Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 10.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 10.
Obrázek,

Obrázek

císaře Hirohitó, * 29. 4. 1901, + 7. 1. 1989, korunován 1928, 124. císař Japonska, vládl od 1926 do roku 1989. V Japonsku znám po smrti jako císař éry Šówa / "Šówa tennó" - "zářící mír"/. Dodatečně jsem doplnil i jeden další anglický zdroj historických informací, nejen pro barona Tanaku ale i o ostatním... Více o císaři také zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hirohito
, pro Palba.cz , nakreslil obrázek z fotografií - Roz..

Politika a vnitřní situace Japonska, 20. a 30. roky 20. století.
A nyní pojďme již za i zákulisním děním, které jsme se určitě v učebnicích dějepisu neučili, a které se v Japonsku, v 20. a 30. letech 20. století, odehrálo.
V článku Č 5, jsme se seznámili se začínajícími politickými stranami v konci 19. století (1898) až do takřka roku 1912 (viz: Konstituční strana (Kenseitó), založená roku 1898 Ókumou a Itagakim /strana Kenseitó vznikla v červnu 1898 sloučením Liberální a Pokrokové strany/ a Sdružení politických přátel /Seijúkaj/ zformované roku 1900 Itóem. Právě strana Seijúkaj se stala v Japonsku oporou vlády v parlamentě a její předáci Saiondži a Kacura se od roku 1901 po celých 12 let střídali v čele vládních kabinetů.).
Je tedy načase si říci o dalším vývoji politických stran v Japonsku v období 20. a 30. let 20. století, kde zazní i názvy a vznik různých militantních sdružení, která sehrála svou roli v politikaření, atentátech a i puči ve stejně řečeném době.
Základní nebo první směr v politice určovala strana Kenseikai (Kenseitó - Konstituční společnost, která se v roce 1927 reorganizovala a dědičkou se pak stala Menseitó (Strana národní politiky).
Obě strany se opíraly o spolupráci s mocným japonským koncernem Micubiši a politicky pak vyjadřovaly názory liberálně orientované buržoazie (na japonské poměry trochu demokratické názory). Onen liberalismus strany Minseitó pak znamenal například, že chtěla celý průběh japonské expanze v Číně provádět především ekonomicky, jednáními a smlouvami...! Nasazený zahraniční kurs politiky Menseitó, byl tradičně v Japonsku spojován se jménem ministra zahraničí Kidžuró Šidehary (byl ministrem zahraničí Japonska v letech 1924-1927). V literatuře se dokonce hovořilo o "šideharovské diplomacii", která se většinou snažila vyhnout vtažení země vycházejícího slunce do jakýchkoliv ozbrojených konfliktů, třeba i malých, na celém čínském území.

Úplně jiné prostředky v politice Japonska pak zastávala strana Seijúkaj (Konstituční společnost politických přátel), která měla nejsilnější pozice především na venkově. Na venkově jí podporovali především velkostatkáři, ale podporovala jí také aristokracie u císařského dvora. Strana Sejúkaj měla těsné vazby na koncern Micui.
K odpůrcům "slabé" strany Menseitó, straně "šideharovské politiky", k přátelům Seijúkaj (Konstituční společnost politických přátel), patřili i členové různých radikálně pravicových, většinou extremně nacionalistických spolků a organizací. Některé vznikly ještě za éry restaurace Meidži.
Zde k nejznámějším patřily - Společnost černého draka tzv.Kokurjúkaj; založena byla roku 1900 Rjóheim Učidou. Název je odvozen z čínského jména řeky Amuru /Chej-lung-tiang, tj. Řeka černého draka/. Sdružovala extremně nacionalistické stoupence expanze v Číně a Dálném východě vůbec.
Společnost černého oceánu - Genjóša; byla založena v roce 1881 a založili ji Micuru Tójoma a Kataró Hiraoka ve Fukuoce.
Společnost pro základy státu tzv. Kukuhonša; byla založena v roce 1924 baronem Kiičiro Hiranumou. Velice silně nacionalistická, byly v ní především špičky vysokých důstojníků a byrokracie státu.
Císařský svaz rezervistů tzv. Teikoku zaigó gundžinkai; byla založena v roce 1910. Cílem spolku bylo organizačně podchytit záložníky a prostřednictvím jich pak vykonávat vliv na mužskou část obyvatelstva země. Sdružení či spolek měl 3 milióny členů.

Císařské sdružení mladých důstojníků a Vlastenecké učiliště tzv. Akijódžuku, společenství vzniklo v době hospodářské krize ve světě, v roce 1930 a zakladatelem byl Kósaburó Tačibana. Byl odpůrcem moderní industrializace Japonska, východisko spatřoval v "návratu k tradiční venkovské komunitě". Jím formované "rolnické oddíly" se účastnily květnového pokusu o puč v roce 1932. Puč bude blíže rozebrán později.
Císařské sdružení mladých důstojníků a Vlastenecké učiliště tzv. Akijódžuku, bylo zaměřené na nacionalistickou propagandu mezi rolníky Japonska.

Některé z organizací či sdružení mělo málo členů, projevovalo však velkou aktivitu ve společnosti. "Živnou půdou pro vznik malých a uzavřených, možno říci spikleneckých sdružení představovali mladí důstojníci nespokojení s ´opatrnou´ vládní politikou. Z jejich organizací, přes svou krátkodobou existenci, se určitě nejproslulejší stala Společnost sakury tzv Sakurakai."

Společnost sakury tzv. Sakurakai; působila v letech 1930-1931. Členská základna byla nevelká - šlo o stovku mladých důstojníků nižších hodností. Vedení Sakurakai ovšem mělo dobré kontakty se špičkami velení armády i s ministerstvem války.

Baron Tanaka a jeho politika.
Na podrobnějším historickém popisu několika politických událostí, ale i lidských osudů v životě Japonska let 20. a 30. ve 20. století, si ukážeme "podhoubí vznikající agrese", která pak vedla až k "totální válce" země vycházejícího slunce. Budeme poměrně detailně hovořit o politickém prostředí v zemi, ale i na Dálném východě. Hovořit budeme o ministerském předsedovi, generálu, baronu Giiči Tanakovi a době jeho vlády, dále pak o nové nástupnické vládě Minseitó Osači Hamagučiho a i atentátu na něho, jeho smrti v počátku 30. let (podlehl následkům zranění po atentátu - atentát 14. listopadu 1930 - , zemřel 26. srpna 1931, celé bude dále popsáno). Ze stejného období, roku 1928, bude pak příběh čínského generála Čang-Cuo-lina nejprve v japonských službách a jeho syna Čang-Süe-lianga, a poté - z počátku 30. let (1931) - je pak vojenský puč v Tokiu a okolnosti a důsledky vojenského pokusu o převrat.
Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc. (něco bližšího viz zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Sk%C5%99ivan
, český diplomat a historik, ve své knize - Japonská válka 1931–1945. Praha 1997, vše potvrzuje i kniha - Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt - anglický originál je: - Three Militari Leaders Togo, Yamamoto, Jamašita /Edwin Palmer Hoyt/ Naše vojsko 1996, a také i v - Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, rok 1986....), poskytl mnoho faktů, ze kterých budu citací čerpat a jinak i volně vyprávět. Mnohé události jsou podobně uvedeny v dalších historických dílech uvedených v - Použité podklady - vždy na konci třetího článku.

Generál, baron

Obrázek

Giiči Tanaka (*22. června 1864, + 29. září 1929), byl typickým představitelem křídla japonské politiky, politiky tzv. "tvrdé ruky", která chtěla v konci 19. a na začátku 20. století zajistit Japonsku vše potřebné - suroviny všeho druhu a i odbytiště - což bylo nutné pro nový průmysl a rychle se rozvíjející armádu (zde viz něco více o baronu Tanakovi:
https://en.wikipedia.org/wiki/Tanaka_Giichi
). Vše pak zajistit i vojenskou silou a ne jen nějakými jednáními...!
Tanaka byl mužem, který na sklonku 20. let dosáhl ve svém životě vrcholu kariéry a moci. Předchozí průpravu měl samozřejmě dobrou, neboť za svou kariéru prošel mnoha válečnými konflikty. I původ Tanaku předurčoval k vojenské kariéře, vždyť přece pocházel ze samurajského rodu Čóšu, což samo hovořilo o vojenské kariéře...!
Na počátku své vojenské kariéry absolvoval kadetku, aby po krátkém čase vystudoval i Akademii generálního štábu. Jeho vojenská služba jej zavedla na asijský kontinent, když nejprve sloužil na několika místech v Koreji a poté i v Číně.
Byl přímým účastníkem rusko-japonské války a poté se dostavil, jeho první vrchol vzestupu.
Stal se v roce 1918 ministrem války v Harově vládě. Jako ministr války měl v roce 1918 na starosti organizovat intervenci japonských oddílů na Sibiři, v Rusku.
Když mu bylo 62 let odešel z aktivní vojenské služby a začal se věnovat politice. A hned v nejvyšších patrech, se stal předsedou nejagresivnější japonské strany Seijúkaj. Dne 20. dubna 1927 se stal za stranu Seijjúkaj premiérem vlády Japonského císařství.
Z japonské diplomatické historické literatury, historických materiálů země vycházejícího slunce pak, dle českého diplomata a historika zaznělo: Povahou "byl generál Tanaka pravým samurajem."
A poté stejně jako o Bušidó ,v Č 2, spisovatele Potter, John Deaneho, zaznívají i u českého historika podobná slova samurajských vlastností pro Tanaku, cituji:

"Spojoval ´v sobě krutost válečníka, chladnou vypočítavost, pružnost úsudku a lyrický sklon k rozjímání, umění kochat se krásou oblohy, krajiny, květin, elegancí žen... Generál (Tanaka) mohl se stejným zaujetím besedovat s dvorním básníkem o slasti osamělého rozjímání i s obhroublým generálem Arakim o cestách japonské expanze´ ".

Když předseda Japonské císařské vlády, v dubnu 1927, nastoupil do úřadu řekl, že jeho prvními kroky bude "uplatňování pozitivní politiky."
A již na 27. června 1927 svolal do Tokia poradu vysokých činitelů říše vycházejícího slunce. Japonská historiografie hovoří o tzv. - "dálněvýchodní konferenci, která se konala od 27.6. do 7.7. 1927." Z konference vyšlo - "Memorandum dalekosáhlého významu, které takřka přesně kopírovalo všechny expanzivní choutky císařství Japonska."
Ale po pořádku.

Konference se zúčastnili:

- zástupci ministerstva války

-zástupci ministerstva válečného námořnictva

- zástupci generálních štábů, jak pozemních sil tak i námořnictva

-důstojníci Kuantungské armády

- diplomaté


-experti z Koreje, Mandžuska i vlastní Číny (Termínem - Vlastní Čína se obvykle rozumělo celkem 18 provincií jižně od tzv. Velké zdi.
Mimo Vlastní Čínu pak ležel Tibet, Sin-tiang, Vnitřní Mongolsko a Mandžusko).
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 11.
Mapa Číny

Obrázek

v období od roku 1920 do roku 1950. Mapa je volně přístupná ne několika webech.

Hlavním tématem Dálněvýchodní konference, kterou svolal na 27. června 1927 předseda Japonské císařské vlády Giiči Tanaka do Tokia byla zcela zásadní a očekávaná otázka dalšího vývoje japonské politiky na asijské pevnině.
Konference končila dohodou přeměněnou na Memorandum dne 7. července 1927.
Již 25. července 1927 (tedy 4 roky před Mukdenským incidentem a 5 let před vyhlášením státu Mandžukuo, loutkovým státem, který byl plně v moci Japonska) ministerský předseda Tanaka předložil japonskému císaři Memorandum, které obsahovalo souhrn o závěrech jednání konference.


"Záhadou" tehdejší doby se stalo, že "přísně tajný dokument" - "Memorandum", jeho text, neznámým způsobem pronikl na veřejnost.
Odhalení textu memoranda bylo pak přisuzováno (bez důkazů) "akci čínských tajných služeb", ale do 21 prvního století se vedou diskuze a spory o pravosti a věrohodnosti Tanakova memoranda.
Memorandum Tanaky naprosto jasně stanovovalo agresivní cíle japonské zahraniční politiky a text dokonce otiskl čínský časopis "China Critic", a to již po generálově smrti v roce 1929.
Ministerský předseda Giiči Tanaka předložil Memorandum císaři "jménem četných poddaných" a hovořilo se v něm jednak o "dílčích" cílech japonské expanze a poté také - "o cíli konečném - tím je ovládnutí světa Japonci". Cituji pasáže z díla - z Memoranda - samuraje z Čóšu Tanaky:

"Abychom mohli dobýt Čínu, musíme nejdříve dobýt Mandžusko a Mongolsko. Abychom dobyli celý svět, musíme dobýt Čínu. Dokážeme-li dobýt Čínu, budou se nás všechny ostatní země Přední Asie, Indie a rovněž země jižních moří bát a budou nuceny před námi kapitulovat. Tehdy celý svět pochopí, že východní Asie je naše a neodváží se upírat nám na ni právo. Takový je plán, který nám odkázal císař Meidži. Jeho zdar má veliký význam pro existenci našeho impéria".

A Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc, český historik a diplomat poté dále napsal, cituji:
"Zdá se, že generála Tanaku inspiroval odkaz legendárního zakladatele japonské říše císaře Džimmú, který panoval před šestadvaceti stoletími. Jeho výrok: ´Přikryjeme celý svět jednou střechou a učiníme jej svým domovem´ by dobře posloužil jako motto závěrečné pasáže Memoranda, kde je možno se dočíst: ´Podle odkazu císaře Meidžiho naším prvním krokem mělo být dobytí Tchaj-wanu, druhým anexe Koreje. Jak první, tak druhé je už uskutečněno. Nyní učiníme třetí krok - dobudeme Mandžusko a porazíme Čínu. Po ovládnutí Číny začneme dobývat Indii, země jižních moří a posléze by došlo k obsazení Střední Asie, Přední Asie a konečně Evropy. Získání kontroly nad Mandžuskem a Mongolskem musí být pouze prvním krokem, chce-li národ Jamato hrát vedoucí roli na asijském kontinentě. Rasa Jamato může přikročit k dobývání světa´" .

Všechna japonská přání, všechny japonské expanzivní a válečné cíle byly v Memorandu jasně, zřetelně a srozumitelně popsány. Existují však určité dohady i v Japonsku samotném, které jsou historií a historiky popisovány následovně: "Přesto někteří historikové, na základě informací z (japonských) dvorských kruhů, předkládají dosti zvláštní výklad. Premiér Tanaka prý de facto chtěl varovat (císaře) Hirohita před tím, že japonské akce v Mandžusku a Číně povedou k válce se Spojenými státy a tu Japonsko nemůže riskovat, pokud nezíská ekonomickou kontrolu Asie. Tato interpretace příliš neobstojí, uvážíme-li, že Tanakovo bojovné vystoupení na zmíněné dálněvýchodní konferenci znepokojilo i některé z představitelů armády."

A právě k představitelům armády, dokonce k vojenskému veliteli tehdejší Kuantungské armády, ke generálu Nobujoši Muto (zde viz foto

Obrázek

generála Nobujoši Muto, foto volně přístupné na několika webech. ), se váže historka o výhradách k "drzosti" tak vysokých a neobvyklých cílů, které budou vést až ke střetu s USA.
Velitel Kuantungské armády byl "po straně" nazýván přezdívkou "Tichý Muto". Tichý Muto prý proto, že byl velice málomluvný člověk, který kdysi cestoval deset hodin vlakem se svým náčelníkem štábu a nepromluvil ani slovo!
A právě "Tichý Muto", generál Nobujoši Muto, při konferenci náhle, po přihlášení, promluvil směrem k Tanakovi:
"Japonsko musí být připraveno čelit světové válce, má-li být proveden takovýto drastický program. Amerika ho nebude tolerovat. Nebude-li souhlasit Amerika, nebude souhlasit ani Anglie, ani zbývající velmoci. Jste připraven čelit důsledkům?"
Nejprve prý Tanaka, jak je popsáno v diplomatických a historických análech Japonska, odpověděl jen neurčitě: "Jsem připraven čelit důsledkům".
"Tichý Muto" se nespokojil s takovou odpovědí a "přiložil pod kotel" svou pochybností slovy:
"Jste si jist, že nebudete ani později na vahách?"
Rozhodným tónem pak bývalý "samuraj z Čóšú" odpověděl slovy: "Jsem zcela připraven čelit nejhoršímu.
A dle japonských historických pramenů pak na větu Tanaky, generál Muto odpověděl: "Jestliže je vláda takto rozhodnuta, nemám co bych dodal. Budeme čekat, až přijde rozkaz, a jednoduše ho provedeme!"
I když jsou někdy pochybnosti některých historiků o tom jak vše s Tanakovým memorandem bylo, zůstává vždy však jeden fakt:

"Nejenom kroky samotné Tanakovy vlády, ale vlastně celá zahraniční politika Japonska v období od světové hospodářské krize do Pearl Harbouru stejně jako válka sama byla politikou praktického uskutečňování idejí Memoranda".

A nyní nám jeden historický příběh ukáže i praktiky japonské politiky, které jsou zcela charakteristickou ukázkou praktik Tanakovy politiky v duchu Memoranda. Navíc si osvětlíme mnohé praktiky Japonců na kontinentě Asie, zde Dálném východě. Půjde o likvidaci čínského maršála Čang Cuo-lina a pak i o příběhu jeho syna a nástupce, "mladého maršála (30 let) Čang Süe-lianga.
Nejprve však příběh otce čínského maršála Čang Cuo-lina.
Na příběhu čínského maršála Čang Cuo-lina (zde viz foto

Obrázek

maršála Čang Cuo-lina, foto je volně přístupné na několika webech.) ukazují historici skutečnosti doby, atmosféru doby a dění na pomezí Číny, Mongolska i Ruska. Totiž už mnoho století předtím, stejně jako pak na počátku 20. století, se na ohromných prostorách mezi těmito třemi zeměmi odehrávala dramata, kdy byli přepadáni bandami lupičů obchodníci, diplomaté i obyčejní turisté, či přistěhovalci, kteří putovali do některých z těchto zemí.
A přesně stejně, na pozadí atmosféry doby se vyvíjel osud Čang Cuo-lina, který začínal, jako obyčejný vůdce jedné čínské bandy.
Postavení Čang Cuo-lina se pak o něco "zlepšilo" v době, kdy vypukla rusko-japonská válka, čili v letech 1904-1905.
V řečené válce totiž vstoupil do japonských služeb a jako "zkušený znalec/bandita" podnikal s kolegy diverzní akce v týlu ruské armády.
"Po deseti letech se vypracoval na guvernéra provincie a nakonec se s japonskou pomocí stal nekorunovaným vládcem celého Mandžuska. Jeho moc posléze sahala i jižně od Velké zdi, maršálovým sídlem se stal Peking. Avšak koncem jara roku 1928 se jeho postavení prudce zhoršilo. Koumintangské armády postupující na sever přinutily Čang Cuo-lina vyklidit staré hlavní město a vydat se na sever, zpátky do Mandžuska."

Ve stejné době kdy se Čankajškovy koumintangské armády daly do pohybu i směrem severním (mimo toho i západním), nastaly neshody mezi maršálem a Japonci. Japonci mu přestali věřit. Vznikala mezi nimi bariéra. Japonci se totiž začali obávat nejhoršího možného, že jednotky Čang Cuo-lina přejdou, po tajné dohodě, pod koumintangskou vládu, sídlící v Nankingu.

"Pro Tokio bylo tehdy v sázce opravdu mnoho - japonské investice v Mandžusku přesahovaly sumu 2,5 miliardy jenů. Proto se Japonci bez velkého váhání rozhodli čínského maršála prostě odstranit."

Počínali si tak doma, v Japonsku, na ostrovech, že odstraňovali jim nepohodlné i třeba předsedy vlády (6 od počátku 20. století do 30. let), tak proč ne zde? Na atentáty pak použili skutečně odborníky, kterých měli dostatek. I k vypracování plánu atentátu na Čang Cuo-lina byl použit odborník "na slovo vzatý", kterým byl generálmajor Jošidžima Tatekawa, chráněnec prince Kanina, tehdy nejstaršího člena císařské rodiny.

"Mimochodem - týž princ stál v pozadí neúspěšného atentátu na Čang Cuo-lina již v roce 1916. Generál Tatekawa i mezi přáteli označovaný jako ´nepřekonatelný kuplíř´, měl bohaté zkušenosti s Čangem i s akcemi v Mandžusku. Začínal jako vůdce oddílů ´dobrovolníků´, které s Čangovými i ostatními čínskými bandity řádily za ruskými liniemi během války na počátku století. Dokázal těžit z císařské přízně natolik, že na sklonku 20. let vykonával významnou funkci šéfa evropského a amerického oddělení zpravodajské služby v (japonském) generálním štábu. V březnu 1928 byl odvolán a přemístěn jako atašé na japonské velvyslanectví v Pekingu. Od této doby bylo jeho úkolem střežit Čang Cuo-lina a nakonec připravit jeho likvidaci. Vlastní provedení akce bylo svěřeno zkušenému atentátníku kapitánu Komotowi (někdy bývá uváděn jako Kawamoto - pozn. autora)."

O kapitánu Komotowi, či Kawamotowi se všeobecně říkalo, tvrdilo, že při všech možných potyčkách a bojových akcích měl na svědomí zničení více než dvanácti důležitých mostů!
A pak jedné noci z 2. na 3. června 1928, v 1 hodinu 15 minut, čili již 3. června, vyjel osobní vlak, kde byli i poradci maršála Čang Cuo-lina, včetně maršála osobně, z Pekingu. Osobní vlak zastavil za rozednění v Tiencinu, kde ho opustily dva ze tří maršálových poradců. Odpoledne 3. června vlak projel Velkou zdí u Šang-chaj-kuanu a příjezd do Mukdenu byl naplánován na pátou až šestou hodinu ranní, ale až následujícího dne, tedy 4. června.

"Maršál hrál mah-žong a popíjel pivo, vlak již projížděl předměstím Mukdenu, když ohlušující exploze převrátila a zničila jeho vagón. Kromě Čang Cuo-lina zahynulo ještě dalších osmnáct pasažérů. Japonský tisk nešetřil nářkem nad smrtí ´velkého přítele´, jeho vraždu připsal partyzánům, ovlivněným koumintangskou vládou z Nankingu."
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 10.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 12.

Japonské velení však "masakrem", kdy došlo k zabití maršála Čang Cuo-lina, jednoho jeho poradce a dalších mnoha nevinných lidí, vůbec nedosáhli svého.
Totiž nástupcem maršála Čanga se stal další Čang, tentokrát to byl jeho třicetiletý syn - "mladý maršál Čang Süe-liang" ( zde viz foto

Obrázek

generála, později maršála Čang Süe - lianga. Foto je volně přístupné na několika webech.). Celé měsíce po smrti jeho otce na něho Japonci vyvíjeli silný nátlak. Vůle mladého maršála Čang Süe-lianga byla po dlouhé měsíce oslabována návykem používání opia, které u něj vyvolal a podpořil jeho osobní japonský lékař.
Vyzván tehdejším premiérem císařského Japonska Tanakou, ale na vlastní zodpovědnost, oslovil pak dne 17. července 1928, japonský generální konzul v Mukdenu, mladého maršála Čang Süe-lianga, aby zvážil, ale především odložil svá rozhodnutí přidat se na stranu čínského Koumintangu. Výzva však vůbec nezabrala a již na sklonku roku 1928 se Čang dohodl s vládou v Nankingu.
Čankajšek jej uznal novým vládcem Mandžuska, "relativně mladý maršál" dal 29. prosince 1928 na všech vládních budovách v Mukdenu vyvěsit vlajku čínského Koumintangu.
Bylo jasno, že se jednalo o další kolo prohry japonské expanze. Nejednalo se o jedinou a první prohru. Ona se totiž konala větší a dřívější prohra Japonců, a sice na čínské půdě, která byla i s účastí Společností národů (dále též SN).
V dubnu téhož roku 1928, totiž vyslali Japonci do čínského Ťi-nanu, hlavního města provincie Šan-tung, své ozbrojené oddíly na tzv. - "ochranu svých zájmů před postupující čínskou armádou Čankajškových nacionalistů". V ozbrojených srážkách byli mrtví na obou stranách a , "věc - událost" se projednávala v SN. Japonský premiér Tanaka byl tehdy donucen urovnat celý konflikt diplomatickou cestou. No a pochopitelně "musel dát rozkaz i k stažení japonských vojáků z čínského Šan-Tungu".
Formálně byl konflikt urovnán tak, že si obě strany vyměnily diplomatické nóty a to k 28. březnu 1929. V nótě se Japonci zavázali stáhnout své ozbrojené oddíly do dvou měsíců. Dále bylo dohodnuto vytvořit smíšenou komisi, ke stanovení náhrady škody...!
Tehdy se vše ještě urovnalo! Ještě ano...
I v těchto dvou případech je patrné, že doba "vlády tvrdé ruky, 1928/29" premiéra Tanaky", se neosvědčovala. Ještě ne! A dokonce se v dané době stala terčem výsměchu a kritiky opozice....

(Zde je seznam premiérů Japonska v 19. a 20. století až do roku 2017:
https://howlingpixel.com/wiki-cs/Seznam ... F_Japonska
)
I když již tehdy byla v Japonsku velká a důkladná cenzura v tisku, přesto se objevily názory, že zásahy na kontinentě (Mandžusko a Čína) jsou "nebezpečné a škodlivé".
Šidehara (ministr zahraničí Kidžuró Šidehary /strana Menseitó, viz v Č 10/ byl ministrem zahraničí Japonska v letech 1924-1927. V historické literatuře Japonska se dokonce hovořilo o "šideharovské diplomacii", která se většinou snažila vyhnout vtažení země vycházejícího slunce do jakýchkoliv ozbrojených konfliktů, třeba i malých, na celém čínském území.) napadl vládní politiku v Horní sněmovně. Též v Parlamentu se množily dotazy ohledně okolností smrti, atentátu, čínského maršála Čang Cuo-linga.
Premiér japonské vlády celých 8 měsíců odpovídal na podobné otázky jen ve smyslu, že "okolnosti případu se zkoumají."
Věc dospěla tak daleko, že ministerský předseda japonské císařské vlády byl nucen rezignovat protože se dostal pod neobyčejný tlak ze všech stran, které charakterizovala tisk slovy - "dostal se mezi kladivo a kovadlinu", a to mezi zastánci "opatrného postupu na asijském kontinentě a vojenskými expanzionisty, kteří dávali přednost okamžité okupaci Mandžuska."
Pan prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc, český historik a diplomat nalezl v historických a diplomatických podkladech a dobovém tisku Japonska,viz též Použité podklady a v nich: Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, rok 1986., následující vysvětlení pádu vlády premiéra Tanaky, cituji:

"Bezprostředním důvodem k demisi Tanaky byla jeho rozmluva s císařem 28. června 1929. Hirohito se ho zeptal, zda už bylo dokončeno vyšetřování atentátu na Čang Cuo-lina. Premiér kryl atentátníky a jeho odpověď byla v rozporu s informacemi, které o případu poskytl císaři dříve. Pohoršený Hirohito propustil Tanaku z trůní síně se slovy: ´To co říkáte nyní, se liší od vašeho předchozího výkladu.´ Krátce nato si povolal velkého komořího Kantaró Suzukiho, aby ho informoval: ´Nemohu rozumět tomu, co Tanaka říká. Už ho nikdy nechci vidět´.
Tato slova jsou vlastně epilogem za politickou kariérou generála Tanaky. Ještě několikrát požádal o audienci, ale vždy byl odmítnut. Tři dny po uvedené rozmluvě s císařem, aniž uvědomil členy své vlády a vedení své strany, předložil demisi (Tanaka o tři měsíce později, 29.9. 1929, zemřel.). Demise byla okamžitě přijata a v budoucnu se ´už žádný japonský premiér nikdy neodvážil oponovat Hirohitovi takto otevřeně."

Smrt premiéra Japonska, strany Minseitó, Osači Hamagučiho.
Po demisi Tanaky, stoupence expanzivní politiky Japonska, nastoupil nový premiér, Osači Hamaguči (zde viz foto

Obrázek

premiéra Japonska Osači Hamagučiho, foto je volně přístupné na několika webech.)
, stoupenec demokratického směru vyjednávání strany Menseitó. Jednalo se vlastně, jak říkají historické archivy - "o šanci uplatnit druhou ´mírnější´variantu zahraniční politiky."
Ale doba byla jiná a Hamagučiho kabinet musel, již od počátku své vlády, čelit neustálým obtížím. Jako smršť se přihnala celosvětová hospodářská krize (dále též HK), která se nevyhnula ani zemi vycházejícího slunce.
Průmyslová výroba Japonska v době HK "klesla o 40%,.
Objem zahraničního obchodu, obchodu (suroviny, stroje a plodiny) tak důležitého pro ekonomiku ostrovní říše, klesl bezmála na polovinu.
Na vrcholu krize byly v zemi 3 miliony nezaměstnaných.
Přesto ohromné částky pohlcovalo zbrojení, rozpočet na armádu a námořnictvo v letech 1913-1930 vzrostl o 142%."

A k nejzávažnějšímu střetnutí vlády strany Minseitó se stoupenci extrémního militantního kursu došlo právě kvůli otázce zbrojního rozpočtu. Navíc se ještě v říjnu 1929 sešla v Londýně konference velmocí, na které se měla projednávat otázka námořního zbrojení. Japonci byli na konferenci přímo pozváni a jeli na ni v naději, že ve svůj prospěch změní ustanovení Washingtonské konference. Ustanovení, která považovali za nepříznivé pro svou zemi ("Na Washingtonské konferenci v letech 1921/1922 bylo dohodnuto, že úhrnná tonáž válečných loďstev největších námořních velmocí, t.j. Velké Británie, USA a Japonska bude odpovídat poměru 5:5:3. Japonci jeli do Londýna v roce 1930 s tím, že se jim podaří obecný poměr změnit na 10:10:7 a současně doufali v získání dalších výhod v oblasti námořního zbrojení" - poznámku v závorce a v uvozovkách sepsal: Prof. PhDr. Aleš Skřivan, CSc, český historik a diplomat a nalezl podklady v historických a diplomatických historických podkladech a dobovém tisku Japonska).

Jako šéf civilní složky japonské delegace byl do Londýna vyslán předák strany Minseitó, kterým byl pozdější premiér Reidžiró Wakacuki. Vojenskou složku delegace pak zastupoval ministr válečného námořnictva admirál Takaši Tarakabe. Velký vliv v týmu expertů měl další člen delegace, tehdy kapitán, pozdější admirál Isoroku Jamamoto - muž, který spoluvytvářel, schvaloval a prosazoval vypracování útoku na Pearl Harbour... (zde viz foto

Obrázek

pozdějšího admirála Isoroku Jamamota, foto je volně přístupno na několika webech. Zde viz něco více o Jamamotovi:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Isoroku_Jamamoto
). O výsledcích bylo mnohé napsáno a je i zaznamenáno. Zde je i jedno z nich podobně řečené v - Použité podklady, cituji:
"V mnoha ohledech Japonci dosáhli svého. Dohodou z 22. dubna 1930 Britové a Američané přistoupili na poměr 10:10:6 v těžkých a 10:10:7 v lehkých křižnících. V menších plavidlech a ponorkách byla Japonsku přiznána parita s oběma anglosaskými velmocemi. Nechme hovořit suchá fakta: Ve srovnání se Spojenými státy mělo Japonsko zhruba polovinu obyvatel, jeho úhrnný národní produkt se rovnal pouhé desetině amerického a území císařství představovalo dvacetinu rozlohy USA. Přesto v Londýně Japonci získali možnost vybudovat válečné loďstvo, jehož tonáž by představovala plných 70% tonáže loďstva amerického. Kromě toho bývá opomíjena důležitá skutečnost - japonské válečné loďstvo bylo téměř výlučně zainteresováno ve východoasijských vodách.
Poměr tonáží přijatý na Londýnské konferenci zcela logicky vedl k závěru, že Tokio získalo dobrou šanci k uplatňování hegemonie na Dálném východě."

Když se však japonská námořní delegace začala postupně z Londýna vracet, byla Hamagučiho vláda, jako celek, i jednotlivě, vystavována útokům především ze strany generálního štábu válečného námořnictva. Tlak na vládu přes gen. štáb válečného námořnictva se ihned dostal i do povědomý všech - v Č 10 vyjmenovaných extremistů z různých nacionalistických sdružení a skupin - , které na vládu také začaly - , a nejen v tisku, útočit. Byla to doba, kdy byly takto rozněcovány protivládní nálady veřejnosti. Nálady, které od následného atentátu vedly až k vojenskému puči - a o tom všem až příště....


Použité podklady:

Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt, rok 1986.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiró Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné dotazy a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128&t=8051
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“