PALBA.CZ

Ochranné masky ​​pro tankové posádky

První tanky byly poměrně neohrabané kolosy, které sice byly chráněny před nepřátelskou palbou z ručních zbraní, leč snadno jejich pancíř prorážely protitankové pušky nebo děla. Rovněž vytrvalá palba z pušek a kulometů dokázala uvolnit z vnitřní strany ocelové úlomky, které pak mohly osádku vážně zranit. Nemluvě o tom, že pokud projektil prorazil do vnitřního prostoru, odrážel se od stěn a mohl způsobit doslova masakr. Pamětníci rovněž zmiňují, že v případě zásahu docházelo k tavení kovu (podobně jako v hutích), přičemž žhavé kapičky způsobovaly hrozivé zranění. V podstatě by se dalo říct, že služba v tanku byla opravdovým peklem. Ve vozidle totiž bylo neskutečné vedro, hluk a dusivý kouř z nábojových spalin. Vojáci se snažili chránit a brzy získali speciální kožené přilby tlumící nárazy a před úlomky si zakrývali tvář speciálními maskami (hodilo by se použít i označení škraboška). Tyto byly vyrobeny z tuhé lisované kůže s jemnější přišitou na vnitřní straně, doplněné o kovové očnice s úzkými průzory a spodní část tváře chránil kroužkový závěs. K obličeji se masky připevňovaly pomocí dvou látkových šňůrek, vázaných na temeni.
Na fotografiích níže můžeme vidět ochrannou masku, která patřila britskému tankistovi, druhému poručíku Hassellovi, který ji měl v bitvě u Cambrai 20. listopadu 1917. Hassell tehdy velel tanku "Harrier", jednomu z 378 účastníků útoku, který započal v 6:30 ráno. Úspěšně postoupil za druhou linii německého opevnění (Hindenburgova linie) do vesnice Ribecourt a třetí linie dosáhl krátce po 9:00. Později téhož dne se stal "Harrier" obětí německé dělostřelecké palby, která tank vyřadila z provozu, byť se celá osádka stihla zachránit. Hassell později zaznamenal své zážitky z bitvy a byly vydány v knize The Imperial War Museum Book of First World War, která vyšla v roce 1991 a jejím autorem je Malcolm Brown. Pro zajímavost uvedu, že tyto ochranné masky ​​pro tankové posádky nenosili jen Britové, ale jejich spojenci a poněkud paradoxně i Němci, kteří se zmocnili množství tanků, často i nepoškozených. Po opravě a zprovoznění je pak sami nasazovali do bojů a pokud to bylo možné, vybavovali osádky rovněž těmito maskami. Hodí se rovněž podotknout, že první verze kožených tankistických přileb měly problém v tom, že siluetou nápadně připomínaly německé přilby. Nebylo tedy vyjímkou, že se přidušení a zranění tankisté, při návratu k vlastním liniím, byli postříleni spolubojovníky.

Zdroj:
https://www.iwm.org.uk/collections/item/object/30013368
https://www.facebook.com/PanOpticonum/p ... 269027337/

Chudáci tankisté! To se proti těm děsivým podmínkám v tanku nic nedělalo? Třeba aspoň nucené větrání?

Primárně se to týkalo ostřejší palby z kulometů a moc tomu nepomohla ani děla. Nějakým omezeným způsobem větrání jistě probíhalo, ale zase hrozilo, že do vozidla nepřítel vhodí granát.

Hlavním zdrojem "nepohodlí" byl u anglických tanků Mark I až III motor v prostředku bojového prostoru - řev, horko a ucházející výfukové plyny plné CO. Plus se kolem motoru musíš pohybovat, není nějak izolovaný, takže spáleniny byly taky na denním pořádku.
Super bylo také samospádové zásobování motoru palivem s nádrží nad bojovým prostorem. Při zásahu palbou, nebo i jen větším otřesu docházelo často k poškození potrubí a benzín který teče přímo na rozpálený motor není nic dobrého. V kombinaci s nevhodným umístěním únikových poklopů takové pojízdné krematorium.

Ventilace se nepatrně zlepšila až u Mark IV, stejně tak zásobování palivem, dokonce výfuky dostaly tlumič - ale u posádek bylo pořád hodně nebojových ztrát otravou oxidem uhelnatým