Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

87206195_2999519806779432_6352626019446292480_n.jpg

Náš příběh začne u nejtypičtějšího doplňku rakousko-uherskou armády, tedy charakteristické polní čepice. Poprvé byla měkká polní čepice zavedena do výstroje v roce 1868. Jednoduchá pokrývka hlavy, která tvarem odpovídala čepicím pro jízdu, se označovala jako Lagermütze, tedy táborová pokrývka, nošená mimo službu a při práci. V ostatních případech se mělo nosit pěchotní čáko. Čepice se vyráběla ze světlemodrého (Lichtblau) sukna, skládala se z těla, nátýlníku, který bylo možné při nepřízni počasí stáhnout přes uši a soukenného čelního štítku, který bylo možné sklopit. Již v roce 1871 byl zaveden inovovaný vzor čepice, doplněný lakovaným koženým štítkem. Ta se na více než čtyřicet let stala charakteristickou polní pokrývkou hlavy rakousko-uherských pěšáků, včetně válečného období, kdy se často využívala během výcviku. Čepice se štítkem a nátýlníkem však byla pro polní použití značně diskutabilní. V letních měsících způsobovala přehřívání a v zimě naopak neposkytovala dostatečnou ochranu při nízkých teplotách. Ve stejném roce vyšel popis nové polní pokrývky hlavy i ve stejnokrojovém předpise. Výslovně zde bylo uvedeno, že polní čepice je jedinou pokrývkou hlavy pěšáka v poli. Tato věta de facto platila až do roku 1916, kdy došlo k masovému zavádění ochranných ocelových přileb. V druhé polovině války z důvodu nedostatku a šetření surovin, byly od roku 1916, polní čepice vyráběny lisováním z jednoho kusu filcu v odstínu polní šedi.

Pancéřová ochrana C.a.K pěchoty

Na počátku 20. století byla v armádě rakousko-uherské monarchie zavedena pouze ochranná přilba pro dragouny. Tvar, který byl modifikován v roce 1905, vycházel z typu, zavedeného již v roce 1850. Vyráběla se ze železného, černě lakovaného plechu s mosazným kováním, odlišným pro různé hodnostní skupiny. Celkově byla přilba spíše tradiční pokrývkou hlavy s poměrně výraznými demaskujícími účinky. Z tohoto důvodu se na počátku války začaly opatřovat krycími potahy z voskovaného plátna šedozelené barvy, či přímo nátěry ve stejné krycí barvě. Úprava sice výrazně snížila vzdálenost, ze které byl dragoun vidět, nicméně ochranné účinky se nijak nezlepšily. V roce 1915 se dragounská přilba stala základem improvizované ochrany hlavy přidáním ocelového ochranného krytu. Plát byl vyroben ze 4 mm silného plechu a dle zkoušek odolával na 100m zásahu z pušky. Výrobcem byla pravděpodobně továrna bratří Böhlerů z Kapfenbergu. Z původní dragounské přilby byl odstraněn hřeben a mosazné výsostné označení. Následně byla opatřena ocelovým krytem, upevněným na rozety šupinového podbradníku. Takto upravená přilba se nosila opačně, tedy původním čelním štítkem vzadu. Toto jednoduché a levné řešení však nepřineslo očekávaný účinek a bylo nutné vydat se ve vývoji vhodné ochrany hlavy jinou cestou.Tyto přilby byly velmi nepohodlné, nepraktické a měly špatně rozložené těžiště. Také je potřeba zmínit, že výrobní náklady by nebyly malé, už kvůli složitosti konstrukce. Dá se ale říci, že tyto návrhy jsou v podstatě stejné, jako počátky francouzských přileb Adrian, kterým jsou velice podobné. Připomenu, že i přilby Adrian, vycházejí z požárnických přileb. Existuje fotografie z testů nových experimentálních uniforem, z roku 1916, kdy se armáda zabývala návrhy stejnokrojů pro poválečné období. V rámci představených vzorků byly i ocelové přilby velice zajímavých tvarů. K realizaci těchto plánů z důvodů prohrané války nedošlo. Na fotografii jsou v řadě vojáci různých hodností a různě upravených uniforem. Zmíním, že barva experimentálních uniforem, byla khaki (patrně podobná později používané feldbraun). Tento typ uniforem byl zamítnut a nahrazen uniformami v polní šedi. Část vojáků má na hlavách zmíněné přilby, které jsou nejspíš vyhotovené ve stylu požárnických přileb té doby, již ale bez přídavného pancíře. Jak uniformy, tak i tyto přilby byly zamítnuty a byla dána přednost modernější konstrukci. Kolekci návrhů je dnes možné shlédnout ve vídeňském vojenském muzeu.

57286214_2349600658438020_3292769817446055936_n.jpg

V říjnu roku 1916 nabídla Vrchnímu velení armády rakousko-uherské monarchie továrna Berndorfer Metallenfabrik Artur Krupp A.G. Berndorf, z Dolního Rakouska, svůj vlastní model ocelové přilby. Tvarově se nová konstrukce na první pohled poněkud odlišovala od německého modelu M1916. Plech zvonu byl vylisován z jednoho kusu, nicméně vzhledem k absenci vhodných strojírenských nástrojů byl tvar čelního štítku poněkud méně elegantní. Firma A. Krupp A. G. Berndorf dodala, od května do listopadu 1917, téměř 140 000 kusů přileb, přesněji 139 968 kusů. Tento typ vyráběly, nebo se jinak podílely na výrobě, i mnohé další podniky a manufaktury, díky čemuž vzniklo vícero odlišných variant. Jelikož tvar přileb nebyl standardizován (patrně byl jako vše pro c.k. armádu, ale v době pokročilé války, bylo nutno dělat mnohé ústupky), dá se říct, že co výrobce, to trochu jiný vzhled. Zmíním všechny výrobce:

C. A. Scholtz z Matějovic (Poprad)
Manfred Weiss v Budapešti
Bratři Lappové z Rottenmannu
Eissler a spol. z Vídně
Bratři Gottliebové a Brauchbar v Brně
Bratři Böhlerové a spol v Kapfenbergu
Berndorfer Metallenfabrik Artur Krupp A.G. Berndorf
Bruder Lapp, Rottenman u. Warcholowsky ve Vídni
Huť Poldi v Kladně (prokazatelně Stirnpanzery)
Adolf Westen v Celje a Lublani


Tloušťka přilby je 1 mm, tedy obdobně jako u německých přileb a složení chromniklové oceli, ze kterých se přilby Berndorfer vyráběly, se dá teoreticky odvodit od německého protějšku. V době války se zastoupení přísad měnilo (minimálně třikrát), ale vzhledem k variantě jedna, se dá říct, že složení bylo následující: 1,75 % křemík, 1,55 % nikl, 0,60 % mangan, 0,38 % uhlík, 0,22 % chrom, 0,17 % měď, 0,022 % fosfor a 0,006 % síra. Zbytek je samozřejmě železo. Je dost možné, že v tabulce chybí molybden, který má vliv na tvrdost a pevnost. Byl použit kupříkladu u pozdějších přileb M1935. Je ale dost možné, že přilby Berndorfer jej neobsahovaly. Přilby jsou zajímavé netradičním větracím otvorem v horní části přilby, který je zakryt kruhovou čepičkou o průměru 2 cm, která funguje i jako spojovací díl mezi plechem přilby a vnitřním polstrováním. Velikost přileb má být, oproti německým přilbám, jednotná a to jednotná velikost 64 a 66 (obvod v cm). Pro vojáky se lišila jen vnitřní výstelka, v různých velikostech, kterou bylo navíc možné libovolně upravovat přesně na obvod hlavy jednotlivých vojáků.
Během produkce se objevila řada variant vnější konstrukce, ale vznikly dokonce tři varianty vnitřní výstelky. První dva typy vložek byly vyrobeny z voskovaného plátna nebo kůže, uchyceného k obruči ze stlačené plsti nebo plechu. K ní byl připevněn i podbradník. Třetí typ byl tvořen polštářky vycpanými vatou, které bylo možné stahovat pomocí šňůrek. Charakteristickým prvkem přileb Berndorf byla filcová vložka pod výstelkou, která zvyšovala pohodlnost nošení. Polstrování bylo připevněno k zvonu přilby pomocí tří nýtů. Ocelové helmy byly na vnitřní straně označeny vyraženým logem výrobce - malým medvědem (logo továrny Berndorfer). Ten byl doplněn o inkoustový nápis udávající velikost přilby. Přilby také byly na zadní straně označovány symboly (bílou barvou) pro lepší orientaci mezi vojáky. Přilby se standardně barvily odstínem polní hněď – feldbraun, tedy standardním vzorem R-U armády. K určitému množství přileb se dodávaly potahy zhotovené z režného plátna, které měly zabránit nežádoucím odleskům.

1808338_1_x.jpg

Přilby Berndorfer také mají nižší spodní lemy, díky čemuž méně zakrývaly uši (a snížilo se tím nežádoucí echo). Zajímavý byl systém bočních výřezů, jelikož některé typy přileb je zcela postrádají, jiné jsou opatřeny až překvapivě ostrým výsekem – mnohem ostřejším než u německé produkce M1916. Tyto přilby jsou ale velice raritní a vysloužily si mezi sběrateli přezdívku Kachna. Existovaly zhruba čtyři základní tvary plechů, nebyly ale nikdy nějak specificky pojmenovány, nebo rozlišovány. Ještě něco k ceně. Ta činila u jedné přilby Berndorfer 27,50 Korun. Pro srovnání, tak v roce 1916, kilogram pšeničné mouky stál oficiálně 1,40 Korun (pokud byste ji sehnali). Tedy za cenu jedné ocelové přilby bylo možno pořídit 19,5 kg mouky, 3,6 kg pražené kávy nebo víc jak 34 litrů petroleje. Z dnešního pohledu, pokud budu brát, že 1 Koruna je zhruba 200 Kč, vycházela by cena jedné přilby na 5500 Kč. Tento odhad ceny je jen přibližný, je nutno počítat s inflací atd. Přilby, které neprošly z nějakého důvodu finální kontrolou, byly zničeny, přepracovány, případně určeny pro použití v nefrontových pásmech. Posledně jmenovaný případ se týkal zejména přileb s posunutými záchyty, znemožňujícími uchycení čelního pancíře. Tyto "druhosledové" přilby byly z vnitřní strany čelního štítku označeny pruhem červené barvy, aby nemohlo dojít k jejich záměně. Armáda přebírala vše, co továrny stíhaly produkovat. I to ale bylo málo a AOK rozhodlo, že další potřebné přilby budou nakupovány v Německu. Jejich cena byla údajně vysoká (sami je potřebovali pro své vojáky), ale i tak se podařilo od listopadu 1916 nakoupit celkem 416 000 německých přileb M1916. V květnu 1917 byla výroba přileb Berndorfer M1916 ukončena a byla dána přednost licenční výrobě německé konstrukce. Tak bylo vyrobeno dalších 534 013 přileb. Celkem bylo vyrobeno zhruba milion přileb (+ 140 000 typu Berndorfer). Rakouská přilba M1917 byla velmi podobná německé M1916 a lišila se především okrově hnědým barevným nátěrem (Feldbraun), látkovým podbradníkem a výš umístěným nýtem podbradníku. Nebyli by to Maďaři, kdyby pro Uherskou část monarchie nevznikl i samostatný typ ocelové přilby. Byl to maďarský model M1918 a od rakouské verze se lišil menším nýtem, který držel podbradník. Ten byl také usazen ještě výše. Výroba i tohoto typu probíhala především v továrně Krupp Berndorf, v dolním Dolním Rakousku. Většina ocelových přileb byla vyrobena v továrně Krupp Berndorf, v dolním Dolním Rakousku, ale za zmínku stojí i menší továrny. Zde je kompletní seznam výrobců:

Bruder Lapp, Rottenman u. Warcholowsky, dnešní Rakousko
Berndorfer Metal-Warenfabrik Berndorf, Rakousko (logo medvěd)
Gebruder Bohler & Co. v Kapfenberg, Štýrsko (logo hvězda)
Brunn am Gebirge, dnešní Rakousko
Bleckmann & Poldihutte Klando
Brüder Gottlieb u. Brauchbar Brno (logo BGB)
Adolf Westen Cilli Celie, dnešní Slovinsko
C. A. Scholtz Mateocz, dnešní Slovensko
Nădrag, dnešní Rumunsko
Reşiţa, dnešní Rumunsko


Na jihozápadním bojišti se na podzim roku 1916 v hojnější míře rozšířilo nošení ukořistěných italských přileb (vz. 1915 Adrian z francouzských dodávek a domácích italských typů Lippmann). Přestože poskytovaly jen částečnou ochranu proti šrapnelům, byly distribuovány bojujícím jednotkám. Vojáci na průzkumných hlídkách byli nabádáni ke sbírání nejen nepřátelských zbraní, ale i ocelových přileb. Jsou známy i exempláře s domalovaným, či doplněným výsostným označením na čelní straně přileb. Kromě používání přímo nalezených kusů, probíhaly později i jejich úpravy v továrnách. Ukořistěné přilby byly zbaveny vnitřků a nahrazeny jednotnými výstelkami rakousko-uherského typu. Původní okruží bylo přestřiženo a zmenšeno dle menšího vnitřního obvodu spojeneckých přileb. Tyto úpravy se týkaly i ukořistěných přileb ruské armády, opět jak z francouzských dodávek, tak i domácí ruské produkce přileb typu Sohlberg. Celkově tak lze nalézt celkem tři základní typy kořistních upravených přileb - francouzské Model 1915, italské typ Lippman a ruské typu Sohlberg. Přilby byly následně opatřeny nátěrem zemitě hnědé barvy, stejným, jako ostatní přilby rakousko-uherské armády.

Na přilby Berndorfer, bylo možné připevnit zpevňující pancíř, zvaný Stirnpanzer. Tato ochrana hlavy před přímou palbou z pěchotních zbraní byla komplikovanější konstrukce, s plátěným popruhem kolem přilby. Tyto přídavné dílce byly používány u strážních a především kulometných družstev. Vojáci na předních pozicích dostávaly pancíře pouze při výkonu služby, při odchodu je přenechávali další směně. Dohledal jsem, že výroba probíhala v Huťi Poldi v Kladně (Bleckmann & Poldihutte Klando). Vzhledem k rozšířenosti těchto pancířů, je velice pravděpodobné, že výroba probíhala pouze zde. Absence slavných rohů, jako u německé přilby M-1916, ale velice ztížily připevnění těchto pancířů. Konstruktéři je tedy museli zachytit o horní větrací otvor a dále byl pancíř zajištěn koženým popruhem, zachyceným za zadní část přilby. Materiálem k výrobě byla chromniklová ocel, tak jako u přileb, ale masivně zesílený. Pokud budu vycházet z toho, že německý Stirnpanzer, byl masivní 4 mm a těžký 3 kilogramy, tak je dost pravděpodobné, že rakouský pancíř na tom byl velice podobně, nebo měl nižší hodnoty. Ještě dodám, že se jednalo o stejně silný pancíř, jako u statických, střeleckých štítů (ke kulometům atd.). Samotné složení oceli zajišťovalo, že ocel bylo možno tepelně zušlechtit.

3130850f.jpg

Brustschild - Hrudní pancíře a ochranné vesty

Tak jako ve všech státech, i v R-U monarchii, mohli lidé narazit, při čtení novin, na nejrůznější inzeráty (tak jako ten od Pana Růžičky z Plzně), které slibovaly zázračnou ochranu vojáků, před nejrůznějšími zraněními. V tomto případě obchodník nabízí v podstatě kroužkovou zbroj, jiní ale nejspíš nabízeli ochranné vesty z hedvábí, vrstvené látky, nebo oceli, zašité do vrstev látky. Problém ale byl, že v době války, sice muži (a jejich rodiny), rádi utratili peníze za cokoliv, co by je samotné, často živitele rodin, uchránilo před smrtí, ale situace na frontě byla trochu odlišná. Vojáci se styděli nosit cokoliv jiného, než ostatní vojáci. Prakticky všechny pancéře a neprůstřelné vesty si vojáci kupovali z vlastních peněz. Tyhle zázraky moderní techniky, nebyly levné a dovolit si je mohli jen bohatší vojáci nebo důstojníci. Pokud tedy voják sehnal neprůstřelnou vestu, častokrát se stal terčem posměchu ze strany ostatních spolubojovníků. Z toho důvodu se také začaly objevovat menší vesty a pancéře, které bylo možné ukrýt pod běžnou uniformu. Pokud takovouto skrytou vestu měl obyčejný voják, velice rychle to zjistili jeho souputníci. V případě důstojníků se již jednalo o něco zcela jiného. Ti žili od prostých vojáků odděleně a ze strany ostatních důstojníků mohla tato vesta vzbudit i zájem. Prostí vojáci tak ani nemuseli vědět, že jejich důstojníci mají pod uniformou neprůstřelnou vestu. Navíc, jelikož důstojník měl své muže vést a jít jim příkladem, bylo vždy lepší, pokud vestu měl. I arcivévoda František Ferdinand, měl na sobě, v době atentátu, oblečenou neprůstřelnou vestu zhotovenou z vrstveného hedvábí. Bohužel pro něj, byl zasažen do krku. Jak již bylo řečeno, vše záleželo na iniciativě a finančních možnostech jednotlivců. Kvalita zboží byla povětšinou sporná. Další kapitolou pak jsou již klasické, ocelové hrudní pancíře.
V Rakousku sice nevznikla obdoba německého Stahlbrustpanzeru, což byl speciálně vyráběný hrudní pancíř, ale místní konstruktéři se k tomu problému postavili poněkud jinak, mnohem praktičtěji. Oproti těžkému, konstrukčně propracovanému Stahlbrustpanzeru, jsem našel ocelový pancíř pro vojáka z roku 1917. Tento pancíř má jednoduchý tvar s lehkým vykrojením pro pravou ruku. Profil je plochý a doplněný o relativně složitý systém vázání (dá se říct, že podobný velké polní). Není mi známé, jak byla tato varianta rozšířená, nebo zda se jednalo jen o kusovou výrobu (v několika desítkách exemplářů). Krom polní lopatky, využité jako provizorní ochrana, vojáci někdy nesli před sebou střelecký štít. Jednalo se cca 4 mm silnou, ocelovou desku, kterou bylo možné přenášet za opěrnou nohu. Tyto desky poskytovaly relativně dobrou ochranu, ale byly velice těžké a zakrývaly jen malou část těla. Rakousko-Uherští konstruktéři ale přišli s pozoruhodnou konstrukcí, která měla v sobě spojit schopnosti střeleckého štítu a hrudního pancíře pro ochranu pěšáků. Tento pancíř zaujme již na první pohled - trojúhelníková konstrukce s lemy pro ruce, je opravdu ojedinělá. Přenosný kryt bylo možno přenášet na hrudi, nebo na zádech a poskytovala tak pohybujícímu se vojákovi jistou ochranu. Zařízení bylo snýtováno z několika částí a po úplném rozložení chránilo celou postavu klečícího vojáka. V případě nutnosti jej bylo možno sundat z hrudi, položit na zem a vyklopit spodní část. Konstrukce byla opatřena jedním průzorem a hned třemi odklopnými krytkami, pro prostrčení pušky. Stejně jako většina dobových konstrukcí i toto trpělo svými oblvyklými nemocemi. Jednak byl štít velmi nepraktický, těžký, ale zároveň nechránil proti puškovému střelivu. Nejznáměnjší fotografie pochází z Bukoviny roku 1915 a byly patrně určeny pro armádní komisi. Není známo, kolik se těchto štítů vyrobilo, ovšem jsou známé občasné zprávy, že tyto štíty v malém množství nacházeli Italští vojáci v Alpách. Právě na italské frontě často nebylo možné hloubit zákopy a vojákům nezbývalo nic jiného, než se snažit schovat za většími kameny, nebo navršit z menších kamenů zídku. Pravděpodobně bylo vyrobeno jen pár kusů zkušebné série a velmi brzy se od projektu upustilo.


Seriál článků o jednotlivých zbrojích pěchoty (1914-1918)
No.I: (Francie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5281
No.II (Německo): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5283
No.III (Británie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5350
No.IV (Itálie): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=5377
No.V (Rusko): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=6660
No.VI (R-U): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7047
No.VII (USA): http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=7408


Zdroj:
Zdeněk Špitálník: výstava historie přileb v R-U
http://www.vhu.cz/exhibit/rakousko-uher ... ilba-1916/
http://www.vhu.cz/exhibit/rakousko-uher ... -berndorf/
http://palba.cz/viewtopic.php?f=211&t=4515
http://nuke.combat-helmets.com/PreWar/A ... fault.aspx
http://www.agmohio.com/items/3130850.htm
http://lweidemannhv.powweb.com/images/M ... 202012.pdf
http://forum.axishistory.com/viewtopic.php?t=166581

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 20:44, celkem upraveno 2 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Zemakt »

Díky za celou sérii Rase :up: .
Marně si hlavu lámu z jakého důvodu má ten hrudní pancíř asymetrické vykrojení. Netuší někdo jak to bylo v R-U armádě s leváky, zda museli střílet jako praváci?
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
dase
desátník
desátník
Příspěvky: 53
Registrován: 31/7/2014, 12:37

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od dase »

Vykrojení kvůli zapření pažby do pravého ramene ?

Ad leváci, střílet z normální ("pravoruké") opakovačky na leváka není zrovna nejpohodlnější, ale jak se k tomu stavěla CK armáda by mne též zajímalo (osobně typuji že se neřešilo).
Uživatelský avatar
jikok
svobodník
svobodník
Příspěvky: 34
Registrován: 12/6/2014, 10:18
Bydliště: Česká Skalice

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od jikok »

Ještě prosím dotaz k výstroji. Pěšák na prvním obrázku drží něco jako palcát v pravé ruce. Ale co drží v levé? čínku asi nikoliv.. Dík z odpovědi.
Přál bych si mít kliku..
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Vzhledem k tomu, že ještě nedávno byli leváci přeučováni na praváky, a tomu, že opakovací pušky jsou použitelné jen pro praváky, si myslím, že v c.k. armádě leváci neexistovali. Nemohli existovat, přeci jen přeučováni byli už ve škole atd. Navíc i u vojenských příruček z 18.století, museli mít vojíci zbraň vždy na pravém boku, aby bodákem chránil i kolegu vedle. A c.k. armáda byla i později silně tradicionalistická.

jikok: ať odcituji kopapaka, tak i v tomhle případě, se s velkou pravděpodobností jedná o R-U ruční granát (Rohrhandgranate).
Navíc granáty má dva - druhý je schovaný pod pancířem, zavěšený na opasku.
Obrázek

Další varianty přileb Berndorfer (+odlišný pancíř):

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od QVAK »

Rase,
- kalitelnost ocele je od 0,5 % C. Tudíž rakouská pancéřová ocel na přílby nemohla být kalitelná (0,38% C). To však nevylučuje získání pomocí tepelné úpravy zvýšení pevnosti v tahu.
- Za tabulkou chemického složení pancéřové ocele je v textu....... zbytek je ocel....... Správně má být železo (Fe). Ocel se nazývá pouze celá, kompletní směs prvků nikoli jejich část.

Tolik věcné připomínky strojaře, "šmíráka".
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Tady je tabulka s chrom-niklovými ocelemi, které používali němci, konkrétně na hrudní zbroje, ale měla by být stejná i u přileb (přibližně by to mělo sedět i na ty rakouské přilby).
chybu jsem opravil

Obrázek

Tady je video z výroby M-1935. Výrobní postup by měl zhruba sedět (+přinýtování rohů). Dost možná se změnilo složení, oproti M1916, aby se dala ocel kalit nebo jinak zpracovávat. Od času 2:55 přilby vkládají do nějaké pece a pak je v něčem chladí. Jestli se v těch procesech vyznáš, budu rád za nějaké informace.
Ještě mě napadá, že pokd by byly přilby M1916 kalené, tak by nešly ořezávat a jinak upravovat (což vojáci dělali), to samé u hrudních pancířů, které si vojáci taky trochu upravovali (pro lepší pohyb). Přeci jen v zákopech měli k dispozici tak akorát ruční pilky a pilníky
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od QVAK »

Rase to je slengově "zlepšování" nikoli kalení. Tak se zvyšuje pevnost v tahu (houževnatost) a další návazné fyzikální vlastnosti materiálu (ocele). Kalení je austenizace železa kdy se do molekuly železa pomocí prudkého zchlazení ocele zahřáté na + 720 °C "vpašuje" atom C a tím se změní fyzikální vlastnosti (tvrdost, křehkost) materiálu. Takže i když technologie vypadá shodně je výsledek různý. Záleží hlavně na teplotě zahřátí a % C v oceli i používané technologii (oduhličení, překalení, popraskání díky vnitřnímu pnutí).
Doporučuji opravit i kalení na tepelné zušlechťování (spisovný odborný název) a mne 2x smazat.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Stuka »

Keď už sme pri výrobných postupoch, poprosím strojára Qvaka nech moje laické habkanie upresní a vysvetlí.
Snáď nenosím drevo do lesa, ale zmienku som v článkoch nenašla (možno ale blbo vidím).

Objavenie vlastností volframu bol vraj pokladaný za zázrak. Dokázal zvýšiť dvojnásobne účinnosť oceľového panciera. Síce jeho vlastnosti objavil Angličan, ale boli to Nemci čo pred prvou sv.vojnou ocenili jeho strategický význam. V prírode je tuším iba nečistý, ale zázračné vlastnosti má iba čistý. Jeho teplota topenia je vtedy najvyššia zo všetkých prvkov a je veľmi hustý a tvrdý. Takmer vôbec nekoroduje a v zliatine s oceľou zvyšuje jej tvrdosť. Briti pred WW1 mali baňu v Cumbrii, kde sa nachádzal volfrám, ale nevedeli ho priemyselne využiť a asi ani spracovať a ani mu nevenovali pozornosť. Nemci prefíkane až do WW1 vlastnili ťažobné práva v tejto bani a vyťažili volfrámu, koľko mohli. Britom teda Nemci priamo pod nosom kopali zlato. :) Keď vypukla vojna, Briti sa spamätali, prevzali baňu a pustili sa horúčkovite do kopania rudy.

Ten volfrám bol tuším dlho Britmi pokladaný ako za nečistotu pri výrobe cínu.
Nemci , keď začiatkom WW1 prišli o baňu, ostali im len ich staré stredoveké cínové bane, ktoré znova otvorili a prezerali aj vyťažené sutiny.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Na dotaz amerického Franziho a dalších čtenářů, jsem přidal popisek k úvodní fotografii.

Obrázek

Rozeberu vše co má na sobě trochu detailněj:
Nejprve čepice. Pokud je červená, jednalo by se o jezdeckou čepici bez štítku, pokud je v klasické polní šedi, tak se jedná jen o upravenou klasickou polní čepici Feld-kappe M.1908. Tyhle úpravy byly mezi vojáky populární (jistá forma mazáctví, nebo jen tak z praktických důvodů). Plynová maska je německá, standatrně používané v c.k. armádě. Uniforma je klasická. Hrudní pancíř hodně připomíná střelecké štíty, ale v podstatě to může být cokoliv, klidně i kořistní hrudní pancíř. V pravé ruce drží zákopový biják. Jednalo se často o násadu z polní lopatky, nebo jen vyrobenou rukojeť s rozšířením - takový váleček, osazenou odlívaným kováním (takový kroužek s výstupky - sériovější výrobek). Ještě je tam špatně vidět delší hrot na konci bijáku. V levé ruce, a na opasku, voják drží ruční granát (Rohrhandgranate), vyráběný v R-U. Tehdy se ještě vyráběly různé typy granátů (než se začaly masivněji dovážet granáty z Německa). Granát má dutou, válcovitou rukojeť (z vinutého papíru), kulatou část s trhavinou (a asi i šrapnely, pokud to dobře chápu) a samozřejmě klips k zavěšení na opasku. Na nohou má ovinovašky a standartní polní boty. To je vše
Přilbu nemá, ale přijde mi, že tato fotografie vznikla, dost možná ještě řed jejich rozšířením (tedy klidně začátek roku 1916, možná i dříve)

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Martin Hessler »

Stuka píše:Briti pred WW1 mali baňu v Cumbrii, kde sa nachádzal volfrám, ale nevedeli ho priemyselne využiť a asi ani spracovať a ani mu nevenovali pozornosť.
Pokud je mi známo, wolfram se používal a (navzdory kvákání environmentalistů) dodnes používá k výrobě žárovkových vláken. Ale je fakt, že v období před WW1 byly žárovkové lampy ještě poměrně moderní, byť už dobře známá věc.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
Uživatelský avatar
Pátrač
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 7850
Registrován: 14/8/2008, 06:44
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Pátrač »

Komplexnější informace o R-U ručních granátech je třeba zde. http://www.kidarmy.websnadno.cz/granaty ... statu.html

Něco zajímavého co by doplnilo ty plátové zbroje by se nenašlo?
ObrázekObrázek

Pes(ticid) - nejlepší přítel člověka! Nechápete? Nevadí. Hlavní je, že víte že:

JDE O TO, ŽE KDYBY O NĚCO ŠLO, BYLO BY DOBRÉ VĚDĚT, O CO VLASTNĚ JDE.
Uživatelský avatar
Stuka
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 2120
Registrován: 22/8/2010, 20:18

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Stuka »

Martin Hessler,
volfram má aj iné využitie - presne ako píšem, pozri tu:
http://www.bbc.co.uk/programmes/p01qcg5p
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Ještě jsem našel, že spolu s ocelovými přilbami domácí produkce, nebo dovezenými z Německa, používali vojáci i kořistní přilby M-15 (klasické Adrianky), ukořistěné na Italech. Kdysi jsem viděl i fotku vojáků v Adriankách, ale nedaří se mi ji najít - pokud někdo máte v archivu, budu rád.

Ještě podotek k Berndorferkám:
Některé varianty (co jsem viděl) silně připomínají středověkké železné klobouky (cca 15.století), populární ve střední evropě a nosili se i v čechách (husité). Přijde mi to zajímavé, jelikož britské přilby vycházely ze středověkkých železných klobouků, které nosili angličané. Německé přilby pak připomínají šalíře
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Martin Hessler
poručík
poručík
Příspěvky: 715
Registrován: 12/5/2009, 16:49
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Martin Hessler »

Stuka píše:Martin Hessler,
volfram má aj iné využitie - presne ako píšem, pozri tu:
http://www.bbc.co.uk/programmes/p01qcg5p
Děkuji za odkaz, rád se na to podívám. Chtěl jsem jen poukázat na fakt, že průmyslové využití wolframu v té době již existovalo.

Co se týče tvaru adrianek, jejich tvůrci se myslím nijak netajili tím, že designově vycházeli z tvaru tzv. kapalínu, pozdně středověké železné přilby používané hlavně lučištníky a kušovníky.
Neexistují žádné zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. /Heinz W. Guderian/
QVAK
praporčík
praporčík
Příspěvky: 384
Registrován: 31/10/2009, 10:02
Bydliště: Praha

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od QVAK »

Stuka píše:Keď už sme pri výrobných postupoch, poprosím strojára Qvaka nech moje laické habkanie upresní a vysvetlí.
Snáď nenosím drevo do lesa, ale zmienku som v článkoch nenašla (možno ale blbo vidím).

Objavenie vlastností volframu bol vraj pokladaný za zázrak. Dokázal zvýšiť dvojnásobne účinnosť oceľového panciera. Síce jeho vlastnosti objavil Angličan, ale boli to Nemci čo pred prvou sv.vojnou ocenili jeho strategický význam. V prírode je tuším iba nečistý, ale zázračné vlastnosti má iba čistý. Jeho teplota topenia je vtedy najvyššia zo všetkých prvkov a je veľmi hustý a tvrdý. Takmer vôbec nekoroduje a v zliatine s oceľou zvyšuje jej tvrdosť. Briti pred WW1 mali baňu v Cumbrii, kde sa nachádzal volfrám, ale nevedeli ho priemyselne využiť a asi ani spracovať a ani mu nevenovali pozornosť. Nemci prefíkane až do WW1 vlastnili ťažobné práva v tejto bani a vyťažili volfrámu, koľko mohli. Britom teda Nemci priamo pod nosom kopali zlato. :) Keď vypukla vojna, Briti sa spamätali, prevzali baňu a pustili sa horúčkovite do kopania rudy.

Ten volfrám bol tuším dlho Britmi pokladaný ako za nečistotu pri výrobe cínu.
Nemci , keď začiatkom WW1 prišli o baňu, ostali im len ich staré stredoveké cínové bane, ktoré znova otvorili a prezerali aj vyťažené sutiny.
Stuko, nejsem hutník ale co vím tak prvé použití bylo jak již řekl kolega na vlákna žárovek. Na to po jejím objevu přišel už Edison když v nich nahradil bambusové vlákno volframovým drátkem. Výhoda i prokletí tohoto kovu je jeho bod tání který je o dost vyšší než u ostatních kovů (i legujících). Takže problém byl v technologii výroby ocele. Britové nepoužívali elektrické pece (pouze martinky a tomasovy) které jedině dokázali roztavit volfram. Nejdříve indukční pak i obloukové. Proto Britové ani nemuseli znát veškeré fyzikální vlastnosti i využití tohoto kovu. Prostě je nebyli schopni díky bodu tání laboratorně zjistit. Od meziválečného období do dnes se volfram používá jako pojivo v plátcích slinutých karbidů a i čistý na elektrody (výborně el. vodivý, chemicky neutrální).
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Tak jsem našel neuvěřitelné fotky exponátů z vídeňského vojensko historického musea, vystavených při výstavě "The military innovations of five centuries". Krom úžasných přileb, je zde i zmíněná experimentální uniforma (v pískové barvě) o které jsem psal na začátku. Neuvěřitelné :!:
http://paksoldier.blogspot.cz/2014/09/t ... itary.html

Obrázek

Obrázek

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
kacermiroslav
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 5286
Registrován: 25/3/2008, 14:07
Kontaktovat uživatele:

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od kacermiroslav »

Sakriš, to spíše vypadá, jako bych se díval na nějakou výstavku na středověkém hradě, než na zbroj vojáka před sto lety za WW1.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od Rase »

Netušíte, co za přilbu je ta se zeleným chocholem ? Pochází cca z druhé poloviny 19.století, akorát netuším, zda je nosili jízdní dělostřelci, nebo nějaký typ pěchoty. Mají ji tam vystavenou z důvodu, že jedna z vystavených experimentálních přileb z ní vychází - po sejmutí podbradníku, chocholu a čelního štítku. Hodně kuriozní jsou i ty špičaté přilby připomínající "trn". Ty jsou tvarově obdobné francouzským přídavným pancířům k přilbám Adrian, tady se ale asi jedná o celou přilbu. Patrně bude bez vystélky (nejsou vidět nýty) a měla se tedy nasadit na klasickou čepici nebo spíš na starou přilbu s hřebenem (vpravo dole). I u dalších experimentálních přileb je vidět, že se některým konstruktérům zalíbily špičaté tvary zvonu přilby - asi měly ochránit před padajícím kamením (vpravo nahoře a úplně vpravo). Přilba s "prušáckou špicí" mi připomíná přilby, nebo je to ona, které se v R-U nosily snad jen při ceremoniálních účelech. Hodně by mě zajimala i ta přilba, co připomíná prvorepublikové přilby pro četníky - taky zvláštní, má po stranách větrací ventily podobné jako u německého Stahlhelmu.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
kenavf
7. Major
7. Major
Příspěvky: 5997
Registrován: 15/12/2010, 23:13

Re: Pancéřová ochrana pěchoty No.VI

Příspěvek od kenavf »

Rase píše:...že se některým konstruktérům zalíbily špičaté tvary zvonu přilby - asi měly ochránit před padajícím kamením (vpravo nahoře a úplně vpravo). Přilba s "prušáckou špicí" ...
Že by tá špica na prilbe mala aj nejakú funkčnosť a nie len ozdobný charakter?
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."

ObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výstroj“