Pancéřová ochrana pěchoty No.I

Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Pancéřová ochrana pěchoty No.I

Příspěvek od Rase »

img_114-2_19.jpg

"Na začátku války jsem chodil po zákopech se smotaným pláštěm na hlavě. První přilby - které za čas přišly - byly horší než nic.
Střepinu sice nepropustily, ale vibrace po úderu byly tak silné, že při snímání přilby raněnému spadl i kus temenní kosti."


Pancéřová ochrana pěchoty - Francie

Když nahlédneme do historie, zjistíme, že vojáci se vybavovali brněními v podstatě ve všech dobách a časech. Koncem středověku se móda nosit brnění silně upozadila, leč stále existovali lidé, kteří měli prostředky a zájem k vybavení se nejmodernějšími ochrannými prostředky. Tyto zbroje lze nazývat soukromými. Pak ale existovaly speciální druhy vojska, jako třeba sapéři, kteří byli obdobnými pancéři vybavování oficiálně (pokud tyto prostředky byly k dispozici). V tomto případě se ale jednalo o velice masivní přilbice (podobné přilbám z třicetileté války), které odolaly i palbě z mušket. Používaly se ve století 18. a ještě v polovině 19. století. V Richmondském muzeu se nachází velice zvláštní brnění. Pochází z dob Americké občanské války a patřilo jednomu z vojáků zabitých v zákopových bojích. Toto brnění bylo vyrobeno v New Haven roku 1862 a vážilo tři a půl kila. Ocelový plech tlustý 1,9mm sice dokázal svého nositele ochránit před kulkami letícími rychlostí až 150 metrů za sekundu, leč svého nositele ochránit nedokázal, neb byl zasažen do zad (zbroj vydržela). Existují i písemné záznamy o vojácích, kterým zachránily život různé pancéřové plechy a provizorní pancéře, leč stále se jednalo pouze o soukromou iniciativu jednotlivců a i v této době vyráželi důstojníci do boje stejně nechráněni jako prostí vojáci. Pokud se vrátíme do Evropy, neprůstřelné pancéře se používaly i v Prusko-Francouzské válce. Patřily sem opět velice těžké zákopové přilby a můžeme nalézt i zachovalý exemplář neprůstřelné lamelové zbroje, jenž byla vyhotovena v Paříži roku 1870. Ocelové plátky našité na kožené vestě, vážily dohromady jen kolem dvou kilogramů a dokázaly zastavit jen pomalu letící kulky. První pancéře, které dokázaly ochránit svého nositele i před moderní municí se datují do roku 1880 a je třeba je hledat na jednom velice vzdáleném kontinentě. Bylo to právě v Austrálii, kde si ze starých litinových kamen zhotovil brnění Edward Kelly, známý spíše pod jménem Ned Kelly. Kelly vyhotovil několik těchto brnění ne jen pro sebe, ale také pro své kumpány. Tyto brnění sice dokázaly odolat kulkám a napomohly tak Kellyho gangu vyloupit několik bank, leč byly příliš neforemné a s váhou 44 kilogramů činily z jeho nositele jen velice nemotorný terč. Kellyho zbroji se stalo osudné, že neměl chráněné končetiny. U Glenrowanu byl zasažen kulkou do nohy, zatčen a následně oběšen. Kellyho brnění dokázalo odolat enormnímu množství zásahů z různých typů policejních zbraní. Pozděj se ukázalo, že na krátkou vzdálenost odolávalo i palbě z Martini-Henryho pušek. Kulky sice pronikly do pancéře, leč nedokázaly se dostat skrz silnou ocel.
Experimenty s Kellyho brněním vzbudily velký zájem a netrvalo dlouho a různí vynálezci začali konstruovat podobné ochranné pomůcky. Roku 1901 se kupříkladu objevil Roweho prsní pancíř, který dostal jméno podle svého vynálezce. Rowe si jej nechal patentovat právě až roku 1901, je ale pravděpodobné že s toto konstrukcí experimentoval již dlouho před tímto datem. Tento nadějný projekt si získal zájem a podporu dokonce i od Německého Císaře. Další zajímavou konstrukcí té doby byl Lorrisův korzet, který své ochranné schopnosti prezentoval přímo ve Francouzských divadlech (!) Vestu schopnou zastavit kulku navrhl a nosil také Casimir Zeglin, který svůj výrobek okázale prezentoval po New Yorkských divadlech roku 1897. V Londýně se o obdobné, více méně úspěšné představení pokoušel Sir Hiram Maxim, který navrhoval různá plátová brnění z vysoce legované oceli obsahující wolfram. Vznikaly i poněkud netradiční konstrukce jako byly drátěné košile. Při jedné vojenské retrospektivní exhibici, roku 1889 v Paříži, odolávalo několik druhů drátěných vest bodáním dýkou a dokonce i palbě služebních revolverů ráže .433 inch (11mm). Ocel ale nebyla jedinou látkou, která dokázala zastavit kulku. V 19.století se objevily i neprůstřelné vesty zhotovené z vrstvené látky.
První látkové neprůstřelné vesty (zvané Myunjebaegab) byly vyrobeny v Korei roku 1860, na popud Lee Ha-eung Dewonguna (1820 – 1898). Jako reakce na tehdejší boje s Francouzy, kteří hojně užívali palných zbraní. Vesty měly chránit Korejské válečníky před palnými zbraněmi západních vetřelců. Kim Gi-Doo zjistil, že několik vrstev bavlny dokáže spolehlivě zastavit kulku (vrstev bylo prý potřeba až 30). Vesty byly poprvé, bojově použity roku 1871 na ostrově Ganghwa, kdy se střetly korejské jednotky s námořní pěchotou Spojených států amerických. Té se podařilo jednu z vest ukořistit a odvést do USA. Do roku 2007 bylo k spatření ve Smithsonian muzum. Toho roku totiž bylo vráceno zpět do Koreje, kde je uchováváno i nyní. Myunjebaegab později sloužily jako vzor pozdějším látkovým neprůstřelným vestám. Zde se ale používaly tenčí materiál a to hedvábí. Tyto košile sice byly nepoměrně tenčí a lehčí než jejich Korejské vzory, problém ale byl v enormní ceně. Kupříkladu hedvábná neprůstřelná košile, kterou nosil Arcivévoda Franc Ferdinand, stála v přepočtu na dnešní ceny zhruba 15000 dolarů a jak známo nedokázala svého nositele ochránit před zásahy do nechráněných míst. Vraťme se ale k ochranným prostředkům na přelomu století. Kolem roku 1900 se pomalu začínaly prodávat různé druhy ochranných vest. V St. Étienne se tou dobou prodávaly lehké vesty schopné zastavit kulku vypálenou ze služebního revolveru. Na trhu se také objevil kyrys vyráběný Alphonsem Payotem z La Rochell. Podobný kyrys zkonstruoval Ernest Benedetti, který byl roku 1901 zkoušen před vojenskou komisí, nedaleko Říma, a dostalo se mu příznivého ohlasu. Armádní činitelé museli vzít na vědomí a přehodnotit svůj pohled na tyto moderní ochranné prostředky. Kapitán Danritt sepsal: "Pokud z tisíce vojáků ani jeden nedokáže dosáhnout nepřátelských zákopů, pokud jsou bráněny kulomety, musíme dospět k přijetí nějaké formy neprůstřelné ochrany." Charles Buttin si ve stejné době poznamenal: "Otázka ochrany zdaleka není mrtvou záležitostí, je stále na denním pořádku." Dále si poznamenal "Nic není jistější než to, že věda ještě neřekla své poslední slovo. A jednou bude nalezen, pokud se tak již nestalo, způsob díky kterému bude pomocí vědy možno pokračovat tam, kde skončili dřívější výrobci zbrojí, jež omezovala soudobá technologie a to i navzdory tehdejší řemeslné zručnosti. Bude vynalezen korzet lehký a skutečně schopný zastavit vypálené kulky."

Ochrana pěšáka na počátku války

Když v Srpnu 1914 propukla První Světová Válka, vojáci šli do boje prakticky bez ochrany. Německé Pickelhaubeny, které byly lisovány z kůže a zpevňovány kovovými pásky, nedokázaly poskytnout svému nositeli kýženou ochranu. Oproti tomu hrudní pancéře používané tehdejšími francouzskými, britskými a německými kyrysníky dokázaly v případě zásahu kulku vychýlit (pokud byl kyrys zasažen zešikma – zhruba šedesát stupňů od normálu), čelně již kulky kyrysem bez problému pronikaly. V již popsaném případě, kdy se kulku podařilo odrazit, ale docházelo k tomu, že se náboj roztříštil na mnoho drobných úlomků, které způsobovaly nebezpečná zranění. V jednom zaznamenaném případě, byl téměř dekapitován, když se úlomky kulky odrazily nahoru od jeho prsního kyrysu. V některých případech byli také němečtí vojáci vybaveni jakýmisi neprůstřelnými štíty. Ty sice dokázaly zastavit vypálené projektily menší ráže, letící až rychlostí 450m/s. Tyto štíty ale byly příliš těžké a vojáci je při rychlém postupu Francií a Belgií odkládali a nechávali daleko za frontou. První kdo si uvědomil potřebu zavedení ochranných přileb byli Francouzi. Generál Adrian nechal vyrobit ocelovou puklici, kterou nosil pod svou čepicí. Později vylisovat několik dalších těchto ocelových vložek a dále s nimi experimentoval. Brzy přilby dobré ohlasy z fronty a tyto ocelové vložky byly brzy ručně vyráběny ve velkých počtech pro potřeby francouzské armády. Měl jimi být vybaven každý voják na frontě leč tyto vložky si vysloužily i značné kritiky, kvůli své velké váze. Kritikové také namítali, že od chvíle, kdy se tyto vložky zavedly, vzrostl počet hospitalizovaných vojáků v polních nemocnicích. Zastánci oproti tomu tvrdili, že tyto vojáky sice je nutné ošetřovat, leč ne rovnou pohřbít, jak by tomu bylo kdyby nebyli vybaveni touto kovovou vložkou.
Díky těmto poznatkům později vznikla přilby vzor 1915, známá jako typ Adrian, kterou roku 1915 přejala i Britská Armáda a o rok později i armáda Belgie a Itálie, která ji používala na Slovinské frontě. Ani tyto přilby ale nebyly dostatečnou ochranou hlavy. Byly vyráběny z tenkého plechu (z počátku 5 a později 8 milimetrů) a často se po zásahu pokroutily nebo jinak zdeformovaly. V lepším případě sice kulka plech neprorazila, ale i tak způsobila veliká zranění, která nebyla vždy slučitelná se životem. Josef Šnejdárek, bojující tehdy ve Francii sepsal: "Na začátku války jsem chodil po zákopech se smotaným pláštěm na hlavě. První přilby - které za čas přišly - byly horší než nic. Střepinu sice nepropustily, ale vibrace po úderu byly tak silné, že při snímání přilby raněnému spadl i kus temenní kosti." Podle britského šetření, z roku 1916, bylo zjištěno že 3/4 zraněním bylo možné zabránit použitím vhodných ochranných prostředků. Francouzské statistiky přišly s podobnými čísly – 60 až 80% zranění prý bylo způsobeno kulkou o nízké rychlosti (tzn. odražené nebo na hranici dostřelu). Americké statistiky přišly s podobnými čísly – 65 až 80%. Podobná čísla získal i major Charles H. Peck. Přilba dokázala uchránit před střelou o rychlosti 70-183 m/s. Německý kulomet Maxim ale dokázal střílet projektily o rychlosti ne menší než 550 m/s na vzdálenost 95 metrů. Francouzští konstruktéři brzy začali hledat inspiraci v minulosti a zaujal je model Maxmiliánského brnění, u něhož se kanelováním docilovalo zvýšení odolnosti pancéře. Brzy tak Britové i Francouzi experimentovali s různým kanelováním na svých přilbách, ale také s rozličnými hrboly a jinými vylisovanými tvary do zvonu přilby. Vznikla nepřeberná změť různých typů přileb, žádná se ale nedostala do sériové výroby. Francouzi ale také experimentovali s ochranou tváře.

Ochrana tváře před střepinami

Ocelovou přilbou tak sice byla relativně chráněna mozkovna, ale tvář zůstávala po celou dobu zcela nekryta. Právě tvář byla častým terčem střepin, které sice majitele nezabily, ale způsobily mu hrozivá zranění. Vojáci se tak často dostávali do lazaretů s utrženými bradami, zraněním očí a nosů. Tito vojáci často traumatická zranění přežili, ale v podstatě se stali zcela neschopnými běžného života. Koncem roku 1918 evidovala francouzská armáda více než 40.000 vojáků, kteří přišli buď o jedno, nebo obě oči. Generál Adrian, major de Maistre a Polack, nebyli spokojeni s experimentálními výsledky tehdejších návrhů, kterak ochránit tváře vojáků. Vzniklo tak tedy několik návrhů, které měly tuto problematiku řešit komplexněji. Problémem byl ale horní lem na klasické přilbě typ Adrian na kterou měl být osazen. Vzniklo tak několik návrhů šoupátkových, různých překlopných, nebo zasouvacích mechanismů. Později se tyto průzory zkoušely rovnou i na experimentálních přilbách, které vznikaly v průběhu bojů. Někdy se průzor sklápěl nakloněním celé přilby, což nebylo zrovna dvakrát pohodlné. Jindy se tak dělo přetažením přes horní lem přilby. Obdobným problémem se později zabýval i M. Jean Dunand. Koncem roku 1916 navrhl experimentální typ přilby, která byla osazena velkým sklopným hledím chránícím zrak, které mělo velké množství drážek, sloužících jako průzory. Tento typ přilby prodělal i zkušební testy. Během obléhání Verdunu v roce 1917, počali Francouzi experimentovat s ochranou i zbytku tváře. První tyto pancéře byly vyhotoveny z chrom-niklové ocele a natřeny modrou barvou, tak jako samotné přilby. Pancéř byl upevněn za temeno hlavy a druhý popruh obepínal krk. Spodní část dosedala k hrudnímu pancéři. Celková váha činila 4,5 kilogramu.

Hrudní pancéře a ochrana končetin

Dalším ožehavým tématem bylo, kterak ochránit trup vojáků před střepinami a nepřátelskými projektily. Právě trup byl zasažen zhruba u 13ti procent zraněných vojáků v lazaretech. Celou záležitostí se velice zaobíral opět generál Adrian. Seznal že dosavadní kyrysy užívané armádou jsou absolutně nedostatečné a v roce 1916 zkonstruoval první ocelový plát, který se měl nosit na hrudi. Vážil necelý kilogram a tvarem byl velice prostý. Natíral se modro-šedou barvou, aby splynul s barvou uniforem. Celkem bylo vyrobeno 100.000 těchto lehkých pancéřů. Bohužel ale tyto pancéře nebyly dostačující, leč poskytovaly zhruba stejnou ochranu jako tehdejší přilby Adrian – tedy ne zrovna ohromující. Později vzniklo ještě pár vylepšených verzí těchto pancéřů, leč nebyly nikterak klíčové a nedošlo k jejich většímu rozšíření. Ve Francii se od roku 1916 experimentovalo i s ochranou končetin. Zde ale nedošlo k většímu rozšíření. Jen zmíním že tvar těchto návleků byl vytvarován zhruba podle reálných končetin a k odlehčení bylo použito již dříve zmíněné kanelování. Závěrem by se dalo říci, že ač ve Francii započaly snahy o výrobu prvních ochranných prostředků před šrapnely a projektily, skončil celý vývoj poněkud neúplně a dalo by se říci že poněkud vyšuměl. Příště si přiblížíme jaké konstrukce pancéřů vznikaly v Británii a druhé straně zákopů.

Zdroj:
Helmets and body armor in modern warfare – Dean Bashford
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 088.0.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 180.0.html
http://www.panzernet.net/php/index.php/ ... 491.0.html

tumblr_inline_pb5qrsKIO01si52o4_1280.jpg
ONJR21058__03.jpg
WW_I_28329.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 25/7/2022, 21:47, celkem upraveno 7 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Bleu
7. Major
7. Major
Příspěvky: 1693
Registrován: 29/9/2009, 00:00
Bydliště: Praha
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od Bleu »

Já jen doplním několik poznámek k úsťovým rychlostem potažmo energiím zbraní do poloviny 19. století. Jedná se samozřejmě jen o úsťové rychlosti a e energie, ale nějakou představu si člověk udělat může.

Francouzská křesadlová puška m. 1777 měla správy Akademie, v době svého zavedení úsťovou rychlost kolem 390 až 400 m/s hmotnost sférické střely byla 27g. Což dává nějakých 2053 až 2160J. Většina zbraní až do poloviny 19. století, které mají obdobnou ráží má i podobnou úsťovou rychlost. Pokud jsou zbraně "sperkusené" tak se jejich úsťová rychlost pohybuje kolem 420 m/s resp. 2381J úsťové energie.

Jedna z nejznámějších zbraní americké občanské války mušketa springfield 1861, pak svoji střelu typu "minie" v ráži. .58 cal, posílala k cíly rychlostí 290m/s. Hmotnost střely byla 40g a úsťová energie byla tedy 3364J

Pokud jde o jehlovky tak Dreysova m.1841 (ráže 15.43 mm) měla úsťovou rychlost 305m/s a francouzská chassepot m.1866 (11mm) 410m/s se střelou o hmotnosti 25g. Hmotnost střely u Dreysky neznám, resp. nepodařilo se mi zjistit.

V podstatě dokud se používá černý prach tak úsťové rychlostí vojenských pušek v zásadě nepřekračuji těch 420-30 m/s

Ještě poznámka k těm látkovejm neprůstřelnejm vestám jestli to chápu správně tak je v zásadě variace na středověkou prošívanici...
Obrázek

"Slepému neukážeš, hluchému nepovíš, debilovi nedokážeš..."
- Anonym -

Historie bude mít právo nárokovat si místo mezi znalostmi opravdu hodnými úsilí pouze tehdy, pokud nám místo pouhého výčtu postrádajícího souvislosti a prakticky i omezení umožní racionální řazení a postupnou srozumitelnost.
Marc Bloch, 1942
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Jop tak chyba v překladu, našel sem že Adrianky měly plech tlustý pouze 0,7 mm. Našel sem ale i údaje 7 mm - což mi přijde jako hloupost (viděl sem Adrianky pomuchlané po zásahu kulkou a na 7 milimetrů to rozhodně nevypadalo. Né náhodou se nezavedla do výstroje naší prvorepublikové armády a pro začátek se zůstalo u přileb M17 (Německé a Rakousko-Uherské), které byly nepoměrně kvalitnější než tyto francouzské kšunty. To by bylo ke kulturní vložce a teď zpět k Adriance. Vážila ale celkem 1,8 kg a jen pro zajímavost, vnitřek přileb byl původně vyrobený z ovčí kůže a později se přešlo na odelnější kůži kozí.

K původní puklici sem našel údaj 0,5 mm. Celkem jich bylo vyrobeno 700.000 kusů a k frontovým jednotkám se dostalo jen zhruba 200.000. Vojáci je přezdívali cervelière tedy čepice na lebku, nebo posměšněji pánev na mozek. Vojáci je používali také jako opravdové pánve, nebo v případě nouze též jako nočník. Tyto puklice se vyráběly celkem ve třech velikostech - malá, střední a velká.
Velice zajímavá stránka je zde: http://www.151ril.com/content/gear/uniforms/15

Obrázek
Jako zákusek francouzští vojáci pózují s puklicemi na hlavách[/align]
Naposledy upravil(a) Rase dne 27/6/2012, 18:49, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
jean
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 244
Registrován: 3/9/2008, 19:30

Příspěvek od jean »

"vnitřek přileb byl původně vyrobený z ovčí kůže a později se přešlo na odelnější kůži ovčí."

Rase, ovčia koža sa používala predtým, alebo potom, máš vo vete preklep a neviem, čo je správne
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

b9afa90b7da8cceb645824e2d0e47902.jpg
Naposledy upravil(a) Rase dne 30/7/2022, 19:32, celkem upraveno 1 x.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
vodouch
nadporučík
nadporučík
Příspěvky: 936
Registrován: 15/1/2008, 23:15
Bydliště: Praha

Příspěvek od vodouch »

Bleu píše: Hmotnost střely u Dreysky neznám, resp. nepodařilo se mi zjistit.
Střela v patroně vz. 1855 vážila 31 g.
Obrázek
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Kozí kůže? Zajímavé, té zas tolik není. Ovčí, hovězí, toho je dost.
Doplnil bych, že např. Pickelhaube byla původně navržena už v roce 1842 a kopie podobných přileb byly přijaty ve stejnou dobu v ruské armádě. Ale není jasné zda to byl případ imitace, paralelní vynález, nebo jsou obě založeny na starších napoleonských kyrysníckých přilbách. Nejdříve vyráběny z tvrzené vařené kůže, ale existovala i celokovová verze.
Všechny vyrobené přilby pro pěchotu před a během roku 1914 byly vyrobeny z kůže. Jak válka postupovala, německé kožené zásoby se zmenšovaly. Po rozsáhlých dovozech z Jižní Ameriky, zejména Argentiny, německá vláda začala vyrábět náhražkové Pickelhauben vyrobené z jiných materiálů. V roce 1915, začaly být některé Pickelhauben vyráběny z tenkého ocelového plechu. Nicméně, německé vrchní velení žádá ještě větší počet helem, což vede k používání dokonce i upraveného papíru.
Faktem však je, že tyto kožené přilby nenabízí prakticky skoro žádnou ochranu proti střepinám a šrapnelům, a jsou nápadné díky svému bodci :)
V roce 1916 byl Pickelhaube pomalu nahrazován novou německou ocelovou helmou tzv. Stahlhelm, která poskytovala větší ochranu hlavy před střepinami. V únoru 1916 byla rozdělena vojákům u Verdunu, a výskyt vážných zranění na hlavě se dramaticky snížil.

Jak Rase píše, byli to první Francouzi, kteří vymysleli helmu Adrian. Jinak ty puklice byly fakt komediální :) Nepříjemná a nedostatečná ochrana. Cervelière je původně název pro skutečné středověké ocelové přilby, používané např. francouzskými křížáky. Nicméně na základě relativně pozitivní zkušenosti (aspoň nějaká ochrana, než žádná), francouzská vláda nařídila masovou výrobu ocelových přileb a je vyvinut i lepší typ Adrian.
Francouzské přilby – fotky, detaily – pro fajnšmekry.

Slavná a elegantní Adrianka - materiál byl válcovaný ocelový plech o síle 0,7 mm. Hmotnost: 670 g až 750 g v závislosti na velikosti. Barva: světle modrá nebo „hořčice“. Ještě bych dodal, proč mají přilby nahoře „hřeben“? Ten sloužil k větrání helmy, asi to byla určitá „výrobní komplikace”, ale pro vojáka komfortní.

Německé Stahlhelm byly ze silnějšího plechu 1,1 mm, ale také těžší.
Současné kevlarové helmy PASGT jsou lehčí, ale můžeme u nich pozorovat ovlivnění německým designem ocelové přilby M35. Přesto je traumatické poranění mozku, stále trochu problémem. I když moderní přilby zastaví střepiny z výbuchů, tlaková vlna může způsobit vážné fyzické poškození mozkové tkáně vojáka. Nebezpečné především je, že poranění nejde na první pohled poznat … na měření byl vyvinut tzv. Blast Gaude.
Více na armadninoviny.cz

O helmách včetně britských "talířů", by toho bylo možné napsat mnoho, snad v dalších článcích od Raseho. A porovnání by nebylo možná taky od věci. Výhody x nevýhody, tlouštka, váha, apod.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

K tomu papíru ze kterého se dělaly Pickelhaubny, tak to byl Vulkánfíbr :D
Co se týče poranění hlavy v případě tlakové vlny, byly na tom spojenecké přilby velice špatně. pokud je mi ale známo, byli si toho vědomi hlavně Britové, jejichž hrnce sice poskytovaly ochranu zeshora, leč pokud byl voják odhozen tlakovou vlnou, mohl si snadno zlámat vaz (problém byl i se samotným tvarem). oproti tomu německé přilby byly jak bytelnější, tak mnohem lépe řešené a poskytoval krční páteři mnohem lepší oporu, díky zadnímu límci o který se mohla ramena zapřít.
Na Němce si už brousím zuby, ale zatím si dávám oddych (navíc je toho u nich hodně).
Francouzské vojáky naštěstí napadlo nosit ony puklice nasazené i na čepicích, což o trošku zlepšovalo ochranu hlavy (vzniklo tak primitivní vypolstrování) - soudím tak alespoń podle pár fotografií co se ke mě dostaly. Stejně když si člověk představí že mu chrání hlavu jen plech o šířce 0,5 mm mě až mrazí - schválně si změřte tloušťku papíru ze kterého se dělá obal na sirky (!)
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
El Diablo
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1872
Registrován: 21/11/2008, 14:11
Bydliště: Xeenemünde
Kontaktovat uživatele:

Příspěvek od El Diablo »

0,5mm to je plech na rýny...
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Tak na to jsem musel mrknout z čeho se to skládá :)
Vulkánfíbr - plastická hmota z dřevné nebo bavlněné celulózy napojená koncentrovaným roztokem chloridu zinečnatého. Používala se zejména k výrobě kufrů, taky se z toho dělají těsnící kroužky, nebo brusné kotouče.
Jinak „papír“ a ocelový plech je něco jiného, ale prostě jde jen o míru. Koukal jsem na dobové fotky, a někdy prostě stejně ta přilba nepomohla. Chudáci vojáci, ale zase jich byla masa, takže dělat něco sofistikovanýho nebo silnějšího by se mohlo prodražit, a nosit na šišce něco těžkýho taky není med.

U Britů je zajímavé, že ty své nepraktické přilby používali ještě na konci druhé světové války. Pravda, že šli podle toho dobře poznat, ale … :) Až roce v 1944 byl vyráběn výrazně upravený design známý jako „Želva“ Mk III.
Přilba „Brodie“ byla vyrobena z pevné oceli s 12% manganu známé jako „ocel Hadfield“. Širší lem měl bránit proti střepinám v zákopech. Hmotnost helmy Mark I byla přibližně 1,3 liber (0,59 kg). Od roku 1936 byl Mark I helma Brodie vybavena vylepšenou vložkou a elastickým podbradníkem.

Na svou dobu byla dobře řešena americká přilba M1, která byla dvoudílná. Uvnitř měla "druhou" laminátovou přilbu a ta ocelová byla na ní nasazená. Ty začala americká armáda nahrazovat až v roce 1980 za moderní kevlarové helmy PASGT.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Lord píše: Přesto je traumatické poranění mozku, stále trochu problémem. I když moderní přilby zastaví střepiny z výbuchů, tlaková vlna může způsobit vážné fyzické poškození mozkové tkáně vojáka. Nebezpečné především je, že poranění nejde na první pohled poznat … na měření byl vyvinut tzv. Blast Gaude.
Více na armadninoviny.cz
Niečo podobné som už niekde čítal (hoci v súvislosti s protitankovými zbraňami, pancierovou ochranou tankov a ochranou posádky).
Zjednodušene ide o to, že prilba samotná môže fungovať ako duté akustické zrkadlo a odrazený tlakový/akustický ráz sústredí do "ohniska" vo vnútri lebky, kde môže dôjsť k mimoriadnemu lokálnemu zvýšeniu akustického tlaku a vnútornému poraneniu mozgu. Problém je údajne výraznejší u moderných kompozitových prilieb, než u klasických celokovových prilieb. Bolo tam písané niečo v tom zmysle, že v Rusku pozornosť na seba upútal tento problém prípadom vojaka specnaz z čečenského konfliktu (u bežného vojaka by to zrejme uniklo pozornosti), ktorý pri výbuchu celkom prišiel o sluch v jednom uchu, ale na opačnej strane, než došlo k výbuchu. Lekárskym vyšetrením sa zistilo, že má poničené vnútorné ucho a poškodené/prerušené sluchové nervy.
Domnievam sa, že také zranenie lokalizované v inom mieste mozgu môže mať veľmi ťažké dôsledky, veľmi vážne psychické zmeny, či fyziologické poruchy (napríklad ochrnutie...), v krajnom prípade i smrť. Problém týchto poškodení je i v tom, že ich následky, pokiaľ nedôjde k inej zjavnej traume, napríklad ku krvácaniu do mozgu, sa plne rozvinú až v dlhšom časom období - niekoľko dní až mesiacov po traume.
Bolo by tiež možno zaujímavé zistiť, nakoľko sa podobné poškodenia podieľajú na psychických zmenách u vojakov, ktorý "prešli vojnou" - takéto poškodenie totiž môže spôsobiť i vlastná paľba, napríklad u obslúh diel.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Alchymista ten akustický tlak, resp. ozvěna vznikal prý i u helmy Stahlhelm. Čím lépe kryje helma uši, může nastat tento problém. Pozdější verze měly o něco více rozšířený lem, čímž došlo ke zlepšení. A jak už jsem psal moderní kompozitní přilby jsou někdy nazývané jako Fritz :) Pak se nedivím, že někteří si tento symbol z nerozvážnosti značkují Nadporučík J. Čermák měl na přilbě symbol divize SS
V tanku mají někdy přilby i sluchadla, nicméně silný akustický ráz, může být nebezpečný. Však se vyvíjely i zvukové zbraně, ale i dále se uvažuje o Sonic Warfare.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Kdesi sem slyšel, že velké problémy měli za druhé války i Francouzi, jejichž tankové věže byly odlívané a při zásahu docházelo rovněž k "zvonovému efektu". I když střela nepronikla skrz pancíř, končil takovýto zásah smrtí osádky (vě věži). Je zvláští že sem něco takového zaslechl pouze k tankům francouzským a né ruským, kteří také odlévali věže tanků. Tak nevim, Francouzi s tím ale měli dost velké potíže (možná že byly jejich věže mnohem menší než u Rusů) - jen doměnka.
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Asi máš na mysli tank SOMUA S-35. To měl být problém litého pancíře, prý i při pouhém zásahu z kulometu se celá korba rozezněla jako zvon, s deprimujícím efektem pro posádku. Je možné, že to byla konstrukční chyba, nebo prostory pro osádku byly ztísněné. Jednak byla tedy korba snýtována ze tří odlévaných částí a jednak litá věž.
Ruské tanky měly litou jen věž (u T-34 některé věže nebyly ani lité, ale lisované a svařené) a ta byla větší, ale odštíplé úlomky mohly zranit.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Moc díky za odkaz na http://www.world-war-helmets.com/fiche. ... ian-Mle-15 Nedávno jsem jednu Adrianku vz.1915 sehnal a díky těmhle stránkám jsem našel dost odpovědí na mé otázky :-)
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
Uživatelský avatar
Rase
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 12968
Registrován: 11/2/2010, 16:02
Bydliště: Prostějov

Příspěvek od Rase »

Když v srpnu 1914 propukla válka, šli francouzští pěšáci na frontu prakticky bez jakékoliv ochrany, oděni jen do modrých uniforem, slavných červených kalhot a hlavy jim chránily pouze vlněné čepice, které poskytovaly ochranu tak akorát před sluncem. Obdobně nedostatečné byly kovové přilby, které nosili francouzští kyrysníci. Oproti tomu samotný kyrys dokázal, při šikmém zásahu cca 60°, projektil vychýlit, ale v tomto případě pak hrozilo, že úlomky způsobí nebezpečné zranění. V jednom zaznamenaném případě, byl jeden jezdec téměř dekapitován, když se úlomky projektilu odrazily od kyrysu. Na fotografii se snaží kyrysníci sundat hrudní pancíř postřelenému kolegovi.

Obrázek
Obrázek

"Účelem života není být šťastný. Účelem života je být užitečný, čestný a soucitný"
Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Tu fotografii důstojníků s chráničem očí na přilbách bych přeci jen bral tak trochu s rezervou... :-D Na frontu se jich dostal opravdu omezený počet a spíš se bude jednat o snímek pro potřeby továrních zkoušek.Fotografie může být také jen naaranžovaná...
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Příspěvek od Lord »

Tuchačevskij píše:Moc díky za odkaz. Nedávno jsem jednu Adrianku vz.1915 sehnal a díky těmhle stránkám jsem našel dost odpovědí na mé otázky :-)
Tuchačevskij doufal jsem, že to někdo ocení. Legendární Adrianka, to je kus historie. Jaký máš typ? Více ceněná je asi „zlatá africká“.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Tuchačevskij
nadpraporčík
nadpraporčík
Příspěvky: 413
Registrován: 15/11/2009, 02:02
Bydliště: Slaný

Příspěvek od Tuchačevskij »

Tuchačevskij doufal jsem, že to někdo ocení. Legendární Adrianka, to je kus historie. Jaký máš typ? Více ceněná je asi „zlatá africká“.
Přesně jak Lorde píšeš :-) Je to legenda a já jsem si jednu v pěkném stavu chtěl dlouhou dobu pořídit. Asi Tě zklamu, ale „zlatá africká“ to opravdu není :-D Je to klasická Adrian vz.1915 pěchotní verze (ve znaku granátek). Vyrobena v pozdějším období. Tak v roce 1917 vzhledem k tomu, že barva je tmavší modrá-mírně do šeda. Přilba má také 2. typ vystýlky - jazyky jsou našity samostatně. Francie tak šetřila materiál oproti původnímu postupu výroby vystýlky z jednoho kusu kůže. Dále jsem zjistil, že vyrobena byla firmou Campagnie Coloniale. Má na vnitřní straně zvonu razítko výrobce a také razítko B1. To odpovídá tak vystýlce 57cm. Barva je pouze na pár škrábanců neotlučená a vnitřní vystýlka včetně podbradníku není zduřelá a ani ztvrdlá. Zajímáš se snad o helmy Adrian a nebo také nějakou vlastníš? :-)
"Kdo se nepoučil z historie, je nucen si ji prožít znovu"
Uživatelský avatar
Alchymista
5. Plukovník
5. Plukovník
Příspěvky: 4883
Registrován: 25/2/2007, 04:00

Příspěvek od Alchymista »

Lord píše:Alchymista ten akustický tlak, resp. ozvěna vznikal prý i u helmy Stahlhelm. Čím lépe kryje helma uši, může nastat tento problém. Pozdější verze měly o něco více rozšířený lem, čímž došlo ke zlepšení.
...
V tanku mají někdy přilby i sluchadla, nicméně silný akustický ráz, může být nebezpečný. Však se vyvíjely i zvukové zbraně, ale i dále se uvažuje o Sonic Warfare.
Nejde o poškodenie sluchu ako také, ale o fakt, že prilbou koncentrovaný akustický ráz bol schopný vážne poškodiť vnútorné ucho a sluchové nervy uložené celkom hlboko v lebke.
Prilbou koncentrovaný akustický ráz je teda schopný poškodiť aj iné časti mozgu, pritom to nie je ale "klasické" traumatické poranenie, ktoré by sa prejavilo napríklad nejakým masívnejším krvácaním do mozgu a podobnými okamžitými alebo rýchlo nastupujúcimi prejavmi. Skôr to má prejavy dlhodobejšie, podobné degeneratívnym zmenám na mozgu a s tým súvisiacimi psychickými poruchami.
ObrázekObrázek

Оптимисты изучают английский язык, пессимисты - китайский. А реалисты - автомат Калашникова
Odpovědět

Zpět na „Pěchotní výstroj“