Stránka 1 z 1

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 99.

PříspěvekNapsal: 21/1/2019, 05:08
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 99.
Mapa japonských agresí

Obrázek

do srpna 1942, mapa je volně přístupná na několika webech.
Již bylo řečeno, že to byl admirál Jamamoto, velitel japonského Spojeného loďstva, a skupina některých dalších námořních důstojníků, zpochybňujících fakt, že "tahle válka" nebude jen o lodích s co největšími rážemi děl, ale letadlech, letadlových lodích jako jejich nosičích", které budou mít na mořích a oceánech navrch. Byl to admirál Jamamoto, který nařídil "v lednu 1941", a sice tajně, kontradmirálovi Takijiró Onišimu, náčelníku štábu japonské 11. letecké flotily, aby prozkoumal možnosti nenadálého útoku na Havajské ostrovy, zde na ostrov Oahu, a tam hlavně na přístav Pearl Harbor (zde viz mapu

Obrázek

Havajských ostrovů, kde třetí odshora je ostrov Oahu, na kterém je Pearl Harbor, zde pak viz mapu ostrova Oahu

Obrázek

, ke dni 7. prosince 1941, i s pěti radary - na výběžku Opana, dále na Kaaawa, Kawailoa, Fort Shafter, Koko Head, když šestý na Schofield Barracks, byl součástí armádního zařízení a není tak zakreslen, /zde pak viz popis těchto radarů i se jmény výběžků od kolegy RAYTHEON, viz zde: viewtopic.php?t=8321&f=393 /, všechna fota map jsou volně přístupná na několika webech) a všechna tamější vojenská letiště. Uskutečnění plánu přinášelo neskutečně mnoho taktických a technických problémů. Oniši (foto

Obrázek

pozdějšího admirála Takijiró Onišiho, foto je volně přístupné na několika webech), jak je mnohým známo, byl tím námořním důstojníkem letectva, který byl jedním z několika dalších, kteří zavedli v pozdějším stádiu války v Japonsku - nechvalně známé sebevražedné letectvo kamikaze.
Kontradmirál Takijiró Oniši si k prostudování a k připomínkování plánu pro útok na Pearl Harbor a všemu okolo, přizval tehdy jednoho z nejpovolanějších,"slavného letce z letecké skupiny Jokosuka." Tím pilotem byl podplukovník Minoru Genda.

Byl duben 1941, když podplukovník Minoru Genda (zde viz foto

Obrázek

Minoru Gendy, foto je volně přístupné na několika webech.) předal kontradmirálu Onišimu koncept návrhu pro útok na Pearl Harbor. Návrh v sobě obsahoval shrnutí plánu, ve kterém bylo několik bodů (přesněji 9.), které, když budou dodrženy mohou být důvodem, že útok bude úspěšný. Jedná se o následující body, které jsou stejně nebo podobně popsány ve většině historické literatury uváděné zde v prvém článku o Pearl Harbor a pak také v Použité podklady, já je ocituji z knihy - Daniel Marston, "Průvodce válkou v Pacifiku, s podtitulem - Od Pearl Harbor po Hirošimu" - v angličtině vyšla 2005, v češtině pak 2013., vzpomínaný článek - Dr. Ken Kotani - Kapitola 2. Pearl Harbor - s podtextem - Japonské plánovací a velitelské struktury, str. 35.:

"1. Útok musí být pro nepřítele naprostým překvapením.
2. Hlavním cílem útoku musí být americké letadlové lodě.
3. Dalším cílem v pořadí musí být americká letadla na pozemních základnách na ostrově Oahu.
4. Na operaci se musí podílet všechny dostupné letadlové lodě.
5. Při útoku je nutné použít všechny typy bombardování - torpédy, střemhlav i z velkých výšek.
6. Stíhačky se na útoku musí podílet aktivně.
7. K útoku by mělo dojít za denního světla, brzo ráno.
8. Bude nezbytné doplnit palivo na moři.
9. Veškeré plánování musí být co nejpřísněji utajeno."


(Daniel Marston, editor, zde jako historický podklad uvádí: Genda, Minoru. Shinjuwan Sakusen Kaikotoku / Zpětný pohled na operaci Pearl Harbor/.

Fučida a spol., v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku (originál vyšel 1955, první vydání Praha 1990), pak na str. o stejném píše, cituji:

"Na Onišiho žádost Genda podrobně zkoumal, zda koncepce admirála Jamamota o útoku na Havaj může být prakticky uskutečněna, a nakonec své názory shrnul v podrobné zprávě. Dospěl k závěru, že útok by mohl být úspěšně uskutečněn za těchto základních předpokladů:

1. K provedení operace bude přiděleno všech šest velkých letadlových lodí (zde dala redakce překladu poznámku: Počet letadlových lodí se zvýšil ze čtyř na šest, když v srpnu a září 1941 vstoupily do služby Zuikaku a Šókaku.)

2. Mimořádná péče bude věnována výběru tak, aby se operace zúčastnili jen nejschopnější velitelé a nejlépe vycvičení letci.

3. Operace bude uchována v naprosté tajnosti, aby se využilo momentu překvapení."


Když Genda předal svou zprávu, koncept, veliteli japonského Spojeného loďstva admirálu Jamamotovi, který byl tím zadavatelem, a to s výsledkem, že myšlenka napadnout Pearl Harbor ze vzduchu je uskutečnitelná, a že jen musí přesvědčit konzervativní část důstojníků válečného námořnictva o své pravdě. Zatím však štáby Spojeného loďstva již pracovaly na konkrétním plánu použití letadlových lodí. Admirál Jamamoto předložil svůj nový plán s použitím LL (LL - letadlové lodě - má poznámka) generálnímu štábu japonského válečného loďstva a ... narazil! Narazil na lidi, kteří, jak bylo řečeno měli mnoho argumentů, z nich ty nejdůležitější - LL nebude možno použít pro podporu ostatních vojsk, která se vylodí v jižních oblastech. Drobení loďstva ještě větší, než je přípustné a znovu, že jen bitevní lodě, a jejich mohutná děla, jsou určeny k ničení nepřítele...! Byl použit i argument, na který upozornil i tehdejší špion, který byl nasazen jako diplomat přímo v Pearl Harbor, vlastním jménem Tadeo Jošikawa, alias Tadaši Morimura (popsal jej zde v kapitole 14 - Č 95., RAYTHEON, viz zde:
viewtopic.php?t=8321&f=393 ). Argument zněl, že pro torpéda vypouštěná z letadel je zátoka v Pearl Harbor příliš mělká (japonské námořní letectvo pak torpéda upravilo, když na jejich konce byla připevněna 4 dřevěná křidélka po 90 stupních, měla ještě okolo sebe válcovitý dřevěný kryt, která se při dopadu na moře rozbila, ale nedovolila, aby se torpédo potopilo hlouběji, než bylo v zátoce potřeba /záběry dřevěných konstrukcí okolo lodního šroubu torpéda, křidélka pootočená o 90 stupňů a jejich válcovitý dřevěný kryt vrtule pohánějící torpédo, jsem osobně několikrát viděl na dobových záběrech dokumentárního filmu/. Japonští námořní piloti pak měsíce cvičily jejich vypouštění, stejně jako se cvičily měsíce v ostatních druzích bombardování, horizontálním výškovém a také ve střemhlavém bombardování, jakož i řečeném vypouštění torpéd z nízkých výšek.... Po válce, ti kdo z japonských námořních pilotů přežili, tvrdili o výcviku bombardování, že tehdy neměl týden 5 pracovních dnů, ale sedm /jestli si dobře pamatuji tak to říkali následovně -, že týden výcviku byl - pondělí, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek a pátek - tedy 7 dní v týdnu/. Špion Morimura těch zpráv podával skutečně hodně a pravidelně, cenné byly i zprávy, že v neděli je v přístavu klid, stejně jako, které lodě zrovna v Pearl Harbor jsou a kde na kterém kotvišti..., mnoho a mnoho dalších zpráv, když další viz v - Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. Mnohé co zde píši v závorce, bude ještě o chvíli ocitováno z historického zdroje).
Od Dr. Ken Kotaniho - jeho článku - Kapitola 2. Pearl Harbor s podtextem Japonské plánovací a velitelské struktury, str. 35 a 36, k argumentaci generálního štábu japonského válečného námořnictva proti návrhu Jamamota a dalšímu, když ještě použiji i výsledky průběhu a hodnocení proběhlého cvičení, cituji:

"Kapitán Sadatoši Tomioka z operační sekce náčelníka generálního štábu námořnictva měl však proti Gendově plánu (další) námitky. Upozorňoval na rizika operace, včetně nezbytného utajení, a také na to, jak je obtížné provést útok proti Havajským ostrovům a současně táhnout na jih, do Malajska a na Filipíny. Operace na jihu považoval za obzvlášť důležité, protože námořnictvo potřebovalo z této oblasti ropu. A havajská operace by toto tažení mohla narušit, zejména předpokládané odvelení letadlových lodí (U mnoha historických prací nalezneme také důležitý argument, že útokem a zničením lodí v Pearl Harbor bude odstraněno riziko amerického útoku do levého křídla útočícího japonského bitevního a vyloďovacího loďstva, které postupovalo za naftou na jih!!!).
Důstojník z Jamamotova štábu kapitán Kameto Kurošima s Tomiokou polemizoval, čímž vznikl spor, který se táhl celé léto 1941 (historickým podkladem je zde: Kai, Shyrio Chosa /ed./. Taiheiyou Senso to Tomioka Sadatoshi / Tichomořská válka a Tomioka Sadatoši/. Tokio: Gunji Kenkyusha, 1971. S. 78-80.).
Navzdory nesouhlasu generálního štábu pokračoval Jamamoto s důstojníky štábu Spojeného loďstva ve zkoumání možností, jak operaci Pearl Harbor uskutečnit. Ve dnech 11. - 20. září provedlo Spojené loďstvo simulovaný útok na Havaj, jehož výsledkem bylo zničení čtyř bitevních lodí, dvou letadlových lodí, tří křižníků a 180 letadel amerického námořnictva. Japonské loďstvo přišlo o dvě letadlové lodě a 127 letadel (historickým podkladem je zde: Agawa, Hiroyoku. Yamamoto Isoroku. Tokio: Shinshosha, 1969. S. 243.).
Když se zbavil tohoto problému, musel Jamamoto vyřešit ještě jeden. Podle Gendova návrhu potřeboval ve skutečnosti k útoku na Havaj šest letadlových lodí, ne pouze čtyři, které mu byly přislíbeny. Generální štáb námořnictva podle očekávání plán vyžadující šest letadlových lodí jednomyslně zamítl. Nezlomný Jamamoto poslal Kurošimu do generálního štábu námořnictva se sdělením, že rezignuje na svou funkci, pokud jeho plán nebude schválen. Pod touto hrozbou povolil Nagano havajskou operaci dne 19. října a Spojené loďstvo mělo zelenou k použití šesti letadlových lodí (historickým podkladem je zde: NIDS. Hawaii Sakusen. S. 113. Z dalšího historického pramene pak víme, že počet letadlových lodí se zvýšil ze čtyř na šest, když v srpnu a září 1941 vstoupily do služby Zuikaku a Šókaku, které byly pak útoku na Pearl Harbor přiděleny)."

U mnoha historických pojednání je připomínáno, že Jamamoto válku nechtěl a je až někdy i heroizován, že byl proti válce, ale když už bylo rozhodnuto, že se bude válčit tak, že prohlašoval, že Japonsko má tak na rok a půl války, kdy může vítězit. Je nutno říci, že Jamamoto, ale stejně tak Fučida a Genda byli vojáci tělem a duší a nebyli žádný svatoušci, ale veskrze jen a jen vojáci, kteří se celý život na válku připravovali, když vypukla, tak se chopili příležitosti a byli z nich "jen a jen agresoři", kteří byli nejen sami zabijáky (Fučida), ale jako třeba i Jamamoto (a Genda) byli zodpovědní za mnoho a mnoho životů - mějme to vždy na paměti.
I proto sem s citacemi dávám následující odstavce:
"Jamamoto věřil, že operační svaz může porazit americké Tichomořské loďstvo a jeho letadlové lodě v překvapivém útoku. Jeho plán spočíval ve fyzickém zničení amerických lodí s cílem vyrovnat materiální výhodu USN (každý již asi pozná USN - US Navy - americké válečné námořnictvo má poznámka). Než Američané nahradí počáteční škody, vytvoří Japonsko Daitóa Kjóueiken (Velkou východoasijskou sféru blahobytu) v jihohovýchodní Asii, zajistí si nezbytné zdroje surovin, zejména pak ropy v Nizozemské Východní Indii, a vyžene americké loďstvo ze západního Tichomoří. Tento tah zajistí japonskému námořnictvu dostatečné zdroje, aby mohlo proti tomu americkému bojovat několik let (historickým podkladem je zde: NIDS. Hawaii Sakusen. S. 113.).
Jamamoto věřil, že pokud se IJN (IJN - japonské válečné námořnictvo) podaří ovládnout západní Tichomoří jako japonskou sféru zájmu, dosáhne významného strategického vítězství.
Jamamoto rovněž doufal, že úspěšný překvapivý útok poškodí morálku USN a zchladí nadšení pro dlouhodobou válku s Japonskem. Podlomení morálky amerického námořnictva proto od samého počátku patřilo k hlavním cílům útoku na Pearl Harbor.
(Ve skutečnosti měl ovšem útok opačný účinek jak na USN, tak na občany Spojených států. V tomto ohledu byly Jamamotovy představy mylné.)."
Historickým podkladem je zde: editor Daniel Marston, "Průvodce válkou v Pacifiku, s podtitulem - Od Pearl Harbor po Hirošimu" - v angličtině vyšla 2005, v češtině pak 2013., /vzpomínaný článek, ze kterého je citace je - Dr. Ken Kotani - Kapitola 2. Pearl Harbor - s podtextem - Japonské plánovací a velitelské struktury, str. 37./

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 99.

PříspěvekNapsal: 21/1/2019, 05:26
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 100.

Příprava japonského válečného námořnictva k útoku na Perl Harbor.
Některé úkony při přípravě na útok na Havajské ostrovy, na ostrov Oahu, a tam na přístav Pearl Harbor, kotviště amerického válečného loďstva tam dislokovaného a na letiště vojenského letectva byly již řečeny. Pojďme tedy nyní do hloubky, když začnu tak, že pro samotný, především překvapivý útok na Pearl Harbor, vybrali štábní důstojníci, většinu rychlých letadlových lodí s dlouhým dosahem. Ještě si také řekněme, že admirál Jamamoto
zde viz foto

Obrázek

admirála Jamamota, foto je volně přístupné na několika webech) velitel japonského Spojeného loďstva pak na celou přípravu a samotnou útočnou operaci, po většinu času (pokud nebyl odvoláván k poradě či návštěvě u císaře a pod.), dohlížel ze své vlajkové lodi Nagato. Loď Nagato kotvila u ostrova Haširadžima, což bylo kotviště IJN (IJN - Imperiální Japonské /válečné/ Námořnictvo /Navy/ - IJN budu někdy také používat v textu - má poznámka) v Hirošimském zálivu japonského Vnitřního moře.Velitel samotného útočného Operačního svazu, určenému pro útok na Pearl Harbor, kterým byl Viceadmirál Cuichi Nagumo (zde viz foto, na kterém je

Obrázek

admirál Chuichi Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech.), velel, - měl jako svou vlajkovou loď - z LL Akagi.
Daniel Marston, editor knihy "Průvodce válkou v Pacifiku, s podtitulem - Od Pearl Harbor po Hirošimu" - v angličtině vyšla 2005, v češtině pak 2013., vzpomínaný článek, ze kterého bude citace je od - Dr. Ken Kotani , je z jeho Kapitola 2. Pearl Harbor - s podtextem: PŘÍPRAVY NA PEARL HARBOR, str. 37, 38. Z důvodu nezaměnitelnosti je i proto raději cituji:

"Operační svaz tvořila 1. letecká flotila. 1. torpédová flotila, 3. a 8. flotila, 2. ponorková eskadra, 7. flotila torpédoborců a 1. a 2. eskadra zásobovacích lodí.

- První letecká flotila /1. letecká flotila/, hlavní úderná síla pro útok na Pearl Harbor, měla šest letadlových lodí (Akagi /zde viz foto

Obrázek

letadlové lodi Akagi z roku 1939, což byla vlajková loď admirála Naguma při útoku na Pearl Harbor, foto je volně přístupné na několika webech./, Kaga, Sórjú, Hirjú, Zuikaku a Šókaku) a 350 letadel.
- První torpédová flotila /1. torpédová flotila/ (jeden lehký křižník Akubuma a devět torpédoborců).
- 2. ponorková eskadra (tři ponorky: I-19, I-21 a I 23) měly provádět průzkum."

- 3. a 8. flotila (dvě bitevní lodě Kirišima a Hei a dva těžké křižníky Tone a Čikuma) měly poskytovat podporu 1. letecké flotile; 7. flotila torpédoborců (dva torpédoborce a tanker) měla za úkol provézt diverzní útok na ostrov Midway.
Američané měly k dispozici čtyři letadlové lodě, devět bitevních lodí, čtyři těžké křižníky a sedm lehkých křižníků v Pearl Harboru a přibližně pět set letadel na pozemních základnách."

Většina historiků při zkoumání detailů přípravy Japonska na útok na Pearl Harbor zjistila, že všechny japonské štáby měly problémy s naplánováním přístupové cesty směrem k Havajským ostrovům, a to v době předpokládaného útoku, tedy koncem roku 1941. Štábní důstojníci museli prostudovat údaje o počasí v severním Pacifiku a podél všech tam možných obchodních cest. Vše za posledních 10 let. Vědělo se, že v zimním období tam je špatné počasí, Pacifik je rozbouřený, a obchodní lodě se většinou v onu dobu pohybují na jiných trasách. Tato skutečnost vyhovovala japonskému operačnímu svazu, neboť základním předpokladem úspěchu bylo utajení. Důstojníci štábů, a s nimi pak velitelé operačního svazu, postupně vybrali a určili trasu , která vedla z Etorohu (45 stupňů severní šířky, 148 stupňů východní délky) 42 stupňů severně a končila na 33 stupňů severní šířky a 147 stupňů západní délky, severně od Havaje.
Jedním z dalších problému dané doby roku 1941 bylo doplňování paliva po cestě operačního svazu k Havajským ostrovům. Japonské válečné námořnictvo tehdy mohlo použít jen 7 zásobovacích lodí, které byly zařazený do útočného operačního svazu a mohly absolvovat dlouhou cestu k Havaji, neboť ostatní zásobovací lodě musely sami cestou doplnit palivo. Totiž celé IJN se již tradičně a dlouhodobě vždy připravovalo na boj v domácích Japonsku nejbližších vodách a s tankováním na otevřeném moři mělo jen málo zkušeností. A i tak se musel operační svaz, který se shromáždil počátkem listopadu poblíž ostrova Kjúšú, plně věnovat, s tankery a letadlovými loděmi, nácviku tankování. Celý nácvik tankování na moři byl pak úspěšně dokončen do konce listopadu 1941.
Z Použité podklady a z výše uvedených historických pramenů pak o dalších přípravách a problémech, z Dr. Ken Kotani , Kapitola 2. Pearl Harbor
- s podtextem: PŘÍPRAVY NA PEARL HARBOR, str. 39 pak i potvrzení již některých, předtím již napsaných faktů, cituji:

"Také letecké jednotky začaly cvičit střemhlavé bombardovaní a bombardování z velkých výšek na cíl, který představovala bitevní loď třídy California namalovaná na zemi.
Úspěšnost zásahů na pohyblivý cíl dosahovala asi 10% v případě bombardování z výšky a asi 40% při střemhlavých náletech. U nepohybujícího cíle to bylo přibližně 80% při střemhlavém útoku
(historický údaj autor použil z: NIDS. Hawaii Sakusen. S. 201.). Upravená torpéda (typ 91, verze 2) schopná fungovat v mělké vodě (o úpravě již bylo řečeno, že byla použita dřevěná křidélka na koncích torpéda, která byla od sebe 90 stupňů, válcové dřevěné rouře okolo vrtule pohonu. Křidélka nedovolila po odhození torpéda z letounu v malé výšce, aby se torpédo potopilo hlouběji než byla hloubka moře v Pearl Harbor - tento fakt je vidět i na dokumentárních filmových záběrech, je i zaznamenán v Použité podklady a ukázán v dokumentárním filmu.) dorazila k operačnímu svazu koncem října 1941. Piloti příslušné letky cvičili i o víkendech.
Svůj týden popisovali: ´Pondělí, pondělí, úterý, středa, čtvrtek, pátek a pátek.´
V polovině listopadu byl operační svaz v podstatě připraven a očekával rozkaz k vyplutí.
Během výcviku zůstal cíl jejich útoku utajen a většina důstojníků hádala, že to budou Filipíny nebo jihovýchodní Asie. Útok na Havaj byl pro všechny nepředstavitelný."


I v době příprav na útok nejen na Pearl Harbor, ale příprav všech jednotek na útok směr jih se podstatně zhoršila mezinárodní situace a i zbytek světa spěl jednoznačně k válce. K tomuto faktu pak Fučida a spol., v knize - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku (originál vyšel 1955, první vydání Praha 1 990), pak na str. 35 píše, cituji:

"Dne 5. listopadu vláda a vrchní velitelství společně rozhodly, že se Japonsko chopí zbraní, jestliže se diplomatickým jednáním nedospěje k dohodě do konce listopadu. Téhož dne nařídil Jamamoto Spojenému loďstvu, aby provedlo konečné přípravy k válce a vydal rozkaz s nástinem zahajovacích operací, mezi nimiž byl i útok na Pearl Harbor. V dalším rozkaze Spojenému loďstvu ze 7. listopadu byl jako den zahájení válečných akcí prozatímně určen 8. prosinec (1941)."

Stejné věty, jako je poslední citace z Fučidy a spol., jen doplněné ještě dalšími podrobnostmi jsou však i u Dr. Ken Kotani , Kapitola 2. Pearl Harbor - s podtextem: PŘÍPRAVY NA PEARL HARBOR, str. 39, editora Marstona, když píše také v dalším článku, cituji:

"CESTA K PEARL HARBORU.
Pátého listopadu 1941 rozhodla japonská vláda na Gozen Kaigi (společné zasedání vlády s císařem Hirohitem, na němž se projednávaly nejdůležitější otázky) vyhlásit válku Spojeným státům /a automaticky také Spojenému království Velké Británie a Nizozemsku/) počátkem prosince, pokud jednání ve Washingtonu neskončí uspokojivě do 1. prosince (1941). Po tomto zasedání vydal Nagano, náčelník generálního štábu námořnictva, admirálu Jamamotovi rozkaz známý jako Daikairei Ičo-go (Velký námořní rozkaz č. 1): v očekávání vypuknutí války s USA, Británií a Nizozemskem počátkem prosince měl vrchní velitel Spojeného loďstva zahájit operační přípravu (autor vyšel z: Agawa. Yamamoto Isoroku. S. 252.).
Tři dny po skončení zasedání vlády (8. listopadu 1941) začaly IJN a IJA (Imperial Japanese Navy - IJN - japonské válečné námořnictvo a IJA Imperial Japanese Army - Japonská císařská armáda - budu používat někde dál jen zkratky) pracovat na vzájemné koordinaci operací na jihu a proti Havajským ostrovům (několik let předtím koordinace vůbec, nebo často, nefungovala). Japonské námořnictvo seznámilo císařskou armádu s plánovanou havajskou operací. Na 13. listopadu svolal Jamamoto velitele Spojeného loďstva na leteckou základnu v Iwakuni, aby probrali konkrétní plán útoku na Pearl Harbor.
Sedmnáctého listopadu obeznámil Jamamoto důstojníky námořnictva s plánem útoku na Pearl Harbor. Jejich reakci lze jedním slovem popsat jako nadšení. Jeden z důstojníků si do deníku zapsal: ´Je tomu dvacet let, co námořnictvo podepsalo ponižující Washingtonskou námořní smlouvu. Celou /tu/ dobu jsme si brousili meče, abychom je mohli zabodnout do Spojených států (emoce byla použita z - NIDS. Hawaii Sakusen. S. 264. )´."

Japonský útočný Operační svaz pro Pearl Harbor se shromáždil do 23. listopadu 1941 v zálivu Hitokkapu (viz mapu v Č 101.) a o tři dny později, tedy 26. listopadu pak vyplul směr Havaj.
Historiografie, ve všech svých pojednáních, u všech svých historiků, připomíná, že jen několik hodin po začátku japonského vyplutí (tedy 26. listopadu 1941), předal americký státní tajemník Cordell Hull japonskému velvyslanci ve Washingtonu tzv. Hullovu nótu, která požadovala, aby se Japonci stáhli z Číny a vystoupili z Paktu tří (OSA), což bylo v dané době pro říši vycházejícího slunce naprosto nepřijatelné!
Například japonský ministr zahraničí Šigetoku Tógó o nótě napsal - diplomaticky -, že "nóta pro něj představovala velké zklamání a v podstatě znamenala pro Japonsko ultimatum
(význam celé věty včetně citace byl použit z: Togo, Shinegori. Shinegori Shuki /Paměti Shinegoriho Tógóa/. Tokio: Hara Shobo, 1989. S. 261.).

Během celé plavby dostával japonský Operační svaz plující k Pearl Harbor, pravidelně rádiem nejnovější informace od generálního štábu námořnictva.
Velitelé operačního svazu byli srozuměni s tím, pokud americko-japonská jednání dopadnou dobře, musí se celé japonské loďstvo zastavit, otočit a vrátit do svých přístavů...!
Když se však dozvěděli o předání, a o obsahu tzv. Hullovy nóty, všichni ve velení Operačního svazu pochopili, že válka s USA je nevyhnutelná!

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 99.

PříspěvekNapsal: 21/1/2019, 05:38
od michan
Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 101.

Japonský Operační svaz, který 26. listopadu 1941 vyplul k Pearl Harbor, měl přísně zakázáno používat radiotelegrafické spojení (o něco později si při cestě k cíli řekneme, že v nouzi radiotelegrafické spojení stejně použily některé lodě svazu - má poznámka), aby jeho plavba směrem k cíli zůstala nepříteli utajena (zde pak viz mapu

Obrázek

, na které je skutečná trasa plavby japonského Operačního svazu, útočného svazu, k Pearl Harbor, a cesta po splnění úkolu zpět do Japonska, když část svazu zamířila k dalšímu bojovému nasazení, mapa je volně přístupná na několika webech.). Bylo totiž nebezpečí, že by radiotechnický provoz směrem od svazu do Japonska zachytila USN a zjistila polohu Operační svazu. Svaz se tak během plavby omezil jen na přijímání zpráv od velitelství z Tokia (až na výjimky lodí v nouzi - má poznámka). Od editora Marstona, v článku od - Dr. Ken Kotani , je z jeho Kapitola 2. Pearl Harbor - s podtextem: PŘÍPRAVY NA PEARL HARBOR, str. 40, ještě k přibližování se k cíli napsáno, cituji:

"Klidné počasí umožnilo loďstvu 28. a 29. listopadu 1941 bez potíží doplnit palivo letadlovým lodím, aniž by si americké hlídky všimly, že se Japonci blíží k Havajským ostrovům.
Druhého prosince ve 20,00 přijalo loďstvo kódovanou zprávu ze štábu ´Niitakajama nobore 1208´, což znamenalo ´Vystupte na horu Niitaka´, tedy ´proveďte operaci 8. prosince´ (japonského času). Generální štáb dodal 4. prosince Operačnímu svazu poslední zpravodajský přehled o Pearl Harbor a předpověď počasí pro Honolulu.
O dva dny později (6. prosince) dosáhlo loďstvo místa srazu na 34 stupni severní šířky a 158 západní délky severně od Havajských ostrovů. Operační svaz sbíral informace o Pearl Harboru odposloucháváním radioprovozu a průzkumem prováděným ponorkami (my však již víme, že nejčerstvější zprávy dodával i špion, který byl v Pearl Harbor, Tadaši Morimura, který tam vystupoval pod jménem Takeo Jošikawa.. - má poznámka). Došli k závěru, že americké námořnictvo japonský útok neočekává a že v Pearl Harboru se nachází devět bitevních lodí a tři křižníky."

Vždy když jsem si přečetl věty o tom, jak se podařilo japonskému loďstvu nepozorovaně se přiblížit na dolet letectva z letadlových lodí k Pearl Harboru a takto USA překvapit, vyvstanou a vždy vyvstaly, okamžitě otázky (celých 20 až 30 let a až v 90. letech minulého století jsem dostal odpovědi, které mě však stle neuspokojovaly):

1. Jak bylo možné, u vyspělého amerického systému průzkumů všeho druhu (leteckého, radiového, špionážního, diplomatického a dalších), že by nikdo nic nevěděl o japonském Operačním svazu, který byl na cestě směr Pearl Harbor?
2. Skutečně nikdo nezachytil žádné informace?
3. Nebo zprávy někdo detekoval a zachytil a lajdácky se k nim zachoval?


Mnohé historické prameny k mým otázkám dávají určité odpovědi, které asi nejlépe ze všech dostupných pramenů u nás zachytili i naši tři historici, a dále i anglo-američtí historici, kteří o Pearl Harbor píší, a jsou to; začnu americkým historikem a poté budou i naši:
Hrowe H. Saunders - Duel v Pacifiku, str. 17 až 33, Plzeň 1995, vydání 1., velké množství informací jsem načerpal od Miloš Hubáček, Pacifik v plamenech, str. 112. až 185., kniha vyšla 1990, Ivan Brož, Pearl Harbor, str 7. až 190. (kniha vyšla v roce 2011 a pod - Lektorace, schémata a doprovodné texty, je napsáno jméno mnou oblíbeného - PhDr. Jiří Fidler, PhD., Ilustrace: ak. malíř Jindřich Žáček a - Mapy: RNDr. Jaroslav Synek, některé informace jsou pak také i od pana Prof. PhDr. Aleše Skřivana, CSc., jeho knihy - Japonská válka 1931-1945, na str. 247 až 251, Edwin P. Hoyt, Japonsko ve válce, Velký pacifický konflikt, str. 192 až 237., a mé již řečené poznámky.
Pojďme, sedněme si, vraťme se ještě na chvíli trochu zpátky v čase a volně i s citacemi si přečtěme nejprve o heslech, která tehdy zazněla a pak chvíli věnujme pozornost historikům, kteří ukazují co oni o mnou položených třech otázkách nalezli. Něco budu reprodukovat svými slovy a něco bude citacemi od těchto historiků. Některá fakta a data jsme sice slyšeli, ale budou zde rozšířena a podána i v jiných souvislostech.

Odpovědi na otázky, jak to bylo skutečně s utajeným přiblížením se Japonců k Pearl Harboru.
Vracíme se tedy zpět v čase, k 19. listopadu 1941, abychom si řekli:
Bylo 19. listopadu 1941 a tokijské ministerstvo zahraničí oznámilo všem svým pracovníkům po celém světě, a to konzulárním kódem, že pokud budou přerušeny diplomatické styky Japonska s USA, Velkou Británií, nebo se SSSR, bude tokijský rozhlas vysílat "zvláštní meteorologickou zprávu"!
Pro pracovníky japonských konzulátu a velvyslanectví měla meteorologická zpráva znamenat, že mají ve svých úřadech okamžitě zničit všechny kódovací materiály a šifry. Dále se pracovníci konzulátů dozvěděli jaká meteorologická zpráva, či hlášení bude platit pro kterou zemi, cituji nyní z Hubáčka, ze str. 112:

"Meteorologické hlášení bude mít tři varianty:

a) Higaši no kaze ame (Východní vítr, déšť), pro případ roztržky se Spojenými státy americkými.

b) Kitano kaze kumori (Severní vítr, oblačno), dojde-li k roztržce se Sovětským svazem.

c) Niši no kaze hare (Západní vítr, jasno), pro případ přerušení styků s Velkou Británií.

Depeše z Tokia byla Američany zachycena, dekódována a přeložena rádio rozvědkou spojovací služby vojenského námořnictva, které stál v čele fregatní kapitán Laurance Safford a jejíž kanceláře se nacházely ve druhém patře washingtonského ministerstva vojenského námořnictva. Od té chvíle byli všichni pracovníci rádio rozvědky ve střehu, kdy se meteorologické hlášení objeví. Všechny odposlechové stanice byly instruovány, jakmile je zaznamenají, aby je hned předaly washingtonské centrále."

Je časně ráno dne 4. prosince 1941 a něco se přihodilo na jedné z odposlechových stanic, která byla označena písmenem "M" a nacházela se na východním pobřeží Spojených států. V historických dokumentech USA je pak též zaznamenáno, že na odposlechové stanici měl tehdy službu poddůstojník Ralph T. Briggs. Poddůstojník Briggs dokonale ovládal japonštinu a byl svým nadřízeným poučen, že má pozorně sledovat, zda se v nějakém hlášení tokijského rozhlasu neobjeví některá z vět uvedených v depeši japonského ministerstva zahraničí z 19. listopadu 1941, která je výše označena písmenem a), b), nebo c). Byla to jedna z několika povinností, která patřila mezi všechny jeho ostatní. A právě toho 4. prosince brzy ráno Briggs také poslouchal vysílání z Tokia, když náhle strnul a nechtěl věřit svým uším. Z výše uvedeného zdroje dále cituji:

"Hlasatel oznamoval: 'Higaši no kaze ame - Východní vítr, déšť. Rychle nahlédl do písemných instrukcí a ověřil si, že se nemýlí; Právě zachytil kódovaný vzkaz oznamující přerušení styků se Spojenými státy a přikazující japonským diplomatickým zástupcům zničit tajné materiály. To znamenalo, že vypuknutí nepřátelství bezprostředně hrozí. Briggs běžel do vedlejší místnosti, odkud zatelefonoval zvláštní linkou do ústředí radiové rozvědky ve Washingtonu, a hlásil, že Tokio vysílalo očekávaný vzkaz. Poté informoval i svého přímého nadřízeného, učinil příslušný záznam ve služebním deníku a kromě toho vyhotovil písemné hlášení se dvěma kopiemi.
Náčelník radiové rozvědky fregatní kapitán Safford se o zachycení 'meteorologického hlášení' dozvěděl o několik hodin později. Neprodleně je služebním postupem předal všem činitelům ministerstva vojenského námořnictva, kteří byli oprávněni se s ním seznámit."

Z historických pramenů se pak dále dozvídáme, že se Safford, později, z vlastní iniciativy, pokusil zjistit jestli se s tím něco dělo. On sám osobně pokládal hlášení za mimořádně důležité, a i proto zatelefonoval fregatními kapitánovi Arthurovi H. McCollumovi, náčelníku sekce pro Dálný východ Úřadu námořní rozvědky, a otázal se jej: "Děláte v rozvědce něco pro to, aby se to varování dostalo k Tichomořskému loďstvu?" Fregatní kapitán McCollum mu tehdy odpověděl: "Děláme pro to vše." Ještě ve stejný den McCollum vyhotovil podrobný rozbor, ve kterém "meteorologické hlášení" citoval.
Fregatní kapitán McCollum pak svůj podrobný rozbor zakončil upozorněním, "že válka může začít každým okamžikem, a hodlal jej jako naléhavé varování odeslat americkým armádním a námořním velitelům od karibské oblasti až po Filipíny."
Jenomže postup zněl, že se k jeho rozboru musí vyjádřit jeho nadřízení, a proto jej nejprve předložil, jako prvnímu, šéfovi Úřadu námořní rozvědky kontradmirálu Wilkinsonovi. Wilkinson pak, jestli má odeslat nebo ne, konzultoval s kontradmirálem Leighem Noyesem, náčelníkem spojovacího oddělení ministerstva vojenského námořnictva USA. Kontradmirál Noyes však považoval odeslání varování za zbytečné, namítal, "že by to byla urážka velitele Tichomořského loďstva, který si musí být hrozícího nebezpečí dostatečně vědom sám (všechny námořní základny US Navy po celém světě, jejich velitelé, byli, jak bude o chvíli potvrzeno, již 27. listopadu 1941 upozorněni, že může přijít válečný konflikt s Japonskem - má poznámka)".
Kontradmirál Willkinson však trval na tom, že by měl být rozbor odeslán. Poslal proto McColluma, aby dosáhl konečného schválení o odeslání, za kontradmirálem Turnerem, náčelníkem oddělení válečného plánování ministerstva. Co následovalo, cituji od Hubáčka ze str. 113 a 114:

"Turner dokument přečetl a začal jej upravovat, ale tak, že jeho naléhavost podstatně snižoval. Protože McCollum protestoval, kontradmirál mu na důkaz toho, že velitel Tichomořského loďstva byl na nebezpečí upozorněn, ukázal 'válečné varování odeslané 27. listopadu 1941'.
Když McCollum přesto trval na vypravení svého materiálu, popudlivý Turner hněvivě pravil: 'Jestli chcete, aby to odešlo, buď to pošlete tak, jak jsem to opravil, nebo to vezměte zpátky Wilkinsonovi a já si s ním o tom promluvím.' Nato McCollum dokument odnesl kontradmirálu Wilkinsonovi, který řekl: 'Nechte to na chvíli tady'.
Varování vycházející z meteorologického hlášení, jednoho z rozhodujících signálů, upozorňujících na vážnost situace, nikdy nebylo na Havajské ostrovy odesláno, přestože například fregatní kapitán Safford byl dlouho přesvědčen, že se tak stalo. Admirál Kimmel /zde viz foto

Obrázek


admirála Kimmela, foto je volně přístupné na několika webech. Zde pak viz více:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Husband_Kimmel
/ (což byl velitel Tichomořské flotily na Havajských ostrovech i k 7. prosinci 1941 - má poznámka), který od 27. listopadu žádné další varování neobdržel, věřil, že se situace uklidnila a bezprostřední nebezpečí nehrozí."

Použité podklady:

Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?f=128&t=8051&start=60