Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 108.

PříspěvekNapsal: 11/2/2019, 05:18
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 108.

Mapa

Obrázek


ostrova Oahu, se zátokou Pearl Harbor, stanovišti radarů a letišti, před japonským útokem dne 7. prosince 1941, mapa je volně přístupná na několika webech.
V posledním, minulém článku jsme hovořili o tom, že rozluštěná čtrnáctá část odpovědi na nótu sekretáře Hulla a jako patnáctá, pokyny pro japonského velvyslance v USA Nómuru, měl ještě, rozhodujícím způsobem, posoudit generál George Marshall, náčelník štábu pozemního vojska USA. Jen on mohl rozhodnout, jestli se bude okamžitě telefonovat na Havajské ostrovy, admirálu Kimmelovi, veliteli Tichomořské flotily.
Jak plyne ze všech historických podkladů, generál Marshal se ozval telefonem až mezi desátou a jedenáctou hodinou dopoledne.
Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 135 až 139, Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. (kniha vyšla v roce 2011 a pod Lektorace, schémata a doprovodné texty, je mnou oblíbený - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek, některé informace jsou pak také i od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 247 až 251, Edwin P. Hoyt, Japonsko ve válce, Velký pacifický konflikt, str. 220 až 237., Micuo Fučida, Masatake Okumiya, Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, str. 36 až 44., a mé již řečené poznámky a další historické zdroje z Použité podklady, k tomu pak říkají, od Miloše Hubáčka., se mimo jiné též dozvíme, co odpověděl Brattonovi generál Marshall, cituji:

"´Řekl mi´,´ vypověděl plukovník Bratton, ´abych se ohlásil u něj v kanceláři, že tam jede.
Ohlásil jsem se asi v 11.25, okamžitě jak se generál dostavil.´ Generál čtrnáctidílnou nótu a dodatek nařizující její předání v jednu hodinu odpoledne dlouho četl. Trvalo téměř hodinu, než materiál prostudoval a než načrtl depeši pro generálporučíka Shorta na Havaji (I zde znovu tedy připomínám, že všechny americké základny na Dálném východě a v Pacifiku, byly již 26., respektive 27. listopadu 1941 uvedeny do stavu zvýšené možnosti napadení, nikoliv na ten nejvyšší stupeň pohotovosti. V různých formách jsem tento fakt uvedl již v několika předchozích článcích a to i s tím, z kterého historického dokumentu jsem tento fakt čerpal...!). Marshall napsal: ´Japonci dnes v jednu hodinu odpoledne východního času předkládají nótu, kterou musíme považovat za ultimátum. Též obdrželi příkaz okamžitě zničit šifrovací stroje. Jaký význam stanovená hodina může mít, nevíme, ale udržujte stav pohotovosti.´ S obsahem tohoto varování Marshall telefonicky seznámil admirála Starka. Ten mu navrhl, že je může odeslat komunikačním námořnictva. ´Ne, děkuji, Betty, myslím, že to mohu poslat dostatečně rychle,´ odpověděl generál. Mohl tedy použít speciální linky opatřené proti odposlouchávacím zařízením, ale jak se později vyjádřil, měl obavu, že přece jen by mohl být rozhovor někým nepovolaným zachycen, proto tak neučinil. Depeši označil ´Nanejvýš naléhavé! Tajné!´ a poslal do spojovacího střediska ministerstva války. Protože radiostanice ministerstva právě v tu dobu ztratila s Honolulu spojení, životně důležité varování na Havaj odešlo prostřednictvím washingtonské úřadovny radiotelegrafické společnosti Western Union."

Útok na Pearl Harbor ( Tora! Tora! Tora! (Tygr! Tygr! Tygr!), 7. prosinec 1941 (honolulského času).
Mapa

Obrázek

útoku I. vlny japonského letectva dne 7. (8.) prosince 1941. Pro Palbu jí nakreslil Roz.
Nagumův japonský Úderný svaz měl, v pět hodin ráno dne 7. prosince 1941 honolulského času, před sebou ještě celou 1 hodinu plavby do místa, ze kterého mělo startovat, z palub letadlových lodí, 353 letadel dvou vln, vln, které měly zničit, nebo zcela ochromit, americké Tichomořské loďstvo a letiště s letadly dislokovanými na ostrově Oahu.
Admirál Nagumo, dle očitých svědků, kteří později vše popisovali, chodil s ustaranou a vážnou tváří po můstku své vlajkové lodi, kterou byla LL (LL - letadlová loď, budu značku LL používat i později) Akagi (zde viz foto

Obrázek

LL Akagi, v roce 1939, letadlové lodi admirála Naguma). v roce 1941. Celý zbývající čas, hodinu, do startu letadel z lodí, Nagumu trápila pochybnost, jestli zprávy z Tokia, které dostal o počtu a umístění lodí v přístavu Pearl Harbor jsou skutečně přesné. Stále si říkal, že by měl vše ověřit, jestli se oproti hlášení něco nezměnilo, a zda se přece jenom některá z amerických LL nevrátila do přístavu.
Nakonec se rozhodl k poměrně riskantnímu kroku (že by mohl být prozrazen). Dal již krátce po páté hodině příkaz, aby těžké křižníky Cikuma aTone poslaly k prověření situace v Pearl Harboru své hydroplány. V místech kde byl zrovna celý Úderný svaz, byl oceán neklidný, když velké vlny narážely na boky lodí a pak vyrážely do velké výšky, že zbýval jen malý kus aby se vlny nepřelévaly přes paluby. Naštěstí se katapultování obou hydroplánů podařilo a oba zmizely v řídnoucí tmě. Z Miloš Hubáček, str.136, 137. a 138, cituji:

"Poté na všech šesti letadlových lodích (Akagi, Kaga, Sórjú, Hirjú, Zuikaku a Šókaku.) začaly přípravy k odstartování letounů, které v počtu 353 měly ve dvou vlnách (vzlétlo jich 183 v I. vlně a 170 v II. vlně - má poznámka) napadnout americkou základnu (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popiska - mechanici na Šokaku připravují letadla ke startu I. vlny, foto je volně přístupné na několika webech). Palubní personál prováděl poslední kontroly přístrojů, mechanici spouštěli motory, prověřovali ovládání kormidel, podvozků, prakticky všechno s jedinou výjimkou - nikdo se nesměl dotknout vysílaček. Mohutné výtahy dopravovaly z palubních hangárů na letové paluby letouny, zatímco piloti si ve svých kajutách oblékali nové uniformy a scházeli se ke slavnostní snídani. Potom se na všech lodích velitelé letadel určených k náletu shromažďovali v operačních místnostech k posledním instruktážím.. Na vlajkové lodi Akagi fregatní kapitán Micuo Fučida, velitel útočných formací, hlásil admirálu Nagumovi:
´Jsem připraven ke splnění úkolu!´
Admirál mu silně stiskl ruku a hlasem plným pohnutí pravil:
´Máte moji veškerou důvěru´.
Fregatní kapitán Fučida byl jedním z nejzkušenějších japonských námořních letců. Měl za sebou pětadvacetiletou službu v řadách válečného námořnictva a byl vysoce respektován i pro svou vyrovnanost a rozvahu, takže když Jamamoto vybíral důstojníky pro poslání nejvyšší důležitosti, volba padla na Fučidu. Nyní, spolu s Nagumem a velitelem vlajkové lodi kapitánem Hasegavou, stál v operační místnosti před velkou černou tabulí, na které v konturách ostrova Oahu bylo zakresleno rozložení všech cílů, jež měly letouny v Pearl Harboru napadnout."

Všichni piloti, kteří tam byli tehdy shromážděni (přežili a později o všech událostech té chvíle podávali stejné, nebo podobné nejen informace, ale i pocity - poznámka je ode mě i z historických děl, většiny historiků) soustředěně sledovali celý rozbor a výklad. Dozvěděli se důležité informace o rychlosti i síle větru, o výšce, kterou jsou povinni, kvůli hromadnému letu, dodržovat. Dozvěděli se co, který kouřový i další signál, např. zamávání křídly letadla, znamená (mnohé z toho bylo předtím mnohokrát již samozřejmě ve výcviku opakováno)! Některé pasáže byly i zopakovány, aby si je velitelé i piloti pevně uložily do paměti. Poté všichni piloti postupně odcházeli ke svým letadlům a začali nastupovat do kabin.

"Letoun fregatního kapitána Fučidy byl označen žlutými a červenými pruhy namalovanými na zádi. Když Fučida usedl do kabiny, vyskočil na křídlo jeden z mechaniků a podal mu hašimaki[ - pruh bílé látky, který si japonští válečníci jdoucí do boje tradičně ovazovali kolem čela jako symbol toho, že jsou připraveni zemřít. Fregatní kapitán jej upevnil kolem kožené pilotní kukly.
Jen pár minut chybělo do šesté hodiny ranní 7. prosince 1941 a japonský Úderný svaz dosáhl pozice určené ke startu bombardérů a doprovodných stíhaček. Navigační důstojník svazu odvedl dokonalou práci. I když vzhledem k mlhám a nízkým mrakům nebylo po několik dnů možno určovat postavení podle nebeských těles, dokázal přesnými výpočty a s přihlédnutím k síle mořských proudů a odchylek lodí od kursu dovézt svaz přesně ve stanovenou dobu na stanovené místo: 230 mil severovýchodně od ostrova Oahu."

Historické prameny uvedené výše, do kterých přispěli i tehdejší účastníci dění svými vzpomínkami, hovoří o neuvěřitelně emotivních pocitech účastníků. Všichni kdo přihlíželi v daném čase, a bylo to tisíce párů očí na všech lodích japonského Úderného svazu, v jednu dobu stále hleděli k vlajkové lodi Akagi. Začínalo pomalu svítat, ale tma ustupovala velmi pomalu. Přesto bylo vidět na hlavní stožár LL Akagi, kam tehdy všichni přítomní, v pro ně nezapomenutelném divadle, hleděli. Všichni sledovali především skupinu signálních vlajek, které nařizovali poslední stupeň připravenosti, která vždy předcházela samotnému startu letadel.

"Po chvíli byly vlajky vytaženy až k vrcholu stožáru a nato spuštěny do poloviny, což znamenalo, že letouny mohou vzlétnout. Všech šest letadlových lodí se zvolna a majestátně obrátilo po větru vanoucím z východu. Moře bylo stále neklidné a těžké letadlové lodi dosahovaly až patnáctistupňových výkyvů, jak se jejich přídě ponořovaly do zpěněných vln a v následujících okamžicích opět vyhupovaly vysoko na hladinu. Admirál Kusaka, jenž měl na starosti organizaci startu útočných formací, znepokojeně sledoval neustávající příval hrozivých vln. Pokud ale nechtěl ztratit nesmírně důležitý okamžik překvapení nepřátelského loďstva, nemohl váhat. Letouny musely vzlétnout.

Přesně v šest hodin na letových palubách zablikala zelená signální světla dávající pilotům pokyn ke startu. První útočná vlna, složená ze čtyřiceti torpédových bombardérů Kate, z nichž každý nesl pod trupem zavěšeno téměř devět set kilogramů těžké torpédo (ve Wikipedii, se uvádí u letadla Nakadžima B5N2 Kate, váha torpéda 800 kg, nebo bomby 800 kg, viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nakad%C5%BEima_B5N
, nebo také jen B5N, viz zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Nakad%C5%BEima_B5N
, Ivan Brož , Pearl Harbor, na str. 57, u TTD uvádí: ´ 1x torpédo vz. 91 ráže 610 mm nebo až 800 kg bomb. /kniha vyšla v roce 2011 a pod Lektorace, schémata a doprovodné texty, je mnou oblíbený - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek/, devětačtyřicet letounů téhož typu užitých jako výškových bombardérů a vybavených pumami, jednapadesáti střemhlavých bombardérů typu Val se zavěšenými pumami o váze 250 kg /jeden z dalších historických zdrojů Hrowe H. Saunders, v knize - Duel v Pacifiku na str. 24., uvádí bomby o váze 225 kg, na str. 56 pak Ivan Brož uvádí u TTD, že Aiči D3A1 Val mohlo nést až 370 kg pum.) a čtyřiceti tří stíhaček typu Zero, opouštělo rozjezdové dráhy letových palub. Nakonec bylo všech sto tři a osmdesát (183) letadel ve vzduchu, kroužilo v nevelké výši a seskupovalo se do stanovených formací.

Výkřiky nadšení, přání úspěchu a především tradiční japonské ´banzai´ provázely na všech lodích start. Nagumo i jeho náčelník štábu mohli poprvé vydechnout úlevou. Admirál Kusaka byl tak rozrušen, že se třásl po celém těle, a když si uvědomil, že si toho okolostojící důstojníci mohou povšimnout, raději usedl do plátěné židle a snažil se získat vládu nad svými rozechvělými údy.

Bylo 6 hodin 15 minut. Na Fučidův pokyn téměř dvě stě japonských letadel zamířilo k ostrovu Oahu a pozvolna nabíralo výšku, až se vyšplhalo na tři tisíce metrů, nad příkrov šedivých, špinavých mraků. Cíle měly letouny dosáhnout zhruba po hodině letu."

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 108.

PříspěvekNapsal: 11/2/2019, 05:27
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 109.

Kdo jen trochu sledoval historii japonského útoku na Pearl Harbor tak ví, že na Havajských ostrovech, zde pak na ostrově Oahu, kde je i zátoka Pearl Harbor, kde byla přepadeno americké Tichomořské loďstvo admirála Kimmela, byly, čtrnáct dnů před útokem nainstalovány radary (jednalo se o 5 mobilních radiolokátorů SCR-270, viz Ivan Brož, Pearl Harbor, str. 134.).
K tomu Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 139, a dále pak až do str. 143., říká: "Na nejsevernějším výběžku Oahu se nacházela jedna z pěti mobilních radarových stanic, rozmístěných na strategických bodech po celém obvodu ostrova. Všechny byly napojeny na kontrolní středisko Fort Shafer, kde se zpracovávaly a vyhodnocovaly přicházející informace. Stanice (radaru) na severu, zvaná Opana (zde viz foto

Obrázek

RL Opana), byla nejvzdálenější, pokud se týkalo styku s centrem ostrova, a šest lidí vyčleněných k její obsluze si také zařídilo život do jisté míry po svém."
Muži, kteří na mobilní RL (RL - radiolokátor. RL bude občas i nadále používáno) sloužili, bylo jich šest, obvykle měli směny po třech a zrovna v neděli 7. prosince 1941 se dohodli, že budou sloužit po dvou...!

Na stejné straně pan Miloš Hubáček z historických pramenů ještě dodává a potvrzuje, že: Radarové stanice byly na Oahu instalovány teprve před čtrnácti dny (jako součást PVO Havajských ostrovů a ostrova Oahu - má poznámka) a obsluhy se v podstatě většinu času stále ještě s aparaturami seznamovaly." O funkci a radarech mluvil již v bodě: 14) Dny před Pearl Harbour. Spojení, radary, špionáž a luštění kódů (1941 až 1945), pan kolega RAYETHEON.
Já bych jen v úvodu útoku na Pearl Harbor dodal, z již řečeného Miloše Hubáčka (celé dramatické situaci věnoval Miloš Hubáček více než polovinu své str. 142, když o PVO Opana má několik stran - já z ní jen vyňal některé pasáže - má poznámka), že právě mobilní RL Opana na Oahu skutečně zachytil tzv. "Skupinový cíl", který takřka zahltil tehdejší obrazovku RL, obsluha nahlásila na kontrolní středisko "záchyt silného svazu letadel 137 mil severně", který se v čase přibližuje od severu, aby později opět hlásil, že ze severu, tři stupně východně, se k Oahu blíží velký počet letadel." A hlášení na centrálu pokračovala v čase, ale tam vše bylo vyhodnoceno, jako létající pevnosti (přilétalo 12 létajících pevností B-17, či cvičení letadel obvyklá od vzdálených amerických LL a další), které skutečně v neděli na Oahu po ránu přilétli (mimo jiné ve vzduchu byla i dvě japonská průzkumná letadla z těžkých křižníků Cikuma a Tone). Poplach žádný! Zde ještě viz z Wikipedie i něco o RL Opana, prosím vložit text do překladače z angličtiny do češtiny, pro nás neználky angličtiny...:
https://en.wikipedia.org/wiki/Opana_Radar_Site
Na vyhodnocovacím stanovišti měl vyhodnocování na starosti, ten den, poručík Tyler, který opakovaně obsluze nejen neodpovídal, ale dle Miloše Hubáčka jim řekl nechte to být.... Miloš Hubáček str. 142 " Když měl Lockardovi poručík Tyler říci závěrečná slova,
cituji ze str. 142:
"To je v pořádku nechte to být."

https://ethw.org/Milestones:Opana_Radar_Site,_1941

https://www.nps.gov/articles/opana-radar-site.htm

a zde:

https://visitpearlharbor.org/the-opana-radar-sta
A ve skupinovém cíli pak skutečně přilétal pro Američany neobjevený nepřítel, Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 140 až 166, Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. (kniha vyšla v roce 2011 a pod Lektorace, schémata a doprovodné texty, je mnou oblíbený - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek, některé informace jsou pak také i od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 247 až 251, Edwin P. Hoyt, Japonsko ve válce, Velký pacifický konflikt, str. 220 až 237., mnohé pak potvrzují i Micuo Fučida, Masatake Okumiya, kniha Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, kde je na str. 36 až 44, a mé již řečené poznámky a další historické zdroje z Použité podklady, cituji však nejprve dál z Miloš Hubáček, str.143:

"Sto třiaosmdesát japonských letadel se již téměř půl druhé hodiny blížilo k Oahu. Pod letouny se stále ještě rozprostírala nepřerušovaná plocha bělavých mraků, ale fregatní kapitán Micuo Fučida (zde viz foto

Obrázek

Micuo Fučidy, foto je volně přístupné na několika webech.) věděl, že již brzy musí být u cíle. Z radiostanice naladěné na honolulský vysílač se ozývala příjemná náladová hudba, na okamžik přerušená zprávou o počasí. Fučida zpozorněl. ´Mírně oblačno, většinou v horských oblastech ve výši 1 100 metrů. Viditelnost dobrá, severní vítr dvanáct uzlů,´ informoval probouzející se obyvatele ostrovů hlasatel, který nemohl tušit, že jeho nejpozornějším posluchačem a člověkem, kterého zpráva o hezkém počasí nad Oahu potěšila víc než cokoli jiného je velitel silného svazu japonských letounů, které zakrátko začnou rozsévat zkázu a smrt.
Fučidův stroj zaujímal místo v čele skupiny čtyřiceti devíti výškových bombardérů. O trochu níže a asi pět set metrů vpravo se nacházela formace čtyřiceti torpédových letounů, jímž velel korvetní kapitán Šigeharu Murata, stejně jako Fučida důstojník z letecké skupiny vlajkové lodi Akagi. Dvě stě metru nad Fučidou a asi pět set metrů vlevo hřměly motory jedna padesáti střemhlavých bombardérů korvetního kapitána Kuičiho Takahašiho z letadlové lodě Šókaku. Nad těmito formacemi bombardérů s úkolem ochraňovat je před nenadálým napadením letělo třiačtyřicet stíhaček Zero, kterým velel korvetní kapitán Šigeru Iraja z Akagi.
Pilot Fučidova letounu podle goniometru mírně poupravil kurs a velitelé ostatních formací jej následovali. Krátce po sedmé hodině se pod japonskými letadly pole mraků náhle rozestoupilo a objevila se jasná linie severního pobřeží Oahu s výběžkem Kahuku Point. Nadešel okamžik, kdy se formace měly rozdělit podle jednotlivých směrů útoků."

V místech, kde se formace měly rozdělit korvetní kapitán Micuo Fučida, na jehož pokyny všichni čekali, trochu zaváhal. Totiž podle původního plánu se předpokládaly dvě alternativy útoku, kde roli měla hrát skutečnost, zda budou Američané zcela překvapeni nebo ne.
V onom prvém případě - nepřipraveni - měl Fučida vystřelit jednu signální raketu, což by znamenalo, že jako první zaútočí Muratovy nejzranitelnější torpédové letouny, které právě využijí krásnou viditelnost ještě nesníženou nějakým dýmem z výbuchů pum a následných požárů. Pak by Fučidovy výškové bombardéry a Takahašiho střemhlavé bombardéry letěly napadnout letiště Hickham Field a letiště vojenského námořnictva na Fordově ostrově. Pokud by se Američané vzchopili k obraně, měl, jako druhou alternativu vystřelit signální rakety dvě, což byl signál pro útok střemhlavých bombardérů, které měly vnést zmatek do americké obrany a upoutat protiletadlovou obranu na ně samé. Fučidovy bombardéry pak měly umlčet protiletadlové baterie a tím vlastně umožnit torpédovým bombardérům zaútočit na zakotvené americké bitevní lodě. Fučida tedy měl dilema o kterém pak Miloš Hubáček, na str.144 pokračuje, cituji:

"Fučidovo dilema nyní spočívalo v tom, že si nebyl jist, zda nepřítel o jeho letadlech ví, či ne. Dosud stále nedostal zprávu od dvou (průzkumných) hydroplánů (zprávu pak skutečně od průzkumných letadel z Cikumi i Tone dostal a mnou uvedené historické prameny to o chvíli potvrzují). Nebylo ale možno se dlouho rozmýšlet. Všude vládl klid, nic zatím nenaznačovalo , že by Američané věděli o blížící se pohromě. Bylo 7 hodin 40 minut. Fučida odsunul kryt kabiny a jedenkrát vystřelil ze signální pistole. Sto třiaosmdesát japonských letounů se v tom okamžiku nacházelo nad západním pobřežím ostrova, neboť krátce předtím dal Fučida pokyn odklonu na jihozápad; důvodem byly mraky nad pohořím ve východní části ostrova, které by při náletu z tohoto směru ztěžovaly výhledu na zátoku. Hned poté co se objevil Fučidův černý kouřový signál (americký historik Hrowe H. Saunders ve své knize Duel nad Pacifikem, na str. 25. hovoří o Fučidově smluvené modré světelné raketě a poté hovoří i o další smluvené modré světelné raketě, která znamenala, druh smluveného signálu k útoku..!), Takahašiho střemhlavé bombardéry počaly nabírat výšku a rozdělovaly se do dvou skupin. Jedna vedená Takahašim, měla napadnout letiště na Fordově ostrově a Hickham Field, druhá vedená poručíkem Akirou Sakamotem, měla zaútočit na letiště Wheeler Field nacházející se přibližně ve středu Oahu.
Torpédové letouny zatím sestupovaly až těsně nad mořskou hladinu, aby mohly svrhnout torpéda z co nejmenší výšky, a právě ony měly útok zahájit.
Ke svému velkému znepokojení Fučida zpozoroval, že zatímco bombardéry se seskupovaly přesně tak, jak bylo určeno první variantou útoku počínajícího za naprostého překvapení nepřítele, stíhačky na signál nereagovaly, jejich velitel zřejmě černou raketu neviděl.
Fučida znovu odsunul kryt kabiny a vypálil další výstřel směrem k formaci stíhacích letounů. Tentokrát byla odezva okamžitá, rychlé stroje vyšplhaly k obloze, odkud se měly jako dravci vrhnout na nepřátelské stíhače, jakmile začnou ohrožovat uskupení bombardérů. Druhý výstřel ale měl ten nežádoucí následek, že zmátl velitele střemhlavých bombardérů. Ten, když uviděl druhou černou raketu, měl za to, že Fučida rozhodl o náletu podle druhé varianty, kdy jeho skupina měla zaútočit jako první. Proto také okamžitě zahájil akci. Střemhlavé bombardéry se nyní řítily k Pearl Harboru společně s torpédovými a pečlivě připravený plán přesně koordinovaných fází útoku vzal v tu chvíli za své."

Okolo osmé hodiny konečně fregatní kapitán Fučida obdržel zprávu od obou průzkumných hydroplánů. Zpráva potvrzovala, že americké bitevní lodě jsou na svých místech, tak, jak je nacvičovaly na zkušebních stolech. Proti stavu, který nacvičovali se nic nezměnilo. Po několika minutách se již před japonskými letouny otevřelo celé panorama zátoky Pearl Harboru. Na jižní straně Fordova ostrova kotvila jedna bitevní loď vedle druhé: "nejvíce na západ California, potom v párech Oklahoma a Maryland, West Virginia a Tennessee a na východním konci linie Arizona a Nevada. Poněkud stranou v suchém doku číslo 1, se vypínal trup Pennsylvanie. Všude kolem byly desítky menších lodí, od křižníků po torpédovky."
Byl to fregatní kapitán Fučida, který pro všechny historiky světa popsal z vojenského hlediska pohled, který se mu naskytl. Z jeho popisu pak vybírají všichni historici, které jsem i já četl, a proto cituji slovy Fučidy:

"Pode mnou leželo celé Tichomořské loďstvo v seskupení, které bych si neodvážil představit ve svých nejoptimističtějších snech. Viděl jsem všechny německé lodi shromážděné v kielském přístavu. Viděl jsem francouzské lodi v Brestu. Nakonec jsem často vídal naše vlastní válečné lodi shromážděné při přehlídce před císařem. Nikdy, ani v nejhlubším míru, jsem ale neviděl lodi zakotvené ve vzdálenosti menší než 500 až 1 000 metrů od sebe. Válečné loďstvo musí být vždy na stráži, neboť překvapivý útok nelze nikdy zcela vyloučit. Obraz pode mnou nebylo možno k ničemu přirovnat. Copak Američané nikdy neslyšeli o Port Arthuru? Je to nepochopitelné. Opravdu na ně nezapůsobily události právě minulých dnů? Nebo jsou tak sebejistí a věří, že se jim nemůže nic stát?"

Ve stejnou dobu, která je teď momentálně popisovaná, tedy před prvními útoky, bylo v USA, ve Washingtonu poledne. Ministři Rooseveltovy vlády státní sekretář Hull, Stimson a Knox právě končili v budově ministerstva války mimořádnou poradu, když přišla pro Cordella Hulla zpráva, že japonský velvyslanec v USA Nómura žádá o přijetí v 1 hodinu odpoledne. Státní sekretář Hull (zde viz foto

Obrázek

Cordella Hulla, foto je volně přístupné na několika webech.) však rozhodl, že Nómuru přijme v 13 hodin 45 minut. Všichni ministři USA se rozešli, neboť byl čas oběda. V popisované době prezident USA Roosevelt (zde viz

Obrázek

foto amerického prezidenta Roosevelta, foto je volně přístupné na několika webech.) v Bílém domě informoval čínského velvyslance dr. Hu Shiha, že předchozího dne poslal japonskému císaři osobní poselství. Dodal pro velvyslance slova "je to moje poslední mírová iniciativa, ale obávám se, že neuspěje".

V popisovaných chvílích byly v Tokiu 3 hodiny ráno a v budově japonského generálního štábu válečného námořnictva svítila světla v mnoha místnostech, včetně kanceláře náčelníka štábu admirála Nagana. Stejně tak čekal, v operační kajutě vlajkové lodi Nagato na zprávu od Nagumova Úderného svazu, který byl u Pearl Harboru, i admirál Jamamoto. "Oba admirálové prožívali nejnapjatější okamžiky svého života. Tím, že Jamamoto operaci navrhl, prosadil a Nagano její provedení schválil, oba vsadili svoje kariéry a možná i životy na úspěch Fučidových bombardérů." Oba admirálové si velmi dobře uvědomovali, že neskončí-li tato první a nečekaná operace úspěšně, bude v sázce budoucnost japonského císařství. Zatím jim nezbývalo nic jiného, než sledovat na hodinách každou minutu a čekat a čekat!

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 108.

PříspěvekNapsal: 11/2/2019, 05:32
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 110.

První vlna útoků na Pearl Harbor.
Půjdeme-li dál ve stopách všech historických podkladů, které líčí minuty a hodiny prvých úderů japonských letadel na ostrov Oahu, a tam na americká letiště, která v rámci PVO měla chránit flotilu v Pearl Harbor, stejně jako i všechna válečná zařízení a loďstvo Tichomořské flotily a celé Havajské ostrovy (proti vzdušnému útoku - má poznámka), dozvídáme se buď stejné nebo velice podobné události. Jsou jen velice malé odchylky, z nichž jednu jsem uvedl, že americký historik, Hrowe H. Saunders, zmiňoval modré signální rakety vypálené od Fučidy a Miloš Hubáček od stejného fregatního kapitána Fučidy - černé signální rakety, a též větší zmatek v nalétávání japonských letadel při přiblížení se k samotným cílům útoku.
Pojďme a sledujme nyní, ze stejných, nebo podobných historických podkladů - Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 147 až 166, Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. (kniha vyšla v roce 2011 a pod Lektorace, schémata a doprovodné texty, je mnou oblíbený - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek, některé informace jsou pak také i od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 247 až 251, Edwin P. Hoyt, Japonsko ve válce, Velký pacifický konflikt, str. 220 až 237., americký historik Hrowe H. Saunders ve své knize Duel nad Pacifikem, na str. 24 až 30, Micuo Fučida, Masatake Okumiya, kniha - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, kde je na str. 36 až 44, a mé již řečené poznámky a další historické zdroje z Použité podklady, další vývoj útoku - cituji dále, zatím, z Miloš Hubáček, ze str.147:

"Hned jak v 7 hodin 49 minut Fučida odvysílal kódovaný příkaz k zahájení útoků, signál ´To ... to ... to ...´, dvacet šest střemhlavých bombardérů korvetního kapitána Takahašiho obrátilo k letišti Higham Field, základně amerických těžkých bombardovacích letadel, a k letišti na Fordově ostrově, základně námořních stihačů. Současně pětadvacet dalších střemhlavých bombardérů poručíka Akiry Sakamota zamířilo k letecké základně Wheeler Field, kde byly umístěny hlavní síly amerického stíhacího letectva na Havajských ostrovech. Takahašiho a Sakamotovým pilotům připadl velmi důležitý úkol: zničit americké letouny ještě na zemi a zbavit tím nepřítele možnosti zásahu proti útočícím svazům bombardovacích a torpédových letadel (zde, je jasně patrné, že na Havajských ostrovech, na ostrově Oahu, ještě nefungovala žádná ucelená PVO, tak jako ji měla například již v roce 1940 Velká Británie. Radarům nikdo nevěřil, centrum nemělo žádné další zprávy a tak zásahy musely samozřejmě přijít jen živelně, přišly-li někde také vůbec. A víme, že pár statečných se našlo a bude zde také později prezentováno - má poznámka). O několik vteřin později se vzduch zachvěl těžkými detonacemi. Japonské pumy drtily desítky nechráněných amerických letadel nastavěných na betonových plochách v hustých řadách, křídlo na křídle."

Tenhle "rozporuplný rozkaz", myšleno nastavění letadel křídlo na křídle na betonových plochách v hustých řadách, byl rozkaz z nedávných dní, který přišel z velení (Bude ještě mnohokrát připomínáno a probíráno v dalších textech o vině a nevině velitelů přímo v Pearl Harbor později - má poznámka). Velení tím chtělo zamezit problému obrany letadel. Chtělo se předejít tomu, že by pozemní "záškodníci mohli proniknout k jednotlivým letadlům rozestavěných na stojáncích letiště a zničit je"...!
Ale pojďme dál.
Ve stejnou dobu, kdy začalo být bombardováno letiště Wheeler Field zamířilo k Pearl Harboru 40 torpédových bombardérů, které vedl korvetní kapitán Murata a stejným směrem zamířily i výškové bombardéry fregatního kapitána Micuo Fučidy. Dál cituji:

"V 7 hodin 53 minut Fučida, který si nyní již byl jist úspěchem, odvysílal druhý kódovaný signál 'Tora ... tora ... tora...' (tora znamená v japonštině tygr a kód byl založen na starém japonském přísloví pravícím, že tygr se dokáže úspěšně vrátit i z cesty dlouhé dva tisíce mil) oznamující admirálu Nagumovi, že překvapivé napadení americké základny se zdařilo.
O chvíli později radista letadlové lodi Akagi přiběhl k admirálu Nagumovi a předal mu Fučidův radiogram. Nagumo jej přečetl a podal svému náčelníkovi štábu. Oba muži na sebe pohlédli a beze slova si stiskli ruce.
Stejný signál zachytili i radisté v hlavním štábu válečného námořnictva v Tokiu a na Jamamotově vlajkové lodi."

Že tomu tak skutečně bylo potvrzuje i korvetní kapitán Fučida, spisovatelé Micuo Fučida, Masatake Okumiya, ve své knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, kde je na str. 38 (z anglického originálu Midway vydaného nakladatelstvím United States Naval Institute v Annapolis, Maryland roku 1955, lektorovali PhDr. Aleš Skřivan, CSc., Prof., PhDr. Václav Čada, DrSc.. Odbornou revizi provedl PhDr. Ivan Hrbek, CSc. 1. vydání. Praha 1990), kde přímo píše, cituji:

"Účinnost našeho útoku byla teď nepochybná a v 7.53 bylo proto vysláno hlášení na Akagi 'Nenadálé napadení úspěšné!' Tato depeše byla na letadlové lodi přijata a náležitě předána do Japonska, ale, jak jsem se později k svému překvapení dověděl, byla též zachycena přímo lodí Nagato (všichni víme, že to byla vlajková loď admirála Jamamota - má poznámka) v Hirošimském zálivu a generálním štábem v Tokiu.
Útok byl zahájen svržením první pumy na Wheelerovo letiště a krátce nato následoval střemhlavý útok bombardérů na Hickamovo letiště a základny na Ford Islandu. Kapitán Murata, který se obával, aby mu dým z těchto útoků nezastřel cíle, nařídil, aby se už skupina k bitevním lodím zakotveným východně od Ford Islandu nepřibližovala, a vypustil torpéda. Krátce na to vytrysklo v přístavu několik gejzírů."


A nyní se vraťme zpět k tomu, jak pokračoval ve svém líčení, po zachycení signálu Tora ..., tora ..., tora.... pan Miloš Hubáček v knize Pacifik v plamenech na str. 148, cituji:

"Napětí trvající dlouhé dny a nekonečné hodiny rázem opadlo, vystřídáno pocitem velké úlevy. Největší uspokojení měl pociťovat Jamamoto, kterého přípravy a prosazení plánu na napadení Pearl Harboru stály tolik námahy a úsilí. Admirál, ale zprávu přijal s vážnou a nehybnou tváří. Věděl, že od tohoto okamžiku již není cesty zpět, a v hloubi duše se opět ozvaly všechny pochybnosti o konečném výsledku započatého válečného dobrodružství.
Zatímco na lodích Nagumova svazu i v Tokiu se ozýval nadšený jásot, drama v pearlharborské zátoce začínalo."

Zde viz náčrt mapy

Obrázek

s rozestavěním lodí v Pearl Harbor, náčrt je volně přístupný na několika webech.
Pojďme se nyní na chvíli podívat na zem a na hladinu pearlharborské zátoky, několik málo minut, možná jen několik desítek minut před útokem, z pohledu Američanů. Podívejme se pohledem velitele svazu minonosek a minolovek začleněných do Tichomořského loďstva, pohledem kontradmirála W. R. Furlonga (zde viz foto

Obrázek

tehdy kontradmirála, pozdějšího admirála W. R. Furlonga, foto je zde použito z Wikipedie, viz zde po překladu, po použití překladače, více:
https://en.wikipedia.org/wiki/William_R._Furlong
, na ráno 7. prosince 1941, pět minut před osmou hodinou ranní.
Kontradmirál W. R. Furlong, ono tragické nedělní ráno, jak říká jeden z našich historických podkladů, Miloš Hubáček, přecházel po přídi postarší minonosky Oglala, která byla zakotvená v kotvišti s číslem 1010, hned vedle křižníku Helena.
Kontradmirála W. R. Furlonga v danou dobu ještě prý netížily vůbec žádné starosti a celkově se cítil výborně. Klidně a s potěšením pohlížel na onu úctyhodnou sílu válečných lodí, kde se třpytilo na probouzející se hladině zátoky 94 lodí. Mělo však být již za chvíli jinak, avšak ve chvíli kdy uviděl nějakou skupinu letadel, která přelétával v malé výšce nad Fordovým ostrovem, ještě jim nevěnoval žádnou velkou pozornost. Vždyť na základně byla prakticky nepřetržitě nějaká činnost. Ve vzduchu se vždy nacházela nějaká ta letadla pozemního vojska, nebo válečného námořnictva, která se buď po opravě zkoušela, nebo prováděla nějaké nové manévry či přelety.

"Ani když zaduněl výbuch první pumy, se kontradmirál ještě nedomníval, že jde o nepřátelský útok, ale měl za to, že vlastní letoun uvolnil pumu nešťastnou náhodou. Nicméně zpozorněl a sledoval jedno z letadel, které se velkým obloukem vracelo směrem k jeho lodi. Až když se přiblížilo, rozpoznal na jeho trupu rudý terč označení japonského letectva. Ve vteřině bylo jasno, kontradmirál se bleskurychle vzpamatoval z ohromení a vyhlásil poplach. Současně - neboť správně předpokládal, že je v tomto okamžiku funkčně nejvyšším důstojníkem přítomným na zakotvených lodích - dal vytáhnout signální vlajku přikazující všem plavidlům opustit přístav.
Prakticky ve stejnou dobu telefonista na pearlharborské kontrolní věži volal štáb velitele loďstva admirála Kimmela a sděloval: ´Nepřátelský útok, nejde o cvičení!´ V 7 hodin 58 minut tutéž stručnou zprávu odeslal rádiem do Spojených států kontradmirál Patrick N. L. Bellinger ze svého velitelského stanoviště na Fordově ostrově. O pár minut později ji vlastním radiogramem potvrdil admirál Kimmel (zde viz foto

Obrázek

admirála H. A. Kimmela, foto je volně přístupné na několika webech)."


Použité podklady:

Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=128&t=8051&start=80