarl píše:Vítám tě zpět na Palbě, Bublifuku! Ano, letadlová loď Hermes opravdu připlula do Jižní Afriky k opravám, ale pokud si vzpomínám nejednalo se o nic závažného. Jaké tehdy nesla letouny a kolik netuším, ale tomu, že by se jednalo pouze o torpédové bombardéry se mi nechce věřit.
Děkuji Jarle. Nikdy jsem ovšem úplně neodešel, jen jsem se nějak odmlčel s příspěvky. Každopádně děkuji i ringlettovi za potvrzení. Tak snad teď bude komunikace zase bohatší.
Obrázek

Nemůžeš tvrdit, že civilizace nezaznamenává určitý pokrok, neboť v každé další válce Tě zabijí novým způsobem.
W.Rogers
Uživatelský avatar
Polarfox
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 5843
Registrován: 5/11/2010, 21:01
Bydliště: Praha

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 132

Příspěvek od Polarfox »

jarl píše: Ochranu proti vzdušným útokům měla zajišťovat nová letadlová loď INDOMITABLE, jež právě v Karibiku dokončovala zkušební plavby a svaz měla dohnat při mezipřistání v Kapském městě.
jarl píše:Bohužel INDOMITABLE 3. listopadu poblíž Kingstonu narazil na útes, a třebaže se jej podařilo uvolnit, o tom, že by se v tomto stavu vydal přes Atlantik nemohla být řeč.
Jen tak na okraj - Indomitable jako součást Force Z je poměrně persistentní mýtus. Nikdy nic takového nebylo v plánu a ztroskotání tedy nehraje žádnou roli. Tato letadlová loď se měla na Dálný východ dostat až v březnu 1942.
ObrázekObrázekObrázek

U národa, u něhož je nejoblíbenějším historickým spisovatelem Vlastimil Vondruška, se nějakého historického prozření a sebereflexe dočkáme opravdu jen velice stěží. (Polarovo motto pro rok 2019)

“Without data, you're just another person with an opinion.” W. Edwards Deming

Brána do Mordoru: https://twitter.com/fbeyeee?lang=cs
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“